načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Izolovaný – Sebastian Fitzek

Izolovaný
-11%
sleva

Elektronická kniha: Izolovaný
Autor: Sebastian Fitzek

Německý psychothriller o děsivé hře na honěnou za mrtvými těly s ukrytým poselstvím, kterou je donucen hrát soudní lékař Herzfeld, aby zachránil svoji unesenou dceru. Vrchní soudní lékař Spolkového kriminálního úřadu najde při pitvě ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  269 Kč 239
+
-
8
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Edice Knihy Omega
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 271
Rozměr: 21 cm
Spolupracovali: přeložila: Aneta Hubinová
Skupina třídění: Německá próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-739-0153-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Německý psychothriller o děsivé hře na honěnou za mrtvými těly s ukrytým poselstvím, kterou je donucen hrát soudní lékař Herzfeld, aby zachránil svoji unesenou dceru. Vrchní soudní lékař Spolkového kriminálního úřadu najde při pitvě zohaveného těla telefonní číslo vlastní dcery Hannah, kterou kdosi unesl. Další informace k únosu neznámý pachatel ukrývá v dalších mrtvých tělech, která zoufalý Herzfeld hledá. Stopy vedou až na ostrov Helgoland, který však tou dobou odřízne od civilizace orkán. Přesto se Herfeldovi podaří najít na ostrově spojence - kreslířku komiksů Lindu a donutí ji k pitvám, aby se podařilo získat další informace vedoucí k nalezení unesené Hannah.

Popis nakladatele

Koroner Paul Herzfeld najde v hlavě jedné velmi zohavené mrtvoly telefonní číslo své dcery. Hannah byla unesena a pro Herzfelda tak začíná děsivá hra na honěnou. Únosce totiž na ostrově Helgoland přichystal další těla s indiciemi. Herzfeld ale nemá šanci se k novým informacím dostat, protože ostrov nacházející se na širém moři je kvůli orkánu odříznut od pevniny a většina obyvatelstva již byla evakuována. Kreslířka komiksů Linda, která našla mrtvé tělo na pláži, je jednou z mála osob, které na ostrově zůstaly. Herzfeld se ji snaží zoufale přesvědčit, aby dle jeho pokynů po telefonu provedla pitvu. Jenže Linda v životě nedržela v ruce skalpel, natož aby někoho pitvala…

Zařazeno v kategoriích
Sebastian Fitzek - další tituly autora:
Balíček Psychothriller Balíček Psychothriller
Pasažier 23 Pasažier 23
Terapie Psychothriller Terapie Psychothriller
Pacient Psychothriller -- Aby našel pravdu, musí ztratit rozum Pacient Psychothriller
 (e-book)
Darček Darček
Šialená hra Šialená hra
 
K elektronické knize "Izolovaný" doporučujeme také:
 (e-book)
Kritik Kritik
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Sebastian Fitzek

Michael Tsokos

IZolovaný

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 1


© Sebastian Fitzek, © Michael Tsokos

IZolovaný

© DoBRovSKý s.r.o., 2015

obálka: © Jiří Miňovský - aRBE 2015

Přeložila: © aneta Hubinová

© 2012 by verlagsgruppe Droemer Knaur GmbH & Co. KG,

Munich, Germany

ISBn: 978-80-7585-296-0 (pdf)

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 2


Sebastian Fitzek

Michael Tsokos

IZolovaný

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 3


Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 4


Zemský soud odsoudil 61letého muže k dvouletému podmíněnému trestu poté, co se přiznal ke 282 případům sexuálního zneužití své dcery. Pachatel využíval toho, že oběť mnoho let nedokázala o svých prožitcích mluvit. Trestné činy byly dle soudu spáchány „před 13 až 18 lety“. v roce 1992, kdy činy začaly, bylo dívce sedm let.

Zdroj: deník Tagesspiegel z 16. dubna 2010

Zemský soud v Hamburku odsoudil akciového podvodníka Rüdigera Beuttenmüllera k odnětí svobody na pět a půl roku. obchodník zakoupil miliony levných akcií (tzv. penny-stocks), poté falešnými informacemi navýšil jejich kurz - a následně podíly rychle prodal, než cena opět klesla.

Zdroj: deník Frankfurter allgemeine ze 17. dubna 2009

5

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 5


PRoloG

„Kde vězíš?“

Hlas její matky byl mrazivý stejně jako venkovní teplota. Zdálo se, že sluchátka Fionina mobilu přitahují chlad jako magnet. Skoro je už ani v znecitlivělých uších nevnímala.

„Hned jsem doma, mami.“

Trochu se zakymácela, když na kole přejížděla zledovatělou díru v silnici. Bez otočení zkontrolovala, zda má stále batoh bezpečně upevněný na nosiči.

„Co znamená hned, mladá dámo?“

„Za deset minut.“

Zadní kolo se protočilo. neměla by raději před tou zatáčkou z kola slézt? Blikající přední světlo ji totiž na překážku na klikaté cestě upozornilo vždy až na poslední chvíli. ale aspoň tu nebylo tolik sněhu jako na cyklostezce podél Königsallee.

„Za deset minut? Měla jsi být zpátky už před hodinou na večeři.“

„Ještě jsem Katrin zkoušela ze slovíček,“ zalhala Fiona. ve skutečnosti strávila odpoledne se Sandrem. ale to nemusela její matka vědět. Stejně byla přesvědčená o tom, že na ni má Sandro špatný vliv jen proto, že už byl plnoletý a nosil piercing v obočí.

Kdyby jen věděla.

„Mami, pípá mi mobil, mám už jen dvě procenta baterky.“ Tentokrát mluvila pravdu. Její matka vzdychla. „Pospěš, ale nejezdi zkratkou, slyšíš?“

„Jasně, mami,“ procedila Fiona naštvaně mezi zuby a za jízdy si nadhodila řídítka, aby dostala přední kolo přes kořen. Bože, je mi třináct, už nejsem malá holka! Proč se k ní rodiče musí pořád chovat jako k malému dítěti? Těžko na světě existuje bezpečnější místo než les v noci, vysvětloval jí Sandro.

Pochopitelně. Který vrah by tady mrznul v naději, že náhodou

okolo pojede nějaká oběť?

6

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 6


Ze statistického hlediska se daleko více trestných činů odehrávalo za denního světla nebo v osvětlené místnosti než za tmy. Přesto si všichni myslí, že nebezpečí číhá hlavně tam. názor stejně zaostalý jako tahle neustálá varování před cizími lidmi. většina pachatelů sexuálních deliktů jsou příbuzní nebo známí oběti, často dokonce i vlastní rodiče. ale nikdo děti samozřejmě nevaruje před tím, aby nenastupovali k mámě a tátovi do auta.

„Pospěš, Fifi,“ zněla poslední slova její matky, pak jí definitivně s posledním táhlým pípnutím došla baterka.

Fifi. Kdy už konečně přestane s touhle blbou přezdívkou?

Panebože, jak já jen tu svoji rodinu nesnáším. Kéž bych se už mohla odstěhovat.

vztekle šlápla do pedálů.

Stezka se stále více zužovala, vinula se jako otazník mezi natěsnanými borovicemi a pak se proměnila v lesní cestu. Sotva Fiona vyjela ze stínu stromů, opřel se do ní ostrý vítr a začaly jí téct slzy z očí. Proto si téměř nevšimla rozsvícených zadních světel vozu.

Dodávka měla zelenou, černou nebo modrou barvu. Prostě byla tmavá. Stála s puštěným motorem vedle hromady pokácených kmenů. Zadní dveře byly otevřené a Fiona ve slabém světle spatřila, jak se na nákladní ploše něco hýbe.

Začalo jí bušit srdce jako vždy, když byla rozrušená.

no tak, přece nejsi srab. Už jsi zažila pár nepříjemností. Proč se u toho pořád tak bojíš?

opět přidala a držela se co nejvíc u kraje cesty. Když byla jen pár metrů od auta, převalila se přes okraj kufru ruka.

nebo to tak alespoň na první pohled ve světle z auta vypadalo. Přes zašpiněnou poznávací značku se opravdu kývala ruka, zbytek těla stále ještě ležel na nakládací ploše.

„Pomoz mi!“ zasípal z kufru mužský hlas. Dotyčný byl starý, přinejmenším dle Fioniných měřítek, kdy pro ni všichni nad třicet byli už málem po smrti. Mluvil tak potichu, že ho přes zvuk motoru téměř nebylo slyšet.

„Pomoc.“

v první chvíli chtěla Fiona prostě jet dál. ale pak muž zvedl

7

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 7


hlavu celou od krve a natáhl se po ní. vzpomněla si na plakát v Sandrově pokoji, na kterém byl náhrobek s vyčuhující hnátou mrtvoly.

„Prosím, nechoď pryč,“ zasípal neznámý o něco hlasitěji.

Zastavila se, slezla z kola a nerozhodně ho pozorovala z dálky.

Měl opuchlé oči, z pusy mu kapala krev, pravou nohu nepřirozeně vykroucenou. „Co se stalo?“ zeptala se Fiona. Hlas se jí chvěl stejně jako tep.

„Přepadli mě.“

Přistoupila blíž. ve světle z kufru toho moc neviděla. Muž měl na sobě sportovní kombinézu a běžecké boty.

Pak jí padl zrak na dětskou sedačku v kufru. To rozhodlo. „nenech se oklamat. Praví psychopati vypadají vždycky jako chudáci. využijí tvé lítosti,“ vštěpoval jí Sandro. a ten o životě věděl víc než její matka. Třeba je ten člověk opravdu zlý? Určitě si zasloužil, aby ho takhle zřídili.

a i kdyby. není to moje věc. Měl by se toho chopit někdo jiný.

Fiona nasedla na kolo, když vtom začal ten muž brečet. „Prosím, zůstaň. Já ti přece nic neudělám.“

„To říkají všichni.“

„vždyť se na mě podívej! Copak nevidíš, že potřebuju

pomoc? Moc tě prosím, zavolej sanitku.“

„Mám vybitou baterku,“ odvětila Fiona. vyndala si sluchátka z uší. v tom rozčílení na ně úplně zapomněla.

Muž vyčerpaně přikývl. „Já mám mobil.“

Fiona si zaťukala na čelo. „Já na vás sahat nebudu.“

„ani nemusíš. leží tam vepředu.“

Muž se svíjel v křečích. vypadal, že se třese bolestí.

Do háje, co teď?

Fiona zatnula prsty do řídítek. I přes tlusté kožené rukavice měla studené prsty.

Mám? nemám?

od pusy jí šly obláčky ledového vzduchu.

Muž se pokusil narovnat, bezmocně ale spadl zpátky na podlahu.

„Prosím,“ zopakoval. Fiona se odhodlala. Tak co. Bude to

v pohodě.

8

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 8


Stojánek na hrbolaté cestě nedržel, a tak kolo položila šikmo na zem. Když šla okolo vozu, dávala si pozor, aby se nedostala muži na dosah.

„Kde?“ zeptala se, když otevřela dveře u řidiče.

Spatřila držák na mobil, ale byl prázdný.

„v přihrádce,“ zachraptěl.

Chvíli přemýšlela, jestli nemá auto obejít z druhé strany, pak se ale naklonila přes sedadlo spolujezdce.

Sehnula se hluboko do auta a otevřela přihrádku.

Žádný mobil.

Jak jinak.

Místo mobilního telefonu na ni vypadlo otevřené balení latexových rukavic a lepicí páska. Cítila, jak jí rychle buší srdce.

„našlas to?“ uslyšela hlas muže, který zněl najednou mnohem

blíže. obrátila se a uviděla, že se otočil a klečel v kufru hned za zadními sedačkami. Jen kus od ní.

od té chvíle šlo vše ráz na ráz.

Ignorovala latexové rukavice, musely jí stačit její vlastní. Pak sáhla pod sedačku. Zbraň byla přesně tam, kde Sandro řekl. nabitá a odjištěná.

Zvedla hlaveň, přivřela pravé oko a střelila muže do obličeje.

výstřel zněl díky tlumiči, jako když se vytáhne špunt z lahve. Muž spadl zpátky na zem kufru. Fiona hodila zbraň vysokým obloukem do lesa, přesně jak bylo domluveno. Pak zvedla kolo.

Hloupé, že měla vybitou baterku, jinak by rychle poslala Sandrovi SMSzprávu, že vše klaplo. Málem se to celé o vlásek nepovedlo, jen kvůli tomu, že ji najednou přepadla nad tím kreténem lítost. ale domluva je domluva. Kromě toho potřebovala peníze, protože se konečně chtěla odstřihnout od domova. „Ten idiot si to zaslouží,“ loučil se s ní Sandro, když odcházela. a taky říkal, že to bude naposledy, co pro něj musí něco takového udělat. Bylo to i tak nějak logické. Příští týden mi už bude čtrnáct. Pak budu plnoletá a mohla bych za něco takového jít do basy. Když by na mě přišli dneska, maximálně do mě bude něco hustit sociální pracovník.

9

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 9


výborný právní systém, navíc se Sandro fakt dobře vyznal v zákonech, právu a podobných kravinách. Prostě věděl o životě víc než její matka.

Fiona se usmála, když si představila, jak mu vše podrobně poví, až se s ním zítra uvidí. ani nepotřebovala lepicí pásku, aby toho chudáka předtím svázala. Teď ale musí pohnout. večeře už je dávno na stole.

10

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 10


1. KaPITola

o deset dní později. ostrov Helgoland.

Ta krev se mi nelíbí!

linda si vyčerpaně prohlížela oběť. Již hodiny se s tím mužem mořila. nůž zabodnutý v chlupatém břiše, vyhřezlé vnitřnosti, i jeho skelné oči, ve kterých se odrážela vražedkyně, byly v pořádku.

ale ta krev nevypadá opravdově. Už jsem to zase podělala.

vztekle papír vytrhla z bloku, zmačkala ho a zahodila na zem vedle stolu k dalším nepodařeným pokusům. vyndala si sluchátka z uší, místo ponurého rocku teď slyšela šumění moře. Pak si nalila horkou kávu z termosky. ohřívala si zkřehlé ruce o hrnek a nepřítomně se napila.

Zatracený násilí.

Zachycení smrti jí vždy dělalo největší potíže, přitom ale přesně to mělo největší úspěch. Její komiksy četly především náctileté dívky a z nějakého důvodu si zrovna slabší pohlaví libovalo ve znázorňování otevřeného násilí.

„Za vším krutým hledej ženu,“ jak si vždy neodpustil ředitel nakladatelství.

ona sama upřednostňovala kreslení přírody. ne ty miloučké motivy jako vystřižené z filmů Rosamundy Pilcherové, žádné louky plné květin nebo vlnící se obilná pole. Fascinovaly ji mocné síly planety Země. Sopky, mořské útesy a obrovské vlny, gejzíry, tsunami a mohutné vichřice. a v tomto smyslu se jí právě teď naskytla dech beroucí předloha. Z malého ateliéru v podkroví si mohla užívat znamenité podívané na burácející Severní moře okolo Helgolandu. Úzký dvoupatrový domek byl jednou z mála samostatně stojících budov na západním pobřeží ostrova. Byl postaven na okraji kráteru, jichž bylo v okolí bezpočet a do krajiny je vyhloubily bomby angličanů po druhé světové válce. Zatímco linda ořezávala modrou tužku, kterou vždy kreslila první obrysy, pozorovala z tradičního tabulkového okna moře.

11

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 11


Proč mi nikdo nezaplatí za nakreslení takového výhledu? - ptala se v duchu již poněkolikáté od té doby, co sem utekla.

Pěnící moře a nízké mraky dosáhly ojedinělého účinku. vypadalo to, jako by se ostrov v uplynulých dnech posunul dále do moře. val hráze u jižního přístavu byl plný vody a z trojramenných betonových pilířů, které byly zapuštěny do moře na ochranu pobřeží, bylo vidět jen jejich špičky poblíž břehu. I přes varování před špatným počasím by si linda nejraději oblékla holínky a nepromokavou bundu a nechala by si při procházce na pláž vát studený déšť do obličeje. ale na to bylo příliš brzy. Zatím.

Musíš počkat na tu velkou bouřku, než odsud můžeš odejít, napomínala se v myšlenkách.

neuplynul ani den od chvíle, kdy krizové centrum v rádiu znovu naléhavě doporučovalo opustit Helgoland, než k ostrovu dorazí orkán s neškodným jménem anna. a od té doby se ty hrozné předpovědi naplnily. na začátku přitom nikdo nevěřil hlášení, že by ostrov mohl být tentokrát izolovaný od pevniny. Pak ale předzvěst bouřky utrhla střechu jižního křídla místní nemocnice. I přesto, že do ostatních částí budov voda netekla, zdravotní péče již nebyla zajištěna. Části přívodu elektřiny byly totiž poškozeny, což málem způsobilo požár. Teprve až když už nemohly být zabezpečeny ani dodávky potravin, jako první přehodnotili své rozhodnutí zůstat na ostrově starší obyvatelé

Po nich bylo evakuováno těch několik málo turistů. K nim se přidala již většina místních rodin s dětmi, a když dnes odpoledne vyplouval poslední trajekt, počet obyvatel na Helgolandu se zmenšil na necelých 700 osob. Ti vzdorovali špatnému počasí a ještě horším předpovědím a doufali, že škody nakonec nebudou tak dramatické, jak meteorologové předpovídali. Jejich tvrdé jádro se denně scházelo v Bandruppu, hostinci stejnojmenného starosty, aby probrali situaci. Zatímco ti, kteří vydrželi, nechtěli nechat svůj dům a majetek bez boje na pospas, linda na ostrově zůstala z úplně jiného důvodu. Pravděpodobně byla jediná, která na orkán se všemi

12

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 12


jeho následky čekala jako na spasení, i když to znamenalo, že bude muset ještě chvíli přežívat jen na konzervách a vodě z kohoutku.

Protože teprve až bude Helgoland úplně odstřižen od okolního světa, už se za ní nedostanou ty běsi, před kterými sem utekla. a teprve tehdy už se nebude bát opustit svůj úkryt.

„Pro dnešek už stačilo,“ řekla nahlas a vstala od kreslířského stolu. od brzkého rána pracovala na jedné scéně, rozhodujícím souboji, v němž se hrdinka, à la amazonka, pomstí svému sokovi. Teď, o sedm hodin později, měla krk ztuhlý jako kámen.

ve skutečnosti ale neexistoval žádný důvod, proč v posledních dnech pracovala jako šílená.

nedostala žádné nové zadání. nakladatelství nevědělo, že poprvé pracuje na své vlastní povídce, dosud směla vždy ilustrovat jen rukopisy ostatních autorů. Zatraceně, vždyť nakladatel ani nevěděl, jestli ještě žije, když ze dne na den beze slova zmizela z doslechu, aniž by dokončila svůj poslední projekt. Pravděpodobně už od nich nikdy nedostane žádnou novou zakázku, protože prošvihla důležitý termín odevzdání. Proto si teď mohla dovolit kreslit jen to, co chtěla. ale pokaždé, když chtěla popustit uzdu svojí kreativity, nejednalo se o její oblíbené přírodní motivy, ale o obraz umírajícího muže, který si vytvořila v hlavě. a i když jí nakreslit násilí dělalo obvyklé problémy, hluboko uvnitř cítila, že to byla přesně ta scéna, kterou musela ztvárnit na papír, pokud chtěla konečně zase prospat celou noc.

Teprve až to dodělám, namaluju moře. nejdřív si musím kreslením vyhnat násilí z duše. linda vzdychla a sešla o poschodí níže do koupelny. na konci pracovního dne se vždy cítila, jako by uběhla maraton. Unavená, vyčerpaná a špinavá. I když se téměř nemohla hýbat, nutně potřebovala sprchu. Dům ještě nebyl opravený, což bylo vidět zvlášť na spartánsky zařízené koupelně: kachličky na zdech byly tmavě zelené, což linda viděla naposledy na toaletách jedné benzinové stanice na dálnici, a závěs byl v módě v době, kdy telefony měly ještě číselník. avšak za chvíli bude voda teplá a to bylo pořád lepší než sprcha, na niž

byla linda zvyklá ve svém bytě v Berlíně. Za jiných okolností

13

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 13


by se dokonce v domku s šikmými stěnami, protáhlými okny a nízkými stropy cítila velmi dobře. nepotrpěla si na luxus a výhled na moře odčinil všechny ty květinové tapety, okrové potahy a vycpanou rybu nad krbem.

ale, bohužel, ne ponuré sny, protože mi nedají spát.

narovnala tmavou halenku, kterou po svém nastěhování zakryla zrcadlo, a pak se svlékla. věděla, že na ní poslední měsíce zanechaly hluboké stopy, které nechtěla denně vidět v zrcadle.

ve sprše si nejprve napěnila hnědé vlasy po ramena, pak rozdělila zbytek pěny na štíhlé tělo. Dřív byla trochu zakulacenější, dnes se to dalo tušit pouze při pohledu na její vystouplé boky. Kdysi byla „pěkně vykrmená“, jak Danny jednou v legraci prohlásil. Při té vzpomínce se otřásla a otočila kohoutkem více doprava. Jako vždy se snažila při sprchování vynechat obličej.

abych se nemusela dotknout těch ran.

ale dnes nezareagovala dostatečně rychle a steklo jí trochu pěny z kořínků vlasů dolů na hrbolatou spleť jizev na čele. Bylo je naštěstí vidět, jen když je její hustá ofina odhalila.

Sakra.

S nevolí držela obličej pod horkým proudem sprchy, což bylo skoro ještě horší, než když objížděla stopy poleptání prsty.

linda měla hodně jizev. většina jich byla větší než ty na čele a špatně se hojily, protože byly na místech, kam by se nikdy žádné masti ani chirurgové nedostali - ležely hluboko, ukryté v její duši.

Po zhruba deseti minutách, kdy si proudem vody masírovala šíji, ucítila, jak sevření povoluje. Jeden ibuprofen by snad mohl zastavit tu nejhorší bolest hlavy, kdyby si prášek vzala včas před usnutím. Předevčírem na to zapomněla a vzbudila se uprostřed noci s bolestí, jako by jí sbíječka bušila uvnitř lebky. vypnula vodu, počkala, až ze zanesené sprchy přestanou téct poslední kapky, a odsunula závěs na stranu. Ztuhla.

v první chvíli to byl jen nejasný pocit, co ji zarazilo. Ještě nechápala, co se v koupelně změnilo. Dveře byly zavřené, halenka pověšená přes zrcadlo, ručník visel na topení. ale přece bylo něco jinak.

14

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 14


Před rokem by ještě nic necítila, ale po tom všem, co se jí za tu dobu přihodilo, si vyvinula něco jako šestý smysl pro neviditelné hrozby. Mohly za to nejen videokazety na jejím nočním stolku v Berlíně. nahrávky, na kterých byla ona sama. natočená někým, kdo musel stát hned vedle její postele. Zatímco spala!

linda zadržela dech a poslouchala, jestli neuslyší nějaké podezřelé zvuky, ale slyšela jen prudké nárazy větru, které se opíraly do domu.

Falešný poplach, pomyslela si a začala dýchat pravidelněji, aby opět zpomalila svůj tep. Chvějící se zimou pak vyšla ze sprchy a natáhla se po ručníku.

a v tu chvíli ji poznání zasáhlo jako elektrický proud.

vykřikla, začala se třást po celém těle a prudce se otočila, jako kdyby čekala, že ji každou chvíli někdo zezadu napadne. ale to jediné, co měla v zádech, byl její vlastní strach, jenž nelze jen tak jednoduše setřást jako právě odhozený ručník.

Ten ručník..., jehož dotyk v ní vyvolal pocit naprostého odporu.

Byl totiž vlhký.

někdo se s ním musel usušit, zatímco se sprchovala.

15

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 15


2. KaPITola

„ne, já jsem se ho ani nedotkla, sakra. Ještě si pamatuju, jak jsem ho dneska ráno položila na topení.“

linda ucítila, jak jí stoupá krev do hlavy a to ji rozlítilo skoro ještě více než snaha jejího bratra uklidnit ji na druhém konci vedení. I když ji Clemens nemohl vidět, znal ji tak dobře, že už jen z jejího tónu poznal, jak zrudla - jako vždy, když byla rozčílená.

„Uklidni se, maličká,“ řekl a zněl přitom jako postava z jeho milovaných filmů o newyorském podzemí. „Mám to pod kontrolou. není už nic, čeho by ses musela bát.“

„Cha!“ přerývaně dýchala. „a jak mi pak vysvětlíš ten vlhký ručník? Bože, to je přece jasný Dannyho dílo.“

Danny. Kruci, proč tomu šmejdovi vlastně pořád říkám jeho přezdívkou?

Mezitím se jí udělalo špatně z pomyšlení na to, jak s tímhle hnusákem vlezla do postele, a to dokonce vícekrát. Přitom ale nemohla tvrdit, že ji nikdo nevaroval. „vypadá stejně dobře, jako špatně to skončí,“ sýčkovala její matka. a také její otec s poznámkou: „Mám pocit, že nám ještě neukázal své pravé já,“ uhodil hřebíček na hlavičku. ostatně jako vždy, když šlo o odhad na lidi. Její rodiče jí občas připadali jako cizí s jejich zaopatřeným životem odehrávajícím se mezi školními testy a učitelskými poradami, avšak třicet let vyučování na gymnáziu je vyškolilo ve znalosti lidí. Koneckonců. Daniel Haag byl nejúspěšnějším autorem, jehož povídky ilustrovala, a tím pádem také něco jako její šéf. a aférky s nadřízeným většinou končily špatně. Jak moc však špatně, to nikdo netušil. ani její rodiče.

vše začalo nevinně. Tak jako asi vždy v podobných případech. lindě samozřejmě neunikla Danielova výbušná povaha, zpočátku se však jeho žárlivosti jen pobaveně smála. Třeba když se rozčiloval nad bezvýznamnou lichotkou číšníka, nebo jí vyčítal,

že mu na SMSzprávu neodpověděla dostatečně rychle.

16

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 16


linda věděla, že z jejího přímého vystupování je mnoho mužů nejistých. Ráda dělala sprosté vtipy, ráda se nahlas smála a nevadilo jí chopit se v posteli iniciativy. avšak její kořisti se na druhé straně také mohlo stát, že byl po protančené noci druhého rána odvlečen do národní galerie a zde zažil, jak cizí lidé visí lindě na rtech, zatímco spatra vykládá o vystavených uměleckých dílech. Mnozí z jejich známostí byli jednoduše přetížení. Mysleli si, že je šílená slepice, která leze do postele s mnoha muži, což nebyla pravda. většina jejích vztahů skončilo tak rychle, protože to s nějakým „běžným vzorkem“, tedy s mužem, který nechápal její humor, dlouho nevydržela. Z toho důvodu vymyslela jednoduchý test, jímž hned první noc vyzkoušela, zda by daný vztah mohl z jejího pohledu vůbec mít budoucnost: jakmile se ukořistěný chtěl otočit na druhou stranu ke spánku, zatřesením ho znovu probudila a zdánlivě naštvaně se zeptala: „Hele, kam jsi mi položil ty peníze?“

Dosud se tomu zasmáli jen dva muži a s tím prvním zůstala pět let. vztah s tím druhým, Dannym, trval necelý rok, ale dnes jí připadal jako věčnost. Měsíce s ním byly totiž těmi nejhoršími jejího života.

„Maličká, neslíbil jsem ti snad, že se o něj postaráme?“ slyšela linda, jak se její bratr ptá, zatímco nahá vyšla do ložnice a přitom na parketách zanechávala mokrou stopu a otisky chodidel. Byla jí zima, ale představa, že se dotkne vlhkého ručníku, se jí hnusila.

Jo, to jsi slíbil, pomyslela si, sluchátko pevně u ucha. Slíbil jsi mi postarat se o to, aby Danny s tím vším přestal, ale možná to pro tebe bylo moc velké sousto?

linda věděla, že by tato otázka nic nepřinesla. Pokud měl její velký bratr nějakou slabou stránku, pak tu, že se považoval za nepřemožitelného. Už jen jeho zevnějšek zahnal mnoho protiv - níků na útěk. Těch několik málo, dostatečně hloupých na to začínat si něco s metrem devadesát vysokou horou svalstva, trénující ve volném čase pouliční boj, muselo za svoji pýchu zaplatit pobytem v nemocnici. Po četných střetnutích měl Clemens tělesné násilí vepsané v obličeji, a to doslova. od kolegy v jeho

17

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 17


tetovacím salonu v části neukölln si nechal doprostřed čela vytetovat ránu po kulce... „Co jste s Dannym udělali?“ zeptala se linda, stojíc před kufrem se svými věcmi. Už tu byla čtrnáct dní, a přesto si stále ještě neuklidila oblečení do skříně. vytáhla džíny a oblékla si je na nahé tělo. „Mám právo to vědět, Clemensi.“

linda byla jediná, kdo jejího bratra bez úhony oslovovat křestním jménem. všichni ostatní, včetně rodičů, mu museli říkat příjmením, protože Kaminski znělo dle Clemensova názoru mnohem mužněji než to „teploušský jméno“, které mu vybrala jeho matka. Byl to zázrak, že spolu vůbec ještě mluvili poté, co Clemens svým způsobem života zradil téměř všechny ideály, pro které se jeho rodiče celý život tolik nadřeli.

„Stačí ti jenom vědět, že ti Danny už nikdy nic neudělá.“

„vážně? Zlomili jste mu snad prsty, kterýma psal moje parte?“ linda zavřela oči a vzpomněla si na stránku v nedělních novinách; na černý okraj a nenápadný kříž vedle jejího jména. Jako datum úmrtí Danny zvolil den, kdy se s ním rozešla. „vypíchli jste mu oči, jimiž zíral do kamery?“ Kterýma mě točil, zatímco jsem se scházela s kamarádkami? Zatímco jsem šla nakupovat? Zatímco jsem spala?

„nebo jste mu usekli ruce, jimiž zamíchal kyselinu do mého krému na obličej?“ Poté co jsem mu pohrozila, že ho nahlásím, pokud jeho obtěžování neskončí?

Instinktivně si sáhla na jizvy na čele. „ne,“ řekl Clemens bezvýrazně. „Tak lehce to tomu idiotovi neprojde.“

„není to idiot.“

Přesně naopak. Danny Haag nebyl ani hloupý, ani nekontrolovatelný výbušný prchlivec. vše, co dělal, bylo teprve až po detailním a chytrém naplánování a vždy tak, aby žádný z jeho činů nemohl být vysledován zpátky k němu. navíc mu evidentně nedělalo žádný problém týdny vyčkávat, než znovu udeřil, proto ani policie nepovažovala za nutné proti němu zakročit. Podle úřadů byly dlouhé intervaly, kdy byla linda ponechána v klidu, netypické pro stalkera a mluvily tedy proti jedinému pachateli. Mnohem pravděpodobněji prý měla linda jen smůlu a byla náhodně obtěžována různými muži („Třeba fanatickými čtenáři vašich

18

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 18


komiksů?“) a přesně tento chybný odhad chtěl Danny vyvolat. navíc byl známý autor, majetný a dobře vypadající, tedy ten, který „může dostat každou“, jak podotkla úřednice při přijímání jejího oznámení, jako by linda vůbec nebyla hodná Dannyho nadbíhání, na něž si tu stěžuje. ale Clemens to říkal hned: zákony jsou vtip, jejich strážci pak výsměch. „Takové věci musí vzít člověk do svých rukou.“ a proto ji poslal sem na Helgoland, aby se v její nepřítomnosti mohl v Berlíně o Dannyho „postarat“.

„Říkal jsi, že tady budu v bezpečí,“ vyčetla mu.

„a to taky jsi, maličká. Dům patří ollimu, znáš přece mýho kámoše. než ten by něco vykecal, to bude spíš papež rozdávat kondomy.“

„a co když mě někdo viděl na trajektu?“

„Pak by už ten někdo neměl žádnou příležitost vykládat to Dannymu,“ odpověděl Clemens svým ,Jak-srozumitelněji-to- mám-ještě-říct?‘ tónem.

lindě se chvěl spodní ret. Do ložnice foukalo podlouhlými okny a ona mrzla každou minutou více a více. Svetr si jednou rukou nedokázala obléct, avšak nechtěla za žádnou cenu ani na vteřinu přerušit spojení se svým bratrem. Přešla tedy k posteli, odhrnula peřinu a chtěla se přikrýt.

„Řekni mi, že nemusím mít strach,“ žádala a položila se na matraci.

„Přísahám,“ slíbil Clemens, ale to už linda neslyšela, protože sotva položila hlavu na polštář, vykřikla z plných plic.

19

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 19


3. KaPITola

„Co se to, k čertu, u tebe děje?“ zařval Clemens do sluchátka.

linda vyskočila z postele, jako by ji matrace kousla.

„no tak, mluv se mnou!“

Chvíli trvalo, než se uklidnila natolik, aby bratrovi mohla odpovědět. Tentokrát byl odpor ještě větší. Protože teď měla důkaz nespornější než vlhký ručník v koupelně.

„Postel,“ vydechla.

„Kruci, co je s ní?“

„Chtěla jsem si do ní lehnout.“

„no a?“

„Je teplá. Zatraceně, Clemensi.“

někdo v ní ležel.

Téměř vzlykala a musela se kousnout do jazyka, aby se nerozbrečela.

„a je cítit po něm. Po jeho vodě po holení.“

„Dobře, dobře, teď mě poslouchej. Jen si to namlouváš.“

„ne, nenamlouvám. Byl tady,“ řekla. Pak pochopila svůj omyl.

nebyl tady.

Postel je teplá. vůně ještě intenzivnější.

on je stále ještě v domě!

S touto myšlenkou pozadu vyklopýtala z pokoje, rychle se otočila a seběhla schody dolů do přízemí. vklouzla do holínek v šatně.

„Co chceš dělat?“ zeptal se Clemens, snažíc se identifikovat zvuky, které linda vydávala, zatímco se oblékala.

„Mizím.“

„Kam?“

„nemám ponětí. Musím pryč.“

„Do bouřky?“

„To je mi ukradený.“

linda strhla zelenou větrovku z věšáku, překotně si ji natáhla

20

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 20


a rozrazila venkovní dveře. Bylo to poprvé, co se od příjezdu na Helgoland odvážila za práh domu. Když sem dorazila, bylo navíc světlo a svítilo slunce.

a nebyla taková zima.

vítr jí vehnal slzy do tváří, zatímco se snažila jednou rukou zapnout zip bundy. Marně.

na okamžik ztratila orientaci, ve svém rozčílení zvolila cestu zadními dveřmi vedle kuchyně a dívala se přes skalku na rozbouřené moře.

„Buď laskavě rozumná a chvíli počkej,“ slyšela Clemense, ale nevěnovala mu pozornost. nejrychlejší cesta do vesnice vedla vyšlapanou cestičkou, která se vinula od okraje kráteru k moři směrem k jižnímu přístavu.

„Zavolám ti hned, jak budu mezi lidmi, já...,“ řekla.

„ne, nepokládej to. Poslouchej mě, zatraceně!“

linda došla na cestu a podívala se na zatažené nebe nad neklidným mořem. necítila se o nic lépe než v domě. Přesně naopak; zdálo se, že burácející vítr její pocit hrozby ještě umocnil.

na Helgolandu letošní zimu téměř nesněžilo, ale zarostlá země byla zmrzlá. Bez dechu a vystrašená, ještě stále s vůní vody po holení v nose, pozorovala seshora moře. naráželo jako vzteklé zvíře s doširoka otevřenou, pěnící tlamou na vlnolamy na pobřeží. Je tady. Cítím to. on je tady.

ohlédla se na dům.

nic. Žádný muž za oknem. Žádný stín za závěsy. Jen světlo, které nechala zapnuté v ateliéru v podkroví.

„Musíš mě tu vyzvednout, Clemensi,“ řekla a sama si všimla, jak hystericky její hlas zní. otočila se zpátky k moři.

„Jsi blázen, lindo. nikdo se už na ostrov nedostane. ani já, ani tvůj ex přítel.“

neříkej mu přítel, pomyslela si linda, ale než to mohla vyslovit, rozptýlil ji předmět, který vyhodily vlny před ochranný val.

Dosud jednala reflexivně a utíkala před nebezpečím, jež nemohla vidět, o to víc ho ale cítila. Teď však měla cíl. linda běžela, co nejrychleji to šlo, po cestě dolů, než doběhla na břeh.

21

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 21


„Fajn, lindo, poslouchej mě. Buď stojíš v turbíně, nebo v tornádu. obojí je v pohodě. nech si pořádně profouknout tu tvoji makovici. Říkal jsem ti hned, že jednou ztratíš nervy, pokud nepůjdeš občas ven.“

Kvůli stále hlasitějšímu větru už nebylo jejímu bratrovi téměř rozumět. Stála zhruba patnáct metrů od vody, dost blízko na to, aby jí vlhký dech vln šlehal do obličeje.

„Zavolám ti později,“ křičela proti hukotu moře. „Jo, to udělej. nadýchej se trochu čerstvýho vzduchu, pěkně pořádně.“ linda přikývla, přitom už bratra ale vůbec neposlouchala, zatímco se pomalu, ale vytrvale blížila k valu. nervózně se zadívala na tmavý smotek, který visel na betonových ramenech vlnolamu.

„a věř mi: ten kretén ti už nic neudělá. Rozumíš?“ slyšela Clemense.

„Je mrtvý,“ hlesla.

„ne po telefonu,“ odpověděl, aniž by věděl, že už dávno nemluví s ním.

linda ustoupila o krok dozadu, začala se dusit a chtěla utéct pryč, ale ten příšerný pohled jí ochromil končetiny.

nikdy nebudu tak dobrá, pomyslela si. Telefon jí v tu chvíli už dávno vypadl z ruky. Později se za to pomyšlení styděla, ale to první, co jí prolétlo hlavou, když se podívala do šklebícího se obličeje, bylo, že nikdy nedokáže nakreslit smrt tak perfektně, jak se jí nabízelo v ten daný okamžik. Pak se rozplakala. Částečně z šoku, ale pokud měla být upřímná, nejvíce ze zklamání, protože na první pohled poznala, že ve vodě není tělo Dannyho Haaga.

22

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 22


4. KaPITola

o den později. Berlín.

Dneska dostanu pěknou nakládačku.

Paul Herzfeld zpomalil a přemýšlel, jestli by neměl přejít na druhou stranu ulice. Jen pár metrů ho dělilo od nájemního domu s lešením na chodníku, jenž byl z bezpečnostních důvodů uzavřen. Před vstupem na zakrytý přechod, který měl vést chodce podél stavby, stála skupinka a čekala na něj.

Čtyři muži, jeden silnější než druhý. Ten s kladivem v ruce se smál.

Sakra, proč vůbec dneska pracují. Herzfeld neočekával, že v takovém počasí někdo opravdu posílá dělníky na lešení. I na mnoha místech na antarktidě, kde bylo příjemněji než v Berlíně v únoru. Žádné slunce, zato ale tolik sněhu, že jim ve stavebninách došly lopaty na odhazování. a neříkali v předpovědi, že bude bouřka? Proč teda byli tihle idioti zase na stavbě? a ještě navíc tak brzo?

Slunce ještě nevyšlo - jako častokrát, když Herzfeld vyrážel ráno do práce. Za čtyři roky, co pracoval jako vrchní soudní lékař na Spolkovém kriminálním úřadě, ještě ani jedinkrát nepřišel pozdě. a to přesto, že první ranní porada byla naplánována už na půl osmou, což byl podle něj naprosto pitomý čas. alespoň pro svobodného muže, který se od svého ztroskotaného manželství rád vrhal na delší čas do víru berlínského nočního života.

Jako kdyby těla nemohla počkat, pomyslel si už častokrát, když, stejně jako dnes, do sebe vestoje hodil ranní kávu, než spěchal na metro. ale tu enormní pracovní zátěž u SKÚ mohlo zvládnout jen ranní ptáče, to mu bylo také jasné. Jen dnes čekalo v mrazících boxech šest těl. Pohled do novin stačil a bylo člověku jasné, že svět tam venku je stále brutálnější. Proto nebylo třeba ani předsedat speciálnímu úseku ,Extrémních trest - ných činů‘, zvláštnímu oddělení, které bylo povoláváno tehdy,

23

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 23


když se jednalo o lékařské vyšetření obzvlášť brutálních smrtelných činů.

a dnes mám šanci přistát na vlastním pitevním stole, pomyslel si Herzfeld, zatímco se blížil k chlapům. Cítil, jak mu lýtka prostupuje křeč, a málem zakopl. nervózně sevřel pěst v kapse. Bolest v kloubech prstů zesílila vzpomínku na včerejší výpadek, který si sám neuměl vysvětlit. normálně se vždy ovládal - nutnost, vyžadovaná jeho povoláním. I když se člověk setká s tím nejděsivějším zločinem, musí zachovat klidnou hlavu. vlastnost, kterou si vždy připisoval k dobru. až do včerejška.

Stalo se to na cestě z práce, po dlouhém dopoledni nad pitevním stolem a ještě delším odpoledni nad psacím stolem, kde musel vyřizovat administrativu, která nutně doprovází otevření těl. Herzfeld byl ještě v myšlenkách u tříměsíčního kojence - na ranní směně mu s chirurgickou přesností odstranili oči, aby vnitřním krvácením do sítnice mohli dokázat, že maličkým někdo třásl k smrti. vtom mu mezi nohama proběhl pes; březí pouliční směska táhnoucí za sebou vodítko. Fena se vytrhla ze stojanu na kola před supermarketem a vypadala zmateně.

„Hej,“ zakřičel Herzfeld a klekl si, aby ji k sobě přilákal. Chtěl hlavně zabránit tomu, aby zvíře přeběhlo zpátky přes rušnou silnici. Zpočátku se zdálo, že má úspěch. Fenka zůstala stát přesně na opačné straně přechodu pro chodce. Černá srst se jí leskla v lehkém mrholení, dýchala s vyplazeným jazykem a se strachem po něm pokukovala. ocas už však neměla jako přimrznutý k zadním nohám, co na ní začal klidně mluvit. „no, pojď. Pojď ke mně, ty moje.“

Už to vypadalo, že k němu získává důvěru. ale pak přišel on. Ten dělník. objevil se zčistajasna, zhruba stejně vysoký a štíhlý jako Herzfeld, ale už ona lehkost, s jakou nesl masivní bednu s nářadím, naznačovala, že z hlediska sil hraje jinou ligu.

„odprejskni,“ řekl ten chlap. Pracoval na stavbě jako pokrývač a měl přezdívku Rocco, jak se měl Herzfeld později dovědět. nejprve si myslel, že ten hrubý povel patřil jemu, pak se ale stalo něco nepochopitelného; ten nevychovanec vší silou svojí těžkou, okovanou botou kopl fenu do plného břicha.

24

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 24


Zvíře zařvalo. Strašlivě nahlas a strašlivě ostře. Tím bolestivým výkřikem v Herzfeldově hlavě sepnul vypínač oslepující vztek. Z vteřiny na vteřinu se profesor nenacházel ve svém štíhlém a netrénovaném třiačtyřicetiletém těle. Byl mimo sebe a jednal jako ovládaný na dálku, aniž by ztrácel čas myšlením na možné následky.

„Hej, ty zbabělá svině!“ slyšel se Herzfeld právě na poslední chvíli, než ten muž mohl do kouta zahnanou fenu zasáhnout podruhé. „Co?“ Rocco se otočil a zíral na Herzfelda, jako by mu v cestě stál kbelík zvratek. „Cos to řek ́, ty buzerante?“

Dělil je už jen krůček. Těžká bedna s nářadím vypadala v rukách pokrývače jako prázdná krabice od bot.

„Které z mých čtyř slov jsi nepochopil? To zbabělá, nebo to svině?“

„no počkej, vymlátím ti duši z...,“ chtěl Rocco pokračovat, ale všechno, co říkal dál, nebylo pro okolo stojící zvědavce srozumitelné. Herzfeld využil momentu překvapení, vyrazil jako pružina kupředu a čelem narazil do hranatého obličeje tyrana zvířat.

ozvalo se skřípění, Herzfeldovi vytryskla krev z nosu, ale Rocco ze sebe nevydal ani hlásku. vypadal především ohromeně.

Fena, která naštěstí nevypadala vážně zraněná, se odplížila z dosahu nebezpečí a utekla ke svému majiteli, protože se zase našel, a spolu s ostatními přihlížejícími pozoroval nerovný boj: Herzfeld versus Goliáš. Mozek versus svaly. vztek versus síla.

nakonec zvítězilo štěstí nad zákonem síly. Herzfeld odrazil jednu dvě rány, musel ale snést těžký zásah do hrudníku a málem by spadl, když vtom dělník uklouzl na zledovatělé zemi a zátylkem dopadl na chodník. Tím sice nebyl jeho protivník ještě dlouho vyřazen, ale stal se lehkým terčem Herzfeldovy zimní boty. Znovu a znovu kopal tyrana do obličeje, do žaludku, do hrudi. Znovu a znovu se muž vzchopil, ale pokaždé, když se zvládl opřít, ho Herzfeld praštil pěstí do obličeje. Častoval jeho spodní a horní čelist a nechal ho na pokoji, až když se už nehýbal.

Později se Herzfeld od policisty zaznamenávajícího jeho vý

pověď dozvěděl, že Rocco nebude dle odhadu doktorů schopný

25

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 25


měsíc přijímat pevnou stravu a jen tak tak unikl těžkému traumatickému poranění mozku. Herzfeldova napuchlá ruka se zahojí rychleji, avšak může to trvat trochu déle, než bude moci svými zničenými prsty zase bezbolestně pitvat. na to při svém výpadku vůbec nemyslel, stejně jako na to, že v úřadě nebudou vůbec potěšeni, že v jejich řadách bude vedoucí oddělení, proti němuž je vedeno trestní řízení.

Z toho důvodu měl dnes odpoledne Herzfeld domluvenou schůzku na personálním oddělení. Momentálně však očekával mnohem větší problémy než dočasné uvolnění ze služby.

Teď, když stál před nimi, poznal kolegy muže, kterého den předtím zmlátil tak, že byl zralý na nemocnici. v uzavřené skupince mu zablokovali průchod.

„Co?“ zeptal se. Herzfeldovi šla pára od úst. najednou mu byl límec těsný a škrábal ho na krku. Cítil, jak se mu adrenalin žene do žil, bohužel však ne natolik, aby zmobilizoval síly ze včerejška. Dnes by se nedokázal ubránit ani jednomu z těch chlapů, natož všem.

„Rocco má silný bolesti,“ pozdravil ho nejmenší ze skupiny, ten, který držel v ruce kladivo. Šlachovitý muž s vyholenou lebkou, poďobaný od neštovic.

„a?“

„a je mu fakt na hovno, chlape.“

„no, to se může stát,“ řekl Herzfeld a chtěl se prodrat hloučkem, ale muž se před něj surově postavil a řekl: „Stát, ne tak rychle, profesore.“

Pohledem očekávajícím souhlas se rozhlédl po šklebících se dělnících.

Profesore? Zatraceně, vědí, kdo jsem.

„Chceme vám něco dát,“ řekl jejich velitel. Přikyvování a úsměvy bandy zesílily. Herzfeld vytáhl ramena, napnul břišní svaly a připravil se na první úder. ale k jeho zklamání mu muž vtiskl do ruky kladivo. Teprve teď si Herzfeld všiml modré stužky na násadě.

„Příště si vemte tuhle věcičku, když budete chtít tomu hajzlovi rozmlátit palici, jasný?“

26

Izolovany_54_korektura_medkova_. 5.11.2015 12:19 Page 26




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.