načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Já, JůTuber - sepsáno JůTubery

  > > > Já, JůTuber  

Kniha: Já, JůTuber
Autor:

První kniha o JůTuberech v Čechách a na Slovensku! Exkluzivní rozhovory s tvými oblíbenými JůTubery. Jejich návody, tipy, rady a triky, jak se stát úspěšným ve světě YouTube. Jakou ...


Titul je skladem 1ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  254
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  299 Kč
15%
naše sleva
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 62.4%hodnoceni - 62.4%hodnoceni - 62.4%hodnoceni - 62.4%hodnoceni - 62.4% 65%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » COOBOO
Rok vydání: 2015-10-28
Počet stran: 144
Rozměr: 170 x 240 mm
Úprava: svazků : barevné ilustrace, portréty
Vydání: 1. vydání
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2015-45
ISBN: 9788075440082
EAN: 9788075440082
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha byla nominována na literární cenu "Cena Český Bestseller - 2015 - Česká beletrie pro děti a mládež".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis

První kniha o JůTuberech v Čechách a na Slovensku! Exkluzivní rozhovory s tvými oblíbenými JůTubery. Jejich návody, tipy, rady a triky, jak se stát úspěšným ve světě YouTube. Jakou používají techniku? Co je pro ně nejdůležitější? Jací byli, než se proslavili on-line? Nakoukni jim pod pokličku! Přečti si taky příběh mladého JůTubera, jako jsi ty – Manuela Středy. I když má trochu podivné jméno, je to fakt docela obyčejnej kluk, uvidíš ;) Jeho příběh je inspirovaný životy pěti těch nej českých JůTuberů. Zjisti, jak správně natočit video a jak získat co nejvíce odběratelů. Chceš vědět, jak se dá vydělat na YouTube a jak se prosadit? Celý internetový videosvět v jedné knížce! Obsahuje exkluzivní podpisové kartičky!

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
sepsáno JůTubery - další tituly autora:
Já, JůTuber Já, JůTuber
JůTubery, sepsáno
Cena: 168 Kč
Já, JůTuber 2 Já, JůTuber 2
JůTubery, sepsáno
Cena: 254 Kč
Já, JůTuber 2 Já, JůTuber 2
JůTubery, sepsáno
Cena: 168 Kč
Já, JůTuber 3 Já, JůTuber 3
JůTubery, sepsáno
Cena: 293 Kč
Já, JůTuber 4 Já, JůTuber 4
JůTubery, sepsáno
Cena: 300 Kč
Já, JůTuber 3 Já, JůTuber 3
JůTubery, sepsáno
Cena: 168 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Já, JůTuber" mají také často zájem o tyto tituly:
GOGO - Kluk z internetu GOGO
Štrauch, Daniel GoGo
Cena: 177 Kč
Než jsem tě poznala Než jsem tě poznala
Moyesová, Jojo
Cena: 279 Kč
Olga Hepnarová - Zabíjela, protože neuměla žít Olga Hepnarová
Cílek, Roman
Cena: 109 Kč
Herečka Herečka
Váňová, Magda
Cena: 277 Kč
Deník malého poseroutky 10 - Staré dobré časy Deník malého poseroutky 10
Kinney, Jeff
Cena: 194 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5
U vodni SLOVOUvodni SLOVO
AHOJ, JSEM JŮTUBER A CHCI SE S VÁMI SEZNÁMIT.AHOJ, JSEM JŮT UBER A CHCI SE S VÁMI SEZNÁMIT.
Určitě jste si někdy položili základní životní otázku – kde se vlastně
JůTubeři vzali? Přišli z hvězd? Jsou to skrytí mimozemšťané, kteří se
snaží studovat naši společnost? Vede je Justin Bieber? Všechno špatně!
JůTuber nevylezl z moře. Nezrodil se velkým třeskem, ani ho nestvořily tajemné
korporace, které přemýšlí, jak pomocí mladých lidí ovládnout svět.
JůTuber nemá šest chapadel místo rukou, nebojí se světla (minimálně
většina z nich), ani se neživí kamením. JůTuber je často klasický teenager se
všedními problémy, které všichni dobře znáte:
- Máma neustále nechápe, proč chcete mít zamknuté dveře pokoje.
- Zubní kartáček je nepřítel, který otravuje dvakrát denně.
- Sestra/bratr jsou ti největší tupci na světě.
- Na těle se objevují věci, které tam nepatří a nechce se jim pryč!
- Nikdo vám nevěří, že vašemu psovi skutečně chutnají vaše úkoly.
- Nic proti salátu, ale dejte mi víc smaženého!
- Hlas si dělá, co chce, a hlavně, když jsou poblíž holky.
- Vůbec nechápete, jak se toto video dostalo do Vašeho počítače.







6
J ůTuber je kluk, nebo holka jako vy a já. Má dvě nohy, dvě ruce, jeden
nos a to hlavní – chuť sdílet něco ze svého života s ostatními! Může
vyprávět o čemkoli.
Život JůTubera je totiž rozmanitý! Neexistují v něm žádné překážky
(pokud nebudete někomu ve videu ubližovat nebo nosit před kamerou mámino
spodní prádlo – jsou věci, co se prostě nedělajínedělají). Jinak jsou ale možnosti
JůTuberů nekonečné. Vemte, co vás baví, a zkrátka to vybalte! Bavte
ostatní vlastním úhlem pohledu a nestyďte se za názor. Každý jsme totiž
originál a v tom je síla úspěšných JůTuberů – jsou sví a nebojí se to ukázat.
Je čas se k nim přidat.
Na následujících stránkách najdete m ůj příběh. O tom, jak jsem začínal,
o tom, že ne všechno vyjde napoprvý, a taky tunu tipů a rad, který se
YouTube videí týkaj. A abych vám naservíroval opravdu maximum informací,
připravil jsem si i pět rozhovorů s jedněma z největších českých JůTuberů.
Enjoy





7
Kapitola 1 - Zacatky
3. kv ětna, středa
Nesnáším středy. Je mi čtrnáct a už teď nesnáším středy. Můj tá ta říká, že až mi
bude tolik jako jemu, budu nesnášet každej den v tejdnu vyjma těch, co dávaj
fotbal. To totiž nebejvá doma (je v hospodě) a pak spolu vždycky celej druhej
den s mámou nemluvěj. Máma to nesnáší, ale táta říká, že od tý doby má rád
i čtvrtky.
Ale proč nesnáším středy. No, ono je asi jakože dobrý se představit, že jo.
Jmenuju se totiž Středa. Deváťáci na to maj takovej oblíbenej fór, že je ho tam
třeba, a tak zatímco se holky chichotaj, kluci mi pravidelně strkaj hlavu do
záchodu. Uklízečka už mě tak lituje, že kvůli mně záchody pravidelně před polednem
čistí, abych to prej měl co nejlepší. Jako ne že bych jí nebyl vděčnej, ale když
vám někdo strčí hlavu do mísy, tak je jedno, jestli se leskne jak talíř z myčky
(a že se tak občas ani talíře u nás doma nelesknou). Prostě víte, co se v tom
záchodě pravidelně děje. A tomu už žádnej saponát nikdy nepomůže.
Vážně hodně nesnáším středu! Nesnáším ji víc, než nesnáším matiku, a to jsem
na ni úplně blbej. Máma říká, že to nevadí, že třeba budu dobrej v jinejch
vě’
’’
JůTuberJůTuber = Člověk, který tvoří videa a publikuje
je na portálu YouTube.





8
cech. Táta je trošku kyselejší a prej už nečeká, že bych byl v něčem jiným
dobrej. Chtěl jsem se mu za to pomstít a přilepit ho k židli, ale omylem jsem si
lepidlo stříknul do oka, a když jsem se to snažil nějak zachránit, přilepil jsem si
jednu ruku k hlavě a druhou k tý židli. Abych to zkrátil, jeli jsme do špitálu.
A já se vlastně ještě nedostal k tý nejlepší jobovce! Jasně, Středa není nic moc
příjmení, ale víte jak, bejt třeba Smraďoch, Bieber (Bože, jak já ho nesnáším, co
na něm všechny holky maj?!!!) nebo Holub by bylo horší. Holub by bylo
určitě horší. Jmenuje se tak můj nejlepší kámoš a denně do něj rvou deváťáci zrní.
Bylo by mi ho líto, ale obvykle mám v tu chvíli díky hlavě v záchodě svejch
starostí dost. A na druhou stranu je Holub díky tomu zrní snad jedinej ve třídě,
kdo není tlustej.
Ale zpátky k tý jobovce – máme v rodině takový dost zmatený kořeny. Táta je
totiž původem ze Španělska a je zajímavý, že vypadá jako klasickej českej
Pepík místo toho, aby připomínal například Antonia Banderase. No, a protože
je Španěl, prosadil si u mámy, že prvorozenej syn bude Manuel. A já vyhrál!
V normálním světě by bylo celý moje jméno španělský, jenže to by zase
nesměla zasáhnout máma, která si prosadila, že děti budou mít český příjmení
po ní, aby nebyly za exoty. Takže Manuel Středa. Jako by mi už v kolíbce dali
na záda papír s nápisem „nakopni mě“. Lidi ve škole samozřejmě hned
zjistili, že má moje křestní jméno blízko ke jménu Emmanuela, takže už mi vlastně
nikdo jinak neřekne. U studentů to ještě beru, ale že se sem tam seknou i
učitelé, to mi vážně na sebevědomí nepřidává.
4. května, čtvrtek
Už od malička chci natáčet filmy. Moje máma mě od mejch osmi br ala do kina
na všechno možný, na co mě prodavačky pustily, a já si ten svět na velkým
plátně úplně zamiloval. Člověk může bejt čímkoli – hrdinou, padouchem, veselej,
smutnej, bláznivej, zkrátka meze se tu nekladou! Někdy tak s Holubem
natáčím vlastní verze svejch oblíbenejch filmů. Holubovi se do toho většinou
nechce, ale naštěstí stačí mít po ruce nějakej balíček bonbonů a dá se lehce
uplatit. A pak už dobýváme v místním parku keře, jako by to byla džungle v Indiana
Jonesovi, hrajeme si na Avengers (jsem sice tlustej, ale i tak vždycky hraju Tony-





9
ho, protože Tony je prostě nejlepší) nebo třeba na Hvězdný války. Ty má
strašně rád můj táta, takže máme doma i pár světelnejch mečů, s kterejma se s
Holubem mečujeme. Zatím jsem neměl odvahu ty videa někomu moc ukázat.
Prostě zatím nevím no.
5. května, pátek
Učitelka na tělocvik mně a Holubovi vyčetla, že by nás nevzali ani na
paralympiádu, a pokud nemákneme, nechá nás propadnout z těláku. No to si ta
rašple dělá legraci, nemůžu přece propadnout z těláku. To je jak propadnout z
dejchání.
Dávno jsem pochopil, že na sport vážně nemám talent. Táta celý mládí
sportoval, takže mě zkoušel narvat prakticky všude, kde to smrdělo tělesnou aktivitou.
Dělal jsem karate, hokej, fotbal, závodně jsem běhal, dokonce jsem hrál i
kuželky. Když mě v nich porážel hráč, co měl umělou ruku, táta to konečně vzdal, řekl
mámě, že určitě nejsem jeho, a s tím moje sportovní kroužky skončily.
Nejhorší je, že tělocvikářka Rychlá... mám podezření, že si lidi vybíraj práci
podle příjmení, můj zubař je zas Nerv... nejsem si jistej, co bych měl dělat se
svým příjmením já. Každopádně Rychlá vypadá tak staře, že nejspíš zažila
obě světový války, a i tak jí nikdo ve třídě nestačí! Ale není to naše chyba, že
nám to nejde. Furt chce hrát basket. Basket, basket, basket. Kdybych chtěl
rukama honit kulatej nesmysl, tak kvůli tomu nemusím hrát basket, žejo.
S Holubem máme oba vejšku, že by
nás z fleku mohli obsadit jako
hobity, a ona frajerka chce, abysme
skákali jak na pérkách po celý
tělocvičně. Jako, rád se podívám na Space
Jam, ale to je asi tak všechno.
Dokud s náma nebude trénovat Bugs
Bunny a kačer Duffy, tak to moc
nevidím, že by nás tenhle sport s
Holubem v budoucnu chytnul.





10
Rupnout každopádně nechceme (kdo by taky chtěl rupnout z pitomý ho těláku,
to je fakt ostuda), takže půjdeme dneska trénovat po škole. To nám neuškodí.
8. května, pondělí
Tak jsem zpátky z nemocnice a můžu oficiálně prohlásit, že nám to docela
uškodilo. Zkoušeli jsme s Holubem nějaký finty, párkrát dokonce hodili míč
do okruhu deseti metrů, kde se nacházel koš, ale při trénování bránění jsme
do sebe vběhli v plný rychlosti. Já mám nalomenou nohu, Holub hlavu. Podle
táty to znamená, že já budu v budoucnu trochu kulhat a Holub bude ještě
větší pako.
Myslím, že má táta nějakej problém. Vždycky si utahoval z lidí, ale v poslední
době už je vlastně jen nepříjemnej. Mám pocit, že to má co dělat s tím, že s
mámou už skoro ani nemluvěj. Máma říká, že je to proto, že už jsou spolu dost
dlouho na to, aby nemuseli mluvit. Táta říká, že se bojí s mámou sbližovat, že
už to dvakrát stačilo (a pokaždý, když tohle pronese, tak se podívá na mě a na
ségru, to vážně člověku nepřidá).
9. května, úterý
JÁ SE ZBLÁZNÍM! Ok, nejsem sportovní dítě. Kdyby mě poslali na nějakej
sportovní kemp, pravděpodobně bych se zadejchal už při cestě na autobus. Ale
rozhodně nejsem někdo, kdo by furt seděl doma. Je to na palici! Máma od prvního
těhotenství nepracuje, takže je pořád doma a věčně zkouší, jestli nemám
zamčený dveře. Původně jsem myslel, že mě chce načapat, jak objevuju
schopnosti dospívajícího těla, ale ukázalo se, že četla nějakou knihu o sebevraždách
teenagerů. Od tý doby podezřívá mě i sestru, že si chceme něco udělat. Blbě to
nese hlavně ségra, který máma zabavila všechny žiletky a chudák Martina (tak
se ségra jmenuje, aby bylo jasno) má od tý doby nohy jak orangutan.
Máma má totiž takovou zvláštní vlastnost. Na všechny se usmívá, s každým si
ochotně povídá, ale vlastně jim vždycky říká něco jinýho, než co si myslí. Na-





11
příklad minule u nás byla teta Sára a máma s ní mluvila o tom, že měly krásný
dětství a nebýt jí, neužila by si tak svoje mládí. Když pak teta odešla, označila
ji máma za „největší běhnu v okolí“. Když jsem se na to zeptal táty, řekl mi, že
ženský si vždycky jednu věc myslí a jinou říkaj. Což mě dost mate, protože od
tý doby vlastně vůbec nevím, co mi teda holky povídaj.
Ale zpátky k neplánovanýmu domácímu vězení. Do tří hodin jsem doma
s mámou, která celou dobu uklízí (když se táta hodně nudí, nechává různě po
bytě povalovat papírky od bonbonů, z toho máma šílí). Pak máma konečně na
chvíli zmizí a já můžu zkoumat to svoje tělo (ehm). Kolem pátý přichází táta.
Do práce chodí v obleku a s kufříkem a podle toho, jak obojí letí po jeho
příchodu na zem, počítám, že ani jedno moc rád nemá. Táta měl kdysi šanci na
to, že bude hrát profesionálně hokej, ale pak ho sundali při jednom zápase,
zranili mu rameno a od tý doby se může na hokej maximálně dívat. Asi proto
vždycky tak toužil, abych vynikal ve sportu. Smůla. Já se zraním i u karet (ten
papír prostě řeže). Poté, co se táta hrdě vysvleče do trenek, přejde k lednici,
vytáhne pivo a odšourá se k televizi, kde zapne sportovní kanál. Je jedno, co
dávaj. Hokej, fotbal, kulečník, formule, kouká na všechno a u všeho má
takovej divnej prázdnej výraz. Jsou jen dvě výjimky – když hraje Sparta (to řve
nahlas a schválně, protože soused nad náma je slávista, takže řvou na sebe
navzájem) a pak má takovej podivně blaženej pohled u ženskýho tenisu. Ještě
úplně nevím proč, ale možná se mu líbí kombinace žlutozelenýho míčku,
ženskejch a oranžový antuky.
Každopádně tak v šest se vrací domů mamka a vždycky se s tátou rafnou.
Trošku se mění, o čem mluvěj, ale základ pokaždý vyvolá to, že táta zas sedí u
televize:
„Už zase čumíš na sport?“
„Hm.“
„Nechápu, co tě na tom furt baví...“
„Hm.“
„Mohl bys mi simtě odpovědět aspoň celou větou?!“
„Hm.“
S tím to táta utne, už se dál nebaví a máma jde uklízet. Každej den. Nechápu,
jak to spolu vydržej takový roky. Já jsem doma pár dní a normálně mi z nich
hrabe. A Holubovi asi taky, protože mi právě volal. Během hovoru použil ďá-





12
belskej smích a větu: „Něco jsem udělal a tebe se to taky týká. “ Jsem z toho
nervózní. Když něco takovýho udělal naposled, ukázalo se, že se pokoušel sám
vařit a oba nás otrávil.
10. května, středa
Dneska se měl stavit Holub, že bysme aspoň zapařili na PlayStat ionu, když už
musím bejt furt doma. Už mu bylo trochu líp, měl totiž jen lehkej otřes (v)
mozku. Když ale vycházel z bytu – bydlíme přes ulici – zakopnul na chodbě ve
třetím patře o pytel s odpadkama a hlavou si to namířil přímo do stěny. Takže teď
už má těžkej otřes mozku a nemůže chodit vůbec nikam.
11. května, čtvrtek
Původně to vypadalo na další den nekonečný nudy, ale nakonec se z toho
vyloupnul nečekaně zábavnej čtvrtek (pro mě). Čerstvě osmnáctiletá sestřička si
po tejdnu konečně našla cestu domů a teda, je tu hodně veselo. To u ní není nic
novýho, zdrhala z domu už od čtrnácti, má to zkrátka v krvi. Buď přespává po
kamarádkách, neboj u svejch kluků, je v tomhle fakt divoká. Neposedí na
jednom místě a věčně něco mele. Mele, mele, mele. Naprosto nechápu, jak to s ní
ty její kluci vydržej, já ji poslouchám deset minut a mám chuť si ustřihnout obě
uši.
Když poprvý utekla, bylo mi deset. Máma volala panicky na policii, táta mluvil
něco o tom, že ho zabije (nevěděl přesně koho, ale měl dost jasnou
představu, proč ho chce zabít a jak). Padaly různý návrhy, co by mohla dělat a jak asi
skončí.
- Určitě bere drogy!
- Někdo ji znásilní!
- Utekla s nějakou kapelou.
- Pije.
- Kouří.
Nesnáším středy!Nesnáším středy!





13
- Otěhotní.
- Najdou ji mrtvou v pangejtu.
Jak postupoval večer, došli rodiče k závěru, že se Martina opij e a zfetuje, pak
ji znásilní kapela, a protože rovnou otěhotní, členové tý kapely ji zabijou a
pohodí někde v pangejtu, aby se na to těhotenství nepřišlo (a pak že já mám
divokou fantazii). Ségra ani neprotestovala, když za to dostala 4 měsíce zaracha.
Teď je to horší. Nejsem si úplně jistej, co se stalo, ale ségra chvíli s našima
mluvila, a co jsem tak pochopil, má teď zaracha na devět měsíců. To je drsný.
12. května, pátek
Já Holuba Z-A-B-I-J-U! Normálně vyvěsil na YouTube naše video a ani se mě
nezeptal. Takže ono nestačí, že z nás maj ve škole legraci díky jménům, ale teď
mi navíc daj sežrat to, že jsem tlustej Iron Man. Ještě že jsem Holuba jednou
přemluvil k tomu, aby hrál Black Widow. Jsem si jistej, že to bude deváťáky
zajímat víc. Body mu každopádně musím dát za název kanálu. Pojmenovat náš
společnej YouTube kanál YTAmatéři, to nám nepochybně nažene hodně
nečekanejch návštěvníků. Jen mám obavu, že budou očekávat jinej obsah.
Tři kluci si původně chtěli založit seznamku. Nakonec se na
to vykašlali. Důvodem bylo to, že na celém internetu
nemohli najít záběry odhaleného ňadra zpěvačky Janet Jackson. Tak
si prostě založili video server YouTube.
První sdílené video na YouTube bylo ze ZOO v San Diegu.
Před kamerou byl Jawed Karim (jeden ze zakladatelů
YouTube) a za ním stála skupinka slonů indických. Bohužel se
jeho komentář dá jen těžko považovat za „legendární“. Byl
takový nijaký. I přesto má jeho video přes 4 miliony zhlédnutí.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.