načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ikarovy monology (II.) - Jan Kameníček

Ikarovy monology (II.)

Elektronická kniha: Ikarovy monology (II.)
Autor:

Sbírka volně propojených textů, navazující svým názvem na autorův dřívější soubor Daidalova zoufalství, je tak jako u řeckého mýtu příběhem synovského hledání svého ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  90
+
-
3
boky za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Tribun EU
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 81
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Sbírka volně propojených textů, navazující svým názvem na autorův dřívější soubor Daidalova zoufalství, je tak jako u řeckého mýtu příběhem synovského hledání svého místa ve světě, snad neúspěšným vzletem na křídlech fantazie před rozpuštěním pojivého vosku a dopadem do mučivých vln nemilosrdné smrti. Od pokusu o útěk z maloměsta k umělecké profesi, přes boj s dominantními příbuznými a právo si osobujícími bytnými až po snové úprky do zneviditelňujícího prostředí, hrdina stále trpí a zoufale dále hledá. My to však můžeme udělat tak, že si jeho pokus o vzlet vyložíme jako příklad, k němuž je třeba vzhlížet a jehož je třeba se s nadějí držet, neboť je možné, že jiné cesty není. Nový titul Ikarovy monology navazuje na úspěšnou sbírku Daidalova zoufalství.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jan Kamení ček

Ikarovy monology

(II.)

Tribun EU

2014


Motto :

Je to svým zp ůsobem prosté. Nejprve je ten nebohý vystaven agresi dominantní osoby. Pak následuje záchrana. Ovšem od stejné osoby, která nyní za čne bezbrannou ob ěť d ůsledn ě ochra ňovat p řed okolím. A potom p řichází záv ěre čná fáze, krati čký p říkaz vysv ětlující vše...“

Na chvíli se odml čel a pak dodal soucitn ě: „Je to bohužel velmi jednoduché. Není v tom žádná velká záhada.“

Erich Steinmann: Zdánlivé zbyte čnosti


5

Příb ěh milovaného hlasu

Haló......! Haló!?...... To jste vy, Josefe? ...... Odjel? A nevíte, kdy se vrátí? ... Volala. Na mobil, samoz řejm ě...... Ne, nebere... Jste hodný, Josefe. Jak se da ří vaší paní? To jsem ráda.... Zkusím to te ď hned, když mi to radíte... Moc jste mi pomohl... Tak, uklidnil jste m ě... Jist ě. Všichni sp ěcháme, milý Josefe... Ano, hned te ď to zkusím... D ěkuji vám, jste zlatý, Josefe................

... Haló...! Haló...? ... Jsi to ty...? ... Jsi to ty...?! ... Slyším, ale velmi špatn ě ... Ano, z hrozné dálky! Je to moc nahlas!... Že ta hudba je moc nahlas! ... Ne, není to lepší! Můžeš mi prosím zavolat nazpátek? ...... Unavený... Samoz řejm ě, to chápu... Říkám, že to chápu...... Haló, jsi tam? ... Ano, už tě slyším mnohem líp...... Ne, ani trochu m ě nezdržuješ... Opravdu m ě nezdržuješ! ...... Znáš m ě. Kde bych mohla být, u Marty...... Čtvrt na dvanáct. Ve voze máš hodiny, hned pod volantem. Jsi tak nepraktický, milá čku! ... Máš pravdu, nic mi neunikne... V ůbec bys m ě nerušil! Mohl jsi zavolat...... Ovšemže ne, ani trochu! Nevypínám mobil, v poslední dob ě ho nedám ani na chvíli z ruky...... Ne, ani v noci. Položím si ho na tv ůj polštá ř a snažím se mít co nejdéle otev řené o či, abych na n ěj vid ěla......... Jeden

prášek, víc ne. Bolela m ě šílen ě hlava... P řešlo to...... Stavila se

tady pro m ě a pak jsme šly na ve čeři, necht ěla m ě tu nechat

samotnou-- ......... Dala jsem je do té žluté aktovky, jak sis p řál.

A pak jsem -- ...Všechno je v pořádku, p řísahám ti...... Ano, mám

hodn ě odvahy......... Marta je hodná, opravdu je hodná... Nemáš

pravdu, je moc hodná, ty ji zkrátka nemáš rád... Víš, ona jen tak

vypadá, ale ve skute čnosti taková není... Říkám, že ve skute čnosti

taková není! ...Unavený? ... Haló!? ..................

... Já vím, že je slabý signál! ... M ůžeš ztlumit tu hudbu? Už je to dobré! Slyším t ě dob ře, milá čku! ...... Aktovku? Ano, všechny doklady jsem dala do té aktovky... Kdy se ti to bude hodit... To je samoz řejmé... Jsem tak hloupá... Ne, nemáš pravdu, jsem hloupá!

6

...... Je hezké, že to říkáš... Také jsem nev ěděla, že v sob ě budu

mít tolik síly...... Nechápu, pro č bys m ě m ěl obdivovat. Abych

řekla pravdu, sotva projdu pokojem, p řipadám si jako nám ěsí čná,

akorát se obléknu. Sedím tady na jednom míst ě, p řed sebou mobil,

ani se nedokážu pohnout...... Nepila... Opravdu... Ani trochu.

Marta povídala-- Říkám, že povídala... Já vím, promi ň...... Co to

říkáš?! P řirozen ě! Vždycky jsme spolu mluvili otev řen ě... Možná,

že zítra už tak hodná nebudu......... Jenže to nebylo od tebe v ůbec

hezké, ne říct mi ani slovo... Do poslední chvíle, ani jedno jediné

slovo, milá čku............ Úplnou náhodou! M ěl jsi mi to, milá čku,

říct a m ěla bych čas si zvyknout...... Ale ano, je to nutné! P řece

mě znáš a víš, že nejsem schopná-- Jsem klidná! Vždycky poznáš

po hlase, jak mi je. Jsi hodný... Říkám, že bys to poznal! ...

Člov ěk si do poslední chvíle myslí, jak to zvládne... Jenže tys m ě,

milá čku, hý čkal a rozmazloval. Ano, rozmazloval a uspal...

Nemluvme už o tom, prosím, ano? Ben už tady strašn ě drápe na

dve ře. Chce ven. Je tu zav řený celé dny, stýská se mu. Vezmeš si

ho, vi ď? Já bych si nezvykla. On je ti tak v ěrný, milá čku! ...... To

se mýlíš. Mám-- Haló!? ... Mám, co si zasloužím. Cht ěla jsem být

šťastná... Ten pes toho nenechá! Já už se ho doopravdy bojím......

Ne, ty se nemusíš omlouvat, za to si m ůžu sama...... V čem

rozmazloval? Tak, v ůbec... Často te ď vzpomínám na tu neděli-

Slyšíš m ě? Na tu ned ěli...... Tak si dej mobil do nabíje čky, máš ji

v p řihrádce. Jsi tak hrozn ě nepraktický, milá čku! Vím, že jsem to

už říkala...... Ano, budu stru čná. Psal jsi mi sedmadvacátého... ne

šestadvacátého ve čer jsi mi psal, v pond ělí ve čer, šestadvacátého,

pamatuji si to p řesn ě......... Nev ěděla jsem, že tak brzy! Jist ě, jak

si p řeješ... to je pochopitelné... Aktovku s doklady nechám

u domovníka. M ůžu tam po čkat, mám te ď spoustu volného

času...... Beru ho ven. Za chvilku p ůjdeme, spolehni se... Vedle,

musela jsem ho zav řít... Vypadá tak ztrápen ě, jako duše v očistci.

Včera tady polehával a po řád m ě tak podivn ě zkoumav ě

pozoroval. Natahoval uši a všude t ě hledal, vypadal, jako by mi

vy čítal, že tu sedím a že t ě nehledám s ním...... Ano, bude to lepší.

7

Pro č by mělo být to zví ře tak neš ťastné... Máš pravdu, tohle není

pes pro ženskou, jako jsem já. Já bych se o n ěho neum ěla starat tak

jako ty... Ne, o m ě nejde, v ěř mi. Prost ě to neumím. Nejsem tak...

tak laskavá. Bude stokrát lepší, když si ho vezmeš ty. Ano, a ť

zůstane u tebe... Samoz řejm ě, že na m ě zapomene. Ur čit ě

zapomene. -- Rukavice? Ty do vozu? Už jsem je hledala...... To je

možné. Podívám se ješt ě jednou. Nabíjíš si ten mobil? ... Ano,

budu je hledat. Mohla bych ti je dát s tou aktovkou. Nevím, jestli je

správné nechávat Bena u domovníka............ Ty dopisy byly jen

a jen pro tebe. Jsou p řece tvoje, milá čku. Tak je spal. Nebudu tu

aktovku postrádat, opravdu ne. Spal je... Milá čku? Mohl bys

prosím ten popel dát do té krabi čky na tabák? Jsem tak ráda, že se

nesm ěješ! ......... Ale ano! Ur čit ě je tam, v pravé p řihrádce!

Jednou jsi o ní řekl, že ti tam jen p řekáží... Máš pravdu, dost si

toho pamatuji... Vím, žes to v tu chvíli nemyslel nijak zle...

Ur čit ě... O tom jsem p řesv ědčená. Vsadím se, milá čku, že je to ve

voze všude samý tabák! Že mám pravdu? ... Jsem tak š ťastná,

když t ě slyším se smát! M ůžeš prosím potom tu krabi čku nechat

u sebe? Nenechávej ji v tom voze, prosím... Je to možné? ...

Dětinské, vi ď? ... Jist ě, budeme kon čit... Moc si p řeju, abys už

přijel dom ů a odpo činul si. Mohl by ses zabít......... Ano, budeme

kon čit... Musí tam n ěkde být, ale rad ěji ji te ď nehledej a dávej

pozor na cestu. Tolik se bojím, když řídíš! A když telefonuješ.

A když si zapaluješ dýmku...... Bojím... bojím, milá čku. Po řád se

bojím... Že kou říš? Poznala jsem to... To není t ěžké. Jednou ses

prudce oto čil a vrazil jsi dýmkou do okénka, pamatuješ? Bylo to

tak komické! Promi ň, ale musím se tomu smát, popel ti napadal na

kalhoty, ješt ě štěstí, že sis je nepropálil! ...... V p řihrádce, vedle té

nabíje čky. Pokud ti ovšem Josef neuklízel v ůz. Je možné, že ji už

odnesl. Jak si p řeješ, zavolám mu......... Otev řela... Moc si ji

šet řím, protože je to dárek od tebe. Když se z ní trošku napiju, tak

se mi hned celým t ělem rozlije p říjemné teplo, a už mi není tak

příšerná zima...... Přes den je tady k nedýchání a v noci zima,

hrozná zima, milá čku... Strach? Ne, nebudu mít strach, jen se mi hrozn ě stýská, odvykla jsem si spát sama... Slibuji. Ty jsi tak hodný... Ano, levým knoflíkem doprava a pravý pooto čit doleva, to ur čit ě spletu. Jsem nemožná! ... Ne, prosím t ě, a ť sem Josef nechodí, jsi hodný, jak se tak staráš, ale vypadám hrozn ě... Hrozn ě! Takhle nenamalovaná! P říšern ě! Ani se nechci podívat do zrcadla, v ěř mi. V čera jsem se vid ěla, a sta čilo mi to, stará bába... Vůbec nep řeháním. Ty drobounké vrásky kolem o čí, co se ti vždycky tolik líbily, zmizely. Brzo skon čím jako teta Hanna... Jsi tam?

... Ano, pravým doleva. Já vím, že by mn ě Josef pomohl, ale to je zbyte čné... Když si to p řeješ, zavolám mu... Ano, ješt ě dnes... Ano, te ď hned a řeknu mu o té aktovce... Milá čku? ... Velmi špatn ě t ě slyším! Milá čku......? ......Milá čku...!? Neslyším t ě! ............ Neslyším t ě! Haló! ... Ano? Ano, položím to, ale

zavolej hned nazpátek! Zavoláš? Ano? Zavolej! Prosím! Zavolej!

Ano hned! ... Haló...!?...... To jsi ty? Ne, nezlob se, Marto, ale já

zrovna te ď nemám čas... Ne, opravdu, moc se ti omlouvám, ale

te ď nem ůžu. Jsi hodná, d ěkuju, ale dnes ne... Pro č bych se na tebe

měla zlobit? Ur čit ě ti ješt ě zavolám, ano? Zavolám... Jist ě...

Spolehni se!............ To jste vy, Josefe? Te ď jsem s ním mluvila

... Vím, že pospícháte ...... Co st ěhujete? ... Haló! Proboha, co

st ěhujete!? Po čkejte, Josefe! Jak... jak je vaší paní? ... To chápu,

musí mít hrozné bolesti, chudinka... Jist ě, tyhle ženské nemoci...

Také se snažím ned ělat si starosti... Co st ěhujete, Josefe...?

Chápu, musíme kon čit, ale s vámi se tak dob ře povídá, nezlobíte

se, vi ďte? ... Chováme se jako dva spiklenci! Vy řiďte prosím vaší

paní-- ...... Jsem ráda, že to říkáte. Jste moc hodný. Vy řiďte vaší

paní, a ť nic ned ělá a leží. Musí být te ď moc trp ělivá, řeknete jí to?

Jist ě, pospícháte, ano, budeme kon čit..............................

Haló...?! Ano, milá čku... Jsi to ty...? ... Marta... Cht ěla, abych s ní šla na ve čeři... Nespolkla bych ani sousto. Nemám ani trochu hlad... Jsi tak ohleduplný... Už jsem mu volala. Chudák, má plnou hlavu starostí se svojí ženou... Ne, na tu aktovku jsem si nevzpomn ěla......... Ano, m ůžeme ztratit spojení, správn ě to

9

říkáš. Když si pomyslím, že zav ěsíš, a já tady z ůstanu sama v té

zim ě... úpln ě sama... Víš milá čku, nikdy jsem ti nelhala... Ano, já

vím, v ěř ím ti... jsem o tom p řesv ědčená... Chci ti říct-- Slyšíme

se? Já ti rozumím... Říkám, že ti rozumím! Ta hudba je moc

nahlas! Ano, už je to lepší! Vím, že si nemám d ělat nad ěji...

Žádnou nad ěji... Nemusíš mít strach. Chci ti jen říct-- Ne, ty

prosím chvíli po čkej...! ... Chci jen říct-- ... Ano, p ůjdu s Benem.

...... Jenže mám strach, že t ě neuslyším, kdybys volal. V noci je to

jednodušší, to je slyšet všechno, všechno, a když nezav řu o či,

milá čku......... Hrozná úzkost z čekání na jedno jediné tvoje

zavolání. N ěkdy slyším mobil, a ona je to jen halucinace. Ob čas se

mi melodie toho mobilu zdá. Víš, že když nejsi doma, tak ti volám

do bytu na pevnou linku? Ano, dnes také. Nechám telefon

vyzván ět, jen tak, zav řu o či a p ředstavuju si, jak se to vyzván ění

rozléhá celým tvým bytem. Jednou jsem se do čista zbláznila

a nechala se taxíkem dovézt k tob ě p řed d ům. Ano, až pod tvá

okna... Řekla jsem mu, co jiného, že čekám na milence, to byla

koneckonc ů pravda, že? ... Ne, nesmál se mi. T ři hodiny jsme tam

čekali v tom taxíku... Milá čku, není t ěžké si n ěco vymyslet. Prost ě

jsem řekla, že nemám klí če a po čkám p řed domem, až dorazíš...

Ano, v ěrohodné. Čekala jsem a v duchu doufala, že nakonec

přijedeš... Pak? Pak jsem jela zpátky dom ů a vzala si ty prášky na

spaní, víš, jak špatn ě usínám. Naschvál, co to se mnou ud ělá. Budu

spát, řekla jsem si, usnu a žádné sny už nep řijdou... Jako teplý jíl,

takovou to má chu ť... Ovšemže se mi z toho zvedal žaludek, ale já

to cht ěla v b řiše udržet co nejdéle. Je to nechutné, promi ň...

Potom? Potom jsem m ěla sen... Zdálo se mi, že všecko bylo tak,

jak je. A když jsem se probrala, byla jsem š ťastná, že to byl jen

sen. Jenže hned jsem si uv ědomila, jak je to všechno ve

skute čnosti............ Špatn ě, milá čku, moc špatn ě. Ono ti nejd řív

není zas tak zle, cítíš jen takové p říjemné teplo v celém t ěle

a najednou se vznášíš, sáhneš si na obli čej a je to takový pocit, jako

by ta tvoje tvá ř nebyla tvoje, najednou ti nepat ří ani vlastní dlan ě,

není v nich žádný cit, je to moc... moc p říjemné... Pár minut, to

10

přesn ě nevíš. Ty to nikdy nezkoušej, ano?...... Hrozný strach...

Ješt ě vím, že jsem sta čila zavolat Mart ě. Bála jsem se, p říšern ě

jsem se bála um řít...... Sama... Samoz řejm ě, že jsi to nemohl

tušit!...... Ne, nesmíš to takhle brát! Není to tvoje vina! Jak

prohlásila moje drahá, o sto let starší sestra, člov ěk se tu a tam

zmýlí v dávce. Ovšemže to myslela jako vtip... To máš pravdu,

není to vtip, ani trochu......... Ve čty ři ráno......... Já vím, že ji

nemáš p říliš v lásce, ale to ona p řivedla s sebou doktora.........

toho, co bydlí u nich v dom ě......... Dost vysokou hore čku.

Ned ělám si legraci... Ne, opravdu nep řeháním...... Jak o tom

mám mluvit, drahý? Otrávit se není jen tak. Doktor mi n ěco

předepsal a Marta tu se mnou z ůstala...... Ani nevím, že ti volala,

to jsem musela všechno prospat. Akorát si vybavuji, že když tady

byla, m ěla to boa s t ěmi dlouhatánskými t řásn ěmi, a jak v tom

roz čílení chudinka prudce dýchala, tak se na ní ty hebou čké t řásn ě

lehounce chv ěly, a já jsem si všimla, jak hrozn ě zestárla...... To se

mi ur čit ě nezdálo. M ěla v sob ě smrtelnou hr ůzu, tolik se bála, že

zav řu o či a usnu......... Jenže ty jsi nevolal, to je to... Ano, nervy,

nic víc. Už o tom nebudeme rad ěji mluvit, prosím...... Stará se

o mě, má pe člivá Marta... Ne! Te ď volat nebude! Ur čit ě! Máme

ješt ě čas! ... Tak to zkusí pozd ěji, te ď mluvím s tebou! ... Prost ě

bych jí řekla, a ť odejde, a ona by šla! Nemám se jí co zpovídat, že

mám pravdu? Je to m ůj život a ona je jen o pouhé t ři roky starší!

Ano, jsem tvrdá, umím být tvrdá, nenechám si od nikoho mluvit do

svých v ěcí, zvláš ť když jde o tebe! ... T řicet sedm t ři, to není

žádná teplota, milá čku... Ovšemže jsou to jen pocuchané nervy, co

jiného, nemusíš si d ělat starosti, opravdu! ......Vážn ě ne!

Ovšemže--... já vím, že jsem řekla už nejmí ň tisíckrát to hrozné

slovo ovšemže-- Ne, po čkej! Jsem hrozná, hrozná! Hrozná!...

Milá čku? P řísahala jsem si, že ti nic, do čista nic ne řeknu a že t ě

nechám, abys v klidu odešel, že ti řeknu jen nashledanou, jako

bychom se m ěli sejít hned zítra... člov ěk je hloupý... ne, je to tak,

velký hlupák... víš, asi nejstrašn ější ze všeho bude zaklapnout

mobil... Haló, milá čku...?! Myslela jsem, že vypadl signál, skoro

11

tě ani neslyším! M ůžeš prosím vypnout to rádio? Ano, už je to

lepší, mluv prosím víc nahlas!...... Už t ě slyším! Jsi moc hodný...

hodný ... můj... m ůj milá čku... Milá čku, kterému jsem tolik

ublížila! ...... Ale ovšem, mluv, mluv a říkej, co chceš! Te ď? Te ď,

když jsi za čal mluvit, v tuhle chvíli je mi p říjemn ě, tak p říjemn ě,

že se mi chce zav řít o či a už je nikdy neotev řít. Poslouchám t ě.

Tv ůj hlas zní stejn ě, jako když jsem m ěla hlavu na tvémrameni-

......... Co to povídáš! Hrozná jsem já! Já! Ne, milá čku, to já jsem

hrozná! Hrozná, hrozná! Je to p řesn ě naopak! To ty jsi vždycky

myslel na moje št ěstí, opravdu! Myslím to zcela vážn ě! P řísahám!

............ Ne, to rozhodn ě popírám! Milá čku, říkám ti, že se

mýlíš! Ale ano, zcela ur čit ě se mýlíš, protože-- Protože já jsem to

celou dobu v ěděla! ... Tušila jsem to, to je pro m ě totéž jako v ědět.

Věděla jsem, že to už všechno brzy skon čí...... Ty jsi tak naivní,

milá čku! A p řitom je to tak jednoduché... Zahlédla jsem její

fotografii v jednom módním časopise... U kade řníka... jsem

zv ědavá jako každá jiná ženská, milá čku! Vím o tom podniku, kde

jste se vid ěli poprvé......... Protože jsem necht ěla kazit poslední

chvíle nás dvou. Žádná rafinovanost, jen zv ědavost, jak se

zachováš...... Ovšemže p řirozené. Jen m ě nepovažuj za lepší, než

jsem......... Ne, to je zbyte čné! Doktor p řijde zítra, je velice

hodný, nebylo by slušné, abych ho odmítla a zavolala jiného... Já

vím, že je to tv ůj p řítel, ale nechme to takhle, ano? Nevymýšlím

si... Jist ě, že se m ůžeš Marty zeptat, ale na to ti umím odpov ědět

sama......... Jako by ses zeptal ryby, jak si za řídí život na suchu...

Ano, to chápu, bude lepší, když s ní mluvit nebudeš, vždycky ti

byla protivná......... Jenže ona má jenom m ě......... Na tom

ve čírku. Už tenkrát, když jsem ji tam uvid ěla, bylo mi to jasné...

Ano intuice......... To už si nevzpomínám. Já už si, miláčku, ani

nepamatuju, co bylo p ředev čírem. Lehnu si mrtvá na postel

a čekám, jestli ješt ě usnu... tolik sn ů si ani neumíš p ředstavit

a nemají žádnou logiku.........

Zdálo se mi, jako bychom stáli na mo řském dn ě, a najednou to

dno bylo do čista jako tv ůj byt a byli jsme tam spolu. P ředstav si,

12

oba v takových podivných st říbrných lesklých skafandrech,

propojeni jen slabou hadicí... to nemá p řece žádnou logiku...

a po řád jsem t ě prosila, abys tu slaboulinkou hadici nepřetrhnul-

...... Když se sny vypravují druhému člov ěku, nedávají žádný

smysl......... Posloucháš m ě? ... Jenže v tom snu to byla pravda

a bylo to všechno tak d ěsivé a podivné... Obávám se, že si

nezvyknu......... To je jednoduché. Protože jsem p ět let žila jen

s tebou a dýchala tv ůj vzduch a tv ůj čas trávila čekáním, že se n ěco

stane. Když jsi nešel, tak jsem si myslela, že jsi doopravdy zem řel,

a v tu chvíli jsem umírala taky. A když jsi kone čně p řišel a byl

u mě, tak jsem zase umírala strachy, že brzy odejdeš. Jenže já jsem

nem ěla nikoho, krom ě tebe... Te ď? Žiju, milá čku, žiju, protože se

mnou mluvíš, ale až skon číš tenhle rozhovor a p řetrhneš i tu

slaboulinkou-- .........Na tom ve čírku, když jsi vítal tu

delegaci......... Krásná. Ano, jako v tom časopise.

Přesn ě tv ůj typ, milá čku... To se pozná, te ď už ti to m ůžu

říct......... Není p řece d ůvod, abych ti lhala. Neboj se o m ě,

nez ůstanu sama............... Když si vzpomenu na to její boa, jak

do n ěj dýchala, je mi smutno. Vždycky m ěla život p řesn ě

nalinkovaný, jako n ějaký mužský. Celý život byla starší o t ři roky,

a te ď je nejmí ň o deset let mladší než já............ Nepot řebuji, aby

mě n ěkdo rozptyloval... Ne, nechci p řijít na jiné myšlenky...

Opravdu ne. Já ti n ěco řeknu, není to zrovna poetické, ale zato

pravdivé. Od toho pam ětihodného... říkám to správn ě? Od toho

pam ětihodného ned ělního ve čera jsem byla jen jednou po řádn ě

rozptýlená. Když jsem musela k zubaři a když se dotkl mého

nervu--...... Já vím, že nesnášíš zuba ře... Druhou skleni čku od

rána... Dva dny... Ovšemže jsem ho cht ěla p řivolat, mazlit se

s ním... Nedovolí, abych se ho v ůbec dotkla, kousnul by m ě...

Milá čku, já se toho psa bojím...... Říkám, že se toho psa hrozn ě

bojím! Je to najednou n ěkdo úpln ě jiný... Když se na m ě podívá

tím svým oddaným pohledem, tak mi p řeb ěhne mráz po celém t ěle.

Nahání mi strach, milá čku, k němu není možné se p řiblížit, má

zví řecí intuici. Ubohé zví ře......... Ani nevím, pro č bych to na



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist