načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Já mám kolo, ty máš kolo - Pavel Žiška; Rudolf Lukeš

Já mám kolo, ty máš kolo

Elektronická kniha: Já mám kolo, ty máš kolo
Autor: ;

Já mám kolo, ty máš kolo, kol je dneska všude mnoho, má ho Dan i Nikola, málokdo je bez kola… Pavel Žiška píše vážně i nevážně o tom, jak na ulici nepřijít k úhoně, i o tom, co ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 52
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: nakreslil Rudolf Lukeš
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-000-4412-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Já mám kolo, ty máš kolo, kol je dneska všude mnoho, má ho Dan i Nikola, málokdo je bez kola… Pavel Žiška píše vážně i nevážně o tom, jak na ulici nepřijít k úhoně, i o tom, co se na silnicích změnilo od dob našich dědečků. Hravé verše doprovázejí ilustrace Rudolfa Lukeše, původně určené pro tematické kvarteto.

Zařazeno v kategoriích
Pavel Žiška; Rudolf Lukeš - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Já mám kolo, ty máš kolo

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.albatros.cz

www.albatrosmedia.cz

Pavel Žiška

Já mám kolo, ty máš kolo – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


JÁ MÁM

KOLO, TY

MÁŠ KOLO

ALBATROS

n a p s a l PAVEL ŽIŠKA

n a k r e s l i l RUDOLF LUKEŠ



Věnováno všem, kteří chtěli

a uměli, ale nemohli.


7


7

„Tati, to jsi kreslil ty? zeptal

se malý Lukáš a na stole se objevil štůsekzaprášených kreseb.

„Já ne, to tvůj děda,“ odvětil tatínek, sotvazahlédl první obrázek. „Kde jsi to proboha vyštrachal?“

„Na půdě, ve skříni,“ upřesnil Lukáš.

„Já myslel, že už to děda dávno spálil. Hm, jsou pěkné, viď?“ pravil po chvilce prohlížení tatínek. „Ale už zastaralé,“ pronesl o něco smutněji. „Podívej na tu tramvaj a na ty koně na silnici, to už dneska neuvidíš.“

„Mně se líbí,“ namítl Lukáš. „Koukni na tohokluka na kole, vždyť vypadá jako já.“

„Vypadá jako ty, ale jsem to já,“ usmál se tatínek. „To děda kreslil podle mě. Vidíš, tady jsem taky.“

„Cha chá – ty teda vypadáš,“ smál se malýLukáš. „A kde máš cyklistickou helmu?“

„Ta se tenkrát ještě nenosila,“ poučoval hotatínek. „Vždyť jsem ti říkal, že ty kresby už zastaraly. Bohužel. A to si od nich děda tolik sliboval.“

„A co si od nich děda sliboval?“ zajímal se Lukáš.

„Že z nich bude kniha. Děda moc a moc chtěl kreslit. Toužil ilustrovat knihy pro děti, ale přednost dostávali jiní, třeba i horší, a to děda těžce nesl. To víš, politika. A když ho stále odmítali, nakreslil tyhle obrázky a myslel si, že ty už nikomu vadit nebudou. Jsou na nich přece děti a on jen kreslí, jak se mají či nemají chovat.“ 9

„Ale stejně vadily, viď,“ kýval hlavou Lukáš.

„To víš, že vadily. Vadil děda, vadily tudíž iobrázky. A tyhle obrázky byly také poslední, co děda v životě namaloval. Tak strašně byl zklamaný. Už nikdy potom nevzal tužku ani štětec do ruky.“

„Třeba by se někomu hodily teď,“ nadhodil Lukáš.

„Už jsou opravdu staré,“ zavrtěl hlavou tatínek. „Podívej se jenom na ta kola, takováhle dnes užnejezdí.“

„A co kdybys zkusil k těm obrázkům něconasat,“ napadlo Lukáše. „Nějaké básničky, to typřece umíš. Třeba to v nějakém nakladatelství vydají. Vždyť už ti pár knížek vyšlo.“

Tatínek pohlédl na Lukáše a najednou mu ten jeho synek nepřipadal tak malý.

„Myslíš?“ zeptal se, ale nápad se mu už začínal líbit.

„Dopravní značky jsou dneska přece stejné jako tenkrát, když je děda maloval. Podívej – to je stopka, tohle zase Dej přednost v jízdě,“ nahlodával tatínka Lukáš.

„To máš pravdu,“ přiznal tatínek. „Čas teď mám a mamince, až se vrátí z práce, se ten tvůj nápad bude určitě taky líbit.“

„A děda by si to zasloužil,“ pravil moudře Lukáš. To nakonec rozhodlo.

„Tak já to zkusím,“ pokýval hlavou tatínek. „Ale nevím, nevím. No, dej mi měsíc a uvidíme,“ dodal ještě, ale v hlavě už se mu rodila první básnička pod dědův obrázek.

A tak když Lukáš věštecky pronesl „však ty to, tati, dokážeš“, už se na synka jen usmál.

11 10

Když začnou

venku zpívat kosi,

co se blíží – kdo to ví?

To nastává konec noci

a půjde se do školy.

Nejdřív se však nasnídáme,

někdo málo – někdo víc,

a teprve pak se dáme

s plnou taškou do ulic.

11

Silnice je jako řeka,

třebaže je bez vody,

tak jak mosty pro člověka

má všude své přechody.

Používat přechody

má veliké výhody,

člověk hloupě nestane se

obětí zlé nehody.

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její

plné verze je možné v elektronickém obchodě

společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist