načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Islámský stát -- Cesta k moci - Fawaz A. Gerges

Islámský stát -- Cesta k moci

Elektronická kniha: Islámský stát -- Cesta k moci
Autor:

Jaké jsou kořeny vzniku Islámského státu, jeho strategie a nečekaného úspěchu? Může se vzestup podobných skupin opakovat? Jeden z nejvýznamnějších světových expertů na ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VYŠEHRAD
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 320
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jaké jsou kořeny vzniku Islámského státu, jeho strategie a nečekaného úspěchu? Může se vzestup podobných skupin opakovat? Jeden z nejvýznamnějších světových expertů na problematiku muslimského extremismu, rodák z Libanonu vyučující mezinárodní vztahy v Londýně, podává zasvěcený a do hloubky jdoucí portrét této zlověstné organizace. Počátky islámského státu Gerges sleduje v chaosu vyvolaném americkou invazí do Iráku v roce 2003, popisuje, jak jej posílily události kolem tzv. arabského jara a jak dokázal převzít z rukou al-Káidy vůdčí roli džihádistického hnutí. Věnuje se hlavní postavě takzvaného Islámského státu, Abú Bakru al-Bagdádímu, jeho strategii a metodám stejně jako základní komponentě úspěchu IS, vztahu mezi militantními džihádisty a někdejšími důstojníky rozpuštěné irácké armády Saddáma Husajna. Ve světle dění v Iráku a Sýrii v posledních měsících vyznívají aktuálně autorova slova o tom, že i pokud bude IS vojensky poražen, nepřestane existovat. Pouze změní svou strategii a stáhne se do podzemí, kde bude čekat na další šanci – tak jako al-Káida Ajmána Zaváhirího, jež ostatně podle Gergese časem opět získá na džihádistické scéně dominanci. A další příležitost, ať již pro Islámský stát či pro jiné skupiny, pravděpodobně přijde, protože radikální islamismus je dvojčetem politického autoritářství a celkové krize politiky v arabském světě.

Související tituly dle názvu:
Islámský stát Islámský stát
Gerges Fawaz A.
Cena: 210 Kč
Islámský stát Islámský stát
Gerges A. Fawaz
Cena: 278 Kč
Islámský stát – Apokalypsa Islámský stát – Apokalypsa
McCants William
Cena: 254 Kč
Islámský stát – Apokalypsa Islámský stát – Apokalypsa
McCants William
Cena: 149 Kč
Konečná stanice Islámský stát? Konečná stanice Islámský stát?
Hermann Rainer
Cena: 155 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Fawaz

A. Gerges

Islámský

stát

k mocI

cestA


Vyšehrad

Fawaz

A. G erges

Islámský

stát

k mocI

cestA


Věnováno jezídským ženám, které s plnou

silou zakusily čistky ze strany ISIS.

Jejich odvaha tváří v tvář brutalitě

je živým pomníkem nezdolnosti lidského ducha.


Z anglického originálu ISIS. A History,

vydaného nakladatelstvím Princeton University Press

roku 2016, přeložili Eva  Křístková, Aleš Valenta a  Jiří Zbořil

Doslov napsal Břetislav Tureček

Typografie Kateřina Urbanová

Odpovědný redaktor Filip  Outrata

Revize textu  Kateřina Zerzánová, Prokop Singer

Odborný konzultant Bronislav Ostřanský

E-knihu vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol.  s r.  o.,

v Praze roku  2017  jako  svou  1637.  publikaci

Vydání v  elektronickém formátu první

(podle prvního vydání v  tištěné podobě)

Doporučená cena  E-knihy 210  Kč

Nakladatelství Vyšehrad, spol.  s  r.  o.,

Praha  3,  Víta  Nejedlého 15

e-mail: info@ivysehrad.cz

www.ivysehrad.cz

ISIS. A History

Copyright ©  2015  by  Fawaz A.  Gerges

Translation ©  Eva  Křístková, Aleš  Valenta, Jiří  Zbořil, 2017

ISBN  978 -80  -7429  -875-2

Tištěnou knihu si můžete zakoupit na www.ivysehrad.cz


obsAh

Poděkování.................................................. 11

Úvod

k hIstorII Islámského státu ..............................  15

Američany vedená invaze a okupace Iráku: následky ............. 22

Rozpad politického systému v Iráku............................  25

Syrská občanská válka ........................................ 28

Arabské jaro................................................. 30

ISIS a příběh Bagdádího ...................................... 32

Kapitola 1

svět podle Islámského státu.............................  35

Teoretik dává ISIS příležitost..................................  46

Totální válka = vítězství.......................................  48

Boj proti blízkému i vzdálenému nepříteli ......................  49

Krutost: prostředek k dosažení cíle ............................  50

Praktická stránka ISIS: stát, vládnutí a vojenský potenciál ........  52

Zahraniční bojovníci a bezpečnostní dilema.....................  53

Kapitola 2

Zrod Islámského státu: od ZArqáwího k bAGdádímu ....  59

Kdo je Zarqáwí? ............................................. 63

Zarqáwího druhá cesta do Afghánistánu........................ 66

Saddám Husajn a instrumentalizace náboženství v 90. letech ..... 68

Budování Zarqáwího sítě v Iráku............................... 70

Ozbrojený odpor a Zarqáwího boj o nadvládu ...................  74

Zarqáwího slib věrnosti al-Qá‘idě: vzájemně výhodný sňatek ...... 77

Zarqáwího genocidální anti-šíitská ideologie ....................  84


Barbarství irácké al-Qá‘idy: cestovní mapa pro  

post-al-qá‘idovskou generaci .................................. 86

Zarqáwího smrt a přechodné období 2006 –  2010 ................ 91

Kapitola 3

krAch Irácké polItIky A ožIvení Islámského státu ....... 97

Selhání politického establishmentu ............................ 107

Živá voda pro ISIS: Núrí al-Málikí a arabské jako .................  114

Kapitola 4

bAGdádího evoluce. od neZnámého

k nechvAlně proslulému................................. 121

Zrození super takfírího .......................................  125

Rozporuplný životopis  ....................................... 127

Kalkul s tajemstvím .......................................... 130

Kapitola 5 

bAAsIsté A džIhádIsté Z IsIs: kdo obrátIl koho?..........  135

Irakizace ISIS................................................ 137

Vytvoření ideologie k dobytí moci ............................. 144

Baasisté a džihádisté: od soužití ke konfrontaci .................  155

Kapitola 6

JAk válkA v sýrII posílIlA IsIs ............................. 159

Sociopolitické kořeny syrské revoluce .......................... 161

Islámský stát v Iráku zakládá an-Nusru v Sýrii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165

Venkovští a městští chudí..................................... 167

Konflikty v Iráku a v Sýrii se navzájem posilují................... 169

Mocenský boj mezi Bagdádím a Džúláním: Vzestup ISIS ..........  175

ISIS expanduje na úkor an-Nusry a dalších islamistických rivalů . . . 178

Stržení hranic mezi Irákem a Sýrií ............................. 181

Kapitola 7

ukrAdené ArAbské JAro................................... 187

Revizionistická interpretace arabského jara..................... 189

Přerušená transformace ...................................... 195

ISIS a střet identit............................................ 203


Kapitola 8

IsIs versus Al-qá‘IdA: předeFInování džIhádu

A přechod od Globálního k lokálnímu................... 207

Ústředí al-Qá‘idy versus ISIS: Příležitost a kontinuita............. 210

Operace chalífát ............................................. 211

Paradox donucování.......................................... 217

Vznik salafisticko-džihádistického rozkolu...................... 219

Prohlubující se vnitřní válka................................... 225

ISIS míří na vrchol? .......................................... 231

Závěr

budoucnost IsIs .......................................... 241

Společenská základna ........................................ 244

Vláda ....................................................... 247

„Islámská vláda“ .............................................  251

Ideologie a moc.............................................. 254

Slabiny ISIS.................................................. 259

Primát politiky .............................................. 267

Poznámky................................................... 271

Doslov – aneb šťouchání do vosího hnízda ...................... 309

Rejstřík..................................................... 313



11poděkování

poděkování

Je  snadné zavrhnout salafistické džihádisty tzv.  Islámského státu  jako 

monstra, barbary nebo  zabijáky. Je  rovněž lákavé znevážit jejich  náboženský fanatismus a mesianismus jako  neislámský. Tento  druh  morálního  a etického odsudku přehlíží tíživou pravdu: že  totiž  významná část 

sunnitských muslimů věří  v utopickou a romantickou vizi  budování 

islámského státu,  třebaže by  mnozí patrně netolerovali jeho  hrůzné 

násilnosti. Jiní  sunnité se  propůjčili k pomoci Islámskému státu,  protože 

v něm  spatřují účinnou hráz  proti  šíity,  resp.  alawity kontrolovaným vládám  v Bagdádu a Damašku, stejně  jako  proti  jejich  íránským patronům. 

Svým  rychlým vznikem po lidových vzpourách, které  zachvátily Blízký 

východ po roce 2011,  dokázal Islámský stát  účinně oslovit krizí  identity  zasažené sunnitské Araby  v Iráku, Sýrii  a jinde.

Plánovači a ideologové Islámského státu  nejsou divocí šílenci, kteří 

seskočili padákem do Iráku a Sýrie odnikud. Tato  skupina je  hrdým 

členem salafisticko-džihádistické rodiny, jež  zrodila v posledních třech 

dekádách podobné potomky včetně egyptského Islámského džihádu, 

Ústředí al-Qá‘idy (AQC), al-Qá‘idy v Iráku (AQI)  a al-Qá‘idy na Arabském 

poloostrově (AQAP). Islámský stát  se  odlišuje od svých předchůdců nebo  

svých  nynějších džihádistických rivalů  pouze  extrémním násilím, což  je  divadlo uspořádané k zastrašení nepřátel a inspirování mladých adeptů. 

Stojí  za zmínku, že  s praxí veřejné prezentace okázalého násilí  včetně 

stínání hlav  jako  první  vyrukoval předchůdce Islámského státu,  irácká 

al-Qá‘ida.

Salafistický džihádismus možná není  masovým hnutím, ale  je  určitě 

hnutím sociálním s mezinárodními kontakty a expandující sociální bází, 

zejména mezi  mladými. Mladí  muži  všech  věkových kategorií se  zdají 

být  přitahováni k Islámskému státu  jeho  poselstvím spásy,  vojenskými  úspěchy a převahou nad  nepřáteli islámu, definovanými převážně jako 

nevěřící a heretici, což  se  vztahuje zejména na šíitskou menšinu. Bez  poděkování

ohledu na to,  co  se  stane  s Islámským státem, ideologie salafistického dži-

hádismu tu  zůstane a pravděpodobně získá  více  konvertitů. A to  zvláště 

po neúspěchu arabského jara,  kdy  se  uzavřela cesta  k mírové politické 

reformě. Ideologie Islámského státu  má  větší  přitažlivost vzhledem 

k absenci věrohodné alternativy.

Tato  skutečnost vyžaduje kritické posouzení a prozkoumání sil, stojících  za tímto komplexním moderním fenoménem včetně jeho  odolnosti 

a trvalosti. Přesně tento  cíl  sleduje tato  kniha  svou  koncentrací na sociální  a politické faktory, které  dodávaly energii obrodě Islámského státu, 

a na jeho nynější a dlouhodobé síly  a slabosti. Kniha  zkoumá Islámský 

stát  pomocí komparace s podobně orientovanými salafisticko-džihádistickými skupinami z okruhu al-Qá‘idy. V rámci seriózního studia 

salafisticko-džihádistické ideologie se  zamýšlí nad  jejím  ohlasem mezi 

domácími a zahraničními rekruty, stejně jako  nad  jejím  poselstvím 

ritualizovaného násilí. Životní cesta  Abú  Bakra  al-Bagdádího, vůdce 

Islámského státu,  je  v této  knize  poskládána ze  zpráv  soudobých svědků  s cílem dodat  smysl  počínání tohoto „tajemného“ muže,  ale  také –  což  je 

důležitější – kvůli  posouzení jeho  role  a vlivu v rámci ISIS.

Příběh Islámského státu  je  složitý a nelze jej  odvodit z jeho propagandy, kterou někteří vědci  ke své  vlastní škodě  považují za věrohodnou. 

Tato  kniha  se  z větší části  opírá  o původní arabské zdroje a kriticky se 

vyrovnává s prohlášeními a publikacemi Islámského státu  stejně jako 

s písemnou produkcí protagonistů, působících v rámci širšího islamis-

tického a salafisticko-džihádistického hnutí. Tito  protagonisté na sebe 

někdy  útočí,  jindy  se  vzájemně podporují v závislosti na různosti otázek, 

vztahujících se  k jednání a cílům Islámského státu.  Svým  způsobem je 

kniha  rozmluvou o islamistické politice, v níž  jsou  do hloubky studovány 

vnitřní pohyby globálního džihádistického hnutí  a měnící se  síť  loajalit  a aliancí mezi  jeho  vůdci  a jejich zástupci.

Vzhledem k faktické nemožnosti uskutečnit rozhovory s členy Islámského  státu  (jakékoli jiné  tvrzení by  odporovalo skutečnosti) jsem  vychá -

zel  ze  stovek článků a zpráv z první ruky,  sepsaných arabskými novináři, 

aktivisty a pozorovateli v Iráku, Sýrii  a jinde. Zde  není  dost  prostoru pro 

vyjmenování všech  těchto  přispěvatelů, kteří  podávají zprávy přímo  

z terénu nebo  širšího okolí.  Nicméně nejvíc  jsem  vděčen za reportáže 

těchto autorů: Wá’ila Issáma, Rá’ida al-Hamada, Umara al-Džabúrího 

a Bassáma al-Badárína z panarabských novin al‑Quds al‑arabí; dále Alího

as-Sibá‘ího, Alá’  Júsufa, Ahmada al-Anbárího, Jásira  az-Za‘átaru a Hišáma 

13poděkování

al-Hášimího z populární zpravodajské on-line sítě  al-Džazíra; Muha-

mmada Abú  Rúmána, specialistu na salafisty a salafistické džihádisty 

z jordánských novin al‑Ghad; Abdulláha Sulajmána Alího  z libanonských 

novin as‑Safír; Kámila at-Tawíla a Házima Amína z panarabských novin 

al‑Haját; a Sahíba Andžaríního a Firáse al-Hakkára z libanonských novin 

al‑Achbár. Těžil  jsem  také  z článků dvou  specialistů na salafistický dži

hádismus – palestinského novináře a spisovatele Abdulbárího Atwána 

a jordánského výzkumníka Hasana Abú  Haníji. Mimoto jsem  intenzivně 

pracoval s články a studiemi západních žurnalistů a novinářů, jakož  i se  

zprávami mezinárodních organizací jako  je  Syrská observatoř pro  lid

ská  práva  (Syrian Observatory for  Human Rights), Mezinárodní krizová 

skupina (International Crisis  Group), Amnesty International a Human 

Rights Watch.

Za velké štěstí  považuji, že  jsem  měl  k dispozici skupinu bystrých dok

torandů na London School of  Economics, kteří  mně  pomáhali s výzku

mem  a psaním této  knihy. Zvláště jsem  si  cenil  velké  obratnosti a neo

cenitelného vkladu mé  výzkumné asistentky, paní  Anissy Haddadi, jež 

se  účastnila projektu od jeho počátku až  k závěru. Zvláštními díky  jsem 

povinován panu  Andrewu Delatollovi, který  zredigoval a uspořádal vět

šinu  kapitol. Mé  poděkování patří  panu  Ranju  Alaaldinovi za kritické 

pročtení kapitol 3  a 5  o Iráku a paní Magdaleně C.  Delgado, jež  laskavě 

zredigovala kapitolu 3.

Pan  Moustafa Menshawy, doktorand na univerzitě ve Westminsteru, 

a paní Sherifa Abdel-Razeková, studentka programu Master of  Science 

na London School of  Economics, prováděli průzkum salafisticko-džihá-

distických webových stránek a pomáhali zprostředkovat přístup k cen

nému  primárnímu materiálu. Děkuji také  paní  Noor  al-Bazzazové, kon-

zultance a výzkumnici v otázkách Sýrie  a Iráku, nadějné mladé vědkyni, 

která  zredigovala a kriticky posoudila kapitoly 3,  6,  7  a závěr.

Z mnoha zasloužilých badatelů, jejichž zpětná vazba  pomohla k vylep

šení  textu,  zvláště děkuji profesoru Naderu Hashemimu, řediteli Centra 

pro  blízkovýchodní a středovýchodní studia na univerzitě v Denveru. 

Nader přečetl kriticky všechny kapitoly a poskytl důležitý komentář. 

Chci  také  poděkovat Emilu  A.  Nakhlehovi, profesoru na University of New 

Mexico, který  přečetl kapitoly 1,  2,  8  a závěr. Jeho  kritika mě  přiměla 

zpřesnit mou  argumentaci.

Kapitoly o Iráku výrazně vylepšilo několik konzultací s profesory 

Kamilem Mahdim a Saadem Jawadem, politickým ekonomem, resp.  poděkování

sociologem. Kamil a Saad nesouhlasí s obecně přijímaným výkladem 

událostí v Iráku a upozornili mě  na velké mezery v literatuře ohledně 

této  válkou  zničené země.  Podobně jsem  v kapitole o Sýrii  mnoho vytěžil  

z kritické zpětné vazby  profesora Davida W.  Lesche z Trinity University, 

profesorky Jasmine Ganiové ze  St  Andrews University a dr. Lindy Mata-

rové,  výzkumnice z Národní univerzity v Singapuru. Spisovatel a specia- lista  na islamismus a muslimskou geopolitiku Kamran Bokhari poskytl 

důležitou zpětnou vazbu  pro  kapitolu 8  a pro  závěr.  Hluboce si  vážím  času  a úsilí  těchto odborníků.

Nebyl  bych  si  mohl  přát  informovanějšího a chápavějšího editora než 

je  Eric  Crahan z nakladatelství Princeton University Press.  Jako  svou 

podstatou historik Eric  podporoval mou  snahu  proniknout za novinářské  a bezpečnostní pohnutky k empiričtějšímu a analyticky přísnějšímu 

výkladu. Ocenění zaslouží také  moje  přítelkyně a literární agentka Jennifer  Lyonsová, bez  jejíhož povzbuzování by  tato  kniha  nikdy  nevznikla.

A konečně bych  nikdy  nemohl napsat tuto  knihu  bez  podpory a obětavosti mé  rodiny. Více  než  rok  a půl  jsem  tvrdě  pracoval na rukopisu, 

často  na úkor času,  tráveného společně s Norou a dětmi. Psaní  knih  je 

krásou i zátěží tím,  že  se  stávají rodinnou záležitostí. Jako  milující kritik 

a celoživotní inspirace mně  Nora  poskytla potřebný čas  a prostor k psaní. 

Kdykoli jsem  narazil na problém, zavolal jsem  na poradu svého  nejstaršího  syna  Bassama, který  dokončuje práva  na Yale University. Moje  dcera 

Annie-Marie, jež  studuje problematiku Blízkého a Středního východu 

na Manchester University, často  upozorňovala na chybějící souvislosti 

a vazby v mém líčení. Sedmnáctiletá Hannah se  často  ptala:  Jak  může 

tak  extrémní organizace jako  je  Islámský stát  existovat ve 21. století? 

A proč proti  ní  svět  nedělá více?  Čtrnáctiletý Laith  se pravidelně zapojoval  do vášnivých diskusí s Hannah na téma hlubokých rozporů v našem 

světě  a potřeby porozumět půdě,  z níž  vzešel  Islámský stát.

Fawaz A.  Gerges

London School of  Economics

7. ledna 2016


Úvod

k hIstorII

Islámského

s tátu



Úvod: k historii islámského státu 17

V důsledku rychlého růstu  a souvisejících územních zisků  získal  tzv. 

Islámský stát,  známý také  jako  ISIS  (Islámský stát  v Iráku a Sýrii), ISIL 

(Islámský stát  v Iráku a wa-Šám neboli  v Levantě), popř.  Dá‘iš  dle  arabské 

zkratky, v tuto  chvíli  automaticky operační velení  a nadvládu v globálním 

džihádistickém hnutí, čímž  zatlačil do pozadí Ústředí al-Qá‘idy (AQC), 

jež  11.  září  2001  zaútočilo na americkou pevninu. V okamžiku, kdy  toto 

píši,  kontroluje Islámský stát  široký pás  území v Iráku a Sýrii, velký  jako 

Velká  Británie a čítající něco  mezi  6  a 9  miliony obyvatel. K dispozici má 

sektářskou armádu o počtu více  než  30 000 bojovníků, vzniklou částečně 

sloučením místních ozbrojených povstalců v Iráku a Sýrii  a zahraničních 

rekrutů.

Vojenský vzestup Islámského státu  v Sýrii  a Iráku v letech 2013  a 2014  

připravil kruté  probuzení pro  regionální a globální mocnosti. Irácké 

ozbrojené síly,  třebaže byly  vycvičeny Spojenými státy,  které  na to  

vynaložily 8–25  miliard dolarů,

1

byly  v létě  2014  smeteny blitzkriegem 

Islámského státu  jako  domeček z karet. ISIS  přitom nasadil síly  v počtu 

pouze  řádově stovek nebo  nanejvýš několika málo  tisíc  bojovníků, kteří 

zastihli sousední státy  a mocnosti nepřipravené. Podle New York Times

měla  mít  nyní  irácká armáda, kdysi  s 280 000 mužů  ve zbrani jedna 

z největších na Blízkém východě, sotva  50 000 mužů.

2

V červnu 2014, 

několik týdnů  předtím, než  Islámský stát  dobyl  Mosul, druhé největší 

irácké  město s téměř dvěma miliony obyvatel, odbyl  americký prezident 

Barack Obama ISIS  pohrdavě jako  amatérskou organizaci. Podle  jeho  slov 

nepředstavuje hrozbu pro  americké zájmy  či  spojence v oblasti: „Někdy  v podobné situaci používáme dle  mého  soudu výstižnou analogii, a to,  

že  kdyby  si  nějaký jiný  tým  oblékl dresy  Lakers, neudělá to z nich [basketbalistu] Kobe Bryanta... Myslím, že  existuje rozdíl  mezi kapacitou 

a dosahem takového bin  Ládina a sítí,  jež  aktivně plánuje velké  teroristické  útoky  proti  americkému území na jedné straně, a džihádisty, kteří 


18 Úvod: k hIstorII Islámského státu

jsou  zapojeni do různých lokálních mocenských bojů  a půtek, často  sek

tářského charakteru, na straně druhé.“

3

 Třebaže Obama správně řekl, 

že  Islámský stát  nepředstavuje okamžitou ani  strategickou hrozbu pro 

území Spojených států,  kritici  se  chopili jeho  poznámky jako  důkazu, že 

americká vláda  podceňuje sílu  ISIS.

Od roku 2013  do léta 2014  Islámský stát  přemohl iráckou, syrskou 

a kurdskou armádu, stejně  jako  konkurenční islamistické síly.  Jeho  zdat

nost  prokázalo obsazení provincií Raqqa  a Dajr  az-Zaur v Sýrii  v roce  2014 

a rychlý kolaps čtyř  iráckých divizí  v Mosulu a na dalších místech sever

ního  Iráku  pod  rozhodným útokem méně  početných ozbrojenců v létě  

2014.

4

Vpád  Islámského státu  do tzv. sunnitského trojúhelníku – území 

středního Iráku  severně a západně od Bagdádu, obývaného převážně 

sunnitskými muslimy, a hrozba pro  regionální kurdské hlavní  město  

Erbíl  vyburcovaly vlády  na celém Středním východě i západní mocnosti. 

Američtí představitelé vyslovili obavu, že  příštím terčem útoku  ISIS  může 

být  Saúdská Arábie a Jordánsko.

5

Do konce roku  2014  dobyl  Islámský stát  přibližně třetinu syrského 

a iráckého území a přiblížil se k irácko-jordánsko-saúdskoarabské hra

nici,  maje  přitom významné sítě  stoupenců jak  v Jordánsku, tak  v Saúd

ské  Arábii. V Libanonu měl  údajně několik set  bojovníků na syrsko-liba

nonské hranici, tj.  na východní a severní libanonské frontě. Islámský 

stát  se  sítí  svých  podobně smýšlejících ozbrojenců provedl spektaku

lární  sebevražedné bombové útoky  a četné smrtící vpády  na libanonské 

území, přičemž zajal  desítky příslušníků libanonských ozbrojených slo

žek  a vyvolal trauma ve společnosti, již  tak  polarizované po sociálních 

a sektářských liniích. Mimoto se  chapadla ISIS  rozšířila do Egypta, Libye,  

Jemenu, severní Afriky, Afghánistánu, Nigérie i jinam. Vyšla  tak  najevo 

křehkost arabského státního systému a existence hlubokých ideových 

rozporů v islámských společnostech na Středním východě.

6

Tehdy zahájily dvě  různé  koalice, vedené Spojenými státy  a Ruskem, 

podpůrné letecké útoky  proti  ISIS  a jeho  spojeneckým ozbrojeným sku

pinám v obou zemích, aby  tak  ochránily své  zájmy  a zabránily zhroucení 

režimů v Iráku a Sýrii. V době vzniku tohoto textu,  na konci r. 2015, byla 

účinnost obou  koalic  omezena ostrou rivalitou mezi  globálními a regi

onálními mocnostmi. To  by  se  mohlo změnit poté,  co  v listopadu 2015 

ISIS  údajně využil  bezpečnostní skuliny na letišti Šarm  aš-Šajch v Egyptě 

a propašoval bombu na palubu ruského dopravního letadla, jež  usmr

tila  224  osob.  Skupina dále  provedla masivní operaci v Paříži se  sedmi 


Úvod: k historii islámského státu 19

sebevražednými atentátníky, kteří  13.  listopadu pozabíjeli a zranili stovky 

civilistů. O den  dříve  zaútočil Islámský stát  na hustě zalidněné předměstí 

v libanonském Bejrútu, kde  dva  sebevražední útočníci po sobě zanechali 

stopu  krve  a zkázy. Dne  2.  prosince 2015  zaútočil 28letý Sajjid  Rizwán 

Farúk  se  svou  29letou manželkou Tašfín Málik  na středisko sociálních  služeb  v kalifornském San  Bernardinu, kde  zabili  nejméně 14  lidí  a dalších  21  zranili. Rusko a západní mocnosti, zejména Francie, začaly nepřímo 

koordinovat své  akce,  stupňujíce útoky  proti  oblastem kontrolovaným 

ISIS  v Sýrii, jakkoli je  tato  koordinace dosud  v plenkách. Prezident Obama 

řekl,  že  je  připraven, navzdory rozdílným zájmům obou  mocností v Sýrii,  

spolupracovat s Ruskem v kampani proti  Islámskému státu,  jestliže prezident Vladimir Putin  začne  útočit  proti  ISIS.

7

Islámský stát  představuje novou  fázi,  novou  vlnu  džihádismu. Ve srov-

nání  s ohromujícím vzrůstem ISIS  se  jeví  Ústředí al-Qá‘idy, dosavadní 

vůdčí  skupiny globálního džihádismu či  salafistického džihádismu (oba 

termíny jsou  zaměnitelné a odkazují k militantním náboženským aktivistům z okruhu al-Qá‘idy), jako  poměrně malé.  Na vrcholu své  moci 

koncem devadesátých let  disponovalo méně  než  3000  bojovníky a jako  

transnacionální sociální hnutí  nemělo žádné hranice a žádné vlastní 

území. Emír  al-Qá‘idy, Usáma bin  Ládin,  se  nacházel pod  ochranou Tálibánu  v Afghánistánu, jehož  vůdci,  mullovi Umarovi (v roce 2015  údajně 

zemřel přirozenou smrtí), přísahal věrnost. Naproti tomu  vůdce  ISIS 

Ibráhím ibn  Awwád Ibráhím Alí  al-Badrí as-Sámarrá’í, známý spíše  pod 

svým  bojovým jménem Abú  Bakr  al-Bagdádí, se  sám  prohlásil novým 

chalífou, tedy  nejvyšším vůdcem muslimského světa,  čímž  zpochybnil 

Umarův nárok  na tento titul.  Otevřený útok  ISIS  na vůdcovství al-Qá‘idy  a jeho  imperiální ambice prozrazuje, že  Islámský stát  je odhodlán prosadit  svou  vůli  jako  nový  významný regionální hráč  a rovněž de  facto  stát.

Islámský stát  je  novou  hrozbou pro  regionální bezpečnostní řád  

v době  urputného sociálního a politického zápasu v arabských společnostech  a plíživého sektářství, živeného zejména geostrategickou rivalitou 

mezi  šíitským Íránem a sunnity ovládanou Saúdskou Arábií. ISIS  ohrožuje 

nejen  přežití občanskou válkou zasažené Sýrie  a Iráku, jenž  byl  jakožto 

stát  znovu „zřízen“ po americké invazi  a okupaci v roce 2003,  ale  také  stabilitu sousedních arabských zemí.  Jeho  destruktivní potenciál pramení  spíše  z křehkosti arabského státního systému než z jeho  vlastní síly  jakožto strategického činitele. Bagdádí a jeho  plánovači v poslední době 

investují více  zdrojů a úsilí  do lokálních skupin, jež  se  zavázaly loajalitou 


20 Úvod: k hIstorII Islámského státu

vůči  ISIS.  Např.  egyptská pobočka ISIS,  Wiláját Sinaj  (Sinajská provincie), 

jež  je  aktivní v oblasti severního Sinaje, vede  ekonomickou válku  proti 

Egyptu. Svými smrtonosnými operacemi proti  bezpečnostním silám 

a zahraničním cílům  v hlavním městě  a na jiných místech ohrožuje Wiláját  Sinaj  egyptský turistický sektor, který  je  životně důležitý pro  tamní 

hospodářství. Útok  na ruské dopravní letadlo na Sinaji v říjnu 2014,  při  němž  bylo  zabito 224  osob  na palubě, prokázal organizační kapacitu  a schopnost egyptské pobočky ISIS.  Spojené národy a západní představitelé,  kteří  mají  přístup ke zpravodajským informacím, tvrdí,  že  z osmi  

přidružených skupin, jež  po celém světě  přísahaly věrnost Islámskému 

státu,  se  nejvíce obávají libyjské skupiny se  sídlem v Syrtě, přístavním 

městě  u Středozemního moře,  asi  650  km  jihovýchodně od Sicílie. Podle 

zprávy z listopadu 2015,  sestavené monitorovací skupinou OSN,  jež 

zkoumá teroristické aktivity v Libyi, je  to  dnes  jediná přidružená skuina  operující pod  přímým centralizovaným řízením ISIS  s více  než  3000 

bojovníky, z nichž polovina má  základnu v Syrtě a další  jsou  shromážděni 

na východě kolem Nawfalije. Jak  sílil  vojenský tlak  proti  Islámskému 

státu  v Sýrii  a Iráku, Bagdádí vyslal  mnoho svých  nižších velitelů do Syrty 

jakožto náhradní základny pro  případ, že  by  byl  ISIS  vypuzen ze  Sýrie.

8

Částečnou odpovědnost za vzrůst ozbrojených nestátních činitelů 

jako  je  ISIS  mají  však  arabské země.  Jestliže chaos  v Iráku a Sýrii  poskytl 

Islámskému státu  úrodnou půdu,  aby  zde  zakořenil a zkonsolidoval své 

panství, pak  neschopnost arabských států  hájit  zájmy svých  občanů 

a vytvořit dostatečně silnou  národní identitu a z ní  plynoucí sociální 

soudržnost přispěla k růstu ISIS.  Vztah  mezi  státem a společností se 

zhroutil v důsledku masově rozšířené korupce, útlaku a sklonu arab-

ských  režimů k tyranii. Skupiny jako  je  ISIS  těží  z této  politické situace 

a bídných sociálních a ekonomických poměrů tím,  že  útočí  na státní ideologii  a v praktické rovině vytvářejí subverzivní alternativu obnovením 

chalífátu neboli Islámského státu.

Jedním z určujících rysů  strategie ISIS,  která  protiřečí postupu Ústředí 

al-Qá‘idy, je  to,  že  podobně jako  jeho  předchůdce, al-Qá‘ida v Iráku (AQI), 

se  zatím  soustřeďuje na šíity a „blízkého nepřítele“, tj.  režimy v Iráku 

a Sýrii a jejich perského spojence, spíše  než  na „vzdáleného nepřítele“ 

jako  jsou  USA,  Izrael  nebo  další  globální aktéři. Stejně  jako  vůdce  AQI  Abú 

Mus‘ab az-Zarqáwí před  ním  sdílí  Bagdádí genocidní názor  na svět, podle 

něhož patří  šíité  k nevěřícím, páté  koloně v srdci islámu, jež  musí  buď 

konvertovat, anebo  být  vyhlazena. AQI  a ISIS  považují boj  proti  Americe, 


Úvod: k historii islámského státu 21

Evropě a dokonce i proti  Izraeli  jako  vzdálený druhotný cíl,  který  musí  být 

odsunut do doby, kdy  bude  v srdci Arábie vytvořen sunnitský islámský 

stát  a ISIS  zkonsoliduje svou  vládu  na okupovaných iráckých a syrských 

územích. Avšak  po vojenských porážkách, které  Islámský stát  utrpěl 

v Sýrii  a Iráku v roce  2015,  začal  útočit  na vzdáleného nepřítele za pomoci 

odlehlých přidružených skupin v Egyptě a Libyi, jakož  i omezené sítě 

stoupenců a místních skupin v Evropě a Severní Americe. Tyto  útoky 

proti  vzdálenému nepříteli odvracejí pozornost od vojenských ztrát  ISIS  

v Sýrii a Iráku a dodávají na přesvědčivosti příběhu o jeho neporazitelnosti  a triumfalismu. Navzdory posunu v operační taktice ISIS,  spočívajícímu v útocích na západní cíle,  zůstávají momentálními strategickými 

cíli  Islámského státu  Rijád,  Bagdád a Damašek, nikoli  Řím,  Paříž,  Londýn 

a Washington.

9

 Mimořádná pozornost, kterou média věnují masivním 

útokům v Paříži a Kalifornii, jakož  i konspiracím v Belgii, inspirovaným 

akcemi ISIS,  způsobila dalekosáhlé zmatení ohledně strategie Islámského 

státu;  přitom tyto  hrozné činy  představují jen  nepatrné procento obětí 

ISIS.  Skutečnost, že  se  Islámský stát  orientuje mnohem více  na blízkého 

nepřítele, posiluje jeho  spolupráci se  členy  globální džihádistické sítě 

včetně Ústředí al-Qá‘idy.

10

Třebaže ISIS  je  svou  ideologií a pohledem na svět pokračováním globálního džihádistického hnutí,  jeho  kořeny je nutno hledat ve specifickém  iráckém kontextu a –  v menší míře – v syrské válce,  zuřící  od roku 

2011.  ISIS  velmi  prospělo strategické využití sektářských střetů mezi 

sunnitskými a šíitskými muslimy v Iráku a Sýrii, čemuž také  přizpůsobil  svou  činnost. Zatímco většina salafistických džihádistů těžila  z antišíitské  a antiíránské propagandy, Ústředí al-Qá‘idy upřednostňovalo vzdá-

leného nepřítele, zejména Ameriku a její  evropské spojence. Od poloviny 

90. let až  do současnosti vede  Ústředí al-Qá‘idy transnacionální džihád 

proti  Spojeným státům ve snaze vtáhnout je  do totální války  proti  islámskému světu.

11

 Teprve poté  se  chtěli  bin  Ládin  a současný vůdce  AQC 

Ajman az-Zawáhirí zaměřit na blízkého nepřítele, a poté převzít vládu 

ve svých vlastních zemích, kterážto strategie však  dozajista selhala.

12

Primárním strategickým cílem  ISIS  je  naopak konsolidace a expanze 

Islámského státu  v Iráku a Sýrii a dalších sousedních muslimských 

zemích. ISIS  chce  odstranit koloniální hranice v úrodném půlměsíci, 

jež  byly  narýsovány evropskými mocnostmi po skončení první  světové 

války.  Poté  hodlá  skupina nahradit „odpadlické režimy“ islámským státem –  chalífátem. Bagdádí, který  se  prohlásil za nového chalífu, naplnil 


22 Úvod: k hIstorII Islámského státu

své  místní politické ambice transnacionálním symbolismem a utopismem.  Rozlišování mezi  blízkým a vzdáleným nepřítelem bylo  částečně 

zrušeno formálním vstupem Spojených států  do války proti  ISIS  v srpnu 

2014,  jakož  i ruským zásahem, který  se  uskutečnil společně s dalšími 

evropskými státy  na konci r. 2015. Svým  způsobem ISIS  vypálil Ústředí 

al-Qá‘idy rybník, když  vyhlásil nárok na vůdcovství globálního džihádistického hnutí. Bylo  by  nicméně pošetilé ztrácet ze  zřetele klíčovou 

strategii: založení skutečného islámského státu  v Levantě, což  je  faktor, 

který  nadále ovlivňuje působení a akce ISIS.

Vzestup ISIS  ukazuje naléhavou potřebu pochopit, co  se  stalo  v arabských  společnostech a v mezinárodních vztazích na Středním východě. 

ISIS  je  symptomem politického bankrotu Středního východu, roztříš-

těnosti a delegitimizace státních institucí, stejně jako  rozšíření občanské  války  v Iráku, Sýrii  a jinde. Příčina vývoje a růstu ISIS  tkví  v těžkých 

sociálních a politických poměrech v arabských společnostech, jakož  

i v regionálních a globálních rivalitách. Klíčovým faktorem je  setrvalá, 

desetiletí trvající krize  vládnutí a ekonomiky. Tato  kniha  bude  proto 

sledovat cestu  této  takfíristické

13

organizace od jejího zrodu akonsolidace  až  po vojenský průlom, který  jí  umožnil se  etablovat a expandovat, 

nejprve v Iráku a poté v Sýrii a jinde. Zaměří se  na čtyři klíčové faktory. 

1) ISIS je  možno chápat jako  rozšíření AQI,  jež  vznikla v důsledku americké  invaze  do Iráku v roce  2003.  Zničením státních institucí invaze  posí - lila  všeobecné štěpení nikoli  podle  národních, ale  spíše  podle  etnických 

a náboženských linií,  což  vytvořilo prostředí zvláště příznivé pro  zrod 

a expanzi skupin jako  jsou  AQI  a ISIS. 2) Fragmentace postsaddámovského  politického establishmentu a jeho  neschopnost provádět politiku, 

jež  by  podporovala národní identitu země.  Prohlubovalo se  tak  ovzduší 

nedůvěry a rozšiřoval se  rozkol mezi  sunnity a šíity. 3) Důležitým faktorem v revitalizaci ISIS  byl  rozpad státních institucí v Sýrii a pád  země 

do totální války.  4)  Islámský stát  by  nebyl  mohl  upevnit své  zisky  během  syrské války,  nebýt  neúspěchu arabského jara  a následně se  šířícího  požáru v sousedních arabských zemích. Američany vedená invaze a okupace Iráku: následky Američany vedená invaze a okupace Iráku  v roce 2003,  spolu  s následným  sociálním chaosem a prodlužovaným a nákladným ozbrojeným  odporem, vedla k rozkladu státních institucí a ustavení politického

Úvod: k historii islámského státu 23

systému, založeného na muhásasa, neboli rozdělení moci  na základě 

komunitních, etnických a kmenových linií.

14

Irácká národní identita se

postupně měnila, jak  místní sektářské a etnické identity převrstvovaly 

původní kolektivní identitu, přijatou vládnoucí stranou Baas  a založenou  na panarabismu a nacionalismu. Americká invaze do Iráku obna-

žila  neschopnost postkoloniálního státu  vytvořit soudržnou národní 

identitu, čímž  vyvolala sociální rozvrat. Nynější na sektářství založený 

politický systém a jeho  dominantní síly  jsou  z velké části  produktem americké  okupace a destrukce státu.  Sektářské separátní identity nepředstavují  a nemohou představovat životaschopnou alternativu pro  nový  

Irák.  ISIS  dokázal vytěžit maximum ze  zhroucení politického systému, 

ale  to  neznamená, že  se  tím  naplnily sunnitské představy. Nicméně však 

Američany vedená invaze a okupace Iráku  a syrská občanská válka  byly  určujícím momentem při  obnově přesvědčivé pansunnitské identity  v obou zemích i širším regionu. 

Víme  příliš  málo  o složitých vztazích mezi  ISIS  a obyvatelstvem pod 

jeho  kontrolou. Většina zpráv  je  kusého charakteru, přičemž poskytuje  rozporný obrázek o životě v chalífátu. Šíité  a Kurdové cítili,  že  nadstátní  identita, podporovaná iráckým režimem, upřednostňovala sunnitské  Araby  na jejich úkor.  V tom  smyslu rozbití státních institucí v roce  2003  a vytvoření systému, založeného na sektách, vyprovokovalo a posílilo  střet  identit, který  proměnil moderní Irák  bezmála v trosky.

15

Zuřivost Islámského státu  odráží trpké  dědictví desítek let  baasistické 

vlády,  jež  rozervala sociální strukturu Iráku  a zanechala hluboké rány, 

které  stále  hnisají. V jistém smyslu se  ISIS  vnitřně ztotožnil s brutální 

taktikou baasistického režimu a krví  nasáklou moderní historií Iráku. 

Třebaže Bagdádí a Husajn pocházeli ze  dvou  různých ideologických 

pólů,  oba  se  pokusili vybudovat tyranii, jež  netoleruje odpor a sahá  

k teroru za účelem umlčení opozice. Bagdádí se obklopuje nižšími a vyššími  důstojníky Husajnovy armády a policie, z nichž mnozí podporovali 

brutální baasistickou vládu.  To  neznamená, že  salafistický džihádismus 

ISIS  je  synonymem baasismu, relativně sekulární nacionalistické ideo-

logie,  jak  tvrdí  někteří pozorovatelé. (V 5. kapitole je  tato  argumentace 

podrobněji rozvedena.) Není  to  tak,  že  by  někdejší baasisté unesli  ISIS, 

ale  spíše  Islámský stát  přiměl mnohé baasisty, aby  se  k němu přidali. Je 

důležité rozlišovat mezi  brutální taktikou ISIS,  jež  se  podobá taktice 

staré  vládnoucí baasistické strany, jakož  i mezi revoluční islamistickou 

ideologií a ideologií baasistického nacionalismu. To  bylo  jádrem sporu 


24 Úvod: k hIstorII Islámského státu

mezi Islámským státem a Džabhat an-nusra, další salafisticko-džihádis-

tickou ozbrojenou skupinou v Sýrii, takto  oficiální částí  Ústředí al-Qá‘idy, 

jež  se  ve válkou zničené zemi  formálně ustavila v roce 2012.  Tehdy se 

členové obou  skupin často  navzájem obviňovali, že  jsou  bývalí  baasisté, 

ve snaze delegitimizovat své  odpůrce v očích islamistické základny. Např. 

prominentní učenec salafistického džihádismu Abú  Muhammad al-Maqdisí,  který  obhajuje an-Nusru proti  ISIS,  vysvětloval brutální metody 

Bagdádího a jeho spojenců tvrzením, že  „právě objevili islám,  přičemž 

donedávna byli  baasisty vraždícími muslimy“.

16

 Smyslem Maqdisího obžaloby  je  pochopitelně snaha  zbavit  salafistické džihádisty, své  přívržence, 

odpovědnosti za masové prolévání krve  civilistů.

Důvody nespoutaného násilí  ISIS  jsou  následující: 1)  jeho  původ je 

v irácké al-Qá‘idě, jejíž  zakladatel Abú  Mus‘ab az-Zarqáwí představuje 

post-al-qá‘idovskou generaci salafistického džihádismu, který  se zaměřuje  na identitu a politiku komunitní pospolitosti; 2)  irakizace ISIS  používáním  baasistických nástrojů represe, jakož  i hořké dědictví násilí  v zemi; 

3)  ruralizace řadového členstva ISIS.

17

Vůdcové dvou  předcházejících džihádistických vln  ze  70.  až  90. let  

pocházeli ze  společenské elity  a řadoví bojovníci byli  vesměs složeni 

z absolventů univerzit, původem ze  střední a nižší střední třídy.  Naproti 

tomu  kádry  ISIS  jsou  zemědělského původu, postrádající teologické 

i intelektuální kvality. Zatímco většina bojovníků Islámského státu  je 

spíše  chudá, vůdcové pocházejí ze  solidní střední a nižší střední vrstvy.  To  by  se  mohlo stát  pro  skupinu problémem, pokud přestane mít  vojenské  úspěchy, protože řadoví vojáci  mohou snadno odvrhnout svou  příslušnost k Islámskému státu  a vrátit se  ke své  komunitě.

18

Vznik  nynější 

vlny  salafistických džihádistů usnadnil jejich  agrární a kmenový původ, 

zajišťující hluboký smysl  pro  oběť  a náboženskou nevyhnutelnost vítězství,  stejně jako al‑isti’lá’ (převaha) nad šíitskými muslimy, kteří  jsou 

v Iráku a sousedních arabských zemích historicky okrajovou skupinou.  Sociální profil  velitelů střední úrovně Islámského státu  a jeho  islamistického  rivala,  skupiny an-Nusra, prozrazuje zázemí v manuálně pracujících 

a v modrých límečcích jako  jsou  mechanici, prodavači ovoce  a zeleniny, 

farmáři, výrobní dělníci, majitelé obchůdků a špatně placení zaměstnanci 

v restauracích. ISIS  má  velké  úspěchy mezi  chudými znevýhodněnými 

sunnitskými komunitami, jaké  nacházíme v oblastech Fallúdža, Tikrít  

a Anbár v Iráku; dále  sem  patří  regiony Akkár, Tripolis a údolí Biqá’  v Libanonu  a Ma’an a Zarqá’ v Jordánsku. Tento  původ z nižší střední vrstvy 

Úvod: k historii islámského státu 25

u bojovníků ISIS  vysvětluje, proč  tato  organizace ospravedlňuje své  akce 

jako  obranu chudých a utlačovaných lidí,  stejně  jako  proč  útočí  na oblasti 

s přírodními a surovinovými zdroji.

19

 Ve srovnání s typickými rekruty, 

kteří  se  připojují k Islámskému státu  v oblasti Středního východu, jsou  údajně mnozí zahraniční bojovníci, kteří  přišli  z celého světa,  ale  zejména  z Evropy a Severní Ameriky, vzdělaní a středostavovského původu. Tato 

nesourodost si  zasluhuje dalšího vysvětlení. 

V roce  2010  byla  irácká  al-Qá‘ida, předchůdce ISIS,  vojensky poražena 

a sociálně se  ocitla  v izolaci. Avšak  za necelé čtyři  roky  ISIS  obnovil její 

jednotlivé články a rozšířil svou  působnost daleko za irácký sunnitský 

trojúhelník, čím  ohrozil systém států  v oblasti úrodného půlměsíce. Tře-

baže  objektivní materiální podmínky v Iráku a Sýrii napomohly vzniku 

Islámského státu,  jeho  ideologie oslovila zradikalizované náboženské 

aktivisty a malý segment mladých mužů  a žen  po celém světě.  Tito  dobrovolníci chtějí  být  součástí obrody chalífátu – romantického utopického 

metapříběhu, jenž  má  rostoucí přitažlivost na zbankrotovaném Středním  východě, ovládaném represivními, nelegitimními a na menšinách 

založenými režimy.

rozpad politického systému v Iráku

Společenský chaos, zapříčiněný Američany vedenou invazí, a to  zejména 

zničením státních institucí, vyvolal hluboké sektářské pnutí  mezi  sunnitskými  a šíitskými muslimy a urychlil vzestup ISIS  z nedůležitého nestátního  faktoru do podoby islamistického státu.  ISIS  vyplnil ideové a institucionální vakuum a nabídl ukřivděným sunnitům mocnou pansunnitskou 

(sektářsko-islamistickou) identitu, která  překračuje národnost, etnicitu 

a hranice. Bagdádí a jeho stoupenci se  pokoušejí obnovit zastřešující 

iráckou identitu (panarabismus a nacionalismus) v souladu se  sektářskou 

terminologií (pansunnitství), čímž  ohrožují samy  základy národního 

státu,  jakož  i normy a pravidla, jež  upevňují mezinárodní společenství. 

Sektářství je  palivem, jež  pohání Islámský stát,  jenž  naopak podporuje  sektářství. Tato  podstatná funkční dynamika vyžaduje další  výzkum  obrody a redefinice sunnitsko-arabské identity a neměla by  být  považována  za něco hotového. Od roku 2003  Irák  zabředl do trvalé krize,  jež 

podnítila stížnosti sunnitské populace, která  byla  zbavena moci  za nové 

nadvlády šíitů  a vystavena převažujícímu íránskému vlivu.  (Vývoj v Iráku 

po r. 2003 je  námětem 3.  kapitoly.) Jakkoli sunnité protestovali proti  


26 Úvod: k hIstorII Islámského státu

této  diskriminaci, jejich  stížnosti zůstaly v Bagdádu a Washingtonu bez 

odezvy. Rozklad sociální struktury vytvořil prostor, do něhož pronikl 

ISIS,  využívající křivd,  jež  pociťovali iráčtí  sunnité, a zaujímající roli  jejich 

„obránce“ a „ochránce“. Nádavkem k této  své  strategické manipulaci sektářských rozdílů dokázal Islámský stát  a jeho  předchůdci, irácká  al-Qá‘ida 

a Islámský stát  v Iráku (ISI),  získat  podporu na základě své  protiamerické 

rétoriky, s níž  se  obracel na sunnitskou mládež, která  cítila,  že  země 

byla  pokořena a kolonizována Spojenými státy  s íránskou podporou. 

Nefunkční a rozložený politický systém Iráku,  trpící  stále  silnějším frakcionářstvím, zajistil Islámskému státu  jeho  ideologické zázemí.

Stejně jako  jejich  předchůdci baasisté selhala nová  vládnoucí elita  Iráku  při  obnově pospolité národní identity a znovuvytvoření státních  institucí na solidních právních základech. Posthusajnovská elita jeodpovědná za chyby, které  se  staly  v Iráku po r. 2003. Třebaže Američany  vedená invaze vyvolala rozpad státu  a společnosti, noví  iráčtí  vůdci  měli  možnost zlepšit neutěšené sociální podmínky a posílit národní  jednotu. Po dobu více  než  osmi  let,  kdy  byl  premiérem Núrí  al-Málikí  (od 20. května 2006  do 8.  září  2014),  se  sunnité cítili  zbaveni svých  práv 

a výsad tím,  co  pociťovali jako  politiku založenou na sektářství. Odtud 

jejich  rozhodnutí organizovat se  sami  na bázi místní pospolitosti. Máli-

kího  zdráhání podpořit síly  Sahwa, kmenové sunnitské rady,  organizované  a financované americkými okupačními úřady, jen  dále  prohlubovalo 

roztržku se  sunnitskou komunitou a posilovalo politiku identity, jež 

vedla  ke zhoubnému cyklu  polarizace mezi  sunnity a šíity.  

Ale  také  šíitská komunita se  rozštěpila v důsledku konfliktního vztahu  Málikího s některými prominentními představiteli šíitů,  zvláště když  se  k tomu přidala neefektivnost vlády  a její  obrovská zkorumpovanost.  Od roku 2010  Málikí posiloval svou  kontrolu nad  státním aparátem  a jeho  institucemi, což  oslabovalo důvěru ve vládu. Masivní represe při 

potlačení protestů během arabského jara  vyvolaly hněv  a odpor. Jakmile 

se  ozbrojené skupiny vmísily do demonstrací, bylo  stále  obtížnější odlišit  mírumilovné protestující od násilnických milicí. Irák  byl  ochromen 

sociálními a ideologickými rozpory, které  umožnily Bagdádímu a jeho  

plánovačům proniknout do rozklížených politických struktur v zemi.

Podle  Bagdádího byl  ISIS  jediným ochráncem ahl as‑sunna(sunnitské  komunity), hlasem a zástupcem sunnitských Arabů, kteří  se  cítili vyloučeni a utlačováni šíitským režimem v Bagdádu a alawitskou vládou  v Damašku.

20

 Na rozdíl od svého neblaze proslulého předchůdce 


Úvod: k historii islámského státu 27

a zakladatele AQI  Zarqáwího udržoval si  Bagdádí mocnou sociální 

základnu, která  zajišťovala Islámskému státu  stálý  přísun zdatných 

bojovníků stejně  jako  územní a politické útočiště. Tyto  záležitosti vyžadují  hlubší vysvětlení: tisíce  zklamaných iráckých a syrských sunnitů 

bojují  pod  vlajkou ISIS,  třebaže mnozí z nich  se nehlásí k jeho extremistické islamistické ideologii. Islámskému státu  se  podařilo úspěšně se 

zapojit do počínající malé  občanské války  v Iráku a splynout s místní 

sunnitskou komunitou. V tomto smyslu není  na úžasném rozmachu 

ISIS  nic  záhadného. Je  důležité zdůraznit, že  neexistuje žádný  spolehlivý 

důkaz o tom, že  sunnitská panislamistická ideologie, kterou si  osvojil 

Islámský stát,  byla  přijata v sunnitských oblastech Iráku  a Sýrie. Autoři, 

kteří  tuto  hypotézu obhajují, pro  ni  nemají dostatek empirických důkazů. 

Podle  iráckých sunnitů v Mosulu, Tikrítu a dalších iráckých městech, 

s nimiž jsem  mluvil, to  byli  především sunnitští povstalci, kteří  usnadnili  Islámskému státu  získání kontroly nad  sunnitským trojúhelníkem. 

Jakmile však  byla  města  dobyta, ISIS  je  začal  považovat za své  nepřátele.  Během diskusí, které  jsem  vedl  s iráckými kmenovými vůdci, mnozí  dodatečně přiznali, že  jejich  synové původně podpořili ISIS  ne  kvůli  jeho 

islamistické myšlence, ale  jako  projev odporu proti  sektářsky založené  vládě  v Bagdádu a jejímu regionálnímu patronovi, Íránu.  V současné době  přibývá důkazů, že  iráčtí  sunnité jsou  rozděleni na ty,  kteří  podporují 

Islámský stát  jako  účinnou zbraň  proti  svým  šíitským trýznitelům, a ty,  

kteří  litují  své  podpory ISIS  a obracejí se  proti  němu  kvůli  jeho  brutální 

taktice a tyranské vládě.

Podle  zpráv  ze  sunnitského trojúhelníku se  stále  více  kmenů distancuje  od Islámského státu  a odmítá se  podílet na jeho zločinech,

21

 avšak 

dosud  se  tento  odpor  nestal  masovým. V dané chvíli  ISIS  stále  disponuje 

hadána ša‘bíja (sociální základnou), jež  mu  umožňuje odolávat trestným 

útokům Američany vedené koalice, irácké  a syrské armádě, jakož  i kurdským  a šíitským milicím. Islámský stát  vytěžil maximum z útlaku a ponižování sunnitů, jehož  se  dopouštěly šíitské milice v Iráku a Sýrii, stejně 

jako  ze  sunnity široce  přijímaného názoru, že  letecké údery  Spojených 

států  a jejich spojenců nespravedlivě zasahují jejich  náboženské sou -

věrce,  zatímco záměrně šetří  šíitské radikály. ISIS  však  nenabídl iráckým 

a syrským sunnitům pozitivní politickou a sociálněekonomickou vizi, 

směřující k řešení těžkých problémů jejich  společenství. Dobře známý 

teoretik al-Qá‘idy, Abdulláh bin  Muhammad, uvádí  v nedávno sepsaném  dokumentu „Problém džihádistického rozhodovacího procesu“, že 


28 Úvod: k hIstorII Islámského státu

džihádisté všech  typů,  v minulosti i současnosti, postrádají politickou 

představivost, což  je  důsledek strukturálně chybného rozhodování. 

Dokud budou džihádistickému hnutí  dominovat klerici a kazatelé, tvrdí 

bin  Muhammad, džihádisté nebudou schopni přeměnit své  vojenské 

zisky  na bitevním poli  v politický kapitál.

22

syrská občanská válka

Další  důležitá příčina rychlého vzestupu ISIS  spočívala ve zhroucení 

státních institucí v Sýrii a pádu země  do totální války  po r. 2011. Stejně 

jako  arabští demonstranti v Tunisku, Egyptě, Libyi,  Bahrajnu a Jemenu 

protestovaly desetitisíce Syřanů proti al‑istibdád (represe) a at‑tahmíš (vyloučení). Volání po obživě, svobodě, sociální spravedlnosti a al‑karáma (lidské důstojnosti) zaznívalo ze  syrských majádín (náměstí) jako  projev  politických a sociálních nesnází, nikoliv sektářských a náboženských  zájmů. Až  později nabralo povstání vojenský charakter a sektářskou  tvářnost. Povaha občansko-vojenských vztahů v Sýrii  vypadala jinak  než  v Tunisku a Egyptě, dalších centrech arabského jara;  syrské bezpečnostní  síly  pochopily, že  jejich  přežití v nynější podobě závisí  na přežití Asadova  režimu. Poté  co  bezpečnostní složky Baššára al-Asada násilně zasáhly  proti  mírumilovným protestujícím a vylíčily protirežimní sociální mobilizaci  v sektářských pojmech, povstání se  rychle  zmilitarizovalo a posléze  zradikalizovalo. Na nacionálně založených protestech se  objevovalo stále  více  náboženských symbolů a odkazů, přičemž ozbrojené islamistické 

skupiny a milice na venkově využívaly zmatků k šíření své  ultrakonzervativní salafistické ideologie a agendy.

A tak  se  pokroková touha  po sociálních a politických 



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist