načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Inheritance – Christopher Paolini

Fungujeme! Vážení zákazníci, e-shop je plně v provozu. Od 18. 5. 2020 jsou navíc všechny naše prodejny a výdejny otevřeny. Bližší informace naleznete zde
Inheritance

Elektronická kniha: Inheritance
Autor: Christopher Paolini

Eragon ušel pěkný kus nebezpečné a dobrodružné cesty od dob, kdy byl jen chudým sirotkem na venkovské farmě. Nález dračího vejce, ze kterého se vyklubala Safira, udělal s jeho prostým ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

hodnoceni - 96.3%hodnoceni - 96.3%hodnoceni - 96.3%hodnoceni - 96.3%hodnoceni - 96.3% 94%   celkové hodnocení
32 hodnocení + 5 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 672
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Inheritance
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Olga Staníčková
Skupina třídění: Americká próza
Jazyk: česky
Hodnocení: 6. nejlépe hodnocený produkt
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Fragment, 2012
ISBN: 978-80-253-1366-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Eragon ušel pěkný kus nebezpečné a dobrodružné cesty od dob, kdy byl jen chudým sirotkem na venkovské farmě. Nález dračího vejce, ze kterého se vyklubala Safira, udělal s jeho prostým životem veletoč a Eragon se ocitl se ve středu zájmu hrozivých protivníků, ale i silných spojenců. Nyní je nebezpečí opět téměř fatální, neboť probíhá útok Vardenů na Belatonu a Safira je velmi těžce zraněna. Eragon s Aryou si podmaňují lorda Bradburna a získávají tak kontrolu nad městem. Nejtěžší bitva je však teprve před nimi. Porazit protivníka z nejhorších, samotného krále zla Galbatorixe, a obnovit tak v Alagaësii mír a normální život.

Popis nakladatele

Není tomu tak dávno, co byl Dračí jezdec Eragon obyčejným chudým farmářským chlapcem a jeho dračice Safira pouhým modrým kamenem v lese. Nyní právě na nich závisí osud celé civilizace! Dlouhé měsíce výcviku a bojů přinesly mnohá vítězství a naději, ale také srdcervoucí ztrátu. A ta nejtěžší bitva je přitom teprve čeká: musí se postavit samotnému Galbatorixovi. Aby zvítězili, potřebují být neskutečně silní a odvážní. Pokud to nedokážou oni, neporazí Galbatorixe nikdo. Druhá šance neexistuje. Jezdec a jeho drak došli dál, než se odvážil kdokoli jiný. Ale podaří se jim porazit samotného krále zla a obnovit v Alagaësii spravedlnost? A pokud ano, co budou muset obětovat? Dlouho očekávaný čtvrtý díl světového bestselleru Odkaz Dračích jezdců!

(pevnost duší)
Zařazeno v kategoriích
Christopher Paolini - další tituly autora:
Eragon (slovensky) Eragon (slovensky)
 (audio-kniha)
Eldest Eldest
 (audio-kniha)
Eragon Eragon
Eldest Eldest
Poutník, čarodějnice a červ Poutník, čarodějnice a červ
 (e-book)
Poutník, čarodějnice a červ Poutník, čarodějnice a červ
 
K elektronické knize "Inheritance" doporučujeme také:
 (e-book)
Darda Darda
 (e-book)
Kouzlo voodoo Kouzlo voodoo
 (e-book)
Syn Syn
 (e-book)
Zaklínač III. - Krev elfů Zaklínač III.
 (e-book)
Biomanžel Biomanžel
 (e-book)
Krev na sněhu Krev na sněhu
 
Recenze a komentáře k titulu



Dračák 2017-04-12
Zdravím všechny!
Milujete fantasy? Milujete knihy, hry a filmy s touto tématikou? Fandíte lidem, kteří jdou za svým snem? Tak to určitě znáte deskovou hru Dračí doupě a třeba i film Dračák, protože je to film právě o tého hře.! A pokud ne, nejvyšší čas se na něj podívat, protože je to film, o kterém by se mělo vedět. První a druhý díl jsou již na světě a čeká se na ten závěrečný. A k jeho realizaci právě sháníme finance.
A proto Vás chci všechny požádat, abyste tento film podpořili. Právě tento měsíc vybíráme peníze na Startovači, aby se mohl natočit Dračák 3 - Podzemí. Na předchozí díly Dračák 1 a Dračák 2 - Nová úrověň se můžete podívat na Youtube a nebo v odkazu níže.
Dokonce prví díl Dračáku postoupil do celorepublikového kola v soutěži ,,Český videosalón 2017".
To je super!
Podpořte prosím tento filmek, stačí třeba jen poslat smsku a přispějete 100Kč a nebo poslat jakoukoliv částu a získat i vybraný dáreček. A čím víc nás bude, tím líp.
  Za sdílení a šíření informací budeme též rádi. Veškeré informace a rozhovor s tvůrcem filmu zde:
https://www.startovac.cz/projekty/dracak-3-podzemi/
Patří Vám velké díky!
 
2014-12-09 hodnoceni - 70%hodnoceni - 70%hodnoceni - 70%hodnoceni - 70%hodnoceni - 70%
odporúčam si knihu prečítať originál v angličtine.Ja som ju kúpila a neľutujem , naozaj super čítanie.
 
2014-01-17 hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%
Skvělá kniha, nezklamala! Vřele doporučuji celou dračí sérii!
 
2013-02-04 hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%
Knížka je skvělá, odkaz dračích jezdců patří mezi mé oblíbené knihy a tohle zakončení je velkolepé.
Chtěli jste někdy zažít své dobrodružství a svůj příběh plný magie, já ano, ale jak víme není to možné, alespoň v reálném světě ne a tak vám nabízím kompenzaci. Zde:
http://www.facebook.com SkolaPreNadanychATalentovanychRpgHra?ref =ts&fref=ts
Tohle je ideální řešení hra žijící vámi, hráči, kteří píší vlastní osnovu, vlatní příběh plný magie. Přihlaste se do naší školy a najděte domov své postavě a své fantazii. Věk není omezen, sháníme kluky i holky, jako studenty či profesoři přečtete si podmínky a pošlete nám přihlášku zprávou. A když se nepřihlásíte dejte nám alespoň like. Děkuji.
 
2012-08-17 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Překrásné zakončení Odkazu dračích jezdců. Nádherná fantasy!
 
2012-03-29 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Kniha Inheritance je krásná a hezká jako ostatní díly. Má 672 stránek.
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Inheritance

také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

Doporučujeme další e-knihy:

Rick Riordan – Percy Jackson – Zloděj blesku

Roderick Gordon, Brian Williams – Ztracený svět v Podzemí

Michaela Burdová – Poselství jednorožců – Strážci dobra

Michaela Burdová – Křišťály moci – Zrada temného elfa

Christopher Paolini

Inheritance – e-kniha

Copyright © Fragment, 2012

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.



Vroengard

Dorú Areaba

Žraločí zub

Narda

Therinsford

D

r

a

í

h

o

r

y

Teirm

To

a

rk

Carvahall

Ceunon

An

or

a

Fläm

Daret

Yazuak

Modravé jezero

Ninor

Leona

helgrind

Dras-Leona

Belatona

Jiet

Feinster

Melian

Urû’baen

Furnost

Tüdosten

Cithrí

Dauth

Aroughs

Lithgow

Aberon

Reavstone

Petrøvya

Gil’ead

Isenstar

marna

SURDA

Bullridge

Ramr

Poušt

Hadarak

Osilon

Ellesméra

D

u

W

e

ld

e

n

v

a

rd

e

n

Kirtan

Nädindel

Sílthrim

Röna

Ardwen

Gaena

Eldor

Ília Fëon

Ceris

Edda

Hedarth

Âz Ragni

Orthíad

Dalgon

Medvědí řeka

Buragh

Beorské hory

Tarnag

farthen dûr

Galfni

Parlim

uden

nía

beirland

Eoam

illium

utgard

AlAgAësie

Kuasta



Pevnost duší

odkaz dračích jezdců

čtvrtý díl

Christopher Paolini


Inheritance

Copyright © 2011 by Christopher Paolini

Cover art and title lettering, copyright © 2011 by John Jude Palencar, www.johnjudepalencar.com

This translation published by arrangement with Random House Children’s Books, a division of

Random House, Inc.

ISBN 978-0-375-85611-2 (Random House)

Z anglického originálu Inheritance, Book 4

přeložila Olga Staníčková.

Redigoval Štěpán Kovařík.

Jazyková korektura Eva Lehečková

Odpovědná redaktorka Helena Škodová

Technická redaktorka Daruše Singerová

Vydalo Nakladatelství FRAGMENT,

Radiová 1122/1, Praha 10,

jako svou 2244. publikaci.

1. vydání, 2012

Sazbu zhotovilo Nakladatelství FRAGMENT, s.r.o.

Translation © Olga Staníčková, 2012

České vydání © Fragment, 2012

Beletrie pro děti a mládež / Fantasy, sci-fi, horory / edice Odkaz Dračích jezdců

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného svolení majitelů práv.

E-mail: fragment@fragment.cz

www.fragment.cz

ISBN e-knihy 978-80-253-1600-9

ISBN tištěné verze 978-80-253-1366-4 (1. vydání 2012)


Jako vždy věnuji tuto knihu své rodině.

A také snílkům: všem těm výtvarníkům, hudebníkům a vypravěčům,

díky kterým se toto dobrodružství mohlo uskutečnit.


obsah

Děj Eragona, Eldesta a Brisingru...........................................13

Dobývání ...............................................................................21

Pád kladiva ............................................................................31

Stíny na obzoru .....................................................................35

Král koček .............................................................................40

Dozvuky ................................................................................45

Vzpomínky mrtvých ..............................................................48

Co je to muž? .........................................................................52

Cena moci .............................................................................60

Těžký příchod na svět... ........................................................69

Ukolébavka ...........................................................................76

Vyčerpaný si neodpočine .......................................................83

Tanec s meči ..........................................................................88

Ani pocta, ani sláva, jen puchýře

na nepříjemných místech ......................................................96

Pojídačka měsíce .................................................................101

Drby a psaní ........................................................................109

Aroughs ...............................................................................114

Dras-Leona ..........................................................................125

Házení kůstkami..................................................................130


Přítel, nepřítel .....................................................................139

Ohnivá mouka ....................................................................147

Prach a popel .......................................................................158

Mezivládí .............................................................................172

Thardsvergûndnzmal ..........................................................178

Cesta poznání ......................................................................188

Slova od srdce .....................................................................203

Objev ...................................................................................210

Rozhodování .......................................................................216

Pod kopcem a kamenem .....................................................223

Nasytit boha ........................................................................235

Bezvěrci na útěku ................................................................243

Vyzvánění ............................................................................254

Trnitá-jeskyně-černého-ptáka .............................................256

Kladivo a helma ..................................................................262

A hradby padly... ................................................................264

Na břehu jezera Leona ........................................................272

Slovo Jezdce ........................................................................280

Rokování králů ....................................................................289

Nekonečné bludiště ............................................................299

Slabé a neurčité náznaky .....................................................305

Nezodpovězené otázky ........................................................313

Odlet ...................................................................................321

Muka nejistoty ....................................................................326

Jasnovidčina síň ..................................................................336

Na křídlech draka ...............................................................344


Zvuk jeho hlasu, dotek jeho ruky ........................................355

Malé vzpoury .......................................................................364

Koruna z ledu a sněhu .........................................................372

Vrtonožky ............................................................................384

Uprostřed trosek .................................................................394

Snalglí pro dva ....................................................................401

Kuthianova skála ................................................................409

Celý svět jako sen ................................................................413

Jaká je podstata ...................................................................420

Pevnost duší ........................................................................432

Lakuna, část první ...............................................................436

Lakuna, část druhá ..............................................................439

Návrat .................................................................................448

Město zármutku ..................................................................449

Válečná rada .......................................................................456

Věc povinnosti ....................................................................467

Noční oheň .........................................................................472

Přes hradby do jámy lvové ..................................................479

Bouře propuká .....................................................................489

Ten, který nezabíjí... ............................................................495

Jádro boje ............................................................................504

Nejmocnější jméno .............................................................512

Svaly proti železu .................................................................525

Dar poznání .........................................................................545

Smrtelná muka ....................................................................560

Kopřivové pole ....................................................................564


Dědic království ..................................................................576

Příhodný epitaf ....................................................................588

Figurky na šachovnici..........................................................595

Fírnen ..................................................................................609

Muž se svědomím ................................................................622

Zaplatit krví .........................................................................630

Sliby nové a staré ................................................................641

Loučení ...............................................................................652

Původ názvů ........................................................................659

Starověký jazyk ...................................................................660

Jazyk kočovných kmenů ......................................................662

Jazyk urgalů .........................................................................662

Jazyk trpaslíků .....................................................................663

Stručný přehled postav, míst a některých zvláštností .........664

Poděkování ..........................................................................670


13

děj eragona, eldesta

a brisingru

předchozích tří dílů Odkazu Dračích jezdců

N

a začátku byli draci: pyšní, zuřiví a nezávislí. Jejich šupiny se

třpytily jako drahokamy a každý, kdo na ně pohlédl, si zoufal,

nebo jejich krása byla nesmírná a děsivá.

A po dlouhé věky žili sami v zemi jménem Alagaësie. Pak bůh Helzvog stvořil z kamene v poušti Hadarak nebojácné podsadité trpaslíky.

A tyto dvě rasy spolu velmi bojovaly.

Posléze do Alagaësie přes stříbrné moře připluli elfové. I oni válčili s draky. Ale elfové byli silnější než trpaslíci a dokázali by draky zničit, ale draci by zároveň přivodili i jejich konec.

Proto bylo nastoleno příměří a mezi draky a elfy byla uzavřena smlouva. Touto smlouvou byli stvořeni Dračí jezdci, kteří udržovali mír po celé Alagaësii tisíce let.

Pak do Alagaësie připluli lidé. A rohatí urgalové. A ra’zakové, lovci temnot požírající lidské maso.

A lidé se připojili ke smlouvě s draky.

Ovšem mladý Dračí jezdec jménem Galbatorix povstal proti svým druhům. Podrobil si černého draka Šruikana a přesvědčil dalších třináct Jezdců, aby ho následovali. Těchto třináct zrádců vešlo do dějin jako Křivopřísežníci.

Galbatorix a Křivopřísežníci svrhli Jezdce, spálili jejich město na ostrově Vroengard a zabili všechny ostatní draky kromě těch svých a tří vajec: červeného, modrého a zeleného. A pokud mohli, vzali všem drakům, proti nimž bojovali, jejich Eldunarí: srdce srdcí, které obsahuje sílu a duši draka, oddělené od jeho těla.

Galbatorix vládl lidem po dvaaosmdesát let. Křivopřísežníci postupně zemřeli, ale on stále žil, nebo si přivlastnil sílu všech draků, a proto jej nikdo nedokázal porazit.

V osmdesátém třetím roce Galbatorixovy vlády mu jeden muž z hradu

ukradl modré dračí vejce. To vejce se dostalo do péče Galbatorixových odpůrců, kteří si říkali Vardenové.

Elfka Arya převážela vejce mezi Vardeny a elfy a společně hledali člověka

nebo elfa, pro něhož by se drak vylíhl. A tak uběhlo dalších pětadvacet let.

Když jednou Arya cestovala do elfského města Osilonu, zaútočila na ni

a její stráže skupina urgalů. S urgaly byl Stín Durza: černokněžník posedlý duchy, které vyvolal, aby mu sloužili. Po smrti Křivopřísežníků se stal Galbatorixovým nejobávanějším služebníkem. Urgalové zabili Aryiny stráže, ale než ji Stín zajal, Arya stačila vejce odeslat pomocí kouzla pryč. Nasměrovala je k člověku, u nějž doufala, že by mohlo být v bezpečí.

Ale její kouzlo se nevydařilo.

A tak se stalo, že teprve patnáctiletý sirotek Eragon našel vejce v Dračích

horách. Odnesl si je na farmu, kde žil se svým strýcem Gerem a bratrancem Roranem. Z vejce se Eragonovi vylíhl drak, kterého začal vychovávat. Byla to samice a dal jí jméno Safira.

Galbatorix poslal dva ra’zaky, kteří mu také sloužili, aby našli vejce a přinesli je zpět. Ra’zakové zabili Gera a spálili jeho dům.

Eragon a Safira se proto vydali pronásledovat ra’zaky, aby pomstili strýce. Přidal se k nim i vypravěč Brom, který kdysi sám, ještě před pádem Jezdců, býval Dračí jezdec. Byl to právě on, komu chtěla elfka Arya poslat modré vejce.

Brom toho naučil Eragona mnoho − o šermování, kouzlení a cti. Dal Eragonovi Zar’roc, který kdysi býval mečem Morzana, prvního a nejmocnějšího z Křivopřísežníků. Při dalším setkání s ra’zaky však byl Brom zabit a Eragon se Safirou unikli jen díky pomoci mladého Morzanova syna Murtagha.

Během jejich cest Durza zajal Eragona ve městě Gil’ead, ale Eragonovi se podařilo uniknout a také zachránit zde uvězněnou Aryu. Durza elfku otrávil a vážně zranil, a tak ji Eragon, Safira a Murtagh odvezli k Vardenům, kteří žili mezi trpaslíky v Beorských horách, a vyléčili ji.

Během pobytu mezi Vardeny také Eragon požehnal dítěti jménem Elva. Přál dívence, aby byla uchráněna před neštěstím, ale bohužel své požehnání špatně formuloval, čímž na ni nevědomky uvalil kletbu, která ji nutila stát se druhým ochranou před ranami osudu.

Krátce nato Galbatorix poslal armádu urgalů, aby zaútočili na trpaslíky a Vardeny. V bitvě, která následovala, Eragon zabil Stína Durzu, ale utrpěl při tom těžké zranění na zádech a navzdory péči vardenských léčitelů i nadále trpěl strašnými bolestmi.

A v těchto bolestech uslyšel hlas, který říkal: Poj ke mně, Eragone. Poj ke mně, protože já mám odpovědi na všechny tvé otázky.

Tři dny nato byl vardenský vůdce Ažihad přepaden a zabit urgaly, jimž veleli dva kouzelníci zvaní Dvojčata, kteří Vardeny zradili. Dvojčata také unesla Murtagha a odvlekla ho ke Galbatorixovi. Ale Eragon si stejně jako ostatní Vardenové myslel, že Murtagh zemřel, což jej velmi zarmoutilo.

Novou vůdkyní Vardenů se stala Ažihadova dcera Nasuada.

Z Tronjheimu, sídla vládců trpaslíků, Eragon, Safira a Arya odcestovali na sever do lesů Du Weldenvarden, kde žili elfové. Jel s nimi i trpaslík Orik, synovec trpasličího krále Hrothgara.

V Du Weldenvarden Eragon a Safira poznali Oromise s Glaedrem: posledního svobodného Jezdce a draka, kteří celé poslední století žili ve skrytu a čekali, až budou moci vycvičit novou generaci Dračích jezdců. Eragon a Safira se také setkali s královnou Islanzadí, vládkyní elfů a matkou Aryi.

Zatímco Oromis a Glaedr vyučovali Eragona a Safiru, Galbatorix poslal ra’zaky a skupinu vojáků do Eragonovy rodné vesnice, aby zajali jeho bratrance Rorana. Roran se však ukryl a oni by ho byli nenašli, nebýt nenávisti řezníka Slouna. Sloun zavraždil hlídače a vpustil ra’zaky do vesnice, aby mohli Rorana zaskočit nepřipraveného.

Roran se nenechal zajmout, ale ra’zakové unesli jeho milou: Slounovu dceru Katrinu. Roran přesvědčil vesničany, aby s ním odešli a putovali přes Dračí hory na pobřeží Alagaësie a odtud na jih do země Surda, která dosud nespadala pod nadvládu Galbatorixe.

Rána na zádech Eragona trýznila dál. Ale během elfské slavnosti Agaetí Blödhren, při níž oslavovali smlouvu mezi Jezdci a draky, mu ránu vyléčil přízrak draka, který elfové vyvolali v závěru slavnosti. Zjevení navíc dalo Eragonovi sílu a rychlost, jakou mají jenom elfové.

Eragon a Safira pak odletěli do Surdy, kam Nasuada odvedla Vardeny, aby zaútočili na Galbatorixovo Království. Tam se s Vardeny spojili urgalové, kteří vysvětlovali, že je Galbatorix podvedl a oni se mu za to chtějí pomstít. U Vardenů se Eragon opět setkal s dívkou Elvou, která vinou jeho kouzla nepřirozeně rychle dospěla. Z plačícího nemluvněte se nyní stala čtyřletá dívka se vskutku strašidelným pohledem, protože znala bolesti všech kolem sebe.

Nedaleko hranic Surdy, na zčernalých Hořících pláních, se Vardenové

s Eragonem a Safirou utkali s Galbatorixovým vojskem ve velké a krvavé bitvě.

V průběhu bitvy se k Vardenům přidal Roran s vesničany a také trpaslíci, kteří za nimi dorazili z Beorských hor.

Pak se však na východě objevila postava oděná v nablýskaném brnění, letící na třpytivém červeném drakovi, a pomocí magie zabila krále Hrothgara.

Eragon a Safira bojovali s tímto Jezdcem a jeho červeným drakem. Během souboje zjistili, že tím Jezdcem je Murtagh, kterého te s Galbatorixem pojila nezrušitelná přísaha věrnosti. Jeho drakem byl Trn, který se vylíhl z druhého ze tří vajec.

Murtagh Eragona a Safiru porazil díky síle Eldunarí, která mu dal Galbatorix. Ale nechal je utéct kvůli starému přátelství a také proto, že jsou bratři. Eragon se od něj dověděl, že se oba narodili Morzanově ženě Seleně.

Murtagh vzal Eragonovi Zar’roc, Morzanův meč, a opustil s Trnem Hořící pláně. Stáhl se i zbytek Galbatorixova vojska.

Po bitvě Eragon s Roranem letěli na Safiře do temné kamenné věže Helgrindu, která sloužila jako úkryt ra’zaků. Zabili jednoho z nich a jejich rodiče lethrblaka a zachránili z Helgrindu Katrinu. Eragon v jedné cele objevil Katrinina otce, slepého a polomrtvého.

Eragon zvažoval, zda má Slouna zabít za jeho zradu, ale nakonec to zavrhl. Místo toho uvedl Slouna do hlubokého spánku a oznámil Roranovi a Katrině, že její otec je mrtvý. Pak požádal Safiru, aby odnesla Rorana a Katrinu zpátky k Vardenům, zatímco on se vypořádá se zbývajícím ra’zakem.

Eragon sám zabil posledního ra’zaka. Pak odnesl Slouna z Helgrindu. Po delším rozmýšlení odhalil Slounovo skutečné jméno ve starověkém jazyce, jazyce moci a kouzel. Pomocí jeho skutečného jména řezníka ovládl a přinutil ho přísahat, že už nikdy nespatří svou dceru. Pak ho poslal žít mezi elfy. Eragon však řezníkovi neřekl, že mu elfové mohou vrátit zrak, pokud se bude kát ze své zrady a vraždy.

Arya se setkala s Eragonem na půli cesty k Vardenům a společně se pěšky vrátili nepřátelským územím.

U Vardenů Eragon zjistil, že královna Islanzadí poslala dvanáct elfských

kouzelníků vedených Blödhgarmem, aby jeho a Safiru chránili. Eragon pak zrušil co největší část svého nepovedeného požehnání, kterým obtížil Elvu, ale její schopnost cítit bolest druhých jí zůstala, ačkoli už neměla nutkání je zachraňovat před jejich utrpením.

Roran si vzal Katrinu, která byla těhotná, a poprvé po dlouhé době byl

Eragon šastný.

Na Vardeny pak zaútočili Murtagh, Trn a skupina Galbatorixových mužů. S pomocí elfů se Eragon a Safira dokázali ubránit, ale Eragon ani Murtagh nedokázali jeden druhého porazit. Byla to obtížná bitva, protože Galbatorix očaroval své vojáky tak, aby necítili žádnou bolest, a Vardenové utrpěli velké ztráty.

Potom Nasuada poslala Eragona jako zástupce Vardenů k trpaslíkům, kde se právě odehrávala volba jejich nového krále. Eragon tam šel nerad, protože Safira musela zůstat, aby chránila tábor Vardenů.

Roran mezitím sloužil u Vardenů a postupně si získával postavení v jejich vojsku, protože se osvědčil jako chrabrý bojovník a dobrý velitel.

Když byl Eragon mezi trpaslíky, sedm z nich se ho pokusilo zavraždit. Vyšetřování odhalilo, že za útokem stojí klan Az Sweldn rak Anhûin. Shromáždění klanů ale pokračovalo a Orik byl zvolen nástupcem svého strýce. Safira přiletěla za Eragonem na korunovaci. Během ní splnila svůj slib, že opraví trpaslíky nesmírně ceněný hvězdný safír, který rozbila během Eragonova souboje se Stínem Durzou.

Pak se Eragon se Safirou vrátili do elfských lesů. Tam Oromis prozradil Eragonovi pravdu o jeho původu: že ve skutečnosti není synem Morzana, nýbrž Broma, ale že on i Murtagh mají společnou matku Selenu. Oromis a Glaedr jim také vysvětlili, co je to Eldunarí a že se drak může rozhodnout je vyvrhnout ještě za života. Rovněž je v tomto ohledu nabádali k opatrnosti, nebo ten, kdo Eldunarí získá, je může použít, aby ovládal draka, kterému patřilo.

V Du Weldenvarden si Eragon uvědomil, že potřebuje nový meč místo Zar’rocu, o nějž přišel. Vzpomněl si na radu, kterou při svých cestách s Bromem dostal od kočkodlaka Solembuma: aby se vydal ke stromu Menoa, jenž má duši. Promluvil tedy se stromem a ten souhlasil, že mu vydá zářocel ukrytou pod jeho kořeny za blíže neurčenou cenu.

Elfská kovářka Rhunön, která ukovala všechny meče Jezdců, pomohla Eragonovi vyrobit nový meč. Eragon svůj modrý meč pojmenoval Brisingr, „oheň“. Čepel Brisingru vzplane, kdykoli vysloví jeho jméno.

Pak Glaedr svěřil své srdce srdcí Eragonovi a Safiře a ti se vrátili zpátky k Vardenům, zatímco Glaedr a Oromis se přidali ke zbytku elfů, kteří útočili na severní část Království.

Při obléhání Feinsteru Eragon a Arya narazili na tři nepřátelské kouzelníky, z nichž se jeden proměnil ve Stína Varauga. S Eragonovou pomocí Arya Varauga zničila.

Mezitím Oromis a Glaedr urputně bojovali s Murtaghem a Trnem. Gal

18

batorix se nakonec zmocnil Murtaghovy mysli a jeho rukou zavraždil Oro

mise. Trn zabil Glaedrovo tělo.

Vardenové sice ve Feinsteru zvítězili, ale Eragon a Safira oplakávali ztrátu

svého učitele Oromise. Vardenské vojsko se vydalo na pochod Královstvím

směrem k hlavnímu městu Urû’baenu, kde sídlí Galbatorix, pyšný a sebejis

tý, protože má k dispozici sílu draků.

dobývání

D

račice Safira zařvala a vojáci před ní se zděsili.

„Ke mně!“ vykřikl Eragon. Pozvedl Brisingr nad hlavu tak, aby

jej všichni viděli. Modrý meč pableskoval duhovými barvami na

pozadí černých mračen, která se sbírala na západě. „Za Vardeny!“

Kolem něj prosvištěl šíp, ale nevěnoval mu pozornost.

Bojovníci shromáždění u haldy sutin, na níž Eragon se Safirou stáli, odpověděli hromovou ozvěnou: „Za Vardeny!“ Zamávali zbraněmi a vyrazili vpřed přes popadané kamenné desky.

Eragon se otočil zády k vardenským bojovníkům. Na druhé straně haldy se rozprostíralo široké nádvoří, kde se tísnily asi dvě stovky královských vojáků. Za nimi se tyčila vysoká, temná hradní věž s úzkými okny a několika menšími hranatými věžičkami. V horních místnostech nejvyšší z nich svítila lucerna. Věděl, že někde uvnitř věže je lord Bradburn, místodržitel města Belatona, které se Vardenové snažili dobýt již několik dlouhých hodin.

Eragon s výkřikem seskočil z hromady trosek směrem k vojákům. Muži

ucouvli, ale stále měli kopí a píky namířené k zubaté díře, kterou Safira probourala ve vnější hradbě.

Při dopadu se mu zvrtnul pravý kotník, takže padl na koleno a rukou, ve které měl meč, se přidržel země.

Jeden z vojáků se chopil příležitosti, vyřítil se z útvaru a bodl kopím po Eragonově nechráněném krku.

Eragon odrazil bodnutí hbitým pohybem zápěstí. Máchl Brisingrem tak rychle, že člověk ani elf to nemohli zaznamenat. Voják vystrašeně svraštil obličej, když si uvědomil svou chybu. Pokusil se utéct, ale stihl se pohnout sotva pár palců. Eragon udělal výpad vpřed a zasáhl ho do břicha.

Te se vrhla dolů z haldy i Safira a chrlila při tom proud modrožlutého plamene. Než dopadla na dlážděnou plochu, Eragon se přikrčil a napjal svaly na nohou. Náraz otřásl celým nádvořím. Z obrovské pestrobarevné mozaiky před hradní věží se uvolnila spousta skleněných hranolků a rotovala vzhůru jako roztočené mince, které se odrazily od bubnu. Nad nimi se rozlétla a zase zabouchla okenice.

Safiru doprovázela elfka Arya. Dlouhé černé vlasy se jí divoce rozevlály kolem hranaté tváře, když se vymrštila z hromady sutin. Na pažích i krku měla rudé cákance a čepel meče pokrytou sraženou krví. Přistála s tichým zašoupáním kůže o kámen.

Její přítomnost Eragona povzbudila. Nebyl nikdo, koho by se Safirou měli v boji po svém boku raději. Je to dokonalá spolubojovnice, napadlo ho.

Letmo se na ni usmál, Arya mu úsměv oplatila a v očích se jí divoce, radostně zablýsklo. V bitvě se neprojevovala odměřeně a jednala s otevřeností, jakou dala zřídkakdy najevo někde jinde.

Eragon se přikrčil za svůj štít, protože mezi nimi vyrostla zvlněná stěna modrého ohně. Zpod okraje helmy sledoval, jak Safira zalila krčící se vojáky proudem plamene, který jim však nijak neublížil.

Řada lučištníků na cimbuří hradní věže vystřelila na dračici záplavu šípů. Žár kolem ní byl tak silný, že několik šípů vzplálo ve vzduchu a rozpadlo se na popel, a zbylé střely byly odkloněny ochrannými kouzly, jimiž Eragon Safiru vybavil. Jeden ze zbloudilých šípů se s dutým úderem odrazil od Eragonova štítu, který promáčkl.

Sloup plamene náhle obklopil tři vojáky a usmrtil je tak rychle, že ani neměli čas vykřiknout. Ostatní vojáci se shlukli uprostřed výhně a ostří jejich kopí a pík odrážely záblesky jasně modrého světla.

A se však Safira snažila sebevíc, dokázala skupinu vojáků pouze ožehnout. Nakonec své úsilí vzdala a s rozhodným cvaknutím zaklapla čelisti. Bez ohně bylo nádvoří najednou překvapivě tiché.

Eragona už poněkolikáté napadlo, že a už vytvořil vojákům jejich obrany kdokoli, muselo se jednat o zkušeného a mocného kouzelníka. Byl to Murtagh? uvažoval. Pokud ano, proč tu není s Trnem, aby bránili Belatonu? Copak si Galbatorix nechce udržet vládu nad svými městy?

Utíkal kupředu a jediným mávnutím Brisingru usekl vršek tuctu kopí stejně snadno, jako když v dětství švihnutím stínal klasy ze stébel ječmene. Seknul nejbližšího vojáka přes prsa a prořízl mu kroužkové brnění, jako by šlo o tenounkou látku. Vytryskl gejzír krve. Pak bodl dalšího vojáka v řadě a muže stojícího vlevo udeřil štítem takovou silou, že se skácel k zemi a povalil další tři.

Eragon se míhal mezi vojáky a s lehkostí je porážel. Jejich reakce mu připadaly pomalé a neobratné. Safira se pustila do boje po jeho levici – vyhazovala vojáky do vzduchu obrovskými tlapami, šlehala je ostnatým ocasem, kousala a zabíjela je trhnutím hlavy. Napravo viděl jen rozmazané Aryiny pohyby; každé máchnutí jejího meče předznamenávalo smrt dalšího z Galbatorixových služebníků. Když se prudce otočil, aby se vyhnul dvěma kopím, zahlédl za sebou srstí porostlého elfa Blödhgarma a dalších jedenáct elfů, jejichž úkolem bylo střežit jeho a Safiru.

O kus dál za ním proudili na nádvoří trhlinou v hradbách Vardenové. Neútočili však, protože bylo příliš nebezpečné přibližovat se k Safiře. Ani ona, ani Eragon, ani elfové nepotřebovali pomoc při pobíjení vojáků.

Bitva brzy oddělila Jezdce od jeho draka a bojovali každý na jiném konci nádvoří. Eragona to neznepokojovalo. Safira byla schopná sama snadno přemoci dvacet nebo třicet vojáků shromážděných kolem ní i bez ochranných kouzel.

O Eragonův štít zadunělo kopí a škráblo ho na rameni. Rychle se otočil k vrhači, velkému zjizvenému muži, jemuž dole chyběly přední zuby, a běžel k němu. Voják se zoufale pokoušel vytáhnout z opasku dýku. V poslední chvíli se Eragon stočil, napjal paže a hru a vrazil svým bolavým ramenem do mužovy hrudní kosti.

Síla nárazu odhodila muže o několik metrů dozadu, kde se zhroutil a chytil se za srdce.

Pak se snesla sprška šípů s černými pírky, která zabila a zranila mnoho vojáků. Eragon uhýbal střelám a kryl se štítem, i když si byl jistý, že ho jeho kouzla ochrání. Lehkomyslnost si však nesměl dovolit; nikdy nemohl vědět, jestli nepřátelský kouzelník třeba nevystřelil očarovaný šíp, který by dokázal prostoupit jeho obranami.

Rty se mu zkroutily do hořkého úsměvu. Lučištníkům nad ním došlo, že nemají šanci zvítězit, pokud nějak nezabijí jeho a elfy. Snažili se toho dosáhnout bez ohledu na ztráty ve vlastních řadách.

Příliš pozdě, pomyslel si Eragon se zasmušilým uspokojením. Měli jste opustit Království, dokud to ještě šlo.

Prudký nápor rachotících šípů mu umožnil na chvilku si odpočinout, což uvítal. Útok na město započal již za úsvitu a on musel se Safirou stát po celou dobu v jeho čele.

Jakmile příval šípů ustal, Eragon si přehodil Brisingr do levé ruky, zvedl ze země kopí a mrštil jím po lučištnících, stojících nejméně deset metrů nad ním. Jak už zjistil dříve, bez dostatečného cviku je obtížné kopím zasáhnout přesně cíl. Proto se ani nedivil, když netrefil muže, na něhož mířil, ale zaskočilo ho, že minul celou řadu lučištníků na cimbuří. Kopí proletělo nad nimi a roztříštilo se o ze hradu. Lučištníci se smáli, pošklebovali a dělali drzé posunky.

Eragonovu pozornost upoutal rychlý pohyb, který zachytil koutkem oka. Podíval se tím směrem právě včas, aby spatřil, jak po lučištnících mrštila kopí Arya. Propíchla dva muže, kteří stáli blízko u sebe. Potom na ně namířila mečem a řekla: „Brisingr!“ Kopí vzplálo smaragdově zeleným ohněm a ostatní lučištníci uskočili od hořících těl. Všichni najednou prchali z cimbuří a cpali se do dveří vedoucích do horních podlaží hradu.

„To není fér,“ postěžoval si Eragon. „Já tohle kouzlo nemůžu použít, protože by mi meč vzplanul jako táborák.“

Arya na něj pohlédla s nepatrným náznakem pobavení.

Boj pokračoval ještě pár minut, načež se zbývající vojáci bu vzdali, anebo se pokusili uprchnout.

Eragon dovolil utéct pěti mužům, kteří stáli před ním; věděl, že se daleko nedostanou. Spěšně zkontroloval těla povalující se kolem, aby se ujistil, že nikdo z protivníků nepřežil, a pohlédl zpátky přes nádvoří. Několik Vardenů otevřelo brány ve vnějších hradbách a uličkou vedoucí k hradu nesli beranidlo. Další se shromažovali v nepravidelných útvarech vedle vchodu do věže, připraveni vtrhnout dovnitř a utkat se s obránci. Stál mezi nimi i Eragonův bratranec Roran. Gestikuloval svým všudypřítomným kladivem a vydával rozkazy. Na druhém konci nádvoří se krčila Safira nad kupou mrtvol; prostor kolem ní se proměnil v jatka. Na třpytivých šupinách jí ulpívaly kapky krve, které ostře kontrastovaly s jejím modrým tělem. Pohodila dozadu ostnatou hlavou a vítězoslavně zařvala. Zuřivým rykotem přehlušila i povyk ve městě.

Pak zevnitř hradu Eragon uslyšel rachocení ozubených kol a řetězů, následované skřípotem těžkých dřevěných trámů, které někdo odsouval. Tyto zvuky přitáhly pohledy všech k bráně pevnosti.

S dutým buch se brána pootevřela a pak se prudce rozlétla dokořán − ven se vyvalil hustý oblak kouře z pochodní. Vardenové, kteří stáli nejblíž, se rozkašlali a zakrývali si tváře. Odněkud z hlubin přítmí vycházelo bubnování, jak okovaná kopyta dopadala na dlažební kostky; potom z kouře vyrazil kůň s jezdcem. V levé ruce jezdec držel něco, co Eragon zprvu považoval za obyčejné kopí, ale brzy si všiml, že zbraň je vyrobena ze zvláštního zeleného materiálu a má čepel s bodci ukovanými do neobyčejného tvaru. Hlavu kopí obklopovala bledá záře, nepřirozené světlo, prozrazující přítomnost kouzla.

Jezdec trhnul uzdou a stočil koně směrem k Safiře, která se začala stavět na zadní nohy a chystala se mu zasadit strašlivou, smrtící ránu pravou přední tlapou.

Eragona se zmocnily obavy. Jezdec působil příliš sebejistě a to kopí bylo příliš zvláštní, příliš záhadné. Ačkoli by ji její obrany měly ochránit, Eragon byl přesvědčen, že se Safira ocitla ve smrtelném nebezpečí.

Nedostanu se k ní včas, uvědomil si. Zapátral myslí směrem k jezdci, ale ten byl tak zaměřený na vlastní úkol, že ani nezaregistroval cizí přítomnost. Jezdcova neochvějná soustředěnost dovolila Eragonovi získat pouze povrchní přístup k jeho vědomí. Eragon se tedy stáhl do sebe, zopakoval si několik slov ze starověkého jazyka a sestavil prosté zaklínadlo, jímž mínil cválajícího koně zastavit. Byl to zoufalý počin – nevěděl totiž, jestli je jezdec sám kouzelník, nebo jaká opatření mohl podniknout proti útoku kouzlem. Nehodlal však nečinně stát, když je Safiřin život v ohrožení.

Eragon se zhluboka nadechl. Připomněl si správnou výslovnost několika obtížných zvuků ve starověkém jazyce. Pak otevřel ústa, aby vyslovil kouzlo.

I když byl rychlý, elfové byli ještě rychlejší. Než stačil pronést jediné slovo, rozezněl se za ním naléhavý tlumený zpěv, směsice hlasů vytvářejících disharmonickou a znepokojivou melodii.

„Mäe...“ stihl jen říci, než kouzlo elfů zapůsobilo.

Mozaika před koněm se pohnula a proměňovala se, úlomky skla se zavlnily jako voda. V zemi se otevřela dlouhá trhlina neznámé hloubky. Kůň s hlasitým zařehtáním zapadl do díry a zlomil si obě přední nohy.

V okamžiku, kdy kůň klesal k zemi, jezdec napřáhl paži a hodil zářící kopí po Safiře.

Dračice nemohla utéct. Nemohla uskočit. Ohnala se proto po střele tlapou, aby ji odrazila stranou. Jenže ji o kousek minula a Eragon s hrůzou sledoval, jak se kopí zabořilo snad metr do její hrudi, těsně pod klíční kost.

Pulsující závoj vzteku mu zastřel zrak. Posbíral všechny dostupné zásoby energie – ve vlastním těle, v safíru zasazeném do hlavice meče, ve dvanác

ti diamantech skrytých v pásu Belota Moudrého, ovinutém kolem jeho be

der, i nesmírnou energii uvnitř Arenu, elfského prstenu, zdobícího jeho

pravou ruku – a bez ohledu na nebezpečí se chystal zničit jezdce.

Zarazil se však, protože se náhle objevil Blödhgarm. Elf přeskočil přes Safiřinu levou přední nohu, přistál na jezdci jako levhart, který se vrhnul na jelena, a srazil jej na bok. Pak prudce škubnul hlavou a dlouhými bílými zuby muži roztrhl hrdlo.

Z okna vysoko nad otevřeným vchodem do hradu se ozval výkřik nezměrného zoufalství, následovaný ohnivým výbuchem, který z vnitřku budovy vymrštil kusy kamene, jež přistály mezi shromážděnými Vardeny a drtily jejich končetiny a trupy jako suché větévky.

Eragon si nevšímal kamenů kropících nádvoří, utíkal k Safiře a sotva vnímal, že se k němu připojila Arya a jeho stráže. Elfové, kteří byli blíž, se už kolem dračice shlukli a zkoumali kopí, jež jí vyčuhovalo z hrudi.

„Jak vážně... Má...“ ptal se Eragon, který nebyl ani s to dokončit větu. Toužil dotknout se Safiřiny mysli, ale dokud mohli být v okolí nepřátelští kouzelníci, neodvážil se otevřít jí své vědomí, aby nepřátelé nemohli slídit v jeho myšlenkách nebo ovládnout jeho tělo.

Po zdánlivě nekonečném čekání elf jménem Wyrden řekl: „Můžeš děko

vat osudu, Stínovrahu. Kopí minulo hlavní žíly a tepny v jejím krku. Zasáhlo pouze sval a ten umíme vyléčit.“

„Dokážete ho vytáhnout? Nejsou v něm nějaká kouzla, která by bránila...?“

„Postaráme se o to, Stínovrahu.“

S vážnou tváří, jako kněží shromáždění před oltářem, všichni elfové kromě Blödhgarma položili dlaně na Safiřinu hru a dali se do tichého zpěvu. Znělo to jako šepot větru nesoucí se vrbovým hájem. Zpívali o teple a růstu, zpívali o svalu a šlachách a pulzující krvi a dalších, tajemnějších věcech. Zřejmě nesmírnou silou vůle se Safira během léčení vydržela nehýbat, ačkoli jejím tělem každých pár vteřin lomcovaly záchvaty třesu. Od násady kopí, zabodnutého v její hrudi, stékala stružka krve.

Eragon pohlédl na Blödhgarma, který kráčel k němu. Srst kolem brady a krku měl pokrytou sraženou krví, takže její odstín ztmavl z půlnoční modři do černé.

„Co to bylo?“ zeptal se ho Eragon a ukázal na plameny, jež dosud poskakovaly v okně vysoko nad nádvořím.

Blödhgarm si olízl rty a odkryl tak své kočičí tesáky. „Těsně předtím, než jezdec zemřel, se mi podařilo vstoupit do jeho mysli a jejím prostřednictvím do vědomí kouzelníka, který mu pomáhal.“

„Zabil jsi toho kouzelníka?“

„Svým způsobem. Donutil jsem ho, aby se zabil sám. Normálně bych se neuchýlil k tak přemrštěně dramatickému projevu, ale byl jsem... rozzu řený.“

Eragon vyrazil vpřed, ale pak si to rozmyslel, když Safira vydala dlouhý, tlumený sten. Aniž by se kopí kdokoli dotýkal, začalo se jí samo vysouvat z hrudi. Oční víčka se jí zachvěla a dračice se několikrát za sebou rychle, mělce nadechla, když se posledních šest palců kopí vynořovalo z jejího těla. Čepel s bodci ověnčenými tlumenou září smaragdového světla dopadla na zem a odrazila se od dláždění. Znělo to spíš jako kamenina nežli kov.

Jakmile elfové dozpívali a odstoupili od Safiry, Eragon k ní přispěchal a dotkl se jejího krku. Přál si ji uklidnit, sdělit jí, jak ho to vyděsilo, napojit se na její vědomí. Místo toho jí pohlédl do jednoho z třpytivých modrých očí a zeptal se: „Jsi v pořádku?“ Ta slova mu připadala ubohá ve srovnání s hloubkou jeho pocitů.

Safira odpověděla jediným mrknutím, pak sklonila hlavu a pohladila ho po tváři lehkým vyfouknutím horkého vzduchu z nozder.

Eragon se usmál. Poté se obrátil k elfům a poděkoval jim ve starověkém jazyce za jejich pomoc: „Eka elrun ono, älfya, wiol firn thornessa.“ Elfové, kteří se podíleli na léčení, včetně Aryi, se uklonili a stočili pravou ruku na prsou v gestu, jímž jejich rasa vyjadřovala úctu. Eragon si všiml, že víc než polovina elfů majících za úkol chránit jeho a Safiru, je bledá, zesláblá a sotva se drží na nohou.

„Stáhněte se do bezpečí a odpočiňte si,“ přikázal sedmi z nich. „Když tu zůstanete, jen se necháte zabít. Jděte, je to rozkaz!“

Ačkoli byl přesvědčen, že odcházejí s nevolí, sedm elfů odpovědělo: „Jak si přeješ, Stínovrahu.“ Zamířili přes mrtvoly a sutiny pryč z nádvoří. Třebaže byli na pokraji vyčerpání, působili vznešeně a důstojně.

Pak se Eragon připojil k Arye a Blödhgarmovi, kteří si s neproniknutelným výrazem ve tváři prohlíželi očarované kopí, jako by ani přesně nevěděli, jak zareagovat. Dřepnul si vedle nich, opatrně, aby se žádnou částí těla zbraně nedotkl, a prohlížel si jemné linky vyryté na spodní části čepele. Ty tvary mu připadaly povědomé, i když nevěděl jistě čím. Zkoumal nazelenalou rukoje, vyrobenou z materiálu, který nebyl ani dřevo, ani kov, a tlumenou záři, která mu připomínala lucerny bez plamene, jimiž elfové a trpaslíci osvětlují síně.

„Myslíte, že je to Galbatorixovo dílo?“ zeptal se elfů. „Třeba se rozhodl, že Safiru a mě raději zabije, místo aby nás zajal. Možná je přesvědčen, že ho skutečně můžeme ohrozit.“

Blödhgarm odvětil s nepříjemným úsměvem: „Nedělal bych si takové iluze, Stínovrahu. Nejsme pro Galbatorixe nic víc než drobná mrzutost. Kdyby opravdu chtěl, abys ty nebo kdokoli z nás zemřel, stačí mu vyletět z Urû’baenu a utkat se s námi v bitvě a my bychom před ním popadali jako suché listí v zimní bouři. Síla draků je s ním a nikdo se nedokáže protivit jeho vůli. Kromě toho, Galbatorixe jen tak něco nepřiměje, aby se vzdal svých úmyslů. Možná je šílený, ale je také prohnaný a především odhodlaný. Pokud vás chce zotročit, pak o to bude usilovat s urputnou umanutostí a nic kromě pudu sebezáchovy ho nezastaví.“

„Každopádně tohle nevytvořil Galbatorix,“ konstatovala Arya. „Je to naše práce.“

Eragon se zamračil. „Naše? To nevyrobili Vardenové.“

„Vardenové ne, udělal to nějaký elf.“

„Ale...“ Odmlčel se a snažil se najít logické vysvětlení. „Žádný elf by se přece neuvolil pracovat pro Galbatorixe. Raději by zemřeli, než...“

„S tímhle nemá Galbatorix opravdu nic společného, a i kdyby měl, sotva by dal tak vzácnou a mocnou zbraň člověku, který by ji neuměl lépe střežit. Ze všech zbraní v Alagaësii by si Galbatorix nejméně přál, aby se nám dostal do rukou právě tenhle nástroj.“

„Proč?“

„Protože, Eragone Stínovrahu, tohle je Dauthdaert,“ řekl Blödhgarm a jeho hluboký, sytý hlas lehce zapředl.

„A jmenuje se Nírnen, orchidej,“ dodala Arya. Ukázala na ornamenty vyryté na čepeli, v nichž už Eragon začínal poznávat stylizované glyfy jedinečného elfského písma – zakřivené, propletené tvary, na koncích zašpičatělé jako trny.

„Dauthdaert?“ opakoval Eragon. Když na něj Arya i Blödhgarm nevěřícně pohlédli, pokrčil rameny v rozpacích nad svým nedostatečným vzděláním. Deprimovalo ho, že elfům se v průběhu dospívání dostalo desítek let studia u těch nejlepších učenců jejich rasy, zatímco strýc Gero ho nenaučil ani abecedu, nebo to považoval za zbytečné. „Vím jen to, co jsem si stihl přečíst v Ellesméře. Co je to? Byl ukovaný během pádu Jezdců, jako zbraň proti Galbatorixovi a Křivopřísežníkům?“

Blödhgarm zavrtěl hlavou. „Nírnen je mnohem, mnohem starší.“

„Dauthdaerty,“ vysvětlovala Arya, „se zrodily ze strachu a nenávisti, které se nás zmocnily v posledních letech naší války s draky. Naši nejzručnější kováři a kouzelníci je vyrobili z materiálů, které dnes už neznáme. Naplnili je kouzly, která jsme zapomněli, a pojmenovali je po nejkrásnějších květinách – což bylo to nejohavnější spojení všech dob, protože všech dvanáct zbraní bylo vyrobeno k jedinému účelu: k zabíjení draků.“

Eragon pocítil odpor při pohledu na zářící kopí. „A zabíjely?“

„Očití svědkové říkají, že dračí krev pršela z nebe jako letní liják.“

Safira zasyčela, hlasitě a pronikavě.

Eragon se k ní na okamžik obrátil a přitom koutkem oka zahlédl, že Vardenové stále stojí před hradní věží a čekají, až on se Safirou znovu převezmou vedení útoku.

„Všechny Dauthdaerty byly údajně zničeny nebo nenávratně ztraceny,“ pokračoval Blödhgarm. „Zjevně tomu tak nebylo. Nírnenu se musel nějak zmocnit rod Waldgráfů a skrýval ho tady v Belatoně. Soudím, že když jsme prorazili městské hradby, lord Bradburn dostal strach a nařídil přinést Nírnen ze zbrojnice, aby tebe se Safirou zastavil. Galbatorix by byl nepochybně vzteky bez sebe, kdyby věděl, že se tě Bradburn pokusil zabít.“

Eragon si uvědomoval, že by si měl pospíšit, ale zvědavost mu ještě nedovolila odejít. „Stále jste mi nevysvětlili, proč by si Galbatorix tolik nepřál, abychom ho měli.“ Ukázal směrem ke kopí. „Čím je Nírnen nebezpečnější než tamhleto kopí, nebo dokonce Bris...“ zarazil se, aby nevyslovil celé jméno, „nebo můj vlastní meč?“

Tentokrát mu odpověděla Arya. „Dauthdaert se nedá zlomit žádnými přirozenými prostředky, nepoškodí ho oheň a je téměř zcela odolný vůči kouzlům, jak jsi sám viděl. Tyto zbraně byly zhotovené tak, aby na ně nepůsobila žádná dračí kouzla a aby před nimi chránily i své nositele – to je ohromující, když uvážíme sílu, komplikovanost a nevypočitatelnost dračí magie. Galbatorix zřejmě obalil Šruikana i sebe větším množstvím ochranných kouzel než se to kdy komukoli jinému v Alagaësii podařilo, ale Nírnen by možná dokázal projít jejich obranami, jako by ani neexistovaly.“

Eragona naplnilo radostné vzrušení. „Musíme...“

Přerušilo ho zaskřípání.

Ten zvuk byl pronikavý, řezavý a chvějivý, jako když kov skřípe o kámen. Eragonovi se z něj rozdrkotaly zuby a uši si musel zakrýt rukama. Otočil se, aby našel jeho zdroj. Safira pohodila hlavou. I přes okolní hluk slyšel, jak zoufale kňučí.

Dvakrát přelétl očima nádvoří, než si všiml nepatrného obláčku prachu, který se zvedal u zdi hradní věže, asi stopu od široké praskliny, jež se objevila pod začernalým, zčásti rozbitým oknem, kde předtím Blödhgarm zabil kouzelníka. Jak skřípot sílil, Eragon na okamžik sundal jednu ruku z ucha, aby ukázal na prasklinu.

„Podívej!“ zavolal na Aryu, která přikývla, že rozumí. Znovu si rychle zakryl ucho rukou.

Pak zvuk zničehonic utichl.

Eragon chvíli vyčkával, potom pomalu spustil ruce a na chvíli zalitoval, že má tak citlivý sluch.

V následujícím okamžiku se však prasklina ještě více rozevřela. Zvětšovala se, až byla široká několik stop, a rychle se šířila dolů po zdi. Trhlina jako blesk zasáhla kamennou klenbu nade dveřmi věže, otřásla jí a zasypala zem u vchodu sprškou kamínků. Celý hrad zaskřípal a od rozbitého okna směrem k prolomené klenbě se přední ze hradní věže začala naklánět.

„Utíkejte!“ zakřičel Eragon na Vardeny, ačkoli muži už prchali na obě strany nádvoří a zoufale se snažili dostat co nejdál od vratké zdi. Postoupil dopředu, pátral zrakem v tlačenici bojovníků a hledal Rorana.

Nakonec ho zahlédl uvězněného za poslední skupinou mužů u dveří. Vztekle na ně něco křičel, ale jeho slova v tom zmatku nebyla slyšet. Pak se ze pohnula, o několik palců se sesula a naklonila se ještě víc. Zasypávala Rorana kameny a on pod jejich vahou ztratil rovnováhu a klopýtl dozadu pod překlad dveří.

Když se Roran napřímil, jejich oči se střetly a Eragon v bratrancově tváři spatřil záblesk strachu a bezmoci, rychle následovaný odevzdaností, jako by Roran věděl, že nemá naději dostat se včas do bezpečí.

Roranovi přelétl přes ústa sarkastický úsměv.

A ze se zřítila.

Pád kladiva

„N

e!“ vykřikl Eragon, když se ze věže s burácením sesypala

a pohřbila Rorana spolu s pěti dalšími muži pod šest metrů

vysokou hromadou kamení a zaplavila nádvoří temným

mračnem prachu.

Vykřikl tak hlasitě, až ho zaškrábalo v krku a hluboko v hrdle ucítil kluzkou krev s příchutí mědi. Nadechl se, zlomil se v pase a rozkašlal se.

„Vaetna,“ zasípal a mávl rukou. Ozval se zvuk připomínající šustění hedvábí, hustý šedý prach se rozdělil a vzduch uprostřed nádvoří se pročistil. Eragon měl takovou starost o Rorana, že sotva zaznamenal, kolik sil mu kouzlo odebralo.

„Ne, ne, ne, ne,“ mumlal si pro sebe. Nemůže být mrtvý. Nemůže, nemůže, nemůže... Stále dokola si v duchu opakoval tuhle větu, jako by tím mohl dosáhnout její pravdivosti. Ale s každým dalším zopakováním čím dál méně vyjadřovala skutečnost či naději a spíše se stávala modlitbou adresovanou světu.

Arya a další vardenští bojovníci před ním kašlali a otírali si oči dlaněmi. Mnozí se krčili, jako by očekávali ránu; jiní užasle hleděli na předek poškozeného hradu. Trosky části věže se vyvalily doprostřed nádvoří a zakryly mozaiku. Dvě a půl místnosti v druhém podlaží a jedna ve třetím – ta, kde tak strašlivou smrtí zemřel kouzelník – byly náhle odkryté a vystavené přírodním živlům. Komnaty a jejich vybavení vypadaly v plném slunečním světle špinavé a omšelé. Uvnitř od průrvy, u níž se právě ocitli, poplašeně couvala hrstka vojáků vyzbrojená samostříly. Tlačili se, strkali a vybíhali dveřmi ze síní a mizeli v hlubinách hradu.

Eragon se pokusil odhadnout váhu jednoho kvádru kamene v hromadě trosek; muselo to být několik metráků. Kdyby společně se Safirou a elfy zabral, určitě by pomocí kouzel dokázali kameny posunout, ale skončili by zcela vysílení a zranitelní. A trvalo by to strašně dlouho... Eragon si vzpomněl na Glaedra – zlatý drak byl dost silný, aby zvedl celou hromadu najednou – ale te bylo hlavní si pospíšit! Než by se dostal ke Glaedrovu Eldunarí, uplynulo by moře času. Kromě toho ani nevěděl, zda by dokázal přesvědčit Glaedra, aby s ním mluvil a aby mu pomohl zachránit Rorana i další muže.

Pak si Eragon vybavil Rorana stojícího pod překladem dveří u vchodu do věže − těsně předtím, než ho pohltil příval kamení a prachu − a najednou mu došlo, co má udělat.

„Safiro, pomoz jim!“ vykřikl Eragon, odhodil štít a vyrazil kupředu.

Za sebou slyšel Aryu, jak cosi říká ve starověkém jazyce – možná to bylo: „Schovej to!“, ale nebyl si tím jistý. Rychle ho dostihla a běžela vedle něj s taseným mečem.

Jakmile doběhl k hromadě trosek, mocně se odrazil, vyskočil do výše a přistál jednou nohou na šikmé stěně kamenného bloku, pak se znovu odrazil a skákal tak z místa na místo jako kamzík šplhající ze strže. Takto sice riskoval, že naruší stabilitu kamenů, ale šlo o nejrychlejší způsob, jak se dostat tam, kam potřeboval.

Posledním dlouhým skokem se Eragon vymrštil na okraj druhého podlaží a uháněl ke dveřím na opačné straně místnosti. Rozrazil je takovou silou, že zlomil petlici a dveře vylétly z pantů, narazily do zdi chodby za nimi a těžká dubová prkna se rozštípla.

Hnal se chodbou jako o závod. Vlastní kroky a dech mu připadaly podivně ztlumené, jako by měl uši plné vody.

Zpomalil, když se přiblížil k otevřeným dveřím. V místnosti pětice ozbrojenců diskutovala nad mapou. Nikdo z nich si ho nevšiml.

Eragon utíkal dál.

Prudce zahnul za roh a srazil se s vojákem, který šel opačným směrem. Před očima se mu roztančily hvězdičky, jak čelem narazil do okraje mužova štítu. Chytil se vojáka a chvíli se spolu potáceli po chodbě sem a tam jako párek opilých tanečníků.

Voják zaklel a snažil se znovu získat rovnováhu. „Co je to s tebou, ty zatracenej...“ rozkřikl se, ale pak pohlédl Eragonovi do tváře a vyvalil oči. „Ty!“

Eragon sevřel pravou pěst a udeřil muže do břicha, přímo pod hrudní koš, a mrštil s ním tak, že vyletěl ke stropu. „Já,“ potvrdil, když voják dopadl zpět na zem beze známek života.

Pokračoval dál chodbou. Jeho už tak zrychlený tep jako by se zdvojnásobil od chvíle, co vběhl do věže; měl pocit, že mu srdce každou chvíli vyletí z hrudi.

Kudy? uvažoval horečně, když nakoukl dalšími dveřmi a zase neviděl nic než prázdnou místnost.

Konečně ve špinavé postranní chodbě zahlédl točité schodiště. Bral schody po pěti, nedbaje o vlastní bezpečí, a cestou dolů zpomalil jen jednou, když musel odstrčit z cesty vyděšeného lučištníka.

Schody vedly do místnosti s vysokou klenbou, která mu připomněla katedrálu v Dras-Leoně. Otočil se na patě a rychle se rozhlédl: štíty, zbraně a rudé praporky rozvěšené po stěnách, úzká okna těsně pod stropem, pochodně zasazené do držáků z tepaného železa, prázdné krby, dlouhé tmavé stoly vyrovnané podél obou stěn síně a stupínek v čele místnosti, kde před židlí s vysokým opěradlem stál vousatý muž v hávu. Eragon se nacházel v hlavní síni hradu. Napravo, mezi ním a dveřmi vedoucími ke vchodu do věže, stála horda nejméně padesáti vojáků. Zlaté nitě na jejich tunikách se zatřpytily, když sebou překvapeně trhli.

„Zabte ho!“ křikl šlechtic v hávu, spíše vyděšeně než rozkazovačně. „Kdo ho zabije, dostane třetinu mých pokladů! To slibuji!“

V Eragonovi se vzedmula strašlivá zuřivost, že ho zase něco zdrží. Vytrhl meč z pochvy, zvedl ho nad hlavu a zařval:

„Brisingr!“

Čepel obalily přízračné modré plameny a rychle postupovaly vzhůru ke špičce. Jejich žár zahřál Eragonovi ruku, paži a jednu tvář.

Pak sklopil pohled k vojákům. „Zmizte,“ zavrčel.

Vojáci chviličku váhali, pak se otočili a utekli.

Eragon vyrazil kupředu a nevšímal si zděšených opozdilců potácejících se kolem jeho hořícího meče. Jeden muž zakopl a upadl přímo před ním. Eragon ho přeskočil, aniž by se dotkl by jen střapce na jeho helmě.

Jak se dal opět do běhu, plameny na čepeli se natahovaly jako hříva tryskem pádícího koně.

Přikrčil se a proběhl dvoukřídlými dveřmi, které chránily vchod do hlavní síně. Uháněl dlouhým, širokým sálem lemovaným místnostmi plnými vojáků – a také ozubených kol, kladek a dalších mechanismů používaných pro zvedání a spouštění hradní brány – a pak plnou rychlostí vrazil do padací mříže přehrazující cestu k místu, kde stál Roran ve chvíli, kdy se věž zřítila.

Mříž se pod jeho nárazem ohnula, ale železo nepovolilo.

Zavrávoral o krok zpátky.

Nasměroval sílu uloženou v diamantech ve svém opasku – pásu Belota

Moudrého – do Brisingru, odčerpal z drahokamů cennou zásobu energie a rozdmýchal oheň meče do takřka nesnesitelného žáru. Vydal němý výkřik, napřáhl paži za sebe a prudce udeřil do padací mříže. Pokropily ho oranžové a žluté jiskry, nadělaly mu dolíčky do rukavic i tuniky a požahaly ho na holé kůži. Kousek roztaveného železa se syčením skápl na špičku boty. Škubl nohou a setřásl jej.

Po třetí ráně se prostředek mříže odlomil. Odseknuté konce mřížoví byly doběla rozžhavené a osvětlovaly okolí tlumenou září.

Eragon nechal plameny stoupající z Brisingru pohasnout a prošel otvorem, který si vysekal.

Utíkal doleva, pak doprava a potom zase doleva chodbou, která se klikatila, aby zpomalila postup případných útočníků, jimž by se podařilo vstoupit do věže.

Když zabočil za poslední roh, uviděl svůj cíl: vstupní halu zavalenou troskami. Ani jeho bystrý elfí zrak nedokázal v přítmí rozeznat víc než hlavní obrysy, protože padající kameny zhasily pochodně na stěnách. Zaslechl podivné vrčení a šramot, jako by se nějaké nemotorné zvíře prohrabávalo sutinami.

„Naina,“ zašeptal.

Prostor osvítilo vznášející se modré světlo. A v něm před sebou spatřil Rorana pokrytého prachem, krví, popelem a potem, jak hrozivě cení zuby, stojí nad mrtvolami dvou vojáků a zápolí se třetím.

Voják zamžoural, když se nenadále rozjasnilo. Roran využil mužova rozptýlení a srazil ho na kolena, popadl dýku z jeho opasku a zabodl mu ji pod čelist.

Voják dvakrát kopnul a znehybněl.

Roran se zadýchaně zvedl a z prstů mu odkapávala krev. Pohlédl na Eragona s podivně skelným výrazem.

„Už bylo načase...“ vypravil ze sebe a pak se mu panenky protočily a ztratil vědomí.

stíny na obzoru

A

by Eragon stačil zachytit Rorana dřív, než se zhroutí na zem,

musel upustit Brisingr, což se mu moc nezamlouvalo. Rozevřel

však dlaň a meč zacinkal o kámen, právě když mu bezvládný

Roran klesl do náručí.

„Je vážně zraněný?“ zeptala se Arya.

Eragon sebou překvapením trhnul, když zjistil, že elfka s Blödhgarmem stojí vedle něj. „Snad ne.“ Párkrát popleskal Rorana po zaprášených tvářích. V nevýrazné, ledově modré záři kouzla vypadal jeho bratranec vyčerpaně, kolem očí měl podlitiny a jeho rty získaly nafialovělý odstín, jako by si je obarvil šávou z ostružin. „No tak, prober se.“

Po pár vteřinách se Roranovi zachvěla víčka. Otevřel oči a zmateně se rozhlédl. Eragona zaplavila úleva tak silná, že ji cítil na jazyku. „Na chvíli jsi ztratil vědomí,“ objasnil mu.

„Aha.“

Je naživu! hlásil Eragon Safiře. Podstoupil riziko kratičkého okamžiku spojení.

Cítil její radost. To je dobře. Zůstanu tady a pomůžu elfům odsunout kameny stranou. Když mě budeš potřebovat, zakřič a já si k tobě najdu cestu.

Roranovo kroužkové brnění zacinkalo, když mu Eragon pomáhal na nohy. „Co ostatní?“ zeptal se a ukázal bradou k hromadě trosek.

Roran zakroutil hlavou.

„Jsi si jistý?“

„Tam dole nemohl nikdo přežít. Já jsem unikl jen proto... protože jsem byl zčásti chráněný překladem nade dveřmi.“

„A ty? Jsi v pořádku?“ zeptal se Eragon.

„Cože?“ zamračil se Roran a tvářil se roztržitě, jako by ho ta myšlenka ani nenapadla. „Jsem ... Možná mám zlomené zápěstí. Nic vážného.“

Eragon vrhl výmluvný pohled na Blödhgarma. Elfovy rysy se napjaly nepatrným náznakem nelibosti, ale dokráčel k Roranovi a jemným tónem ho oslovil: „Kdybys dovolil...“ Natáhl ruku k Roranově zraněné paži.

Zatímco se Blödhgarm lopotil s Roranem, Eragon sebral Brisingr a pak s Aryou drželi hlídku u vchodu pro případ, že by nějací vojáci byli tak lehkovážní, aby zaútočili.

„Tak, hotovo,“ oznámil po chvíli Blödhgarm a přistoupil k nim. Roran zakroutil zápěstím, aby ho vyzkoušel.

Spokojeně poděkoval Blödhgarmovi, potom spustil ruku a pátral po zemi mezi sutinami, dokud nenašel své kladivo. Upravil si brnění a pohlédl ke vchodu. „Já už mám dost toho lorda Bradburna,“ pravil zdánlivě klidným tónem. „Už na svém trůnu sedí příliš dlouho a podle mého bychom mu měli ulevit od jeho povinností. Souhlasíš, Aryo?“

„Ano,“ přisvědčila.

„Dobrá, pojme se poohlédnout po tom pupkatém starém hlupákovi. Dám mu pár něžných ukanců kladivem na památku všech, které jsme dnes ztratili,“ navrhl Roran.

„Před pár minutami byl v hlavním sále,“ podotkl Eragon. „Pochybuji ale, že tam čeká, až se vrátíme.“

Roran pokývl hlavou. „Tak si ho budeme muset najít.“ A s tím vyrazil

kupředu.

Eragon ukončil světelné zaklínadlo a pospíchal za bratrancem s Brisingrem v pohotovosti. Arya s Blödhgarmem se drželi tak blízko u něj, jak jim klikatá chodba dovolovala.

Místnost, do níž chodba ústila, byla prázdná, stejně jako hlavní sál hradu, kde jediným důkazem nedávné přítomnosti desítek vojáků a hodnostářů byla helmice, která ležela na zemi a houpala se sem a tam ve stále kratších obloučcích.

Eragon s Roranem proběhli kolem mramorového stupně a Eragon přizp



Christopher Paolini

CHRISTOPHER PAOLINI


17. 11. 1983

Christopher Paolini je americký spisovatel, autor knih Eragon, Eldest a Brisingr.

Paolini se narodil v listopadu roku 1983 v Jižní Kalifornii. Mimo několika let na Aljašce žil se svými rodiči, mladší sestrou Angelou a kočkou s kokršpanělem v Montaně. K tvorbě ho inspirovala místní nádherná příroda.

Paolini – Christopher Paolini – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist