E-kniha: Já, písničkář - Potřetí - Tomáš Klus

Já, písničkář – Potřetí

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.cooboo.cz

www.albatrosmedia.cz

Tomáš Klus

Já, písničkář – Potřetí – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2019

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.

ANAT ŽIVOT NENÍ

SPOLU

JÁ, PÍSNIČKÁŘ

POTŘETÍ

TOMÁŠ

KLUS

6

Pokud by to bylo pouze jedno slovo, pak bychom skončili u „úvodní“.

Pokud ovšem spojíme SPOLU slov více, může vzniknout text, který SPOLU, například

s hudbou, vytvoří píseň. Ta ožije tím, že ji SPOLU sdílíme, hrajeme, zpíváme, poslou

cháme.

Netřeba uragánu, mnohdy stačí jen Malý vítr, aby tyto písně roznesl mezi nás lidi, a Ti

chá voda v nás probudí onu pověstnou touhu po svobodě a bezbřehé tvořivosti a Oní

Ti, milý držiteli této knihy, knihy zpěvné, budu vyprávět

v souboru několika vět.

Staňme se na moment Mořeplavci na této vodě fantazie a nechme se unášet jak Víla,

tančící těsně nad mechovým kobercem Potušení, že jsme SPOLUtvůrci mnoha ne

konečných Karavan příběhů, opěvujících niterní radost z vlastní podstaty v každém

z nás. Tralalala. 

A pak, jak by snad možná jednou řekl velký filozof Alfréd Bregenstein, k nám vesmír

přijde jako dobrodruh, který nám lidem, jako své Dobrodružce, otevírá bezedné po

znávání vzájemných vztahů mezi vztahy, jak v nebi, tak i na zemi.

Určeno Masám, podotýkám!

Nepíšu sice jako Haruki Murakami, říkám si „Achjo“, ale necítím se jako Vool, když

vám z vlastní zkušenosti povím, že ani když nastane První doba popovodní, takový

ten pocit zmaru, kdy se v životě přitoulá něco na první pohled nepříjemného (já na

příklad pamatuji první povodeň z roku 2002, když nás vyškolila a nekontrolovatelně

se SPOLU se mnou vylila Berounka v lázních Dobřichovice a nebylo to příjemné), ne

třeba to vnímat hned negativně.

ÚVODNÍ

SLOVO

7

Naopak, Hlasymse k tomu, že ve všem, co působí na první pohled jako špatné, lze najít

něco dobrého, léčivého. Lidé vám snad řeknou: „Chováš se jak Podivín...“, leč já říkám:

„No a co? SvětloATma jsou ve své podstatě protiklady, ale jedno bez druhého neexis

tuje.“ Nene, nejste Tuponi, vy, kteří tak chcete smýšlet. Jděte si tou svou pohádkou,

svou pravdou, třeba s touto knihou, v písni, stejně jak chodí Muži se ženou a milují se

a mají SPOLU rodiny a ty mají přátele a tak stále dokola, protože SPOLU spojuje to, co

je tu odedávna a navěky. Láska.

PS: Žijeme na Zemi. Důkaz gravitace je, že když Flusnu, tak to spadne na zem.

Pro TK a všechny.

Jan Seidel 1978

SPOLU

1

MALÝ VÍTR

2

TICHÁ VODA

3

ONÍTI

4

MOŘEPLAVCI

5

VÍLA

6

POTUŠENÍ

7

KARAVAN

8

APAK

9

ALFRÉD

10

DOBRODRUŽCE

11

MASÁM

12

HARUKI

13

ACHJO

14

VOOL

15

PRVNÍ DOBA POPOVODNÍ

16

HLASYMSE

17

PODIVÍN

18

SVĚTLOATMA

19

TUPONI

20

MUŽI SE ŽENOU

21

FLUSNU / BONUS TRACK /

5

VÍLA

7

KARAVAN

10

DOBRODRUŽCE

MALÝ VÍTR

12

1 —

MALÝ VÍTR

13

#ZPOZAPISNI

První píseň z desky vznikla po tom, co jsme s klukama ve zkušebně poslouchali čerstvě

vylisovanou Anat život není. Zůstal jsem tam pak sám a dlouho do noci si hrál pecky, co

jsem se učil z tátova zpěvníku, od Dajány přes Loď John B. až po Montgomery a Tam

u nebeských bran. U jeho nejoblíbenějšího Frankieho Dlouhána se mi v hlavě ozval tá

tův smích. Překvapilo mě to, protože jeho hlas se mi ztratil jako první. Hned jsem přešel

k Spinkej můj maličký, protože tuhle mi zpíval vždycky před spaním, když jsme spolu byli

pod stanem. Jeho přítomnost mě dovedla k vnitřnímu dialogu o tom, co vlastně považuju

za chlapské, odvážné. Kde nastává ten zlom, že se z kluka stává muž.

Malý vítr, ještě ne dost starý na to, aby sílu, co má, moh srovnávat s tátou... A našel jsem

právě ten okamžik, kdy jste ochotni se postavit a navzdory většině říct, že myslíte jinak.

Po svém.

Strašně dlouho jsem čekal na to, až mě tátova ruka poplácá po rameni. Byla to vlastně

jediná pochvala, kterou jsem si kdy přál, snad právě pro tu nemožnost, kterou druhej

břeh způsobuje.

Pak se nad náměstím vznes, foukal tak, až pouštěl děs, a děsně rád by, kdyby fotr to vi

děl... Ten večer, mezi našima písničkama, který chtě nechtě voní pubertou vysmívaným

táborákem, mi táta našeptal melodii Malého větru a já se konečně přestal bát. Přestal

jsem čekat na pochvalu, na utvrzení v tom, že co dělám, dělám správně, že žiju dobře.

Ten večer mi došlo, že to mohu posoudit jen já sám, že mou jedinou oporou je svědomí

a víra v čistotu mého jednání. Že přes všechnu dospělost nesmím ztrácet ochotu učit se

z chyb. Že nesmím rezignovat ani ve chvílích největších pochyb, protože ty jsou největší

ztrátou v síle a odhodlání žít dle svých představ a ideálů.

Tak se ve mně zvedl Malý vítr věnovaný tomu Velkýmu.

TICHÁ VODA

16

2 —

TICHÁ VODA

17

2.

Dobře, není to tak zlé,

mám kámoše a práci si najdu.

I Fénix si užíval let.

Tak nekecám zbytečně a jdu

podél řeky až tam, kde přebývám.

Štěstí se jednou unaví

a třeba padne zrovna na moji postel,

a to pak budou záplavy. 

Samí svatební hosté

a ty tam, kde přebývám.

#ZPOZAPISNI

Tichá voda dostala impuls od režiséra Milana Cieslara, který mi nabídl možnost napsat

titulní píseň k seriálu Na vodě. Nakonec tam byl Xindlův vál a ono je to možná dobře, páč

jsem získal odstup a píseň jsem mohl přepracovat k větší kompatibilitě se svým vlast

ním příběhem, kdy jsem v sobě po Malém větru objevil tichou, dřímající a netečnou vodu,

která brzděna hrázemi přílišné autocenzury a ustrašenosti začala jevit známky ode

vzdanosti se vnějším proudům, podléhání průměrnosti. Zatoužil jsem po pohybu a jeho

nejpřirozenějším prvotním impulzem je láska. Je počátkem samotného lidského života,

je počátkem všech našich odhodlání, všech velkých zlomů v našich životech. Pochopil

jsem, že mám-li se něčemu odevzdávat, pak jí, a že takové odevzdání musí být bezpod

mínečné. Znamená to otevřít se zcela, stát se pravdou, a ne pouhou touhou po ní. To

s sebou nese mnohé exploze, ale klid po bouři se rozlévá celou bytostí, neboť poskytuje

pohled na svět takový, jaký je. Bez problémů a strachu. Ty byly, jsou a navždy budou jen

mým vlastním výtvorem, stejně jako čistota a odvaha. Jde pouze o má rozhodnutí, která

dělají můj svět takový, či makový.

Láska probouzí v každém dřímající potenciál jedinečnosti, je protikladem průměrnosti.

S ní ožívá naše víra, že nejsme jen šedou stopou přítomnosti, ale plnohodnotným odstí

nem nekonečného spektra možností bytí. Existence. Projevení se. A tu začíná hráz povo

lovat a světlo světa může spatřit nový a odhodlaný člověk. Člověk schopný a ochotný stát

za sebou a svými rozhodnutími, člověk nemasírovaný neustále se proměňujícími očeká

váními okolí, nýbrž takový, který sám je neustálou proměnou, neboť pohyb je nám všem

stálým partnerem. Co stojí, nevyvíjí se. Co je bez chvění, není pevné. Být tím, kdo jsme,

bez bázně a věrní svým ideálům. Neútočně, leč pevně, jako voda schopná strhnout hráz,

avšak též přinášet vláhu, život. Jen svou vlastní přirozeností můžeme začít měnit svět

k obrazu svému, tedy dělat jej takový, jaký věříme, že je dobrý. 

18

ONÍTI

20

3 —

ONÍTI

21

2. Vím, že jsi ta,  že jiná není. A až budeš syta,  dej mi znamení. Pak vezmu si tělo i duši, a budeme si slušit. Budeš pak mé  teplo pod peřinou.

A až bude tě víc,

tak mojí vinou, 

povineš ji, 

anebo jeho,

a já zahrnu vás něhou.

Ref. 2× Tak by se mi život...

21

teplo pod peřinou.