načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Islamofobie po česku - Bronislav Ostřanský

Islamofobie po česku

Elektronická kniha: Islamofobie po česku
Autor: Bronislav Ostřanský

- Český odpor vůči islámu, jeho východiska, projevy, souvislosti, přesahy i paradoxy. - - Vztah k islámu a k muslimům je bezesporu jedním z nejaktuálnějších témat, která hýbou ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  219
+
-
7,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6% 40%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VYŠEHRAD
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 294
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vydání první
Skupina třídění: Islám
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-742-9903-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

K tématu přistupují z různých úhlů, od rozboru stereotypů o islámu a muslimech, vztahu islamofobie a antisemitismu, evropského a světového kontextu, místu islamofobie v paletě extremistických směrů v ČR, až po pohled na sociální sítě a jejich vliv na utváření islamofobních názorů. Jak připomínají autoři knihy, bez kritického přístupu k islámu a muslimům nikdy nelze věcně uchopit reálné problémy s nimi spojené, bezpečnostní hrozby či sociální rizika, jejichž porozumění však vyžaduje skutečné znalosti a rozhled, nikoliv jen kategorické soudy. Přední čeští islamologové, politologové, religionisté a další odborníci pod vedením Bronislava Ostřanského se pokusili hledat odpovědi na otázku, jak se v České republice, zemi s mizivým procentem muslimů, zrodila tak silná islamofobie.

Popis nakladatele

Český odpor vůči islámu, jeho východiska, projevy, souvislosti, přesahy i paradoxy.

Vztah k islámu a k muslimům je bezesporu jedním z nejaktuálnějších témat, která hýbou veřejností v České republice a v celém západním světě. Uprchlická krize, džihádistický terorismus a další fenomény dnešní doby dodaly tomuto vztahu velmi vyhr ocené rysy. Skutečný islám a skuteční muslimové se často ztrácejí v moři zjednodušení, generalizací a obav. Přední čeští islamologové, politologové, religionisté a další odborníci pod vedením Bronislava Ostřanského se pokusili hledat odpovědi na otázku, jak se v České republice, zemi s mizivým procentem muslimů, zrodila tak silná islamofobie. K tématu přistupují z různých úhlů, od rozboru stereotypů o islámu a muslimech, vztahu islamofobie a antisemitismu, evropského a světového kontextu, místu islamofobie v paletě extremistických směrů v ČR, až po pohled na sociální sítě a jejich vliv na utváření islamofobních názorů. Jak připomínají autoři knihy, bez kritického přístupu k islámu a muslimům nikdy nelze věcně uchopit reálné problémy s nimi spojené, bezpečnostní hrozby či sociální rizika, jejichž porozumění však vyžaduje skutečné znalosti a rozhled, nikoliv jen kategorické soudy.

(český odpor vůči islámu, jeho východiska, projevy, souvislosti, přesahy i paradoxy)
Předmětná hesla
Islám
Islám a společnost
antiislamismus -- Česko -- 21. století
Islamofobie -- Česko -- 21. století
Veřejné mínění -- Česko -- 21. století
Veřejné mínění -- Západní země -- 21. století
Zařazeno v kategoriích
Bronislav Ostřanský - další tituly autora:
Atlas muslimských strašáků -- aneb Vybrané kapitoly z "mediálního islámu" Atlas muslimských strašáků
Smrt, hroby a záhrobí v islámu Smrt, hroby a záhrobí v islámu
Islámský stát -- Blízký východ na konci časů Islámský stát
Islamofobie po česku Islamofobie po česku
 (e-book)
Islám v Evropě: obohacení, nebo nebezpečí? Islám v Evropě: obohacení, nebo nebezpečí?
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Islamofobie po česku

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.ivysehrad.cz

www.albatrosmedia.cz

Ed. Bronislav Ostřanský

Islamofobie po česku – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.

13 mm

12 mm

11 mm

10 mm

8 mm

6 mm



Islamofobie po česku

Ed. Bronislav Ostřanský


Vyšehrad

Český odpor vůČI Islámu,

jeho východIska,

projevy, souvIslostI,

přesahy I paradoxy

Islamo

fobIe

po česku

BronislaV

ostřanský

editor


Typografie Vladimír Verner

Odpovědný redaktor Filip Outrata

E-knihu vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o.,

v Praze roku 2018 jako svou 1747. publikaci

Vydání v elektronickém formátu první

(podle prvního vydání v tištěné podobě)

Doporučená cena E-knihy 210 Kč

Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o.,

Praha 3, Víta Nejedlého 15

e-mail: info@ivysehrad.cz

www.ivysehrad.cz

Recenzovali: Mgr. Selma Muhič Dizdarevič, Ph.D.

a Mgr. Ondřej Beránek, Ph.D.

© Bronislav Ostřanský a kolektiv, 2017

ISBN e-knihy 978-80-7429-864-6 (1. zveřejnění, 2018)

Tištěnou knihu si můžete zakoupit na www.ivysehrad.cz


Tato kniha byla realizována v rámci výzkumného

programu s názvem Globální konflikty a lokální

souvislosti: Kulturní a společenské výzvy Strategie

Akademie věd AV21.


obsah

předmluva

Luboš Kropáček ....................................... 9

Islám se vkrádá do našich obýváků:

Namísto úvodu

Bronislav Ostřanský.................................... 15

Islamofobie jako koncept i kolbiště

Bronislav Ostřanský.................................... 33

vývoj západních představ o islámu a muslimech:

o stereotypech a předsudcích

Daniel Křížek ......................................... 105

problém s „islámem“:

tři vrstvy protiislámského diskurzu a jejich kontext

Zora Hesová .......................................... 155

motivace islamofobních (antiislamistických) postojů

zejména v České republice

a přínos religionistiky k jejich analýze

Ivan O. Štampach...................................... 179

Islamofobie a extremismus v České republice

Miroslav Mareš ....................................... 201

od islamofobie k antisemitismu

Zbyněk Tarant......................................... 219


o sebeprezentaci stránky Islám v ČR nechceme

na českém facebooku

Josef Šlerka, Jakub Fiala ................................ 235

Islamofobie a násilí z nenávisti v České republice

Klára Kalibová, Benjamin Petruželka a Václav Walach......... 249

Použitá literatura ...................................... 269

O autorech ........................................... 288

Rejstřík.............................................. 292


Předmluva

|

9

předmluva

Luboš Kropáček

O islamofobii nepíšu rád. Vítám tuto kolektivní monografii, která se

snaží vyrovnat s tímto nedobrým jevem co nejvšestranněji, poctivě

a srozumitelně. Je velmi potřebným apelem na rozum a slušnost tváří

v tvář šířící se nákaze s příznaky přirozeného strachu i nerudné fobie, zkreslující korelace k reálnému zlu, a bohužel také se znaky hodnotové krize či prázdnoty a v neposlední řadě cíleně rozdmýchávané nenávisti.

V raném stádiu strachu z neznámého se jako účinný lék může ještě uplat

nit pravdivé poznání. Rozhodně u jedince, občana, který si přeje porozu

mět stále složitějšímu globálnímu světu, v němž je mu dáno žít. Ve fázi

rozvinuté sociální patologie je ovšem nutné ukázat také na vědomé šiři

tele polopravd a otevřených lží a na motivy, proč hledají svůj prospěch

v nenávistných projevech.

V českém prostředí, jemuž tato kniha věnuje samozřejmě převážnou

část pozornosti, epidemii zřetelně prospívá, že velmi mnozí naši lidé vědí

o islámu jen málo, nikdy se s muslimy vlastně ani nesetkali a názory si

utvářejí z různých, bohužel velmi často dezorientujících zdrojů. Co koluje

na českých sociálních sítích, je ve značné míře otřesné. A nemálo aktérů

našeho veřejného života si nalezlo v islamofobii šance k sebeprosazování

v příhodném klimatu dnešní postfaktické či postpravdivé doby.

V obecnějších diskusích zaznívá mimo jiné názor, že nepravda – či

zjednodušující polopravda – patřila vždy k životu a hraje evolučně důleži

tou roli. V dnešní záplavě informací ji často těžko rozpoznáme. Podobně

strach má jistě svou přirozenou funkci a ve vztahu mezi evropskými

a muslimskými společenstvími byl a zůstal přítomen na obou stranách

po všechna staletí vzájemných vztahů; dějiny však znají také příklady

dobrého, obohacujícího soužití. Stejně tak fundamentalismus, pokud

jím rozumíme určitou mentalitu, můžeme přičítat islámu jako rys trvalý,

anebo jen selektivní a výrazně spjatý s moderní dobou. Záleží na definici.

A nejinak je tomu i s dalším nadnárodním zbožím, s islamofobií, která

|

Luboš KropáčeK

také byla nejednotně diagnostikována a pojmenována teprve poměrně nedávno, přestože kořeny má hluboké. Dnešní diskuse o islámu trpí velmi často paušalizacemi, v nichž se ztrácí potřebné základní prvky podstatných rozlišení. Muslimové ze své strany se silně polarizovali ve sporech o bytostné jádro islámu, k němuž se hlásí, zatímco v naší části světa se zase oprašují staré předsudky a účelově vymýšlejí nové.

Ale existují i světlejší obzory. Rozhodneme-li se pro humánní přístupy a moudrost, dnešní média nám dokáží nabídnout nejenom zmatky, instinktivní strach a naježenou útočnost, ale při dobré vůli přece jen také možnosti lépe a přesněji poznávat a pohnutky, proč a jak rozlišovat. Historicky ustavený islám překračuje nepochybně hranice úzkého vymezení náboženské víry, jeho vyznavači jej zpravidla pojímají také jako mravní a právní řád, k němuž dosazují i místně a sociálně nejednotné kulturní vzorce. V moderní době byl různými proudy deformován i na politickou ideologii. Všimněme si zde – na počátku knihy nabízející širší orientaci – možných východisek z dnešní vztahové krize.

Středověkým a raně novověkým konfrontacím dávala ráz muslimská expanze, následovaná odvetou, až po rozhodné převzetí iniciativy zesílenou Evropou koloniální éry. Z obou stran dlouho doprovázela střety kritika náboženské víry protivníka: muslimové přezírali křesťany jako sektáře, jejichž víru překonala konečná koránská verze Božího zjevení, křesťanští teologové zase v nepřátelích viděli vyznavače falešného proroka a nové podoby christologické kvazi-ariánské hereze. Obraz dědičného nepřítele přibarvily lidové fantazie hanobící proroka-rozkolníka a hříšné, krvelačné mohamedány. Mnozí si u nás ve starých stereotypech libují dodnes a bojovné řečnické výpady a teroristické zločiny islamistických radikálů jim k tomu bohužel poskytují věcně a emočně přesně to, co si přejí slyšet. Ze sociálně psychologického hlediska tu máme pro náš pohled na islám přímo vzorový model potvrzovacího zkreslení (confirmation bias), uspokojujícího zakořeněný názor. Co na tom, že s řáděním fanatiků většina muslimů nesouhlasí a je jimi také ohrožena. Co na tom, že svůj zděděný islám – víru i kulturu – chápou jinak.

V Evropě a u křesťanských věřících se náboženský zápal v naší době vytratil nebo obsahově změnil. Na místo konfrontačního přístupu nastoupil „kopernikánský obrat“ Druhého vatikánského koncilu. Souběžné s ním si tendence k dialogu osvojila také členská společenství Světové rady církví. Koncil upustil od někdejšího učení o exkluzivitě spásy, přiznal muslimům místo mezi Božím lidem (Lumen gentium) a vyslovil jim

Předmluva

|

11

úctu (Nostra aetate). Věroučné rozdíly samozřejmě zůstávají, dokumenty

nehovoří o Koránu ani o Muhammadovi, ale s úctou zmiňují víru muslimů

v Boha a jejich zbožnost a úsilí o mravný život. Koncilní vybídnutí zane

chat staré rozbroje a snažit se o vzájemné porozumění se již déle než půl

století odráží v početných iniciativách pro dialog v širokém spektru rovin.

Z muslimské strany byl další vývoj od sedmdesátých let bohužel nega

tivně poznamenán růstem extremismu a džihádistických skupin, přesto

i odsud vychází – od tradičního duchovenstva i liberálních moderních vzdělanců – některé významné iniciativy k mezináboženskému doro

zumění a dialogu. Chceme-li, najdeme tu naději a podporu k mínění

papeže Františka, že ryzí islám a náležité čtení Koránu se staví proti

jakémukoliv násilí (Evangelii gaudium 253). A cennou, zdravě sytící

hodnotou pro křesťansko-muslimské porozumění je určitě Františkův

důraz na milosrdenství. Obecně také modlitební přímluva křesťanů dobré

vůle prosící za světová náboženství, aby nesnižovala svou důstojnost

šířením nenávisti a násilí.

Vstřícný směr náboženských autorit k mezináboženskému dialogu

a porozumění nesdílejí ovšem stejnou měrou všichni, s pochybnostmi se

setkáme na křesťanské stejně jako muslimské straně. I zde musíme ovšem

rozlišovat mezi pochybami a cílenou záští. U některých odpůrců islámu

přerůstá jejich chuť mít nepřítele až k útokům na víru vůbec, zvláště

na monoteistická náboženství. Obzvláště vyhledávaným terčem démo

nizací se zpravidla stává islámská představa přikázané mravní a právní

cesty – šaríʽa. V poučeném pohledu – blízkém bohužel jen lidem dobré

vůle – nemusí tato „cesta“ znamenat nutně jen přísné dodržování zákazů

a příkazů podle středověkých schémat, ale můžeme tu zvážit i zřejmou návaznost na starozákonní Leviticus a shody s představami o přirozené morálce a právu. Šaríʽa nemá jedinou verzi a velmi mnozí muslimové

vnímají nezbytnost pružného přístupu a podstatných reforem. Potok nebo

řeka uchovává přece věrnost prameni, když nezůstává stojatou tůní, ale

teče dál podle utváření terénu.

Soužití v moderním světě si vyžaduje zvláště reformy posilující

náboženskou svobodu a rovnoprávnost žen a odstraňující – pokud se

kde ještě praktikují – kruté tělesné tresty. Šaríʽa není státní právo, jak

ji chtějí vnucovat extremisté, ale mravní řád pro zbožného muslima.

A v pojetí umírněných a reformně smýšlejících věřících může v rovině

morální i sociální představovat pravidla odpovědného přístupu ke svo

bodě, ke spravedlnosti, dobročinnosti, důstojnosti lidské osoby a respektu

|

Luboš KropáčeK

k obecnému dobru. V tomto duchu vnímají islám zděděný od rodičů miliony prostých věřících. Takto a jen takto mohou naplňovat víru v Boha, který je Milosrdný a Slitovný. Pro nás pak mohou být partnery k překonání dnešní krize.

V turbulencích koloniální a pak postkoloniální doby se vyhranily ideologické proudy nacionalismu a islamismu. Dodnes platí povzdech egyptského soudce Ašmáwího, že „Bůh si přál islám jako náboženství, ale lidé z něj udělali politiku“. Stejně mocichtivě jako blízkovýchodní islamismus míří v našich podmínkách na politická kolbiště jeho převrácený korelát antiislamismus. Militanti obou směrů z islámu vybírají a pro svůj záměr nově skládají nevábný obraz společenského řádu s totalitními rysy, jedni jej propagují, druzí využívají jako strašáka pro vlastní politický byznys. Muslimské duchovní autority a vzdělanci ukázali již vícekrát na faleš takovýchto konstrukcí. Západní odborníci rovněž odmítají – byť s jinou terminologií a s nestejně zaostřovanou perspektivou – zkreslující obraz islámu jak v dějinách, tak v projektech a praxi dnešních muslimských extremistů.

Jestliže u nás zazní výroky označující islám za „anticivilizaci“, pak se ten, kdo je pronáší, jen usvědčuje z velmi chatrných znalostí světových kulturních dějin. Ideje demokracie a lidských práv sice opravdu v našem dnešním pojetí asi z islámských kořenů nevyrůstaly, i když někteří muslimští liberálové – například s odkazem na koránskou chválu porad (šúrá) – je zde spatřují. Neměli bychom je však nadřazeně mentorovat, ale spíše dbát na dobrý vlastní příklad a hledat způsoby dobrého soužití. Zahrnují snahu porozumět a vést dialog i se státními a občanskými partnery přivyklými odlišným etickým hodnotám. Demokracie s méně liberální tváří není ostatně problém jenom muslimských států. A všimněme si, že velmi mnozí muslimové žijící v Evropě dokáží – s politováníhodnými výjimkami – žít pragmaticky podle našich zákonů a pravidel.

K protimuslimským náladám u nás přispívá, že většina obyvatel ví o islámu velmi málo. V Čechách a na Moravě žije muslimů jen nepatrný počet a většina občanů se s nimi vůbec nesetká anebo je jako vyznavače této cizí víry nevnímá. Jsou totiž převážně dobře integrováni. Početné odborné studie tuto integraci a nekonfliktnost této malé a zároveň velmi heterogenní, fakticky jen pomyslné „komunity“ přesvědčivě potvrzují. Opačné názory občas dodávají bulváru exkonvertité, jejichž životní příběhy se zklamáním v manželství nebo kariéře nedávají jejich slovům mnoho věrohodnosti. Vidina kariéry ve veřejné sféře ovšem stále

Předmluva

|

13

motivuje hojné protimuslimské militanty k laciným verbálním útokům

na vybraného „civilizačního“ nepřítele. Politické klima jim nahrává.

V éře po někdejším étosu sametové revoluce se nemalá část společnosti

poddává výnosnější a pohodlnější nepravdě a nelásce. A také xenofob

nímu sobectví a vulgaritě. Naprosto falešně znějí slogany islamobijců

o údajné obraně „židovsko-křesťanské civilizace“ nebo „evropských

hodnot“, o nichž sami vědí jen pramálo a většinou se nepřátelsky staví

vlastně proti věřícím vůbec a také proti myšlenkám jednotné Evropy.

Stav naší společnosti tváří v tvář islamofobní nákaze je ovšem složitý

a rozporný, nerad bych zjednodušoval. K podrobné diagnóze je dnes

již zapotřebí velká kniha. Islamofobie se stala tématem interdiscipli

nárního výzkumu společenských věd v řadě evropských zemí, věnují

se jí badatelské týmy a fundované odborné monografie. Od roku 2010

vychází německy a anglicky každoročně Islamophobic Studies Yearbook

s rozsáhlým spektrem teoretických i případových studií. Je potěšitelné,

že pečlivě propracovaný pohled na naši situaci s jejími souvislostmi,

přesahy a paradoxy budou mít nyní k dispozici i čeští čtenáři.

Islám se vkrádá do našIch obýváků:

namísto úvodu

|

15

Islám se vkrádá do našich obýváků: Namísto úvodu Bronislav Ostřanský

(...) Tam jsem se rozloučil se svým mamelukem. Jmenoval se Mohamed

a vykonal pro mne hodně dobrého. Všechno to dělal z dobrého srdce,

a kdybych ho býval nepotkal, těžko bych vůbec svoji cestu dokončil. (...)

Vskutku, můj mameluk pro mne udělal totéž co pro sebe, také o mého koně

se staral jako o svého. Píši to, aby se na věčnou paměť vědělo, že člověk,

který vůbec není naší víry, pro mne udělal z lásky k Bohu tolik dobrého.

Navíc rozdával velmi rád almužny každému, kdo jej o to požádal, a to

opět z lásky k Bohu. (...) Pak mi konečně převyprávěl všechny nebezpečné

situace, ve kterých jsme se ocitli a v nichž bych byl málem přišel o život.

Prozradil mi je proto, abych si napříště dával pozor, s jakými Saracény

budu cestovat, protože se mezi nimi najdou lidé stejně špatní jako mezi

Franky. (...)

Bertrandon de la Broquière: Zámořská cesta

1

Muslimové často říkávají, že my, tedy kritikové islámu, „o islámu vlastně

nic nevíme.“ Mají pravdu. Pravdou totiž je, že nikdo islámu skutečně nero

zumí, a to ani muslimští učenci, ani muslimové obecně. Ani ten nejlepší

z jejich kritiků mu skutečně nerozumí. Jediný způsob, jak plně pochopit

islám, je být sám Ďábel.

Walid Shoebat: The Case FOR Islamophobia

2

Kniha, kterou právě otevíráte,

3

nemá za cíl rozšířit pestrou a dnes již

velmi početnou množinu českých titulů věnovaných islámu či rozličným muslimským tématům. Nevěnuje se totiž primárně tomuto nejrychleji 1

Bertrandon de la Broquière. Zámořská cesta: Burgundský zvěd 15. století v muslimských

zemích (přeložil a komentářem opatřil Jaroslav Svátek). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2016, str. 117. 2

Walid Shoebat. The Case FOR Islamophobia: Jihad by the Word; America‘s Final War

ning. Místo vydání neuvedeno: Walid Shoebat Foundation, 2013, str. iii. 3

Tato kniha byla realizována v rámci výzkumného programu s názvem Globální konflikty

a lokální souvislosti: Kulturní a společenské výzvy Strategie Akademie věd AV 21.

|

Bronislav ostřanský

rostoucímu a dnes rovněž nejdiskutovanějšímu náboženství, nýbrž především jeho vnímání nemuslimy, přičemž vzhledem k názvu knihy nepřekvapí, že se soustředí zejména na přístupy negativní. Zaměřuje se tedy na odpor vůči islámu a muslimům, jakož i na jeho český rámec, zahrnující východiska, projevy a především kontextualizaci islamofobie z hlediska několika vědních disciplín. Rovněž přibližuje přesahy islamofobie v rovině politické. Takto rozsáhlé téma si ke svému náležitému zpracování žádá interdisciplinární přístup, a proto se při přípravě této knihy sešel autorský tým rozmanitý po stránce oborové, metodologické i institucionální (viz O autorech).

V češtině se dosud fenomén islamofobie dočkal jen velmi omezeného zpracování,

4

a proto tato kolektivní monografie chce uvést dané

téma i jeho přesahy do českého akademického prostředí a zároveň by ráda posloužila jako pomůcka pro všechny, kteří se s tématem islámu a islamofobie setkávají či mohou setkávat ve své praxi, ať již se jedná o orgány státní správy, policejní složky, justiční aparát, pracovníky ve školství a kultuře, bezpečnostní experty, novináře, studenty a jistě mnohé další. Ovšem následující stránky mají ambici zaujmout i ty, které problematika islamofobie oslovila jen z čiré zvídavosti a chtějí si udělat bližší představu o této spletité – a dnes tolik skloňované – problematice. Uvedenému záměru se podřizuje struktura díla i způsob výkladu; autoři se snažili myslet na čtenáře neodborníky, ale zároveň naplnit požadavky standardně kladené na odborný text.

Jak ještě mnohokrát zazní, málokteré téma ve společenských vědách je dnes tak živé a citlivé, ale zároveň pramálo konsensuální jako právě islamofobie. Nad stránkami relevantních titulů, ať již vědeckých textů či angažovaných polemik, se editor této knihy nepřestával názorně přesvědčovat o tom, jak zásadně se autoři rozcházejí prakticky ve všem, co s islamofobií souvisí. Jistě, o muslimech a islámu lze přemýšlet, hovořit a psát různě, což dnes platí výrazněji než kdy v minulosti. V současné české diskusi, jak vidno, obdobně jako jinde kolem našich hranic, převažují spíše hlasy kritické, odsuzující a – bohužel – nezřídka též urážející, zesměšňující či přímo šířící nenávist.

Kritický a smysluplný diskurz o islámu a muslimech, který se u nás zhruba na přelomu let 2015 a 2016 stal jistým pomyslným „testem 4

A to především ve dvou rovinách, islamofobie v politice a mediální vykreslování islámu

a muslimů. Většina příslušných titulů je obsažena v bibliografických soupisech na konci kapitol.

Islám se vkrádá do našIch obýváků:

namísto úvodu

|

17

občanské zodpovědnosti,“

5

mnohde naprosto selhal – fungoval-li kdy

vůbec? – nebo se přímo zvrhnul v populistické žně plné demagogie,

štvaní či aplikování principu kolektivní viny. Nenávist vůči muslimům

se mnohde stala normou. Donedávna nepříliš známé téma se rázem stalo

jedním z nejvyhledávanějších. Deficit poznání i osobních zkušeností

v tomto směru zpravidla zanikl v záplavě emocí a adrenalinu vyvoláva

ných všemožnými polemikami „na muslimskou notu“, od panelových diskusí na fakultách, přes různé mediální přestřelky, až po nekonečné hádky na sociálních sítích či rozmanitou lidovou konspirační tvořivost v temnějších zákoutích českého internetu.

V uplynulých letech jsme se mnohokrát nestačili divit, kolik rozbou

řených emocí se v zemi s jen nepatrnou muslimskou menšinou najednou

vynořilo, ale především kolik vzdělaných a jinak kriticky smýšlejících

jedinců se v rámci polemik o islámu bylo ochotno „přepnout do jiného

modu“, aby následně přitakávali lžím a prokazatelným nesmyslům.

Na mnohé z těchto stereotypů, předsudků, hoaxů, nepravd či polopravd

budeme v této knize narážet, přičemž ony nepravdy či polopravdy bývají

v médiích nezřídka prezentovány jako „alternativní pohledy“ a šiřitelé

bludů si zvykli zaštiťovat se bojem „proti politické korektnosti.“ Právě

tato dvě slovní spojení snadno najdeme jako společný jmenovatel pod

mnoha současnými českými spory kolem islámu. Stále více se tak může

zdát, jako by u debat o muslimech neplatilo pravidlo, že v serióznější

rovině polemik je možné a hlavně žádoucí dokázat rozlišovat názory

a fakta, a především, že přinejmenším část výroků o islámu a muslimech

lze spolehlivě verifikovat.

Navzdory veškerým vymoženostem informačního věku, některé

z tezí, jež se o islámu a muslimech šíří ve zdejším veřejném prostoru,

a to včetně mainstreamových médií, jakoby vypadly ze středověku. Ten

jsme si zvykli pokládat za temný, plný předsudků a neznalosti, což má

vyniknout zejména tváří v tvář dnešku, o jehož vyšší racionalitě býváme

zpravidla přesvědčeni. Motto této úvodní kapitoly bylo zvoleno záměrně

poněkud provokativně, aby nám tento obvyklý dojem aspoň trošku rela

tivizovalo. Středověký burgundský zvěd, z jehož svědectví o cestách

po nepřátelském, tedy muslimském, území pochází první citace, napsal

5

Takto se jmenovala jedna z mnoha debat na téma české vyhraněné atmosféry kolem

islámu, kladoucí si mj. otázku, zda jde pouze o „mediální bublinu“, nebo spíše o „počátek

sebenaplňujícího se proroctví“. Viz http://www.informuji.cz/akce/praha/61621-debata-na-

tema-islam-jako-test-obcanske-odpovednosti/ (navštíveno 2. 9. 2016).

|

Bronislav ostřanský

něco, za co by v současnosti na Facebooku patrně sklidil osočení z „islamofilie“, „sluníčkářství“ či, v lepším případě, nedostatku vlastenectví a tak podobně. A patrně by se stal terčem nenávisti. Řada středověkých propriet dnes slaví v islamofobních kulisách nečekaný – a o to triumfálnější – comeback (jak nás přesvědčí obsažná kapitola Daniela Křížka).

Druhý citát, volně navazující na svého předchůdce v duchu, „jak daleko jsme se dostali od středověku“, pochází z díla protiislámského aktivisty Walida Shoebata. Ten nepatří k těm odpůrcům islámu, kteří by příliš teoretizovali, a pro silný výraz také nejde daleko. Původem napůl Palestinec žijící v USA se s islámským prostředím rozešel nejradikálnějším možným způsobem – islám, jako účinný software, pokládá za vtělené zlo, muslimy pak za ty, kteří mu mají zajistit světovládu a odpůrce islamofobů za jejich přirozené pomocníky. Plány na islamizaci, včetně jejich konspiračních aspektů, procházejí celým Shoebatovým dílem a jeho nekompromisní přístup, zdá se, slaví úspěchy, což se nedá říci o řadě vůči islámu kritických autorů, kteří se snaží diferencovat a nemalovat černobílými barvami.

Ale aby nedošlo k nedorozumění hned na úvod: Antipatie či odpor vůči islámu nejsou mnohde důsledkem předsudků či xenofobního smýšlení, často jen vyplývají z nedorozumění, nepochopení, nikoliv nutně zlé vůle. Neboli slovy Luboše Kropáčka: „Mnoho otázek, s nimiž se musíme v napětích naší doby vyrovnávat, je kladeno tak, že již od prvního hvizdu tlačí diskusi na slepou kolej neporozumění. Vycházejí z paušálních zobecnění klíčových termínů, jež nejsou de facto vnímány jednoznačně ani mezi muslimy, natož pak v našem prostředí, kde se velmi často ozve upřímné přiznání, že o islámu vlastně skoro nic nevíme.“

6

Slyšíme-li

ve veřejném prostoru znít dnes tak často skloňovaná slova islamismus, šaríʽa nebo džihád, vyplatí se tento bod si připomínat o to důrazněji.

Rozvoj vzdělanosti spolu s dříve netušenými možnostmi informačního věku by měly přinášet šíření znalostí a odstraňování předsudků i bludů všeho druhu. Není tomu tak a na otázku proč se, alespoň v případě islámu a muslimů, pokoušejí nabídnout odpověď i autoři této knihy. Snaží se, mimo jiné, o zamyšlení z různých úhlů pohledu nad tím, proč v současnosti tolik spoluobčanů je ochotno veřejně projevovat či sdílet nenávist vůči lidem, které neznají a o jejichž náboženství zpravidla vědí pramálo, a proč vzdělaní a jinak kriticky smýšlející lidé, jde-li o islám, najednou 6

Ondřej Beránek a Bronislav Ostřanský (eds.), Stíny minaretů, 159.


Islám se vkrádá do našIch obýváků:

namísto úvodu

|

19

na internetu oceňují kdejaký průhledný hoax, který ovšem potvrzuje to,

co už stejně dávno vědí. A především, proč se z debat o muslimech tak

závratně snadno vytrácí lidský rozměr, jenž ve své výpovědi v mottu

této části zmínil člověk, jehož nelze podezírat z „pseudohumanismu“

či „relativizování“, a to křesťanský špion z 15. století putující napříč Blízkým východem. Tedy tentýž, byť frázovitě znějící, lidský rozměr, na který dnes v případě muslimů tak snadno zapomene mnohý intelek

tuál a humanista, když je, přesně v duchu oblíbené „disciplíny“ dnešních

internetových diskusí, s dech beroucí lehkostí sám zredukuje na pouho

pouhé nositele idejí. Ale jakých idejí? A jak k tomu vůbec došlo?

Ano, jak častokrát zaznívá, není tomu dávno, co islám a muslimové

přitahovali zájem vcelku nepříliš početné množiny lidí, převážně vědců,

publicistů, novinářů a cestovatelů. Dnes je tomu zcela jinak. Zajímat se

o islám je běžné a rozšířené – a pokud se člověk o toto náboženství neza

jímá, tak má na něj většinou alespoň nějaký názor, zpravidla vyhraněný.

Těch, kdo se o islám a muslimy ani nezajímají a ani na ně nemají žádný

názor, patrně není mnoho. Ohromný nárůst zájmu o vše islámské či

muslimské s sebou přinesl kvantitativní rozšíření knižní nabídky, článků

v novinách i časopisech a především textů dostupných na internetu.

Bylo by svůdné očekávat, že stále větší informační možnosti přinesou

nárůst povědomí o islámu a posunou úroveň zdejších debat o trochu

výše. Opak je pravdou, protože představy podstatné části české veřej

nosti jsou zatíženy množstvím zkreslení, nepravd či polopravd o islámu,

čemuž odpovídá i stav polemik na dané téma. V tomto ohledu v mnohém

následujeme Západ, ale často jsme zcela jedineční (následující kapitoly

přinášejí příklady z obou stran). Ve vztahu k islámu (a to platí i obecněji)

lidé často nehledají seriózní zdroje informací, nýbrž to, co je beztak utvrdí

v jejich názorech. Na internetu to jde snadno.

Mediální a politické přesahy polemik o islámu nás rychle přesvědčí,

že již dávno nejde o tematiku vzdálenou, exotickou či dokonce margi

nální. Naopak, v Česku, které je ve srovnání s většinou států Evropské

unie nejméně poznamenané vlivy islámu a přítomností muslimů, bývá

islám zpravidla vnímán jako téma žhavé, kontroverzní, v každém ohledu

vyvolávající emoce.

7

Zdejší muslimové i nemuslimové, zastánci i odpůrci

islámu, odborníci i aktivisté se tak kolem islámu často střetávají a ještě

7

Blíže k přehledu islamofobní agendy napříč Evropou, viz Enes Bayrakli – Farid Hafez,

European Islamophobia Report 2016.

|

Bronislav ostřanský

častěji míjejí, přičemž společným jmenovatelem mnoha sporů bývá právě termín islamofobie.

Do nedávna málo známý novotvar dnes plní zpravodajství, byť na tom nejzásadnějším, tedy jeho oprávněnosti a smysluplnosti, nepanuje dodnes shoda. Pojem sám se stal pomyslným duchovním kolbištěm – a o tom, jak k tomu došlo, pojednává úvodní kapitola této knihy. Muslimové zkrátka vyvolávají u nemuslimů (a někdy především u muslimů jiného smýšlení) silné emoce, jež se tu a tam nezastaví v rovině argumentací. Současné vzedmutí xenofobních nálad souvisejících s migrační krizí jen obnažilo mnohé dlouhodobější problémy, zároveň však nastínilo nové otázky, jež se nedaří uspokojivě řešit. Předně jde o alarmující nárůst nenávistných projevů na internetu a stále více i v reálném životě, jemuž se mnozí snaží aktivně čelit, ať již jde o veřejně známé osobnosti či občanská sdružení a projekty. Problematice zločinů z nenávisti v souvislosti s islámem se věnuje samostatná kapitola.

Polemiky o islámu běžně mívají další přesahy, kupříkladu na téma svoboda slova nebo budoucnost Evropy. Debaty o muslimech se k nim stáčejí jaksi přirozeně. Mnoho papíru již bylo popsáno na téma radikalizace či polarizace společnosti a otázky reálného využití existujících právních nástrojů pro postihování podněcovatelů k nenávisti i nadále rozdělují jak veřejnost, tak právníky. Islamofobním projevům se zkrátka u nás daří a míra společenské tolerance vůči nim je zde ve srovnání s jinou xenofobní agendou (viz například protižidovské či protiromské výroky a aktivity) výrazně vyšší, což lze dokladovat na mnoha konkrétních případech. Na tento bod opakovaně upozorňují zahraniční pozorovatelé, diplomaté z muslimských států i mnozí čeští aktivisté. Vzhledem k tomu, že boj proti islámu u nás probíhá hlavně na internetu, zejména na Facebooku (s reálnými muslimy se totiž protiislámští aktivisté většinou ani nepotkají), mezi pestrou škálu jeho projevů v kyberprostoru řadíme například kyberšikanu, vytváření seznamů nepřátel, organizované spamování zaměřené na muslimské či „islamofilní“ cíle a tak podobně.

Odpor proti muslimům v českém prostředí jistě v mnohém souvisí s averzí vůči Arabům, kteří dnes tvoří méně než čtvrtinu celkového počtu muslimů (a v českém prostředí pak méně než polovinu místní muslimské komunity). Vedle Romů již tradičně Arabové obsazují nejnižší příčky ve zdejších sociologických šetřeních věnovaných míře oblíbenosti jednotlivých národů a etnik. Odpor vůči islámu mohou výrazně utvrdit i silně medializované události, jež sice nemají žádný přímý náboženský rozměr,

Islám se vkrádá do našIch obýváků:

namísto úvodu

|

21

ale s islámem si je čtenáři spojují jaksi „intuitivně“. Názorným příkladem budiž opakované demonstrace v lázních Teplice proti tamní, prý nepořádné a hlučné, arabské klientele, které se nesly pod heslem „odporu proti islamizaci.“

8

Pravidelná vzedmutí emocí přinášejí též pokusy arab

ských podnikatelů investovat v Česku do nemovitostí (například Lázně Bělohrad nebo obec Modlany u Teplic).

9

Pro úplnost dodejme, že mnohé

„muslimské kauzy“ zdejších médií mají jeden, očekávatelný, společný jmenovatel, a tím je takzvaná okurková sezóna, což názorně dokladují bouřlivé spory o burkiny na českých koupalištích z léta roku 2017.

Již zde zaznělo, že v mnoha rysech český odpor proti islámu následuje

západoevropské tendence. To se týká zejména takzvaných bojů o mešity nebo organizovaného odporu proti výrobkům označeným značkou halál (anti-halal movement). Arabské slovo halál označuje vše, co je muslimovi povoleno (hlavně potraviny), opak je harám, což značí zakázané a zároveň hříšné. Vzhledem k tomu, že se označení halál objevuje na obalech potravin, mimo jiné na masových výrobcích, protiislámští aktivisté jej běžně zaměňují s pojmem dhabíha (porážka dle islámských pravidel) a pranýřují jej jako údajný projev muslimského barbarství. Tažení „proti halálu“ občas slaví úspěch (viz dočasné stažení „halál kuřat“ z obchodního řetězce Billa z roku 2014 nebo medializovaný, byť v reálu nepříliš patrný, bojkot paštik firmy Hamé).

10

Vzhledem k rostoucí oblibě konspirací všeho druhu bychom zde

neměli opomenout ani různé skryté plány na islamizaci, které mnohdy nevyplývají ani tak z úmyslného splétání tajných nitek, ale spíše z nepochopení islámských reálií. Připomeňme si třeba rozšířené přesvědčení, že muslim smí lhát nemuslimovi, přinese-li mu to prospěch (což se údajně skrývá pod slovem taqíja), pročež je prý přípustné nemuslimům představovat islám tak, aby to bylo posluchačům po chuti, a to bez ohledu na jeho skutečné učení. Důsledná aplikace tohoto tvrzení dokáže spolehlivě zablokovat jakoukoliv rozpravu muslimů s odpůrci islámu, neboť pokud by se mohly obě strany vůbec v něčem shodnout, bude to 8

Viz např. http://usti.idnes.cz/demonstrace-dsss-teplice-0he-/usti-zpravy.aspx?c= A140927_184738_usti-zpravy_hro (navštíveno 11. 8. 2016). 9

Viz např. http://www.krajskelisty.cz/ustecky-kraj/okres-teplice/6230-muslimske-zeny-v--habitech-ovesene-zlatem-cupitajici-dva-kroky-za-muzem-restaurace-s-arabskymi-nazvy-lidske-vykaly-na-chodnicich-teplice-zazivaji-arabsky-najezd.htm (navštíveno 11. 8. 2016). 10

Viz např. http://ekonomika.idnes.cz/vyrobce-cerealii-emco-celi-kritice-odpurcu-islamu- -fvz-/ekoakcie.aspx?c=A150108_174702_ekoakcie_ozr (navštíveno 11. 6. 2016).

|

Bronislav ostřanský

vždycky důsledkem domnělé přetvářky muslimů. A na lži těžko stavět něco trvalého. Což samozřejmě neznamená, že by v reálu spousta muslimů nelhala, stejně jako lže spousta nemuslimů.

Oblíbenou disciplínu islamofobních aktivistů tradičně představuje hledání toho „pravého islámu“. Skutečnost, že například projevy muslimů akademiků bývají na hony vzdálené rétorice protagonistů džihádistických uskupení, pak bývá nezřídka vykládána tak, že ti první „mlží“, zatímco druzí představují „pravý islám bez příkras“. S tím ostatně souvisí i rozšíření zmíněných představ o povoleném lhaní nevěřícím. Tato zavádějící idea je v jistém smyslu nenahraditelná: Dokáže totiž islamofobovi spolehlivě vysvětlit rozpor mezi děsivými vyčtenými představami o muslimech a s nimi zpravidla nepříliš korespondující realitou, pokud tedy dotyčný nějakého muslima vůbec kdy potká.

Islám se v Česku z přihrádky „exotické“ přesunul do rubriky „aktuální“ snad příliš rychle, čemuž mnohdy neodpovídají znalosti těch, kdo by měli dění ze světa islámu zprostředkovávat, tedy novinářů a publicistů. V tomto ohledu u nás existují až propastné rozdíly; na jedné straně stojí osobnosti, které se na islámskou či blízkovýchodní problematiku dlouhodobě zaměřují, čemuž odpovídá jejich hluboká erudice i široký rozhled, na druhé straně najdeme množství žurnalistů těžících z konjunkturálního tématu, ve kterém se navíc mylná tvrzení i vyslovené hoaxy tak snadno ztratí, jejichž alarmistická agenda se jim vyplácí a čtenost roste. Pozorný čtenář si jistě lehce domyslí konkrétní příklady z obou stran.

V kontextu bouřlivých debat o islámu zůstávají česká média často bezradná, a proto se jejich snaha víceméně soustředí na eliminování extrémů, u čehož také mnohdy zůstává. Snaží se postupovat cestou co nejmenších škod, čehož – jak se mylně domnívají – mohou dosáhnout zaujímáním středové pozice. Jinými slovy, zprůměruje se zastánce islámu s jeho odpůrcem a výsledkem pak bude mediálně použitelný výstup, jenž nikoho neurazí. Připočteme-li k tomu fakt, že mezi zastánce islámu běžně média řadí s naprostou samozřejmostí též odborníky, kteří se jím profesně zabývají (religionisty, orientalisty, sociology či politology), pak výsledný obrázek není právě povzbudivý.

Na verifikaci informací o islámu se přitom často rezignuje již předem, jako by to ani nebylo možné. A tak se může zdát, že zde máme velké množství různých, často protikladných, leč v zásadě rovnocenných stanovisek, a čtenář (divák, posluchač) si může sám vybrat dle vlastního gusta. Odborník pokoušející se opravovat věcné nesmysly šířené o islámu se

Islám se vkrádá do našIch obýváků:

namísto úvodu

|

23

tak dostává do pozice „majitele jiného názoru“ a jím opravená pochybení jsou zase vnímána jako „jiný pohled“, jehož validita se měří jen počtem čtenářů, kterým potvrdí to, co už stejně vědí. Do téže roviny, jak se může snadno jevit, se pak dostávají experti i štváči – vždyť každý má přece svůj vlastní pohled na islám, a to stačí. České polemiky kolem islámu jsou zkrátka neutěšené a tato kniha by alespoň drobným dílem chtěla přispět k jejich nápravě.

„Muslimská hrozba“ děsí, ale zároveň spolehlivě zvedá čtenost či sle

dovanost, a tak mnohde lze jen velmi těžko odlišit, kde končí mechanický přístup bulváru hledající atraktivní témata, a kde začíná systematický a ideově konzistentní postoj preferující islamofobní agendu v rovině celého periodika (webu, stanice). Na druhou stranu však třeba dodat, že s tím, jak vyhraněných textů (proslovů, videozáznamů) o islámu přibývá, je i v tomto segmentu stále obtížnější něčím zaujmout. Toho lze docílit například vypjatou rétorikou, soustředěním se na mezní případy či obecně silnými slovy, což platí rovněž pro „muslimskou kartu“ v české politice, kde otrlé novináře dnes zaujmou jen opravdu bizarní počiny a extrémní výroky (viz například navrhované venčení pejsků kolem mešity Tomia Okamury a Jiřího Kobzy, silná slova advokátky Kláry A. Samkové, nenávistné výroky Martina Konvičky, předvolební strašení burkami ex-poslankyně Jany Volfové, či spiklenecké eskapády Adama B. Bartoše).

11

Jak podrobně rozvádí ve své kapitole Ivan O. Štampach, výcho

diska k odporu vůči islámu a muslimům bývají rozmanitá, a to u nás i v zahraničí. Velký zájem o islám a související problematiku, jakož i jeho narůstající potenciál politický, již objevili čeští politikové a veřejní činitelé, od komunální roviny, přes zákonodárce až po hlavu státu Miloše Zemana.

12

Politické přesahy islamofobie u nás mohou, s drobnou nad

sázkou, snadno připomínat ponurý seriál, jehož poslední díl není zdaleka v dohledu. V této souvislosti dlužno připomenout důležitý otazník: 11

Bartošova nenávistná rétorika proti muslimům se prolíná se silným antisemitským étosem. Ve svých konspiračních úvahách se dostává až k pojetí islamofobie jakožto židovského spiknutí, které má skrze soustavné rozvíjení nenávisti vůči muslimům napomoci izraelským mocenským zájmům – což však Bartošův odpor vůči islámu nikterak nezmenšuje. Viz např. článek Komu vděčíme za islamizaci, dostupný na http://eurabia.parlamentnilisty.cz/ Articles/6922-komu-vdecime-za-islamizaci-.aspx (navštíveno 5. 8. 2016). 12

Blíže k protiislámským výrokům Miloše Zemana, viz Daniel Topinka (ed.), Muslimové v ČR: Etablování muslimů a islámu na veřejnosti, 266 –267.

|

Bronislav ostřanský

U řady politiků můžeme jen spekulovat, zda jejich odpor vůči islámu vyplývá z přesvědčení, nebo jde o čirý pragmatismus a oportunismus. Ale patrně ani nemá příliš smysl přemítat, co je horší, zda předsudky smísené s dávkou nenávisti nebo sofistikovaně balený oportunismus vydávaný za „zdravý rozum“ nebo „pud sebezáchovy“.

Obecně v České republice stále platí, že vymezování se vůči musli

mům ze strany politiků obvykle primárně nesouvisí s děním ve zdejší malé muslimské komunitě, nýbrž vyplývá z pohnutých událostí ve světě islámu, smím-li použít tuto paušalizující zkratku. Obavy z „anti-civilizace“ (slovy prezidenta Zemana, jehož autorita má na zdejší protiislámský diskurz zcela zásadní vliv)

13

tak vyvolávají hlavně tragické udá

losti na Blízkém východě a teroristické útoky na Západě. Snaha hledat nepřítele na domácí muslimské scéně je příznačná spíše pro politiky, kteří naplno vsadili na islámskou kartu (slovy Miroslava Mareše jde o „protiislámskou politiku monotematickou“).

14

Jejich soustředění se

na islám je příznačné, na rozdíl od většiny, pro niž představují muslimové jedno z mnoha atraktivních témat. Alarmující ignorance ve věci základů náboženství bývá nezřídka kombinována s detailní znalostí různých „muslimských kauz“ zevrubně rozebíraných na internetu. Politikové se snaží zaujmout k islámu stanoviska, poněvadž islám se stal tématem v boji o voliče. Již dávno nejde jen o subjekty či osobnosti na pokraji politického spektra.

Vedle politiků se islámu věnují i početní aktivisté. Velký význam při

popularizaci odporu proti islámu měla facebooková platforma Islám v České republice nechceme.

15

Ta se na jedné straně objevuje v sou

hrnných zprávách Ministerstva vnitra o extremismu,

16

ovšem na druhé

straně zaznamenala citelné úspěchy, neboť se jí podařilo získat na zdejší politické i mediální scéně mnoho vlivných zastánců. Čtenář těchto řádek bude jistě moci lépe posoudit, nakolik jde o časově podmíněné vzedmutí emocí, které již vyčerpalo zdejší možnosti, nebo naopak o počátek nového trendu. V současnosti (jaro 2017) lze sledovat, jak se odpor 13

Viz např. http://www.lidovky.cz/islam-je-anticivilizace-mini-zeman-dt0-/zpravy-domov. aspx?c=A110707_153002_ln_domov_ogo (navštíveno 3. 9. 2016). 14

Miroslav Mareš a kol., Ne islámu! Protiislámská politika v České republice, 5 – 6. 15

T. č. (3. ledna 2017) Facebookem odstraněná, stejně jako některé další islamofobní stránky. 16

Viz např. http://manipulatori.cz/ministerstvo-vnitra-islamofobni-a-protimigrantske- -nalady-jsou-hlavnim-tematem-extremistu/ (navštíveno 3. 9. 2016).

Islám se vkrádá do našIch obýváků:

namísto úvodu

|

25

proti islámu, který ještě nedávno dokázal vyhnat do ulic stovky demonstrantů, ocitá za zenitem. Zda jde spíše o důsledek přesycení tématem

(těžko bojovat proti islámu v zemi, kde muslimů není mnoho a migranti

se jí obloukem vyhýbají), nebo následek dlouhodobějších personálních

třenic mezi vůdci zdejších organizovaných islamofobů, to lze v tuto chvíli těžko posoudit.

Zároveň však gradující xenofobní rétorika spolu s agresivními výpady

proti jejím oponentům vyvolala četné veřejné protesty.

17

Jak političtí

komentátoři stále častěji připomínají, dochází k pozvolné polarizaci společnosti. Ovšem bez ohledu na to, jak se situace bude nadále vyvíjet, již nyní je zřejmé, že pro Česko se islám i migrace staly katalyzátory mnohem širších ideových střetů.

Jak již zde zaznělo, v Česku se boj proti islámu odehrává především

v kyberprostoru. Bylo by však chybou přisuzovat těm, kteří dnes a denně na internetu sdílejí texty proti muslimům, a priori xenofobní, rasistické či dokonce fašizoidní sklony. Ještě větším omylem by však bylo nevidět, že mezi nimi nemálo xenofobů a rasistů spolehlivě najdeme. Bylo by chybou cítit empatii k neustále osočovaným muslimům a necítit ji k těm, kteří na základě kusých útržků z médií a internetu mají z muslimů prostě strach. Vzhledem k tomu, v jakých souvislostech dennodenně na islám narážejí, se ani není čemu divit. Jistě by bylo možné konfrontovat, bod po bodu, závěry sociologických šetření věnovaných zdejším muslimům

18

s jejich mediální reprezentací – ale zároveň je třeba si připomenout, že množství čtenářů (diváků, posluchačů), které osloví oba druhy výstupů, je zkrátka nesouměřitelné.

Střety kolem islámu dnes v Česku probíhají na mnoha frontách

i mnoha formami: Od zástupů internetových debatérů hledajících na sociálních sítích spřízněné duše, přes počiny institucionální (viz zřízení brněnského Centra pro studium politického islámu aktivisty Billa Warnera), od facebookových uskupení typu Islám v České republice nechceme,

19

až po mezinárodní sdružení monitorující islámské dění a varující

17

Jedním z nich byla výzva Vědci proti strachu a lhostejnosti, která se dočkala vydatné medializace i řady rozhořčených odpůrců. Viz http://www.vyzvavedcu.cz/ (navštíveno 19. 9. 2016). 18

Vřelé doporučení si zaslouží Daniel Topinka (ed.), Muslimové v ČR: Etablování muslimů a islámu na veřejnosti. 19

Vedle zmíněné facebookové platformy mají též vlastní webové stránky www.ivcrn.cz (navštíveno 3. 9. 2016).

|

Bronislav ostřanský

před muslimy (například webové stránky Jihad Watch

20

nebo Gates

of Vienna).

21

Od poslanců, kteří objevili hrozbu islamizace a uvědomili

si ohromný potenciál debat o islámu,

22

až po obskurní zákoutí interne

tu.

23

Virtuální prostor je dynamický, informace rychle zastarávají a řada

protimuslimských uskupení má jen jepičí trvání (viz několik iniciativ spjatých se jménem Martina Konvičky, z nichž se do mediálního povědomí nejvíce dostal Blok proti islámu) či mizivý reálný ohlas (mnoho islamofobních iniciativ se rodí na Facebooku, kde mnohde také vyhasnou, aniž by kdy překročily jeho rámec). Pro spoustu politiků či publicistů navíc představuje vymezení se vůči islámu krátkodobou záležitost spojenou zpravidla s konkrétní událostí (volby) či dílčím sporem (jako pře o muslimské šátky či spory o výstavbu mešity). Následující kapitoly se opírají o studium rozsáhlé a místy značně bizarní kazuistiky, ovšem nerady by na ní ustrnuly.

Dnes máme v češtině k dispozici celou řadu protiislámských titulů,

ať již překladových, či původních (o zákopech informační války bude pojednáno v následující kapitole). V procesu „demaskování islámu“ hrají významnou roli odpadlíci od islámu, z nichž mnozí úspěšně přitahují zájem médií. Ve skromnější míře obdobné zpovědi „z nitra islámu“ najdeme i na českém internetu, kde svou dramatičností dokáží oslovit četné diváky. Lidový náhled na islám a muslimy ovlivňuje rovněž takzvaná orientalizující beletrie, kam lze volně zařadit též všemožné tituly na téma žena a islám.

24

Patří sem knihy podnětné, jež mohou čtenáře

poučit i obohatit, ale i tituly pochybné provenience. Příběhy, v nichž se citlivá a křehká žena sráží s neúprosným světem formovaným ještě neúprosnějším náboženstvím, zpravidla mívají vše, co správný bestseller 20

Viz https://www.jihadwatch.org/ (navštíveno 5. 8. 2016). 21

Viz http://gatesofvienna.net/ (navštíveno 5. 8. 2016). 22

Viz např. https://www.novinky.cz/domaci/403846-na-seminari-o-islamu-samkova- -vyhnala-svym-projevem-muslimy-ze-salu.html (navštíveno 5. 8. 2016). 23

Viz např. http://protiproud.parlamentnilisty.cz/duchovni-svet/2382-prokleti-sveta-jme- nem-islam-nikdy-nebyl-neni-ani-nebude-nabozenstvim-miru-109-versu-prikazujicich-nase--zniceni-nevyvratitelne-dukazy-jeho-nasilne-povahy-neustane-dokud-nepokori-cely-svet-jeden-a-pul-miliardy-lidi-ma-prikazano-nas-vyhladit.htm (navštíveno 5. 8. 2016). 24

Tuto rozsáhlou produkci si můžeme pracovně rozdělit podle toho, jak se ona sama prezentuje, na dva segmenty, „beletristickou fikci“ a „skutečné příběhy“. Dobře se prodává patrně obojí (jinak by nevycházelo tolik příslušných titulů), byť tu a tam najdeme ukázky tohoto žánru i v Levných knihách. Čítankovým příkladem z druhé kategorie budiž kniha Evy Urbaníkové Ztracené: Skutečné příběhy žen, které milovaly muslima.

Islám se vkrádá do našIch obýváků:

namísto úvodu

|

27

potřebuje: atraktivní kulisy, dramatický děj a především konflikt, který je natolik vyhrocený, aby čtenáře vtáhnul do děje, ale ne zcela zřetelný, aby ponechal prostor obrazotvornosti. K vyhledávaným titulům patří odhalení ze zákulisí muslimských extremistů a teroristů, spojená často se špionážní nebo konspirační tematikou i akčním narativem.

Dnešní protiislámský étos není ničím novým, byť v kontextu počátku třetího milénia může svou jadrností překvapit. Historie českého odporu vůči islámu sahá do samých počátků našich kontaktů s tímto náboženstvím. Dnešní stereotypy o muslimech mají vskutku na co navazovat, jak dokladuje i kapitola Daniela Křížka. Raně novověké filipiky proti Turkům (tehdejším slovníkem saracénům, hagarénům, izmaelitům, mohamedánům, pohanům aj.) neodmyslitelně patří k našemu staršímu písemnictví a nejznámější z nich, kniha Antialkorán pana Václava Budovce z Budova, se dostala do širokého povědomí.

Jak výstižně napsal český orientalista (a muslim) Petr Pelikán, „neměli bychom si namlouvat, že by byl kdy v historii vztah Čechů k islámu a k muslimům nějak přehnaně bratrský. (...) Můžeme zajisté zdůrazňovat, kolik století se na lékařské fakultě Karlovy univerzity vyučoval Ibn Sínův Kánon lékařství nebo že bychom bez muslimských Arabů neměli algoritmus, alkohol ani spoustu dalších vymožeností začínajících na al-. Dokud však bude Babička Boženy Němcové povinnou školní literaturou, bude nám její pes Sultán trapně připomínat, že v temných dobách, kdy jsme ještě neznali politickou korektnost, jsme dávali pejskům na potupu muslimům jména jejich světců jako Alík (Alí), Hasan nebo podle samotné prorokovy paní matky Amina.“

25

Protiislámské polemiky u nás vstoupily do širšího povědomí především s rozvojem sociálních sítí, přesto bychom neměli zapomínat na to, že počátky soudobého odporu vůči islámu se pojí již s prvními lety po roku 1989, kdy znovuzískaná svoboda a otevření hranic vedly k uvolnění stavidel ve všech ohledech. Tehdy došlo rovněž k přehodnocení československé zahraniční politiky z dříve jednoznačně protiizraelského kurzu do polohy obrácené o sto osmdesát stupňů. Počátky veřejně proklamovaného odporu vůči muslimům tak v Česku souvisejí s protiarabskými prezentacemi zastánců Izraele. Ostatně izraelsko-palestinský konflikt má, přestože nejde o střet náboženský, významné místo v českém diskurzu

o islámu dodnes.

25

Ondřej Beránek a Bronislav Ostřanský (eds.), Stíny minaretů, 226.


28

|

Bronislav ostřanský

Mapování soudobého českého odporu vůči islámu by bylo jistě bar

vité.

26

Úvodní kapitoly by se pojily ke štvavému internetovému projektu

Eurabia.cz. Jako výsměch (a zároveň doklad, jak se debaty o islámu za ta léta vyhrotily) dnes působí formulace záměru webu z rubriky O nás, který si jeho autoři před více než deseti lety předsevzali: „Vytkli jsme si za cíl pravdivě informovat o rostoucím nebezpečí, které představuje plíživé pronikání islámu do Evropy. Nikoliv však ve smyslu jakékoliv nesnášenlivosti – důrazně se distancujeme od rasismu, xenofobie, náboženské i národnostní nenávisti. V žádném případě nehodláme muslimy „házet do jednoho pytle“, řečeno tradičním českým úslovím. (zvýraznění kurzívou B. O.) Uvědomujeme si, kolik z nich jsou poctiví, čestní občané evropských států.“

27

Islamofobním průkopníkem na zdejších knihkupeckých pultech se

stal spis Proč nejsem muslim autora skrývajícího se pod pseudonymem Ibn Warraq (doslova „Syn antikváře“ či „kopisty“).

28

Boj proti islámu

v Česku má i své institucionální kapitoly; od založení obskurního občanského sdružení AntiMešita aktivisty z Hradce Králové Valentina Kusáka, přes masovou (a dnes již zrušenou) facebookovou skupinu Islám v České republice nechceme, která boj proti islámu zpopularizovala, až po skličující výjev hlavy státu stojící na jednom pódiu s vůdcem českých islamofobů při příležitosti oslav 17. listopadu v Praze na Albertově uběhlo nemnoho let. Pomyslnou výkladní skříň českého odporu vůči islámu představuje vedle sociálních sítí hlavně zdejší „blogosféra“. Vědomí, že postavit se proti islámu je nejen přirozené, ale též argumentačně snadno ospravedlnitelné, je jistě svůdné, a tak řada zdejších blogerů a blogerek zaměřujících se, více či méně, na islám a na muslimy sehrává významnou roli v procesu racionalizace islamofobie.

29

Psát dnes o islamofobii, jak se může zdát z internetu či veřejných

debat, zavání aktivismem a ať již se autoři této knihy snažili sebevíce držet v rámci mantinelů vlastních odborností a metodologických daností, 26

K historii protiislámské politiky v České republice, viz Miroslav Mareš a kol., Ne islámu! Protiislámská politika v České republice, 75 – 80. 27

Viz http://eurabia.parlamentnilisty.cz/ShowContent.aspx?id=10 (navštíveno 2. 2. 2017). 28

Protiislámské literatuře v češtině se věnuje samostatná podkapitola Bronislava Ostřanského. 29

Ze zdejších blogerů a blogerek, více či méně umanutých islámem, viz např. http://lukaslhotan.blog.idnes.cz/, http://www.parlamentnilisty.cz/profily/Doc-Martin-Konvicka-Ph- -D-104562, http://vojtekova.blog.idnes.cz/, http://tomaspicl.blog.idnes.cz/, http://radosa. blog.idnes.cz/ (vše navštíveno 2. 2. 2017) a mnoho dalších.

Islám se vkrádá do našIch obýváků:

namísto úvodu

|

29

podobnému náhledu se – v kontextu dnešní zjitřené společenské citlivosti na všechno, co se islámu týká – patrně stejně nevyhnou.

V úvodní kapitole Islamofobie jako koncept i kolbiště se Bronis­ lav Ostřanský pokusil předestřít teoretický rámec potřebný k dalším výkladům, zahrnující spory o koncept i termín islamofobie, její původ, východiska, povahu, projevy i typologizaci, přesahy a souvislosti, jakož i pokusy o její ideologické ospravedlnění, příslušné písemnictví a tak podobně. A vedle představení relevantních pohledů předních odborníků se tato kapitola snaží přiblížit i názory a postoje těch, kterých se týká především, tedy odpůrců islámu.

Na tuto část navazuje stať Daniela Křížka nazvaná Vývoj západních představ o islámu a muslimech: o stereotypech a předsudcích. Neklade si za cíl rozebírat a uvádět na pravou míru nesčetné množství současných schémat na muslimské téma, nýbrž zasadit, a to pohledem kulturního antropologa, danou problematiku do náležitého duchovního kontextu. Bez správného porozumění tomu, jakým způsobem jsou (byli) muslimové mezi nemuslimy prezentováni a vnímáni, totiž nelze pochopit ani to, jaké emoce (postoje, reakce atd.) dnes vyvolávají. Tato kapitola je tudíž pomyslným klíčem k dalším pasážím a souvislostem.

Kapitola Zory Hesové Problém islám: Vrstvy protiislámských diskurzů a jejich kontext v úvodních pasážích v mnohém rozvíjí východiska představená v kapitole Bronislava Ostřanského, těžiště jejího výkladu však spočívá v pečlivém nástinu vývoje vnímání islámu a muslimů nemuslimskými západoevropskými většinami. Autorka, na příkladech napříč západní Evropou, věcně přibližuje konstitutivní prvky několika etap, jimiž prošlo tamní vnímání muslimských „Jiných“, a to od konfrontačního „orientalistického diskurzu“ osmdesátých let minulého století, založeného na tématu civilizace, až po soudobý „proti-islámský diskurz“, postavený na konceptu islámu jakožto nepřátelské ideologie.

Ze západního kontextu do aktuálních českých souvislostí nás uvádí kapitola pod názvem Motivace islamofobních (antiislamistických) postojů zejména v České republice a přínos religionistiky k jejich analýze, jejíž autor Ivan O. Štampach se věnuje tématu duchovních východisek současných českých protiislámských aktivistů. Dokazuje, že odpor proti islámu u nás může spojovat jinak ideově i sociálně velmi rozmanité aktéry, a také rozvádí, proč je tak potřebné snažit se jejich motivacím porozumět. Jak výstižně píše, „to, že protiislámský radikalismus je politicky úspěšný jen částečně, neznamená, že veřejná diskuse je zbytečná.

|

Bronislav ostřanský

Z hlediska občanských principů je třeba se s těmito tendencemi vyrovnat. Pro správnou a, pokud možno, účinnou argumentaci ve prospěch českého právního řádu v evropském kontextu je nutno sledovat motivy protiislámských postojů. Pokud za odmítáním islámu nerozlišíme důvody, pro které je islám odmítán, mohou se diskusní stanoviska míjet a půjde o protisměrné monology.“

Přesahy islamofobie do politické sféry, přesněji do jejích extrémních poloh, mapuje Miroslav Mareš v kapitole Islamofobie a extremismus v České republice. Islamofobové, obecně, bývají na označení za extremisty hákliví a ani vztah zdejších extremistů k islamofobii není zdaleka jednoznačný – o to plastičtější



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist