načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Invaze - Stanislaw Lem

Invaze
-6%
sleva

Kniha: Invaze
Autor:

Polský spisovatel Stanislaw Lem je považován za jednoho z nejoriginálnějších autorů literatury science fiction a spekulativní prózy vůbec. Dodnes jsou vysoce ceněny jeho povídky z ... (celý popis)
Titul je skladem 1ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  259 Kč 243
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2010-03-03
Počet stran: 272
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 270 stran : ilustrace
Vydání: 1. vyd. (tohoto souboru)
Spolupracovali: sestavil a bibliografickou poznámkou opatřil Pavel Weigel
přeložili František Jungwirth, Jaroslav Simonides a Pavel Weigel
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
ISBN: 9788000024967
EAN: 9788000024967
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Polský spisovatel Stanislaw Lem je považován za jednoho z nejoriginálnějších autorů literatury science fiction a spekulativní prózy vůbec. Dodnes jsou vysoce ceněny jeho povídky z přelomu 50. a 60. let, mimo jiné Lymphaterův vzorec, Přítel, Krysa v labyrintu čiKladivo, které v zárodečné podobě obsahují všechna základní témata jeho tvorby, jež autor dále rozpracovával ve svých románech Solaris, Nepřemožitelný či Planeta Eden. Znalec polské sci-fi Pavel Weigel shromáždil tyto nejlepší povídky (nezařazené do žádnýchcyklů) do jediného sborníku, a čtenáři si tak mohou vychutnat esenci opravdové originality á la Lem. K výboru je připojena Lemova stať Můj život, která vychází v češtině poprvé a osvětluje některá nečekaná východiska autorovy tvorby.

Stanislav Lem(19061936) patří k významným představitelům evropské science fiction, německá literární věda ho považuje vedle Philipa K. Dicka za nejvlivnějšího autora tohoto žánru od dob H. G. Wellse. Pravdou je, že autorovy romány i vědeckosatirické cykly Vzpomínky Ijona Tichého,Futurologický kongres či Kyberiáda jsou natolik svébytné, že dodnes představují neopomenutelné milníky science fiction, stejně tak jako autorovy spekulativní futurologické statě či fiktivní recenze knih a popisy budoucích vynálezů.

Kniha je zařazena v kategoriích
Stanislaw Lem - další tituly autora:
Sex Wars Sex Wars
 (2x CD)
Solaris Solaris
Příběhy pilota Pirxe Příběhy pilota Pirxe
Planeta Eden Planeta Eden
 (e-book)
Příběhy pilota Pirxe Příběhy pilota Pirxe
Nepřemožitelný Nepřemožitelný
 
Ke knize "Invaze" doporučujeme také:
Šťastný princ a jiné příběhy Šťastný princ a jiné příběhy
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Matrace

I

„Drahý doktore,“ řekl jsem. „Jste nejen mým osobním lékařem, ale i domácím přítelem.Problém,sekterýmsevám svěřím,určitě nepatří do medicíny, ale jsem v takové situaci, že už nikomu nevěřím – kromě vás.“

Psychiatr doktor Gordonkouřil dýmku a pohlížel na mě s takovým výrazem, jako kdyby potlačoval shovívavý úsměv. Možná si myslí, že se stávám tím, čím byl můj otec, prolétlo mi hlavou, ale musel jsem mluvit dál.

„Navíc vás váže,“ dodal jsem poněkud chladněji, „lékařské tajemství, podobné zpovědnímu. Jde o to – posloucháte mě pozorně – že se do mě už pustili. Že se na mě ‚zaměřili‘, jak tomu říkají v televizi a v tisku. Nemám stoprocentní jistotu, ale...“

„Moment,“řeklGordon.Vyklepávalsystematickypopelzdým- kydostříbrnéhopopelníkusetřemiamorky.„Nejprvemipovězte o tom ‚zaměření‘. Domýšlím se, že vám jde o osobní ohrožení – že vás chtějí unést. Je to tak?“

„Přirozeně.Uždošlokmnohapodobnýmpřípadům.Mámtady pondělní New York Times. Podrobně popisuje způsob, jak probíhá ‚únos do virtuální reality‘, na příkladu Billa Harknera. Dokoncejsemhoznal,studovalijsmestejnouškolu.Četljsteto,ne?“

„Jenom prolétl. Víte, není to můj obor. Negativní přínosy, jaké mají lidé z moderních technologií, jsou už tak obecné a rozmanité, že v žádné záležitosti nemůže nikdo sám sloužit jako expert. Ale mluvte. Smíte,“ nepatrně se usmál, „si být jistý, že to, co řeknete v mé ordinaci, uslyším pouze já...“

„Takže víte, že Billův únos neskončil jeho smrtí pouhou náhodou?“

„Vím. Samozřejmě. Prostě přerušili dodávku proudu do té čtvrti, kde ho drželi na půdě, a probudil se, tedy zorientoval se, 240 kdo je doopravdy a co bylo jen přelud, vyvolaný virtualizací. A co má být? Domníváte se, že jdou i po vás? Na základě čeho?“

Nebyl jsem si docela jistý, jestli Gordon bere mé zneklidnění dostatečně vážně. Třeba by byl raději, kdybych prostě podléhal představám typickým pro jeho obor. Ale když už jsem zašel tak daleko, musel jsem pokračovat.

„To je tak,“ řekl jsem. „Ještě před pěti lety mi ta historie s investicemi do ‚virtuální techniky‘ či ‚reality‘ připadala nevýznamná. Mánie, jakou bylo kdysi jo-jo. Nechtěl jsem vstoupit do Visionary Machines, přestože mě mí brokeři přemlouvali, abych koupil nejméně 20 procent akcií. Ale nevěřil jsem. Zato mě hned napadlo, že stejně jako vznikl computer crime, vznikne i virtuality crime. A měl jsem pravdu, jistě chápete, že člověk s mým postavením v prostředí, kde si ho váží, se nebude zabývat něčím, co se záhy stane soustem pro novináře a autory thrilerů.“

„To všechno minemusítepovídat,“poznamenal Gordon.Dým- ka mu uhasla, dloubal v ní, což mě trošku znechutilo, očekával jsemtotižvětšísoustředěnípozornostinamáslova.Nejsempřece leckdo,ale významný Gordonův pacient: vždycky mě respektoval natolik, že jeho čtvrtletní účty nedosahovaly rekordních výší.

„Dejme tomu,“ pokračoval jsem. „V každém případě jsem měl pravduvtom,žeoddoby,kdykvalitavirtuálnírealitysevyrovnala kvalitě skutečného světa a kdy je stále obtížnější odlišit tyto iluze od obyčejného světa, záležitost nabyla odporné podoby... i rozmachu.“

„Vím.“ Gordonovi se po jistém úsilí podařilo zapálit vyhaslou dýmku. „Vím. Ony takzvané únosy se systemizovaly díky vzniku výrazné motivace. Takzvaný ‚únos‘ spočívá vlastně v tom, že člověka ‚odpojí‘ všemi smysly od reálného světa a ‚připojí‘ ho k počítači, který takový svět předstírá. Ale správně, milý pane, byste se měl s touto záležitostí obrátit buD na dobré právníky – ti vám nechybí –, nebo na inženýry virtuality. Psychiatrie s tím má společného jen málo...“

„Je zvláštní, co povídáte,“ řekl jsem, „když podstata je v tom, JAK člověk, kterému připadá, že ho strčili do elektronické fikce, se má přesvědčit, jak je to s ním DOOPRAVDY. Jestli je ve skutečnosti nebo v nějaké elektronické svěrací kazajce...“

241


„Víte co?“ Dýmka mu opět zhasla. „Přestaňme chodit okolo horké kaše a mluvme přímo k věci. Kdo si vás zaměřil? PROČ podle vás chtějí dosáhnout toho, co my nazýváme senzorickou deprivací a restitucí působením simulačního programu? Odkud pocházejí vaše obavy a podezření?“

„Z toho, že Bill byl stejně jako já podílníkem v IBV Machines a naše konta byla podobná, navíc osoby, říkejme jim jen ‚osoby‘, které můžou počítat s dědictvím, obklopovaly a obklopují každého z nás...“

„Podezíráte někoho z rodiny?“

„Doktore, jste lékař a ne právník. Kdybych měl konkrétnější podezření,obrátilbych seprostřednictvímněkoho zesvé ochranky na soukromého detektiva. Nikoho konkrétně nepodezírám a nechci o tom mluvit. Jde mi prostě o to, že Billa unesli a ani se neví za jakých okolností, že mu nasadili na hlavu jakousi přilbu s elektrodami, že ho strčili na nějaké půdě do kouta a tam ležel dva týdny, vlastně nic nejedl, přestože se mu zdálo, že hoduje v nejlepších lokálech a že ho obklopují odalisky nebo nymfy. Vždycky měl slabost pro lehčí holky těžší váhy, ale o tom nechci mluvit.Když vypnuli proud,podařilose mu odtuduniknout,ztra- til asi pětadvacet kilo váhy a stěží se doplazil k telefonu. Kdo za tím stál, neví, nebo říká, že neví. Ale já jsem si to domyslel. Šlo o to, čemu se říká vacuum juris. To mi vysvětlili mí právníci. Když není zákon, není ani zločin. On by tam umřel hladem a po nějaké době by našli jeho pozůstatky a samozřejmě by byly odstraněny všechny stopy ‚únosu‘, aby se zdálo, že se dejme tomu zbláznil, vyhladověl, a do boje by se pustili právníci dědiců. Tak se to teD dělá, tak o tom píší.“

„Rozumím. Podezíráte tedy z něčeho podobného některého ze svých příbuzných nebo osob, kterým jste něco odkázal ve své závěti, a chcete...“

„Dovolte, doktore. Nehodlal jsem a nehodlám s vámi mluvit o dědictví ani o tom, co se může stát s mými miliony. Pouze si přeji,abystemiodborněvyložil,JAKrozeznatzfalšovanéjsoucno od autentického. To je vše. S ostatním se poradím, s prominutím, někde jinde.“

„Víteco?Jste nervózní.Ne,nepřerušujtemě.Zatím,zdůrazňu- 242 ji: ZATÍM, jste v autentické skutečnosti, a to, co vám můžu povědět o metodách odlišení, je na okraji mé lékařské odbornosti. Nějaký programátor by vám možná řekl víc a líp...“

„Ovšem žádný programátor není povinen zachovat naprosté mlčení o tom, s čím se VÁM svěřuji. Pouhá zmínka o mých obavách může narušit můj kredit. Tak co, kčertu, doktore, poučíte mě nebo ne?“

„Podle svých možností.“ Dýmka mu opět uhasla. Zatoužil jsem mu jivytrhnout z ruky a vyhodit oknem. „Ono ‚zaměření‘,jak jste to nazval, spočívá jak známo v tom, aby okolí blízké kandidátovi co nejdůkladněji nafilmovali, nafotografovali, nahráli zvuky a ruchy a tak dále. Z toho vznikne osnova programu. Navíc se musí vyznat v osobním i soukromém životě kandidáta, prý se někdy dělají‚generálnízkoušky‘sestuntmany.Čímpřesnějisejimpodaří zaregistrovat VŠECHNO, co tvoří okolí dané osoby, její rodiny, jejích známých, tím je větší šance, že se únosce na tu udičku nachytá a neodliší fikci od skutečnosti.“

„To vím. To si můžu přečíst v každých novinách. Proč mi to povídáte?“

„Abych vysvětlil, že taková imitace známého prostředí je prakticky nedosažitelná. Nemožná.Postačí,abyste měl ve svémtrezorunějakéstarédopisynebofotografii z dávných let, kterou si dobře pamatujete, a když najednou nic nenajdete, podezření z únosu velice zesílí. Tehdy se nemůžete k nikomu obrátit o pomoc ani o radu... víte proč?“

„Četl jsem o tom. Protože uzavřený ve fikci bude i ten, koho budu žádat o pomoc, TAKÉ on bude výtvorem oné fikce a začne mě přesvědčovat, že jsem ve skutečnosti...“

„Správně. Je tomu právě tak, a je to po technické stránce vdějináchnejdokonalejšímetodavytvořenísolipsismu,toho,kte- rý biskup Berkeley...“

„Nechte biskupy spát, doktore. Co mám potom dělat? Mluvte konečně.“

„Aby odlišení maximálně ztížili, programátoři zpravidla přenesou uneseného do naprosto cizího prostředí. Dejme tomu, že ho na prahu domova zastihne pošGák s telegramem nebo mu zatelefonuje údajný přítel, aby se okamžitě odebral tam a tam, on

243


poslechne a ztratí orientaci v reálné skutečnosti. Také blízcí lidé senějak‚likvidují‘.Manželkamuselaznenadáníodjet,komorníka odvezla sanitka, protože doslal infarkt, a tak dále.“

„Aha. Takže varovným příznakem bude náhlá změna způsobu života?“

„Možná, ale není to příznak jistý: všechno bude aranžováno podle nápaditosti programátorů.“

„Co tedy dělat, k Dasu?“

„Jetřeba dělatto,coprogramátořinemůžou vymyslet:nazývají to ‚porušením programu‘. Tehdy se před fantomizovaným člověkem otevírá naprostá prázdnota, jako důkaz, že NENÍ ve skutečnosti.“

„Jak můžuvědět, co nějaký ten gangsterský programátor nedokáže vymyslet?“

„Na to není žádný lék. Jste v situaci HRY: hrajete se strojem, to znamená s počítačem, ke kterému programátoři připojili váš mozek, a musíte sám – výlučně sám, osaměle – vyřešit, co je ještě možné a co ne.“

„Takže kdybych spatřil létající talíř se zelenými mužíky...?“

„Drahý pane, takové triviality se nepoužívají. Realita musí být imitována solidně. Víc vám povědět nemůžu, můžu vám poradit jen obecně. Ve spánku, při koupeli i ranní toaletě musíte být velice pozorný. Ale máte přece ochranku.“

„Mám. Děkuji, doktore. Nepovím, že jsem od vás očekával zázraky, ale přesto jste mě trošku rozčaroval. Navštívím vás zase příští pátek...“

II

Opancéřované ferrari, kterým jsem jel domů, jako by nevážilo tři tuny.Tohleautoměfakttěšilo.Předemnouizamnoujelimílidé. Napadlo mě, že můj způsob života ze mě pořád víc dělá nějakého šéfa mafie. Kanonů je pořád víc – důvěry pořád míň. Bylo by dobré vydat se někam sám a hodně daleko, ale tehdy je třeba rezervovat lístky, vstupenky, hotely, čertví, v čem všem může být odposlech. Doktor Gordon měl nepochybně pravdu v tom, že je třeba se držet nejbližšího okolí, to je nejbezpečnější... 244



Stanislav Lem

STANISLAV LEM


12. 9. 1921 - 27. 3. 2006

Stanisław Lem byl polský spisovatel, filozof, lékař, futurolog a satirik, světoznámý autor sci-fi. Jeho knihy byly přeloženy do 40 jazyků a prodalo se přes 27 milionů výtisků. Jeho dílo ovlivnilo nejen polskou, ale i světovou vědecko-fantastickou literaturu.

Lem - Stanislaw Lem – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist