načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Impresionisté: Jejich životní příběhy – Sue Roeová

Impresionisté: Jejich životní příběhy

Elektronická kniha: Impresionisté: Jejich životní příběhy
Autor: Sue Roeová

Kniha přibližuje životní příběhy klíčových postav impresionismu, zároveň barvitě líčí umělecké prostředí Paříže v letech 1860-86. Osudy, přátelství, lásky předních
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Metafora
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 363
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 2.
Název originálu: Private lives of the impressionists
Spolupracovali: přeložila Bohumila Kučerová
Skupina třídění: Malířství
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Metafora, 2012
ISBN: 978-80-735-9337-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha přibližuje životní příběhy klíčových postav impresionismu, zároveň barvitě líčí umělecké prostředí Paříže v letech 1860-86. Osudy, přátelství, lásky předních francouzských impresionistů, pestrý obraz života pařížské umělecké bohémy. Autorka výstižně objasňuje jejich úsilí o nový malířský výraz, snahu dosáhnout společenského uznání, sleduje úspěchy i prohry hlavních představitelů impresionismu. Zabývá se náměty jejich děl i tím, jak na impresionistické obrazy reagovala tehdejší veřejnost a umělecký svět. Kniha popisuje dvacet šest let vývoje impresionistického hnutí od jeho počátků kolem roku 1860 až po zlomový rok 1886, kdy obchodník s uměním Paul Durand-Ruel představil tvorbu impresionistů v New Yorku.

Popis nakladatele

Všichni víme, kdo byli Manet, Cézanne, Renoir nebo Degas, ale jen málokdo ví, jací to byli lidé, jak žili, koho milovali... (soukromé životy)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Sue Roeová - další tituly autora:
Impresionisté: Jejich životní příběhy Impresionisté: Jejich životní příběhy
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1IMPRESIONISTÉ

Sue Roeová

IMPRESIONISTÉ

N_IMPRESIONISTÉ_str001-008_TISK.p65 17.1.2012, 11:181



3IMPRESIONISTÉ

Sue Roeová

IMPRESIONISTÉ

SOUKROMÉ ŽIVOTY

Přeložila

Bohumila Kučerová

N_IMPRESIONISTÉ_str001-008_TISK.p65 17.1.2012, 11:183


4 SUE ROEOVÁ

Copyright © Sue Roe, 2006

Translation © Bohumila Kučerová, 2007

All rights reserved

ISBN 978­80­7359­877­8 (PDF)

N_IMPRESIONISTÉ_str001-008_TISK.p65 17.1.2012, 11:184


5IMPRESIONISTÉ

OBSAH

Mapy: Paříž v 19. století 6

Předměstí 8

Předmluva 9 Část první: Zrození impresionismu 13

01 Paříž Napoleona III. 14

02 Kruh se rozšiřuje 33

03 Kavárenský život 53

04 Modelky a modelové 73 Část druhá: Válka 97

05 Obléhání 98

06 Pařížská Komuna 120

07 „Krvavý týden“ 124 Část třetí: Formování 135

08 Obnova 136

09 První výstava 161 Část čtvrtá: Tanec v Moulin de la Galette 189

10 Mecenáši a sběratelé 190

11 Léto na Montmartru 219 Část pátá: Atmosféra bulváru 233

12 Pouliční život 234

13 La Vie moderne 254 Část šestá: Rozdělení 287

14 Další rozpory 288

15 Skupina se rozpadá 316 Část sedmá: Poslední léta 339

16 Impresionisté v New Yorku 340 Epilog 355 Závěrečná poznámka:

Trh s impresionistickými obrazy 365 Poděkování 369 Bibliografie 370

N_IMPRESIONISTÉ_str001-008_TISK.p65 17.1.2012, 11:185





9IMPRESIONISTÉ

PŘEDMLUVA

New York roku 1886. Nevysoký, dokonale upravený Francouz v černém redingotu, s naškrobeným límcem a cylindrem na hlavě vstoupil do výstavních síní Ameri− can Art Association na Madison Square, aby připravil výstavu nazvanou „Oleje a pastely pařížských impre− sionistů“. Před ním už dorazila do Ameriky zásilka tří set pláten.

Oním mužem byl Paul Durand−Ruel, obchodník s uměním a majitel dvou galerií v pařížské umělecké čtvrti Pigalle a jedné na londýnské New Bond Street. Byl vyzván, aby představil díla skupiny umělců, jež už více než deset let vystavovala v Paříži a získala si pozor− nost pařížského tisku svým revolučním stylem malby. Jejich obrazy nepoužívaly tradiční kompozici a per− spektivu a vyhýbaly se konvenčním námětům, tak ob− líbeným u diváků a sběratelů, kteří navštěvovali Salon výtvarných umění. Durand−Ruelovy malíře nezajíma− ly vznešené a mravně povznášející náměty, jako na− příklad dramatické scény z historie či mytologie nebo biblická podobenství, jež tak milovaly pařížské vyšší střední vrstvy. Prostě jen malovali život takový, jak jej viděli: velkoměstské ulice, venkovské krajiny, paříž− ské kavárny a výletní restaurace v okolí Paříže.

Jeden z Durand−Ruelových malířů, Claude Monet, přišel na geniální způsob, jak malovat vodu, jeho po− tůčky, řeky a mořské vlny na plátně jiskřily, proudily a přelévaly se, jako by byly skutečné. Další z malířů, Auguste Renoir, tvořil úchvatné společenské portré− ty příslušníků haute bourgeoisie a rád maloval akty žen obklopených přepychem. O mnoho let později vyprá−

N_IMPRESIONISTÉ_str009-364_TISK.p65 17.1.2012, 11:199


10 SUE ROEOVÁ věl Renoir svému synovi příběh (možná vymyšlený) o Durand−Ruelově příjezdu do Ameriky. Jelikož si dělal jisté starosti s tím, aby Renoirovy nahotinky prošly cel− nicí, sjednal si schůzku s přednostou newyorské celni− ce, zbožným katolíkem. V neděli po svém příjezdu jej doprovázel na mši a do krabice s příspěvky vložil větší sumu peněz. Jeho zásilka obrazů pak prošla celnicí bez nejmenších zádrhelů.

Mezi Durand−Ruelovými malíři se nacházela i jed− na žena, Berthe Morisotová, jež svou jedinečnou pa− letou s lehkostí a grácií zachycovala půvabné scény z každodenního života. Dalším z malířů, které hodlal představit americkému publiku, byl Edgar Degas, kte− rý na svých olejích a pastelech zpodoboval podivně zkroucené ženské postavy zabývající se očistou ve vaně či česající jedna druhé vlasy. Jeho dalším oblíbeným námětem byly dokonale vystižené baletní scény z Pa− řížské opery. V zásilce byly i poklidné a jemné krajiny Camilla Pissarra a Alfreda Sisleyho, kteří se zaměřova− li na krajinná zákoutí pařížských banlieues, předměstí – klikatící se zasněžené pěšiny a stráně poseté rozkvéta− jícími stromy. V kolekci obrazů se nacházela i jedna anomálie: byla to díla muže, který byl po dvě desetile− tí těmto malířů inspirací a magnetem, kolem nějž se shlukovali, ale jenž s nimi nikdy nevystavoval. Díla Édouarda Maneta – svěží záběry pařížského polosvěta a portréty vyznačující se hlubokým psychologickým vhledem, neměla v Paříži nejlepší pověst. Proslavil se roku 1863 svou Le Déjeneur sur l’herbe (Snídaní v trávě), krajinou s nahou ženou a dvěma oblečenými muži, a ještě více šokoval francouzské publikum o dva roky později svou Olympií.

Tato skupina byla v Paříži už víc než deset let zná− ma pod původně pejorativně míněným názvem im− presionisté. Její příslušníci, odmítaní snobskou a zpá− tečnickou porotou Salonu výtvarných umění, se snažili

N_IMPRESIONISTÉ_str009-364_TISK.p65 17.1.2012, 11:1910


11IMPRESIONISTÉ

vystavět svoji uměleckou pověst prostřednictvím samo−

statných výstav. Jen s obtížemi živili sebe a své rodiny.

Když Durand−Ruel toho dne vstoupil do budovy Ame−

rican Art Association, byl to významný historický mez−

ník. Měl velké dluhy, zčásti i proto, že dvě desetiletí,

během nichž tyto malíře finančně podporoval, mu

nevynesla příliš velké zisky. American Art Association si vybral proto, že to byla nezisková vzdělávací instituce, a tudíž byl osvobozen od celních poplatků za svoji zá− silku. Díky jeho prozíravému rozhodnutí představit díla impresionistů v New Yorku se tito umělci brzy proslavili po celém světě. V současné době se jejich obrazy prodávají za miliony dolarů, ale Durand−Ruel ve své době hrál vysoce riskantní hru. Zvolil si správné načasování: americký trh byl připraven a jeho sázka mu vyšla. Kdo však byli tito malíři? Kde a jak se sezná− mili? Jak došlo k vytvoření skupiny a zůstali stále spo− lu? Jak se jim dařilo přežívat?

Tato kniha vypráví příběhy o životech, láskách a osob−

nostech impresionistů, o námětech jejich děl a o tom, jak se vyvíjeli, v záběru pokrývajícím dvacet šest let mezi jejich prvním setkáním a vrcholným a zároveň přelo− movým rokem 1886, kdy Durand−Ruel uvedl jejich dílo v New Yorku. Od té chvíle se jejich cesty rozdělily a každý z nich se vyvíjel svým vlastním osobitým způso− bem, přestože mnozí z nich zůstali i nadále přáteli. Období mezi lety 1860 a 1886 bylo dobou, kdy se je− jich životy prolínaly, a tato kniha vás povede po sto− pách vrcholného rozkvětu impresionismu.

N_IMPRESIONISTÉ_str009-364_TISK.p65 17.1.2012, 11:1911


12 SUE ROEOVÁ

N_IMPRESIONISTÉ_str009-364_TISK.p65 17.1.2012, 11:1912


13IMPRESIONISTÉ

ČÁST PRVNÍ

ZROZENÍ IMPRESIONISMU

N_IMPRESIONISTÉ_str009-364_TISK.p65 17.1.2012, 11:1913


14 SUE ROEOVÁ

1

PAŘÍŽ NAPOLEONA III.

„Seina. Maloval jsem ji po celý svůj život, každou denní

dobu, každé roční období, od Paříže až k moři...

Argenteuil, Poissy, Vétheuil, Giverny, Rouen, Le Havre.“

– Claude Monet

Seina se klikatila ve svém úzkém řečišti od Paříže až

k pobřeží Normandie a spojovala kraj mezi nimi v je−

den společný region. „Le Havre, Rouen a Paříž jsou

jediným spojeným městem, jímž se namísto cesty vine

Seina,“ říkával s oblibou francouzský císař Napoleon III.

V Paříži se na jejích březích neuspořádaně zubatily řady

nízkých budov roztodivných tvarů. Na ostrově Île Saint−

−Louis lemovaly úzkou cestu podél řeky velké staré domy

s balkony a balustrádami. Na levém břehu sahal otevře−

ný horizont až k Hôtel de Ville, radnici se štíty z modré

břidlice; na pravém břehu se naskýtal výhled až k olo−

věné kupoli chrámu svatého Pavla. Seina byla řekou

práce, její hladina hrála všemi barvami a hemžila se

nákladními loděmi. Emile Zola to později popsal ve

svém románu L’Oeuvre (Mistrovské dílo): „Dřímající flo−

tila skifů a loděk [...] nákladních říčních člunů nalože−

ných uhlím [...] podél přístaviště byly ve čtyřech řadách

srovnány velké nákladní čluny plné jablek.“

Na počátku roku 1860 mířil dvacetiletý Claude Mo−

net, hladce oholený, pohledný mladík se zkoumavým

pohledem hnědých očí a hladkými tmavými vlasy, po

pravém břehu k polorozpadlé budově vedle Justiční−

N_IMPRESIONISTÉ_str009-364_TISK.p65 17.1.2012, 11:1914


15IMPRESIONISTÉ

ho paláce na rohu Boulevard de Paris a nábřeží des

Orfe`vres. Na obrovské zrezivělé ceduli, zavěšené v hor−

ním patře domu, stál nápis: SABRA, Dentiste du People.

V domě, kde zubař po franku za kus trhal lidem bola−

vé zuby, se nacházel ateliér „tatíka“ Suisse. Tento bý−

valý model malířů, o jehož původu nebylo nic bližšího

známo, otevíral dvakrát denně dveře svého ateliéru

studentům, kteří mu platili po deseti francích měsíč−

ně.

Paříž roku 1860 byla stále ještě středověkým měs−

tem s tmavými uličkami zamořenými krysami a téměř

neexistující kanalizací. Lidé tu bydleli v rozpadajících

se domech páchnoucích hnilobou, do nichž nikdy

nezasvítilo slunce. Splašky odtékaly strouhou upro−

střed dláždění zaneřáděných ulic. Kolem Clichy, Mouf−

fetardu a Louvru se tísnily boudy a chatrče obývané

chudinou. Balzac je nazýval „leprózními fasádami

Louvru“. Sám Napoleon III., který v roce 1851 svrhl

republikány a obnovil císařství, tvrdil že Paříž „není

ničím víc než obrovskou zříceninou a rejdištěm krys“.

Avšak v roce 1853 byl seinským prefektem čili staros−

tou zvolen baron Haussmann, který okamžitě začal

plánovat přestavbu města. Prvního ledna 1859 pode−

psal Napoleon dekret, jenž barona opravňoval ke str−

žení vnitřních městských hradeb. Bývalá předměstí

Paříže – včetně Auteuil, Belleville a Montmartru – se

nyní stala součástí města. Tato předměstí však stále

ještě měla poměrně venkovský ráz, zvláště Montmar−

tre, jenž byl v roce 1859 směsicí domů se zahradami,

rozpadlých chatrčí a laciných neprosperujících hos−

půdek a crémeries, mlékáren. Ve venkovských uličkách

bydlely švadleny, květinářky a pradleny, které praco−

valy na úpatí kopce v Pigalle. Tato čtvrť plná kaváren,

hostinců a kabaretů se stala místem, kde se scházeli

umělci. Jejich centrem byly Café de Bade, Tortoni

nebo Moulin Rouge, kde mezi džbánky naplněnými

N_IMPRESIONISTÉ_str009-364_TISK.p65 17.1.2012, 11:1915


16 SUE ROEOVÁ

vychlazeným růžovým šampaňským kroužily ženy v la−

ciných krinolínách s křiklavě rudými ústy kolem mla−

díků upatlaných od barev.

Bohatí se přepravovali v kočárech tažených koňmi

po nově vytvořeném Haussmannově bulváru do Opery

v rue le Peletier na Pigalle, ženy se nesly vyšňořené

v hedvábím vyšívaných krinolínách, ozdobené peřím

a perlami. V pohybu však byli všichni, nejen bohatí. Svě−

tová výstava pořádaná v roce 1855 – veletrh zboží, je−

hož účelem bylo ukázat světu blahobyt Paříže a pochlu−

bit se jejím užitým uměním a materiální kulturou –

zavedla novou módu a předvedla ukázky nového vkusu.

Císařova hudební soirées, pořádaná v zahradách paláce

v Tuileriích, udávala směr módy. Obecenstvo tvořila

směs příslušníků vyšší buržoazie a nových zbohatlíků

z řad obchodníků a průmyslníků, jež se nastěhovali do

Haussmannových nově zbudovaných bytů a nakupova−

li elegantní průmyslově vyráběné dekorativní předmě−

ty a nábytek. Od roku 1857 jezdilo po přilehlých bulvá−

rech tři sta koňmi tažených omnibusů, které na rozdíl

do dřívějších dob neobsluhovaly pouze nejvýnosnější

trasy. Poprvé v historii se mohli Pařížané jednoduše

a pohodlně přemisťovat po městě cestou za nákupy

a za zábavou. Jediným omezením bylo nařízení zakazu−

jící ženám nastupovat do horního patra omnibusů, je−

likož hrozilo nebezpečí, že by při výstupu po schůd−

cích mohly být spatřeny jejich kotníky. Haussmann

zakládal nové ulice, boural celé čtvrti a vytvářel nová

náměstí. Jedni tvrdili, že Haussmannova Paříž je pro−

jektována tak, aby umožňovala snadný přehled o pohy−

bu vojsk, jiní, že hlavním účelem celého projektu je

vyhnat chudinu ze středu města na předměstí. Nákup

krásných nových bytů průmyslníky a obchodníky se stal

zdrojem mnoha výstředností a vytvářel příznivé pod−

mínky pro rozvoj obchodu. Honba za požitky a posed−

lost oblékáním a výzdobou bytů byly průvodními znaky

N_IMPRESIONISTÉ_str009-364_TISK.p65 17.1.2012, 11:1916


17IMPRESIONISTÉ

tohoto období. Město se nacházelo ve stavu neustálé

proměny. Všude vládl čilý ruch a shon a poprvé v jeho

dějinách se na ulicích mísily všechny společenské třídy

a rodila se ona nezaměnitelná atmosféra, pro Paříž tak

typická. Když přijely buldozery, aby srovnaly se zemí

ubohé příbytky dělníků a vytvořily rue de Rivoli, táhly

se jim v patách houfy tuláků a pijáků absintu, přehra−

bující se v sutinách v naději, že objeví zakopané mince

či klenoty.

Zbohatlíci z řad střední třídy byli i mezi těmi, kdo

každý rok proudili do Salonu výtvarných umění. Sa−

lon, konaný každoročně v Průmyslovém paláci, vel−

kém výstavním centru na Champs−Elysées, byl spole−

čenskou událostí roku. Během prvních dvou týdnů

v květnu se na Champs−Elysées shromáždily zhruba tři

tisíce návštěvníků, kteří ve frontách čekali, až budou

moci zhlédnout výstavu – Zola je popsal jako řeku vlé−

vající se do paláce. Lidé zaplavovali okolní zahrady

vklíněné mezi sochy a v době oběda mívaly Le Doyen,

Tortini a všechny restaurace poblíž nebývalé tržby.

V předvečer výstavy se privilegovaní umělci, kritici

a mecenáši sešli na soukromou první prohlídku výsta−

vy zvanou vernissage, což doslova znamenalo „laková−

ní“. Do poslední minuty přijížděly kočáry, přivážející

velká plátna a obrovské sochy; horní patra omnibusů

byla přeplněna umělci a zarovnána obrazy. Slavní malíři

zasílali plátna o rozměrech tři krát šest metrů: čím

větší plátno, tím větší naděje, že si jej mecenáši a kri−

tikové povšimnou. „V přípravě na ten velký den byly

vymačkány tisíce tub a pomalovány tisíce pláten v pře−

pychových ateliérech i skromných podkrovích, upro−

střed blahobytu i hladu a špíny.“ (J. Milner) Výstavní

objekty zaplnily více než dva tucty sálů a jejich plocha

zabrala prostor téměř dvaceti kilometrů čtverečních.

Stěny byly přeplněny obrazy, pro něž porota vybírala

umístění podle předpokládaného významu; skončit

N_IMPRESIONISTÉ_str009-364_TISK.p65 17.1.2012, 11:1917


18 SUE ROEOVÁ až u stropu znamenalo největší stupeň zavržení, jeli− kož na díla zavěšená v takové výšce téměř nebylo vi− dět.

Pro umělce byla účast na Salonu životně důležitá, protože v době, kdy ještě neexistovali obchodníci s uměním a malé prodejní galerie, to byl jediný způ− sob, jak vystavit svá díla, vytvořit si pověst a přilákat po− zornost aristokratických mecenášů, sběratelů a nákup− čích muzeí. Žádoucími adepty Salonu byli tudíž pouze členové Akademie výtvarných umění, studenti vzdělá− vacího institutu Akademie École des Beaux−Arts a stu− denti ateliérů přidružených k této škole. Dle očekává− ní dávala porota přednost zavedeným autorům (což byli bez výjimky členové Akademie), a proto probíhal mezi méně známými umělci nelítostný boj o účast na Salonu.

Académie des Beaux−Arts byla filiálkou (odpověd− nou za malbu a plastiku) Institutu de France, ústřed− ního orgánu řídícího veškerý kulturní život Francie. École des Beaux−Arts, Škola výtvarných umění, byla impozantní institucí stojící v rue Bonaparte v srdci Saint− −Germain−des−Prés. Porota Salonu sem jmenovala pro− fesory a udělovala ceny (včetně Římské ceny, Prix de Rome). Budova školy, postavená v roce 1684 v pozdně renesančním slohu, se skládala a dodnes skládá (byť ve zchátralejším stavu) z rozlehlých ateliérů vystavěných kolem zelení zarostlých nádvoří a arkád. Její dlouhé chodby byly lemovány podstavci s antickými sochami a stěny vyzdobeny vlysy. Pod oktagonální skleněnou stře− chou rozlehlého vnitřního sálu, jehož stropy byly vyma− lovány hnědými, béžovými, terakotovými a zlatými od− stíny, se po všech čtyřech stranách táhl horní ambit. Na zlatém stropě se skvěla jména všech velkých mistrů: Holbeina, Dürera, Rembrandta, Van Dycka, Velásque− ze. Těžiště učebních osnov spočívalo ve studiu klasic− kých děl a nejdůležitější součástí výuky studentů bylo

N_IMPRESIONISTÉ_str009-364_TISK.p65 17.1.2012, 11:1918




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist