načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Hypocrisis - Martin Hoffmann

Hypocrisis

Elektronická kniha: Hypocrisis
Autor:

V touze po vědění se mladý historik vydává do nitra hor, aby odhalil tajemství, jež dosud znal jen starý vyšinutý lékař. Soukromá výprava se mu však vymyká kontrole, jakmile ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6% 40%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Santini
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-880-1429-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V touze po vědění se mladý historik vydává do nitra hor, aby odhalil tajemství, jež dosud znal jen starý vyšinutý lékař. Soukromá výprava se mu však vymyká kontrole, jakmile učiní objev, po kterém tak dlouhodobě toužil. Střetne se s nevídanou hrozbou, před níž není úniku jinam, než hlouběji do spárů manipulativního nepřítele. Touha po vědění se vytrácí, mění se na boj o holé přežití, střídá ji nesnesitelný strach. Nakonec si musí zvolit, koho považovat za přítele, a koho zbavit života. Příběh vyprávěný v první osobě nese prvky klasického hororu, fantasy a thrilleru, s autentickými popisky a dynamikou.

Zařazeno v kategoriích
Martin Hoffmann - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2


Hypocrisis

Martin Hoffmann

Z eského originálu Hypocrisis č

Odpov dná redaktorka Jana Pátkováě

Grafická úprava Jana Pátková

Vydalo nakladatelství: Pátková Anna – Santini 28. 6. 2015

eknihysantini.cz

Vydání první

ISBN 978-80-88014-29-4 (pdf)

ISBN 978-80-88014-21-8 (epub)

ISBN 978-80-88014-62-1 (mobi)

3


4


Obsah

I.......................................................................................8

II....................................................................................24

III..................................................................................32

IV..................................................................................49

V...................................................................................60

VI..................................................................................75

VII.................................................................................94

VIII..............................................................................101

5


6


Nemohl jsem uvěřit, jak blízko jsem znovu byl pravdě a

zároveň, jak moc mě intuice oklamala, neb jsem se od

nebezpečí nevzdaloval, ale naopak přibližoval. Narazil jsem do

chladné formovatelné překážky, která mě hned po nárazu

objala drtivou silou a do zad zasekla své dlouhé drápy.

Smrtelný chlad se mi neslyšně otřel o tvář, byť pouhý dotek

toho stvoření ve mně vyvolával neuvěřitelný strach mísící se

s hysterií, šokem a bolestí, vše vzájemně ladící v symfonii

utrpení, jejž jsem byl hlavním aktérem. Drápy vetřelce v šedé

kůži mi zajely pod lopatky a nořily do masa, a jeho stisk mě

rdousil natolik, že jsem nebyl schopen vydat hlásku. Každým

takovým pokusem jsem jen ztrácel dech a tím si zkracoval

šanci na přežití.

7


I.

euběhl ani rok od doby, kdy jsem navštívil

Hernsberg, nenápadnou obec mezi nepříliš

vysokými pohořími, která nadobro změnila

můj život. Dosud se snažím vzpamatovat z hrůz, jež se line téměř až k nedaleké obci Schwändi, jejíž občané nemají sebemenší tušení, jak blízko pobývají samotné smrti a proroctví, neznající nikdo kromě mě a několika dalších zasvěcených, tedy těch, jimž se podařilo zachránit. Je tedy pravdou, jak jsem již podotkl, že jsem unikl ze spárů nevídaného tajemství, které jsem z veliké části rozluštil, a které se pokusím popsat v následujících řádcích, ačkoli můj zdravý rozum zůstal uvězněný kdesi mezi čtyřmi stěnami na východě Švýcarska. A jak je všem známo, Švýcarsko má dvacet šest kantonů. Přesný směrovací bod vám ovšem nepopíši, neb jste li znalí map, postačí vám mé drobné nápovědy. Nikomu ale nedoporučuji postavit se onomu děsu, s nímž jsem se střetl, a proto záleží pouze na vás, zda budete věřit všem popsaným trasám, jimiž mě volání Hernsbergu dovedlo až do neočekávaného cíle. Koneckonců, už ani já si nemohu být N

8


zcela jistý jeho polohou, přičemž na žádné mapě vyobrazen

není, a i kdyby byl, zděsil bych se v okamžiku, kdy by se mé

oči setkaly s pouhým jeho názvem. Neboť má mysl je

zatemněna a rozum je nadobro ztracen. Jedině tak si vysvětluji

podivné výjevy stále se mi míhající a mísící se s realitou,

mnohdy nezvykle zakřivenou a pestrobarevnou, povlávající ve

větru jako špatně upevněné plátno, na němž je barvitě

namalována krajina mého domova. Za oním plátnem je ovšem

ta má realita – vzpomínky na kruté události, neutichající

duševní bolest a fantaskní představy nepřiměřených idejí, které

mně nepatří. V podstatě mě Hernsberg k sobě stále přitahuje,

stejně jako tehdy, kdy to vše začalo.

Ještě před přípravami na cestu do Švýcarska, mnohem

dříve, než jsem se vůbec dozvěděl o jakési zapadlé obci

Hernsberg, na mě padala psychická únava z dosavadní práce na

brzkém otevření nového křídla v muzeu The Story of Berlin,

kde jsem pracoval jako restaurátor, konzultant a historik. Žil

jsem pro svou práci už šest let, stále bylo co objevovat

v historii města i celé Střední Evropy, a dovolil li mi to čas, má

dobrodružná povaha a často dokonce i práce, mě zaváděla do

různých koutů Evropy i za Atlantický oceán, do Ameriky, na

Island, ale i Rakouska, Švýcarska nebo Polska. Snad v každé

9


zemi lze něco vyhledat o historii Berlína, útržky jeho historie

se donekonečna skládají jako puzzle, aby z toho vyšla

racionální odpověď na naši složitou, nedostatečně probádanou

minulost. Historie je skutečně složitý spletenec událostí, hrdinů

i obávaných tyranů, válek, stěhování komunit a kultur,

společenského soužití a rozvoje kultury, a právě během bádání

s mými kolegy nad historií, mi přišla do rukou kniha od

švýcarského lékaře a záhadologa, Alfreda Strechena.

Měsíc před plánovaným otevřením nového křídla muzea mě doma ve večerních hodinách navštívil cizí muž, jenž se lámavou němčinou představil jen jako kurýr, který pro mě má cenný balík, jehož obsah se prý podle odesílatele musí dostat jedině do mých rukou. Se smíšenými pocity jsem rozložitý balík, do něhož by se bez problému vešla malá lednice, přijal, i když jsem si nemohl odpustit otázku, kdo vlastně je jeho odesílatelem. Kurýr mě však zřejmě ignoroval nebo byl nahluchlý, protože se bez sebemenšího rozmýšlení otočil zády ke dveřím a šouravým krokem došel ke starému hranatému mercedesu stojící před domem v hrozivém technickém stavu, jehož původní tmavě červenou barvu na mnoha místech vyžrala odspodu se šířící koroze.

Pochybovačně jsem za sebou zavřel dveře a zamkl, než

10


jsem se odebral do pracovny a pustil do otevírání rozměrného,

leč nezvykle lehkého balíku - nožem hladce rozřízl karton po

boku. Záhy se mi na nohy vysypala prašná sláma, která nebrala

konce. Zpočátku mi to připadalo jako hloupý vtip od některého

z mých kolegů, ale když se mi mou nešikovností podařilo

z krabice vysypat téměř všechnu slámu a udělat si pořádný

nepořádek, objevila se kniha velkého formátu v tvrdém černém

obalu, patrně vyrobeného z pravé hovězí kůže, bez jakéhokoli

textového označení. Už při pohledu na ni mě zaujala, i přesto

že jsem neměl tušení, co obsahuje či zda to není pouze deník

s prázdnými listy, nějaký dar. Překvapením jsem ale přimrzl

v předklonu na místě, kde jsem stál, když se mé oči zaměřily

na papírový štítek přilepený k horní polovině kartonu, jemuž

má pozornost dosud unikala. Stála na něm adresa se jménem

odesílatele a pod ním mé jméno s adresou coby adresát

doručení. Alfred Strechen, Zugstrasse 1 – Hernsberg, Schweiz.

Alfred Strechen bylo jméno, které jsem neslyšel poprvé.

Strechen byl švýcarský praktický lékař a ve svém volném čase

i záhadolog, jež za svůj život vydal tři obsáhlé knihy o cestách

a objevech, které učinil za posledních dvacet let. Nikdy však

neuváděl přesné souřadnice a nejednou si v textech protiřečil,

což skeptiky přimělo myslet si, že jde o pouhou fikci

11


vytvořenou unavenou myslí stárnoucího muže, a tak se jeho

vyprávění o nalezení bájného chrámu kdesi v Jižní Americe

nebo vikinského hřbitova runových pomníků na severu Norska

příliš nevěřilo, a proto jsou dnes jeho knihy jen zanedbatelnou

kapitolou v esoterické literatuře.

Dosud žádný z jeho objevů nikdo jiný nenalezl, což akorát podporovalo názory většiny sečtělých filozofů a badatelů, o neautentičnosti Strechenových děl. Ovšem Alfred Strechen byl už pět let po smrti. Nebylo tedy možné, aby mi cokoli poslal, a přesto na štítek odesílatele někdo napsal jeho jméno a dokonce i adresu odeslání. Stručné znalosti o Strechenovi, i když jsem od něj tehdy ještě nic nečetl, mě dovedly ke skepticismu nad pravostí adresy a jména osoby, od něhož mi balík přišel. Také mě napadlo, zda jej neposlal jeho syn nebo jiný přeživší příbuzný, jenž by se honosil stejným jménem. Taková varianta se ale zdála jako nepřijatelná, neboť v životopise Alfreda Strechena se nepíše nic o potomcích, manželce, sourozencích či snad bratranci nebo synovci. Vědělo se akorát o jeho už dvě desítky let zesnulému strýčkovi a strýčkově rodině žijící v Itálii, která však se samotným Alfredem Strechenem neměla už nic společného, včetně jména.

Donucen svou zvědavostí nad knihou ležící mi u nohou

12


jsem přestal spekulovat nad mrtvým Švýcarem, zvedl jsem ji a

hmatem zkoumal její jedinečný povrch. Překvapilo mě, v jak

skvostném stavu se u dosavadního majitele kniha udržela. Na

kůži sice byly znát malé trhlinky a lehce ohnutý zadní horní

roh, jinak jsem na ni nenalezl jedinou závadu, a to ani při

nalistování první strany, na níž se nacházely pouhé dvě věty,

napsané v němčině, ručně a černým inkoustem. Srdce se mi

rozbušilo při zjištění, že ony věty jsou určeny mně: Milý

Hansi, tato kniha ti pomůže při sestavování historie, a nejen

s tím ti může pomoci. Hodně štěstí ti přeje Alfred Strechen.

Zaujat osobním vzkazem jsem ztěžka dopadl na židli a

knihu položil na stůl, nehledě na nepořádek, který jsem

v pracovně natropil. Při nalistování druhé a třetí strany se mé

prsty dotýkaly tvrdého zažloutlého papíru co nejjemněji, ačkoli

to vůči bytelnosti těžké vázané vazby bylo zcela zbytečné.

Začetl jsem se do dosud nepublikovaného a přitom, jak

se zdálo, už před pár desítkami let sepsaného a neznámým

nakladatelem vytištěného textu, zpočátku dopodrobna

vyprávějící o Strechenově dětství a dospívání, které se ničím

nelišilo od běžného života v rodině s lékařskou tradicí, sahající

až šest generací před narozením otce uznávaného, a zároveň

skeptiky nemile oceňovaného švýcarského lékaře. Zdlouhavým

13


příběhem jsem se postupem noci prokousával pasážemi o

Alfredově uvažování a postupným zdokonalováním rodinného

řemesla ihned po jeho vystudování medicíny, až po jeho

prvotní záliby ve studii mysticismu a náboženství. Z nejasného

důvodu viděl ve vědě a mytologii úzké spojení, rozdělené

ubíhající dobou a změnami lidského smýšlení. Tyto filosofické

úvahy přednášel svým kolegům, snažící se najít vhodného

společníka pro své nadcházející bádání v esoterismu, magii a

obecné vědě, což skončilo neúspěchem a společenskou hanbou,

a kvůli tomu přešel do ústraní.

Osamocen, svou zvědavost brzy přenesl do užších

okruhů literatury, a mimo jiné se začal zabývat černou magií,

okultismem, nadpřirozenem, alchymií a pohanskými tradicemi.

Z několika prvních listů bylo jasné, že autor od čtenáře chtěl,

aby pochopil jeho vědomostní a charakterní rozvoj, a jak

dosáhl svého poznání. Na dalších listech ve stručnosti

popisoval své první pokusy o vyvolání duchů svých mrtvých

předků, přičemž jsem se právě u téhle pasáže pozastavil a

přečetl si ji ještě dvakrát za sebou. Stálo tam: ...jsem tomu

nemohl uvěřit. Vyobrazení kruhu obyčejnou bílou křídou

s patřičnými runovými znaky po obvodu a téhož kruhu na

stropě nad kruhem na podlaze, ale již bez znaků, mi spolu

14


s odříkáváním základního gesta dopomohlo k vytvoření

neurčité, a velmi pružné, mozkové membrány, která odděluje

povrchní pohled na nás svět a smyslové, vědomé vnímání jiné

reality, která kdysi byla součástí reality naší, lidské. Netvrdím,

že jsem vyvolal mrtvé, ale dokázal jsem otevřít bránu do světa,

kde si je mohu najít a spojit se s pozůstatky jejich vědomí. A ten

neviditelný proudový zápis vědomí dnes již i staletí mrtvých

mudrců, mi dopomůže k vyšším cílům. Nepotřebuji je celé, stačí

mi jejich vědomosti, zkušenosti a vzpomínky, a k tomu všemu

mám teď přístup. To vše jen díky runám vyrytými starými

vikinskými kněžími, kteří si říkali Godi, jejichž věda se ubírala

jiným směrem, než dnešní svět, a mému bývalému společníkovi

na cestách. Jeho krev a orgány mi k uskutečnění tohoto

jedinečného obřadu posloužily dobře. Musel jsem z něj udělat

Havrana...

Po krátké kapitole o pozoruhodném, krvavém obřadu,

pokračoval dále o svých cestách. Dle textu pár týdnů právě po

vykonání obřadu nalezl jakýsi chrám v Jižní Americe, o němž

se zmiňuje i v jednom z vydaných publikací. Jeho obyvatele, o

nichž píše, že vymizeli asi před osmi tisíci lety, aniž by dosud

zjistil, co se s nimi stalo, mnohokrát nazval jako Věčné a o nic

méně zvláštní jim dal přezdívku Spáči. Více se o nich

15




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist