načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Informační zdroje v životním prostředí - Jan Vymětal

Informační zdroje v životním prostředí
-23%
sleva

Elektronická kniha: Informační zdroje v životním prostředí
Autor:

Současná publikační exploze má za následek, že všechny informace daného vědního či technického oboru si nelze plně osvojit. Proto je nezbytné se přednostně zaměřovat na to, kde a jakými ... (celý popis)


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Wolters Kluwer
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 180
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978807357?2459
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Současná publikační exploze má za následek, že všechny informace daného vědního či technického oboru si nelze plně osvojit. Proto je nezbytné se přednostně zaměřovat na to, kde a jakými nejefektivnějšími postupy nalézt nejdůležitější, aktuální a relevantní informace. Předkládaná publikace je zaměřena na komplexní posouzení praktického využívání informačních zdrojů v oblasti životního prostředí.  Kniha má posloužit nejširšímu okruhu odborníků, kteří při studiu nebyli s danou problematikou seznámeni. Zejména je určena těm, kteří se po vystudování příslušného oboru v praxi setkávají s problematikou životního prostředí, a to ve výrobních firmách, podnicích služeb, orgánech státní správy, neziskových organizacích a sdruženích. Dále je určena studentům středních, vyšších odborných, vysokých škol i jejich pedagogům.

Předmětná hesla
Životní prostředí
Informační zdroje
typologie informačních zdrojů
informační instituce
Zpracování informací
Vyhledávání informací
informační služby
Informační technologie
Související tituly dle názvu:
Informační zdroje v odborné literatuře Informační zdroje v odborné literatuře
Vymětal Jan
Cena: 469 Kč
Spínané napájecí zdroje s obvody TOPSwitch Spínané napájecí zdroje s obvody TOPSwitch
Krejčiřík Alexandr
Cena: 258 Kč
Teoretická východiska informační vědy Teoretická východiska informační vědy
Drobíková Barbora, Římanová Radka, Souček Jiří, Souček Martin
Cena: 160 Kč
Podnikové informační systémy Podnikové informační systémy
Basl Josef, Blažíček Roman
Cena: 365 Kč
Podnikové informační systémy Podnikové informační systémy
Basl Josef, Blažíček Roman
Cena: 365 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

INFORMA»NÕ ZDROJE V éIVOTNÕM PROSTÿEDÕ


JAN VYMĚTAL

Informační zdroje

v životním prostředí


Vzor citace: VYMĚTAL, J. Informační zdroje v životním prostředí.

Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, 180 s.

Recenzoval: prof. Ing. Vítězslav Zamarský, CSc.

© doc. Ing. Jan Vymětal, CSc., 2012

ISBN 978-80-7357-847-9

Vydává Wolters Kluwer ČR, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3,

v roce 2012 jako svou 980. publikaci.

Publikace byla schválena vědeckou redakcí nakladatelství.

Odpovědná redaktorka Šárka Marčanová, jazykové korektury Zdislava Novotná.

Vydání první. Stran 180.

Sazba Cadis Praha. Tisk SERIFA, Jinonická 80, 150 00 Praha 5

www.wkcr.cz, e-mail: knihy@wkcr.cz, tel.: 246 040 400, 246 040 444, fax: 246 040 401


5

OBSAH

1 Úvod ..........................................................9

2 Charakteristika životního prostředí .............................12

3 Informační prostředí informační společnosti .....................16

3.1 Současné informační prostředí ..............................19

3.2 Struktura informačních zdrojů ..............................23

3.3 Informační proces .........................................27

3.4 Informační situace v životním prostředí ......................29

4 Primární informační zdroje ....................................37

4.1 Časopisy .................................................38

4.2 Dokumenty průmyslověprávní ochrany ......................48

4.3 Normy ..................................................50

4.4 Zákony a legislativní dokumenty ............................56

4.5 Tajné informace ..........................................59

4.6 Informace z vědeckých a odborných setkání ..................61

4.7 Vědecko-kvalifikační práce .................................68

4.8 Výzkumné zprávy .........................................68

4.9 Interní firemní informace ..................................77

5 Sekundární informační zdroje ..................................78

5.1 Kompendia ..............................................81

5.2 Referátová literatura .......................................82

5.3 Literatura citací ...........................................84

5.4 Šedá literatura ............................................85

5.5 Zdroje dokumentů ochrany průmyslových práv ...............88

5.6 Externí firemní informace ..................................91

6 Terciární zdroje ...............................................93

6.1 Naučné slovníky ..........................................94

6.2 Encyklopedie .............................................94

6.3 Monografie ...............................................97 6.4 Učebnice .................................................99

6.5 Příručky ................................................100

6.6 Numerické a faktografické zdroje ...........................101

7 Ostatní a individuální informační zdroje .......................104

8 Organizace vydávající, zpracovávající, archivující

a zpřístupňující informace z oblasti životního prostředí

a jejich produkty .............................................107

8.1 Státní správa a spolupracující organizace ....................107

8.2 Přidružené, nevládní a neziskové organizace a sdružení ........117

8.3 Významnější nadnárodní organizace a zdroje ................122

8.4 Databáze ...............................................123

8.5 Informační systémy .......................................135

8.6 Databázová centra ........................................141

8.7 Nakladatelství a vydavatelství ..............................144

8.8 Informační a oborové brány, portály ........................148

9 Strategie vyhledávání informací a jejich zpracování .............155

9.1 Rešerše .................................................157

9.2 Zpracování získaných informací ...........................160

Seznam informačních zdrojů ....................................163

Seznam použitých zkratek ......................................169

Summary ......................................................175

Rejstřík ........................................................176


Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí

a přírodních zdrojů (článek 35 odstavec 2 Listiny základních práv a svobod)

Nevědět není zlé, zlé je jen nechtít vědět (čínská moudrost)

Být si nejistý je nepohodlné, být si jistý je směšné (čínská moudrost)

V současné době je jistá pouze smrt, daně a druhá věta termodynamická!

Existují známé známé, tedy věci, o nichž víme, že je víme.

Víme také, že jsou známé neznámé, tj. víme, že jsou věci, které nevíme.

Existují rovněž neznámé neznámé, tj. věci, o nichž nevíme, že je nevíme.


9

1 ÚVOD

Rozvoj informační společnosti, její postupný přechod ve společnostznalostní a nezbytnost celoživotního vzdělávání vyžadují po středoškolskyi vysokoškolsky vzdělaných pracovnících řadu vědomostí, znalostí, dovednostía zkušeností, kterými je vzdělávací systém v  době jejich studia nevybavil a  ani

dostatečně nevybavuje dodnes. Je zřejmé, že všechny informace z  daného

vědního či technického oboru si nelze v plné šíři osvojit. Proto je nezbytné

se zaměřovat na to, kde, jakými prostředky a jakými nejefektivnějšímipostuy lze nalézt aktuální, optimální a  relevantní informace. Na tyto problémy

lze najít odpověď ve znalosti struktury příslušné odborné literatury daného oboru a  jeho informačních zdrojů a  ve znalostech pracovních postupů

dokumentace informací. Znalost informačních zdrojů, schopnost orientace

v  současné informační explozi a  znalost vyhodnocování nových informací

pro odhalování nových znalostí i souvislostí jsou v současné době základním

předpokladem dalšího rozvoje daného vědního oboru, celé společnostii každého jednotlivce.

Předkládaná příručka úzce navazuje na autorovy předchozí publikace Úvod do studia odborné literatury, Informační zdroje v  odborné literatuře, Odborná literatura a informace v chemii, Informační a znalostní management v praxi i základní publikace Chemická informatika (Šilhánek, 2002), Odborná literatura a informace ve farmacii (Kudláček, 2003) a další.

Kniha je zaměřena na komplexnější posouzení praktického využíváníinformačních zdrojů v oblasti životního prostředí. Důraz je kladen především na obsah těchto informačních zdrojů a na jejich strukturu. Menší pozornost je věnována médiím, na nichž jsou informace uchovávány, zpracovávány, zpřístupňovány a  šířeny. Je tomu tak proto, že v  oblasti informačních technologií existuje značné množství prací, ve kterých čtenář nalezne informace daného zaměření. Tato oblast stále zažívá prudký rozvoj a  představuje celý komplex médií, nástrojů a technologií, které se vzájemně překrývají, doplňují, a tak umožňují jinak nerealizovatelné možnosti práce s informacemi.Dnešní informační prostředí z  této technicko-technologické stránky představuje prostředí počítačů, terminálů, lokálních, regionálních i celosvětových sítí,nabízejících prakticky nepřeberné množství konkrétních informací, na které je nutno si zvyknout do té míry, že se stanou neoddělitelnou součástíkaždodenní práce, vzdělávání i zábavy.

ÚvOd

Obsahově je publikace členěna do osmi kapitol, z nichž dvě úvodní jsou věnovány stručné charakteristice životního prostředí, obecnější charakteristice současného informačního prostředí, informačních zdrojů, informačního procesu a  podrobněji informační situaci v  oblasti životního prostředí. Další tři kapitoly jsou zaměřeny na tradiční primární, sekundární a  terciární informační zdroje se zdůrazněním specifik v  oblasti životního prostředí. Následující kapitola je věnována ostatním informačním zdrojům, které nejsou zařazeny do předchozích skupin. Je pojednáno o biografických zdrojích, individuálních informačních zdrojích a networkingu, nezbytnosti účasti na odborných a vědeckých setkáních, nutnosti členství v odborných, zájmových a společenských organizacích a zvládání pozitivní komunikace. Předposlední kapitola je zaměřena na organizace vydávající, zpracovávající, archivující a zpřístupňující informace z oblasti životního prostředí a jejich produkty. Kromě organizací státní správy jsou uvedeny i hlavní přidružené, nevládní a  neziskové organizace a  sdružení, významnější databáze, informační systémy, databázová centra, nakladatelství, informační bránya portály. V závěrečné kapitole jsou pak v koncentrované formě uvedeny základní postupy vyhledávání informací, provádění rešerší a zpracovávání získaných informací. Na konci knihy je uveden souhrn informačních zdrojů,číslovaný průběžně a řazený podle jednotlivých kapitol, aby si mohl čtenářsnadněji vyhledat zdroje, které podrobněji referují o problematice pojednávané v  příslušné kapitole. Jsou uvedeny zdroje, které byly využity při zpracovávání publikace, i  zdroje, které poskytují podrobnější informace o  obsahu jednotlivých kapitol.

Z  uvedeného obsahu vyplývá, komu je uvedená publikace určena. Je to nejširší okruh odborníků, kteří na střední či vysoké škole nebyli s  danou problematikou seznámeni vůbec, nebo jen okrajově. Zejména je určena těm, kteří po vystudování příslušného oboru se v praxi setkávají s problematikou životního prostředí ať již ve výrobních firmách a podnicích služeb, orgánech státní správy, neziskových organizacích a sdruženích. Dále je určenastudentům středních, vyšších odborných i vysokých škol i jejich pedagogům. Je totiž přetrvávající skutečností, že absolventi škol zatím s  informacemi, odbornou literaturou i  informačními zdroji kvalifikovaně pracovat, až na výjimky, neumějí. Tak jako předchozí publikace autora vychází kniha vstříc i požadavkům manažerů na absolventy především vysokých škol, kteří by měli být schopni s  informacemi pracovat, a  to nejen při jejich vyhledávání, kritické analýze a  praktickém využití, ale i  při přesném formulování závěrů. Obsah a  zaměření knihy vychází z  dlouholeté praxe autora jako výzkumného pracovníka, informačního pracovníka a externího vysokoškolského pedagoga na

ÚvOd

severomoravských vysokých školách, zejména na katedře kvality a environmentu Vysoké školy podnikání v Ostravě.

Problematika životního prostředí se čím dále tím více stává nedílnousoučástí rozhodovacího procesu téměř ve všech oblastech rozvoje lidské společnosti. Znalost informačních zdrojů a  v  nich obsažených informací, spolu s  jejich objektivním kritickým zhodnocením výraznou měrou přispívá ke snížení rizikovosti rozhodovacího procesu. Lze tak eliminovat laické, neoodstatněné, individuální i skupinové zájmy, se kterými se zejména v oblasti životního prostředí poměrně často setkáváme. Je skutečností, že informační podpora strategického řízení, pokud je vůbec vyžadována, bývá nedostatečná. Poptávka po informacích činí často jen malý podíl z celkového množství relevantních informací, které lze objektivně k dané problematice získat.Přitom je možno využít až 40 % relevantních informací, aniž by to významněji ovlivnilo včasnost rozhodovacího procesu, zato rizikovost rozhodování se tím sníží významně.

Je samozřejmé, že při zpracovávání této publikace nebylo možné se zcela vyvarovat některým nepřesnostem, optimálnímu vyvážení kapitol, postihnutí všech nových poznatků v objektivní míře i individuálním preferencím. Proto autor uvítá jakékoli kritické připomínky, které by mohly odstranit zjištěnénedostatky, a tak objektivizovat názor na danou problematiku.

Je mou milou povinností poděkovat recenzentovi – prof. Zamarskému z Vysoké školy podnikání v Ostravě a kolegům prof. Kaločovi z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, RNDr. Kuběnovi z a. s. DEZA veValašském Meziříčí a Ing. Rostislavu Frydrychovi z MěÚ Valašské Meziříčí – za cenné diskuse, připomínky a doporučení, které vedly ke zkvalitněnía doladění předloženého textu. Ve Valašském Meziříčí, prosinec 2011

Autor


12

2 CHARAKTERISTIKA ŽIVOTNÍHO

PROSTŘEDÍ

Životní prostředí je aplikovanou částí vědního oboru ekologie a zahrnujesoubor vnějších faktorů prostředí, ve kterém člověk žije, které na něho působí,

a na které i on sám působí. Pro pojem životní prostředí existuje řada definic

11

,

z nichž jsou nejčastěji používané tyto:

■ Systém složený z  přírodních, umělých a  sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to

vše, co vytváří přirozené podmínky existence organizmů včetně člověka a je

předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami jsou především ovzduší, voda,

horniny, půda, organizmy, ekosystémy a  energie (definice Ministerstva životního prostředí České republiky). ■ Soubor všech činitelů, se kterými přijde do styku živý subjekt, a podmínek,kterými je obklopen. Tedy vše, na co subjekt přímo i nepřímo působí. Subjektem

může být chápán organizmus, populace, člověk i celá lidská společnost. Většinou se pojem životního prostředí chápe ve smyslu životní prostředí člověka

9

.

■ Ta část světa, se kterou je živý organizmus ve stálé interakci, to znamená,

kterou používá, mění a které se musí přizpůsobovat (dynamická definice od

norského profesora Wika, přijatá na konferenci UNESCO v Paříži v roce

1967). ■ Je systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálníhosvěta, jež jsou anebo mohou být s uvažovaným organizmem ve stálé interakci

(definice přijatá na konferenci v Tbilisi v roce 1979). ■ Vše co vytváří přirozené podmínky existence organizmů včetně člověka a je

předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší,voda, horniny, půda, organizmy, ekosystémy a energie (zákon č. 17/1992 Sb.,

o životním prostředí). ■ Prostředí, ve kterém organizace provozuje svou činnost, a zahrnující ovzduší,

vodu, půdu, přírodní zdroje, rostliny a živočichy, lidi a jejich vzájemné vztahy

(ČSN EN ISO 14001: 2005 – Systémy environmentálního managementu –

Požadavky s návodem k použití).

V  současné době postupující globalizace a  internacionalizace odborného názvosloví se stále častěji používá místo termínu „životní prostředí“ přesnějšího termínu environment, jako pojmu pro okolní prostředí, které není totožné s  prostředím fyzikálním, chemickým, životním apod. Je skutečností, že pojem „ekologie“ je pojmem biologických věd, a  proto nelze adjektivum „ekologický“ používat jako přídavné jméno k výrazu „životní prostředí“. K  anglickému podstatnému jménu environment existuje jako odpovídající přídavné jméno výraz environmental. V  češtině odpovídající přídavné jméno nemáme! Termín „životněprostřeďový“ nevznikl a v podstatě se v tomto smyslu používá (používalo) adjektivum ekologický, což ovšem není zcelakorektní. V  době stále se rozvíjející environmentální politiky by jeho užívání vedlo k  posunu chápání tohoto pojmu. Rozdíl nejlépe vynikne na příkladu „ekologické zákony“ a  „environmentální zákony“. Ekologické zákony jsou zákony přírodní, nezávislé na lidské společnosti, čase a  místě. Environmentální zákony jsou naproti tomu zákony na ochranu životního prostředí. Tyto zákony si společnost stanovuje sama a  mohou záviset na čase i  místě. Oba výrazy tedy odrážejí jiné pojmy a  v  praxi je nelze zaměňovat! Máme-li být exaktně přesní, měli bychom pojem „životní prostředí“ nahradit přesnějším pojmem „environmentalistika“. Protože tato záměna ještě není obecně vžita, bude i v dalším textu používán tradiční pojem životní prostředí

10

, resp. vztah

člověka a životního prostředí.

Již bylo uvedeno, že životní prostředí je součástí ekologie, obvykle definované jako vědy o  vztazích mezi organizmy a  jejich prostředím. Jedná se tedy o integrovanou vědeckou disciplínu, vertikálně propojující naše poznání o  rostlinných a  živočišných složkách ekosystémů, včetně člověka, o mikroorganizmech a  jejich vzájemných vztazích, o  vzájemném působení a  vlivu prostředí na život organizmů atd. Principiálně vychází ekologie z  takových vědních disciplín, jako jsou biologie, meteorologie, klimatologie, geologie, geografie, fyzika, chemie, antropologie, lékařské vědy (hygiena), ekonomika, právo, historie, psychologie a  technické vědy. Tento vědní obor se zpravidla rozděluje do řady základních skupin, zabývajících se: ■ obecná ekologie – obecně platnými ekologickými principy; ■ ekologie člověka, živočichů, rostlin a  mikroorganizmů – vztahy mezi

příslušnými organizmy a prostředím; ■ ekologie moře – vztahy mezi organizmy a prostředím v mořích; ■ ekologie lesa – vztahy mezi organizmy a prostředím v lese; ■ ekologie krajiny – souvislostmi mezi částmi krajiny a změnami v ní(včetně důsledků činnosti člověka); ■ ekologie globální – souvislostmi a  změnami na celé Zemi a  jejich vlivu

na život; ■ environmentalistika – vztahem člověka a životního prostředí; ■ aplikovaná ekologie – praktickou aplikací ekologických poznatků;

■ produkční ekologie – koloběhem hmoty a  energie v  ekosystému včetně

produkční analýzy trofických úrovní; ■ ekologie jedince (autoekologie) – týkající se pouze vztahu jednohokonkrétního jedince k  ostatním jedincům, nebo k  okolnímu prostředí (např.

ekologie ovce); ■ ekologie populací (demekologie) – vztahy mezi soubory jedinců(populace) a prostředím (např. ekologie ovcí na podhorkých loukách Beskyd); ■ ekologie společenstev (synekologie) – vztahy mezi souborem jedincůrůzných druhů, pobývajících na jednom stanovišti (společenstvo) (např.ekologie jehličnatého lesa); ■ ekologie biomů – nejvyšší úrovní přírodních objektů (biomů), je blízce

příbuzná biogeografii (nauce o rozmístění organizmů na Zemi) (např.ekologie středoevropských jehličnatých lesů); ■ ekofyziologie – studiem změn a adaptací fyziologických funkcísouvisejících se změnami prostředí; ■ ekoimunologie – sledováním vlivu prostředí a  jeho změn na efektivitu

imunitního systému; ■ kosmoekologie – sledováním a likvidací částí družic a kosmické techniky

obíhajících v kosmickém prostoru kolem Země.

Životní prostředí tedy patří do aplikované ekologie, resp. environmentalistiky a zabývá se vztahem člověka k přírodě, k prostředí a hodnocením jeho zásahů do ekosystémů. Její součástí je hledání historických a kulturníchzdrojů současné ekologické fáze vývoje Země a snaha o zmírnění škod vzniklých v průmyslové společnosti a vznikajících i v současné společnosti informační. Cílem je zvýšit povědomí široké populace o nezbytnosti šetrného nakládání s energiemi a s využíváním přírodních zdrojů. Problematiku životníhoprostředí lze posuzovat z  různých hledisek – jak z  hlediska přírodovědeckého nebo technického, tak z  hlediska humanitního, které problematiku zkoumá především z pohledu společenských věd a klade důraz především na studium způsobu života v souvislosti s řešením ekologických problémů.

Pro zaměření této publikace není nezbytné se zabývat základními ekologickými pojmy a vztahy, které jsou dostatečně objasněny v základní literatuře tohoto vědního oboru. Pro upřesnění vyhledávání relevantních informačních zdrojů specifikujme podrobněji obsah jednotlivých tematických celkůživotního prostředí například takto: ■ znečišťování a ochrana životního prostředí

– znečišťující látky,

– toxicita, genotoxicita, ekotoxicita znečišťujících látek,

– kontaminace potravního řetězce,

– perzistence a bioakumulace znečišťujících látek,

– důsledky zhoršování životního prostředí,

– udržitelný rozvoj; ■ znečišťování a ochrana ovzduší – povaha a vlastnosti znečišťujících látek,

pachy, tuhé, kapalné a plynné znečišťující látky, kyselé deště, smogy,ozonová vrstva, oteplování Země; ■ znečišťování a ochrana vod – vlastnosti a funkce vody, povaha, vlastnosti

a koncentrace znečišťujících látek, biochemické procesy ve vodách; vodní

hospodářství; ■ znečišťování a ochrana půd – vlastnosti a funkce půd, povaha a vlastnosti

znečišťujících látek, dekontaminace půd, zemědělský půdní fond, horninové prostředí; ■ znečišťování odpady – druhy a kategorizace odpadů; vznik, využitía odstraňování odpadů, odpadové hospodářství, obaly, chemické látky,geneticky modifikované mikroorganizmy a produkty, nízkoopadové technologie; ■ znečišťování fyzikálními vlivy – hluk, světlo, teplo, vibrace, ionizujícízáření, elektromagnetické záření, tepelné vlivy znečištění, jaderná bezpečnost; ■ způsoby získávání energie – elektrárny tepelné, jaderné, vodní, větrné,

bioenergetické stanice, alternativní zdroje energií; ■ ekologické stavby – soulad s přírodou s využitím moderních technologií; ■ trvale udržitelný život – ■ globální problémy a souvislosti – ■ ekologická etika – práva zvířat, biocentrismus, antropocentrismus,

ekocentrismus; ■ prevence závažných havárií a integrovaná prevence – ■ právní předpisy související s problematikou životního prostředí

– zákony a právní předpisy ČR a MŽP,

– právní předpisy ES/EU.

Podrobnější členění problematiky životního prostředí uvádí přehledná mapa webu MŽP (<www.mzp.cz/cz/servermap>). 3 INFORMAČNÍ PROSTŘEDÍ INFORMAČNÍ

SPOLEČNOSTI

Na počátku třetího tisíciletí se lidská společnost nachází ve vývojové fázinazývané informační společnost

13, 17, 18

. Obvykle se tím rozumí „společnost, kdekvalita života i perspektiva sociálních změn a ekonomického rozvoje v rostoucí míře

závisí na informacích a jejich využití“ (Martin). V této fázi mají a stále vícebudou mít informace a znalosti podobnou roli, jako měla v předchozí industriální

etapě rozvoje společnosti energie. Energie je přitom základním pojmemv oblasti přírodních věd, fyziky a technických oborů, vztahujících se k materiálnímu

světu. V informační společnosti tomu odpovídá soustředění pozornosti i vývoje

na informační a komunikační technologie, a to bez ohledu na přenášený obsah.

Informace a znalosti se naproti tomu vztahují k člověku a lidskému bytí, čímž

se postupně zvýrazňuje význam humanitních vědních oborů. To vše vede ke

změnám a posunům ve významu a váze jednotlivých pohledů a profesionálních

přístupů k informacím a znalostem v současnosti i v budoucnosti.

Zatímco ještě do nedávné doby byly za nejdůležitější faktoryspolečenského a ekonomického růstu považovány surovinové a ekonomické zdroje, dnes jsou za ně považovány informace a znalosti. Oba pojmy jsou v nejrůznějších informačních zdrojích charakterizovány jako: ■ čtvrtý faktor rozvoje společnosti – po půdě, kapitálu a práci, ■ základní podmínka hospodářské prosperity, ■ podstata podnikání, ■ výrobní faktor organizace a její úspěšnosti, ■ strategická surovina, ■ integrující faktor různých technických i vědních disciplín, ■ zdroj moci atp.

Postupná informatizace společnosti je chápána jako proces, který je v  současné době na stejné významové úrovni, jako byla v  předchozí etapě industrializace. Jestliže industrializace podstatně rozšířila fyzické možnosti a sílu člověka, pak informatizace znásobuje jeho schopnosti duševní. Pomáhá tak svým způsobem řešit problém relativní i absolutní omezenostisurovinových, energetických a ekonomických zdrojů. Informatizace tak umožňuješíření informací, jejich komunikaci, archivaci i kritické a analytické hodnocení.

InfOrmAční prOStředí InfOrmAční SpOlečnOStI

Společným jmenovatelem informační společnosti je význam informací i  znalostí jako klíčového zdroje společenské existence a  požadavek zajištění univerzálního přístupu lidí k  informacím. Kritériem úrovně informační společnosti se tak stává především rozsah, obsah, kvalita, užitečnost a dostupnost informací, informačních zdrojů a informačních služeb. Hmotným základem informatizace společnosti je intenzivní rozvoj především informačních a  komunikačních technologií. Důsledkem je celková globalizace informačního prostředí a  univerzální dostupnost informací. V souvislosti s  nesporným a  nezbytným rozvojem informačních technologií je nutno zdůraznit, že tyto technologie jsou pouze prostředkem k  dosažení požadované úrovně informační společnosti, nikoli jejím cílem. Jde především o to, aby se nové informační technologie nevyvíjely samovolně a samoúčelně a  nepřestaly plnit svůj základní cíl – být užitečným nástrojem ve službách jedince i celé společnosti.

Významnou úlohu v informační společnosti stále více hraje osvojování si nových znalostí, jako výsledku kritického analyticko-syntetickéhovyhodnocování informací, a  osvojování si zkušeností, jako výsledku praktického využívání vědomostí, získaných učením. V tomto smyslu lze budoucí etapyinformační společnosti charakterizovat jako společnost znalostí a společnost celoživotního učení. V  těchto etapách již nebude základním ekonomickým zdrojem kapitál, přírodní zdroje, ani práce. Budou a zůstanou jimi především znalosti. Postupným vývojem informační společnosti tedy dochází ke změně úlohy základních ekonomických faktorů ve prospěch prioritního postavení znalostí. P. Drucker uvádí, že „hodnota je nyní tvořena produktivitoua inovacemi, tedy aplikací pracovních znalostí“. Znalosti se tak stále vícestávají zdrojem vědění a  vědění tak postupně vytváří základní strukturní prvek globální informační i znalostní společnosti. V souvislosti s touto skutečností vzrůstá význam dialogu a komunikace

19

.

Konečným cílem informační společnosti je zkvalitnění života, zlepšení efektivnosti činnosti podnikatelských, rozpočtových a  společenských organizací a posílení vzájemné soudržnosti lidí i národů. V závěrečné fázi se má jednat o  vznik inteligentní, resp. racionální společnosti, využívající znalostí a zkušeností k efektivnímu řešení individuálních, společenských i globálních problémů. Do jaké míry je dosažení tohoto cíle reálné a realizovatelné, může být otázkou diskusí. Mimo vší pochybnost však zůstává nutností se o realizaci této vize pokusit, i  když lidem ani národům není vlastní chovat se moudře, rozumně či racionálně.

Podle dosavadních poznatků lze informační společnost charakterizovat takto:

InfOrmAční prOStředí InfOrmAční SpOlečnOStI

■ Vzniká kvalitativní přeměnou industriální společnosti.

■ Nositelem inovačních změn a  výchozím zdrojem rozvoje jsou informace

a znalosti. ■ Probíhá intenzivní informatizace celé společnosti především rozvojeminformačních a komunikačních technologií. ■ Vyžaduje se znalost práce s informacemi, znalostmi i zkušenostmi a s tím

související změny v  myšlení a  jednání i  v  organizování podnikatelských

subjektů. ■ Objem informací a znalostí se každých 5–7 let zdvojnásobuje a tatoperioda se postupně zkracuje. ■ Zostřuje se konkurenceschopnost. ■ Nejvýznamnější oblastí se stává management informací a znalostí ve všech

společenských sférách. ■ Rozhodujícím faktorem pro podnikatelskou sféru se stává produktivita

znalostí a  znalostních pracovníků (tzv. zlaté límečky), tj. specialistů majících značné znalosti, schopnosti je nacházet, tvořit a prakticky využívat. ■ Rozvíjí se informační ekonomika. ■ Významně se zvyšuje závislost na elektronizaci života, se všemiprůvodními pozitivními i negativními důsledky. ■ Výrazně se mění pracovní prostředí, pracovní podmínky, pracovní návyky,

rozvíjí se pracovní činnost v domácím prostředí. ■ Společnosti výrazně dominuje uchovávání informací v elektronicképodobě a elektronická komunikace ve všech oblastech života. ■ Staré heslo „učit se, učit se, učit se“ je nahrazeno požadavkem „učit se učit

se“, kdy proces učení se a jeho zvládnutí je důležitější než samotná náplň

tohoto procesu.

Vznik informační společnosti je provázen řadou závažných důsledků a  změn pro každodenní život. Mezi pozitivní důsledky je možno zahrnout především dostupnost informací, jejich aktuálnost a  úplnost, svobodu s nakládáním s  informacemi, zvýšení informovanosti ve všech sférách profesionálního i soukromého života, poměrně levnou výměnu informacív celosvětovém měřítku, okamžitý přenos informace včetně její archivace, nové formy obchodu, peněžních služeb, nové metody učení apod. (e-business, e-banking, e-learning), virtuální podnikání, globální spolupráce, nová organizace služeb atd. Na druhé straně je třeba se zmínit i o negativních důsledcích informační společnosti, jejichž míru působení zatím nelze spolehlivě posoudit, ani odhadnout. Jedná se především o určitou ztrátu soukromí (např. dehumanizace komunikace elektronickými technologiemi), určitou ztrátu sociálních vazeb

19

InfOrmAční prOStředí InfOrmAční SpOlečnOStI

(např. „odkládání“ dětí k televizi místo čtení pohádek), nebezpečí zahlcování

informacemi (informační exploze, informační smog, výskyt redundantních

informací, exformací atp.), opomíjení či podceňování verifikace pravdivosti

informací, ztrátu právního povědomí vyvolanou anonymitou přístupu na síť,

zvýhodnění podmínek pro organizovaný zločin, některé problémy filozofické,

morální, zdravotní (netaholismus, internauti, psychické poruchy, problémy

se zrakem a  pohybovým aparátem), problematika ochrany dat a  informací,

nevyhovující současný vzdělávací systém i další faktory (např. copyright).

Vývoj informační společnosti je s velkou pozorností a ve velké šířisledo

ván i  v  Evropské unii (<www.europa.eu.int/information_society>). V  rámci

Evropské komise je stěžejním řídicím prvkem této problematiky Generální

ředitelství pro informační společnost a  jím zřízené pracovní výbory. Patří

k  nim Společný výbor zástupců na vysoké úrovni, jehož členy jsou vysocí

představitelé Evropské komise. Cílem tohoto výboru je koordinovat plnění

cílů států EU v  reakci na Akční plán Evropské komise – EU eEurope. Dále

je to Řídicí výbor eEurope 2005, který projednává strategické cíle a priority

rozvoje informační společnosti v  EU v  rámci „Akčního plánu eEurope 2005:

Informační společnost pro všechny“. Tento výbor sleduje a vyhodnocujenapl

ňování tohoto plánu a jeho členy jsou zástupci členských států EU.Komuni

kační výbor projednává návrhy právních předpisů a doporučení Evropského

společenství pro sektor elektronických komunikací, posuzuje realizaci cílů

těchto dokumentů ve členských státech a  přijímá závěry a  opatření. Výbor

pro radiospektrum projednává návrhy legislativy EU v  oblasti kmitočtové

ho spektra (speciálně koordinaci tabulek kmitočtového spektra) a  posuzuje

realizaci cílů těchto dokumentů v  jednotlivých státech. V  ČR pracuje Te ch

nologické centrum AV ČR, které pod gescí Ministerstva školství, mládeže

a tělovýchovy plní funkci národní kontaktní organizace pro 6. rámcovýpro

gram EU pro výzkum a vývoj. Mezi sledovanými směry je i podprogram IST,

ve kterém výzkum a vývoj směřuje k technologiím informační společnosti.

3.1 Současné informační prostředí

Za jednu ze základních podmínek hospodářské prosperity a konkurence

schopnosti se v současné podnikatelské sféře považuje vybudování systému,

umožňujícího poskytovat správné informace ve správnou dobu na správ

ném místě správným lidem ve správné formě. Roste úloha nejen počítačové,

ale vskutku inženýrské práce s informacemi. Pro řízení podnikatelskýchsub

jektů je životně důležité zachytit především trendy v jednotlivých oblastech.

InfOrmAční prOStředí InfOrmAční SpOlečnOStI

Proto je třeba při práci s  informacemi trvale využívat kritické analyticko-syntetické postupy, tvůrčí myšlenkové procesy, intuici, odhady, prognózy

a v konečné fázi pregnantně formulované variantní závěry. Vytvářenímnejrůznějších časových posloupností, prognóz, studiem faktorů, které mohou

ovlivňovat časovou platnost prognóz, interpretaci výsledků, dat a informací,

simulacemi, tvorbou závěrů a  doporučení – tím vším lze zvýšit aktuálnost

informací, tvorbu znalostí a upřesnit tzv. situační analýzu dané problematiky.

Cílem všech těchto postupů a přístupů je snížení rizika rozhodovacíchprocesů při realizaci především strategického rozvoje organizací.

Přes všechny obecně platné skutečnosti lze informační prostředí v  české podnikatelské sféře na v prvním decenniu třetího tisíciletí charakterizovat

13, 18

:

■ Pomalým a  postupným doceňováním významu informací zejména pro

strategický rozvoj. ■ Absencí strategického a informačního systému v organizacích. ■ Skutečností, že vrcholový management se v dostatečné míře nezabýváprůběžným hodnocením vývoje organizace z  hlediska potřeb implementace

přijaté strategie, vývoje komunikace a vývoje konkurenceschopnosti. ■ Nedostatečnou připraveností managementu na interpretaci získanýchinformací. ■ Podceňováním práce s  informacemi, projevujícím se například rušením

technických knihoven, firemních informačních středisek apod. ■ Poměrně nízkým přehledem o dostupných informačních zdrojícha službách. ■ Nesystematickým využíváním informačních produktů a služeb včetněnesystematického studia nových informací pracovníky taktického a především strategického managementu. ■ Nevybudovanými vazbami mezi informačními středisky a  odbornými

útvary organizací. ■ Nedostatečným povědomím odborných útvarů o  komplexním informačním zabezpečování potřeb organizace jako neoddělitelné součásti jejich

činnosti. ■ Pomalým pronikáním vědomí o tom, že kvalitní informace jsou výhodnou

investicí, za kterou je třeba zaplatit odpovídající cenu, a existencí poměrně

vysoké „cenové citlivosti“ uživatelů informačních služeb. ■ Nedostatečnou firemní kulturou, nepodporující sdílení informací a znalostí a jejich přetváření v nadstavbu dovedností. ■ Historicky přetrvávajícím vnímáním informačních středisek jako oddělení

VTEI, resp. technických knihoven, sloužících především výzkumu a vývoji.

InfOrmAční prOStředí InfOrmAční SpOlečnOStI

V organizacích se často setkáváme se stavem, kdy informace jsoupožadovány a  předávány pozdě, jsou příliš podrobné, nepřehledné, obsáhlé a neagregované, obsahují pouze kvantitativní údaje, jednotlivé sféry řízenídostávají nekonzistentní a  často i  protichůdné informace, informací zaměřených na perspektivní rozvoj je značný nedostatek atd. Také informační podpora strategického řízení, pokud je vůbec vyžadována, je nedostatečná. Vzhledem k rychlým změnám ve všech sférách společnosti je značným problémemprognózovat její další vývoj i zvolit pro danou předpokládanou situaci optimální soubor informací. Na druhé straně činí poptávka po informacích jennepatrný podíl (asi 11 %) celkového množství relevantních informací, které jemožno objektivně získat. A nadto bývá požadováno i mnoho irelevantnícha redundantních informací. Situaci lze s lehkou nadsázkou charakterizovat takto: ■ Informaci, kterou máme, nepotřebujeme. ■ Informace, kterou chceme, není ta, kterou potřebujeme. ■ Informace, kterou potřebujeme, není k  dispozici, resp. ji nemůžeme

v reálném čase získat.

Porovnáme-li informační realitu současné české podnikatelské sféry s realitou podnikatelské sféry ve vyspělých západních zemích na sklonku dvacátého století, zjistíme značnou shodu, i když některé prvky se u nás zatím výrazněneprojevují. Ze zahraničních průzkumů jednoznačně vyplývá, že špičkoví manažeři patří k nejinformovanějším profesním skupinám, ale 60 % z 1500 dotazovanýchmanažerů z deseti zemí si nebylo jisto, zda má při rozhodování „správné“informace. Jedna třetina z nich učinila v posledních šesti měsících nejméně jednodůležité podnikatelské rozhodnutí „naslepo“, protože neměla dostatek informací. Více než polovina připustila, že v témže časovém rozmezí přijala chybná rozhodnutí, přičemž četnost těchto případů stoupala s velikostí firmy. V jinémmezinárodním výzkumu, v němž bylo dotázáno tisíc manažerů, pociťovali čtyři z pětineřekonatelné nutkání shromažďovat co možná nejvíce informací. Současně více než polovina z nich pak dodala, že si s množstvím nasbíraných informací neví rady a má obavu z chybných rozhodnutí. Je tedy zřejmé, že informační exploze často nepřínáší úlevný pocit stále dokonalejší řiditelnosti společnosti, nýbržspíše skličující ztrátu orientace. Přes nekonečné množství informací, či právě kvůli nim, ani zdaleka „nerozumíme“ tomu, kolik „víme“. Informace tak může být jak zdrojem ekonomického růstu a  prosperity, tak i  zdrojem nákladů a  někdy dokonce i  brzdou dalšího rozvoje! Z  hlediska rozvoje informační společnosti a významu informací tak můžeme použít rozdělení organizací na pět typů

13

:

■ na ty, které věci dělají;

■ na ty, které jsou přesvědčeny, že věci dělají;




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist