načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Já mám kolo, ty máš kolo - Pavel Žiška Rudolf Lukeš

  > > > > > Já mám kolo, ty máš kolo  

Elektronická kniha: Já mám kolo, ty máš kolo
Autor:

Já mám kolo, ty máš kolo, kol je dneska všude mnoho, má ho Dan i Nikola, málokdo je bez kola… Pavel Žiška píše vážně i nevážně o tom, jak na ulici nepřijít k úhoně, i o tom, co ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  93
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  99 Kč
6%
naše sleva
3,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Počet stran: 52
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: nakreslil Rudolf Lukeš
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-000-4412-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Já mám kolo, ty máš kolo, kol je dneska všude mnoho, má ho Dan i Nikola, málokdo je bez kola… Pavel Žiška píše vážně i nevážně o tom, jak na ulici nepřijít k úhoně, i o tom, co se na silnicích změnilo od dob našich dědečků. Hravé verše doprovázejí ilustrace Rudolfa Lukeše, původně určené pro tematické kvarteto.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Já mám kolo, ty máš kolo
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.albatros.cz
www.albatrosmedia.cz
Pavel Žiška
Já mám kolo, ty máš kolo – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2016
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.





JÁ MÁM
KOLO, TY
MÁŠ KOLO
ALBATROS
n a p s a l PAVEL ŽIŠKA
n a k r e s l i l RUDOLF LUKEŠ










Věnováno všem, kteří chtěli
a uměli, ale nemohli.





7





7
„Tati, to jsi kreslil ty? zeptal
se malý Lukáš a na stole se objevil štůsek
zaprášených kreseb.
„Já ne, to tvůj děda,“ odvětil tatínek, sotva
zahlédl první obrázek. „Kde jsi to proboha vyštrachal?“
„Na půdě, ve skříni,“ upřesnil Lukáš.
„Já myslel, že už to děda dávno spálil. Hm, jsou
pěkné, viď?“ pravil po chvilce prohlížení tatínek.
„Ale už zastaralé,“ pronesl o něco smutněji. „Podívej
na tu tramvaj a na ty koně na silnici, to už dneska
neuvidíš.“
„Mně se líbí,“ namítl Lukáš. „Koukni na toho
kluka na kole, vždyť vypadá jako já.“
„Vypadá jako ty, ale jsem to já,“ usmál se tatínek.
„To děda kreslil podle mě. Vidíš, tady jsem taky.“
„Cha chá – ty teda vypadáš,“ smál se malý
Lukáš. „A kde máš cyklistickou helmu?“
„Ta se tenkrát ještě nenosila,“ poučoval ho
tatínek. „Vždyť jsem ti říkal, že ty kresby už zastaraly.
Bohužel. A to si od nich děda tolik sliboval.“
„A co si od nich děda sliboval?“ zajímal se Lukáš.
„Že z nich bude kniha. Děda moc a moc chtěl
kreslit. Toužil ilustrovat knihy pro děti, ale přednost
dostávali jiní, třeba i horší, a to děda těžce nesl. To
víš, politika. A když ho stále odmítali, nakreslil tyhle
obrázky a myslel si, že ty už nikomu vadit nebudou.
Jsou na nich přece děti a on jen kreslí, jak se mají či
nemají chovat.“





9





9
„Ale stejně vadily, viď,“ kýval hlavou Lukáš.
„To víš, že vadily. Vadil děda, vadily tudíž i
obrázky. A tyhle obrázky byly také poslední, co děda
v životě namaloval. Tak strašně byl zklamaný. Už
nikdy potom nevzal tužku ani štětec do ruky.“
„Třeba by se někomu hodily teď,“ nadhodil Lukáš.
„Už jsou opravdu staré,“ zavrtěl hlavou tatínek.
„Podívej se jenom na ta kola, takováhle dnes už
nejezdí.“
„A co kdybys zkusil k těm obrázkům něco
napsat,“ napadlo Lukáše. „Nějaké básničky, to ty
přece umíš. Třeba to v nějakém nakladatelství vydají.
Vždyť už ti pár knížek vyšlo.“
Tatínek pohlédl na Lukáše a najednou mu ten
jeho synek nepřipadal tak malý.
„Myslíš?“ zeptal se, ale nápad se mu už začínal
líbit.
„Dopravní značky jsou dneska přece stejné jako
tenkrát, když je děda maloval. Podívej – to je stopka,
tohle zase Dej přednost v jízdě,“ nahlodával tatínka
Lukáš.
„To máš pravdu,“ přiznal tatínek. „Čas teď mám
a mamince, až se vrátí z práce, se ten tvůj nápad
bude určitě taky líbit.“
„A děda by si to zasloužil,“ pravil moudře Lukáš.
To nakonec rozhodlo.
„Tak já to zkusím,“ pokýval hlavou tatínek. „Ale
nevím, nevím. No, dej mi měsíc a uvidíme,“ dodal
ještě, ale v hlavě už se mu rodila první básnička pod
dědův obrázek.
A tak když Lukáš věštecky pronesl „však ty to,
tati, dokážeš“, už se na synka jen usmál.





11 10
Když začnou
venku zpívat kosi,
co se blíží – kdo to ví?
To nastává konec noci
a půjde se do školy.
Nejdřív se však nasnídáme,
někdo málo – někdo víc,
a teprve pak se dáme
s plnou taškou do ulic.





11
Silnice je jako řeka,
třebaže je bez vody,
tak jak mosty pro člověka
má všude své přechody.
Používat přechody
má veliké výhody,
člověk hloupě nestane se
obětí zlé nehody.





Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její
plné verze je možné v elektronickém obchodě
společnosti eReading.






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.