načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ilustrovaný muž - Ray Bradbury

Ilustrovaný muž

Elektronická kniha: Ilustrovaný muž
Autor:

Jsou příběhy, které žijí vlastním životem. Právě takové na sobě nosí záhadný Ilustrovaný muž. Celé jeho tělo pokrývají tetování, která vytvořila dávno zmizelá čarodějka ... (celý popis)


hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: PLUS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 264
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jsou příběhy, které žijí vlastním životem. Právě takové na sobě nosí záhadný Ilustrovaný muž. Celé jeho tělo pokrývají tetování, která vytvořila dávno zmizelá čarodějka snad z jiné planety. Bezejmenný vypravěč se setká s Ilustrovaným mužem a nahlédne do výjevů, které se mu odehrávají před očima. Ty po svém vylíčí – osmnáct příběhů, osmnáct ilustrací. Jedinečná sbírka povídek je milníkem v žánru sci-fi a poprvé vychází v českém překladu.

Související tituly dle názvu:
Ilustrovaný muž Ilustrovaný muž
Bradbury Ray
Cena: 169 Kč
451 stupňů Fahrenheita (audiokniha) 451 stupňů Fahrenheita (audiokniha)
Bradbury Ray
Cena: 254 Kč
Bowie: Ilustrovaný životopis Bowie: Ilustrovaný životopis
Ruiz Fran
Cena: 351 Kč
Marťanská kronika Marťanská kronika
Bradbury Ray
Cena: 247 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ilustrovaný muž

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.nakladatelstviplus.cz

www.albatrosmedia.cz

Ray Bradbury

Ilustrovaný muž – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.




OTCI,MATCEASKIPOVISLÁSKOU


Prolog:Ilustrovanýmuž...................9

(přeložilaJarmilaEmmerová)

Savana............................15

(přeložilJiříHanuš)

Kaleidoskop.........................31

(přeložilaJarmilaEmmerová)

Kartaseobrátila.......................42

(přeložilaJarmilaEmmerová)

Silnice............................57

(přeložilaJarmilaEmmerová)

Poutník............................62

(přeložilJiříHanuš)

Dlouhýdéš .........................77

(přeložilaJarmilaEmmerová)

Astronaut..........................93

(přeložilJiříHanuš)

Lampiony..........................106

(přeložilPetrKotrle)

Poslednínocsvěta......................126

(přeložilaJarmilaEmmerová)

Prolog: Ilustrovaný muž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

(přeložila Jarmila Emmerová)

Savana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

(přeložil Jiří Hanuš)

Kaleidoskop. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

(přeložila Jarmila Emmerová)

Karta se obrátila . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

(přeložila Jarmila Emmerová)

Silnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

(přeložila Jarmila Emmerová)

Poutník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

(přeložil Jiří Hanuš)

Dlouhý déšť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

(přeložila Jarmila Emmerová)

Astronaut. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

(přeložil Jiří Hanuš)

Lampiony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

(přeložil Petr Kotrle)

Poslední noc světa. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126

(přeložila Jarmila Emmerová)

Psanci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

(přeložil Jiří Hanuš)

Žádná konkrétní noc ani ráno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147

(přeložil Jiří Hanuš,

verše na s. 131, 132 a 143 přeložil Martin Hilský)

Liška a les . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159

(přeložil Zdeněk Volný)

Návštěvník. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177

(přeložil Jiří Hanuš)

Míchačka na beton . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193

(přeložil Stanislav Švachouček)

Marionety a. s.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216

(přeložil Jiří Hanuš)

Město. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225

(přeložila Jarmila Emmerová)

Nultá hodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234

(přeložil Jiří Hanuš)

Raketa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246

(přeložila Jarmila Emmerová)

Epilog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259

(přeložila Jarmila Emmerová)

Kronikářem představivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261

Doslov Willise E. McNellyho

(přeložil Jiří Hron)Ilustrovanéhomužejsempoprvépotkaljednohotepléhoodolednenazačátkuzáří.Závěrečnýúseksvéčtrnáctidennípěší túrypoWisconsinujsemzdolávalpoasfaltovésilnici.Kdyžse odpolednenachýlilokvečeru,zastaviljsem,snědlkousekvep- řovéhosfazolemiakoblihuachystaljsemseprotáhnoutsi nohyachvíličíst,kdyžtuzpozakopcevyšelIlustrovanýmuž anaokamžikzůstalstát,zanímjenobloha.

ŽejetoIlustrovanýmuž,jsemtehdynevěděl.Věděljsem jen,žejevysoký,kdysiurostlýasamýsval,te kdovíproččím dálobtloustlejší.Vzpomínámsi,žeměldlouhépažeatučné ruce,alenadmohutnýmtělemtéměřdětskýobličej.

Mojipřítomnostzřejmějenvycítil,protožekdyžpromluvil, zpřímanaměnepohlédl:

„Nevíte,kdebychnašelpráci?“

„Tobohuželnevím,“odpověděljsem.

„Užčtyřicetletžádnoustálouprácinemám,“řekl.

Ačkolibyloivpozdnímodpolednivelkéteplo,mělnasobě vlněnoukošilizapnutoukekrku.Rukávystaženépřeszápěstí mělzapnuténaknoflíčky.Zobličejemulilpotapřestoneuči- nilanináznak,žebysikošilirozepnul.

„Takže,“ozvalsepochvíli,„nakonecmůžustrávitnoctady. Nebudevámvadit,kdyžzůstanusvámi?“

„Jídlamámdost,vezmětesi,“řekljsem.

Ztěžkadosedlazabručel:„Budetelitovat,žejstemiřekl,

Prolog: Ilustrovaný muž

(přeložila Jarmila Emmerová)


abychzůstal.Vždyckytotakdopadne.Protojsempořádna

cestách.Te mámezačátekzáří,slavíseSvátekpráce,nejpří-

hodnějšídobaprolunaparkyapoutě,jábychmělvydělávat

rukamanohamavpou ovýchatrakcíchněkdenamalémměstě,amístotohojsemtadyanikdenic.“

11 Vyzulsiobrovskoubotuazkoumavějiprohlížel.„Prácisi

většinouudržímtakdesetdní.Pakseněcozvrtneavyhodímě.

Jenžete užomějedinýlunaparkvAmericenezavadíani

třímetrovoutyčí.“

„Atoproč?“zeptaljsemse.

Místoodpovědisipomalurozepínalpečlivězapnutýlímecukrku.Sezavřenýmaočimazvolnasjíždělrukoupokošili sezáměremceloujirozepnout.Vjelpodniprstyasáhlsina hrudník.„Jetozvláštní,“řekl,očistálezavřené,„nahmatatse nedají,alejsoutam.Pořáddoufám,žesejednohodnepodívám aužtamnebudou.Vnejvětšíchparnechceléhodinychodím naslunci,doslovasepečuadoufám,žejemůjpotsmyje,žeje sluncesežehne,jenžesluncezapadneaonyjsoutampořád.“ Pootočilkemněhlavuaodhalilsvouhru .„Jsoutamite ?“

Podlouhéodmlcejsemvzdychl.„Ano.Jsoutamite .“

Ilustrace.

„Nosímtakupnutýlímectakykvůlidětem,“řeklaotevřel oči.„Venkuzamnouvšudeběhají.Každýchcetyobrázkyvidět apřitomjevlastněnikdovidětnechce.“

Svléklsikošiliasložilji.Tělomělpokrytéilustracemimod- rýmtetovacíminkoustemodkrkuaždopasu.

„Apokračujetoidolů,“dodal,kdyžodhadl,nacomyslím.

„Všudesamáilustrace.Podívejte.“Otevřelruku.Nadlani mělčerstvěustřiženourůžiskapkamikřiš álověčistévody mezihebkýmirůžovýmiokvětnímiplátky.Vztáhljsemponí ruku,alebylatojenilustrace.

Apokudseostatníhotýče,těžkolíčit,jakjsemsedělazíral, protožeonbylsrocenímraketatryskajícíchfontánalidí,všech- nodoposledníhodetailuaodstínutakdokonalepropracované, 10 ----- 11žesedalzaslechnoutpřidušenýšumhlasůzezástupůzalidňujícíchjehotělo.Pokaždékdyžsepohnul,drobounkáústasebou škubla,zelenozlatáočkamrkla,růžovéručičkyzagestikulova- ly.PřeshrudníksemuvjakésiMléčnédrázetáhlyžlutélouky, modréřeky,horyahvězdy,slunceaplanety.Lidimělvevíce neždvacetiprazvláštníchskupinkáchnaoboupažích,nara- menou,nazádech,nabocích,nazápěstíchinaplošebřicha. Bylojevidětvhouštiněvlasů,číhalimezisouhvězdímipih anebovykukovalizhlubinpodpaží,třpytiváočkazářila.Každý sezdálbýtsoustředěnýnasvouvlastníčinnost,každýjednot- livecbylsamostatněvystavenýportrét.

„Jsoukrásní!“řekljsempřekvapeně.

Jakseotěchilustracíchvýstižněvyjádřit?KdybybylElGreconavrcholutvorbymalovalminiatury–nevětšínežlidskárukaapropracovanédonejmenšíhodetailu–svýmisirna- týmibarvamiatahyaprotaženýmitěly,bylbymožnáprosvé uměnípoužiltělotohotomuže.Barvynaněmplályvetřech dimenzích.Bylatooknavyhlížejícínažhavouskutečnost.Ta- dy,najednéploše,sesoustředilynejkrásnějšívýjevyzcelého vesmíru;tentomužbylkráčejícígaleriíuměleckýchpokladů. Nebylatoprácelacinéhotatérazpouti,kterýpoužívátřibarvy atáhneznějwhisky.Bylotodílosoučasnéhogénia,citlivé, srozumitelnéakrásné.

„Ano,ano,“řeklIlustrovanýmuž.„Jsemnadsvéilustrace takpovznesený,žebychsejichnejradšizbavil.Zkoušeljsem tosmirkovýmpapírem,kyselinou,nožem...“

Sluncesechýlilokzápadu.Navýchoděužbylovidětměsíc.

„Atoproto,“dodalIIustrovanýmuž,„žetyhleilustrace předpovídajíbudoucnost.“

Mlčeljsem.

„Kdyžsvítíslunce,jevšechnovpořádku,“pokračoval.„Ve dnebychvlunaparkupracovatmohl.Zatovnoci–obrázkyse pohybují.Tyobrázkysemění.“

Museljsemseusmát.„Jakdlouhoužjsteilustrovaný?“

„Vroce1900,kdyžmibylodvacetapracovaljsemvluna- parku,jsemsizlomilnohu.Alenedokázaljsemjentakležet, něcojsemdělatmusel,takjsemserozhodl,žesedámtetovat.“

13 „Alekdovástetoval?Cosestalostímmistrem?“

„Vrátilasedobudoucnosti,“řekl.„Myslímtovážně.Bylato stařenazmaléhodomkuněkdetadyuprostředWisconsinu. Malástaráčarodějka,vjednomokamžikuvypadalanatisíclet, vpříštímnadvacet,aletvrdila,žeumícestovatčasem.Tehdy jsemsetomusmál.Dnesjsemchytřejší.“

„Jakjstesesnísetkal?“

Povědělmito.Prýsiusilnicevšimljejíreklamy:ILUSTRACENAVAŠÍPOKOŽCE! Žádnétetování!Ilustrace!Umělecké! Atakcelounocsedělajejíčarodějnickéjehličkyhobodaly ostřejakovosyajemnějakovčelky.Ránovypadaljakočlověk, kterýspadldotiskařskéholisuavyšelzněhopotištěndvaceti jasnýmibarvami.

„Užpadesátletjibezustáníhledám,“pokračovalamáchl rukoudovzduchu.„Ažtučarodějnicinajdu,zabijuji.“ Sluncezapadlo.Zatřpytilyseprvníhvězdyaměsícozářilpole strávouiobilím.Ivtomtlumenémosvětlenížhnulyportréty naIlustrovanémmužijakouhlíky,jakoroztroušenérubínyasmaragdyvbarváchRouaultaaPicassasdlouhýmiprotaženýmitělyElGreca.

„Takžekdyžsemojeilustracerozhýbají,zpráceměvyhodí. Nelíbísejim,žesevmýchilustracíchdějenásilí.Každáilus- tracejedrobnouhistorkou.Kdyžsenanězadíváte,vněkolika minutáchvámodvyprávějínějakýpříběh.Kdyžjebudetepo- zorovattřihodiny,uvidíteažosmnáct,dvacetpříběhůpřímo namémtěle,uslyšítehlasyazachytítemyšlenky.Všechnoto tujenčekánavášpohled.Alecojenejdůležitější–natělemám jednoobzvláštnímísto.“Odhalilsizáda.„Vidíteto?Napravé lopatcenemámžádnouurčitoukresbu,jenjakousizmě .“

„Mátepravdu.“ 12 ----- 13

„Kdyžseuněkohozdržímpojistoudobu,tomístosezamlží azaplníse.Kdyžjsemsnějakouženou,pohodiněsenamých zádechobjevíjejíportrétaproběhnecelýjejíživot–jaksibude počínat,jakzemře,jakbudevypadatvšedesátiletech.Akdyž jdeomuže,zahodinumámtadynazádechjehovyobrazení. Ukážeho,jakpadázeskályneboumírápodkolyvlaku.Ajá zasepřijduopráci.“

Poceloudobu,comluvil,sipřejíždělrukamapoilustracích,jakobyrovnaljejichrámyaotíralznichprachpohybyzasvěcenéhoznalce,ochránceumění.Paksevměsíčnímsvětlepo- ložilnazáda,jakširokýtakdlouhý.Nocbylateplá.Anisebe- menšívánek,vzduchkzalknutí.

Obajsmebylibezkošile.

„Avyjstetustařenuvíckrátnenašel?“

„Ne,nikdy.“

„Avysimyslíte,žepřišlazbudoucnosti?“

„Jakjinakbymohlaznátpříběhy,kterénaměnakreslila?“

Unavenězavřeloči.Hlasmuzeslábl.„Vnocityvýjevyně- kdycítím,lezoumipokůžijakomravenci.Topakvím,žedělají, codělatmusí.Užsenaněnedívám.Jensesnažímodpočívat. Spímmálo.Vysenanětakynedívejte,varujivás.Nežusnete, otočtesenadruhoustranu.“

Lehljsemsikousekodněho.Nezdálseminebezpečnýaty kresbybylykrásné.Jinakbychmělpatrněcukáníodtakových nesmyslůzmizet.Jenžetyilustrace...Povoliljsemočím,aby sejimizaplnily.Sněčímtakovýmnatělebysekaždýtaktrochu pominul.

Nocbylajasná.VesvětleměsícejsemslyšelIlustrovaného mužepravidelněoddechovat.Vodlehlýchroklíchslaběcvrka- licvrčci.Leželjsemnaboku,abychmohlilustracepozorovat. Uběhlaasipůlhodina.Nedokázaljsemříct,jestliIlustrovaný mužspínebonespí,alenajednoujsemhozaslechlšeptat:„Po- hybujíse,vi te?“

Minutkujsemvyčkával.

Pakjsemřekl:„Ano.“

15 Obrázkysedalydopohybu,každýzvláš ,každýnajednuaž

dvěminuty.Vesvětleměsícejakobyseodehrávalamaládra-

mata,znichžseslaboučcešířilymyšlenkyavzdálenéhlasymo-

ře.Jestlitadramataskončilazahodinunebozatři,těžkoříct.

Jájenvím,žejsemleželokouzlenýabezhnutíaženademnou

plulypooblozehvězdy.

Osmnáctilustrací,osmnáctpříběhů.Počítaljsemjejeden zadruhým.

Nejdřívseméočizaměřilynavýjev,naněmžbylrozlehlý důmavněmdvalidé.Viděljsemnatělezářivouoblohuapo níletětsupy,viděljsemlvyaslyšeljsemhlasy.

Prvníilustracesezachvělaaobživla... 14 ----- 15 „Bylabychráda,kdybysespodívaldodětskéhopokoje,Georgi.“

„Cojesním?“

„Nevím.“

„Takvidíš.“

„Chcijen,abysishoprohlédl,nebozavolalpsychologa.“

„Comápsychologcospolečnéhosdětskýmpokojem?“

„Tovíšsámnejlíp.“Lydiasezastavilauprostředkuchyně apřihlížela,jaksisporákpobrukujeakuchtívečeřipročtyři.

„Prostěmitotamte připadánějakédivné.“

„Dobrá,půjdemsenatopodívat.“

ŠlichodbousvéhodokonaleodhlučněnéhoDomurodinné pohody,jehožzařízeníjepřišlonatřicettisícdolarů,domu, kterýjeoblékal,krmil,kolébaljepředspaním,hráljim,zpíval jimabylnaněhodný.Cestouněkdeaktivovalisenzorasvětlo vdětskémpokojiserozsvítilo,sotvasepřiblížilitřimetryod něj.Zajejichzádyobdobnětišeaautomatickyzhasínalasvětla vchodbách.

„Takcosetinezdá?“zeptalseGeorgeHadley.

Stálinarákosovépodlazedětskéhopokojevelkéhodvanáct krátdvanáctsestropemdevětmetrůvysoko.Pokojpředstavo- valpolovinunákladůnacelýdům.„Nanašichdětechpřece nebudemešetřit,“prohlašovaltenkrátGeorge.

Pokojmlčel.Bylpustýjakolesnípaloukvparnémpoledni. Zdibylydvojrozměrnéaholé.KdyžvšakGeorgeaLydiaHad-

Savana

(přeložil Jiří Hanuš)


leyovichvílivyčkávaliuprostřed,stěnyzabzučelyazačalymi-

zetjakobyvkřiš álovédálce.Vezlomcíchvteřinyznichvy-

stoupilatrojrozměrnáafrickásavana,barevněreprodukovaná

doposledníhooblázkuastéblaslámy.Stropseproměnilvkle-

nutouoblohuspalovanoužhavýmsluncem.

17 GeorgeHadleycítil,jakmunačelevyrážípot.

„Poj ztohoslunce,“řekl.„Tohleužjeažmocopravdové. Alestejněnechápu,cotěnatomznepokojuje.“

„Zůstaňještěchvilkuauvidíš,“zamumlala.

Nadvojiciuprostředspálenésavanyzačalyskrytéodorofonyfoukatzávojpachů.Horkouslaměnouvůnilvítrávy, chladnězelenouvůniskrytéhonapajedla,ostrýrzivýpachzví- řat,závanyprachupřipomínajícívrozpálenémvzduchuvůni papriky.Přidalysezvuky:vzdálenýdusotantilopíchkopýtek vudusanétrávě,papírovýšustotsupíchkřídel.Oblohoupro- létlstínazamihotalsenaGeorgovězvednutém,zpoceném obličeji.

„Odpornástvoření,“zaslechlsvouženu.

„Supové.“

„Podívej,tamhlevzaduvdálcejsoulvi.Te jdouknapajed- lu.Zrovnaněcosežrali,“říkalaLydia.„Rádabychvědělaco.“

„Nějakézvíře.“GeorgeHadleysipředpalčivýmsvětlem dlanístínilpřimhouřenéoči.„Třebazebrunebožirafímládě.“

„Jsisijistý?“VLydiiněhlasezaznamenalpodivnouúzkost.

„Ne,natoužjetrochupozdě,“opáčilpobaveně.„Nevidím tamnicnežohlodanékostiasnášejísetamsupi,abyobrali poslednízbytky.“

„Slyšeljsitenvýkřik?“zeptalase.

„Ne.“

„Asipředminutou?“

„Bohuželne.“

Lviseblížiliknim.GeorgeHadleyhoopětzaplavilobdiv ktechnickémugéniovi,kterýtenhlepokojvymyslel.Zázračně působivý,přitomzasměšněnízkoucenu.Mělabyhomítkaždá 16 ----- 17 rodina.Občassicečlověkavystrašilsvounaprostoupřesností, někdymupřeběhlmrázpozádech,alevětšinousivšichniužili spoustupsiny.Nejensynsdcerkou,aleionsám,kdyždostal chu odskočitsinachvilkudovzdálenézeměnebobýtrychle někdejinde.Stačilmžik–apřánísesplnilo.

Lvibyliužskorounich,pětmetrůdalekoatakopravdoví, takpřízračněahorečnatěopravdoví,žečlověktéměřcítilna dlanihrubousrstavústechpachjejichvyhřátýchzaprášených kožichů.Nažloutlábarvapřipomínalažlu skvostnýchfran- couzskýchgobelínů,připomínalažlu lvísrstialetnítrávy,při- pomínalachropotlvíhodechuzeslepenýchpliczatichého poledne,pachmasazpootevřenéslintajícítlamy.

LvisezastaviliapozorovaliGeorgeaLydiistrašnýmazelenožlutýmaočima.

„Pozor!“zaječelaLydia.

Lviserozběhliknim.

Lydiaseotočilaautekla.Georgeinstinktivněvyrazilzaní. Zabouchlzaseboudveře,zůstalstátvchodběarozesmálse, zatímcoonapolykalaslzy.Jejichrozdílnáreakcejevzájemně zaskočila.

„Georgi!“

„Lydie!Tymojemalá!“

„Málemnássežrali!“

„Vždy jsoutostěny,Lydie,nezapomeň,křiš álovéstěny, nicvíc.Vypadajíopravdově,tomusímpřiznat–úplnáAfrika vdomě–,alejetojenprostorový,superpohotový,vysocecit- livýbarevnýfilmamentálnísnímačenapáscezaskleněnými přepážkami.Pouháodorofonieasonie.Tumáš,vezmisika- pesník.“

„Bojímse.“Přitisklasekněmuausedavěserozplakala. „Vidělsto?Cítilsto?Jetoažpřílišskutečné.“

„Ale,Lydie...“

„MusíšWendyaPeterovizakázat,abysičetlioAfrice.“

„Jistě,samozřejmě.“Poplácaljipozádech.

„Slibuješ?“

19 „Ovšem.“

„Atendětskýpokojnapárdnůzamkni,nežsiuklidním nervy.“

„Přecevíš,žePeterseotomhlevůbecodmítábavit.Vzpo- meňsi,jakvyváděl,kdyžjsemhochtělpředměsícempotrestatazamkljsemdětskýpokojjennapárhodin!AWendyjakbysmet.Tenpokojjeproněvšecko.“

„Musímehozamknoutahotovo.“

„Dobře.“Bezvelkéhonadšeníotočilklíčemvzámkuobrov- skýchdveří.„Přílišjsipracovala.Potřebuješsiodpočinout.“

„Nevím–opravdunevím,“zavrtělahlavou,vysmrkalase ausedladokřesla,kteréjiokamžitězačalohoupatakonejšit. „Možnáženaopaknemámdostpráce.Možnážemizbývá mnohočasunapřemýšlení.Cokdybychomcelýdůmnapár dnizamkliavzalisidovolenou?“

„Tymichcešzasesmažitvajíčka?“

Přikývla.

„Azašívatmiponožky?“

Prudcepřikývlaavočíchmělaslzy.

„Azametatpodlahu?“

„Ano,ano–opravdu.“

„Alejámyslel,žejsmedůmkoupiliprávěproto,abychom nicdělatnemuseli!“

„Avtomtovězí.Připadámi,žesemnepatřím.Důmvám nahradilmanželku,matkuichůvu.Copaksemohuvyrovnataf- rickésavaně?Copakdokážuvykoupatavydrbatdětitakrychle adůkladnějakoautomatickámycílázeň?Nedokážu.Anejde jenomě.Jdeiotebe.Poslednídoboujsipříšerněnervózní.“

„Asihodněkouřím.“

„Vypadáto,jakokdybysnevěděl,cosimášvtomhledomě počít.Každéránooněcovíckouříš,každéodpoledneoněco vícpiješakaždývečerpotřebuješoněcosilnějšídávkusedativ. Začínášsitakypřipadatzbytečný.“ 18 ----- 19

„Vážně?“Zarazilseasnažilseprozkoumatvlastnípocity.

„Proboha,Georgi!“Pohlédlamupřesramenonadveře dětskéhopokoje.„Nemohoutilviodtamtudvyrazit?“

Otočilsenadveřeavšimlsi,žesezachvěly,jakokdybyna nězdruhéstranyněcoskočilo.

„Ovšemžene,“uklidňovalji. Uvečeřesedělisami,protožeWendyaPetervideofonovali zjedinečnéhoplastovéholunaparkunaopačnémkonciměsta, žesetrochuzdržíaabyjedlibeznich.AtakGeorgeHadley pobaveněpřihlížel,jakstůlvjídelněvydávázesvéhomecha- nizovanéhonitratalířesteplýmjídlem.

„Zapomnělijsmenakečup,“podotkl.

„Promiňte,“pípltenkýhlásekuvnitřstoluaobjevilseke- čup.

Pokudjdeodětskýpokoj,přemítalGeorgeHadley,dětem neublíží,kdyžhonačaszamknu.Čehojemoc,tohojepříliš. AdětiočividnětrávívAfriceneúměrněmnohočasu.Toslun- ce.Dosudjecítilnazátylkujakohorkoutlapu.Atilvi.Pach krve.Jakpozoruhodnětendětskýpokojdokážezachytittele-patickéemanacedětskémysliadopuntíkureprodukovatskutečnostpodlejejichpřání.Dětisipředstavílva,aobjevíselev. Dětisipředstavízebru,aobjevísezebra.Slunce–azáříslun- ce.Žirafu–ajetužirafa.Smrt–ajetusmrt.

Zvláš toposlední.Bezpožitkužvýkalmaso,kterémustůl nakrájel.Pročseobírajísmrtí?WendyaPeterjsoupřecehroz- němalínato,abyjenapadalymyšlenkyosmrti.Alene,nato vlastněčlověknikdypřílišmladýnení.Přejejiněkomujinému uždávnopředtím,nežsejísámzačnebát.Kdyžmubylydva roky,střílelpolidechpistolkounakapsle.

Aletohle–tarozlehlá,rozpálenáafrickásavana–tapříšer- násmrtvelvítlamě?Aopakujeseznovuaznovu.

„Kamjdeš?“

AniLydiineodpověděl.Zamyšleněsešinuldodětského pokojeasvětlasepřednímrozsvěcovala,zanímtemněla. Přiložiluchokedveřím.Kdesizařvallev.

21 Odemklaotevřel.Těsněpředtím,nežvstoupil,uslyšelvzdá-

lenývýkřik.Odpovědělmuřevlvů,kterýrychleutichl.

VešeldoAfriky.Kolikrátzaposlednírokotevřeltyhledveře anašelKrajdivů,Alenku,Paželvu,Aláddínasjehokouzelnou lampou,HastroševzemiOznebodoktoraBolíto,nebouvi- dělkrávu,jakskáčepřesveliceopravdověvypadajícíměsíc– všechnytyroztomilésmyšlenůstkypohádkovéhosvěta.Koli- krátzahlédlletícíhoPegasa,spatřilfontányohňostrojenebo slyšelzpívatandělskékůry.Dotohonajednoužlutározpálená Afrika,sálajícívýheňavražednévedro.SnadmáLydiapravdu. Dětisivážněpotřebujíodpočinoutodfantazie,kterázačíná býtnadesetiletéhlavičkykapkupřílišskutečná.Neuškodí, kdyžsidítětrénujemozekgymnastickýmiskokyzfantaziedo fantazie,alepokudsevnímavádětskádušeupnekjednéjedi- népředstavě...?Zodstupučasumupřipadalo,žeužcelýměsíc slyšířvátlvyajejichsilnýpachsetáhneažkedveřímpracovny. Mělvšakpřílišmnohopráce,abytomuvěnovalpozornost.

GeorgeHadleystálosamělenatrávěafrickésavany.Lvi vzhlédliodžrádlaapozorovaliho.Iluzinarušovalyjenotevře- nédveře,kterýmivdálcezatemnouchodbouviděljakovrá- mečkusvouženu,jakzadumanědojídávečeři.

„Jdětepryč,“řekllvům.

Neodešli.

Znalpřesněprincippokoje.Stěnymělyzobrazitjehopřed- stavu.

„ChciAláddínaslampou,“utrhlse.

Zůstalasavanaiselvy.

„Dělej!ChciAlládína!“prohlásildůrazně.

Nestalosenic.Lvisiněcomrmlalidorozpálenýchkožichů.

„Alládína!“

Vrátilsedojídelny.„Tenpitomýpokojseasiporouchal,“ řekl.„Nereaguje.“ 20 ----- 21

„Anebo...“

„Neboco...?“

„Neboreagovatnemůže,“pokračovalaLydia,„protožeděti užmyslínaAfrikualvyazabíjenítakdlouho,žepokojnedo- káževybočitzezaběhnutýchkolejí.“

„Možná.“

„NebohotakPeterschválněnastavil.“

„Nastavil?“

„Třebasepovrtalvpřístrojíchaseřídilsijeposvém.“

„Petersevnichnevyzná.“

„Nadesetletmározumuažmoc.JehoIQ...“

„Ipřesto...“

„Ahoj,mami.Ahoj,tati.“

Hadleyoviseotočili.WendyaPetervcházelidomovními dveřmi,tvářerůžovoučkéjakobonbony,očijakojasněmod- réachátky,zesvetříkůjimpoletuvevrtulníkudýchalavůně ozonu.Drželisezaruce.

„Přišlijsteprávěkvečeři,“prohlásiliobarodičesoučasně.

„Úplnějsmesepřecpalipárkyvrohlíkuajahodovouzmrzlinou,“bránilyseděti.„Alemůžemevámdělatustoluspoleč- nost.“

„Ano,sednětesiapověztenámněcoodětskémpokoji,“ vyzvaljeGeorgeHadley.

Bratrsesestrounanějpřekvapenězamrkaliapodívalise posobě.„Onašempokoji?“

„OAfriceavšemostatním,“zahlaholilsestrojenoužoviál- nostíotec.

„Nerozumímti,“řeklPeter.

„SmaminkoujsmezrovnacestovaliAfrikousprutemanavijákem.TomSwiftajehoelektrickýlev,“řeklGeorgeHadley.

„VnašempokojižádnáAfrikanení,“prohlásilPeternevinně.

„Alenotak,Petere.Přecejsmetoviděli.“

„NažádnouAfrikusenepamatuju,“otočilsePeternaWen- dy.„Tyano?“

„Ne.“

23 „Doběhnisetampodívatapřij námříct.“

Poslechla.

„Wendy,hnedsevra !“zavolalnaniotec,aleužbylapryč. Světlavdomějisledovalajakohejnosvětlušek.Přílišpozděsi uvědomil,žepoposlednínávštěvězapomněldveředodětské- hopokojezamknout.

„Wendysejenpodíváapovívám,cotamje,“uklidňovalje Peter.

„Mněnicvykládatnemusí.Předchvílíjsemtoviděl.“

„Určitěsepleteš,tati.“

„Nepletu.Poj semnou.“

AleWendyužpřiběhlazpátky.„NenítamAfrika,“odfuko- vala.

„Taksenatopodíváme,“řeklGeorgeHadley.

Všichnispolečněprošlichodbouaotevřelidveředětského pokoje.

Přednimiserozkládalapurpurováhoraanádhernýzelený les,protékalajímpůvabnářeka,vysokéhláskyzpívalyazpoza stromůnaněpokukovalaRima,půvabnáazáhadná,spestrý- michomáčimotýlůjakooživlýmikvětinamivevlasech.Africká savanazmizela.Lvitaké.JenRimazpívalapíseňtakkrásnou, ažtovháněloslzydoočí.

GeorgeHadleyhledělnazměněnouscénu.„Jdětesileh- nout,“nařídildětem.

Otevřelyústa.

„Slyšelyjstedobře,“řekl.

Odešlydovzduchovékabinky,odkudjeproudvzduchujako uschlélistívyneslvývěvouvzhůrudojejichložnic.

GeorgeHadleyprošelzpívajícímhájemavrohu,kdebývali lvi,cosizvedl.Pomalusevracelkženě.

„Cojeto?“zeptalase.

„Mojestaránáprsnítaška,“odpověděl.

Napřáhlruku.Odřenákůžepáchlahorkoutrávoualvy. 22-----23 Bylapotřísněnáslinami,ohryzanáapooboustranáchzama- zanákrví.

Zavřeldveředětskéhopokojeapečlivějezamkl. Uprostřednocistáleještěnemohlusnoutavěděl,žeanijeho ženanespí.„Myslíš,žetozměnilaWendy?“zeptalasenakonec dotmy.

„Určitě.“

„PřeměnilasavanunalesalvynahradilaRimou?“

„Jistě.“

„Proč?“

„Nevím.Aleneodemknutenpokoj,dokudtonezjistím.“

„Jaksetamdostalatvojenáprsnítaška?“

„Ničemunerozumím,“odpověděl,„jenmězačínámrzet,že jsmedětemtenpokojkoupili.Pokudmajínáběhkneuróze, potomtakováhlezábava...“

„Májimpomoct,abysineurózyzdravěodbourávaly.“

„Začínámotompochybovat.“Zíraldostropu.

„Dalijsmedětemvšechno,cochtěly.Atakhlesenámod- vděčují–tajnůstkářstvím,neposlušností?“

„Kdotojenomřekl,žedětijsoujakokoberecaobčaspo- třebujípřišlápnout?Jedinkrátjsmejeneplácli.Jsounesnesi- telné,přiznejmesito.Přicházejísiaodcházejí,kdysejimzlíbí. Jednajísnámijakosdětmi.Jsourozmazlené–amytaky.“

„Chovajísetakdivněodtédoby,cosjimpředpárměsíci nedovolilletětnašíraketoudoNewYorku.“

„Vysvětliljsemjimpřece,ženejsoudostvelcí,abytozvládli sami.“

„Alepřestojsemsivšimla,žeseknámodtédobychovají vysloveněchladně.“

„Myslím,žehnedzítraránopozvuDavidaMcCleana,aby sepřišelpodívatnaAfriku.“

„Te užtamneníAfrika,aleZemězelenýchzámkůaRima.“

„Mámtakovétušení,žetodotédobyAfrikazasebude.“

Ochvilkupozdějiuslyšelivýkřiky.Dvalidédolevpřízemí ječelihrůzou.Pakseozvalřevlvů.

25 „WendyaPeternespí,“vydechlaLydia.

Leželvposteliasrdcemubušilo.„Ne,“přisvědčil.„Vlou- palisedodětskéhopokoje.“

„Tyvýkřikyjsouminějakpovědomé.“

„Vážně?“

„Ano,hrozněpovědomé.“

Ačkolivsejejichpostelesnažilyzevšechsil,trvaloještědalší hodinu,nežtydvadospěléukolébalykespánku.Nočnívzduch páchlpokočkách. „Tati?“ozvalsePeter.

„Ano?“

Petersiprohlíželšpičkybot.Otciamatceseužnedívaldo očí.„Ženechceštenpokojzamknoutnadobro?“

„Tozáležínajistýchokolnostech.“

„Najakých?“vyštěklPeter.

„Natoběanatvésestřičce.KdybystetuAfrikuprokládali nějakouzměnou–třebaŠvédskem,DánskemneboČínou...“

„Mysleljsem,žesimůžemehrát,jaksamichceme.“

„Vrozumnýchmezích.“

„AcoješpatnéhonaAfrice,tati?“

„Ale,takžete užpřiznáváš,žejstesivykouzlilisavanu, co?“

„Bylbychnerad,kdybyseměldětskýpokojpořádzamykat,“ prohlásilPeterchladně.

„Kdyžužotommluvíme,uvažovalijsmeotom,žeasitak naměsícvypnemecelýdům.Budemežítzaseprostěajeden prodruhého.“

„No,tojealepříšernýnápad!Tobychsizasesámmusel zavazovatbotymístozavazovače?Asámbychsimuselčistit zuby.Sámsekoupatačesat?“

„Nemyslíš,žebytomohlabýtprozměnulegrace?“ 24-----25

„Ne,bylobytoděsné.Vůbecseminelíbilo,kdyžjsipřed měsícemodneslmalovačobrazů.“

„Chtěljsem,abystesenaučilimalovatsami,synku.“

„Alejásechcijenkoukataposlouchatačichat.Cojiného bymělčlověkdělat?“

„Dobře,jdisihrátdoAfriky.“

„Atotendůmvypneteužbrzy?“

„Uvažujemeotom.“

„Myslím,žebysteotomradšinemělivůbecuvažovat,tati.“

„Nedovolujsimivyhrožovat!“

„Jakjelibo.“APeterodkráčeldodětskéhopokoje. „Nejdupozdě?“ptalseDavidMcClean.

„Dášsisnídani?“řeklGeorgeHadley.

„Dík.Užjsemjedl.Cotětrápí?“

„Podívej,Davide,jsipsycholog.“

„Todoufám.“

„No,takžesepoj podívatnadětskýpokoj.Viděljsiho předrokem.Všimlsistenkrátněčehozvláštního?“

„Anibychneřekl.Obvyklázálibavnásilnůstkách,tuatam lehképaranoidníprojevy,cožjeudětíběžné,protožetrpí utkvělýmpocitem,žejerodičepronásledují,alejinakvážněnic.“

Prošlichodbou.„Zamkljsemho,“vysvětlovalotec,„aleděti sihovnociotevřely.Nechaljsemjetam,abysviděl,cosejim vhlavičkáchvylíhlo.“

Zdětskéhopokojeseozvalzoufalýjekot.

„Tadytomáš,“řeklGeorgeHadley.„Jsemzvědav,conato povíš.“

Vstoupilibezzaklepání.

Výkřikymezitímutichly.Lvipožíralikořist.

„Děti,běžtenachvilkuven,“vyzvaljeGeorge.„Ne,neměň- tepsychokombinaci.Nechtestěnybýt.Ven!“

Kdyžosaměli,zkoumavěsiprohlíželilvy,kteřísvelkou chutípořádalilapenoukořistneznáméhopůvodu.

„Tobychrádvěděl,cotammají,“prohodilGeorgeHadley. „Občassetotéměřdázahlédnout.Myslíš,kdybychpřinesl kvalitnídalekohleda...“

27 DavidMcCleansesušezasmál.„Sotva.“Otáčelseaprohlí-

želsivšechnyčtyřistěny.„Jakdlouhotutyhleradovánkypo-

řádají?“

„Něcopřesměsíc.“

„Mámztohovelicenepříjemnýpocit.“

„Jápotřebujufakta,nepocity.“

„MilýGeorgi,žádnýpsychologvživotějedinýfaktneviděl. Slyšíjenopocitech,vágnostech.Vůbecseminezamlouvá,co tuvidím.Dejnamůjčichamojeinstinkty.Tohlejeopravdu zlé.Radímtitenhlepokojvybouratajásinarokvezmutvoje dětidennědoparády.“

„Připadátitotakvážné?“

„Bohuželano.Tytodětsképokojemělypůvodněsloužit ktomu,abychommohlisledovatpředstavy,kterénastěnách zanechádětskámysl,vklidujeprostudovatadítětipomoct. Vtomtopřípaděvšakpokojsloužíkrealizacidestruktivních myšlenek,místoabyjepomáhalodreagovat.“

„Vycítilstouždřív?“

„Všimljsemsipouze,žerozmazluješdětivícnežvětšina rodičů.Ate jsijeněkdevněčemzklamal.Včem?“

„NedovoliljsemjimletětdoNewYorku.“

„Acoještě?“

„Odklidiljsemzdomupárpřístrojůapředměsícemjsem jimpohrozil,žedětskýpokojzavřu,kdyžnebudoupsátúkoly. Napárdníjsemhoskutečnězamkl,abypochopily,žetomys- límdoopravdy.“

„Áha.“

„Znamenátoněco?“

„Úplněvšechno.PředtímměliJežíškaate majíDržgrešli. DětiradšiJežíšky.Dovoliljsi,abysecitovánáklonnosttvých dětípřeneslaztatínkaamaminkynatenhledům.Tenhlepo- 26-----27 kojjejejichmatkaaotec,vjejichživotěmnohemdůležitější nežskutečnírodiče.Ate přijdešachcešjimtobrát.Nediv se,žetadyztohocítíšnenávist.Přímosálázoblohy.Všimnisi tohoslunce.Georgi,budešmusetzměnitzpůsobživota.Jako mnohojinýchsishovybudovalnahmotnýchpotřebách.Uvě- domsi,žebyszítrahladověl,kdybysetivkuchyniněcorozbilo. Anibysisneumělrozklepnoutvajíčko.Musíšvšechnovy- pnout.Začítznova.Budetochvilkutrvat.Aledorokauděláme zezlobivýchdětíhodné,uvidíš.“

„Nebudetoproněpřílišvelkýšok,kdyžjimtakznenadání pokojzamknemenadobro?“

„Jdemioto,abydotohonezabředávalyještěhlouběji.“

Lviskončilikrvavouhostinu.

Stálinaokrajiprostranstvíapozorovalidvojici.

„Te mámzasejápocit,žeměněkdopronásleduje,“ozval seMcClean.„Poj meodsud.Játyhlepitomépokojenikdy nemiloval.Znervózňujímě.“

„Tilvivypadajíjakoživí,nezdáseti?“poznamenalGeorge Hadley.„Neexistujesnadzpůsob...“

„Co?“

„...žebymohlioživnout?“

„Oničempodobnémnevím.“

„Nějakázávadavpřístrojích–kdybysevtomněkdopovrtal?“

„Ne.“

Šlikedveřím.

„Nedovedusipředstavit,žesetenhlepokojnechájentak klidněvypnout.“

„Nikdoneumírárád–anipokojne.“

„Myslíš,žemětenpokojnenávidízato,žehochcivy- pnout?“

„Tedy,dneskabysetuparanoiadalakrájet,“prohlásilDa- vidMcClean.„Můžešjisledovatjakostopu.Jensepodívej.“ Sklonilseazvedlzkrvavenýšátek.„Tenjetvůj?“

„Ne.“GeorgiHadleyoviztuhlyrysy.„Lydiin.“

29 Společněšlikjističůmavypnulispínačkdětskémupokoji.

Dětísezmocnilahysterie.Ječely,mlátilyseboupozemi aházelyvěcmipostěnách.Křičely,vzlykaly,klelyakopalydo nábytku.

„Topřecenemůžetenašemupokojiudělat,tone!“

„Notak,děti!“

Dětisespláčemválelypopohovce.

„Georgi,“ozvalaseLydiaHadleyová,„zapnitendětskýpo- koj,alespoňnachvilinku.Nemůžeštoudělatzničehonic.“

„Nezapnu.“

„Přecenemůžešbýttakkrutý.“

„Podívej,Lydie,vypnuljsemhoatakzůstane.Astejnětak vypnucelýtenhledům,te hned.Čímvícsiuvědomuju,do jakéhomarastujsmezabředli,tímvícjemiztohonanic.Ažpřílišdlouhojsmezbožněobdivovalisvojemechanickéaelektronicképupky.Potřebujemekonečnězávanpoctivéhovzdu- chu!“

Pochodovalzmístnostidomístnostiavypínalmluvícíhodiny,sporáky,radiátory,leštičebot,zavazovačetkaniček,me- chanickéžínkyamasážníkartáčeamyčeavšechnypřístroje, kterémupřišlypodruku.

Důmnajednouztichl,jakobybylplnýmrtvol.Jakohřbitov strojů.Taktichý.Vytratilseznějsotvaslyšitelnýbzukotmaši- nek,připravenýchpracovatnapouhéstisknutítlačítka.

„Nedovoljimto!“naříkalPeterstvářízvednutoukestrou,jakobymluvilkdomu,kdětskémupokoji.„Nedovoltátovi všechnozničit.“Otočilsekotci.„Játěnenávidím!“

„Urážkytinepomohou.“

„Kdybystakumřel!“

„Mrtvíjsmebylivšichni,adlouho.Te začnemedoopravdy žít,místoabynásovládaliamasírovaliroboti.“

WendyještěplakalaaPeterseknípřidal.„Jenomnachvil- ku,nachviličku,nachvililinkunámhozapni,“škemrali. 28-----29

„Alenotak,Georgi,“řeklaLydia,„tojimpřeceneublíží.“

„Dobře–dobře,hlavněa přestanoukvílet.Aleupozorňuju vás–minutu,akonec,navždycky.“

„Tatínku,tatínku,tatínečku.“Uslzenétvářičkyseusmívaly.

„Apotompojedemenadovolenou.DavidMcCleanseza půlhodinyvrátí,pomůženámbalitaodvezenásnaletiště.Jdu seobléknout.Lydie,zapnijimdětskýpokoj,alejennaminutu, nezapomeň.“

Trojicerozjásaněodešla,zatímcoonsenechalvzdušným proudemvynéstdoprvníhopatraazačalseoblékat.Zaminu- tuseobjevilaLydia.

„Buduráda,ažodtudodjedeme,“vzdychla.

„Tysjenechalavdětskémpokoji?“

„Chcisetakyobléknout.Řeknuti,taAfrikajepěkněhnus- ná.Conanímohouvidět?“

„No,zapětminutbudemenacestědoIowy.Bože,jakjsme sevůbecdotohohledomudostali?Conásponoukalo,aby- chomsitupříšernostkoupili?“

„Pýcha,penízeavlastníhloupost.“

„Myslím,žebychomsemělipodívatdolů,nežsedětizas začnoubavittěmizatracenýmibestiemi.“

Náhleuslyšelidětskýkřik:„Tatínku,maminko,poj tesem honem–rychle!“

Sjelidolůaběželichodbou.Dětinikde.„Wendy?Petere?“

Vběhlidodětskéhopokoje.Savanazelaprázdnotou,jenlvi čekaliapozorovalije.„Petere?Wendy?“

Zazádysejimzabouchlydveře.

„Wendy!Petere!“

GeorgeaLydiaseprudceotočiliahnalisezpátkykedveřím.

„Otevřte!“křičelGeorgeHadleyasnažilseotevřít.„Vždy oninászamklizvenčí!Petere!“Bušildodveří.„Otevři!“

ZadveřmiseozvalPeterůvhlas:

„Nenechtejevypnoutnášpokojadům.“

ManželéHadleyovisedobývaliven.„Nedělejtehlouposti, děti.Ječasodjet.PanMcCleanzaminutupřijdea...“

31 Vtomjeuslyšeli.

Zetřístranseknimžlutousavanouplížililvi,zlehkanašla- povalinasuchétrávěachraptivěvrčeli.

Lvi.

GeorgeHadleypohlédlnasvouženuaobaseotočiliproti šelmám,kterésevztyčenýmituhýmiocasyzvolnapostupovaly knim.

Hadleyovizaječeli.

Akonečněsiuvědomili,pročjimpředtímtyvýkřikypřipa- dalytakpovědomé. „Takjsemtady,“ozvalsevedveříchdětskéhopokojeDavid McClean.„Nazdar.“Zíralnadětiusazenéusvačinyuprostřed planinky.Zanimisetáhlažlutásavana,nadhlavamipražilo slunce.Začalsepotit.„Kdemátetatínkasmaminkou?“

Dětivzhlédlyausmályse.„Hnedpřijdou.“

„Fajn,musímesebouhodit.“Vdálceviděllvy,jaksevestí- nustromůperou,sekajíposobětlapamiapaksetišepouštějí dožrádla.

Zastínilsidlaníočiamžouralnakrvavéhody.

Zvířatasenasytilaaploužilaseknapajedlu.

NadMcCleanovourozpálenoutvářísekmitlstín.Mnoho stínů.Zesálajícíhonebesesnášelisupové.

„Dátesišálekčaje?“zeptalasedonastaléhotichaWendy. Ilustrovanýmužseobčasvespánkupohnul.Pootočilse,apo- každé,kdyžsepohnul,objevilsedalšíobrázekabarevněmusvítil nazádech,napaži,nazápěstí.Jednapaževolněleželanasuché nočnítrávě.Prstyserozevřelyanadlaniožiladalšíilustrace. Obrátilsenazádaanajehohrudiseobjevilprázdnýprostorplný hvězdahlubokánskétemnotyapředmýmaočimadotétemnoty cosipadalohloubějiahlouběji... 30 ----- 31Prvnínárazprorazilbokraketyobrovskýmotvírákemnakonzervy.Mužibylivyvrženidovesmírujakohrstmrskajícíchse rybek.Rozprsklisedotemnéhomořeajejichvesmírnálo plulajakorojmeteorůvmilionechúlomkůdálzaztraceným sluncem.

„Barkley,Barkley,kdejsi?“

Hlasyznělyjakovoláníztracenýchdětívchladnénoci.

„Woode,Woode!“

„Panekapitáne!“

„VolámHollise,tadyStone.“

„Stone,tadyHollis.Kdejsi?“

„Nevím,jaktomámvědět?Kdejenahořeakdejedole? Padám.Panebože,jápadám.“

Padali.Padalijakokamínkydostudny.Rozprášilisejako kuželkypogigantickémhodu.Místomužůzůstalyjenhlasy– nejrůznějšíhlasyzbavenétělaabolestněvzrušené,rozličně zabarvenéhrůzouarezignací.

„Vzdalujemeseodsebe.“

Bylototak.Hollis,kterýseřítilstřemhlav,věděl,žetomu takje.Vnímalto,anižvěděljak.Rozlétalisepovlastních draháchanicjenemohlopřivéstzpět.Mělinasoběabsolutně nepropustnéskafandryseskleněnýmiválcipřesbledéobličeje, jenženeměličaspřipevnitsinaněpohonnéjednotky.Snimi bysevevesmíruzměnilinamalézáchrannéčluny,zachránili

Kaleidoskop

(přeložila Jarmila Emmerová)


bysebeidruhé,shledalibyseasdružiliavytvořililidskýostrov,

kterýbypostupovalpodleurčitéhoplánu.Jenžebezpohon-

nýchjednoteknazádechbylijennesmyslnýmimeteoryakaždý

šelvstřícjinémuneodvolatelnémuosudu.

33 Uplynuloasidesetminut,nežopadloprvnízděšeníana-

stoupilledovýklid.Vesmírzačalnaobrovskémtemnémstavu

prohazovatpodivnéhlasysematam,křížiljeasplétaldový-

slednéhovzoru.

„StonevoláHollise.Jakdlouhosimůžemetelefonovat?“

„Záležínatom,jakrychleletíštyajakrychlejá.“

„Počítám,žeještěhodinu.“

„Tobyšlo,“řeklHollisklidněanezúčastněně.

„Cosestalo?“zeptalseHollisochvílipozději.

„Raketazkrátkavybouchla.Raketypřecevybuchují.“

„Kamletíš?“

„Zdáse,žesestrefímdoMěsíce.“

„JádoZemě.VrátímsenamatičkuZemirychlostíšestnáct tisíckilometrůzahodinu.Shořímjakosirka.“Hollisotom uvažovaljaksiodtažitě.Připadalomu,žejevyňatzesvéhotěla, ajakpadávesmírem,dívásenaněstejněnezaujatě,jakokdyž sekdysidávnovzimědívalnaprvnísněhovévločky. Ostatnímlčeliapřemýšlelioosudu,kterýjepřivedlktomuhle strašnémupádu;pádu,naněmžsenedaloniczměnit.Dokonce ikapitánmlčel,věděl,ženeexistuježádnýrozkazaniplán, kterýbyzasdalvšechnodopořádku.

„Ach,ach,dolůjetostrašnědaleko.Dolůjetodaleko,straš- ně,strašně,strašnědaleko,“říkalnějakýhlas.„Nechciumřít, nechciumřít,dolůjetostrašnědaleko.“

„Kdotoje?“

„Nevím.“

„AsiStimson.Stimsone,jsitoty?“

„Jetostrašně,strašnědalekoajátonechci.Ach,Bože,já tonechci!“ 32-----33

„Stimsone,tadyHollis.Stimsone,slyšíšmě?“

Vnastaléodmlcepadalikaždýsvýmsměrem.

„Stimsone?“

„Ano.“Konečněodpověděl.

„Stimsone,nicsiztohonedělej,všichnijsmevestejném maléru.“

„Játubýtnechci.Chcibýtněkdejinde.“

„Musímedoufat,ženásnajdou.“

„Měmusejínajít,“řeklStimson.„Tohlenenímožné.Nevě- římtomu,coseděje.“

„Jetozlýsen,“řeklněkdo.

„Držhubu!“řeklHollis.

„Poj semadonu měktomu,“řekltenhlas.ByltoApple- gate.Smálsenenuceně,jakobyjenvšechnopozoroval.„Přij mijipodržet.“

Hollissipoprvéplněuvědomilabsurdnostsvéhopostavení. Popadlhozuřivývztek,protoževtomokamžikusivícnežco jinéhopřál,abymohlApplegateoviněcoprovést.Chtělmu něcoudělatužřaduletanajednoujepřílišpozdě.Applegate jepouzehlasvtelefonu.

Avšichnipadají,padají,padají... Náhle–jakobyprávěobjevilihrůzusvéhoosudu,dvamuži začalikřičet.VděsivévidiněuvidělHollispřeploutjednoho kolemsebevnevelkévzdálenosti.Jehořevneustával.

„Přestaň!“Mělmuže,kterýječelvpomatenísmyslů,téměř nadosahruky.Tennikdynepřestane.Budeřvátještěmilion kilometrů,poceloudobu,cobudevdosahujejichrádiového spojení,všechnyjebudeznervózňovatakvůliněmuspolu nebudoumoctmluvit.

Hollissenatáhl.Takhletobudenejlepší.Vyvinulnadlidské úsilí,abynatohomužedosáhl.Chytilhozakotníkavytáhlse pojehotěleažkhlavě.Mužječelajakotonoucízoufalešer- movalrukama.Jehořevplnilvesmír.

Taknebotak,stejnězemře,pomyslelsiHollis.Máhozabít Měsíc,Zeměnebometeory,anebomáumříthned?

35 Mocnýmúderemroztříštilmužoviskleněnoumasku.Řev

ustal.Hollisseodrazilodpadajícíhotělaanechalholetětpo

jehodráze.

Spolusostatnímipadaltichemvesmíruvdlouhém,nekoneč-

némpropaduakroužení.

„Hollisi,jsitamještě?“

Hollisnepromluvil,alecítil,jaksemuhorkoženedotváře.

„TadyzaseApplegate.“

„Slyším,Applegate.“

„Poj tesipovídat.Nicjinéhosenedádělat.“

Připojilsekapitán.„Takuždost!Musímevymyslet,jakse ztohodostat.“

„Pročnedržítehubu,panekapitáne?“řeklApplegate.

„Cože?“

„Slyšeljstedobře.Nevytahujtenaměsvoušarži,jsteode mědesettisíckilometrůanebudemesipřecenicnalhávat.Jak říkáStimson,dolůjetostrašnědaleko.“

„Poslyšte,Applegate!“

„Můžusitodovolit.Říkásetomuvzpourajednotlivce. Nemámsakracoztratit.Vašeraketanestálazanicavyjste, kapitáne,takyzanicnestál.Doufám,žesizlomítevazoMěsíc.“

„Nařizujivám,abystepřestal!“

„Alejděte,nařizovatsimůžetedonekonečna.“Applegate senavzdálenostdesetitisícekilometrůusmál.Kapitánmlčel. Applegatepokračoval.„Kdepakjsmetopřestali,Hollisi?Aá, užsivzpomínám.Tebetakynesnáším.Jenžetytovíš.Tytovíš užhodnědlouho.“

Hollisbezmocněsevřelpěsti.

„Chcitiněcoříct,“pokračovalApplegate.„Potěšittě.Víš, žeten,kdotěpředpětiletyshodiluSpolečnostiprovýrobu raket,jsembyljá?“ 34-----35

Vtěsnéblízkostiproletělzářícímeteor.Hollissklopiloči auviděl,ženemálevoudlaň.Vytrysklakrev.Veskafandru náhlenebylvzduch.Mělhoještědostvplicích,abymohlpře- hmátnoutpravourukouaotočitknoflíkemulevéholokte.Se- vřeltímkloubautěsniltrhlinu.Stalosetotakrychle,žehoto vůbecnepřekvapilo.Nicužhonepřekvapovalo.Jakmilebyla trhlinautěsněná,vzduchveskafandrusevmžikudoplnilna normál.Akrev,kterázprvutakprudcetryskala,přestalatéct, protožepootočilknoflíkemoněcovícavytvořilklapkuna stlačenícév.

Poceloudobu,cotoprobíhalo,setrvalHollisvděsivém mlčení.Ostatnísipovídali.Jedenznich,Lespere,doneko- nečnavykládalotom,jakmáženunaMarsu,naVenušiina Jupiteru,vyprávěl,comělpeněz,cokdeužil,jakflámoval,hrál openízeajakš astněsižil.Padali,aleonmluvilamluvil.Les- perepadalvstřícsmrtiapřitomblaženěvzpomínalnaminulý život. Bylotostrašnědivné.Vesmír,tisícekilometrůvesmírukolem auprostředvibrovalyhlasy.Nikohonebylovidět,jenrádiové vlnysešířilyprostoremapokoušelysevmužíchvznítitemoce.

„Zlobíšse,Hollisi?“

„Ne.“Opravdusenezlobil.Vrátilsemutenpocitodtažitosti abylzasjenkusemtupéhmoty,navždyckypadajícínikam.

„Celýživotsesškrábalnahoru,Hollisi.Pořádjsinechápal, cosetostalo.Očerniljsemtětěsněpředtím,nežjsemsám vyletěl.“

„Tonenídůležité,“řeklHollis.Atakynebylo.Bylotopryč. Kdyžkončíživot,jetakovápříhodazábleskemzpestrého filmu.Naplátnějenblikne,všechnazaujetíavášněsestěsnají dojedinéhookamžiku,anežmůžečlověkvykřiknout:„Tobyl š astnýden,tenhlenestálzanic,tojezlýčlověk,tenbyldobrý,“ jeužzfimupopelaplátnosezatmí.

Kdyžseohlíželzpětnasvůjživotztéhlenejzazšívýspy, litovaljenjednoho–přálsizůstatnaživu.Majívšichniumíra- jícípocit,jakobybylinikdynežili?Připadájimživottakétak krátký,jakobynenávratněkončildřív,nežčlověkpořádně naberedech?Zdásevšemtakpřervanýaneskutečný,anebo jenjemu,tadyate ,kdyžužmánapřemýšleníaúvahyjenpár hodin?

37 Jedenzjehodruhů,byltoLespere,vyprávěl:„Jájsemsi

tedaužil:jednuženujsemmělnaMarsu,druhounaVenuši

atřetínaJupiteru.Všechnymělypenízeahýčkalymě–jedna

báseň.Piljsem,ažsehoryzelenaly,ajednoujsemprohrál

dvacettisícdolarů.“

Alete jsitady,pomyslelsiHollis.Jájsemnikdynictako- véhoneměl.Dokudjsemžil,žárliljsemnatebe,Lespere;do- kudjsemmělpředseboudalšíden,záviděljsemti,žemášžen- skéažesiumíšužívat.Jáseženbál,odletěljsemdovesmíru, alenepomohloto,stejnějsemponichtoužilažárliljsemna tebe,žejemáš,žemášpenízeažesipřisvýchvýstřednostech nabírášštěstíplnýmarukama.Alekdyžtute padášavšemu jekonec,užnatebenežárlím,protoževšemujekonecprotebe stejnějakoproměajete jedno,jestliněcobylonebonebylo. Hollisnatáhlkrkakřikldotelefonu.

„Všemujekonec,Lespere!“

Ticho.

„Atojetotéž,jakobytoaninikdynebylo,Lespere!“

„Kdojeto?“Lesperovisezadrhlhlas.

„TadyHollis.“

Zachovalsepodle.Cítilsvoupodlost,nesmyslnoupod- lostumírání.JehoranilApplegateaonte chtělranitněkoho dalšího.

Applegateavesmírmuublížili.

„Letíšbůhvíkde,Lespere.Všemujekonec.Tojetotéž,jako bytonikdyaninebylo,víš?“

„Ne.“

„Kdyžjevšemukonec,jetototéž,jakobytonikdyani 36-----37 nebylo.Očjsinatomte lípnežjá?Přítomnostjerozhodující. Řekni,jsinatomlíp?Jsi?“

„Ano,jsem!“

„Jakto?“

„Mámsvézážitky,můžuvzpomínat!“rozkřiklsezdálky Lespereaoběmarukamatisklsvévzpomínkykhrudi.

Mělpravdu.Holliszůstal,jakokdyžnaněhochrstneledo- vouvodu,protožesiuvědomil,žeLesperemápravdu.Mezi vzpomínkamiasnyjerozdíl.Onjenomsnilověcech,kteréchtěl udělat,zatímcoLesperesivzpomínalnavěci,kterédokázal udělat.Tovědomízačalote Hollisezvolna,alesneochvějnou naléhavostídrásat.

„Coztohote máš?“křičelnaLespera.„Kdyžjesněčím konec,nenítokničemu.Nejsinatomoniclípnežjá.“

„Uzavírámsvůjživotklidně,“řeklLespere,„užiljsemsisvé. Nejsemte ,vposledníchchvílích,podlýjakoty.“

„Podlý?“Hollistoslovopřevalovalnajazyku.Pokudse dovedlupamatovat,nikdyvživotěsepodlenezachoval.Nikdy setohoneodvážil.Snadsitopocelálétastřádalprotakovouhle chvíli.„Podlý.“Zasunultoslovovmysliažúplnědozadu.Cítil, žemudoočívhrklyslzyakutálejísemupotváři.Někdozřejmě zaslechljehozajíkavýhlas.

„Nebersitotak,Hollisi!“

Noovšem,chovásesměšně!Ještěpředminutourozdával radyostatním,třebaStimsonovi.Oplývalstatečností,protože jipokládalzanejryzejšíctnostprotutosituaci.Jenžete po- znal,žejehostatečnostnebylanicjinéhonežšok,nestranná úvaha,jížbylvnervovémotřesuschopen.Ate sepokouší napěchovatcity,kterécelýživotpotlačoval,doněkolikaminut.

„Vím,jaktije,Hollisi,“řeklLespere.Leželomezinimiuž dvacettisíckilometrůajehohlassepomaluztrácel.„Neberu toosobně.“

AcopaknatomjáaLesperenejsmestejně?vrtaloHollisovi hlavou.Lesperajá?Te ,tady?Kdyžjeněčemukonec,jeto pryč,takkčemujetodobré?Umřemetakjakotak.Avšakve skutečnostidobřevěděl,ženatojdejenrozumověažejeto,jakobysepokoušelvysvětlitrozdílmeziživýmčlověkemamrtvolou.Vjednomjejiskra–jakásizáře,tajemnýimpulz–ve druhémne.

39 SLesperemasnímtobylozrovnatak.Lesperprožilbohatý

aplnýživot,protojete jiný,zatímcoon,Hollis,jevlastněuž

létamrtvý.Došliksmrtikaždýsvoucestou,ajsou-lirůzné

druhysmrti,pakpřesvšechnupodobnostsetyjejichbudouod

sebelišitjakonocaden.Prožiteksmrtiprávějakoprožitek

životajeurčitěnekonečněrůzný,alejestližejeněkdoužjed-

noumrtvý,jakoon,coještěočekáváodchvil,kdyumírána-

vždycky?

Ovteřinkupozdějizjistil,žemuněcouřízlopravéchodid- lo.Málemsetomuzasmál.Zeskafandrumuužzaseunikal vzduch.Rychlesesklonil.Teklamukrev.Meteorodneslkus nohyažkekotníkuiseskafandrem.Smrtvevesmírujeohrom- nězábavná!Osekáváčlověkapokouskáchjakoneviditelný černýřezník.Zmáčklklapkunakolenu–hlavamutřeštila bolestí,alesnažilsezevšechsilzůstatpřivědomí–,akdyž uzavřelventil,krevpřestalatéctavzduchneutíkal,napřímilse apadalapadal,nebo nicjinéhoužmunezbývalo.

„Hollisi?“

Hollisospalepřikývl.Čekánínasmrthounavilo.

„TadyzaseApplegate,“pokračovaltenhlas.

„Ano.“

„Mámčaspřemýšlet.Poslouchaljsemtě.Takhletonemá být.Ničínásto.Takhlesešpatněumírá.Všechnašpínalezena povrch.Poslouchášmě,Hollisi?“

„Ano.“

„Lhaljsem.Předchvilkoujsemlhal.Nešeljsemprotitobě. Nevím,pročjsemněcotakovéhoříkal.Asijsemtěchtělranit. Zdálosemi,žebychtimělublížit.Vždyckyjsmesespoluprali. Zřejměte rychlestárnuaprobouzísevemněpozdnílítost. 38-----39 Kdyžjsemposlouchaltvépodléřeči,zastyděljsemse.Těžko říctproč,alechci,abysvěděl,žejsembyltakyhlupák.Vtom, cojsemříkal,nenízrnkopravdy.Ate těvemčert.“

Hollisucítil,žemusrdceznovuzačínábít.Celýchpětminut jakobynetlouklo,alete vrátilodovšechúdůbarvuiteplo. Prvníšokpominulanásledujícívýbuchyhněvu,hrůzyaosamě- lostiprávěskončily.Cítilsejakočlověk,kterýsidáporánustu- denousprchuajepřipravenvykročitksnídaniadonovéhodne.

„Děkuji,Applegate.“

„Nechtobýt.Hlavuvzhůru,tylumpestará!“

„Haló,“ozvalseStone.

„Coje?“volalHollisvesmírem,protožeStonebylznich jehonejlepšípřítel.

„Dostaljsemsedoshlukumeteorů,jsoutonějakémrňavé asteroidy.“

„Meteorů?“

„Myslím,žetojsouMyrmidonovyhvězdokupy,kterélétají zadráhuMarsuajednouzapětletsepřibližujíkZemi.Jsem zrovnauprostřed.Jetojakovelikýkaleidoskop.Člověktuvidí nejrůznějšítvary,barvyavelikosti.Panebože,jetojenkov,ale jetokrásné!“

Ticho.

„Letímsnimi,“pokračovalStone.„Unášejíměssebou.To jekonec.“Dalsedosmíchu.

Hollisserozhlížel,alenicnespatřil.Viděljenobrovskédia-mantyasafíryasmaragdovémlhovinyasametovoučerňvesmíruadotěchkřiš álovýchohňůsemísilbožíhlas.Představa, žeStoneodlétásrojemmeteorů,bylaneuvěřitelněfantastic- ká.LétapoletíažzadráhuMarsuakaždýchpětletsepřiblíží kzemi.Milionystaletísebudeblížitavzdalovatzdohledupla- netyspolusMyrmidonami,věčnýmianekončícími;posunujíseaskládajívnovéobrazcejakobarevnásklíčkavkaleidoskou,kdyžčlověkještějakodítědrželprotisluncijehodlouhý válecatočilsním.

„Sbohem,Hollisi.“Stonůvhlasužbyldocelaslabý.„Sbo- hem.“

41 „Hodněštěstí,“křičelHollisnavzdálenostčtyřicetitisíc

kilometrů.

„Nedělejsilegraci,“řeklStoneaztratilse.

Hvězdysepřiblížily.

Te užsláblyvšechnyhlasy,každýnasvédráze.Někteří padalikMarsu,jinídonejzazšíchdálavvesmíru.AHollis... Pohlédldolů.OnjedinýsevracelnaZem.

„Sbohem.“

„Nebersitotak.“

„Sbohem,Hollisi.“TobylApplegate.

Mnohokrátsbohem.Krátkározloučení.Apakužsetenvel- ký,volněpropojenýmozekrozkládalnajednotlivédílky.Sou- částkymozku,kterébylytakúžasněvýkonnévlebečnímpouz- dřerakety,kdyžsepropalovalavesmírem,te jednapodruhé odumíraly;smysljejichspolečenstvíserozpadal.Ajakoumírá tělo,kdyžmozekpřestanepracovat,takte umíralduchje- jichdlouhodobéhospolečenstvívraketěivzájemnévztahy.Applegatenebylte nicvícnežprsturvanýzmateřskéhotělaanebylopročjímopovrhovatneboseprotiněmustavět. Mozekbylvyhozendopovětříajehonecitelnéaneužitečné úlomkyroznesenynavšechnystrany.Hlasysláblyavesmírbyl najednoutichý.Hollisbylsámapadal.

Všichnibylisami.Jejichhlasyodumřelyjakoozvěnyslov božíchnesoucíchsehvězdnouhlubinou.TamhleletělkMěsíci kapitán;tamhleStonevshlukumeteorů;tamhleStimson,tam- hleletělApplegatekPlutuatamhleSmith,Turner,Under- woodavšichniostatní,rozmetanéstřípkykaleidoskopu,které spolutakdlouhotvořilymyslícívzorec.

Ajá?napadloHollise.Cojámohudělat?Mohute udělat vůbecněco,abychodčinilsvůjděsivěprázdnýživot?Kéžbych mohludělatalespoňjedendobrýskutek,abychnapravilpod- lost,kteroujsemvsoběnastřádalzacelátaléta,anižjsemsi 40 ----- 41



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist