načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Já, JůTuber - sepsáno JůTubery

Já, JůTuber
-15%
sleva

Kniha: Já, JůTuber
Autor:

První kniha o JůTuberech v Čechách a na Slovensku! Exkluzivní rozhovory s tvými oblíbenými JůTubery. Jejich návody, tipy, rady a triky, jak se stát úspěšným ve světě YouTube. Jakou ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  299 Kč 254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 62.4%hodnoceni - 62.4%hodnoceni - 62.4%hodnoceni - 62.4%hodnoceni - 62.4% 65%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » COOBOO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015-10-28
Počet stran: 144
Rozměr: 170 x 240 mm
Úprava: svazků : barevné ilustrace, portréty
Vydání: 1. vydání
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2015-45
ISBN: 9788075440082
EAN: 9788075440082
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha byla nominována na literární cenu "Cena Český Bestseller - 2015 - Česká beletrie pro děti a mládež".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis

První kniha o JůTuberech v Čechách a na Slovensku! Exkluzivní rozhovory s tvými oblíbenými JůTubery. Jejich návody, tipy, rady a triky, jak se stát úspěšným ve světě YouTube. Jakou používají techniku? Co je pro ně nejdůležitější? Jací byli, než se proslavili on-line? Nakoukni jim pod pokličku! Přečti si taky příběh mladého JůTubera, jako jsi ty – Manuela Středy. I když má trochu podivné jméno, je to fakt docela obyčejnej kluk, uvidíš ;) Jeho příběh je inspirovaný životy pěti těch nej českých JůTuberů. Zjisti, jak správně natočit video a jak získat co nejvíce odběratelů. Chceš vědět, jak se dá vydělat na YouTube a jak se prosadit? Celý internetový videosvět v jedné knížce! Obsahuje exkluzivní podpisové kartičky!

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
sepsáno JůTubery - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Já, JůTuber" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5

Uvodni SLOVOUvodni SLOVO

AHOJ, JSEM JŮTUBER A CHCI SE S VÁMI SEZNÁMIT.AHOJ, JSEM JŮT UBER A CHCI SE S VÁMI SEZNÁMIT.

Určitě jste si někdy položili základní životní otázku – kde se vlastněJů

Tubeři vzali? Přišli z hvězd? Jsou to skrytí mimozemšťané, kteří sesna

ží studovat naši společnost? Vede je Justin Bieber? Všechno špatně!JůTu

ber nevylezl z moře. Nezrodil se velkým třeskem, ani ho nestvořily tajemné

korporace, které přemýšlí, jak pomocí mladých lidí ovládnout svět. JůTu

ber nemá šest chapadel místo rukou, nebojí se světla (minimálněvětši

na z nich), ani se neživí kamením. JůTuber je často klasický teenager se

všedními problémy, které všichni dobře znáte:

- Máma neustále nechápe, proč chcete mít zamknuté dveře pokoje.

- Zubní kartáček je nepřítel, který otravuje dvakrát denně.

- Sestra/bratr jsou ti největší tupci na světě.

- Na těle se objevují věci, které tam nepatří a nechce se jim pryč!

- Nikdo vám nevěří, že vašemu psovi skutečně chutnají vaše úkoly.

- Nic proti salátu, ale dejte mi víc smaženého!

- Hlas si dělá, co chce, a hlavně, když jsou poblíž holky.

- Vůbec nechápete, jak se toto video dostalo do Vašeho počítače.


6

JůTuber je kluk, nebo holka jako vy a já. Má dvě nohy, dvě ruce, jeden

nos a to hlavní – chuť sdílet něco ze svého života s ostatními! Můževyprá

vět o čemkoli.

Život JůTubera je totiž rozmanitý! Neexistují v něm žádné překážky(po

kud nebudete někomu ve videu ubližovat nebo nosit před kamerou mámino

spodní prádlo – jsou věci, co se prostě nedělajínedělají). Jinak jsou ale možnostiJů

Tuberů nekonečné. Vemte, co vás baví, a zkrátka to vybalte! Bavteostat

ní vlastním úhlem pohledu a nestyďte se za názor. Každý jsme totižori

ginál a v tom je síla úspěšných JůTuberů – jsou sví a nebojí se to ukázat.

Je čas se k nim přidat.

Na následujících stránkách najdete můj příběh. O tom, jak jsem začínal,

o tom, že ne všechno vyjde napoprvý, a taky tunu tipů a rad, který seYou

Tube videí týkaj. A abych vám naservíroval opravdu maximum informací,

připravil jsem si i pět rozhovorů s jedněma z největších českých JůTuberů.

Enjoy


7

Kapitola 1 - Zacatky

3. května, středa

Nesnáším středy. Je mi čtrnáct a už teď nesnáším středy. Můj táta říká, že až mi

bude tolik jako jemu, budu nesnášet každej den v tejdnu vyjma těch, co dávaj

fotbal. To totiž nebejvá doma (je v hospodě) a pak spolu vždycky celej druhej

den s mámou nemluvěj. Máma to nesnáší, ale táta říká, že od tý doby má rád

i čtvrtky.

Ale proč nesnáším středy. No, ono je asi jakože dobrý se představit, že jo.Jmenuju se totiž Středa. Deváťáci na to maj takovej oblíbenej fór, že je ho tamtřeba, a tak zatímco se holky chichotaj, kluci mi pravidelně strkaj hlavu dozáchodu. Uklízečka už mě tak lituje, že kvůli mně záchody pravidelně před polednem

čistí, abych to prej měl co nejlepší. Jako ne že bych jí nebyl vděčnej, ale když

vám někdo strčí hlavu do mísy, tak je jedno, jestli se leskne jak talíř z myčky

(a že se tak občas ani talíře u nás doma nelesknou). Prostě víte, co se v tomzáchodě pravidelně děje. A tomu už žádnej saponát nikdy nepomůže.

Vážně hodně nesnáším středu! Nesnáším ji víc, než nesnáším matiku, a to jsem

na ni úplně blbej. Máma říká, že to nevadí, že třeba budu dobrej v jinejchvě’

’’

JůTuberJůTuber = Člověk, který tvoří videa a publikuje

je na portálu YouTube. cech. Táta je trošku kyselejší a prej už nečeká, že bych byl v něčem jinýmdobrej. Chtěl jsem se mu za to pomstít a přilepit ho k židli, ale omylem jsem silepidlo stříknul do oka, a když jsem se to snažil nějak zachránit, přilepil jsem sijednu ruku k hlavě a druhou k tý židli. Abych to zkrátil, jeli jsme do špitálu. A já se vlastně ještě nedostal k tý nejlepší jobovce! Jasně, Středa není nic moc příjmení, ale víte jak, bejt třeba Smraďoch, Bieber (Bože, jak já ho nesnáším, co na něm všechny holky maj?!!!) nebo Holub by bylo horší. Holub by bylourčitě horší. Jmenuje se tak můj nejlepší kámoš a denně do něj rvou deváťáci zrní. Bylo by mi ho líto, ale obvykle mám v tu chvíli díky hlavě v záchodě svejchstarostí dost. A na druhou stranu je Holub díky tomu zrní snad jedinej ve třídě, kdo není tlustej. Ale zpátky k tý jobovce – máme v rodině takový dost zmatený kořeny. Táta je totiž původem ze Španělska a je zajímavý, že vypadá jako klasickej českejPeík místo toho, aby připomínal například Antonia Banderase. No, a protože je Španěl, prosadil si u mámy, že prvorozenej syn bude Manuel. A já vyhrál! V normálním světě by bylo celý moje jméno španělský, jenže to by zasenesměla zasáhnout máma, která si prosadila, že děti budou mít český příjmení po ní, aby nebyly za exoty. Takže Manuel Středa. Jako by mi už v kolíbce dali na záda papír s nápisem „nakopni mě“. Lidi ve škole samozřejmě hnedzjistili, že má moje křestní jméno blízko ke jménu Emmanuela, takže už mi vlastně

nikdo jinak neřekne. U studentů to ještě beru, ale že se sem tam seknou iučitelé, to mi vážně na sebevědomí nepřidává. 4. května, čtvrtek Už od malička chci natáčet filmy. Moje máma mě od mejch osmi brala do kina na všechno možný, na co mě prodavačky pustily, a já si ten svět na velkýmplátně úplně zamiloval. Člověk může bejt čímkoli – hrdinou, padouchem, veselej, smutnej, bláznivej, zkrátka meze se tu nekladou! Někdy tak s Holubemnatáčím vlastní verze svejch oblíbenejch filmů. Holubovi se do toho většinounechce, ale naštěstí stačí mít po ruce nějakej balíček bonbonů a dá se lehceuplatit. A pak už dobýváme v místním parku keře, jako by to byla džungle v Indiana Jonesovi, hrajeme si na Avengers (jsem sice tlustej, ale i tak vždycky hrajuTony

9

ho, protože Tony je prostě nejlepší) nebo třeba na Hvězdný války. Ty mástraš

ně rád můj táta, takže máme doma i pár světelnejch mečů, s kterejma se sHo

lubem mečujeme. Zatím jsem neměl odvahu ty videa někomu moc ukázat.Pro

stě zatím nevím no.

5. května, pátek

Učitelka na tělocvik mně a Holubovi vyčetla, že by nás nevzali ani naparalym

piádu, a pokud nemákneme, nechá nás propadnout z těláku. No to si taraš

ple dělá legraci, nemůžu přece propadnout z těláku. To je jak propadnout zdej

chání.

Dávno jsem pochopil, že na sport vážně nemám talent. Táta celý mládísporto

val, takže mě zkoušel narvat prakticky všude, kde to smrdělo tělesnou aktivitou.

Dělal jsem karate, hokej, fotbal, závodně jsem běhal, dokonce jsem hrál ikužel

ky. Když mě v nich porážel hráč, co měl umělou ruku, táta to konečně vzdal, řekl

mámě, že určitě nejsem jeho, a s tím moje sportovní kroužky skončily.

Nejhorší je, že tělocvikářka Rychlá... mám podezření, že si lidi vybíraj práci

podle příjmení, můj zubař je zas Nerv... nejsem si jistej, co bych měl dělat se

svým příjmením já. Každopádně Rychlá vypadá tak staře, že nejspíš zažila

obě světový války, a i tak jí nikdo ve třídě nestačí! Ale není to naše chyba, že

nám to nejde. Furt chce hrát basket. Basket, basket, basket. Kdybych chtěl

rukama honit kulatej nesmysl, tak kvůli tomu nemusím hrát basket, žejo.

S Holubem máme oba vejšku, že by

nás z fleku mohli obsadit jakohobi

ty, a ona frajerka chce, abysmeská

kali jak na pérkách po celýtělocvič

ně. Jako, rád se podívám na Space

Jam, ale to je asi tak všechno.Do

kud s náma nebude trénovat Bugs

Bunny a kačer Duffy, tak to mocne

vidím, že by nás tenhle sport sHo

lubem v budoucnu chytnul.

10

Rupnout každopádně nechceme (kdo by taky chtěl rupnout z pitomýho těláku,

to je fakt ostuda), takže půjdeme dneska trénovat po škole. To nám neuškodí.

8. května, pondělí

Tak jsem zpátky z nemocnice a můžu oficiálně prohlásit, že nám to docela

uškodilo. Zkoušeli jsme s Holubem nějaký finty, párkrát dokonce hodili míč

do okruhu deseti metrů, kde se nacházel koš, ale při trénování bránění jsme

do sebe vběhli v plný rychlosti. Já mám nalomenou nohu, Holub hlavu. Podle

táty to znamená, že já budu v budoucnu trochu kulhat a Holub bude ještěvět

ší pako.

Myslím, že má táta nějakej problém. Vždycky si utahoval z lidí, ale v poslední

době už je vlastně jen nepříjemnej. Mám pocit, že to má co dělat s tím, že smá

mou už skoro ani nemluvěj. Máma říká, že je to proto, že už jsou spolu dost

dlouho na to, aby nemuseli mluvit. Táta říká, že se bojí s mámou sbližovat, že

už to dvakrát stačilo (a pokaždý, když tohle pronese, tak se podívá na mě a na

ségru, to vážně člověku nepřidá).

9. května, úterý

JÁ SE ZBLÁZNÍM! Ok, nejsem sportovní dítě. Kdyby mě poslali na nějakejspor

tovní kemp, pravděpodobně bych se zadejchal už při cestě na autobus. Aleroz

hodně nejsem někdo, kdo by furt seděl doma. Je to na palici! Máma od prvního

těhotenství nepracuje, takže je pořád doma a věčně zkouší, jestli nemámza

mčený dveře. Původně jsem myslel, že mě chce načapat, jak objevujuschop

nosti dospívajícího těla, ale ukázalo se, že četla nějakou knihu o sebevraždách

teenagerů. Od tý doby podezřívá mě i sestru, že si chceme něco udělat. Blbě to

nese hlavně ségra, který máma zabavila všechny žiletky a chudák Martina (tak

se ségra jmenuje, aby bylo jasno) má od tý doby nohy jak orangutan.

Máma má totiž takovou zvláštní vlastnost. Na všechny se usmívá, s každým si

ochotně povídá, ale vlastně jim vždycky říká něco jinýho, než co si myslí.Na

11

příklad minule u nás byla teta Sára a máma s ní mluvila o tom, že měly krásný

dětství a nebýt jí, neužila by si tak svoje mládí. Když pak teta odešla, označila

ji máma za „největší běhnu v okolí“. Když jsem se na to zeptal táty, řekl mi, že

ženský si vždycky jednu věc myslí a jinou říkaj. Což mě dost mate, protože od

tý doby vlastně vůbec nevím, co mi teda holky povídaj.

Ale zpátky k neplánovanýmu domácímu vězení. Do tří hodin jsem doma

s mámou, která celou dobu uklízí (když se táta hodně nudí, nechává různě po

bytě povalovat papírky od bonbonů, z toho máma šílí). Pak máma konečně na

chvíli zmizí a já můžu zkoumat to svoje tělo (ehm). Kolem pátý přichází táta.

Do práce chodí v obleku a s kufříkem a podle toho, jak obojí letí po jehopří

chodu na zem, počítám, že ani jedno moc rád nemá. Táta měl kdysi šanci na

to, že bude hrát profesionálně hokej, ale pak ho sundali při jednom zápase,

zranili mu rameno a od tý doby se může na hokej maximálně dívat. Asi proto

vždycky tak toužil, abych vynikal ve sportu. Smůla. Já se zraním i u karet (ten

papír prostě řeže). Poté, co se táta hrdě vysvleče do trenek, přejde k lednici,

vytáhne pivo a odšourá se k televizi, kde zapne sportovní kanál. Je jedno, co

dávaj. Hokej, fotbal, kulečník, formule, kouká na všechno a u všeho mátako

vej divnej prázdnej výraz. Jsou jen dvě výjimky – když hraje Sparta (to řvena

hlas a schválně, protože soused nad náma je slávista, takže řvou na sebena

vzájem) a pak má takovej podivně blaženej pohled u ženskýho tenisu. Ještě

úplně nevím proč, ale možná se mu líbí kombinace žlutozelenýho míčku,žen

skejch a oranžový antuky.

Každopádně tak v šest se vrací domů mamka a vždycky se s tátou rafnou.Troš

ku se mění, o čem mluvěj, ale základ pokaždý vyvolá to, že táta zas sedí utele

vize:

„Už zase čumíš na sport?“

„Hm.“

„Nechápu, co tě na tom furt baví...“

„Hm.“

„Mohl bys mi simtě odpovědět aspoň celou větou?!“

„Hm.“

S tím to táta utne, už se dál nebaví a máma jde uklízet. Každej den. Nechápu,

jak to spolu vydržej takový roky. Já jsem doma pár dní a normálně mi z nich

hrabe. A Holubovi asi taky, protože mi právě volal. Během hovoru použilďá

12

belskej smích a větu: „Něco jsem udělal a tebe se to taky týká.“ Jsem z tohoner

vózní. Když něco takovýho udělal naposled, ukázalo se, že se pokoušel sámva

řit a oba nás otrávil.

10. května, středa

Dneska se měl stavit Holub, že bysme aspoň zapařili na PlayStationu, když už

musím bejt furt doma. Už mu bylo trochu líp, měl totiž jen lehkej otřes (v)moz

ku. Když ale vycházel z bytu – bydlíme přes ulici – zakopnul na chodbě vetře

tím patře o pytel s odpadkama a hlavou si to namířil přímo do stěny. Takže teď

už má těžkej otřes mozku a nemůže chodit vůbec nikam.

11. května, čtvrtek

Původně to vypadalo na další den nekonečný nudy, ale nakonec se z tohovy

loupnul nečekaně zábavnej čtvrtek (pro mě). Čerstvě osmnáctiletá sestřička si

po tejdnu konečně našla cestu domů a teda, je tu hodně veselo. To u ní není nic

novýho, zdrhala z domu už od čtrnácti, má to zkrátka v krvi. Buď přespává po

kamarádkách, neboj u svejch kluků, je v tomhle fakt divoká. Neposedí najed

nom místě a věčně něco mele. Mele, mele, mele. Naprosto nechápu, jak to s ní

ty její kluci vydržej, já ji poslouchám deset minut a mám chuť si ustřihnout obě

uši.

Když poprvý utekla, bylo mi deset. Máma volala panicky na policii, táta mluvil

něco o tom, že ho zabije (nevěděl přesně koho, ale měl dost jasnoupředsta

vu, proč ho chce zabít a jak). Padaly různý návrhy, co by mohla dělat a jak asi

skončí.

- Určitě bere drogy!

- Někdo ji znásilní!

- Utekla s nějakou kapelou.

- Pije.

- Kouří.

Nesnáším středy!Nesnáším středy! - Otěhotní. - Najdou ji mrtvou v pangejtu. Jak postupoval večer, došli rodiče k závěru, že se Martina opije a zfetuje, pak ji znásilní kapela, a protože rovnou otěhotní, členové tý kapely ji zabijou apohodí někde v pangejtu, aby se na to těhotenství nepřišlo (a pak že já mámdivokou fantazii). Ségra ani neprotestovala, když za to dostala 4 měsíce zaracha. Teď je to horší. Nejsem si úplně jistej, co se stalo, ale ségra chvíli s našimamluvila, a co jsem tak pochopil, má teď zaracha na devět měsíců. To je drsný. 12. května, pátek Já Holuba Z-A-B-I-J-U! Normálně vyvěsil na YouTube naše video a ani se mě nezeptal. Takže ono nestačí, že z nás maj ve škole legraci díky jménům, ale teď mi navíc daj sežrat to, že jsem tlustej Iron Man. Ještě že jsem Holuba jednou přemluvil k tomu, aby hrál Black Widow. Jsem si jistej, že to bude deváťákyzajímat víc. Body mu každopádně musím dát za název kanálu. Pojmenovat náš společnej YouTube kanál YTAmatéři, to nám nepochybně nažene hodněnečekanejch návštěvníků. Jen mám obavu, že budou očekávat jinej obsah.

Tři kluci si původně chtěli založit seznamku. Nakonec se na

to vykašlali. Důvodem bylo to, že na celém internetunemohli najít záběry odhaleného ňadra zpěvačky Janet Jackson. Tak

si prostě založili video server YouTube.

První sdílené video na YouTube bylo ze ZOO v San Diegu.

Před kamerou byl Jawed Karim (jeden ze zakladatelůYouTube) a za ním stála skupinka slonů indických. Bohužel se

jeho komentář dá jen těžko považovat za „legendární“. Byltakový nijaký. I přesto má jeho video přes 4 miliony zhlédnutí.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist