načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Hypermoderní doba -- Od požitku k úzkosti - Gilles Lipovetsky

Hypermoderní doba -- Od požitku k úzkosti

Elektronická kniha: Hypermoderní doba -- Od požitku k úzkosti
Autor:

Sociální filozof a esejista Gilles Lipovetsky je známý jako pronikavý analytik naší současnosti a celé postmoderní epochy. Pojem postmodernita označuje vývoj demokratických společností, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  124
+
-
4,1
bo za nákup

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PROSTOR
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 144
Rozměr: 19 cm
Vydání: V českém jazyce vyd. 1.
Název originálu: Temps hypermodernes
Spolupracovali: přeložila Barbora Holá
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-726-0283-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dnešní dobu podle Lipovetského charakterizuje přívlastek hypermoderní. Vyznačuje se především ekonomickou soutěží, rozkvětem technologií a individualismem. Jejich rozvoj, založený na neskromnosti a nadbytku, spěje kupředu nesmírnou rychlostí a vede k všudypřítomnému narušování pravidel, které je zdrojem chaosu a nerovnováhy jak na úrovni celé společnosti, tak na úrovni jednotlivců. Tento vývoj však není fatální a obsahuje v sobě řadu pozitivních momentů. Kniha je vybavena rozsáhlým úvodem do myšlení Gillesa Lipovetského z pera francouzského filozofa Sébastiena Charlese a rozhovor obou těchto myslitelů též knihu uzavírá. Kniha francouzského filozofa a sociologa nabízí zamyšlení nad podstatnými znaky současné společnosti a doby, kdy dochází k posunu od postmoderní epochy k fázi, kterou autor nazývá hypermodernitou.

Popis nakladatele

Sociální filozof a esejista Gilles Lipovetsky je známý jako pronikavý analytik naší současnosti a celé postmoderní epochy. Pojem postmodernita označuje vývoj demokratických společností, které se oprostily od velkých ideologií zaměřených do budoucnosti a od tíživých systémů norem a pravidel a které se s nadšením obrátily k přítomnosti a začaly si bez omezení užívat jejích předností.
Dnešní dobu podle Lipovetského charakterizuje přívlastek hypermoderní. Je charakterizována především ekonomickou soutěží, rozkvětem technologií a individualismem. Jejich rozvoj, založený na neskromnosti a nadbytku, spěje kupředu nesmírnou rychlostí a vede k všudypřítomnému narušování pravidel, které je zdrojem chaosu a nerovnováhy jak na úrovni celé společnosti, tak na úrovni jednotlivců. Tento vývoj však není fatální a obsahuje v sobě řadu pozitivních momentů.
Kniha je vybavena rozsáhlým úvodem do myšlení Gillesa Lipovetského z pera francouzského filozofa Sébastiena Charlese a rozhovor obou těchto myslitelů též knihu uzavírá.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Gilles Lipovetsky - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

w 1 w


w 2 w


w 3 w

Gilles Lipovetsky

Sébastien Charles

Hypermoderní doba

Od požitku k úzkosti

přeložila Barbora Holá

PROSTOR | PRaHa | 2013


w 4 w

Originally published under the title

Gilles Lipovetsky: Les temps hypermodernes

Copyright © Editions Grasset & Fasquelle, 2004

Czech edition © PROSTOR, 2013

Translation © Barbora Holá, 2013

ISBN 978-80-7260-283-4

Tato kniha vychází s laskavou pomocí

Francouzského institutu v Praze

v rámci podpůrného programu F. X. Šalda.

Cet ouvrage, publié dans le cadre du programme d’aide

à la publication F. X. Šalda, bénéficie du soutien

d’Institut français de Prague.


w 5 w

OBSaH

Předmluva (P.-H. Tavoillot) / 7

Paradoxy individualismu (S. Charles)

Úvod do myšlení Gillesa Lipovetského / 11

Od modernity k postmodernitě: únik ze světa pravidel / 14

Od postmodernity k době hypermoderní:

od požitku k úzkosti / 21

Ztráta smyslu a komplexní přítomnost / 30

Je princip spotřeby všemocný? / 35

Etika mezi zodpovědností a nezodpovědností / 40

Paradoxy čtvrté moci / 43

Časem proti času čili

hypermoderní společnost (G. Lipovetsky) / 53

Dvě různá období zaměření na přítomnost / 64

Budoucnost v novém obleku / 72

Budoucnost a důvěra / 74

„Carpe diem“ na ústupu / 80

Spor mezi jednotlivými rozměry časovosti a časoúvahy / 85

Čas zrychlený a čas získaný / 89

Senzualismus a výkonnost / 93

Znovunavštívená minulost / 99

Kulturní paměť v době hyperkonzumu / 100

Identita a duchovno / 108

Milníky na jedné z intelektuálních cest

Rozhovor Sébastiena Charlese

s Gillesem Lipovetským / 121


w 6 w


w 7 w

Předmluva

Dílo Gillesa Lipovetského podstatným způsobem

přispělo k interpretaci modernity. Ve své první

knize Éra prázdnoty (Gallimard, 1983) položil

základy paradigmatu, které se ve Franciiprosa

dilo pod názvem individualistické. Od té doby

nepřestal zkoumat současného jedince ze všech

možných úhlů pohledu: dosud nevídanánadvlá

da módy, proměna etiky, ale také nové role obou

pohlaví, vzestup přepychu a proměny konzumní

společnosti.

Mohlo by se zdát, že se svým zaměřením na

aktuální současnost snaží zalíbit, ale není tomu

tak. Jednou z hlavních předností jeho práce je

překonávání tradičního rozporu mezitradicio

nalisty a modernisty, mezi zapálenými obhájci

modernity a nevyslyšenými skeptikyprostřed

nictvím popisu jednotlivých fenoménů a jejich

důkladného zkoumání. Nepřistupuje k moder

nitě z pohledu těch, kteří ji chápou jako projev

prozřetelnosti, nacházejí v ní účinné léky na

všechny její neduhy a v každém z jejíchne

dostatků vidí výhody. ale neztotožňuje se ani

s pohledem těch, kteří ji vnímají katastroficky

a chápou ji jako nadvládu čistého rozumu čili

racionality, která už se nezajímá o cíle, ale jen

o samotné prostředky. Ve své práci se nepřiklání

ani k jedné straně.


w 8 w

Druhá moderní revoluce (nebolihypermodernita), která se dnes odehrává před našimaočima, není synonymem pro zánik všech cílů. ani

zdaleka nepředstavuje konečné vítězstvímaterialismu a cynismu. Jsme naopak svědky návratu

některých tradičních hodnot a způsobů myšlení:

záliby ve sdružování, dobrovolnictví, morálního

pohoršení, důležitosti lásky. Nejen že všechny

přetrvávají dál, ale dokonce se v případěpotřeby prohlubují a dodávají individualismu rozměr

lidskosti. V tomto ohledu by se mohlo zdát,

že se interpretace Gillesa Lipovetského přiklání

k optimistickému pohledu na modernitu.Existuje zde však podstatná odlišnost. Lipovetsky

v žádném případě nezakládá svou interpretaci

na argumentaci neviditelnými mechanismy,které vycházejí ze samé prozřetelnosti. Zaměřuje se

naopak na detailní popis jednotlivýchfenoménů, u kterých dochází k „recyklaci“ a proměně

vzájemných vztahů a souvislostí. Nepokouší se

ani v nejmenším o zachycení metafyzickéhorozměru, pouze popisuje fenomény (což o sobě ani

jeden z výše uvedených přístupů tvrdit nemůže).

Z toho důvodu nemůže jeho komplexní améně jednoznačné chápání modernity vyústit do

idylické vize naší současnosti. Přítomnost v sobě

zahrnuje a dál bude zahrnovat řadu paradoxů,

a to jak pro své aktéry, tak pro interprety. I když je hyperkonzumní společnost slučitelná shumanistickými hodnotami, rozhodně to neznamená,

w 9 w

že je univerzálním lékem na štěstí lidstva. Čím

jsou přísliby a nároky určující jedincehypermoderní doby nejasnější a masovější, tím je on sám nezávislejší, ale také zranitelnější než kdy předtím. Svoboda, pohodlí, kvalita a délkaživota nezmírňují tragický rozměr lidské existence. Naopak, činí ho ještě krutějším.

V této knize, která vznikla ve spolupráci seSébastienem Charlesem, se Gilles Lipovetsky vrací

k celému svému myšlenkovému vývoji a jeho

jednotlivým etapám. Zároveň ovšem podstatným

způsobem rozšiřuje svou interpretaci „druhémoderní revoluce“ a poprvé se zaměřuje na popis

nejcharakterističtějších rysů, které s sebou„hyermodernita“ v dobrém i ve zlém přináší.

Toto dílo navazuje na několik setkání, které

Collège de Philosophie věnovala GillesuLipovetskému. Sébastien Charles, profesor filozofie na

univerzitě v kanadském Sherbrooke, byl zárukou

jejich intelektuální úrovně.

Pierre-Henri Tavoillot


w 10 w


w 11 w

Paradoxy individualismu

Úvod do myšlení Gillesa Lipovetského

Pokud se na odsuzování přítomnosti podíváme

z dlouhodobého hlediska, řadí se odnepaměti

k bezpochyby nejbanálnějším způsobům kritiky,

kterou mohou spisovatelé, filozofové a básníci

nabídnout. Už Platón se obával, že veškeréhodnoty budou zmařeny a zvítězí člověk jeho doby,

tedy člověk železného věku, který už neměl nic

společného s lidmi zlatého věku z mytických

dob, obdařenými všemi ctnostmi. a podle Plinia

Staršího se zcela uštvaný svět, jehož poslední

okamžiky prožíval, nezadržitelně blížil ke svému

zániku, protože jeho zkaženost už pokročilapříliš daleko.

Téma pádu či úpadku, které se donáboženského chápání světa promítlo v podoběapokalyptického vidění, není nové a každý snadno dokáže

najít příčiny zchátralosti, jež podle něj dokonale

vystihují nedostatky jeho doby. Starověk chápal

dějiny cyklicky. Úpadek a zlé časy považoval za

bytostnou součást kola štěstěny a jejich příchod

vnímal jako nevyhnutelný. Pro křesťanský svět

byla přítomnost, prosvětlená dvěma majáky –vyhnáním z ráje a posledním soudem, nepodstatná a přechodná. V moderní době došlo ke zvratu v chápání časovosti. Nicméně ke starosti opřítomnost, která by byla středem zájmu každého

w 12 w

jednotlivce, se moderní doba nevrátila. Obrátila

vnímání časovosti naruby a příslib štěstí akonce veškerého utrpení situovala do budoucnosti,

nikoliv do minulosti. Tento zásadní zvrat vhistorii lidstva přinesl zcela protikladné paradigma

k úpadku – vychvalovalo výdobytky vědy apojmenovávalo předpoklady trvalého pokroku, ze

kterého měli mít všichni prospěch. Rozum měl

převzít vládu nad světem a vytvořit podmínky

pro mír, rovnost a spravedlnost.

Tento optimistický pohled, který zcelacharakterizuje filozofii osvícenství a scientismus

19. století, je dnes minulostí. V důsledkuděsivých událostí, které přineslo 20. století, ztratil

rozum veškeré pozitivní rozměry a začal být

chápán jako nástroj nadvlády vypočítavosti abyrokracie. Kritika rozumu pak poznamenala náš

vztah k časovosti, zvláště vztah k budoucnosti, i když určité zbytky optimismu z minulostipřetrvávají, a to především na vědecko-technickérovině. Vzhledem k tomu, že minulost i budoucnost byly zdiskreditovány, tíhneme k představě, že pro jednotlivce v demokracii je nejpodstatnější zaměření na přítomnost. S konečnou platností totiž ztratili kontakt s tradicemi, které smetla moderní doba, a zároveň se odvrátili odbudoucích dnů, které přestaly být opěvovány. TextGillesa Lipovetského, který následuje, ukáže, žeodověď na otázku vztahu k časovosti není vůbec jednoduchá. Posvátná úcta k přítomnosti totiž

w 13 w

není tak jednoznačná, jak o ní někdy mluvíme.

a kritika vztahu k časovosti navíc často postrádá

to, co je podstatné.

Největším přínosem rozborů GillesaLipovetského, které předkládá již dvacet let, je rozchod

s těmito vyhraněnými názory. Jsou totiž vždy

zjednodušené, protože se na věci dívají jen zjednoho úhlu pohledu. Nechávají stranou fakt, že

skutečnost je různorodá a složitá, a opomíjejí

protiklady, z nichž je utkána. V tomto smyslu

je Lipovetsky následovníkem Tocquevilla, který

jako první dokázal rozpoznat v lidech s omezenými ambicemi a soustředěnými na vlastní

prosperitu i jiné rozměry a který se zaměřil na

zhodnocení četných paradoxů jedince,vyplývajících z podstaty americké demokracie. a stejně

jako v Tocquevillově případě se Lipovetského

rozbory nespokojují s ukvapenými soudy činázory podřízenými ideologickému diktátu. Snaží se

spíše vycházet z jednotlivých fenoménů a jejich

studia z dlouhodobého hlediska.Prostřednictvím empiristické či induktivní metody nabízí

určitý analytický rámec, ve kterém tytofenomény mohou promlouvat a získávají smysl. V tomto

ohledu jsou všechna jeho díla kritikou příliš

zjednodušujících pojetí skutečnosti a pozváním

ke komplexnějšímu promýšlení fenoménůsoučasného světa.


w 14 w

Od modernity k postmodernitě:

únik ze světa pravidel

Tradiční rozbory moderního světa, ať užpravicově nebo levicově zaměřené, jsou obecně založeny

na podobné kritice: konečným důsledkemnezávislosti, kterou slibovalo osvícenství, jenaprosté odcizení lidského světa, nesoucího na svých

bedrech těžké břímě dvou pohrom moderní doby

– techniky a tržního liberalismu.

Nejen že moderní doba nedokázala uskutečnit ideály osvícenství, které si stanovila jako svůj cíl. Místo toho, aby se podílela na skutečnémosvobození člověka, přinesla naopak jeho faktické podmanění byrokracii a vnějším pravidlům,které se projevilo nejen na těle, ale i na duši.Discilínu, zbloudilý aspekt moderní doby, který vede spíše ke kontrole člověka než k jeho osvobození, nejvíce ve svých myšlenkách zdůrazňovalFoucault. Jedná se o soubor pravidel a zvláštních postupů (dohled v rámci společenské hierarchie, normalizující postihy, posudky), jejichžvýsledkem je normalizované a standardizované chování a které formují jednotlivce do stejné podoby tak, aby jejich výrobní schopnosti byly co nejlepší.

Nicméně ve stejné době, kdy Foucaultviděl disciplínu stále ještě jako klíč k pochopení skutečnosti, hlásal Lipovetsky v Éře prázdnoty (1983), že jsme vstoupili do společnostipostdisciplinární, kterou nazýval postmodernitou,



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist