

Elektronická kniha:
Já, písničkář
Autor:
Tomáš Klus
Podnázev: Potřetí
Nakladatelství: | » COOBOO |
Dostupné formáty ke stažení: | |
Upozornění: | většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování |
Médium: | e-book |
Rok vydání: | 2019 |
Počet stran: | 144 |
Jazyk: | česky |
ADOBE DRM: | bez |
ISBN: | 978-80-754-4795-1 |
Ukázka: | » zobrazit ukázku |
Nepostradatelná kniha pro fanoušky Tomáše Kluse! Ve třetím zpěvníku se čtenáři a muzikanti můžou těšit nejen na texty a noty všech písní z alb Anat život není a Spolu, ale i na příběhy vzniku jednotlivých písní, fotky z koncertů a akcí či zákulisní informace. To všechno viděno Tomášovýma očima a navíc ve výpravném dárkovém vydání doplněném ilustracemi všestranného umělce Ondrashe.
Elektronické knihy > Ostatní > Publikace
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Umění
Katalog vybraných autorů > K > Klus - Tomáš Klus
Katalog nakladatelství > C > COOBOO
Elektronické knihy > Ostatní > Nezařazeno
Já, písničkář – Potřetí
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.cooboo.cz
www.albatrosmedia.cz
Tomáš Klus
Já, písničkář – Potřetí – e‑kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2019
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.
ANAT ŽIVOT NENÍ
SPOLU
JÁ, PÍSNIČKÁŘ
POTŘETÍ
TOMÁŠ
KLUS
6
Pokud by to bylo pouze jedno slovo, pak bychom skončili u „úvodní“.
Pokud ovšem spojíme SPOLU slov více, může vzniknout text, který SPOLU, například
s hudbou, vytvoří píseň. Ta ožije tím, že ji SPOLU sdílíme, hrajeme, zpíváme, poslou
cháme.
Netřeba uragánu, mnohdy stačí jen Malý vítr, aby tyto písně roznesl mezi nás lidi, a Ti
chá voda v nás probudí onu pověstnou touhu po svobodě a bezbřehé tvořivosti a Oní
Ti, milý držiteli této knihy, knihy zpěvné, budu vyprávět
v souboru několika vět.
Staňme se na moment Mořeplavci na této vodě fantazie a nechme se unášet jak Víla,
tančící těsně nad mechovým kobercem Potušení, že jsme SPOLUtvůrci mnoha ne
konečných Karavan příběhů, opěvujících niterní radost z vlastní podstaty v každém
z nás. Tralalala.
A pak, jak by snad možná jednou řekl velký filozof Alfréd Bregenstein, k nám vesmír
přijde jako dobrodruh, který nám lidem, jako své Dobrodružce, otevírá bezedné po
znávání vzájemných vztahů mezi vztahy, jak v nebi, tak i na zemi.
Určeno Masám, podotýkám!
Nepíšu sice jako Haruki Murakami, říkám si „Achjo“, ale necítím se jako Vool, když
vám z vlastní zkušenosti povím, že ani když nastane První doba popovodní, takový
ten pocit zmaru, kdy se v životě přitoulá něco na první pohled nepříjemného (já na
příklad pamatuji první povodeň z roku 2002, když nás vyškolila a nekontrolovatelně
se SPOLU se mnou vylila Berounka v lázních Dobřichovice a nebylo to příjemné), ne
třeba to vnímat hned negativně.
ÚVODNÍ
SLOVO
7
Naopak, Hlasymse k tomu, že ve všem, co působí na první pohled jako špatné, lze najít
něco dobrého, léčivého. Lidé vám snad řeknou: „Chováš se jak Podivín...“, leč já říkám:
„No a co? SvětloATma jsou ve své podstatě protiklady, ale jedno bez druhého neexis
tuje.“ Nene, nejste Tuponi, vy, kteří tak chcete smýšlet. Jděte si tou svou pohádkou,
svou pravdou, třeba s touto knihou, v písni, stejně jak chodí Muži se ženou a milují se
a mají SPOLU rodiny a ty mají přátele a tak stále dokola, protože SPOLU spojuje to, co
je tu odedávna a navěky. Láska.
PS: Žijeme na Zemi. Důkaz gravitace je, že když Flusnu, tak to spadne na zem.
Pro TK a všechny.
Jan Seidel 1978
SPOLU
1
MALÝ VÍTR
2
TICHÁ VODA
3
ONÍTI
4
MOŘEPLAVCI
5
VÍLA
6
POTUŠENÍ
7
KARAVAN
8
APAK
9
ALFRÉD
10
DOBRODRUŽCE
11
MASÁM
12
HARUKI
13
ACHJO
14
VOOL
15
PRVNÍ DOBA POPOVODNÍ
16
HLASYMSE
17
PODIVÍN
18
SVĚTLOATMA
19
TUPONI
20
MUŽI SE ŽENOU
21
FLUSNU / BONUS TRACK /
5
VÍLA
7
KARAVAN
10
DOBRODRUŽCE
MALÝ VÍTR
12
1 —
MALÝ VÍTR
13
#ZPOZAPISNI
První píseň z desky vznikla po tom, co jsme s klukama ve zkušebně poslouchali čerstvě
vylisovanou Anat život není. Zůstal jsem tam pak sám a dlouho do noci si hrál pecky, co
jsem se učil z tátova zpěvníku, od Dajány přes Loď John B. až po Montgomery a Tam
u nebeských bran. U jeho nejoblíbenějšího Frankieho Dlouhána se mi v hlavě ozval tá
tův smích. Překvapilo mě to, protože jeho hlas se mi ztratil jako první. Hned jsem přešel
k Spinkej můj maličký, protože tuhle mi zpíval vždycky před spaním, když jsme spolu byli
pod stanem. Jeho přítomnost mě dovedla k vnitřnímu dialogu o tom, co vlastně považuju
za chlapské, odvážné. Kde nastává ten zlom, že se z kluka stává muž.
Malý vítr, ještě ne dost starý na to, aby sílu, co má, moh srovnávat s tátou... A našel jsem
právě ten okamžik, kdy jste ochotni se postavit a navzdory většině říct, že myslíte jinak.
Po svém.
Strašně dlouho jsem čekal na to, až mě tátova ruka poplácá po rameni. Byla to vlastně
jediná pochvala, kterou jsem si kdy přál, snad právě pro tu nemožnost, kterou druhej
břeh způsobuje.
Pak se nad náměstím vznes, foukal tak, až pouštěl děs, a děsně rád by, kdyby fotr to vi
děl... Ten večer, mezi našima písničkama, který chtě nechtě voní pubertou vysmívaným
táborákem, mi táta našeptal melodii Malého větru a já se konečně přestal bát. Přestal
jsem čekat na pochvalu, na utvrzení v tom, že co dělám, dělám správně, že žiju dobře.
Ten večer mi došlo, že to mohu posoudit jen já sám, že mou jedinou oporou je svědomí
a víra v čistotu mého jednání. Že přes všechnu dospělost nesmím ztrácet ochotu učit se
z chyb. Že nesmím rezignovat ani ve chvílích největších pochyb, protože ty jsou největší
ztrátou v síle a odhodlání žít dle svých představ a ideálů.
Tak se ve mně zvedl Malý vítr věnovaný tomu Velkýmu.
TICHÁ VODA
16
2 —
TICHÁ VODA
17
2.
Dobře, není to tak zlé,
mám kámoše a práci si najdu.
I Fénix si užíval let.
Tak nekecám zbytečně a jdu
podél řeky až tam, kde přebývám.
Štěstí se jednou unaví
a třeba padne zrovna na moji postel,
a to pak budou záplavy.
Samí svatební hosté
a ty tam, kde přebývám.
#ZPOZAPISNI
Tichá voda dostala impuls od režiséra Milana Cieslara, který mi nabídl možnost napsat
titulní píseň k seriálu Na vodě. Nakonec tam byl Xindlův vál a ono je to možná dobře, páč
jsem získal odstup a píseň jsem mohl přepracovat k větší kompatibilitě se svým vlast
ním příběhem, kdy jsem v sobě po Malém větru objevil tichou, dřímající a netečnou vodu,
která brzděna hrázemi přílišné autocenzury a ustrašenosti začala jevit známky ode
vzdanosti se vnějším proudům, podléhání průměrnosti. Zatoužil jsem po pohybu a jeho
nejpřirozenějším prvotním impulzem je láska. Je počátkem samotného lidského života,
je počátkem všech našich odhodlání, všech velkých zlomů v našich životech. Pochopil
jsem, že mám-li se něčemu odevzdávat, pak jí, a že takové odevzdání musí být bezpod
mínečné. Znamená to otevřít se zcela, stát se pravdou, a ne pouhou touhou po ní. To
s sebou nese mnohé exploze, ale klid po bouři se rozlévá celou bytostí, neboť poskytuje
pohled na svět takový, jaký je. Bez problémů a strachu. Ty byly, jsou a navždy budou jen
mým vlastním výtvorem, stejně jako čistota a odvaha. Jde pouze o má rozhodnutí, která
dělají můj svět takový, či makový.
Láska probouzí v každém dřímající potenciál jedinečnosti, je protikladem průměrnosti.
S ní ožívá naše víra, že nejsme jen šedou stopou přítomnosti, ale plnohodnotným odstí
nem nekonečného spektra možností bytí. Existence. Projevení se. A tu začíná hráz povo
lovat a světlo světa může spatřit nový a odhodlaný člověk. Člověk schopný a ochotný stát
za sebou a svými rozhodnutími, člověk nemasírovaný neustále se proměňujícími očeká
váními okolí, nýbrž takový, který sám je neustálou proměnou, neboť pohyb je nám všem
stálým partnerem. Co stojí, nevyvíjí se. Co je bez chvění, není pevné. Být tím, kdo jsme,
bez bázně a věrní svým ideálům. Neútočně, leč pevně, jako voda schopná strhnout hráz,
avšak též přinášet vláhu, život. Jen svou vlastní přirozeností můžeme začít měnit svět
k obrazu svému, tedy dělat jej takový, jaký věříme, že je dobrý.
18
ONÍTI
20
3 —
ONÍTI
21
2. Vím, že jsi ta, že jiná není. A až budeš syta, dej mi znamení. Pak vezmu si tělo i duši, a budeme si slušit. Budeš pak mé teplo pod peřinou.
A až bude tě víc,
tak mojí vinou,
povineš ji,
anebo jeho,
a já zahrnu vás něhou.
Ref. 2× Tak by se mi život...
21
teplo pod peřinou.