načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Interkulturní komunikace - Jan Průcha

Interkulturní komunikace
-6%
sleva

Elektronická kniha: Interkulturní komunikace
Autor:

Prudký celosvětový rozvoj civilizace přináší spoustu nových jevů, které se intenzivně prosazují v praxi, ale až následně se dostávají do zájmového pole vědy. Jedním z těchto ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  271 Kč 254
+
-
8,5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 199
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-3069-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Prudký celosvětový rozvoj civilizace přináší spoustu nových jevů, které se intenzivně prosazují v praxi, ale až následně se dostávají do zájmového pole vědy. Jedním z těchto nových fenoménů je interkulturní komunikace. Realizuje se každodenně v nespočetném množství mezinárodních obchodních, politických, diplomatických, vzdělávacích či turistických kontaktů. Je to fenomén na jedné straně pozitivní, vedoucí k užitečným efektům - vždyť jeho prostřednictvím se dorozumívají, vzájemně poznávají a spolupracují lidé různým zemí, národů, kulturních společenství. Avšak na druhé straně je to také fenomén problematický či někdy až poškozující - důsledky nesprávně vedené a interpretované interkulturní komunikace mohou vést ke konfliktům, někdy dokonce až k válečným střetům. Tato kniha je určená zejména studentům a pracovníkům psychologie, etnologie, sociologie, ekonomie, marketingu a zaměřuje se na základní fenomény - na kultury, jazyky a jejich vzájemné vztahy.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
prof. PhDr. Jan Průcha, DrSc. INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3820. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Drahue Maková Sazba a zlom Radek Vokál Počet stran 200 Vydání 1., 2010 Recenzoval: prof. PhDr. Karel ebesta, CSc. Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod Š Grada Publishing, a.s., 2010 Cover Photo Š fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-3069-1 4. tisk (osvit) - Radek Vokál - 20.10.2009 OBSAH PŘEDMLUVA ...............................9 HISTORICKÉ OHLÉDNUTÍ......................11 1. INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE REÁLNÝ JEV A JEHO ZKOUMÁNÍ...............................13 1.1Proces interkulturní komunikace ...................14 1.2Interkulturní komunikace jako oblast vědy .............18 1.2.1 Psycholingvistika a sociolingvistika.............19 1.2.2 Etnografie komunikace....................19 1.2.3 Etnopsycholingvistika....................20 1.2.4 Teorie jazykového relativismu................22 1.2.5 Interkulturní psychologie...................24 1.3Současné zdroje poznatků o interkulturní komunikaci .......25 1.3.1 Ekonomická zaměřenost...................25 1.3.2 Psychologická zaměřenost..................26 1.3.3 Pedagogická zaměřenost...................26 1.3.4 Lingvistická a sociolingvistická zaměřenost.........26 1.3.5 Etnologická zaměřenost...................27 2. KULTURY ZAKLÁDAJÍCÍ ELEMENT INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE.............................31 2.1Typologie národních kultur .....................33 2.2Specifičnosti kultur v komunikačním chování ............36 2.2.1 Charakteristiky komunikačního chování v národních kulturách.....................37 2.2.2 Popisy kulturních specifičností komunikace.........38 2.2.3 Specifičnosti interkulturní komunikace s Američany (USA).............................44 2.2.4 Specifičnosti profesní komunikace s Němci.........45 2.3Interkulturní kompetence ......................46 /5 3. KULTURY A INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE VÝZKUMNÉ NÁLEZY .................................49 3.1Hypotéza Sapira-Whorfa a koncepce lingvokultury .........50 3.2Interkulturní komunikace a akulturace ................55 3.3Bariéry v interkulturní komunikaci: stereotypy a etnofaulismy . . . 63 4. JAZYKY A INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE...........69 4.1Jazyková situace v Evropě a ve světě ................70 4.1.1 Kolik jazyků v Evropě a ve světě vlastně existuje?.....70 4.1.2 Proč se odhady počtu jazyků tak významně lií?.......71 4.1.3 Populační obsáhlost jazyků..................72 4.1.4 Komunikační důleitost jazyků................73 4.1.5 Příbuznost jazyků.......................74 4.2Jazyky s funkcí lingua franca ....................81 4.2.1 Lingua franca: angličtina...................84 4.2.2 Lingua franca: němčina....................96 4.2.3 Lingua franca: rutina....................102 5. PŘEDPOKLAD INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE: ZNALOST CIZÍCH JAZYKŮ............................107 5.1Cizí jazyky ve kolním vzdělávání .................109 5.1.1 Cizí jazyky v českém vzdělávacím systému........110 5.1.2 Jak je tomu v jiných evropských zemích s výukou cizích jazyků?...........................117 5.2Znalost cizích jazyků v české společnosti .............120 5.3Komunikační kompetence a Evropská stupnice znalosti jazyka . . 124 5.3.1 Společný evropský referenční rámec pro jazyky......128 6. INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE V PROFESNÍCH OBLASTECH..............................137 6.1Mezinárodní vztahy a mezinárodní politika ............138 6.1.1 Interkulturní komunikace ve vztazích mezi Francouzi a Američany.........................138 6.1.2 Zastírající jazykové výrazy v interkulturní komunikaci . . 140 6.1.3 Postoje politiků k jazykům.................140 6.1.4 Pouívání jazyků v mezinárodním politickém vyjednávání.........................141 6.1.5 Jazykové odezvy historických událostí v interkulturní komunikaci politiků.....................143 6/ Interkulturní komunikace 6.2 Mezinárodní obchod a mezinárodní podnikání ...........148 6.2.1 Komunikace Čechů a Němců v nadnárodních podnicích..........................151 6.2.2 Komunikace francouských manaerů s českými zaměstnanci.........................157 6.2.3 Kulturní specifičnosti obchodní komunikace s Číňany . . . 160 6.3Interkulturní komunikace ve zdravotnictví .............163 6.4Interkulturní komunikace ve vzdělávání ..............171 6.4.1 Interkulturní komunikace v českých kolách........173 6.4.2 Specifičnosti kolní komunikace v různých kulturách . . . 182 6.4.3 kolní komunikace a edukační klima............183 6.4.4 Etnolingvistické faktory ve kolní komunikaci.......184 NA ZÁVĚR...............................187 LITERATURA.............................189 SEZNAM DEFINIC...........................195 SEZNAM RÁMCŮ...........................196 REJSTŘÍK................................197 /7 PŘEDMLUVA Prudký celosvětový rozvoj civilizace přináí spoustu nových jevů, které se intenzivně prosazují v praxi, ale a následně se dostávají do zájmo - vého pole vědy. Jedním z těchto nových fenoménů je interkulturní komunikace. Realizuje se kadodenně v nespočetném mnoství mezinárodních obchodních, politických, diplomatických, vzdělávacích či turistických kontaktů. Je to fenomén na jedné straně pozitivní, vedoucí k uitečným efektům vdy jeho prostřednictvím se dorozumívají, vzájemně poznávají a spolupracují lidé různých zemí, národů, kulturních společenství. Avak na druhé straně je to také fenomén problematický či někdy a pokozující důsledky nesprávně vedené a interpretované interkulturní komunikace mohou vést ke konfliktům, někdy dokonce a k válečným střetům. Tato kniha se zabývá interkulturní komunikací jako předmětem vědecké teorie a výzkumu.Existuje sice velký počet prakticky zaměřených příruček a doporučení o tom, jak komunikovat s cizinci, jak se vyvarovat určitých komunikačních potíí při obchodování a podnikání v cizích zemích apod., avak na českém kniním trhu dosud chyběla monografická práce, je by systematicky objasňovala interkulturní komunikaci v pohledu různých vědeckých disciplín a teorií zejména etnologických, lingvistických a psychologických. Tato práce se o systematický výklad pokouí, samozřejmě s omezením daným jejím rozsahem. Kníku jsem vytvářel s respektováním dvou principů: nInterkulturní komunikace je multidisciplinární fenomén, a v důsledku toho by mohlo být pro některé čtenáře dost náročné rozumět koncepcím a hypotézám produkovaným v jednotlivých vědeckých disciplínách. Aby se tato potenciální obtí co moná eliminovala, začlenil jsem do textu přístupně formulovanédefinice vech základních pojmů, je se interkulturní komunikace týkají. Jejich seznam nalezne čtenář na konci /9 knihy, take v případě potřeby si můe příslunou definici v textu vyhle - dat. nInterkulturní komunikaci je třeba vysvětlovat nejen teoreticky, ale zároveň také na základě jejího zakotvení v reálné praxi a s vyuitím výzkumných zjitění, která tuto praxi objasňují. Proto jsem začlenil průběně do vech částí knihy četné výzkumné nálezy a příklady z praxe, a pokud jsou pro objasnění interkulturní komunikace zvlá významné, věnoval jsem jimspeciální rámce s podrobnějím výkladem. Seznam rámců je rovně uveden na konci knihy. Čtenáře, kteří se zajímají hlouběji o různé souvislosti interkulturní komunikace s národními kulturami, s charakterem a mentalitou různých etnik, si dovoluji odkázat na svou dříve vydanou kníkuInterkulturnípsychologie (2004; 2. rozířené vydání pak vylo v roce 2007). Poděkování Rukopis této kníky posoudil renomovaný odborník, pan prof. PhDr. Karel ebesta, CSc. (Filozofická fakulta UK Praha). Za jeho připomínky a návrhy, které mi napomohly text knihy zpřesnit, velmi děkuji. Praha, únor 2009 Jan Průcha 10/ Interkulturní komunikace HISTORICKÉ OHLÉDNUTÍ V roce 1874 dostala se českým čtenářům do rukou kniha s neob - vyklým obsahem. Nesla názevO obcování s lidmi a jejím autorem byl Adolf Knigge, svobodný pán v Hannoveru, vrchní hejtman a dozorce kol v městě Brémách. Vydavatel českého překladu sděloval v předmluvě čtenářům, e tento autorsvé zkuenosti ivota o obcování s lidmi sebral, urovnal a spořádal. Zdál se mu arci předmět jeho díla velikým a důleitým býti. 1 Autor je dávno zapomenut a přece se sluí jej zde připomenout. Vdy jeho kniha o obcování byla patrně nejen u nás, al eivEvropě první kniní publikací pojednávající systematicky osociální komunikaci. Samozřejmě tehdy označované výrazem obcování, jím se vyjadřoval pojem komunikace jetě na začátku 20. století. Např. veStručném slovníku paedagogickém(co byla nikoli stručná, nýbr rozsáhlá encyklopedie v esti svazcích, 18911909) se v hesleobcování tento pojem vymezuje jako styk s okolím, se společností ..., při něm se rozličné osoby stýkají mezi sebou, čím představy jedněch bezděčně přecházejí do vědomí druhých. Prostředkem takového obcování jest mluva...(s. 1076). Z tohoto historického citátu je patrné, e podstata sociální komunikace, jak ji chápeme dnes, byla psychologům, pedagogům a jiným odborníkům známa ji více ne před sto lety. A co je navíc překvapující zmiňovaný ně - mecký autor A. Knigge pojednal ve své knize nejen o různých druzích sociální a profesní komunikace (např. O obcování s rodiči, s entinami, s přáteli a nepřáteli, s lidmi velkého světa, s lidmi rozličných profesí), ale dokonce i o tom typu komunikace, kterou dnes nazývámeinterkulturní. Nebyl to ovem teoretický výklad tohoto jevu, ale soubor prakticky zaměřených doporučení a instrukcí k tomu, jak vhodně komunikovat při návtěvě či delím pobytu v zahraničí, aby byly respektovány zvyklosti jiných zemí, jako i zůstávala netknuta tabuizovaná témata ve styku s cizinci: /11 1 O obcování s lidmi. Kniha pro kadého od Adolfa Kniggea.V Praze 1874. Nákladem knihkupectví Mikuláe a Knappa v Karlíně. V cizích zemích je zvlátní prozřetelnosti zapotřebí, a to z mnohých ohledů.Azdrujemesetamkvůlivzděláváníse,kvůliekonomickýmčipoli - tickým záleitostem, nebo pouze kvůli vyraení, vdy ohledy musíme míti na zřeteli ..., musíme předevím uváiti, v které zemi jsme a zda bez nebezpečenství a mrzutosti zde o vech věcech můeme mluvit, na ve se ptát. Co je dovoleno u nás, nedovoluje se jinde ...(Knigge, 1874, s. 40). Tato a dalí doporučení jsou ve své podstatě identická s instrukcemi, kte - ré jsou samozřejmě dnes mnohem podrobněji a specifikovaněji ve vztahu k jednotlivým zemím a kulturám obsaeny v současných prakticky zaměřených příručkách o interkulturní komunikaci. Avak to je pouze jedna strana fenoménu interkulturní komunikace. Tou druhou stranou je interkulturní komunikace jakotovědecká teorie a výzkum a na ni se váící obor studiana vysokých kolách či v jiných vzdělávacích institucích. Tato monografie se zabývá interkulturní komunikací z hlediska teorie a výzkumu, i kdy vdy se soustavným propojením s praxí. Jak je to obvyklé při popisu sloitých fenoménů a procesů, je nutno nejprve objasnit samotný pojem interkulturní komunikace, jeho různé významy a terminologická označení. 12/ Interkulturní komunikace 1. INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE REÁLNÝ JEV A JEHO ZKOUMÁNÍ Kdy se mluví či píe o interkulturní komunikaci, můe se jednat o jeden ze tří významů korespondujících s tímto pojmem. Jsou to: 1. Interkulturní komunikace jako PROCES verbálního a neverbálního sdě - lování probíhající v různých sociálních situacích. 2. Interkulturní komunikace jako VĚDECKÁ TEORIE A VÝZKUM zabývající se reálnými procesy interkulturního komunikování. 3. Interkulturní komunikace jako EDUKAČNÍ A PODPŮRNÉ AKTIVITY zaměřené na praxi a vycházející (ideálně) z poznatků přísluné vědecké teorie a výzkumu (sub 2). Tyto tři denotáty pojmu interkulturní komunikace jsou objektivně existující jevy, je jsou sice vzájemně závislé, avak kadý z nich reprezentuje něco jiného. ad 1) Pokud jde oproces interkulturní komunikace, ten v reálném ivotě společnosti kadodenně probíhá v různých místech a v situacích, můeme jej vnímat, pozorovat, případně být jeho přímými účastníky, a tedy jej proívat. Tento proces probíhá spontánně a větinou bez záměrného úsilí komunikujících partnerů k optimalizaci jeho průběhu a efektů. ad 2) K vědeckému objasňování tohoto procesu slouíteorie a výzkuminterkulturní komunikace, které se zaměřují na studium obsahu interkulturní komunikace, subjektů začleněných do tohoto procesu, podmínek a překáek jeho průběhu, a také efektů vznikajících působením interkulturní komunikace. ad 3) K podpoře a optimalizaci procesů interkulturní komunikace při jejich realizaci v praxi jsou vyvíjeny četné metody apodpůrné edukační aktivity(výuka, kurzy, tréninky aj.). Tyto aktivity nabízejí četné instrukce, rady, doporučení a modely, je jsou obvykle určeny k aplikaci /13 pro pracovníky určitých profesí, ale některé také k vytváření určitých kompetencí v rámci kolního vzdělávání. Bohuel potíe působí to, e tyto tři rozdílné věci jsou označovány stej - ným termínem, a to nejen v četině, ale i v angličtině: Interkulturní komunikace, anglicky intercultural communication, znamená současně (1) jak proces komunikování, (2) tak označuje vědeckou disciplínu, respektive obor výzkumu zabývající se tímto procesem, a (3) kromě toho také edukaci tohoto procesu. 2 Z toho plyne, e je vdy potřeba jasně vymezit, v jakém významu se s daným termínem operuje. 1.1PROCES INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE Od samých počátků lidské civilizace docházelo ke kontaktům lidí nejen uvnitř určitého etnického společenství, ale také ke kontaktům přísluníků různých etnik a národů, jejich kultur a přísluných jazyků. 3 Historiografická bádání a historická lingvistika přináejí četné doklady o tom, jak se lidé ji v nejstarích starověkých společnostech odliovali nejen tím, e mluvili rozdílnými jazyky, nýbr také svými postoji a předsudky kjiným etnikům a jejich jazykům. To znamená, e v historicky nejstarích formách interkulturní komunikace se jako faktory těchto procesů prolínaly lingvistické, psychologické a kulturní determinanty. Toté existuje i v současnosti, jak o tom pojednává tato kniha. 14/ Interkulturní komunikace 2 Terminologická mnohoznačnost působí potíe i při vyhledávání informací: Např. chceme-li zjistit nějaké údaje z výzkumu interkulturní komunikace, nezřídka se stává, e v přísluném vyhledávači nebo bibliografické dokumentaci jsou prezentovány větinou informace týkající se praktických kur - zů či výcviku interkulturních komunikačních dovedností apod., avak výzkumu procesu interkulturní komunikace či jeho vědecké explanace se tyto informace vůbec netýkají. 3 V této knize pouívám základní termín etnikum a z něho odvozované termíny (etnická skupina, etnicita, etnické vědomí aj.) v souladu se současným pojetím v etnologii (Brouček et al., 1991; atava, 1994) a interkulturní psychologii (Průcha, 2004, 2007). Etnikum je pojem obecnějí ne pojem národ, i kdy v současném světě se vyskytuje někdy identita mezi oběma, tj. společenství chápané jako národ je zároveň homogenní společenství z hlediska etnické skladby populace (např. Irové nebo Norové jsou národy vytvářené pouze jedním etnikem). Rámec 1 Interkulturní komunikace reálný jev a jeho zkoumání / 15 Interkulturní komunikace v dávné historii Je známo a často připomínáno, e ji starověcí Řekové pociovali a proívali svou jazykovou a kulturní odlinost od jiných etnik. Vichni cizinci, s nimi přicházeli do kontaktu, byli povaováni za barbary, protoe mluvili Řekům nesrozumitelnými a směně znějícími jazyky (ty byly připodobňovány ke zvukům vydávaným zvířaty). To ovem nebyl ojedinělý jev v historii, kdy do interkulturní komunikace zasahovaly negativní postoje, respektive předsudky ve styku s odlinými etnickými společenstvími. Jak uvádí Ostler (2007), ji ze starověku jsou doloeny četné případy, kdy určitá etnická skupina, respektive její jazyk, byla označována pejorativně, nebo byla i zesměňována přísluníky jiného etnika. Např. římský dramatik Titus M. Plautus, autor četných komedií, tvořící kolem roku 200 př. n. l., v jedné své hře nazvané Poenulus (Kartágiňan) uvádí komunikační situaci, kdy kartaginský obchodník mluví svým jazykem, tj. punsky, se dvěma Římany. Ti mu odpovídají latinsky a dělají si z jeho neznalosti latiny legraci. Protoe Plautus ve svých komediích pouíval hojně jazyk, vtipy a naráky tehdejího římského publika, je z toho mono usuzovat, e jeho zesměňující výroky vůči Kartagiňanům a puntině byly tehdy běné v reálné komunikaci Římanů. Ale samotní Římané byli zase zesměňováni Řeky: KdychtěliŘekovéŘímanypokořit,nazývalijeOpikoi...Urákapa- trnětkvělavtom,enaznačovalanedostatekvzdělání,protoesejednalo o původní výpůjčku z latiny pouívanou jako označení negramotnosti. (Ostler, 2007, s. 307) To znamená, e ji ve starověku se pouívaly různéetnofaulismy, které se ovem hojně vyskytují i v současných jazycích a v komunikaci u přísluníků jedněch etnik či národů ve vztahu k přísluníkům jiných etnik a národů viz kap. 3.3. Nepochybně je tedy interkulturní komunikace jev historicky velmi staro - bylý. Jak jej lze vymezit v současnosti? Nae definice je následující: Interkulturní komunikace(intercultural communication) je termín označující procesy interakce a sdělování probíhající v nejrůznějích typech situací, při nich jsou komunikujícími partnery přísluníci jazykově a/nebo kulturně odliných etnik, národů, rasových či náboenských společenství. Tato komunikace je determinována specifičnostmi jazyků, kultur, mentalit a hodnotových systémů komunikujících partnerů. Příkladem můe být komunikace mezi Čechy a Vietnamci, Čechy a Romy, Čechy a Slováky, tedy mezi etniky ijícími dnes v České republice. Ve vech třech případech jde o interkulturní komunikaci, avak s různými charakteristikami (ve smyslu uvedené definice): Interkulturní komunikaceOdlinosti (determinanty komunikace) jazykovékulturní Čei a Vietnamcix x Čei a Romové- (x) x Čei a Slovácix - Pozn.: x vyjadřuje působení odlinosti, - znamená, e odlinost nepůsobí či je slabá. Je jasné, e komunikace mezi Čechy a Vietnamci je silně determinována jak odlinostmi jejich jazyků, tak odlinostmi kulturními (mentalit, hodno - tových systémů a řady dalích kulturních rysů viz kap. 2.2). V komunikaci mezi Čechy a Romy, kteří větinou mluví česky (současná mladá generace Romů obvykle ji nezná romtinu), není hlavní determinantou jazyková odlinost, nýbr odlinost kultur. Mezi Čechy a Slováky je naopak vzájemná kulturní odlinost poměrně slabá a významnějí můe být (i přes velkou podobnost četiny a sloventiny) jazyková odlinost. 16/ Interkulturní komunikace V české vědecké terminologii je jako synonymum termínu interkulturní komunikace někdy pouíván výraz komunikace mezi kulturami nebo té mezikulturní komunikace (Kolman, 2001, 2007). 4 Také Lehmanová (1999) pracovala s termínem mezikulturní komunikace, k němu uvádí tuto definiční charakteristiku: Pojem mezikulturní komunikace je reflexí komunikačního procesu mezi individuálními a nadindividuálními subjekty přináleejícími k rozdílným kulturním systémům. Subjekty mezikulturní komunikace vstupují do komunikačního procesu s odlinými, kulturou determinovanými kognitivními a emocionálními strukturami, s odlinými způsoby vnímání a hodnocení skutečnosti (s. 21). V podstatě tu jde o totonost obou definicí (1 a 2). Avak termín interkulturní komunikace je dnes ji poměrně ustálený pro označování přísluného procesu, a to v různých profesních oborech, jako jsou např. mezinárodní obchod a podnikání (Nový, Schroll-Machl, 2005) nebo zdravotní péče (kolektiv autorů, 2003). Jakoto přímý ekvivalent anglického termínu intercultural communication je termín interkulturní komunikace také v souladu s dalími českými pojmy interkulturní psychologie, interkulturní výzkum, interkulturní kompetence aj. Pojem interkulturní komunikace ve smyslu procesu je tedy poměrně jasný. Je reflexí reálně existujícího jevu, jen se vyskytuje kadodenně a jeho významnost stále roste v důsledku vzrůstajících globalizačních tendencí v mnoha sférách lidské činnosti v mezinárodním obchodu a podnikání, v diplomacii, ve vědě a v umění stejně jako v turismu či sportu, při výměnných pobytech studentů a učitelů, při přesunech migrantů z jedněch zemí do jiných aj. Je to přímý důsledek toho, e lidé různých zemí se stále intenzivněji stýkají, vzájemně obchodují, spolupracují, ale také procházejí etnickými konflikty a vedou mezi sebou váné spory a bohuel někdy i války. Není tedy překvapující, e z těchto důvodů se reálný jev interkulturní komunikace stal předmětem intenzivního zájmu vědy, a to jak teorie, tak výzkumu. Interkulturní komunikace reálný jev a jeho zkoumání/ 17 4 Podobná situace je v rutině, kde termíny interkulturnaja kommunikacija a mekulturnaja kommunikacija jsou souběně pouívány jako synonyma. V angličtině se vedle nejfrekventovanějího termínu intercultural communication vyskytují také termíny cross-cultural communication a interethnic communication. V němčině je zaveden jednoznačný termín interkulturelle Kommunikation. 1.2 INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE JAKO OBLAST VĚDY Jak bylo uvedeno výe, druhým denotátem výrazu interkukturní komunikace jevědecké zkoumání reálného procesu interkulturního komunikování. Ačkoliv interkulturní komunikace je jev doprovázející lidstvo od nejstarích dějin, zkoumání interkulturní komunikace začalo být prováděno a poměrně nedávno, take teorie čerpající z tohoto výzkumu má poměrně krátkou historii. V teoriisociální komunikace se jetě před třemi či čtyřmi desetiletími o tomto fenoménu vůbec neuvaovalo, jako by nebyla rozpoznávána potřeba jej zkoumat. V pracích českých klasiků teorie sociální komunikace psychologa J. Janouka (Sociální komunikace, 1968) a sociologa V. Lamsera (Komunikace a společnost, 1969) nejsou interkulturní aspekty komunikace vůbec zmiňovány. Ostatně i v současné česképsychologii komunikace je interkulturní komunikace dosti okrajovým tématem. Pouze Z. Vybíral (Psychologie lidské komunikace, 2000) začlenil do svého výkladu stručné poznámky o vztahu jazyka, mylení, národní mentality a o pronikání angličtiny do různých sfér sociální komunikace. Avak samotný jev interkulturní komunikace a jeho zkoumání nejsou zde vůbec zmíněny. Ani v obsáhlém Psychologickém slovníku (Hartl, Hartlová, 2000), který jinak uvádí u základního pojmu komunikace celkem 23 speciálních pojmů, se termín interkulturní komunikace vůbec nevyskytuje. Je nemilé konstatovat, e pokud jde o psychologické a sociologické zkumání interkulturní komunikace, je česká věda pozadu za světovým bádáním. Problematiku interkulturní komunikace jako výzkumné téma uvedl do českého prostředí a nedávno psycholog L. Kolman prostřednictvím učebního textu Komunikace mezi kulturami (2001) a autor této kníky v monografii Interkulturní psychologie (Průcha, 2004, 2007). Na druhé straně je pozitivní, e se problematikou interkulturní komunikace zabývají v České republice odborníci v jiných oblastech, zejména jsou to speciální teorie ekonomů, označované termínyinterkulturní management, interkulturní marketing (viz podrobněji kap. 6.2). V zahraniční vědě byl vývoj mnohem intenzivnějí, koncepčně a tema - ticky rozsáhlejí, pokud jde o objasňování různých aspektů interkulturní komunikace. Vědecké zkoumání interkulturní komunikace bylo vyvoláno hlavně praktickými potřebami: Po 2. světové válce, kdy začala mohutná expanze USA do různých zemí a kontinentů, docházelo k četným kontaktům mezi Američany a přísluníky jiných kultur, zejména Japonci a jinými ná- 18/ Interkulturní komunikace * rody Asie, Němci a jinými národy Evropy. Vznikala potřeba instruovat diplomaty, obchodníky, učitele jazyků aj. o specifičnostech kultur a jazy - ků jiných zemí. Kromě jiného také válka vedená USA ve Vietnamu (19641973), pro ni bylo potřeba vycvičit také specialisty (tlumočníky a jiné) pro komunikaci Američanů s Vietnamci, přispěla k rozvoji teorie a výzkumu interkulturní komunikace. Uvádí se, e asi poprvé se objevil pojemintercultural communication v roce 1954, a to v knize amerických autorů E. Halla a D. Tragera Culture as Communication (Hall, Trager, 1954). Od té doby se podněty ke komplexnímu, interdisciplinárnímu zkoumání interkulturní komunikace postupně prosazovaly z několika zdrojů, a to v různých zemích světa. Dělo se tak v rámci některých lingvistických a psychologických disciplín. 1.2.1PSYCHOLINGVISTIKA A SOCIOLINGVISTIKA V oblasti psycholingvistiky a sociolingvistiky se od 60. let minulého století začalo rozpoznávat, e procesy řečové komunikace jsou výrazně ovlivňovány také faktory etnických/národních kultur. V různých zemích, předevím v těch, které mají etnicky odliné skupiny obyvatel, byly zkoumány etnické a kulturní aspekty řečové komunikace a řečového chování, je se projevují např. v komunikaci bělochů a Afroameričanů v USA, u anglofonních a frankofonních obyvatel Kanady či v komunikaci asijských a afrických imigrantů ve V. Británii a jinde. Tak např. začaly být analyzovány a srovnávány normy oslovování (address rules) v různých jazycích, přičem se ukazovalo, e tyto normy jsou v jednotlivých etnických/národních kulturách dosti odliné (Ervin-Tripp, 1969). 1.2.2ETNOGRAFIE KOMUNIKACE Postupně se na styku lingvistiky, etnografie a etnologie (respektive kulturní antropologie) 5 vytvářelo výzkumné odvětví nazývané etnografie komunikace(ethnography of communication). Je to tedy interdisciplinární oblast Interkulturní komunikace reálný jev a jeho zkoumání/ 19 5 V této knize pouívám termín etnologie tak, jak je větinou zaveden v českém prostředí podle evropského úzu, pro označení přísluné disciplíny. Alternativně se pouívá i termín kulturní antropologie (podle amerického úzu), ačkoli jde v podstatě o stejnou disciplínu (srov. Copans, 2001; Murphy, 1998). vědy, kterou svými pracemi zaloil Dell Hymes v 60.80. letech minulého století. Byla prováděna pozorování toho, jaké komunikační zvyklosti, ritu - ály a tradice jsou charakteristické pro přísluníky různých etnik a národů. Český badatel Z. Salzmann, který působil před rokem 1989 v USA, vyjádřil podstatu etnografie komunikace jakoto vědeckého oboru takto: Etnografie komunikacepředstavuje důleitý aktuální přínos, doplňující ji pevně konstruovaný výzkum kultur prováděný antropology a výzkum jazyků prováděný lingvisty. Cílem tohoto nového pole bádání je podat pokud mono úplný obraz uívání řeči v různých společnostech a vytvořit historické a srovnávací studie o tomto předmětu. Vyuití rostoucího objemu informací z oblasti etnografie komunikace můe přispět křeení některých sociálních problémů společností, v nich ije mnoho národů vedle sebe, ale přitom vdy nesdílejí stejné způsoby komunikace(Salzmann, 1997, s. 138139, tučně J. P.). Účelem etnografie komunikace je hlavně objasnit, jak se komunikačně projevují přísluníci různých kultur světa při vzájemném styku. Proto je hlavní metodou etnografie komunikace přímé pozorování konkrétních komunikačních událostí co je také charakteristické pro výzkumy interkulturní komunikace. 1.2.3ETNOPSYCHOLINGVISTIKA Dalí impulsy a poznatky pro zkoumání interkulturní komunikace přiná - elaetnopsycholingvistika. Tato interdisciplinární oblast vědy byla v 2. polovině minulého století intenzivně rozvíjena ruskými a dalími vědci v bývalém Sovětském svazu (Sorokin, 1988). Rozvoj etnopsycholingvistiky vyplýval z toho, e tento stát byl multietnickým a multikulturním společenstvím, v něm interkulturní komunikace probíhala kadodenně v nesčetných kontaktech přísluníků stovek různých etnik. V etnopsycholingvistických experimentech se často aplikovala metoda produkování verbálních asociací, u dospělých i u dětí. 20/ Interkulturní komunikace Rámec 2 Interkulturní komunikace reálný jev a jeho zkoumání / 21 Verbální asociace charakterizující jazyky a kultury Metoda verbálních asociací (word-association experiment) byla pouívána v experimentální psychologii ji koncem 19. století. Její podstatou je to, e pokusná osoba vyjadřuje mylenky, představy či slova k určitým podnětům, které jsou jí předkládány. V klasickém experimentu amerických psychologů G. H. Kenta a A. J. Rosanoffa v roce 1910 byl učiněn pozoruhodný objev: Kdy se experiment se shodnými podnětovými slovy postupně uskutečnil v souboru 1000 amerických muů a en, reprezentujících různé věkové, vzdělanostní a profesní kategorie, ukázalo se, e mezi subjekty existují podstatné shody v asociačních reakcích, tj. v odpovědích na zadávaná podnětová slova. Např. na podnětové slovo lampa (lamp) 650 subjektů z daného souboru odpovědělo asociací světlo (light), ale jen 5 produkovalo asociaci elektrická (electric). To znamená, e mluvčí tého jazyka (americké angličtiny) měli shodný profil organizace svéhomentálního slovníku (jak se tím dnes zabývá kognitivní psychologie a kognitivní lingvistika). Později byly pro jiné jazyky, velkých i malých národů, na stejném principu vytvořenyasociační normy, které charakterizují mentální slovníky mluvčích určitých jazyků. Např. I. Marálová (1982) vypracovala asociační normu pro sloventinu. Těmito výzkumy byl podán důkaz, everbální asociace získané od subjektů určitých etnik odráejí nejen variabilitu jazyků, ale zároveň také odlinost jednotlivých kultur, s nimi jsou určité jazyky spojeny. V ruské etnopsycholingvistice byl učiněn dalí krok v tomto bádání tím, e asociační experimenty byly prováděny nejen s dospělými subjekty, ale i s dětmi, a navíc v komparativním pohledu, tj. s dětskými mluvčími různých jazyků. T. M. Rogonikova (1988) srovnávala verbální asociace u dětí (skupiny od předkolního věku a po áky 10. ročníku), a to Rusů, Bělorusů, Slováků a Angličanů. Jako příklad lze uvést odpovědi asociace na podnětové slovo hudební nástroj. 1.2.4 TEORIE JAZYKOVÉHO RELATIVISMU Značný význam pro vědecké objasňování interkulturní komunikace má teoriejazykového relativismu spojovaná zejména s hypotézou Sapira-Whorfa. Je to teorie rozvíjená na styku lingvistiky a kulturní antropologie. Podstatou této teorie jsou dva principy: nMylení lidí, jejich vnímání a chápání okolního světa je určováno charakterem toho jazyka, kterým mluví. 22/ Interkulturní komunikace Nejfrekventovanějí asociace Ruské děti Anglické děti (áci 1. a 3. ročníku)pianino (piano) rojal (klavír) skripka (housle) garmoka (harmonika) bajan (harmonika) banjo (bendo) bell (zvonek) drum (buben) guitar (kytara) flute (flétna) Podobné odlinosti v asociacích byly získány té na jiná podnětová slova, např. barvy, pokrmy, květiny. Vdy se ukázalo, e mluvčí určitého jazyka reagují odlině, specificky na podnětová slova ve srovnání se slovními reakcemi mluvčích jiných jazyků. T. M. Rogonikova k tomu konstatuje: Asociační reakce zjitěné v jednotlivém jazyce jsou obvykle specifické pro nositele tohoto jazyka, odráejí národní kulturu země. Jak lze vidět z naich experimentálních výsledků, pro nositele zkoumaných jazyků jsou typické shodné modely asociačních vazeb. (s. 115) Tyto poznatky byly potvrzeny i jinými výzkumy, a to v různých zemích. Ale jetě jeden poznatek z uvedených ruských experimentů je významný: Ukázalo se, e asociační vazby v určitém jazyce jsou do značné míry shodné jak u subjektů nejmladích věkových kategorií (ve věku dětí 67 let), tak u subjektů starích (1415 let) i u dospělých. To nasvědčuje tomu, etypické verbální asociace jsou u mluvčích určitého jazyka zformovány ji v niím kolním věku, take potenciální realizace interkulturní komunikace v dospělém věku je tím výrazně determinována. n Rozdíly mezi jazyky se tudí odráejí i v rozdílné interpretaci světa, včetně vnímání jiných lidí, u mluvčích jednotlivých jazyků. Tuto teorii rozvinuli antropologové Edward Sapir a Benjamin L. Whorf ve 20. a 30. letech minulého století, kteří studovali jazyky a kultury různých kmenů amerických a kanadských Indiánů i jiných etnik. Příznačné je konstatování E. Sapira, vyjádřené v jedné z jeho prací, jeho platnost jeivsoučasnosti zřejmá: Ačkoli jazyk obvykle nestojí v centru pozornosti odborníků v sociálních vědách, podmiňuje výrazným způsobem vechno nae uvaování o sociálních problémech a procesech. Lidé neijí ve světě nějak izolováni, nýbr jsou velice těsně spojeni s tím jazykem, který je jejich komunikačním médiem v dané společnosti. Bylo by iluzí si představovat, e člověk se přizpůsobuje realitě bez pouívání jazyka. Pokud je tato teorie skutečně validní a mnohé tomu nasvědčuje pak se tím zčásti vysvětlují i různé potíe a bariéry, které běně nastávají v interkulturní komunikaci.Jazyk je v tomto smyslu determinantou lidského vědomí, chování a proívání.Pokud spolu komunikují přísluníci odliných kultur, nemohou nikdy dosáhnout absolutního porozumění, nebo vnímají a chápou věci okolního světa skrze své jazyky, a tedy více či méně odlině. Přesto ale, i kdy existují různé empirické doklady svědčící o reálnosti teorie jazykové relativity, někteří vědci ji zpochybňují. Tak např. R. F. Murphy (1998) uvádí, e postoj některých antropologů k hypotéze Sapira-Whorfa je skeptický, nebomylení nelze zjednoduit pouze na jazyk a v porozumění světu hrají roli i nejazykové prostředky. Jiní kritici argumentují tím, e výklady a argumenty B. L. Whorfa byly zaloeny hlavně na rozdílech mezi současnou angličtinou a jazykem Hopijců, amerických Indiánů. Rozdíly gramatik a kultur mluvčích těchto jazyků jsou samozřejmě značné, avak tyto diference nelze generalizovat na vechny jazyky a kultury. Proto např. Z. Salzmann (1996) konstatuje, e pokud by hypotéza Sapira-Whorfa vskutku úplně platila, pak by vlastně realizovatelnost interkulturní komunikace byla velmi omezena. Proto Salzmann soudí, ez dneního hlediska Whorf ve své hypotéze nadsazoval. (s. 96) Na druhé straně mnoho jiných badatelů dokládá, e mezi jazykem, mylením a kulturou existují těsné vztahy, je nelze přehlíet, chceme-li adekvátně objasňovat procesy interkulturní komunikace. Zvlátě se rozvinuly Interkulturní komunikace reálný jev a jeho zkoumání/ 23 snahy vysvětlovat, jak je spjat jazyk a národní charakter určitého společen - ství (podrobněji v kap. 2.2). 1.2.5INTERKULTURNÍ PSYCHOLOGIE V současné době je jedním z hlavních zdrojů výzkumných poznatků o in - terkulturní komunikaci vědecká disciplína (cross-cultural psychology). Je to oblast vědy, která je ji několik desetiletí intenzivně rozpracovávána v zahraničí, má bohatou literaturu (např. Berry, Poortinga, Segall, Dasen, 2002), je reprezentována mezinárodním časopisem Journal of Cross-Cultural Psychology. V českém prostředí je vak teprve ve stadiu seznamování se se zahraničními poznatky (viz přehled in Průcha, 2004, 2007). Relevantnost interkulturní psychologie pro objasňování interkulturní komunikace je zřejmá z následující stručné definice. Interkulturní psychologieje vědecké zkoumání variant lidského chování se zřetelem na způsoby, jimi je chování ovlivňováno kulturním kontextem (Berry et al., 2002, s. 1). Podle této definice a jiných vymezení lze interkulturní psychologii charakterizovat jako zkoumání toho, jak faktorykultury (etnické, národní) ovlivňují mylení, komunikaci a chování lidí. Přitom se zdůrazňuje, e cílem tohoto zkoumání je jednak explanace způsobů a efektů tohoto ovlivňování, jednak vytváření podkladů pro aplikace výzkumných poznatků v praxi co obojí má smysl pro procesy interkulturní komunikace. Z toho, co bylo řečeno výe v této kapitole, vyplývá jasně, e pro objasňování interkulturní komunikace jsou nejzávanějí tři základní fenomény: 24/ Interkulturní komunikace KULTURY(etnik, národů) JAZYKY (etnik, národů) KOMUNIKAČNÍ CHOVÁNÍ(přísluníků etnik, národů) Z tohoto schématu vyplývá zaměření dalího výkladu: Aby bylo mono adekvátně objasnit různé specifičnosti a problémy fungování interkulturní komunikace, je nutno popsat situaci týkající se (1) lidských kultur, (2) lid - ských přirozených jazyků, a to obojí v souvislosti (3) s komunikačním chováním přísluníků těchto kultur a mluvčích různých jazyků. Takto zaměřený popis bude náplní kapitoly2a3. 1.3SOUČASNÉ ZDROJE POZNATKŮ O INTERKULTURNÍ KOMUNIKACI I kdy obor zabývající se interkulturní komunikací z vědeckého hlediska je multidisciplinární oblastí, tj. propojující a syntetizující přístupy z různých dílčích disciplín a okruhů výzkumu, přece jen je patrná specifická orientace jednotlivých zdrojů poznatků, které interkulturní komunikaci objasňují. V českých zdrojích jsou to hlavně následující orientace. 1.3.1EKONOMICKÁ ZAMĚŘENOST nPoznatky o interkulturní komunikaci přináejí publikace o interkulturním marketingu (Světlík, 2003), interkulturním managementu (Nový, Schroll-Machl, 2005), mezinárodním obchodu a podnikání (roněk, 2000). nSpeciálně na česko-německou interkulturní komunikaci je zaměřena publikace Nový, Schroll-Machl (2006). nNa Fakultě managementu a ekonomiky Univerzity T. Bati ve Zlíně publikoval M. Mikulátík (2003) knihu o komunikačních dovednostech, v ní je stručná kapitola o mezikulturní komunikaci. Zaměřuje se na popis kulturních specifičností v jednání s hosty ze zahraničí, na řízení lidí v nadnárodních organizacích aj. nNa Obchodně podnikatelské fakultě Slezské univerzity v Karviné byl prováděn výzkum interkulturní komunikace, o něm informuje publikace H. L. Bobákové (2004). Interkulturní komunikace reálný jev a jeho zkoumání/ 25 1.3.2 PSYCHOLOGICKÁ ZAMĚŘENOST nV české psychologické literatuře jsou problémy interkulturní komunikace jen zřídka pojednávány. Je tomu tak pouze v publikacích Kolmana (2001, 2007), Průchy (2004, 2007), Říčana (2000). nZájem je věnován interkulturní komunikaci v souvislosti s psychodiagnostikou (Kubíková, 2007), pedagogicko-psychologickým poradenstvím (Muhič, 2004) a psychologickými aspekty interkulturní senzitivity (Morgensternová, ulová et al., 2007). 1.3.3PEDAGOGICKÁ ZAMĚŘENOST nV českém prostředí vzrůstá zájem o pedagogické aspekty interkulturní komunikace v souvislosti se vzděláváním dětí imigrantů a jiných cizinců (varcová, Mare, 2006), áků z etnických minorit (Kami, 1999) a se začleňováním multikulturní výchovy do kolního vzdělávání (Průcha, 2001, 2006). 1.3.4LINGVISTICKÁ A SOCIOLINGVISTICKÁ ZAMĚŘENOST nProjevuje se zájem o zkoumání interkulturní komunikace a jazykové situace v nadnárodních podnicích (Nekvapil, 2006 a dalí práce tohoto lingvisty). nČetí lingvisté se v posledních letech zabývají interkulturní komunikací hlavně ve vztahu k vyučování cizích jazyků (Kiehlborn, ebek, 2006). nPro studium interkulturní komunikace jsou přínosné také lingvistické komparace stylu vědeckých textů v různých jazycích (Čmejrková, 1996). 26/ Interkulturní komunikace 1.3.5 ETNOLOGICKÁ ZAMĚŘENOST nTaké etnologové se zabývají určitými aspekty interkulturní komunikace, a to v souvislosti s jazyky etnických menin v Evropě i jinde (atava, 2001). nV této oblasti vypracoval ji dříve etnolog F. Vrhel (1981) úvodní text Základy etnolingvistiky. V zahraničí existuje velký počet zdrojů, které se týkají interkulturní komunikace. Jsou to monografie, sborníky a některé specializované časopisy. Mnohé zdroje jsou uváděny průběně v textu této knihy, zde zmíním výběrově jen některé nejzávanějí. nVelmi rozvinuté je zkoumání interkulturní komunikace v USA, kde je začleněno té jako předmět či obor studia na mnoha univerzitách. Odborníci v této disciplíně jsou sdrueni v několika organizacích, zejména National Communication Association (NCA) a Society for Intercultural Education, Training and Research (SIETAR). Z relevantních současných zdrojů lze upozornit na sborník Theorizing About Intercultural Communication (Gudykunst, 2005). William B. Gudykunst je také autorem několika monografií, zejména o komparaci komunikace Američanů a Japonců aj. Dalí významné publikace pocházejí od Freda E. Jandta, profesora na California State University, zejména rozsáhlý teoretický úvod Intercultural Communication: An Introduction (Jandt, 2001) a sborník Intercultural Communication: A Global Reader (Jandt, 2004). Dalí významná monografie Intercultural Communication: A Contextual Approach byla vypracována Jamesem Neuliepem, profesorem komunikačních studií na St. Norbert College ve Wisconsinu (Neuliep, 2003). V USA byly také od poloviny 70. let publikovány ročenky International and Intercultural Communication Annuals. nTeorie a výzkumy interkulturní komunikace se intenzivně rozvíjejí ve Velké Británii, a to v dvojím směru: Jednak se zkoumá, jak interkulturní komunikace determinuje zaměstnanost, vzdělávání a celkovou integraci početných skupin imigrantů v Británii, jednak se zájem odborníků zaměřuje na interkulturní komunikaci v zemích, kde jsou uplatňovány britské zájmy, tj. zejména v bývalých koloniích v Africe a v Asii. Interkulturní komunikace jako studijní obor je realizována na mnoha britských Interkulturní komunikace reálný jev a jeho zkoumání/ 27 univerzitách a existuje k tomu i početná odborná literatura. Např. je to rozsáhlá antologie International Communication (Thussu, 2008), objas - ňující interkulturní komunikaci v ekonomických a politických souvislostech. Kniha The Global Intercultural Communication Reader (Asante, Miike, Yin, 2007) je sborník prací reprezentujících různá témata interkulturní komunikace. nTaké v Německu se intenzivně zkoumá interkulturní komunikace. Je to zejména v souvislosti s teorií a praxí interkulturního managementu, rozvíjené zejména v Psychologickém ústavu univerzity v Regensburku, kde stěejní práce publikoval Alexander Thomas (Thomas, Kammhuber, Schroll-Machl, 2003, aj.). Velká pozornost je věnována té problematice interkulturní kompetence, předevím z hlediska učení a vyučování cizích jazyků a komunikace se skupinami imigrantů v Německu (Volkmann, Stierstofer, Gehring, 2002). Řada prací týkajících se interkulturní komunikace vznikla v rámci německé interkulturní psychologie a interkulturní pedagogiky (podrobněji Průcha, 2004, 2007). Interkulturní komunikace se studuje na řadě německých univerzit, v rámci pregraduálního i doktorského studia, např. v Regensburgu, Berlíně, Jeně či v Chemnitzu. Jak je utvářen předmět interkulturelle Kommunikation na univerzitě v Mnichově, popisuje Roth (1996). nDlouholeté tradice má teorie a výzkum interkulturní komunikace v Rusku. V polovině 90. let se začaly prosazovat kurzy interkulturní komunikace v mnoha vysokých kolách, v rámci ekonomické, lingvistické nebo pedagogické specializace. V současné době působí katedry interkulturní komunikace na univerzitách v Moskvě, Petrohradu (Sankt Peterburg), Tveru, Voroněi, Volgogradu a jinde. V roce 2000 byla zaloena Rossijskaja kommunikativnaja associacija, která se stala partnerkou americké NCA. Jsou publikovány důleité monografie a sborníky v oblasti etnopsycholingvistiky, např. práce A. A. Leontjeva, J. A. Sorokina, E. F. Tarasova a dalích, vzniklé vesměs v Jazykovědném ústavu Ruské akademie věd (Leontjev, 1997; Tarasov, 1996; Ter-Minasova, 2000; Ufimceva, 2000). Příznačný je zájem ruských odborníků o srovnávání komunikace Rusů a Američanů, např. Leontovič (2002). Také monografie Interkultura i verbalnyj znak (Privalova, 2005) analyzuje podrobně charakteristiky americké angličtiny a rutiny jako jazyků reprezentujících dvě lingvokultury. Bohuel a na nepatrné výjimky jsou nové ruské publikace k těmto tématům v českých knihovnách nedostupné. 28/ Interkulturní komunikace n Výzkumy interkulturní komunikace jsou prováděny i v jiných zemích, zejména ve Francii, výcarsku, Finsku, Japonsku a také na Slovensku. Na Ekonomické fakultě UMB v Banské Bystrici byl zaveden předmět Interkulturné vzahy v hospodárskej praxi, v něm je začleněna té interkulturní komunikace (podrobnosti ve sborníku Interkulturná komunikacia, 2003). V zahraničí jsou vydávány také vědecké časopisy, je se zabývají různými aspekty a souvislostmi interkulturní komunikace: nLanguage and Intercultural Communication, 8, 2008. nMultilingua Journal of Cross-Cultural and Interlanguage Communication, 27, 2008. nJournal of Cross-Cultural Psychology, 39, 2008. nCommunication Quarterly, 56, 2008. nCommunication Monographs, 75, 2008. nIntercultural Education, 19, 2008. Interkulturní komunikace reálný jev a jeho zkoumání / 29 2. KULTURY ZAKLÁDAJÍCÍ ELEMENT INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE V samotném termínu interkulturní komunikace je vyjádřeno, e pro tento typ komunikace má fenomén kultura naprosto klíčový význam. Lidé jednotlivých zemí ijí ve více či méně odliných kulturách, je jsou charakterizovány specifickými systémy sdílených hodnot, společenských norem, idejí a společných zkueností, tradic a zvyklostí, komunikačních rituálů aj. Tyto charakteristiky lidských kultur jsou popsány v sociologii a kulturní antropologii (Murphy, 1998; Soukup, 2000, aj.). Avak v teorii interkulturní psychologie se zachází s pojmem kultura ve specifickém pojetí, které se vztahuje předevím k chování lidí. V interkulturní psychologii jsoukultury chápány jako produkty minulého chování lidía jako usměrňovatelé budoucího chování lidí. Tudí lidé jsou na jedné straně spolutvůrci kultury své společnosti a na druhé straně jsou zároveň touto kulturou řízeni ve svém chování (Berry et al., 2002, s. 229). V tomto pojetí, je je podrobněji rozpracováno ve velkém mnoství teoretických koncepcí (viz Průcha 2004, 2007), se operuje s dvěma premisami, je mají pro nae téma zásadní důleitost: nKadé etnické společenství, respektive kadý národ, má svou vlastní kulturu. V tomto smyslu se pouívá konceptetnická kultura, respektive národní kultura. nJedním z projevů lidského chování je komunikační chování. Vzhledem k tomu existuje těsná vazba mezi etnickou/národní kulturou určitého společenství a charakterem jejího komunikačního chování. /31 Pokud jde o první skutečnost, objevuje se velký problém pramenící z toho, e počet etnik je ve světě vskutku enormní, a tudí rozsáhlý je i počet jejich kultur. Je mono to ilustrovat některými daty (rámec 3). Rámec 3 Z těchto údajů je zřejmá multikulturní realita současného světa. Variabilita kultur různých etnik a národů je vskutku obrovská. Pokud se chceme orientovat v procesech interkulturní komunikace, musíme pouívat nějakou klasifikaci kultur, nějaký přehled jejich specifičností, které umoňují kultury třídit a srovnávat. Natěstí takové klasifikace či typologie ji existují. Interkulturní psychologie s oporou o poznatky etnologie, kulturní antropologie, srovnávací sociologie aj. rozpracovala intenzivně problematiku národních kultur a jejich typologii. Tato typologie umoňuje rozpoznávat také detailní rysy interkulturní komunikace přísluníků jednotlivých kultur při vzájemném kontaktu. K typologii národních kultur přispěl největí měrou nizozemský odborník G. Hofstede. 32/ Interkulturní komunikace Počty etnik a kultur v Evropě a ve světě Některé prameny uvádějí, e ve světě existuje a 5000 různých etnik. Jejich velikosti (počet přísluníků) jsou samozřejmě velmi rozdílné. Např. na kontinentu Severní a Jiní Ameriky ije několik stovek etnic - kých skupin Indiánů, podobně je tomu v Africe či v Asii. Přesnějí údaje o etnikách (národech) světa poskytuje popis 739 národů, který publikovali četí etnografové (Hubinger, Honzák, Polienský, 1985). V Evropě ije 72 původních etnik (podle atavy, 1994), avak nepočítaje v to etnika ijící v evropské části Ruské federace a bez několika desítek etnik různých mimoevropských přistěhovalců. Počet kultur ve světě není přesně zjitěn, i kdy existují etnologické archivy a databáze, které obsahují přehledy a charakteristiky lidských kultur. Např. Ethnographic Atlas (1967), který existuje na Yale University (USA), přináí přehled o 1264 etnických kulturách. 2.1 TYPOLOGIE NÁRODNÍCH KULTUR Jako mnoho jiných vědeckých teorií také typologie národních kul - tur byla vytvořena v důsledku praktických potřeb: Od poloviny minulého století, s nástupem globalizačních tendencí (zejména po zaloení EHS Evropského hospodářského společenství v r. 1957), se silně rozvíjely mezinárodní obchod a mezinárodní kontakty vůbec. Ruku v ruce s tím se zintenzivňovaly také procesy komunikace mezi obchodními a jinými partnery z různých zemí. Přitom začaly být postupně uvědomovány komunikační bariéry a jiné problémy vyvstávající mnohdy v této komunikaci mezi přísluníky různých zemí. Proto se někteří odborníci začali zabývat zkoumáním toho, co tyto problémy způsobuje či ovlivňuje. Geert Hofstede, nizozemský odborník v psychologii managementu, pracoval jak ve sféře průmyslu (ve firmě IBM Europe), tak na půdě některých univerzit. Uvědomoval si, jak značným vlivem působí v mezinárodní komunikaci faktory kultur jednotlivých zemí. Zkoumal např. charakteristické rysy komunikačního chování Evropanů a Japonců nebo Číňanů při obchodním jednání i v jiných situacích. Postupně vyvinul typologii národních kultur s jejich specifickými charakteristikami, která se stala základnou pro obrovské mnoství výzkumů v oblasti interkulturního managementu a interkulturní komunikace. U nás jsou stěejní práce Hofstedeho zpřístupněny v četině, a to nejnověji v knize Kultury a organizace (Hofstede, G. a Hofstede, G. J., 2006), předtím ve starí verzi (Hofstede, 1999), obě v překladech českého psychologa L. Kolmana. Co je podstatou Hofstedeho typologie národních kultur?K pochopení této typologie je nutno se nejprve seznámit s jejími základními pojmy. Kultura je chápána jako mentální programování, je to vzorec mylení a chování, který se naučí kadý jednotlivec v tom prostředí, v něm vyrůstá. Kultura je vdy jevem kolektivním, nebo je vdy alespoň z části sdílena lidmi, kteří ili nebo ijí ve stejném společenském prostředí, v něm si ji osvojili. Je to kolektivní programování mysli, které odliuje přísluníky jednéskupinynebokategorielidíodjiných.(Hofstede, Hofstede, 2006, s. 14) Protoe kadý jednotlivec patří do určité sociální skupiny (rodina, so - ciální třída, profesní kategorie, náboenská skupina aj.), nese si do ivota několik vrstev kultury (např. vlastnosti konkrétní rodinné kultury). Avak společná vrstva je ta, která je vytvářena přísluností jedince k určité zemi, k určitému národu. Je označována jakonárodní kultura. Podle Hofstedeho národní kultura odpovídá zemi, z ní jedinec pochází. Kadý člověk, jen se setká s přísluníkem jiného ne vlastního národa, vnímá jeho odliKultury zakládající element interkulturní komunikace/ 33 nosti obvykle rozpoznává odliný jazyk, odliný způsob chování, odliné odívání apod. I laici jsou si vědomi toho, e lidé jednotlivých národů mají svou typickou národní mentalitu. 6 Hlavním určujícím rysem národních kultur jsou hodnoty. V psychologickém a sociologickém chápání jsou hodnoty chápány jakoregulační mechanismy lidského chování, je jsou pro určitou společnost charakteristické a projevují se v jejích sdílených normách, postojích, názorech a preferencích. Hodnoty národních společenství mají silnou setrvačnost, přenáejí se z generace na generaci a jsou dosti odolné vůči vnějím zásahům (srov. o hodnotách české společnosti ve srovnání s hodnotami jiných národů, in Rabuic, 2001). Hofstede vycházel z vlastností národních kultur a provedl rozsáhlé výzkumné etření hodnotových charakteristik lidí ve více ne padesáti zemích světa. Na základě výzkumných poznatků zkonstruoval typologii dimenzí národních kultur. Rámec 4 34/ Interkulturní komunikace Typologie národních kultur Hofstede vyuil monost vyetřit dotazníkem zaměstnance poboček firmy IBM rozmístěných v různých zemích světa. Dotazník obsahoval otázky reflektující hodnotové orientace více ne 116 tisíc zaměstnanců reprezentantů 74 zemí a regionů Evropy, Ameriky, Afriky a Asie. Z tohoto obrovského souboru dat odvodil kritéria pro odlinosti národních kultur, tzv. dimenze, vyjádřené kvantitativními indexy: nMocenský odstup (power distance) Charakteristika:Vyjadřuje vztah lidí určité kultury k autoritě. Tedy to, v jaké míře obyvatelé, instituce a organizace v určité zemi očekávají a akceptují, e moc je rozdělena nerovnoměrně. Tato dimenze vystihuje sociální distanci mezi lidmi nestejného společenského postavení, 6 Národní mentalita a národní charakter jsou dosti komplikované jevy, ačkoli byly dříve a jsou i v současnosti podrobovány různým empirickým výzkumům (podrobněji viz Průcha, 2004; 2007). Lze říci, e v pojetí Hofstedeho je národní kultura synonymem pojmu národní charakter. Kultury zakládající element interkulturní komunikace / 35 např. mezi vedoucími pracovníky a podřízenými zaměstnanci, mezi učiteli a áky. Země s velkým mocenským odstupem:Malajsie, Mexiko, Francie, Turecko aj. Země s malým mocenským odstupem:Dánsko, Irsko, Nový Zéland aj. nIndividualismus kolektivismus Charakteristika:Tato dimenze vyjadřuje rozsah závislosti jednotlivce na kolektivu (rodině, firmě aj.) a míru volnosti pro jeho vlastní iniciativnost. Individualistické společnosti jsou takové, v nich vazby jednotlivců na kolektivy jsou poměrně volné; naopak v kolektivistických společnostech jsou lidé od narození integrováni do soudrných skupin, které je za jejich loajalitu ochraňují. Individualistické země:USA, V. Británie, Kanada, Austrálie, Belgie, Holandsko aj. Kolektivistické země:Quatemala, Ekvádor, Pákistán, Indonésie, Jiní Korea aj. nMaskulinita feminita Charakteristika:Maskulinita vyjadřuje zastoupení a vliv muského prvku v hodnotách určité společnosti (např. průbojnost, soutěivost). Maskulinita se vztahuje na kultury, v nich jsou rodové role zřetelně odlieny, a feminita na kultury, v nich se rodové role překrývají. Tato dimenze odráí např. rovnoprávnost v postavení en v zaměstnání. Maskulinní země:Japonsko, Rakousko, Itálie, výcarsko, Mexiko aj. Femininní země:védsko, Norsko, Dánsko, Holandsko, Finsko aj. nVyhýbání se nejistotě Charakteristika:Rozsah, v něm se přísluníci kultury cítí ohroeni nejistými či neznámými situacemi. Tato dimenze vyjadřuje, nakolik lidem určité kultury vadí např. podstupovat riziko různých změn v zaměstnání, ve společnosti vůbec, respektive zda se těmto změnám přináejícím nejistotu snaí raději vyhýbat. Země se siln


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist