Já, JůTuber 2 - sepsáno JůTubery

25
Kapitola 2 -
Tezko na cvicisti...
25. října, neděle
Mám za sebou pekelnej tejden, kterej v sobě kombinoval něco mez i
dobrodružstvím Jamese Bonda, příběhem mistra Beana, epizodou seriálu Živí mrtví (z
čehož mě málem trefilo) a na konci dojákem, že by se z toho i hrdinové Titanicu
(toho filmu) rozbrečeli. Ale pěkně postupně.
S klukama jsme naplno rozjeli operaci „Potopa sígrů“. Napřed jsme si museli
vysvětlit, co to znamená, protože Bednář si myslel, že se je pokusíme utopit.
Základ byl jasnej. Budeme stopovat sígry na každým kroku (z bezpečný
vzdálenosti, samozřejmě). Budeme je neustále natáčet, a až budeme mít dost
připitomělýho materiálu, uděláme z něj takovej virál, že se chlapci nebudou stačit
divit. Taky jsme se dohodli na tom, že budeme každý ráno chodit běhat, protože
se nám to po zveřejnění videa pravděpodobně bude hodně hodit. Bednář podle
očekávání řekl, že on běhat rozhodně nebude, ale s tím jsme tak nějak počítali.
Každej dostal trochu jinej úkol. Já, coby lezecky použitelnej člověk a nejméně
náchylnej k tomu padat na hlavu, jsem získal stanoviště na stromě, abych sígry
natáčel na našem tajným místě. Znamenalo to pro mě hutnější techniku, aby
ze záznamu ze stromu bylo vůbec něco vidět (přece jen je to na plácek pár
desítek metrů). Vybavil jsem se proto svou kamerou pro natáčení na YouTube
a využil k jejímu přilepení ke stromu snad celou izolepu (vážně bych nerad,
aby to vzala střemhlav dolů ze stromu, na rozdíl od Holuba by to asi nepřežila),
přičemž jsem si musel hodně vyhrát s velikostí záběru, aby bylo na videu vidět
vše podstatný.
’’ ’’’’’’





26
Velikost záb ěru znamená velikost snímaného
objektu v záběru. Obecně platí:
Oko přes celou obrazovku je velký detailvelký detail.
Tvář přes celou obrazovku je detaildetail.
Tvář a prsa v obraze znamená polodetailpolodetail.
Postava od holení nahoru je tzv. amerikaamerika (podle amerických
širokoúhlých filmů v kině, pro které byla tato velikost postavy ideální).
Celá postava v obraze je celekcelek.
Celá postava + prostředí = velký celekvelký celek.
Pro tebe je důležité vědět, že detailydetaily jsou nositelem emoceemoce
a celkycelky nositelem informaceinformace. Například detail slzy u oka je
jasné znázornění smutku natáčené postavy. Celek, kdy stojíš
uprostřed svého neuklizeného pokoje, je informace o tvé
nezávislosti (a bordelářství å).
Z Roberta vylezlo, že je nadšenej radioamatér a vyzná se v elek trotechnice
a přístrojích na bázi rádiovejch vln. Když mu bylo 9 let, sestavil si doma vlastní
rádio, kterým se napojil na vojenský letecký centrum a omylem zadal příkaz,
aby několik stíhaček letělo na Rusko. Naštěstí někomu rychle došlo, že by
dětskej hlas neměl dávat letcům rozkazy k boji. V překladu do lidštiny to
každopádně znamená, že Robert umí vytvořit ledasco, například i štěnici! Dostal
proto za úkol pár takovejch udělátek vytvořit, abysme mohli sígrům napíchnout
záchody a především tajnej plácek, neboť z dálky fakt zvuky nechytám.





27
Z vuk ve filmu rozdělujeme do tří skupin:Zvuk ve filmu rozdělujeme do tří skupin:
Mluvené slovoMluvené slovo je samozřejmě to, co se ve filmu
povídá. Ať už to říkáš ty, nebo herci. Případně
zazní jako komentář. Nese v sobě informaci i emoci. Dbej proto
na to, aby mu bylo ve výsledku rozumět. Důležitá je správná
výslovnost, kvalita záznamu, absence zbytečných ruchů a hlasitost.
RuchyRuchy mají převážně doplňkovou funkci. To znamená, že pokud
je v obraze vidět nějaká činnost, například odemykání dveří, je
dobré, aby byl slyšet zvuk zámku. Pokud tento zvuk chybí, výsledek
působí nepřirozeně. To se dá ale samozřejmě využít. Pokud dáš pod
obyčejné otevírání dveří táhlé zavrzání dveří od hladomorny, máš
najednou z banální scény horor.
HudbaHudba, pokud se nejedná o záznam koncertu, nese ve filmu
emoce. Zde jediné doporučení. Při výběru hudby se řiď vlastním
vkusem, střídej tempa i žánry a hlasitější pasáže s tichými a ve
výsledku s hudbou šetři. Nezapomeň ale na autorská práva. Vybírej
hudbu bez licence. Více o tom, jakou hudbu můžeš do videa použít,
se dočteš v první knize Já, JůTuber. Konkrétně na straně 51.





28
K záznamu zvuku m ůžeš použít vestavěné interní
mikrofony (ale zvuk, hlavně mluvené slovo, není pak moc kvalitní).
Pro záznam mluveného slova je nejlepší mikroport (malý
mikrofon s vysílačkou připevněný na tričku), nejlevnější
pořídíš okolo pěti tisíc korun, nebo směrový mikrofon.
Nejlevnější asi za dva tisíce korun.
Tip nakonec. Je spousta zvuků, které v normální situaci
nevnímáš, vlastně o nich ani nevíš, protože si je mozek
sám odfi ltruje. Například vzdálené letadlo, houkačka apod.
Ve fi lmu je to jiné a tyto zvuky působí velmi rušivě. Proto
si to vždy při natáčení uvědom a počkej si na klid, nebo si
vyhlédni pro natáčení klidné místo. Další možností je
dotočit například letící letadlo a parazitní zvuk tak zdůvodnit.
Instalaci štěnic dostal na starost trochu nečekaně Holub, ale bylo to proto, že
ani jedna ze zmíněnejch lokací se nenacházela ve vyvýšený oblasti, čímž se
výrazně zmenšila šance na „otřes mozku číslo 39“ (zdravotní pojišťovna mu to
začala počítat, prej ještě 6 úrazů a rodiče dostanou zadarmo vysavač). Bednář
měl pak na starost natáčet sígry mobilem u záchodů. Pro kohokoli jinýho by to
byla v podstatě sebevražedná mise, ale i sígři pochopili, že Bednář má v sobě
cosi, co by ve starým Egyptě používali v pyramidách na ochranu cenností, a tak
si ho prostě nevšímají. Je jasný, že kdyby na ně mířil kamerou přímo, určitě by
to s ním chtěli probrat. On by se asi Bednář nebránil, ale podřídil se většině
s tím, že „jeho čas přijde“. Natáčení mobilem na tajňáka každopádně znamená,
že si musí hodně hlídat úhel snímání. Kdyby byly například na jeho videu celou
dobu jen hnáty sígrů, asi by to nešlo moc použít.
TIP





29
Ú hel snímáníÚhel snímání – filmaři mu říkají rakurz a jde
vlastně o úhel pohledu kamery. Nejzákladnější
a nejpřehlednější je kamera ve výši očí.
Je to přirozené, neboť se na scénu jakoby
díváš vlastníma očima. Pokud ale chceš efektní záběr postavy,
postavíš kameru dolů, do podhledu. Postava pak působí monumentálně,
větší, než ve skutečnosti je. Pokud chceš naopak dát kameru nahoru,
řekneš kameramanovi, ať udělá nadhled. Ten se hodí například pro
velké celky, nebo když chceš napodobit snímaní bezpečnostních kamer.
Během celý operace jsme měli jen několik drobnějších zádrhelů. Robert se
například odvážně vydal zkontrolovat na záchody nefunkční štěnici. Opravit ji
dokázal, ale poté se ukázali sígři a tak si ten den zopakoval cestu domů jen
v trenkách. Naštěstí bylo docela teplo. Holub mě šel navštívit při sledovačce
na strom. Asi teď čekáte něco v tom stylu, že vylezl nahoru, tam mu to podjelo,
spadnul a má další otřes mozku. Kdepak. On si tentokrát zvládnul ublížit ještě
mnohem dřív! (Vlastně se zlepšuje, ale nevím, jestli jde to slovo použít pro
podobnou situaci.) Jak se blížil ke stromu, zakopnul o drn a hlavou si to namířil
přímo na kmen stromu. Po pár minutách už naštěstí vcelku normálně reagoval.
Sice mluvil o tom, že mu nechutná růžová barva, ale komunikoval, což je hlavní.
Jen nevím, co s ním. Pro jeho hlavu začíná bejt nebezpečný i to, že se pohybuje
po rovný zemi. To už se fakt člověk úrazu vyhejbá těžko.
A pak přišla jobovka, se kterou jsem nepočítal. Celej tejden mě naháněla Majda
s tím, že se mnou chce mluvit, ale já jsem díky naší malý partyzánský akci
neměl čas. (Každej film nás učí, že za časů války musí žena umět na svýho chlapa
počkat!) Včera jsme se konečně setkali na chodbě a Majda mi smutně
oznámila, že se stěhujou už zítra (takže vlastně dneska). Že stavební firma dokončila
práce dřív, než se čekalo, a rodiče proto nehodlají s ničím otálet. Dost mě to





překvapilo, protože většina stavebních firem to postaví buď poz dě, blbě, nebo
vůbec. Když mi dnes Majda mávala z auta, který mizelo v dáli, nebylo mi z toho
vůbec příjemně. Myslím, že tak hrozně jsem se necejtil od druhý třídy, kdy jsem
ve škole sežral voskovky.
1. listopadu, neděle
Nic se mi nechce. Ale vůbec nic. Už začínám chápat, co tím táta myslí, když
říká, že je láska nemoc. Doslova si připadám nemocnej. Nemám chuť k jídlu.
Nechce se mi nic dělat, nikam jít, ani ty videa na YouTube mě teď nezajímají.
Včera jsme překonali na jednom tři tisíce zhlédnutí, což je náš rekord. Ale je
mi to fuk. Dokážu myslet jen na Majdu. Kdybysme si aspoň mohli psát, ale v tý
jejich vzdálený vesnici, která svou absencí na všech mapách působí dojmem
nějaký tajný vojenský základny v Oblasti 51, ani není signál! Prej se tam nějak
dá zařídit net, ale na tom se zatím jen pracuje a Majda neví, kdy to bude hotový.
Fakt skvělý.
2. listopadu, pondělí
Kluci mě chtěli trochu rozptýlit, a proto rozhodli, že vyrazíme do kina na
novou bondovku. Mám kino rád. Na filmech se dá hodně učit, jakým způsobem
natáčet videa. Samozřejmě nejsem tak naivní, abych si myslel, že se svojí
malou technikou můžu vytvářet něco, co bude vypadat jako velkej hollywoodskej
biják. Jde spíš o to, jak vůbec určitý situace natáčet.
Kino je pro JůTubera něco jako škola. Sledováním fi lmů
můžeš přijít na nejrůznější tipy a triky jak natáčet. Pokus
se během sledování zamyslet, proč a jak byl fi lm natočen.
Získáš tak zkušenosti a inspiraci, která bude při tvém
vlastním natáčení k nezaplacení.
TIP





V kině se navíc vždycky výborně uvolním. Vůně
popcornu, kýbl limči a pak to úžasně velký plátno,
který člověka doslova pohltí. Bože, jak já bych jednou
rád natáčel filmy! Po dvou hodinách strávenejch ve
společnosti nejšarmantnějšího agenta, co kdy balil
filmový slečinky, jsem se konečně trochu
vzpamatoval. Ne že by mi Majda pořád nechyběla. Ale Bond,
James Bond mi připomněl, proč jsem s videama
začínal a jak moc mám rád filmy. Nemá smysl, abych doma jak nejvě tší emotragéd
brečel do polštáře a na papír si kreslil srdíčka probodnutý nožem (nebo co
dneska emáci dělají, když jsou zdeptaný). Budu se soustředit na videa s tím, že až se
s Majdou uvidíme, tak se prostě uvidíme. No stress.
5. listopadu, čtvrtek
Tak jsem se konečně dokopal k tomu, abych dal dohromady video o sígrech.
Protože jsme byli docela svědomitý a celej tejden se s klukama chovali jak
členové tajný služby Jejího Veličenstva, vykouklo na mě z editačního stroje
12 hodin materiálu. Uf. Žádná legrace. Než jsem to všechno prošel, abych vůbec
věděl, co kde je, zabralo mi to prakticky dva dny.
Byly to nervy, na který padlo celý plato mlíka, dva balíčky
žvejkaček a moje hygiena. (Vážně jsem si chtěl na
čištění zubů udělat čas, ale prostě to nevyšlo!)
Matka kolem dveří pokoje kroužila nervózně, jak
kdybych se připravoval na nějakej
satanistickej rituál. Sice už pochopila, že
jsem JůTuber a zavřený dveře
automaticky neznamenají,
že hodlám dělat něco
neslušnýho, ale pořád
je nervózní z toho, že
dělám něco, co pak vystavuju
na internet. Trochu ji chápu.
Sestřenka z druhýho kolene





taky točila videa na internet, jenže to byl takovej ten druh vi deí, kde je minimum
oblečení a maximum věcí, který jakože ještě neznám. Když to babička zjistila,
chtěla ji dát zastřelit. Bejvalá vojanda v sobě kořeny nezapře.
Střih – zkušení fi lmaři tvrdí, že střih je pro vznik fi lmu
nejdůležitější. Ve střižně se dá dobrý fi lm zkazit a
špatný zachránit. Proto věnuj střihu náležitou pozornost a čas.
Střih dává fi lmu tempo, drama i čas (fi lmový čas není totéž
co reálný). Špatným střihem můžeš diváka zmást, nebo
rovnou odradit od sledování. Střih je vlastně o střídání
jednotlivých záběrů ve fi lmu a o jejich přechodech. Ale
zároveň, a to je důležitější, je o střídání scén, tempa,
nasazování ruchů, hudby a podobně. Je to vlastně stavba celého
videa a říká se tomu střihová skladba. Pro tuto skladbu
existuje obrovské množství pravidel, postupů a možností
v závislosti na žánru, osobnosti tvůrce, aktuální módě nebo
stylu vyprávění.
Pro naše účely ti stačí pouze ty základní:
Střídej detaily a celky. Dodržuj pravidlo osy (pokud
spolu dvě postavy vedou dialog, jedna hovoří zprava doleva,
druhá zleva doprava – to platí i pro střídání respondentů
v dokumentárním fi lmu).
Švenk i nájezd začínej na posledním klidném a konči na
prvním klidném okně (začínej v zastavení a konči v
zastavení). Pokud ti postava vychází ze záběru, odstřihni ji na
posledním okně (těsně když odejde) v obraze.
Střídej tempo vyprávění v pravidelných rytmech. Pro
každý žánr je vhodné jiné tempo. Akční scény jsou rychlé,
postavené na detailech. Lyrické scény jsou pomalé.
TIP