načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Hyperkinetická porucha a poruchy chování - kolektiv; Ivo Paclt

Hyperkinetická porucha a poruchy chování

Elektronická kniha: Hyperkinetická porucha a poruchy chování
Autor: ;

Problematika hyperkinetické poruchy, poruch chování a agresivity u dětí je u nás tématem čím dál tím víc diskutovaným. Publikace pana doktora Paclta se dotýká všech těchto oblastí a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  302
+
-
10,1
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 234
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-1426-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Přehled teoretických základů, etiologických koncepcí a praktických opatření se zvláštním zřetelem k psychoterapii a farmakoterapii dětí trpících hyperkinetickou poruchou a poruchou chování.

Popis nakladatele

Problematika hyperkinetické poruchy, poruch chování a agresivity u dětí je u nás tématem čím dál tím víc diskutovaným. Publikace pana doktora Paclta se dotýká všech těchto oblastí a přináší čtenářům jak teoretické vysvětlení, tak i praktické rady a doporučení. Kniha je určena nejenom odborníkům, psychologům, psychiatrům a vychovatelům, ale i rodičům dětí s diagnózou hyperkinetické poruchy a dalších, souvisejících poruch.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
kolektiv; Ivo Paclt - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

doc. MUDr. Ivo Paclt, CSc. a kolektiv

HYPERKINETICKÁ PORUCHA A PORUCHY CHOVÁNÍ

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 3012. publikaci

Sazba a zlom Milan Vokál

Počet stran 240

Vydání 1., 2007

Vytiskla tiskárna PB tisk

Prokopská 8, Příbram 6

Recenzenti:

prof. MUDr. Petr Zvolský, DrSc.

doc. MUDr. Igor kodáček, CSc.

Š Grada Publishing, a.s., 2007

Cover Photo Š profimedia.cz/CORBIS

ISBN 978-80-247-1426-4


OBSAH

PŘEDMLUVA ....................................11

1. HYPERKINETICKÝ SYNDROM: KLINICKÝ OBRAZ

A DIAGNOSTIKA ..................................13

Ivo Paclt

1.1 Úvod, výskyt ADHD v populaci ........................13

1.2 Primární charakteristika ............................13

1.2.1 Deficit pozornosti ..........................13

1.2.2 Hyperaktivita .............................14

1.2.3 Impulzivita ..............................14

1.3 Diagnostická kritéria pro ADHD (ICD-10, DSM-IV) .............15

1.4 Přidruené příznaky ..............................19

1.4.1 Velká výkonnostní variabilita při plnění úkolů ...........19

1.4.2 Zdravotní problémy hyperkinetických dětí .............19

1.4.3 Poruchy spánku ...........................20

1.4.4 Komorbidní poruchy (emoční poruchy a poruchy chování) .....20

1.4.5 Zneuívání drog, alkoholu a ADHD .................21

Literatura ....................................22

2. ETIOLOGIE A BIOLOGICKÉ ASPEKTY ADHD ................25

Ivo Paclt

2.1 Úvod ......................................25

2.2 Kognitivní aspekty ADHD ...........................25

2.3 Neurobiologické a funkční systémy CNS u hyperkinetického syndromu . . . 26

2.3.1 Nejdůleitějí anatomické struktury u ADHD ............26

2.3.2 Zobrazovací metody, EEG a evokované potenciály .........29

2.3.3 PET, SPECT, emisní xenonová tomografie EEG a evokované

potenciály ..............................29

2.4 Nejdůleitějí genetické aspekty hyperkinetického syndromu ........30

2.5 Neurochemie ADHD biologické a fyziologické aspekty ..........32

2.6 Pokus o etiopatogenetickou diferenciaci jednotlivých subtypů u ADHD . . . 33

2.6.1 Shrnutí ................................36

Literatura ....................................37

3. BIOCHEMICKÉ MARKERY A GENETICKÝ VÝZKUM ADHD .......43

I. Paclt, J. Koudelová, A. Křepelová, M. Kopečková, P. Bauer a P. Uhlíková

3.1 Úvod ......................................43

3.2 Genetické a biochemické markery transmiterových systémů .........43


3.2.1 Dopaminergní systém

(DRD2, DRD4, DRD3, DRD5, MAO, DAT1) ...........43

3.2.2 Noradrenergní systém (ADRA2, DBH) ...............46

3.2.3 Serotoninový systém (5-HTR, 5-HTT) ...............48

3.2.4 GABA systém GABA (A3, B3) ...................49

3.2.5 SNAP25 ...............................49

3.3 Diskuse .....................................49

3.4 Shrnutí .....................................51

Literatura ....................................51

4. PSYCHODIAGNOSTIKA HYPERKINETICKÉHO SYNDROMU (ADHD)

U DĚTÍ ........................................59

Radek Ptáček

4.1 Úvod ......................................59

4.2 Postup vyetření ................................60

4.2.1 Klinická část .............................60

4.2.2 Testová část .............................61

4.3 Obraz hyperkinetického syndromu ve WISC-III ...............62

4.4 Počítačové testy pozornosti ..........................65

4.5 Shrnutí .....................................66

Literatura ....................................66

5. VÝVOJOVÉ ASPEKTY JEDNOTLIVÝCH NOSOGRAFICKÝCH SKUPIN

A HYPERKINETICKÝ SYNDROM ........................69

Ivo Paclt

5.1 Úvod ......................................69

5.2 Tiky, Tourettův syndrom a obsedantně-kompulzivní porucha ........70

5.3 Bipolární porucha a schizofrenie .......................71

5.4 Hyperkinetická porucha ............................72

5.5 Shrnutí .....................................72

Literatura ....................................73

6. ZVLÁTNOSTI PSYCHOFARMAKOLOGIE DĚTSKÉHO

A DOROSTOVÉHO VĚKU ............................77

Ivo Paclt

6.1 Věkem dané rozdíly klinických účinků psychotropních látek .........77

6.2 Farmakokinetika psychotropních látek ....................78

6.3 Farmakodynamika psychotropních látek ...................80

6.4 Závěry pro praktickou aplikaci psychofarmak v dětském

a dorostovém věku ...............................81

6.5 Praktická aplikace psychofarmak v dětském a dorostovém věku .......83

Literatura ....................................84

7. SOUČASNOST A PERSPEKTIVY PSYCHOFARMAKOTERAPIE

ADHD / HYPERKINETICKÉ PORUCHY ....................87

Ivo Paclt

7.1 Úvod ......................................87

7.2 Mechanismus účinku psychofarmak u ADHD ................87


7.3 Stimulancia ...................................88

7.3.1 Stimulancia s prodloueným vylučováním .............91

7.4 Psychofarmakoterapie bez pouití stimulancií .................91

7.4.1 Atomoxetin ..............................92

7.4.2 Tricyklická antidepresiva ......................93

7.4.3 Bupropion ..............................93

7.4.4 Alfa2 agonisté ............................94

7.4.5 Klonidin ...............................94

7.5 Psychofarmaka uívaná zejména u farmakorezistentních pacientů

a u komorbidity ADHD a poruch chování ...................95

7.5.1 Risperidon ..............................95

7.5.2 Karbamazepin ............................96

7.5.3 Lithium ................................97

7.6 Dalí psychofarmaka zkoumaná pro eventuální uití v léčbě ADHD .....99

7.7 Shrnutí perspektivy léčby hyperaktivní poruchy ..............100

Literatura ...................................100

8. STIMULANCIA V SOUČASNOSTI A MINULOSTI

V ČESKÉ REPUBLICE ..............................103

Ivo Paclt

8.1 Indikace stimulncií, praxe v České republice ................103

8.2 Mechanismus účinku .............................104

8.3 Absorpce a metabolismus stimulancií ....................105

8.4 Kognitivní účinky stimulancií ........................105

8.5 Dávkování stimulancií v dětské psychiatrii .................105

8.6 Dávkování stimulancií v psychiatrii dospělých ...............106

8.7 Dlouhodobé terapeutické účinky methylfenidátu ..............106

8.8 Neádoucí účinky stimulancií ........................107

8.9 Dlouhodobé neádoucí účinky stimulancií ..................107

8.10 Riziko závislosti ...............................107

8.11 Lékové interakce ...............................108

8.12 Kontraindikace ................................108

8.13 Závěrečné poznámky, stimulancia v ambulantní praxi ............109

Literatura ...................................109

9. PSYCHOTERAPEUTICKÁ A PSYCHOSOCIÁLNÍ INTERVENCE

U ADHD/HYPERKINETICKÉ PORUCHY ...................111

Ivo Paclt

9.1 Úvod .....................................111

9.2 Pravidla psychosociální intervence a psychoterapeutických přístupů ....111

9.3 Psychoterapeutická a psychosociální intervence s prokázanou

účinností u ADHD/hyperkinetické poruchy .................112

9.3.1 Kognitivní behaviorální intervence dítěte se zaměřením

na dětského pacienta s ADHD/hyperkinetickou poruchou .....112

9.3.2 Klinická behaviorální terapie zaměřená na rodiče a učitele ....113

9.3.3 Nejdůleitějí zásady práce s rodiči v rámci behaviorální

terapie ................................113


9.3.4 Přímý management jednotlivých případů ADHD/hyperkinetické

poruchy s ohledem na individuální potřeby dětí v reálných

situacích (ve kole, v rodině) ...................115

9.3.5 Komplexní intenzivní behaviorální léčba ..............115

9.3.6 Kombinovaná behaviorální a farmakologická léčba ........116

Literatura ...................................116

10. PROBLEMATIKA ADHD VE KOLE ......................119

Radek Ptáček

10.1 Úvod .....................................119

10.2 Základní pedagogické postupy ........................119

10.3 Problémové chování ve třídě a jeho zvládání ................120

Literatura ...................................121

11. HYPERKINETICKÝ SYNDROM V DOSPĚLOSTI ..............123

Ivo Paclt

11.1 Úvod .....................................123

11.2 Vývojové aspekty ...............................123

11.3 Diagnóza ADHD v dospělosti dle DSM-IV .................124

11.3.1 ADHD s hyperaktivitou v dospělosti (dle DSM-IV) ........125

11.3.2 ADHD s převaující poruchou pozornosti v dospělosti

(dle DSM-IV) ............................125

11.4 Účinek farmakoterapie u ADHD v dospělosti ................126

11.4.1 Stimulancia .............................126

11.4.2 Atomoxetin a antidepresiva .....................127

11.4.3 Atomoxetin .............................129

11.4.4 Tricyklická antidepresiva ......................129

11.4.5 Desipramin, imipramin .......................130

11.4.6 Nortriptylin .............................130

11.4.7 Bupropion ..............................130

11.4.8 Venlafaxin .............................131

11.4.9 Buspiron ..............................131

11.4.10 Trazodon ..............................132

11.4.11 Inhibitory reuptaku serotoninu ...................132

11.4.12 Inhibitory monoaminooxidázy ...................132

11.4.13 Stabilizátory nálady .........................132

11.4.14 Alfa

2

-ardrenergní agonisté .....................132

11.4.15 Antipsychotika ...........................133

11.4.16 Kombinovaná psychofarmakologie .................133

11.4.17 Nonfarmakologické terapeutické intervence ............133

11.5 Shrnutí ....................................133

Literatura ...................................134

12. PORUCHY CHOVÁNÍ ...............................137

Ivo Paclt

12.1 Diagnostika poruch chování .........................137

12.2 Longitudinální studie .............................139


12.3 Biologické faktory, hyperkinetický syndrom, kombinace psychosociální

a biologické etiologie poruchy chování ...................139

12.4 Genetické aspekty poruch chování, abúzu alkoholu a antisociálních

projevů u problémových dětí a jejich rodičů .................142

12.5 Genetické aspekty asociálního chování u adolescentů a dospělých .....142

12.6 Předpovědi poruch chování podle raného temperamentu ..........143

12.7 Kontinuita a přetrvávání antisociálních vzorců chování ...........143

12.8 ADHD, porucha chování a riziko závislosti .................144

12.9 Sociální faktory ................................145

12.10 Kognitivně-behaviorální techniky v léčbě poruch chování .........145

12.10.1 Psychoterapie a socioterapeutické přístupy k dětem

a adolescentům s poruchami chování ................145

12.11 Farmakoterapie poruch chování u dětí a adolescentů ............147

12.11.1 Risperidon a ostatní atypická antipsychotika (neuroleptika) ....147

12.11.2 Neádoucí účinky atypických antipsychotik ............148

12.11.3 Klinické uití risperidonu a quetiapinu u poruch chování .....149 12.12 Lithium a poruchy chování v dětském a adolescentním věku ........150

12.12.1 Lithium u poruch chování v dětském a adolescentním věku ....150

12.12.2 Neádoucí účinky, rizika intoxikace, kontraindikace .......151

12.12.3 Pravidla pro klinické pouití lithia .................152

12.13 Karbamazepin ................................153

12.13.1 Uití v dětské a dorostové psychiatrii ...............154

12.14 Kyselina valproová ..............................156

12.14.1 Kyselina valproová v léčbě poruch chování ............156

12.14.2 Neádoucí účinky ..........................156

12.15 Stimulancia u poruch chování ........................157

12.16 Klonidin ....................................157

12.16.1 Kontraindikace ...........................157

12.16.2 Klonidin v léčbě poruch chování ..................157

12.16.3 Bupropion ..............................158

12.16.4 Propranolon .............................158

12.16.5 Trazodon ..............................159

12.17 Antidepresiva .................................159

12.18 Atomoxetin ..................................159

12.19 Kombinovaná farmakoterapie ........................160

12.20 Shrnutí, doporučení pro praxi ........................160

Literatura ...................................160

13. BIPOLÁRNÍ PORUCHA V DĚTSKÉM A DOROSTOVÉM VĚKU ......167

Ivo Paclt

13.1 Úvod epidemiologie bipolární poruchy u dětí a adolescentů ........167

13.2 Diagnóza bipolární poruchy v dětském a adolescentním věku ........168

13.3 Diferenciální diagnostika bipolární poruchy, bipolární porucha ADHD

a porucha chování ..............................168

13.4 Terapie bipolární poruchy ..........................170

13.5 Vedení pacienta s bipolární poruchou ....................171


13.6 Závěr .....................................171

Literatura ...................................171

PŘÍLOHY ......................................173

Dlouhodobé sledování účinků stimulancií, strukturovaná vyetření.

kálovací postupy (manuál posuzovacích stupnic uívaných u pacientů

s ADHD a u pacientů s komorbidní depresivní poruchou) ............173

Příloha 1

Dlouhodobé sledování účinků aponeuronu v léčbě dětí s hyperkinetickým

syndromem ....................................174

Ivo Paclt, Ivana Růičková, Jitka Brunclíková, Jakub Florián

Příloha 2

kála Connersové pro rodiče: Dotazník pro rodiče ................191

Příloha 3

kála Connersové: Dotazník pro učitele ......................196

Příloha 4

kála Wenderova, struktorované vyetření ADHD pro dospělé (WURS) ....200 Příloha 5

Dotazník dětských depresí ............................204

Příloha 6

Manuál pro neurologické vyetření subtilních příznaků ..............209

SEZNAM ZKRATEK ...............................227

VĚCNÝ REJSTŘÍK ................................229


PŘEDMLUVA

V současnosti se stává jedním z nejdiskutovanějích témat otázka agresivity

dětí, dětské hyperaktivity a problémů ve výchově právě těchto dětí. Mladá fronta

Dnes uveřejnila 11. 6. 2007 rozsáhlý materiál, kde se objevují následující otázky: Má

učitel právo trestat těce zvládnutelné áky? Jak má v takové situaci zasáhnout? Jsou

přípustné tělesné tresty? Stoupá agresivita dětí ve kole? Proč reagují rodiče konfliktně

na zákrok učitel?; Jaké jsou příčiny ikany? Kolik je dětí s hyperkinetickou poruchou?

Jak se podílí na problémech dětí výchova a rodinné prostředí? Existují vrozenédispozice k agresivnímu chování? a řadu dalích.

V poslední době se tak trochu zapomíná na monosti, které nabízí metody dětské a dorostové psychiatrie. Tato kniha podává přehled teoretických základů,etiologických koncepcí a praktických opatření se zvlátním zřetelem k psychoterapii afarmakoterapii dětí trpících hyperkinetickou poruchou a poruchou chování. Podmínky pro obor dětské psychiatrie je třeba zlepit tak, aby bylo moné poskytovat tuto péči v irí míře. Postupy dětské psychiatrie vycházejí z kontrolovaných klinických výzkumů, evaluace kvalitních kazuistických sdělení a rozborů výsledků jednotlivých postupů kognitivně behaviorálních.

ádný obor a ádná metoda nenahradí kvalitní rodinné prostředí, výchovnépůsobení rodičů a emoční vazby v rodině. Je vak řada případů, kdy porucha nebodisharmonický vývoj dítěte můe přímo naruit dobře fungující rodinu. Je třeba zdůraznit, e sebelepí rodina sama nezvládne výrazně hyperaktivní dítě. Ve vech těchtopřípadech je spolupráce s odborníky nezbytná. Je také věcí rodičů a ostatních odborníků, aby upozornili na uvedenou problematiku co nejdříve a podíleli se na nezbytnémezioborové spolupráci, nejen v lékařství, ale i v psychologii a pedagogice.

Vedoucí autorského kolektivu děkuje vem svým spolupracovníkům, kteří sepodíleli na zpracování několika kapitol a také pracovníkům nakladatelství Grada za pečlivou přípravu rukopisu k vydání.

Doc. MUDr. Ivo Paclt, CSc.

Předmluva / 11



1. HYPERKINETICKÝ SYNDROM: KLINICKÝ

OBRAZ A DIAGNOSTIKA

Ivo Paclt

1.1 ÚVOD, VÝSKYT ADHD V POPULACI

Děti trpící ADHD (LDE, MMD) mají největí potíe s tím, aby udrelypozornost, resp. vytrvaly v úsilí zaměřeném na daný úkol. (Termíny lehká dětskáencefalopatie LDE, nebo minimální mozková dysfunkce MMD, vycházely zetiopatogenetických představ o syndromu, zatímco termín hyperkinetický syndrom vychází přísně ze symptomatického popisu poruchy.) Hyperkinetický syndrom se vyskytuje asi u 6 % dětské populace v poměru chlapců a dívek 3 a5:1.Děti trpící hyperkinetickým syndromem s poruchou pozornosti (Attention Deficit Hyperactivity Disorder, ADHD) chronicky trpí nepozorností, nadměrnou aktivitou a impulzivitou. Tyto charakteristiky se u nich výrazně projevují ji v raných stadiích vývoje, a to zřetelněji, ne odpovídá jejich mentálnímu věku. Symptomy vystupují výrazněji v situacích, které kladoupoadavky na udrení pozornosti, kontrolu pohybů a utlumení impulzů (kolní úlohy, pobyt v kolektivu, nutnost přizpůsobení se určitým normám nebo pravidlům atd.).

Toto kapitola podává přehled základních charakteristik a diagnostických kritérií

ADHD.

1.2 PRIMÁRNÍ CHARAKTERISTIKA

1.2.1 DEFICIT POZORNOSTI

Děti trpící ADHD mají problémy s udrením pozornosti ve výraznějí míře ne normální děti stejného věku a pohlaví. Avak souborný pojem deficit pozornosti je multidimenzionální a můe se vztahovat k deficitu čilosti, vzruivosti, výběrovosti podnětů, soustředěné pozornosti, k těkavosti, k nedostatečnému rozsahu chápání atd.

Děti trpící ADHD mají největí potíe s udrením pozornosti či volního úsilízaměřeného na plnění daných úloh.

Tyto potíe se obvykle projevují při herních testech typu World-testu, při nich má

dítě k dispozici volnou plochu a mnoství rozmanitých hraček; takové dítě si hraje

s hračkami kratí dobu (méně vytrvá) a často a rychle přebíhá od jedné hračky ke

druhé. Nejvýrazněji se tyto obtíe projeví v situacích, je nutí děti, aby udrelypozornost a soustředily se na těkopádné, nudné, opakované úlohy, jako je například kolní

práce bez bezprostředního dohledu učitele, domácí úlohy nebo (obecněji) stálý (aneříli zajímavý) pracovní výkon.

Hyperkinetický syndrom: klinický obraz a diagnostika / 13


Potí nespočívá ve zvýené těkavosti ani ve snadnosti, s ní se dítě odvrací od úkolu k vnějím podnětům. Výzkum v typických případech zjiuje, e tyto děti nejsou v důsledku vnějí stimulace těkavějí ne normální děti, avak irelevantní stimulace v rámci úlohy sníí či zhorí výkon dítěte spíe ne stimulace mimo úkolové materiály. Významné je rovně sníení vytrvalosti při plnění úloh, zvlátě takových, kteréneřináejí bezprostřední pozitivní odezvu, která je pro dítě významná.

Dále je zřejmé, e pozornost dítěte s ADHD je snadno odvedena k jinémuzajímavějímu úkolu. Problémem je tedy nejen porucha pozornosti, ale i vytrvalosti. 1.2.2 HYPERAKTIVITA Druhým základním rysem ADHD je nadměrná nebo vývojově nepřiměřená úroveň motorické či hlasové aktivity.

Neklid, nepokojné vrtění se a veobecně patrné pohyby těla, které nejsou nezbytné ani potřebné, jsou u těchto dětí běným jevem. Tyto pohyby bývají často irelevantní k zadané úloze nebo celkové situaci a v dané chvíli se zdají bezúčelné. Rodiče často popisují tyto děti slovy jako stále je vzhůru a pořád někde rejdí jako by měl v zadku motorek pořád někam leze chvilku klidně neposedí mocpovídá často si pro sebe brumlá a vydává podivné zvuky pořád se nějak kroutí. Kdy jsou tyto děti pozorovány při kolní práci, pozorovatelé zjiují, e jsou často mimo lavici, pohybují se po třídě bez svolení učitele, bez ustání při kolní prácipohybují rukama i nohama, hrají si s předměty, které nemají ádný vztah k zadanému úkolu, povídají si s jinými dětmi, a to tak, e jim často skáčou do řeči nebo si berou slovo, i kdy nejsou osloveny nebo vydávají atypické zvuky. Přímé pozorování jejich sociálních interakcí s jinými dětmi rovně ukazují celkově nadměrný řečový projev a časté komentáře (Luk, 1985; Zentall, 1985). 1.2.3 IMPULZIVITA S problémem (ne)vytrvalosti ve volním úsilí je propojena nedostačivost v útlumu chování, reagujícího na situační poadavky, neboli nebrzděnost a nadměrnáimpulzivita v porovnání s ostatními dětmi tého věku a pohlaví. Podobně jako pozornost je i impulzivita svou povahou rovně multidimenzionální.

Zůstává nejasné, které aspekty impulzivity jsou postieny u dětí trpících ADHD. Tyto děti rychle odpovídají v různých situacích, ani by čekaly, a budou dokončeny instrukce, či ani by adekvátně zhodnotily, co se od nich v dané situaci vůbecvyaduje. Výsledkem bývají často omyly vzniklé z nepozornosti. Tyto děti mohou rovně selhávat při uvaování o potenciálně negativních, destruktivních či dokonce ivot ohroujících následcích, které mohou vznikat při určitých činnostech. Následkem bývá to, e se tyto děti zřejmě často zapojují do rizikových činností, které nebývají v dané chvíli nebytné.

S impulzivitou souvisí i zvýené riziko úrazu. Pro tyto děti je toti rovněproblematické čekat, a na ně přijde řada ve hře, či postávat ve skupině za postranní čarou, ne se zapojí do nějaké (sportovní) činnosti mající určitý řád. Kdy jsou postavené před úlohy, které vyadují, aby odsunuly bezprostřední odměnu a pracovaly prodosaení dlouhodobějího cíle, za něj pak přijde větí odměna, tyto děti často volí brzkou, 14 / Hyperkinetická porucha a poruchy chování třeba mení odměnu, k jejímu dosaení je zapotřebí méně práce. Je o nich veobecně známé, e potřebují (časově) krátké pracovní úseky a e věnují jen minimálnímnoství úsilí i času úkolům, které je nudí nebo ke kterým mají dokonce odpor.

Vávra a kol. (1982) studiem nonverbální komunikace normálních ahyperaktivních dětí ukázali výraznýpodíl neřízené motorické aktivity horních, ale i dolníchkončetin, které naruují období komunikačních pauz ostatních komunikujících subjektů. Tím dochází ke zřetelné disharmonii mezi dítětem a okolím. Zdá se velmipravděpodobné, e tyto impulzivní projevy souvisí se striatálním postiením.

Kdy se vechny symptomy ADHD objektivně změří tím, e se podrobí tzv.diskriminační funkční analýze, zjiuje se běně, e děti s ADHD od non-ADHD dětí nejlépe odliují příznaky, jako jsou impulzivní omyly v důsledku impulzivního řeení a nadměrná úroveň aktivity (Barkley a kol., 1990a,c).

1.3 DIAGNOSTICKÁ KRITÉRIA PRO ADHD (ICD-10,

DSM-IV)

Oba diagnostické systémy vycházejí z podobných, i kdy ne totonýchpřístupů k problematice hyperkinetické poruchy. Mezinárodní klasifikace nemocí

ICD-10

1

(srov. tab. 1) rozliuje mezi poruchou aktivity a pozornosti, poruchouhyperkinetickou, poruchou chování. Vyaduje klinicky popsané poruchy pozornosti,hyeraktivitu a impulzivitu. Vechny tyto příznaky se musí vyskytovat jak v domácím

prostředí dítěte, tak i ve kole. Jestlie jedna z uvedených sloek chybí, nenístanovena diagnóza hyperkinetická porucha. Pokud se zároveň vyskytují poruchy chování

(opozičnictví a agresivita event. dalí poruchy chování), hovoříme o hyperkinetické

porue chování.

Diagnostická kritéria pro ADHD se odliují v několika aspektech (srov. tab. 1). ADHD je diagnostikováno vdy, pokud se vyskytuje alespoň jedna porucha ze dvou (porucha pozornosti nebo hyperaktivita a/nebo impulzivita). Stačí, aby se tato porucha vyskytovala buď ve kole, nebo v domácím prostředí. Porucha chování nezakládá ádnou jednolitou diagnostickou skupinu analogickou hyperkinetické porue chování v ICD-10. Aplikace klinických kritérií, které se neodliují od kritérií ICD-10, je strukturovaná pomocí následujících diagnostických kritérií, včetně kritérií závanosti poruchy. Celkově je diagnóza ADHD odliná od DSM-IV v uvedených aspektech, z kterých je rovně zřejmé, e ADHD zahrnuje mírnějí resp. parciální poruchy, alenezahrnuje příznaky poruch chování. Z toho je zřejmé, e diagnostická kritéria DSM-IV a ICD-10 se překrývají jenom částečně a diagnóza hyperkinetické poruchy zachycuje závanějí příznaky ne diagnóza ADHD dle DSM-IV.

Hyperkinetický syndrom: klinický obraz a diagnostika / 15

1

V české literatuře bývá také uívána zkratka MKN-10.


Tab. 1 Srovnání hyperkinetické poruchy a ADHD

Tab. 2 Rozdíly mezi ICD-10 a DSM-IV

DSM-IV

Jednotlivé syndromy:

porucha pozornosti,

hyperaktivita, impulzivita

Kompletní obraz poruchy

(porucha pozornosti +

hyperaktivita + impulzivita)

Poruchy chování

ICD-10 Hyperkinetická porucha

chování

Diagnostická kritéria (DSM-IV)

Aplikace těchto kritérií do klinické praxe se dá jetě vylepit pouitím krácených skórů

přizpůsobených věku pacienta. Podle nich lze mluvit o ADHD při výskytu 10 zcel

kového počtu 14 příznaků, pokud jde o děti ve věku 35 let, při 8 ze 14 příznaků u dětí

ve věku 612 let a konečně při výskytu 6 příznaků ze 14 u dospívajících ve věku

1318 let.

Rovně se doporučuje pouívat posuzovacích kál, které umoňují odchylky daného

dítěte od vrstevníků tého pohlaví a věku. Získávání informací od různých pečovatelů

(rodiče, učitelé), je dohlíejí na chování dítěte v různých prostředích, je rovně velice

důleité. V přílohách publikace uvádíme několik kál, které jsou ve výzkumu nebo

v klinické praxi uívány v zahraničí a částečně také v České republice. Tytoposuzo

vací kály mohou vhodně doplnit i klinickou praxi. Patří k nim zejména posuzovací

kály Connersové pro rodiče a učitele a ve specielních indikacích. S těmito kálami je

třeba pracovat informovaně a zasvěceně za dodrení určitých pravidel. Musí vak

vdy být součástí komplexního posouzení pacienta. Tedy jsou uity v rámcipsychiat

rického nebo psychologického vyetření.

16 / Hyperkinetická porucha a poruchy chování

Hyperkinetická porucha ICD-10

Porucha pozornosti

Porucha pozornosti

Porucha pozornosti

Hyperaktivita

Hyperaktivita/Impulzivita

Hyperaktivita/Impulzivita

Impulzivita Porucha aktivity a pozornosti

ADHD kombinovaný subtyp

ADHD kombinovaný subtyp

ADHD s převahou poruchy

pozornosti

ADHD s převahou hyperaktivity

a impulzivity

Porucha chování Hyperkinetická porucha chování

ADHD DSM-IV


Termín hyperaktivní porucha spojená s úbytkem pozornosti (Attention Deficit

Disorder) znamená naruení jednoho nebo více základních poznávacích procesůtýkajících se orientace, soustředění nebo udrení pozornosti, co vede k výraznému

stupni nepozornosti vůči akademickým a sociálním úkolům. Tato porucha se můe

rovně projevovat verbální či motorickou impulzivitou a neredundantní (nenadbytečnou) aktivitou, jako je například nadměrný neklid nebo těkavost. Výraznýstueň je definován jako skór přesahující 97. percentil chronologického a mentálního

věku dítěte při posuzování kolního chování, měřeno standardizovanými metodami.

Hyperaktivní porucha spojená s úbytkem pozornosti musí trvat dlouhé časovéobdobí (nejméně 6 měsíců). Je-li pozorována u dětí z meninových etnických skupin či

kultur (romské etnikum), musí být posuzována ve vztahu k ostatním dětem z tého

prostředí a v téme mentálním věku. Aby se porucha pozornosti mohla kvalifikovat

jako ADHD, musí nepříznivě ovlivňovat kolní výkon dítěte a musí se (zároveň)projevovat výrazným rozporem mezi intelektovými schopnostmi dítěte a jeho (její)

učební produktivitou (kapacitou). Tato porucha se často projevuje velkými, vývojově

neúměrnými potíemi, pokud jde o respektování instrukcí a řízení se jimi, a rovně

pokud jde o organizování, plánování, zahajování, setrvání, dokončení a ověřování

akademických úkolů, jako je čtení, písemné kompozice, matematika nebo rukopis.

Děti, jejich primární postiení splňuje jiné diferenciálnědiagnostické podmínky

(např. poruchy učení, váné emoční poruchy nebo mentální retardace) pod poruchu

úbytku pozornosti nespadají. Z této diagnostické kategorie jsou rovně vyloučeny ty

děti, jejich porucha pozornosti je závislá na:

n nedostatku příleitostí ke vzdělávání nebo na nedostatečném kontaktu s(úředním) jazykem (té které země), v něm jsou podávány oficiální instrukce, n na náhlém akutním návalu potíí, jen je evidentně reakcí na:

o stresující události spojené s funkcí rodiny (tj. rozvod rodičů, úmrtí člena rodiny

nebo blízkého příbuzného),

o na naruení prostředí, v něm dítě ije (tj. změna bydlitě nebo koly),

o na zneuití či zneuívání (tělesné týrání, sexuální zneuití, včetně citovédeprivace) nebo popřípadě na přírodní či lidmi zaviněné katastrofy (tj.posttraumatické stresové reakce),

o bolestivé nebo jinak traumatizující onemocnění (např. akutní chirurgickývýkon, chronické onemocnění atd.).

Hyperkinetický syndrom: klinický obraz a diagnostika / 17


Tab. 3 Kritéria podle DSM-IV pro diagnózu ADHD

A) Porucha, trvající nejméně 6 měsíců, při ní se objevuje nejméně 8 z následujících

14 symptomů:

1. Často si neklidně pohrává s rukama, bezúčelně pohybuje nohama anebo se vrtí na

idli. V době dospívání můeme omezit kladnou odpověď na tuto poloku pouze na

takové případy, kdy adolescent hovoří o tom, e proívá subjektivní pocity vnitřního

neklidu. 2. Má potíe s tím, aby vydrel/a klidně sedět i kdy je o to poádán/a. 3. Lehko ho (ji) vyruí (případně odvedou od práce) vnějí stimuly. 4. Ve hrách s pevně stanovenými pravidly či ve společenských (resp. skupinových)

situacích mu (jí) dělá potíe vyčkat, dokud na něj (ni) nepřijde řada. 5. Často vyhrkne odpověď na otázku jetě předtím, ne ji ten, kdo se ptá, vůbec stačil

dovyslovit (co vede k častým chybám). 6. Dělá mu (jí) potíe řídit se instrukcemi jiných osob (a není to kvůli opozičnickému,

negativistickému chování ani kvůli nepochopení), například mu (jí) dělává potíe

dodělat nějakou práci. 7. Dělá mu (jí) potíe soustředit se, a u na úkoly, nebo při hrách. 8. Často přebíhá od jedné nedokončené činnosti ke druhé. 9. Dělá mu (jí) potíe hrát si tie.

10. Často je nadměrně povídavý/á, překotně hovoří.

11. Často přeruuje jiné anebo jim skáče do řeči, například se plete do her jiných dětí.

12. Často to vypadá, jako e neposlouchá, co se mu (jí) říká.

13. Často ztrácí věci, které jsou nezbytné pro kolní práci či celkově pro různé důleité

činnosti, a u doma, nebo ve kole (např. hračky, tuky, knihy, domácí úlohy).

14. Často se zapojuje do fyzicky nebezpečných činností, ani by bral/a v úvahu moné

následky (přitom to nedělá kvůli tomu, e by vyhledával/a nebezpečí pro nebezpečí),

například vbíhá do vozovky, ani by se předtím rozhlédl/a.

Poznámka: Výe uvedené poloky jsou seřazeny v sestupném pořadí z hlediskadůleitosti při diferenciální diagnostice zaloené na údajích získaných z celonárodního

amerického terénního výzkumu kritérií DSM III-R pro výrazné poruchy chování(Disruptive Behavior Disorders).

B) Nemoc začíná obvykle před sedmým rokem věku.

C) Nesplňuje kritéria vezachvacující vývojové poruchy (Pervasive Development

Disorder).

Ve věku:

35 let: 10 a více příznaků

612 let: 8 a více příznaků

1318 let: 6 a více příznaků

18 / Hyperkinetická porucha a poruchy chování




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist