načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Interkulturní komunikace - Jan Průcha

Interkulturní komunikace

Elektronická kniha: Interkulturní komunikace
Autor: Jan Průcha

Prudký celosvětový rozvoj civilizace přináší spoustu nových jevů, které se intenzivně prosazují v praxi, ale až následně se dostávají do zájmového pole vědy. Jedním z těchto ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  271
+
-
9
bo za nákup

hodnoceni - 33.8%hodnoceni - 33.8%hodnoceni - 33.8%hodnoceni - 33.8%hodnoceni - 33.8% 20%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2009
Počet stran: 199
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Sociální interakce. Sociální komunikace
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2010
ISBN: 978-80-247-3069-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Prudký celosvětový rozvoj civilizace přináší spoustu nových jevů, které se intenzivně prosazují v praxi, ale až následně se dostávají do zájmového pole vědy. Jedním z těchto nových fenoménů je interkulturní komunikace. Realizuje se každodenně v nespočetném množství mezinárodních obchodních, politických, diplomatických, vzdělávacích či turistických kontaktů. Je to fenomén na jedné straně pozitivní, vedoucí k užitečným efektům - vždyť jeho prostřednictvím se dorozumívají, vzájemně poznávají a spolupracují lidé různým zemí, národů, kulturních společenství. Avšak na druhé straně je to také fenomén problematický či někdy až poškozující - důsledky nesprávně vedené a interpretované interkulturní komunikace mohou vést ke konfliktům, někdy dokonce až k válečným střetům. Tato kniha je určená zejména studentům a pracovníkům psychologie, etnologie, sociologie, ekonomie, marketingu a zaměřuje se na základní fenomény - na kultury, jazyky a jejich vzájemné vztahy.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jan Průcha - další tituly autora:
Předškolní pedagogika Předškolní pedagogika
Česko-anglický pedagogický slovník Česko-anglický pedagogický slovník
Andragogický slovník -- 2., aktualizované a rozšířené vydání Andragogický slovník
 (e-book)
Multikulturní výchova -- 2. vydání Multikulturní výchova
Andragogický výzkum Andragogický výzkum
Přehled pedagogiky -- Úvod do studia oboru Přehled pedagogiky
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

prof. PhDr. Jan Průcha, DrSc.

INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 3820. publikaci

Odpovědná redaktorka Mgr. Drahue Maková

Sazba a zlom Radek Vokál

Počet stran 200

Vydání 1., 2010

Recenzoval:

prof. PhDr. Karel ebesta, CSc.

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Š Grada Publishing, a.s., 2010

Cover Photo Š fotobanka Allphoto

ISBN 978-80-247-3069-1

4. tisk (osvit) - Radek Vokál - 20.10.2009


OBSAH PŘEDMLUVA ...............................9

HISTORICKÉ OHLÉDNUTÍ ......................11

1. INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE REÁLNÝ JEV A JEHO

ZKOUMÁNÍ ...............................13

1.1 Proces interkulturní komunikace ...................14

1.2 Interkulturní komunikace jako oblast vědy .............18

1.2.1 Psycholingvistika a sociolingvistika .............19

1.2.2 Etnografie komunikace ....................19

1.2.3 Etnopsycholingvistika ....................20

1.2.4 Teorie jazykového relativismu ................22

1.2.5 Interkulturní psychologie ...................24

1.3 Současné zdroje poznatků o interkulturní komunikaci .......25

1.3.1 Ekonomická zaměřenost ...................25

1.3.2 Psychologická zaměřenost ..................26

1.3.3 Pedagogická zaměřenost ...................26

1.3.4 Lingvistická a sociolingvistická zaměřenost .........26

1.3.5 Etnologická zaměřenost ...................27

2. KULTURY ZAKLÁDAJÍCÍ ELEMENT INTERKULTURNÍ

KOMUNIKACE .............................31

2.1 Typologie národních kultur .....................33

2.2 Specifičnosti kultur v komunikačním chování ............36

2.2.1 Charakteristiky komunikačního chování

v národních kulturách .....................37

2.2.2 Popisy kulturních specifičností komunikace .........38

2.2.3 Specifičnosti interkulturní komunikace s Američany

(USA) .............................44

2.2.4 Specifičnosti profesní komunikace s Němci .........45

2.3 Interkulturní kompetence ......................46

/ 5


3. KULTURY A INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE VÝZKUMNÉ

NÁLEZY .................................49

3.1 Hypotéza Sapira-Whorfa a koncepce lingvokultury .........50

3.2 Interkulturní komunikace a akulturace ................55

3.3 Bariéry v interkulturní komunikaci: stereotypy a etnofaulismy . . . 63

4. JAZYKY A INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE ...........69

4.1 Jazyková situace v Evropě a ve světě ................70

4.1.1 Kolik jazyků v Evropě a ve světě vlastně existuje? .....70

4.1.2 Proč se odhady počtu jazyků tak významně lií? .......71

4.1.3 Populační obsáhlost jazyků ..................72

4.1.4 Komunikační důleitost jazyků ................73

4.1.5 Příbuznost jazyků .......................74

4.2 Jazyky s funkcí lingua franca ....................81

4.2.1 Lingua franca: angličtina ...................84

4.2.2 Lingua franca: němčina ....................96

4.2.3 Lingua franca: rutina ....................102

5. PŘEDPOKLAD INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE: ZNALOST

CIZÍCH JAZYKŮ ............................107

5.1 Cizí jazyky ve kolním vzdělávání .................109

5.1.1 Cizí jazyky v českém vzdělávacím systému ........110

5.1.2 Jak je tomu v jiných evropských zemích s výukou cizích

jazyků? ...........................117

5.2 Znalost cizích jazyků v české společnosti .............120

5.3 Komunikační kompetence a Evropská stupnice znalosti jazyka . . 124

5.3.1 Společný evropský referenční rámec pro jazyky ......128

6. INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE V PROFESNÍCH

OBLASTECH ..............................137

6.1 Mezinárodní vztahy a mezinárodní politika ............138

6.1.1 Interkulturní komunikace ve vztazích mezi Francouzi

a Američany .........................138

6.1.2 Zastírající jazykové výrazy v interkulturní komunikaci . . 140

6.1.3 Postoje politiků k jazykům .................140

6.1.4 Pouívání jazyků v mezinárodním politickém

vyjednávání .........................141

6.1.5 Jazykové odezvy historických událostí v interkulturní

komunikaci politiků .....................143

6 / Interkulturní komunikace


6.2 Mezinárodní obchod a mezinárodní podnikání ...........148

6.2.1 Komunikace Čechů a Němců v nadnárodních

podnicích ..........................151

6.2.2 Komunikace francouských manaerů s českými

zaměstnanci .........................157

6.2.3 Kulturní specifičnosti obchodní komunikace s Číňany . . . 160 6.3 Interkulturní komunikace ve zdravotnictví .............163

6.4 Interkulturní komunikace ve vzdělávání ..............171

6.4.1 Interkulturní komunikace v českých kolách ........173

6.4.2 Specifičnosti kolní komunikace v různých kulturách . . . 182

6.4.3 kolní komunikace a edukační klima ............183

6.4.4 Etnolingvistické faktory ve kolní komunikaci .......184

NA ZÁVĚR ...............................187

LITERATURA .............................189

SEZNAM DEFINIC ...........................195

SEZNAM RÁMCŮ ...........................196

REJSTŘÍK ................................197

/ 7



PŘEDMLUVA

Prudký celosvětový rozvoj civilizace přináí spoustu nových jevů,

které se intenzivně prosazují v praxi, ale a následně se dostávají do zájmového pole vědy. Jedním z těchto nových fenoménů je interkulturní komunikace. Realizuje se kadodenně v nespočetném mnoství mezinárodních obchodních, politických, diplomatických, vzdělávacích či turistických kontaktů. Je to fenomén na jedné straně pozitivní, vedoucí k uitečným efektům vdy jeho prostřednictvím se dorozumívají, vzájemně poznávají a spolupracují lidé různých zemí, národů, kulturních společenství. Avak na druhé straně je to také fenomén problematický či někdy a pokozující důsledky nesprávně vedené a interpretované interkulturní komunikace mohou vést ke konfliktům, někdy dokonce a k válečným střetům.

Tato kniha se zabývá interkulturní komunikací jako předmětem vědecké teorie a výzkumu. Existuje sice velký počet prakticky zaměřených příruček a doporučení o tom, jak komunikovat s cizinci, jak se vyvarovat určitých komunikačních potíí při obchodování a podnikání v cizích zemích apod., avak na českém kniním trhu dosud chyběla monografická práce, je by systematicky objasňovala interkulturní komunikaci v pohledu různých vědeckých disciplín a teorií zejména etnologických, lingvistických a psychologických. Tato práce se o systematický výklad pokouí, samozřejmě s omezením daným jejím rozsahem.

Kníku jsem vytvářel s respektováním dvou principů: n Interkulturní komunikace je multidisciplinární fenomén, a v důsledku

toho by mohlo být pro některé čtenáře dost náročné rozumět koncepcím

a hypotézám produkovaným v jednotlivých vědeckých disciplínách.

Aby se tato potenciální obtí co moná eliminovala, začlenil jsem do tex

tu přístupně formulované definice vech základních pojmů, je se in

terkulturní komunikace týkají. Jejich seznam nalezne čtenář na konci

/ 9


knihy, take v případě potřeby si můe příslunou definici v textu vyhle

dat. n Interkulturní komunikaci je třeba vysvětlovat nejen teoreticky, ale záro

veň také na základě jejího zakotvení v reálné praxi a s vyuitím výzkum

ných zjitění, která tuto praxi objasňují. Proto jsem začlenil průběně do

vech částí knihy četné výzkumné nálezy a příklady z praxe, a pokud

jsou pro objasnění interkulturní komunikace zvlá významné, věnoval

jsem jim speciální rámce s podrobnějím výkladem. Seznam rámců je

rovně uveden na konci knihy.

Čtenáře, kteří se zajímají hlouběji o různé souvislosti interkulturní komunikace s národními kulturami, s charakterem a mentalitou různých etnik, si dovoluji odkázat na svou dříve vydanou kníkuInterkulturnípsychologie (2004; 2. rozířené vydání pak vylo v roce 2007). Poděkování Rukopis této kníky posoudil renomovaný odborník, pan prof. PhDr. Karel ebesta, CSc. (Filozofická fakulta UK Praha). Za jeho připomínky a návrhy, které mi napomohly text knihy zpřesnit, velmi děkuji.

Praha, únor 2009

Jan Průcha

10 / Interkulturní komunikace

HISTORICKÉ OHLÉDNUTÍ

V roce 1874 dostala se českým čtenářům do rukou kniha s neob

vyklým obsahem. Nesla název O obcování s lidmi a jejím autorem byl Adolf Knigge, svobodný pán v Hannoveru, vrchní hejtman a dozorce kol v městě Brémách. Vydavatel českého překladu sděloval v předmluvě čtenářům, e tento autor své zkuenosti ivota o obcování s lidmi sebral, urovnal a spořádal. Zdál se mu arci předmět jeho díla velikým a důleitým býti.

1

Autor je dávno zapomenut a přece se sluí jej zde připomenout. Vdy

jeho kniha o obcování byla patrně nejen u nás, aleivEvropě první kniní publikací pojednávající systematicky o sociální komunikaci. Samozřejmě tehdy označované výrazem obcování, jím se vyjadřoval pojem komunikace jetě na začátku 20. století. Např. ve Stručném slovníku paedagogickém (co byla nikoli stručná, nýbr rozsáhlá encyklopedie v esti svazcích, 18911909) se v hesle obcování tento pojem vymezuje jako styk s okolím, se společností ..., při něm se rozličné osoby stýkají mezi sebou, čím představy jedněch bezděčně přecházejí do vědomí druhých. Prostředkem takového obcování jest mluva... (s. 1076).

Z tohoto historického citátu je patrné, e podstata sociální komunikace,

jak ji chápeme dnes, byla psychologům, pedagogům a jiným odborníkům známa ji více ne před sto lety. A co je navíc překvapující zmiňovaný německý autor A. Knigge pojednal ve své knize nejen o různých druzích sociální a profesní komunikace (např. O obcování s rodiči, s entinami, s přáteli a nepřáteli, s lidmi velkého světa, s lidmi rozličných profesí), ale dokonce i o tom typu komunikace, kterou dnes nazýváme interkulturní. Nebyl to ovem teoretický výklad tohoto jevu, ale soubor prakticky zaměřených doporučení a instrukcí k tomu, jak vhodně komunikovat při návtěvě či delím pobytu v zahraničí, aby byly respektovány zvyklosti jiných zemí, jako i zůstávala netknuta tabuizovaná témata ve styku s cizinci:

/ 11

1

O obcování s lidmi. Kniha pro kadého od Adolfa Kniggea. V Praze 1874. Nákladem knihkupectví

Mikuláe a Knappa v Karlíně.

V cizích zemích je zvlátní prozřetelnosti zapotřebí, a to z mnohých ohledů.Azdrujemesetamkvůlivzděláváníse,kvůliekonomickýmčipoli- tickým záleitostem, nebo pouze kvůli vyraení, vdy ohledy musíme míti na zřeteli ..., musíme předevím uváiti, v které zemi jsme a zda bez nebezpečenství a mrzutosti zde o vech věcech můeme mluvit, na ve se ptát. Co je dovoleno u nás, nedovoluje se jinde ... (Knigge, 1874, s. 40).

Tato a dalí doporučení jsou ve své podstatě identická s instrukcemi, které jsou samozřejmě dnes mnohem podrobněji a specifikovaněji ve vztahu k jednotlivým zemím a kulturám obsaeny v současných prakticky zaměřených příručkách o interkulturní komunikaci. Avak to je pouze jedna strana fenoménu interkulturní komunikace. Tou druhou stranou je interkulturní komunikace jakoto vědecká teorie a výzkum a na ni se váící obor studia na vysokých kolách či v jiných vzdělávacích institucích. Tato monografie se zabývá interkulturní komunikací z hlediska teorie a výzkumu, i kdy vdy se soustavným propojením s praxí. Jak je to obvyklé při popisu sloitých fenoménů a procesů, je nutno nejprve objasnit samotný pojem interkulturní komunikace, jeho různé významy a terminologická označení. 12 / Interkulturní komunikace

1. INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE

REÁLNÝ JEV A JEHO ZKOUMÁNÍ

Kdy se mluví či píe o interkulturní komunikaci, můe se jednat

o jeden ze tří významů korespondujících s tímto pojmem. Jsou to: 1. Interkulturní komunikace jako PROCES verbálního a neverbálního sdě

lování probíhající v různých sociálních situacích.

2. Interkulturní komunikace jako VĚDECKÁ TEORIE A VÝZKUM za

bývající se reálnými procesy interkulturního komunikování.

3. Interkulturní komunikace jako EDUKAČNÍ A PODPŮRNÉ AKTI

VITY zaměřené na praxi a vycházející (ideálně) z poznatků přísluné

vědecké teorie a výzkumu (sub 2).

Tyto tři denotáty pojmu interkulturní komunikace jsou objektivně existující jevy, je jsou sice vzájemně závislé, avak kadý z nich reprezentuje něco jiného.

ad 1) Pokud jde o proces interkulturní komunikace, ten v reálném i

votě společnosti kadodenně probíhá v různých místech a v situacích,

můeme jej vnímat, pozorovat, případně být jeho přímými účastníky,

a tedy jej proívat. Tento proces probíhá spontánně a větinou bez zá

měrného úsilí komunikujících partnerů k optimalizaci jeho průběhu

a efektů.

ad 2) K vědeckému objasňování tohoto procesu slouí teorie a vý

zkuminterkulturní komunikace, které se zaměřují na studium obsahu in

terkulturní komunikace, subjektů začleněných do tohoto procesu, pod

mínek a překáek jeho průběhu, a také efektů vznikajících působením

interkulturní komunikace.

ad 3) K podpoře a optimalizaci procesů interkulturní komunikace při

jejich realizaci v praxi jsou vyvíjeny četné metody a podpůrné edukač

ní aktivity (výuka, kurzy, tréninky aj.). Tyto aktivity nabízejí četné in

strukce, rady, doporučení a modely, je jsou obvykle určeny k aplikaci

/ 13


pro pracovníky určitých profesí, ale některé také k vytváření určitých

kompetencí v rámci kolního vzdělávání.

Bohuel potíe působí to, e tyto tři rozdílné věci jsou označovány stej

ným termínem, a to nejen v četině, ale i v angličtině: Interkulturní komunikace, anglicky intercultural communication, znamená současně (1) jak proces komunikování, (2) tak označuje vědeckou disciplínu, respektive obor výzkumu zabývající se tímto procesem, a (3) kromě toho také edukaci tohoto procesu.

2

Z toho plyne, e je vdy potřeba jasně vy

mezit, v jakém významu se s daným termínem operuje.

1.1 PROCES INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE

Od samých počátků lidské civilizace docházelo ke kontaktům lidí

nejen uvnitř určitého etnického společenství, ale také ke kontaktům přísluníků různých etnik a národů, jejich kultur a přísluných jazyků.

3

Historio

grafická bádání a historická lingvistika přináejí četné doklady o tom, jak se lidé ji v nejstarích starověkých společnostech odliovali nejen tím, e mluvili rozdílnými jazyky, nýbr také svými postoji a předsudky kjiným etnikům a jejich jazykům. To znamená, e v historicky nejstarích formách interkulturní komunikace se jako faktory těchto procesů prolínaly lingvistické, psychologické a kulturní determinanty. Toté existuje i v současnosti, jak o tom pojednává tato kniha. 14 / Interkulturní komunikace 2

Terminologická mnohoznačnost působí potíe i při vyhledávání informací: Např. chceme-li zjistit

nějaké údaje z výzkumu interkulturní komunikace, nezřídka se stává, e v přísluném vyhledávači

nebo bibliografické dokumentaci jsou prezentovány větinou informace týkající se praktických kur

zů či výcviku interkulturních komunikačních dovedností apod., avak výzkumu procesu interkultur

ní komunikace či jeho vědecké explanace se tyto informace vůbec netýkají. 3

V této knize pouívám základní termín etnikum a z něho odvozované termíny (etnická skupina, et

nicita, etnické vědomí aj.) v souladu se současným pojetím v etnologii (Brouček et al., 1991; atava,

1994) a interkulturní psychologii (Průcha, 2004, 2007). Etnikum je pojem obecnějí ne pojem

národ, i kdy v současném světě se vyskytuje někdy identita mezi oběma, tj. společenství chápané

jako národ je zároveň homogenní společenství z hlediska etnické skladby populace (např. Irové nebo

Norové jsou národy vytvářené pouze jedním etnikem).

Rámec 1

Interkulturní komunikace reálný jev a jeho zkoumání / 15

Interkulturní komunikace v dávné historii Je známo a často připomínáno, e ji starověcí Řekové pociovali a proívali svou jazykovou a kulturní odlinost od jiných etnik. Vichni cizinci, s nimi přicházeli do kontaktu, byli povaováni za barbary, protoe mluvili Řekům nesrozumitelnými a směně znějícími jazyky (ty byly připodobňovány ke zvukům vydávaným zvířaty). To ovem nebyl ojedinělý jev v historii, kdy do interkulturní komunikace zasahovaly negativní postoje, respektive předsudky ve styku s odlinými etnickými společenstvími.

Jak uvádí Ostler (2007), ji ze starověku jsou doloeny četné případy, kdy určitá etnická skupina, respektive její jazyk, byla označována pejorativně, nebo byla i zesměňována přísluníky jiného etnika. Např. římský dramatik Titus M. Plautus, autor četných komedií, tvořící kolem roku 200 př. n. l., v jedné své hře nazvané Poenulus (Kartágiňan) uvádí komunikační situaci, kdy kartaginský obchodník mluví svým jazykem, tj. punsky, se dvěma Římany. Ti mu odpovídají latinsky a dělají si z jeho neznalosti latiny legraci. Protoe Plautus ve svých komediích pouíval hojně jazyk, vtipy a naráky tehdejího římského publika, je z toho mono usuzovat, e jeho zesměňující výroky vůči Kartagiňanům a puntině byly tehdy běné v reálné komunikaci Římanů. Ale samotní Římané byli zase zesměňováni Řeky:

KdychtěliŘekovéŘímanypokořit,nazývalijeOpikoi...Urákapa- trnětkvělavtom,enaznačovalanedostatekvzdělání,protoesejednalo o původní výpůjčku z latiny pouívanou jako označení negramotnosti. (Ostler, 2007, s. 307)

To znamená, e ji ve starověku se pouívaly různé etnofaulismy, které se ovem hojně vyskytují i v současných jazycích a v komunikaci u přísluníků jedněch etnik či národů ve vztahu k přísluníkům jiných etnik a národů viz kap. 3.3.

+


Nepochybně je tedy interkulturní komunikace jev historicky velmi staro

bylý. Jak jej lze vymezit v současnosti? Nae definice je následující:

Interkulturní komunikace (intercultural communication) je termín ozna

čující procesy interakce a sdělování probíhající v nejrůznějích typech

situací, při nich jsou komunikujícími partnery přísluníci jazykově a/nebo

kulturně odliných etnik, národů, rasových či náboenských společen

ství. Tato komunikace je determinována specifičnostmi jazyků, kultur,

mentalit a hodnotových systémů komunikujících partnerů.

Příkladem můe být komunikace mezi Čechy a Vietnamci, Čechy

a Romy, Čechy a Slováky, tedy mezi etniky ijícími dnes v České republice. Ve vech třech případech jde o interkulturní komunikaci, avak s různými charakteristikami (ve smyslu uvedené definice):

Interkulturní komunikace Odlinosti (determinanty komunikace)

jazykové kulturní

Čei a Vietnamci x x

Čei a Romové - (x) x

Čei a Slováci x -

Pozn.: x vyjadřuje působení odlinosti, - znamená, e odlinost nepůsobí či je

slabá.

Je jasné, e komunikace mezi Čechy a Vietnamci je silně determinována

jak odlinostmi jejich jazyků, tak odlinostmi kulturními (mentalit, hodnotových systémů a řady dalích kulturních rysů viz kap. 2.2). V komunikaci mezi Čechy a Romy, kteří větinou mluví česky (současná mladá generace Romů obvykle ji nezná romtinu), není hlavní determinantou jazyková odlinost, nýbr odlinost kultur. Mezi Čechy a Slováky je naopak vzájemná kulturní odlinost poměrně slabá a významnějí můe být (i přes velkou podobnost četiny a sloventiny) jazyková odlinost. 16 / Interkulturní komunikace

V české vědecké terminologii je jako synonymum termínu interkulturní

komunikace někdy pouíván výraz komunikace mezi kulturami nebo té mezikulturní komunikace (Kolman, 2001, 2007).

4

Také Lehmanová

(1999) pracovala s termínem mezikulturní komunikace, k němu uvádí tuto definiční charakteristiku:

Pojem mezikulturní komunikace je reflexí komunikačního procesu mezi

individuálními a nadindividuálními subjekty přináleejícími k rozdílným

kulturním systémům. Subjekty mezikulturní komunikace vstupují do

komunikačního procesu s odlinými, kulturou determinovanými kogni

tivními a emocionálními strukturami, s odlinými způsoby vnímání a hod

nocení skutečnosti (s. 21).

V podstatě tu jde o totonost obou definicí (1 a 2). Avak termín interkul

turní komunikace je dnes ji poměrně ustálený pro označování přísluného procesu, a to v různých profesních oborech, jako jsou např. mezinárodní obchod a podnikání (Nový, Schroll-Machl, 2005) nebo zdravotní péče (kolektiv autorů, 2003). Jakoto přímý ekvivalent anglického termínu intercultural communication je termín interkulturní komunikace také v souladu s dalími českými pojmy interkulturní psychologie, interkulturní výzkum, interkulturní kompetence aj.

Pojem interkulturní komunikace ve smyslu procesu je tedy poměrně jas

ný. Je reflexí reálně existujícího jevu, jen se vyskytuje kadodenně a jeho významnost stále roste v důsledku vzrůstajících globalizačních tendencí v mnoha sférách lidské činnosti v mezinárodním obchodu a podnikání, v diplomacii, ve vědě a v umění stejně jako v turismu či sportu, při výměnných pobytech studentů a učitelů, při přesunech migrantů z jedněch zemí do jiných aj. Je to přímý důsledek toho, e lidé různých zemí se stále intenzivněji stýkají, vzájemně obchodují, spolupracují, ale také procházejí etnickými konflikty a vedou mezi sebou váné spory a bohuel někdy i války.

Není tedy překvapující, e z těchto důvodů se reálný jev interkulturní

komunikace stal předmětem intenzivního zájmu vědy, a to jak teorie, tak výzkumu.

Interkulturní komunikace reálný jev a jeho zkoumání / 17

4

Podobná situace je v rutině, kde termíny interkulturnaja kommunikacija a mekulturnaja kom

munikacija jsou souběně pouívány jako synonyma. V angličtině se vedle nejfrekventovanějího

termínu intercultural communication vyskytují také termíny cross-cultural communication

a interethnic communication. V němčině je zaveden jednoznačný termín interkulturelle Kommu

nikation.


1.2 INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE JAKO

OBLAST VĚDY

Jak bylo uvedeno výe, druhým denotátem výrazu interkukturní

komunikace je vědecké zkoumání reálného procesu interkulturního komunikování. Ačkoliv interkulturní komunikace je jev doprovázející lidstvo od nejstarích dějin, zkoumání interkulturní komunikace začalo být prováděno a poměrně nedávno, take teorie čerpající z tohoto výzkumu má poměrně krátkou historii.

V teorii sociální komunikace se jetě před třemi či čtyřmi desetiletími o tomto fenoménu vůbec neuvaovalo, jako by nebyla rozpoznávána potřeba jej zkoumat. V pracích českých klasiků teorie sociální komunikace psychologa J. Janouka (Sociální komunikace, 1968) a sociologa V. Lamsera (Komunikace a společnost, 1969) nejsou interkulturní aspekty komunikace vůbec zmiňovány. Ostatně i v současné české psychologii komunikace je interkulturní komunikace dosti okrajovým tématem. Pouze Z. Vybíral (Psychologie lidské komunikace, 2000) začlenil do svého výkladu stručné poznámky o vztahu jazyka, mylení, národní mentality a o pronikání angličtiny do různých sfér sociální komunikace. Avak samotný jev interkulturní komunikace a jeho zkoumání nejsou zde vůbec zmíněny. Ani v obsáhlém Psychologickém slovníku (Hartl, Hartlová, 2000), který jinak uvádí u základního pojmu komunikace celkem 23 speciálních pojmů, se termín interkulturní komunikace vůbec nevyskytuje.

Je nemilé konstatovat, e pokud jde o psychologické a sociologické zkumání interkulturní komunikace, je česká věda pozadu za světovým bádáním. Problematiku interkulturní komunikace jako výzkumné téma uvedl do českého prostředí a nedávno psycholog L. Kolman prostřednictvím učebního textu Komunikace mezi kulturami (2001) a autor této kníky v monografii Interkulturní psychologie (Průcha, 2004, 2007).

Na druhé straně je pozitivní, e se problematikou interkulturní komunikace zabývají v České republice odborníci v jiných oblastech, zejména jsou to speciální teorie ekonomů, označované termíny interkulturní management, interkulturní marketing (viz podrobněji kap. 6.2).

V zahraniční vědě byl vývoj mnohem intenzivnějí, koncepčně a tematicky rozsáhlejí, pokud jde o objasňování různých aspektů interkulturní komunikace. Vědecké zkoumání interkulturní komunikace bylo vyvoláno hlavně praktickými potřebami: Po 2. světové válce, kdy začala mohutná expanze USA do různých zemí a kontinentů, docházelo k četným kontaktům mezi Američany a přísluníky jiných kultur, zejména Japonci a jinými ná- 18 / Interkulturní komunikace rody Asie, Němci a jinými národy Evropy. Vznikala potřeba instruovat diplomaty, obchodníky, učitele jazyků aj. o specifičnostech kultur a jazyků jiných zemí. Kromě jiného také válka vedená USA ve Vietnamu (19641973), pro ni bylo potřeba vycvičit také specialisty (tlumočníky a jiné) pro komunikaci Američanů s Vietnamci, přispěla k rozvoji teorie a výzkumu interkulturní komunikace.

Uvádí se, e asi poprvé se objevil pojem intercultural communication

v roce 1954, a to v knize amerických autorů E. Halla a D. Tragera Culture as Communication (Hall, Trager, 1954). Od té doby se podněty ke komplexnímu, interdisciplinárnímu zkoumání interkulturní komunikace postupně prosazovaly z několika zdrojů, a to v různých zemích světa. Dělo se tak v rámci některých lingvistických a psychologických disciplín. 1.2.1 PSYCHOLINGVISTIKA A SOCIOLINGVISTIKA V oblasti psycholingvistiky a sociolingvistiky se od 60. let minulého století začalo rozpoznávat, e procesy řečové komunikace jsou výrazně ovlivňovány také faktory etnických/národních kultur. V různých zemích, předevím v těch, které mají etnicky odliné skupiny obyvatel, byly zkoumány etnické a kulturní aspekty řečové komunikace a řečového chování, je se projevují např. v komunikaci bělochů a Afroameričanů v USA, u anglofonních a frankofonních obyvatel Kanady či v komunikaci asijských a afrických imigrantů ve V. Británii a jinde. Tak např. začaly být analyzovány a srovnávány normy oslovování (address rules) v různých jazycích, přičem se ukazovalo, e tyto normy jsou v jednotlivých etnických/národních kulturách dosti odliné (Ervin-Tripp, 1969). 1.2.2 ETNOGRAFIE KOMUNIKACE Postupně se na styku lingvistiky, etnografie a etnologie (respektive kulturní antropologie)

5

vytvářelo výzkumné odvětví nazývané etnografie komuni

kace (ethnography of communication). Je to tedy interdisciplinární oblast

Interkulturní komunikace reálný jev a jeho zkoumání / 19

5

V této knize pouívám termín etnologie tak, jak je větinou zaveden v českém prostředí podle ev

ropského úzu, pro označení přísluné disciplíny. Alternativně se pouívá i termín kulturní antropo

logie (podle amerického úzu), ačkoli jde v podstatě o stejnou disciplínu (srov. Copans, 2001;

Murphy, 1998).



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist