načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Inteligence duše – Jak přijít na kloub jejímu skrytému řádu – Artho Stefan Wittemann

Inteligence duše - Jak přijít na kloub jejímu skrytému řádu
-12%
sleva

Kniha: Inteligence duše
Autor: Artho Stefan Wittemann
Podtitul: Jak přijít na kloub jejímu skrytému řádu

Pojednání prezentuje lidskou duši jako komplex jakýchsi stavebních prvků a vztahů mezi nimi. ... (celý popis)
Titul je na partnerském skladu >10ks - doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  295 Kč 260
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,7
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma TIŠTĚNÁ
KNIHA

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016
Počet stran: 223
Rozměr: 210 x 149 x 16 mm
Úprava: ilustrace
Vydání: Druhé vydání
Spolupracovali: přeložila Alena Ságlová-Veit
Skupina třídění: Speciální metafyzika
Vazba: Knihy - paperback
Novinka týdne: 2016-24
Datum vydání: 25. 5. 2016
ISBN: 978-80-7500-223-5
EAN: 9788075002235
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Pojednání prezentuje lidskou duši jako komplex jakýchsi stavebních prvků a vztahů mezi nimi.

Popis nakladatele

Lidská duše je jako labyrint, ve kterém člověk snadno zabloudí. Protichůdné nálady nás často ženou hned tím, hned oním směrem, a pak je zase všechno v nejlepším pořádku. Proč tomu tak je, pro nás ale většinou zůstává záhadou.

Má to, co se v nás děje, vůbec nějaký smysl? Je možné jednoduše pochopit naše vnitřní procesy a uvést je do takové rovnováhy, aby stálo za to žít?

Artho S. Wittemann v této knize načrtává nový obraz lidské duše. Na mnoha názorných příkladech z praxe popisuje fascinující svět tohoto přirozeného živého systému. Začínáme chápat, z jakých stavebních kamenů se skládá, jak na sebe tyto části působí a vzájemně se podmiňují. Pak začínají být zjevné i vnitřní logika a láska, jež se skrývají za zdánlivým chaosem duše, takže jsme schopni vidět náš vlastní charakter a charakter ostatních novýma očima a s hlubším pochopením. (jak přijít na kloub jejímu skrytému řádu)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Artho Stefan Wittemann - další tituly autora:
 (e-book)
Architektura vnitřního světa člověka -- Začínáme chápat sami sebe Architektura vnitřního světa člověka
 (e-book)
Inteligencia psyché Inteligencia psyché
 (e-book)
Inteligence duše -- Jak přijít na kloub jejímu skrytému řádu Inteligence duše
 
Ke knize "Inteligence duše - Jak přijít na kloub jejímu skrytému řádu" doporučujeme také:
Architektura vnitřního světa člověka -- Začínáme chápat sami sebe Architektura vnitřního světa člověka
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Přeložila Alena Ságlová-Veit


K ATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Wittemann, Artho Stefan

[Intelligenz der Psyche. Česky]

Inteligence duše : jak přijít na kloub jejímu skrytému řádu / Artho S. Wittemann;

z německého originálu Die Intelligenz der Psyche ... přeložila Alena Ságlová-Veit. -

Druhé vydání v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2016. -- 217 stran

ISBN 978-80-7500-223-5

128/129 * 165.242.1 * 159.923.2

– lidská duše

– sebepoznání

– pojednání

122/129 - Speciální metafyzika [5]

Artho S. Wittemann

Inteligence duše

Die Intelligenz der Psyche

Copyright © Artho Stefan Wittemann, 2002

Translation © Alena Ságlová-Veit, 2016

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2016

ISBN 978-80-7500-223-5


Obsah

V labyrintu psýché .............................................................. 1

Vrženi do světa, do těla, do psýché .................................. 1

Děti Země dospívají ........................................................ 3

Zdánlivý řád v chaosu ..................................................... 5

Linearita ......................................................................... 6

Řád ve zdánlivém chaosu ................................................ 7

Psýché není stroj ............................................................. 9

Jak patří větev ke stromu ................................................. 13

Překvapivé setkání ........................................................ 14

Hlídač, dítě a dveře ....................................................... 17

Pět rovin osoby ............................................................. 21

Struktury v chaosu psýché ............................................... 27

Zajímavý večer .............................................................. 27

Svéhlavost a vědomí ...................................................... 33

Pět kontinentů psýché ................................................... 38

Ztotožnění a ochrana .................................................... 42

Zranitelnost: vnitřní dítě ........................................... 44

Hlavní hlasy: mocní specialisté ................................... 47

Andrea .......................................................................... 52

Ztotožnění a identita ................................................. 62

Dvojí stabilita ........................................................... 64

Rovný rovného si hledá .............................................. 66

Menší zlo .................................................................. 69 Protiklady se přitahují ............................................... 71

Proměna ................................................................... 72

Dvě děti a Nic ........................................................... 77

Vědomé já ................................................................. 85

Bolest ........................................................................ 94

Porozumění a odreagování ......................................... 95

Malá příručka pro expedice do lidských systémů ................. 101

Pozice v systému ............................................................. 103

Pozice 1: Hlavní hlas a potlačený hlas ......................... 104

Pozice 2: Ohnisko a periferie ........................................ 111

Pozice 3: Směr svět a směr osoba ................................. 127

Pozice 4: Kontakt a izolace .......................................... 138

Pozice 5: Povrch a hloubka .......................................... 141

Shrnutí ....................................................................... 15 0

Magie „správného“ místa v místnosti ................................ 153

Pět kontinentů psýché: Žena, Muž, Dítě, Zvíře a Bůh .... 157

Kontinent 1: Žena ....................................................... 159

Kontinent 2: Muž ...................................................... 16 4

Kontinent 3: Dítě ........................................................ 170

Kontinent 4: Zvíře ...................................................... 174

Kontinent 5: Bůh ........................................................ 179

Shrnutí ....................................................................... 183

Základní energetické kvality vnitřních osob ................... 185

Základní kvalita 1: osobní – neosobní ......................... 187

Základní kvalita 2: otevřený – stažený ........................ 19 0

Základní kvalita 3: ano – ne ....................................... 193

Základní kvalita 4: dělání – bytí ................................. 197

Základní kvalita 5: kompenzovaný – rezignovaný ....... 200

Shrnutí ............................................................................. 205

Chaos a řád: věčný tanec přírody ..................................... 207

Tři stupně psychického řádu ....................................... 208

Přežití nebo rozvoj ...................................................... 214

Poděkování ..................................................................... 217


Věnováno Veetě


1

V labyrintu psýché

Vrženi do světa, do těla, do psýché

Č

lověk žije v absurdní situaci. V noci, když je jasná obloha a mů

žeme vidět nekonečnost, krásu a lhostejnost vesmíru, si uvědo

míme svou situaci v celé její absurditě: řítíme se na malé kouli nekonečným, nepochopitelným prostorem.

Jsme vrženi do světa, kterému nerozumíme. Trvalo to tisíciletí, než se člověk naučil chápat a  ovládat základní věci na této živé malé kouli. Než se naučil používat luk a šíp, rozdělat oheň a zase ho uhasit, postavit dům a obdělat pole. Po celou dobu nevěděl, kde je: sledován očima boha slunce, který ráno vstával na jedné straně světa, večer se za obzorem ukládal ke spánku a druhý den zase vstával na druhé straně. Na placce uprostřed oceánu?

Člověk se v nesčetných mýtech pokoušel vysvětlit si svět a učinit tak nepochopitelnost a  absurditu své situace snesitelnější. A  ještě daleko více než nepochopitelnost jeho bytí utvářel člověka jeho boj o holé přežití.

Jsme vrženi do těla, které se do tohoto světa nehodí. Na rozdíl od zvířat, která přicházejí na svět téměř zcela „oblečená“ do srsti nebo peří, se ocitáme v těle, které neustále požaduje přístřeší, oděv a teplo.

Představte si, že byste byli jen po tři dny vystaveni přírodě bez obydlí a oděvu. Docela jistě byste byli na pokraji zoufalství, možná i blízko smrti. Něco podobného platí o potravě: rostliny, které rostou bez našeho přičinění, jsou pro nás z větší části nepoživatelné. Tráva a listy, kterými se živí zvířata, nám nejsou potravou.

Ačkoli jsme přesto dokázali přežít díky tomu, že svět, do něhož se nehodíme, tak dlouho měníme, až se jakž takž hodí k nám, očekává nás nevyhnutelné stáří a smrt. A protože stejně tak jako naši prapředci nevíme, kde přesně jsme, vede naše poslední cesta znovu do neznáma.

Jsme tedy ve vesmíru, který nechápeme, v těle, jehož přežití příroda tisícinásobně zpochybňuje. To je svět, do něhož jsme vrženi. Ale to je jen vnější polovina světa. Druhá polovina je v  nás: náš vnitřní svět, naše psýché.

Většinou chápeme svůj vnitřní svět jako něco samozřejmého. Vyhýbáme se tomu seznámit se s  ním hlouběji nebo se dokonce pokusit mu porozumět. Život venku je dostatečně namáhavý a komplikovaný a my jsme rádi, když se nám podaří vést co možná úspěšný život jako normální lidé.

Ale někdy to nefunguje. Zmocní se nás vnitřní neklid, napětí nebo ochromení. Někdy se cítíme prázdní a mrtví. Navenek se všechno zdá normální – a přece zároveň beze smyslu. Cítíme, že tu musí být ještě něco víc.

Potom se znovu přihlásí psýché. Posílá nám sny, které nás děsí, hlubokou touhu, která už nás neopouští, vnitřní rozervanost a nálady, které jsou jen těžko snesitelné – pro nás či pro ostatní.

Jak často si už každý z nás předsevzal změnit se, stát se lepším člověkem, trpělivějším, přátelštějším, laskavějším. Nebo jsme se pevně odhodlali být konečně rozhodnější, dávat jasněji najevo,

Inteligence duše


3

kde jsou naše hranice, prosadit se. A jak často jsme si přáli, aby se člověk nám blízký změnil a konečně si uvědomil, jak nám jeho chování vadí a  zraňuje nás. A  jak často jsme si museli přiznat, mnohdy po dlouhých bojích a hádkách, že nemá smysl chtít někoho změnit – dokonce ani sám sebe.

Rezignace člověka vydaného všanc vlastní psýché je hluboce zakořeněná. O to více se bráníme blíže se na ni podívat. Vnitřní svět je natolik nepolapitelný a prchavý, tak matoucí, mnohotvárný a rozporuplný, že se nám zdá lepší držet se vnějších pořádků a jistot, dokud to jde. Ale ať jdeme kamkoli a děláme cokoli, svůj vnitřní svět si neseme s sebou: jsme vrženi do sebe sama.

Toto vržení do sebe sama určuje náš život od začátku až do konce. Ale většina lidí žije, aniž by si kdy položila otázku nebo pochopila, co toto „Já“ vlastně je, jak funguje a co potřebuje, aby vzkvétalo.

Děti Země dospívají

Od té doby, co Země zrodila člověka, jí člověk byl vydán na milost a  nemilost. Uctívání hromu a  blesku, stromů a  hor jako božstev bylo nejenom výrazem lásky a  respektu, ale bylo rovněž výrazem bezmoci tváří v tvář obrovským, nevypočitatelným silám. Člověk byl vždy dítětem Země.

Člověk měl v podstatě jen dvě možnosti, jak se s touto situací vyrovnat. Jsou to tytéž síly, které i  dnes působí mezi každým dítětem a  jeho rodiči. Ta první je přijímat lásku, víru a  důvěru od rodičů, Země, bohů a  poslušností je svádět k  dobrotě – z toho vznikla náboženství. Druhá pak je s pomocí přijatých sil sám dospět, vyvinout vlastní sílu, stát se samostatným – z toho v z n i k ly vě dy.

Vrženi do světa, do těla, do psýché


4

Obojí je člověku vlastní. Zůstaneme vždy dětmi Země a přitom budeme dospívat.

Naše dospívání začíná, když začínáme klást otázky a zpochybňovat obdržené odpovědi. Tak nalezneme nové odpovědi, které nás dovedou dál.

Ve starém Řecku si zvídaví lidé položili otázku, z čeho se skládá svět. Jeden mínil, že svět se skládá z měnící se sestavy čtyř základních prvků: ohně, vzduchu, vody a země. Další byl toho názoru, že musí existovat nějaký základní stavební prvek, něco nedělitelného: atom.

Tyto dvě myšlenky obsahují základní pravdy moderní fyziky a  chemie a  po tisíci dalších, čím dál hlouběji mířících otázkách vyústily do poznání o stavbě a chování atomů a molekul.

To bylo revoluční pro náš život, protože nám to umožnilo utvářet svět tak, aby se k nám hodil. Učinilo nás to dospělými v materiální rovině. V psychické rovině leží tento krok ještě před námi.

Otázky ale zůstávají tytéž: Z čeho se skládá psýché? Co jsou její

stavební prvky? A jak k sobě patří? Kdybychom mohli tyto otázky zodpovědět jen zčásti tak přesně, jako je zodpovídají moderní přírodní vědy pro materiální svět, kdybychom nebyli vlastní psýché – v dobrém i zlém – tak vydáni napospas, byli bychom jako lidé skutečně dospělí. A možná bychom pak také dokázali vyřešit problémy, které vznikly teprve tím, že jsme ovládli přírodu – neboť mnohé z  těchto problémů jsou zrcadlem našeho vlastního vnitřního nepořádku.

Tato kniha vám chce ukázat, jak se naučit vyznat v tom často tak nepostižitelně, divoce a  proměnlivě působícím světě ve svém nitru. Chce ukázat, že to není vůbec tak těžké se v něm orientovat, známe-li stavební prvky a víme, jak na sebe působí.

Inteligence duše


5

Zdánlivý řád v chaosu

Racionální myšlení, na němž jsou založeny přírodní vědy, vytváří řád a strukturu. Za matoucími, mnohotvárnými jevy světa objevuje společné rysy, pravidla a zákony. Hledí-li rozum na přírodu, není naplněn radostí jako dítě ani nezmlkne v bázni jako mystik, ale ptá se: Z čeho se to skládá? Jak to k sobě patří? Jak to funguje? Rozkládá věci, dokud nepozná jejich stavební kameny. Tak rozložil rozum oheň, vzduch, vodu a zemi a našel molekuly. Rozložil molekuly a našel atomy. Rozložil atomy a  zjistil, z  čeho se skládají. Teď dokáže dokonce skládat molekuly, které předtím neexistovaly – protože zná jejich zákony.

Jak je ale možné, že rozum, který takto proniká do těch nejmenších struktur hmoty a zároveň zkoumá nesmírné prostory vesmíru, rozumí tak málo tomu, co jsme nejvíce: našemu vnitřnímu světu? Jak je možné, že to, co je nám nejblíž, je méně prozkoumáno a pochopeno než oběžná dráha Uranu, naše genetická struktura a stravovací návyky praobyvatel Papuy-Nové Guiney?

Právě nevypočitatelnost, proměnlivost a  komplexnost lidské psýché znesnadňují vědcům její opravdové pochopení. Jak je možné zkoumat něco, co podléhá neustálému kolísání a náladám, co se zdánlivě skládá z čistě subjektivních vjemů a pocitů a co je zároveň tak plné vnitřních rozporů a protikladů?

Vědci, kteří se zabývají vnějšími jevy, to vždy měli daleko jednodušší. Není náhoda, že základy vědy, jak ji dnes známe, vznikly zkoumáním oběžné dráhy planet – tedy tak daleko od našeho vnitřního světa, jak je jen možné.

Když Isaac Newton v  17. století vysvětlil zákony pohybu těles v prostoru, slavila racionální věda velký úspěch: Newton nejenom dokázal předpovědět, po jakých drahách se planety budou pohybovat, ale i v kterém bodě se budou nacházet v určitém okamžiku.

Vrženi do světa, do těla, do psýché


6 Následně se ukázalo, že tytéž zákony mohou být v  materiálním světě mnohonásobně aplikovány.

Vysvitla naděje, že nyní absurdita a  nepochopitelnost našeho bytí ustoupí smysluplnému a vysvětlitelnému řádu a že skončí obtížnost našeho boje o přežití, jelikož bude usnadněna kontrola přírody. Konečně tedy bude nalezeno východisko z našeho uvržení do této existence: rozumové pochopení a rozumné jednání.

Tato naděje nás žene kupředu ještě dnes a denně je podněcována neuvěřitelnými výdobytky vědy a techniky. Zároveň jsou ovšem čím dál zřejmější hranice tradičního vědeckého myšlení.

Linearita

Když Newton, Galilei, Descartes a  mnozí další začali objevovat základní fyzikální zákony hmoty, dopustili se, opojeni svými vynikajícími úspěchy, těžkého omylu: domnívali se, že kdyby jen měli dostatek času a přesnější přístroje, mohli by svými metodami vysvětlit celý svět. Byli pevně přesvědčeni, že by mohli koneckonců celý vesmír popsat řadou matematických vzorců, ba dokonce možná jedním jediným světovým vzorcem. V jejich očích se svět podobal obrovskému hodinovému stroji, který je jen třeba rozložit na součástky, abychom pochopili, jak funguje. Zcela se spolehli na zákon příčiny a důsledku, který při svých výzkumech objevili. Tento zákon zní: Příčina a  důsledek jsou v proporcionální souvislosti. Malá příčina, malý důsledek – velká příčina, velký důsledek. Takovéto chování nazýváme také lineární.

Znáte tento princip z jízdy autem: očekáváte, že vaše auto pojede rychleji, čím více šlapete na plyn. Nebo že vaše rádio bude hrát o to hlasitěji, čím více otáčíte knoflíkem.

Připusťme, že existují daleko složitější příklady lineárního chování, ale pro naše účely stačí pochopit princip. Linearita znamená

Inteligence duše


7

koneckonců vypočitatelnost: znám-li příčinu, mohu předpovědět důsledek.

Naštěstí se ve většině oblastí, které chceme ovlivnit, abychom si usnadnili život, můžeme na tento zákon spolehnout. Pokud by tomu tak nebylo, museli byste stále počítat s  tím, že vaše lednička bude střídavě chladit, tát a mrazit nebo že vaše pokojová lampa bude neustále blikat a nakonec praskne žárovka. Nemohli bychom si být jisti stabilitou našich mostů a domů nebo tím, že naše telefony a televizory budou produkovat jasné zvuky a obrazy.

Není tomu tak dávno, co vědci začali chápat, že lineární procesy jsou v přírodě velkou výjimkou. Mělo se za to, že mnohé přírodní procesy jako například počasí, zemětřesení, změny vodních toků a lidská psýché zkrátka ještě nejsou dostatečně pochopeny, a proto je nemůžeme přesně předpovídat – až někteří vědci pochopili, že zde mají co do činění se systémy, které jsou ve své podstatě nevypočitatelné. Pojmenovali tyto systémy chaotické.

Takové systémy jsou ale chaotické jen na první pohled. Za zdánlivým chaosem se skrývá řád. Nikoliv mrtvý a zcela vypočitatelný řád hodinového stroje nebo statistiky o konzumním chování průměrného Západoevropana v lednu, nýbrž živý řád, jak jej nalézáme všude v přírodě.

Pokud tedy akceptujeme, že lidská psýché je součástí přírody, neboť z ní vzešla, a pokud se pokusíme ji pochopit jako systém, který funguje podobně jako jiné živé systémy, můžeme dospět ke zcela novému chápání sebe sama.

Řád ve zdánlivém chaosu

V přírodě existuje princip, který je nám tak známý a je tak samozřejmý, že mu zpravidla nevěnujeme ani myšlenku. Tento princip zní: Příroda tvoří celky.

Vrženi do světa, do těla, do psýché




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.