načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: IPO -- Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku - Tomáš Meluzín; Marek Zinecker

IPO -- Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku
-15%
sleva

Kniha: IPO -- Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku
Autor: Tomáš Meluzín; Marek Zinecker

Základní informace o prvotní veřejné nabídce akcií (IPO), jako o zdroji financování rozvoje podniku - možnosti financování rozvoje akciové společnosti, výhody a nevýhody realizace IPO, ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  490 Kč 417
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
13,9
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2009
Počet stran: 208
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: xvi, 188 stran: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Datum vydání: 11. 12. 2009
Nakladatelské údaje: Brno, Computer Press, 2009
ISBN: 9788025126202
EAN: 9788025126202
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Základní informace o prvotní veřejné nabídce akcií (IPO), jako o zdroji financování rozvoje podniku - možnosti financování rozvoje akciové společnosti, výhody a nevýhody realizace IPO, postupy při uskutečnění IPO atd.

Popis nakladatele

Publikace je určena zejména lidem, kteří se rozhodují, jaký mají zvolit nejvhodnější způsob financování rozvoje podniku. Zaujme odborníky z podnikové praxe, vrcholové a finanční manažery, investory, finanční a právní poradce. Užitečná bude rovněž studentům vysokých škol, vyšších odborných škol a vyšších forem manažerských studií. Kniha obsahuje teoretický základ, ale zájemcům poskytne také nezbytné praktické informace. Najdete v ní například: - možnosti financování rozvoje akciové společnosti - výhody a nevýhody použití IPO - postup při realizaci IPO - analýzu nákladů spojených s IPO - oceňování prvotních veřejných nabídek akcií - výsledky výzkumu IPO na českém kapitálovém trhu O autorech Ing. Tomáš Meluzín, Ph. D., je odborným asistentem na Ústavu ekonomiky Fakulty podnikatelské v Brně, kde zastává rovněž funkci tajemníka pro vědu a výzkum. Garantuje a přednáší předměty základy ekonomiky podniku, ekonomická analýza. Ve své výzkumné činnosti se dlouhodobě zabývá problematikou Initial Public Offering. doc. Ing. Marek Zinecker, Ph. D., působí na Ústavu financí Fakulty podnikatelské VUT v Brně. Garantuje a přednáší předměty finance podniku, finanční řízení podniku a vede také předmět investiční analýza v rámci manažerského studia pro řídící pracovníky. (prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Tomáš Meluzín; Marek Zinecker - další tituly autora:
Základy financí podniku Základy financí podniku
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

89

Kapitola 9

Anomálie spojené s IPO

Tato kapitola je věnována analýze specifi ckých fenoménů, které jsou spojeny s prvotními

veřejnými nabídkami akcií na světových trzích. Mezi tyto anomálie patří zejména underpricing

– podhodnocení emisního kurzu akcií a dlouhodobě nižší výnosnost akcií po jejich prvotní

veřejné nabídce.

9.1 Podhodnocení emisního kurzu akcií

Jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, většina IPO je spojena s kladným rozdílem mezi

kurzem akcií vytvořeným během prvního dne obchodování s nimi na sekundárním trhu

a jejich emisním kurzem. V odborné literatuře je toto podhodnocení emisního kurzu akcií

označováno termínem underpricing.

Underpricing představuje v současné době jedno z nejvíce diskutovaných témat spojených

s prvotními veřejnými nabídkami akcií. Empirické studie ukazují, že první kurzy, za které se

s akciemi na veřejných sekundárních trzích obchoduje, jsou přibližně o 10–15 % vyšší než

ty, za které jsou veřejnosti nabídnuty poprvé. U menších společností s kratší historií tento

rozdíl někdy přesahuje i 50 %. Na rozvíjejících se trzích, např. v jihovýchodní Asii, Brazílii,

Řecku nebo Portugalsku, a v období s vysokým počtem IPO (zejména v období ekonomické

konjunktury) může podhodnocení emisního kurzu vzrůst až na 80 %. Tato skutečnost na

jedné straně stimuluje poptávku investorů po prvotních veřejných nabídkách akcií, neboť

mohou realizovat kapitálový zisk již několik málo dnů po jejich uskutečnění

1

. Na straně

druhé představuje implicitní náklad IPO, neboť podniky, resp. původní akcionáři (při nabídce

sekundárních akcií) získávají méně peněžních prostředků.

Dle Rittera (2008a), který se zabýval porovnáním underpricingu ve 45 zemích světa, dosahuje

podhodnocení emisního kurzu akcií nejnižší průměrné hodnoty v Rusku (4,2 %) a Argentině

(4,4 %). Za země s nejvyšší průměrnou hodnotou lze označit Indii (92,7 %) a Čínu (164,5 %).

Údaje týkající se dalších zemí jsou uvedeny v následujících dvou grafech.

1 Pro underpricing se proto často používá alternativní termín „počáteční výnosnost IPO“ (angl. initial return).


90

Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku

Rusko

Rakousko

Dánsko

Norsko

Nizozemí

Francie

Turecko

Španělsko

Belgie

Portugalsko

0 %

5 %

10 %

35 %

20 %

25 %

30 %

15 %

40 %

Velká Británie

Finsko

Itálie

Polsko

Irsko

Řecko

Kypr

Německo

Švédsko

ŠvýcarskoBulharsko

Graf 9-1: Průměrná hodnota underpricingu ve vybraných evropských zemích

Zdroj: Ritter (2008a)

0 %

20 %

40 %

140 %

80 %

100 %

120 %

60 %

160 %

180 %

Argentina

Kanada

Chile

Nigérie

Izrael

Mexico

Hong Kong

Austrálie

USA

Nový Zéland

Indonésie

Filipíny

Irán

Jižní Afrika

Thajsko

Singapore

Taiwan

Japonsko

Brazílie

Srí Lanka

Korea

Malajsie

Indie

Čína

Graf 9-2: Průměrná hodnota underpricingu ve vybraných zemích mimo Evropu

Zdroj: Ritter (2008a)


91

V tabulce 9-1 je uvedena průměrná počáteční výnosnost IPO v závislosti na výši tržeb emitentů

za posledních 12 měsíců před uskutečněním IPO na amerických trzích v letech 1980–2008.

Z tabulky vyplývá, že s rostoucí výší tržeb emitentů lze očekávat nižší podhodnocení emisního

kurzu akcií při jejich IPO.

Tržby emitentů

v mil. USD

1980–1989 1990–1998 1999–2000 2001–2008

Počet

IPO

Průměrná

počáteční

výnosnost

Počet

IPO

Průměrná

počáteční

výnosnost

Počet

IPO

Průměrná

počáteční

výnosnost

Počet

IPO

Průměrná

počáteční

výnosnost

tržby<10 416 10,3 % 716 17,3 % 334 68,8 % 135 6,4 %

10≤ tržby <20 252 8,5 % 388 18,4 % 139 80,1 % 41 8,4 %

20≤ tržby <50 497 7,7 % 783 18,8 % 152 75,9 % 126 13,4 %

50≤ tržby <100 352 6,6 % 583 12,9 % 89 60,4 % 137 16,9 %

100≤ tržby <200 238 4,8 % 446 11,8 % 57 34,9 % 120 15,1 %

200≤ tržby 287 3,5 % 630 8,6 % 88 25,5 % 322 11,0 %

Celkem 2 042 7,2 % 3 546 14,8 % 859 64,3 % 881 11,9 %

Tabulka 9-1: Průměrná počáteční výnosnost IPO podle výše tržeb emitentů

na amerických trzích v letech 1980–2008

Zdroj: Ritter (2009b)

Dopad underpricingu na emitující společnosti, resp. jejich akcionáře byl popsán v kapitole 8.1.2.

Nyní budou analyzovány soudobé teoretické přístupy k vysvětlení existence tohoto fenoménu. Ty

jsou nejčastěji založeny na informační asymetrii mezi jednotlivými subjekty, které se účastní

prvotní veřejné nabídky akcií. Jedná se o informační asymetrii mezi:

• emitenty a investory,

• emitenty a upisovateli,

• různými typy investorů,

• dalšími zúčastněnými subjekty.

Teorie založené na informační asymetrii mezi emitenty a investory předpokládají, že po

tenciální investoři mají méně informací o skutečné tržní hodnotě akcií než samotní emitenti.

Skutečnost, že nelze ohodnotit kvalitu společnosti realizující IPO, pak vede k tomu, že inves

toři nejsou ochotni koupit akcie za tržní cenu a požadují underpricing jako odměnu za riziko,

které nákupem akcií podstupují. K teoriím podporujícím tento předpoklad patří zejména teorie

signalizování kvality emitenta. Podle této teorie se „kvalitní“ emitenti snaží prostřednictvím

výrazného podhodnocení první veřejné nabídky akcií vyslat investorům signál, že právě oni si

Anomálie spojené s IPO


92

Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku takové podhodnocení mohou dovolit, a umožňují tak prvním investorům realizovat kapitálový zisk z prodeje akcií již po několika dnech jejich obchodování na sekundárním trhu. Emitenti jsou si vědomi toho, že investoři si to zapamatují a náklad v podobě vyššího underpricingu se jim vrátí, až se rozhodnou pro další veřejnou nabídku akcií, tj. SEO. Předpokládají, že při následné veřejné nabídce akcií získají kapitál výrazně vyšší hodnoty, než kdyby akcie při jejich prvotní nabídce nebyly podhodnoceny. Zároveň lze očekávat, že pro „nekvalitní“ fi rmy bude příliš nákladné napodobovat „kvalitní“ fi rmy tím, že své emise budou také podhodnocovat. Teorie signalizování kvality emitenta byla rozpracována do mnoha dalších variant, které však vzhledem k jejich nízké empirické podpoře nelze považovat za obecně platné. Bylo sice prokázáno, že přibližně třetina emitentů brzy po první veřejné nabídce akcií skutečně získává dodatečný kapitál pomocí další veřejné nabídky, avšak žádný statisticky významný vztah mezi mírou podhodnocení první nabídky a mírou podhodnocení nabídek následujících nebyl prokázán. V současné době neexistuje jasný důkaz toho, že by chování investorů při SEO bylo příznivější u fi rem, které své kurzy při IPO podhodnotily více než ostatní emitenti. Je třeba si také uvědomit, že na efektivně fungujícím kapitálovém trhu se investoři snaží ohodnotit následující nabídku akcií na základě jeho současné situace a podle očekávání budoucího vývoje emitenta a nikoli podle jediného signálu z minulosti, kterým je podhodnocení emisního kurzu. Někteří autoři, například Grinblatt a Hwang (1989) a Bernheim (1991), na základě svého výzkumu dospěli k názoru, že existují i jiné alternativní signály emitentů, kterými jsou například volba renomovaného manažera emise, výběr prestižní auditorské fi rmy pro validaci fi nančních výkazů nebo také závazek k výplatě dividend, které nejsou v mnoha zemích daňově uznatelným nákladem, a proto značně zatěžují cash-fl ow podniku, což slouží jako silný signál trhu o dostatečné ziskovosti emitující společnosti. Teorie založené na informační asymetrii mezi emitenty a upisovateli vychází z toho, že upisovatelé jsou lépe informováni o poptávce investorů po nových akciích než emitenti, a proto sami určují výši emisního kurzu akcií a jeho podhodnocení vůči očekávané tržní ceně. Výše podhodnocení emisního kurzu akcií je v tomto případě výsledkem kompromisu mezi pravděpodobností úspěšného úpisu (underpricing ji zvyšuje) a odměnou požadovanou upisovateli (underpricing ji snižuje). Teorie založené na informační asymetrii mezi různými typy investorů předpokládají, že existují různé skupiny investorů, které mají odlišný přístup k informacím. Méně informovaní investoři pak většinou požadují underpricing. První z těchto teorií se označuje jako tzv. vítězovo prokletí, v anglickém originálu the winner‘s curse, jejímž představitelem je Kevin Rock (1986). Podle této teorie existují dvě skupiny investorů: • informovaní investoři, kteří jsou schopni určit reálnou hodnotu akcií emitenta, a proto

investují pouze do podhodnocených emisí, • neinformovaní investoři, kteří nejsou schopni rozeznat podhodnocenou a nadhodno

cenou emisi, a proto investují své peněžní prostředky do nově nabízených akcií zcela

náhodně, bez jejich detailního zkoumání. Vítězovo prokletí spočívá v tom, že v případě nadhodnocených emisí získají neinformovaní investoři všechny poptávané akcie, neboť informovaní investoři o ně nemají zájem. Pokud se však na trhu objeví podhodnocená emise, neinformovaní investoři o ni sdílejí zájem společně s investory informovanými. V daném případě obvykle poptávka po emisi výrazně převyšuje její


93

nabídku, což vede k tomu, že příděl akcií je mezi investory značně omezen. Důsledkem toho je, že všichni investoři, včetně těch neinformovaných, obdrží méně akcií, než poptávali. Výsledným efektem této situace je obvykle negativní průměrný očekávaný výnos neinformovaných investorů. Výše popsané chování investorů lze uvést prostřednictvím následujícího příkladu.

Příklad 4

Předpokládejme, že na kapitálový trh hodlají vstoupit dvě společnosti formou prvotní veřejné nabídky akcií. Emise obou společností dosahují shodného objemu, a to 2 000 akcií, a jsou nabízeny za předem stanovený emisní kurz o stejné hodnotě. První emise je o 15 % podhodnocena, druhá o 15 % nadhodnocena. Dále předpokládejme, že na trhu existují jak informovaní investoři, kteří investují pouze do podhodnocených emisí, tak investoři neinformovaní, kteří investují průběžně do všech emisí na trhu. Objednávky investorů a pravděpodobnost jejich uspokojení u jednotlivých emisí vyplývají z následující tabulky.

Charakteristika IPO Podhodnocená emise Nadhodnocená emise

Podhodnocení / Nadhodnocení (%) 15 15

Objem emise (ks) 2 000 2 000

Poptávka informovaných investorů (ks) 1 000 0

Poptávka neinformovaných investorů (ks) 2 000 2 000

Celková poptávka (ks) 3 000 2 000

Pravděpodobnost uspokojení objednávky (%) 66,66 100 Tabulka 9-2: Chování investorů v modelu K. Rocka

Zdroj: vlastní zpracování dle lit. Podškubka (2007)

Průměrná očekávaná výnosnost neinformovaných investorů bude po prvním dni obchodování akcií na sekundárním trhu negativní (0,6666 × 0,15 - 1 × 0,15 = - 0,05), neboť v jejich portfoliích budou převládat akcie z nadhodnocené emise. To má za následek, že jejich očekávaný výnos nebude roven průměrnému výnosu trhu, přestože se do něj snaží jako do celku investovat. Pokud tedy chtějí emitenti (případně upisovatelé) přesvědčit ke koupi akcií všechny skupiny investorů, musí stanovit emisní kurz nižší než je tržní hodnota akcií, aby neinformovaným investorům kompenzoval ztrátu vyplývající z jejich menší informovanosti. Emitenti tedy využívají underpricing k přilákání zájmu neinformovaných investorů. Empirické studie, které se zabývaly ověřením výše uvedené teorie v praxi, dospěly k následujícím závěrům: • Institucionální investoři jsou všeobecně lépe informováni o skutečné hodnotě nabí

zených akcií než retailoví investoři, a proto se jim mnohem častěji daří investovat do

podhodnocených emisí než retailovým investorům.

Anomálie spojené s IPO


94

Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku • Čím méně informací mají investoři o skutečné hodnotě emitenta, tím větší underpricing

požadují a jeho existence je nezbytnou podmínkou pro úspěšný úpis všech nabízených

akcií. • Snížení informační asymetrie mezi jednotlivými skupinami investorů obvykle vede

k nižšímu podhodnocení emisního kurzu, což má ve svém důsledku pozitivní dopad na

nákladnost emise. • Efekt „vítězova prokletí“ se projevuje zejména v případě úpisu akcií za předem stanove

nou cenu. Z důvodu existence informační asymetrie mezi jednotlivými investory se mohou méně informovaní investoři při výběru vhodné investiční příležitosti rozhodovat podle volby ostatních investorů. Na základě tohoto předpokladu vznikla teorie informační kaskády, jejímž autorem je Ivo Welch (1992). Tato teorie je založena na myšlence, že individuální investoři si všímají, jak velký zájem mají o nové emise ostatní investoři, a podle toho si pak vybírají společnosti, do kterých vloží své peněžní prostředky. Pokud investor zjistí, že se o emisi ostatní investoři příliš nezajímají, může se rozhodnout, že od zamýšlené koupě odstoupí, a to například i přesto, že má k dispozici pozitivní informace o emitentovi. Z tohoto pohledu je velmi důležitá role počátečních investorů, kteří mohou iniciovat jak pozitivní, tak negativní kaskádový efekt. Pro emitenta je případný nezájem ze strany investorů pochopitelně nežádoucí, a proto se právě pomocí podhodnocení emisního kurzu bude snažit přesvědčit několik prvních investorů o výhodnosti koupě akcií a bude očekávat, že o nabízené akcie projeví zájem i další investoři a bude vytvořena dostatečná poptávka po akciích. Další teorie je založena na existenci informační asymetrie mezi upisovateli (manažery emise) a institucionálními investory. V současné době je ve většině zemí určován emisní kurz akcií a jejich následná alokace na základě bookbuildingu. Tento proces nechává manažerovi emise poměrně výrazné pravomoci při konečné alokaci akcií investorům. Na začátku celého procesu určení emisního kurzu akcie stanoví manažer emise kurzové rozpětí, resp. maximální cenu emisního kurzu. Během následného setkání s investory (road show) se pak od nich snaží získat co nejvíce informací, které se týkají jejich odhadu reálné ceny akcií. Z pohledu investora však nemusí být výhodné sdělovat skutečný odhad ceny akcie, neboť lze očekávat, že takovéto sdělení způsobí zvýšení emisního kurzu. Pokud tedy manažer emise chce, aby mu investoři o emisi sdělili své skutečné představy, musí jim poskytnout určitou kompenzaci, kterou může představovat přidělení většího podílu akcií na emisích s vyšším počátečním výnosem. Podpůrný empirický fakt, že institucionálním investorům skutečně obvykle připadne vyšší podíl u výnosnějších emisí, byl již popsán u teorie vítězova prokletí. Empirické studie, které ověřovaly platnost této teorie, dospěly mj. k závěru, že manažeři emise nezohlední nově získané informace od investorů v emisním kurzu v plné míře. IPO s emisním kurzem stanoveným nad původně plánované cenové rozpětí dosahovaly výrazně vyššího průměrného počátečního výnosu než IPO, u kterých byl emisní kurz určen pod či uvnitř plánovaného cenového rozpětí. V následující tabulce je uvedena průměrná počáteční výnosnost amerických IPO v závislosti na stanovení emisního kurzu pod, uvnitř nebo nad kurzovým rozpětím v letech 1980–2001.


95

Období

Počet

IPO

Průměrná

počáteční

výnosnost

Průměrná počáteční výnosnost % IPO s počáteční výnosností > 0

Cena pod

kurzovým

rozpětím

Cena uvnitř

kurzového

rozpětí

Cena nad

kurzovým

rozpětím

Cena pod

kurzovým

rozpětím

Cena uvnitř

kurzového

rozpětí

Cena nad

kurzovým

rozpětím

1980–1989 1971 7,4 % 0,6 % 7,8 % 20,5 % 32 % 62 % 88 %

1990–1994 1632 11,2 % 2,4 % 10,8 % 24,1 % 49 % 75 % 93 %

1995–1998 1752 18,1 % 6,1 % 13,8 % 37,6 % 59 % 80 % 97 %

1999–2000 803 65,0 % 7,9 % 26,8 % 119,0 % 59 % 77 % 96 %

2001 80 14,0 % 7,2 % 12,5 % 31,4 % 70 % 83 % 92 %

1980–2001 6238 18,8 % 3,3 % 12,0 % 52,7 % 47 % 72 % 94 %

Tabulka 9-3: Průměrná počáteční výnosnost amerických IPO v závislosti na stanovení emis

ního kurzu pod, uvnitř nebo nad kurzovým rozpětím v letech 1980–2001

Zdroj: Ritter a Welch (2002)

Kromě výše uvedených teorií, které byly založeny na informační asymetrii mezi zúčastněnými

subjekty IPO, existují i další teorie nabízející možné vysvětlení existence underpricingu. Vybrané

z nich jsou stručně charakterizovány níže.

Brennan a Franks (1995) dospěli k názoru, že manažeři emitující společnosti využívají

underpricing k vytvoření silného převisu poptávky nad nabídkou akcií. Díky tomu jsou akcie

lépe alokovány mezi větší počet retailových investorů, čímž se zvyšuje likvidita akcií při jejich

následném obchodování na sekundárním trhu. Především se však zvětšuje manévrovací prostor

pro management fi rmy, neboť retailoví akcionáři nemají až tak vysokou motivaci ke kontrole

managementu.

Další možné vysvětlení podhodnocování emisních kurzů akcií nabízí teorie ochrany před

žalobami. Stejně jako předchozí teorie i tato považuje podhodnocení emisního kurzu za

úmyslné. Důvodem této skutečnosti jsou právní systémy některých zemí, které obvykle stanovují

přísná pravidla pro poskytování informací o fi rmách realizujících IPO. V praxi jde zejména o to,

aby představitelé těchto fi rem poskytli veškeré relevantní informace potenciálním investorům,

a to především prostřednictvím emisního prospektu. Pokud tak neučiní, mohou riskovat, že

budou investory v budoucnu žalováni. Underpricing je v tomto případě prostředkem k tomu,

aby se zabránilo pozdějším žalobám ze strany investorů v důsledku výrazného poklesu

kurzu, ke kterému by mohlo dojít proto, že některá významná fakta nebyla v prospektu uvedena.

Přestože je toto vysvětlení podhodnocení emisního kurzu vcelku přesvědčivé, empirické důkazy

shromážděné Ljungqvistem (2004) ukazují, že teorii ochrany před žalobami nelze v žádném

případě považovat za jednu z hlavních příčin krátkodobého podhodnocení emisního kurzu.

Tento závěr je také podpořen Ritterem (1998), který tvrdí, že země, ve kterých je pravděpodobnost

žalob nízká, jako jsou například Finsko, Německo, Japonsko, Švýcarsko a Švédsko, mají podobnou

úroveň podhodnocení jako Spojené státy americké. Právě v USA totiž platí velmi přísný zákon

o poskytování informací a provedení due diligence (Securities Act of 1933). Je-li tedy tato teorie

správná, mělo by podhodnocení v USA výrazně převyšovat podhodnocení v jiných zemích.

Anomálie spojené s IPO


96

Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku Jedna z posledních teorií je založena na tom, že underpricing je prostředkem, který využívají upisovatelé k podnícení zájmu o obchodování s novými emisemi akcií na sekundárním trhu. Vede je k tomu následné profi tování z obchodních poplatků. Z výše uvedeného vyplývá, že v současné době existuje mnoho různých teorií, které se zabývají vysvětlením krátkodobého podhodnocování emisních kurzů akcií při IPO. Mnohé z těchto teorií byly podpořeny empirickými výzkumy, v současné době však neexistuje ucelená teorie, která by fenomén podhodnocování, a především jeho úroveň, dokázala vysvětlit v každé zemi. Lze se domnívat, že na výši underpricingu působí několik vzájemně se doplňujících faktorů a v podmínkách českého kapitálového trhu, na kterém zatím není příliš obvyklé získávat kapitál formou IPO, půjde především o zajištění dostatečné poptávky ze strany institucionálních i soukromých investorů. V následujícím grafu je uvedena závislost mezi velikostí podhodnocení emisního kurzu a tržní kapitalizací IPO na hlavních evropských burzách v roce 2007. Největšího podhodnocení bylo dosaženo u emisí s nízkou tržní kapitalizací, tj. do 100 mil. EUR. S rostoucí tržní kapitalizací se pak underpricing snižuje. V souladu s výše uvedenými teoretickými přístupy je možné pro tuto skutečnost nalézt dvě základní vysvětlení. Především jde o to, že u větších společností existuje menší informační asymetrie mezi emitenty a investory než u malých společností, které podnikají na specifi ckých trzích. Dle lit. Paleari et al. (2008) je stupeň informační asymetrie přímo závislý na velikosti podniku a lze konstatovat, že u menších společností je podhodnocení emisního kurzu akcií většinou vyšší. Menší společnosti jsou také obvykle spojeny s vyšším stupněm podnikatelského rizika a investoři proto požadují vyšší underpricing.

0 %

5 %

10 %

15 %

20 %

25 %

30 %

35 %

40 %

45 %

Tržní kapitalizace IPO v mil. EUR

<100 100<200 200<300 300<400 400<500 500<600 600<1000 1000<5000 >5000

Underpricing

Graf 9-3: Vztah mezi tržní kapitalizací IPO a podhodnocením emisního kurzu akcií

na hlavních evropských burzách v roce 2007

Zdroj: Paleari et al. (2008)


97

9.2 Dlouhodobě nižší výnosnost akcií po jejich

prvotní veřejné nabídce

Vedle podhodnocení emisního kurzu se světová odborná veřejnost zabývá studiem dlouhodobé výnosnosti akcií po jejich prvotní veřejné nabídce. Dle lit. Paleari et al. (2006) mají akcie podniků po uskutečnění IPO tendenci dosahovat nižší výnosnosti než akcie ostatních srovnatelných společností. Období nižší výnosnosti akcií obvyklé trvá 3–5 let po jejich prvotní veřejné nabídce. Tato skutečnost byla poprvé prokázána Ritterem (1991) a poté potvrzena několika dalšími mezinárodními studiemi. Dlouhodobě nižší výnosnost akcií podniků po realizaci IPO je tedy dalším fenoménem spojeným s prvotními veřejnými nabídkami akcií. Ritter (2009a) porovnává výnosnost akcií amerických podniků, které uskutečnily IPO, s výnosností akcií srovnatelných podniků za období 1970–2007. Vzorek srovnatelných podniků zahrnuje buď společnosti se stejnou tržní kapitalizací jakou dosahují emitenti nebo společnosti se stejnou tržní kapitalizací a navíc stejným poměrem účetní a tržní hodnoty.

Prvních

6 měsíců

Navazujících

6 měsíců

Doba po uskutečnění IPO v letech

Průměr

za 5 let

12345

Společnosti,

které uskutečnily IPO

5,9 % 0,4 % 6,7 % 5,0 % 9,7 % 17,9 % 12,2 % 10,2 %

Společnosti se stejnou tržní

kapitalizací

5,3 % 5,6 % 11,4 % 13,8 % 14,2 % 16,4 % 14,3 % 14,0 %

Rozdíl 0,6 % -5,2 % -4,7 % -8,8 % -4,4 % 1,4 % -2,2 % -3,8 %

Počet IPO 8 206 8 179 8 206 8 178 7 416 6 523 5 648 –

Společnosti,

které uskutečnily IPO

6,3 % 0,6 % 7,2 % 7,0 % 10,4 % 17,4 % 10,3 % 10,4 %

Společnosti se stejnou tržní

kapitalizací a poměrem

účetní a tržní hodnoty

3,9 % 4,8 % 9,0 % 12,7 % 10,9 % 18,2 % 12,7 % 12,7 %

Rozdíl 2,3 % -4,2 % -1,7 % -5,6 % -0,5 % -0,9 % -2,4 % -2,2 %

Počet IPO 7 922 7 882 7 924 7 707 6 931 6 025 5 198 – Tabulka 9-4: Výnosnost akcií amerických podniků po IPO a akcií srovnatelných

společností za období 1970–2007

Zdroj: Ritter (2009a)

Z uvedené tabulky vyplývá, že úroveň výnosnosti akcií emitentů je v pěti následujících letech po uskutečnění IPO skutečně nižší než výnosnost akcií srovnatelných podniků. V případě porovnání emitentů s podniky se stejnou tržní kapitalizací je výnosnost akcií emitentů v průměru nižší

Anomálie spojené s IPO


98

Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku o 3,8 procentních bodů ročně. Pokud jsou do porovnání zahrnuty podniky, které mají stejnou tržní kapitalizaci i stejný poměr účetní a tržní hodnoty jako emitenti, pak je výnosnost akcií emitentů v průměru nižší o 2,2 procentních bodů ročně. Z tabulky 9-4 dále vyplývá, že výnosnost akcií emitujících společností je v prvních šesti měsících po uskutečnění IPO vyšší než výnosnost akcií společností, které byly zahrnuty do srovnání. Za možné vysvětlení toho jevu lze považovat strategii emitentů a manažerů emise, kteří často uzavřou dohodu o dočasném zákazu prodeje akcií (tzv. lock-up agreement), podle které původní akcionáři (nejčastěji management fi rmy) nesmějí určitou dobu po uskutečnění IPO prodat své podíly ve společnosti. Dočasný zákaz prodeje akcií, který obvykle trvá 180 dnů od realizace IPO, má management nadále nejen motivovat ke snaze o zvýšení tržní hodnoty společnosti, ale zároveň i zajistit (a dát tím investorům pozitivní signál), že management nevyužije informační asymetrie ve svůj prospěch. Jak ukazuje následující graf, rozdíl mezi výnosností akcií emitujících společností a akcií ostatních fi rem se postupem času snižuje. Největší rozdíly lze obvykle zaznamenat během prvních tří let po uvedení emise na trh. Zároveň je možné pozorovat, že akcie emitujících společností ztrácí na své výnosnosti nejvíce ve druhém roce po uskutečnění IPO, což lze interpretovat tak, že akcie odprodávají především investoři, kteří se snažili dosáhnout relativně rychlého zisku. V tento okamžik se zřejmě začnou oddělovat kvalitnější fi rmy od méně kvalitních, které v následujících letech začínají opouštět trh. V důsledku tohoto „prosévání“ trhu se již průměrné výnosy emitujících společností ve čtvrtém a pátém roce po emisi začínají blížit výnosům srovnatelných fi rem.

2

4

6

8

10

12

14

16

18

20

Výnosnost v %

Období po IPO

První rok Druhý rok Třetí rok Čtvrtý rok Pátý rok

Ostatní společnostiEmitenti

Graf 9-4: Porovnání roční výnosnosti akcií emitentů s akciemi ostatních fi rem

Zdroj: vlastní zpracování na základě lit. Ritter (2009a)


99

V následující tabulce je uveden rozdíl mezi výnosností amerických IPO a výnosností tržního indexu CRSP

2

, resp. výnosností fi rem srovnatelných s emitenty v letech 1980–2005.

Rok Počet IPO

Průměrná

jednodenní

výnosnost

Průměrná výnosnost po 3 letech

Výnosnost

IPO

Rozdíl mezi výnosností

IPO a výnosností tržního

indexu (CRSP)

Rozdíl mezi výnosností

IPO a výnosností

srovnatelných firem

1980 70 14,5 % 88,2 % 35,5 % 17,1 %

1981 191 5,9 % 12,8 % -26,2 % -7,4 %

1982 77 11,4 % 32,2 % -36,5 % -48,7 %

1983 442 10,1 % 15,4 % -38,7 % 2,5 %

1984 172 3,6 % 27,7 % -51,3 % 3,0 %

1985 179 6,3 % 7,6 % -39,5 % 7,3 %

1986 378 6,3 % 18,6 % -20,4 % 14.3 %

1987 271 6,0 % -1,8 % -18,9 % 4,5 %

1988 97 5,4 % 55,7 % 8,3 % 51,3 %

1989 105 8,1 % 51,1 % 16,8 % 32,5 %

1990 104 10,8 % 12,2 % -34,1 % -32,4 %

1991 273 12,1 % 31,5 % -1,7 % 5,8 %

1992 385 10,2 % 34,8 % -2,3 % -19,4 %

1993 483 12,8 % 44,9 % -7,8 % -23,9 %

1994 387 9,8 % 74,1 % -8,3 % 1,0 %

1995 432 21,5 % 24,8 % -62,3 % -14,1 %

1996 621 16,7 % 25,6 % -57,0 % 8,6 %

1997 432 13,8 % 67,7 % 6,8 % 41,0 %

1998 267 22,3 % 27,1 % 9,1 % 12,2 %

1999 457 71,7 % -45,2 % -30,2 % -52,0 %

2000 344 56,2 % -59,6 % -30,2 % -48,5 %

2001 80 13,7 % 16,8 % 13,4 % -9,5 %

2002 66 9,1 % 68,5 % 39,9 % 19,7 %

2003 63 12,2 % 35,9 % -6,1 % -12,9 %

2004 174 12,3 % 44,3 % 8,8 % -1,9 %

2005 161 10,0 % 24,6 % 2,8 % -0,7 % 2 Jedná se o akciový index složený z fi rem kotovaných na amerických trzích Amex, Nasdaq a NYSE.

Anomálie spojené s IPO


100

Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku

1980–1989 1982 7,4 % 20,8 % -24,7 % 6,9 %

1990–1994 1632 11,2 % 44,7 % -7,2 % -12,7 %

1995–1998 1752 18,1 % 36,0 % -32,3 % 11,6 %

1999–2000 801 65,0 % -51,4 % -30,2 % -50,0 %

2001–2005 544 11,5 % 36,4 % 9,6 % -1,3 %

1980–2005 6711 18,4 % 23,1 % -20,4 % -3,8 %

Tabulka 9-5: Rozdíl mezi výnosností amerických IPO a výnosností tržního indexu

a srovnatelných fi rem v letech 1980–2005

Zdroj: Ritter (2008b)

Výzkum profesora Jay R. Rittera (2009b) prokazuje, že tříletá nižší výnosnost akcií se projevuje

zejména u emitentů, jejichž tržby byly před uskutečněním IPO nižší než 50 mil. USD. Jak uka

zuje následující tabulka, s rostoucí výší tržeb podniků před IPO se následná ztráta výnosnosti

akcií snižuje.

3

Tržby emitentů

v mil. USD

Počet

IPO

Průměrná

jednodenní

výnosnost

Průměrná tříletá výnosnost

IPO

Rozdíl mezi

výnosností IPO

a tržního indexu (CRSP)

Rozdíl mezi

výnosností IPO

a srovnatelných firem

3

tržby<10 1 370 26,4 % -9,6 % -47,3 % -29,6 %

10≤ tržby<20 726 26,3 % 6,6 % -36,0 % -5,4 %

20≤ tržby<50 1 447 21,0 % 24,3 % -21,9 % 0,9 %

50≤ tržby<100 1 054 15,0 % 40,7 % -5,9 % 4,8 %

100≤ tržby<500 1 455 10,6 % 43,5 % -4,2 % 13,3 %

500 ≤ tržby 533 8,6 % 40,1 % -1,5 % 10,2 %

tržby<50 3 543 24,2 % 7,6 % -34,6 % -12,2 %

50≤ tržby 3 042 11,8 % 41,9 % -4,3 % 9,8 %

1980–2004 6 585 18,4 % 23,4 % -20,6 % -2,0 %

Tabulka 9-6: Průměrná tříletá výnosnost akcií emitentů podle objemu jejich tržeb

před IPO

Zdroj: Ritter (2009b)

3 Jedná se o společnosti se stejnou tržní kapitalizací a poměrem účetní a tržní hodnoty jako emitenti.


101

Dlouhodobě nižší výnosnost akcií podniků, které uskutečnily IPO, se nevyskytuje pouze v USA,

ale lze ji identifi kovat i na ostatních světových trzích. V následující tabulce je uveden rozdíl mezi

průměrnou tříletou výnosností z investice do akcií emitentů a srovnatelných fi rem na vybraných

světových trzích. Relativní výnosnost z investice do IPO je počítána dle následujícího vzorce:

RR =

(

1 + R

IPO

)

× 100 - 100 (9-1)

1 + R

M

kde RR = relativní výnosnost z investice do IPO v %,

R

IPO

=

průměrná tříletá výnosnost z investice do akcií fi rem, které realizovaly IPO

(ve tvaru indexu),

R

M

=

průměrná tříletá výnosnost z investice do akcií srovnatelných fi rem

(ve tvaru indexu).

Země Počet IPO Sledované období Relativní výnosnost

Austrálie 266 1976–1989 -46,5 %

Rakousko 57 1965–1993 -27,3 %

Brazílie 62 1980–1990 -47,0 %

Kanada 216 1972–1993 -17,9 %

Chile 28 1982–1990 -23,7 %

Finsko 79 1984–1989 -21,1 %

Německo 145 1970–1990 -12,1 %

Japonsko 172 1971–1990 -27,0 %

Korea 99 1985–1988 +2,0 %

Singapur 45 1976–1984 -9,2 %

Švédsko 162 1980–1990 +1,2 %

Velká Británie 712 1980–1988 -8,1 %

USA 4 753 1970–1990 -20,0 %

Tabulka 9-7: Relativní výnosnost z investice do IPO na vybraných světových trzích

Zdroj: Ritter (1998)

Relativní výnosnost z investice do IPO je možné na základě údajů z tabulky 9-7 interpretovat

jako situaci, ve které by investor při vložení svých peněžních prostředků do akcií fi rem, které

Anomálie spojené s IPO


102

Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku

realizovaly IPO například v Německu, vlastnil po třech letech o 12,1 % méně hodnotné portfolio

než v případě investice do akcií ostatních srovnatelných fi rem.

Z výše uvedeného vyplývá, že akcie většiny podniků po uskutečnění IPO skutečně dosahují nižší

výnosnosti než akcie srovnatelných společností. K vysvětlení tohoto jevu lze v odborné literatuře

nalézt několik teorií. Dle lit. Khurshed, Paleari a Vismara (2005) lze za hlavní z nich považovat:

• teorii načasování vstupu na kapitálový trh,

• teorii „vylepšování zpráv“,

• teorii informační asymetrie mezi investory.

První teorie spočívá v tom, že společnosti nevstupují na kapitálový trh tehdy, když mají

vysoký růstový potenciál a potřebují získat dodatečné fi nanční zdroje, ale v okamžiku,

kdy to považují za výhodné stávající akcionáři společnosti. Ti se dle lit. Loughran a Ritter

(1995) snaží o vstup na kapitálový trh tehdy, když se společnost těší velmi dobrým fi nančním

výsledkům, vykazuje maximální výkonnost a odvětví, ve kterém působí, je na vrcholu svého

růstu. Předpokládají tak pozitivní naladění investorů ve vztahu ke skutečné hodnotě emitující

společnosti.

Firmy se také snaží emitovat akcie v období, kdy je po nich zvýšená poptávka a jsou nadhodnoceny.

Na základě tohoto předpokladu vznikla hypotéza, že emise uskutečněné v období s vysokým

počtem IPO mají dlouhodobě nižší výnosnost než emise realizované v období s nízkým počtem

IPO. Tato hypotéza byla potvrzena několika empirickými studiemi.

Teorie „vylepšování zpráv“ je založena na úvaze, že dříve než společnosti přistoupí k realizaci

IPO, pokusí se v rámci možností, které jim poskytuje účetnictví, „upravit“ své účetní výkazy

a vykázat tak lepší výkonnost, než kterou skutečně dosahují. Výsledkem takových zásahů

je nadhodnocení emisního kurzu akcií. Současně bude pro fi rmy po uskutečnění IPO nere

álné dlouhodobě dosahovat výsledků očekávaných ze strany investorů a kurzy akcií začnou

klesat. Vzhledem k tomu, že ve většině vyspělých zemí je emitujícím společnostem uložena

povinnost zpracovat fi nanční výkazy dle mezinárodních účetních standardů a nechat je ově

řit auditorem, nelze tuto teorii v současné době považovat za hlavní příčinu nižší výnosnosti

emitujících společností.

Poslední teorie, která se zabývá vysvětlením dlouhodobě nižší výnosnosti akcií po IPO, je

založena na předpokladu existence informační asymetrie mezi investory, kteří mají rozdílná

očekávání ve vztahu ke skutečné hodnotě emitenta. Pokud na trhu existuje dostatek optimistic

kých investorů, emise bude nadhodnocena. Avšak s postupujícím časem od uskutečnění emi

se a s novými informacemi, které vedou ke snížení informační asymetrie, budou pesimistické

i optimistické názory investorů konvergovat a dojde k poklesu kurzu akcií.

V následující tabulce je zaznamenána výkonnost fi rem, které vstoupily na hlavní evropské

burzy

4

formou veřejné nabídky akcií v letech 1996–2007. U každého emitenta byla porovnána

účetní data za období tří let před a tří let po realizaci IPO. V období označeném nulou podnik

uskutečnil IPO. Údaje uvedené v tabulce představují medián hodnot jednotlivých ukazatelů

výkonnosti emitentů.

4 London Stock Exchange, Euronext, Deutsche Börse a Borsa Italiana.


103

Burza Počet IPO

Období před a po realizaci IPO v letech

-3 -2 -1 0 +1 +2 +3

Tržby (v mil. EUR)

LSE - Offi cial List 385 26,5 29,5 34,4 42,3 54,2 67,9 85,5

LSE - AIM 1 578 3,7 4,3 4,9 5,3 6,3 9,0 11,0

Euronext 905 12,2 12,9 16,0 25,5 33,3 43,8 53,1

Deutsche Börse 564 12,4 14,1 18,3 30,5 45,8 57,8 62,6

Borsa Italiana 204 65,1 82,4 104,5 129,9 138,7 152,2 157,0

Čistý zisk (v tis. EUR)

LSE - Offi cial List 385 632 842 1 062 2 013 2 642 3 200 3 633

LSE - AIM 1 578 -31 0 -2 -112 -500 -458 -457

Euronext 905 280 417 628 1 110 1 229 987 813

Deutsche Börse 564 228 256 506 402 -962 -2 698 -1 509

Borsa Italiana 204 1 523 2 890 3 551 5 302 5 184 3 641 3 434

ROE (%)

LSE - Offi cial List 385 16,4 20,6 15,1 9,7 9,9 9,9 8,9

LSE - AIM 1 578 17,0 18,3 14,8 2,3 -6,0 -3,3 -2,9

Euronext 905 14,9 17,4 19,0 13,8 12,1 9,7 8,0

Deutsche Börse 564 16,0 23,9 16,2 2,3 -3,0 -9,5 -3,9

Borsa Italiana 204 8,2 12,0 13,4 7,6 7,2 5,7 4,8

ROI (%)

LSE - Offi cial List 385 4,0 6,1 5,3 5,0 5,7 4,4 3,6

LSE - AIM 1 578 -2,4 -0,6 -0,9 -2,6 -7,3 -5,8 -4,0

Euronext 905 3,7 4,4 5,2 5,4 4,3 3,1 2,3

Deutsche Börse 564 2,6 3,3 3,4 1,3 -1,8 -6,5 -3,8

Borsa Italiana 204 2,0 2,9 3,7 3,2 2,7 2,0 1,5

Cizí zdroje / Vlastní kapitál (%)

LSE - Offi cial List 385 22,1 32,6 19,4 28,2 28,1 36,2 28,3

LSE - AIM 1 578 20,0 17,7 24,0 14,6 21,5 27,3 14,4

Euronext 905 51,1 61,6 58,1 38,2 52,9 59,2 59,9

Deutsche Börse 564 91,9 65,4 64,3 13,9 15,8 30,5 34,2

Borsa Italiana 204 53,8 55,3 49,3 17,4 23,0 32,3 36,8

Tabulka 9-8: Výkonnost fi rem, které vstoupily na hlavní evropské burzy v letech 1996–2007

Zdroj: Paleari et al. (2008)

Anomálie spojené s IPO


104

Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku Z uvedené tabulky a následujícího grafu vyplývá, že vývoj tržeb emitentů vykazuje ve sledovaném období trvalý růst. U společností, které uskutečnily svoji prvotní veřejnou nabídku akcií na některém z uvedených trhů, došlo po třech letech po realizaci IPO ke zvýšení tržeb o cca 30 mil. EUR. Výjimku tvoří emitenti, kteří provedli veřejný úpis akcií na londýnském trhu AIM. Společnosti, které vstoupily na tento trh byly většinou malé velikosti. Medián jejich tržeb se v období před uskutečněním IPO pohyboval okolo 5 mil. EUR, avšak tři roky po uvedení na burzu tato hodnota výrazně stoupla, a to na cca 11 mil. EUR.

LSE – Offi cial List

20

40

60

80

100

120

140

160

180

-3 -2 -1 0 +1 +2 +3

Období před a po IPO v letech

Tržby v mil. EUR

Deutsche BörseLSE – AIM Euronext Borsa Italiana

Graf 9-5: Vývoj tržeb u emitujících společností

Zdroj: vlastní zpracování na základě lit. Paleari et al. (2008)

S výjimkou emitentů kotovaných na hlavním trhu londýnské burzy došlo u všech ostatních emitentů v období po uskutečnění IPO k poklesu čistého zisku. Pokud jde o ukazatele ziskovosti (ROE a ROI), jejich hodnota se téměř na všech analyzovaných trzích v prvních třech letech po realizaci IPO výrazně snížila. Tento vývoj tak podporuje výše uvedené teorie o dlouhodobě nižší výnosnosti akcií emitujících společností.


105

ROE v %

Období před a po IPO v letech

-15,0

-10,0

-5,0

0,0

5,0

10,0

15,0

20,0

25,0

30,0

-3 -2 -1 0+1+2+3

LSE – Offi cial List Deutsche BörseLSE – AIM Euronext Borsa Italiana

ROI v %

-8,0

-6,0

-4,0

-2,0

0,0

2,0

4,0

6,0

8,0

-3 -2 -1 0 +1 +2 +3

Období před a po IPO v letech

Graf 9-6: Vývoj ukazatelů ROE a ROI u emitujících společností

Zdroj: vlastní zpracování na základě lit. Paleari et al. (2008)

Anomálie spojené s IPO


106

Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku V důsledku přílivu nového kapitálu do společnosti se podíl cizích zdrojů na vlastním kapitálu v roce uskutečnění IPO výrazně snížil, v následujících letech pak opět vrostl. Za jeden z důvodů růstu zadlužení společnosti v letech následujících po uskutečnění IPO lze považovat sjednání výhodnějších úvěrových podmínek s bankovními institucemi.

-3 -2 -1 0 +1 +2 +3

Období před a po IPO v letech

0,0

10,0

20,0

30,0

40,0

50,0

60,0

70,0

80,0

90,0

100,0

Cizí zdroje/Vlastní kapitál v %

LSE – Offi cial List Deutsche BörseLSE – AIM Euronext Borsa Italiana

Graf 9-7: Vývoj ukazatele kapitálové struktury u emitujících společností

Zdroj: vlastní zpracování na základě lit. Paleari et al. (2008)




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist