načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Hvězdy proti hvězdám -- Americká občanská válka 1861 – 1865 – Ivan Brož

Hvězdy proti hvězdám -- Americká občanská válka 1861 - 1865

Elektronická kniha: Hvězdy proti hvězdám
Autor: Ivan Brož
Podnázev: Americká občanská válka 1861 - 1865

Autor rozdělil text do částí podle jednotlivých roků války. Tomu předchází obsažná úvodní kapitola, která vysvětluje příčiny konfliktu, dále hospodářské a politické poměry Unie a první známky nepokojů v jižanských státech. Na druhé straně ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 70.7%hodnoceni - 70.7%hodnoceni - 70.7%hodnoceni - 70.7%hodnoceni - 70.7% 70%   celkové hodnocení
8 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2009
Počet stran: 317
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace, mapy, portréty
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Dějiny Spojených států amerických
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Epocha, 2009
ISBN: 978-80-870-2733-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor rozdělil text do částí podle jednotlivých roků války. Tomu předchází obsažná úvodní kapitola, která vysvětluje příčiny konfliktu, dále hospodářské a politické poměry Unie a první známky nepokojů v jižanských státech. Na druhé straně popisuje postoje Severu a úlohu významných osobností, z nichž vyniká postava prezidenta A. Lincolna. Další kapitoly pak probírají jednotlivé roky občanské války, její hlavní události a zejména úlohu vojevůdců obou znesvářených stran. Zásadní otázkou zůstávají postoje k otroctví a řešení tohoto problému až k Lincolnově deklaraci o jeho zrušení. To ovšem neznamenalo konec války, ale naopak její další vzplanutí. Autor následně podrobně popisuje vzrůstající úspěchy Severu až do r. 1865, kdy došlo k definitivní porážce jižních států a posléze (r. 1866) k vyhlášení zákona o občanských právech (zákon se nevztahoval na Indiány). Závěrečné kapitoly jsou věnovány úsilí A. Lincolna o vyrovnání vzájemných vztahů obou stran a vývoji situace po zavraždění prezidenta v r. 1865. Autor také věnuje nemalou pozornost účasti Čechoameričanů v bojích na straně Severu. Text doprovázejí četné kresby a fotografie a na závěr chronologický přehled akcí válečného námořnictva. Další kniha známého autora literatury faktu popisuje příčiny, průběh a činy hlavních protagonistů americké občanské války z let 1861-1865.

Popis nakladatele

Šestatřicet hvězdiček na vlajce Unie a třináct hvězdiček na vlajce odtržené Konfederace představují symboliku sporu mezi severními a jižními státy USA v občanské válce (1861–1865), který vyústil v nejkrvavější konflikt v historii této země a vyžádal si 650 000 lidských životů. Autor v novém titulu edice Polozapomenuté války neakcentuje pouze vojenské aspekty událostí zmiňované doby, nýbrž i fakta dokumentující hospodářskou a demografickou převahu Severu nad Jihem a snahu zachovat jednotu americké republiky a dosáhnout zrušení otroctví. V knize defilují rovněž příběhy Čechoameričanů, kteří se na straně Unie obvykle projevovali jako stateční bojovníci, zatímco ve státech Konfederace dávali najevo svůj odpor k jejímu reakčnímu systému dezercí z vojska. Působivou atmosféru dávné doby a vzdáleného kontinentu umocňují vzrušující příběhy ze sféry výzvědné a protivýzvědné služby obou stran.

16. svazek edice Polozapomenuté války

 

PhDr. Ivan Brož, CSc. (1938)

Renomovaný autor literatury faktu se zaměřuje převážně na tematiku klíčových událostí mezinárodních vztahů a životních příběhů velkých osobností novodobých světových i českých dějin. Z desítek jeho knih je možno vzpomenout Praha–New York zpáteční (1981), Smrt hraběte Pücklera (1985), Říkali mu Ike (1987), Patton byl váš nejlepší (1991), Manažeři války (1994, 2003), Poctivý Abe (1994), Čechoslovák Maxwell (1995), Velké postavy rodu Kinských (1997, 2001), Čermák versus Al Capone (1998), Generál MacArthur a ten druhý (2000), Diplomat veselé mysli a smutné duše (2000), Občan markýz Lafayette (2000), Vůdcové (2001), Thomas Jefferson ještě žije (2001), Chlapi od Baťů (2002), Kubitschek (2002), Šéfové (2003), Na mušce prezident (2003), Masarykův vyzvědač (2004), Diplomaté (2004), Arabsko-izraelské války 1948–1973 (2005), Husajn kontra Chomejní (2007), Dali své jméno značce (2008), Mistr ministr (2008), Promarněné vítězství (2008), Detektiv Pinkerton a ti druzí (2008), Al Capone (2008).

 

(americká občanská válka 1861-1865)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Ivan Brož - další tituly autora:
 (e-book)
Arabsko-izraelské války -- 1948-1973 Arabsko-izraelské války
 (e-book)
Husajn kontra Chomejní -- Irácko-íránská válka 1980-1988 Husajn kontra Chomejní
 (e-book)
Al Capone -- řečený „Zjizvená tvář“ Al Capone
 (e-book)
Roosevelt -- Čtyřikrát prezidentem USA Roosevelt
 (e-book)
Bůh stál při Anglii -- Tažení velké armády v roce 1588 Bůh stál při Anglii
 
K elektronické knize "Hvězdy proti hvězdám -- Americká občanská válka 1861 - 1865" doporučujeme také:
 (e-book)
Promarněné vítězství -- Rusko-japonská válka 1904–1905 Promarněné vítězství
 (e-book)
Podivná revoluce -- dlouhá cesta Američanů k nezávislosti Podivná revoluce
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

EDICE

Polozapomenuté

války

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

1

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

3

8

27.1.2009 16:31:38


H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

2

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

3

27.1.2009 16:31:43


H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

3

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

3

27.1.2009 16:31:43


EDICE

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

4

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

8

27.1.2009 16:31:48


IVAN BROŽ

AMERICKÁ OBČANSKÁ

VÁLKA 1861–1865

Hvězdy

proti

hvězdám

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

5

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

8

27.1.2009 16:31:48


Copyright © Ivan Brož, 2009Cover © Karel Kárász, 2009Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2009ISBN 978-80-87027-33-2Autor a Nakladatelství Epocha děkujíSvazu českých a moravských výrobních družstevza podporu vydání této knihy

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

6

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

8

27.1.2009 16:31:48


OBSAH Namísto úvodu

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9

I. PŘEDEHRA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

II. 1861

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

57

III. 1862

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

115

IV. 1863

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

171

V. 1864

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

225

VI. 1865

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

275

DOVĚTEK

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

305

Příloha: AKCE VÁLEČNÉHO NÁMOŘNICTVA

Chronologický přehled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 310

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

7

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

9

27.1.2009 16:31:49

9

Namísto

úvodu

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

9

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

9

27.1.2009 16:31:49

Hvězdy proti hvězdám

Když se řekne, že během nějaké

války zahynou tisíce nebo dokonce

miliony lidí, je to hrůza. Ale člověkem, jehož biorytmus je nastaven tak, že reaguje na střídání dne a noci, a tudíž měří své běžné potřeby podle doby od rána do večera, musí otřást zejména údaj o tom, kolik lidí válka zbaví života právě během jediného dne. Kdosi spočítal, že za jediný den americké občanské války zahynulo v uniformách Severu a Jihu průměrně 430 mužů. Lze tedy jistě říci, že to musela být nesmírně velká traumatická zkušenost, jakou tehdy v letech 1861–1865 zažil americký národ. Tento bratrovražedný konfl

ikt trval nejen dlouho, ale pod vlajkami s hvězdami

se střetly až dosud nejmocnější potenciály, jaké byly člověkem vytvoře-ny a jaké byly světu představeny na jevišti zvaném lidská jatka. Na jedné vlajce třináct bílých hvězdiček, které reprezentovaly odtržené státy –

Již

ní Karolínu, Mississippi, Floridu, Alabamu, Georgii, Louisianu, Texas, Arkansas, Tennessee, Severní Karolínu

a

Virginii

a takzvané hraniční

státy

Maryland

a

Kentucky

s otrokářským systémem, které se však záhy

od Konfederace odklonily.

A proti nim se pod vlajkou s pruhy a 36 hvězdami šikovaly státy Unie,

aneb Severu, jak se běžně říká. Patřily k nim

Connecticut, Delaware,

Illinois, Indiana, Iowa, Kalifornie, Kansas, Kentucky, Maine, Maryland, Massachusetts, Michigan, Minnesota, Missouri, New Hampshire, New Jersey, New York, Ohio, Oregon, Pensylvánie, Rhode Island, Vermont a Wisconsin.

Během války se k nim připojily nově vzniklé státy

Nevada

a Západní Virginie a v další fázi konfl iktu také Tennessee a Louisiana.

Takzvaná teritoria –

Colorado, Dakota, Nebraska, Nevada, Nové Mexi

ko, Oklahoma, Utah

a

Washington

bojovaly na straně Unie a konečně

se do Unie samozřejmě započítával i

District of Columbia

, tedy hlavní

město Washington.

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

1

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

9

27.1.2009 16:31:49

11

I.

PŘEDEHRA

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

1

1

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

9

27.1.2009 16:31:49

Hvězdy proti hvězdám

PROČ OBČANSKÁ VÁLKA VE SPOJENÝCH STÁTECH?

Proč vůbec došlo ve Spojených státech k občanské válce? Odpověď

jistě bude mít své oprávnění, když se řekne, že její příčinou byly hluboké rozpory mezi tak zvanými severními státy a jižními státy. Tedy rozpory, které se v USA plynule hromadily prakticky už od doby jejich revoluč-ního zrodu v roce 1776 až do poloviny 19. století, kdy dozrály do stádia exploze. Ale v čem tkví kořeny těchto rozporů?

Podle starší verze samotní američtí historikové tvrdili, že příčinou

„všeho“ byla konspirační teze. Na Severu spiknutí abolicionistů, lhos

tejných k ústavním pořádkům zavedeným otci zakladateli v okamžiku vzniku republiky – tedy spiklenců, kteří měli zájem pouze na svých nere-alistických cílech. Na Jihu zase spiknutí mocných otrokářů s ďábelským rozhodnutím šířit otroctví po celé zemi, dokud nebudou všichni lidé – černí i bílí – patřičně zotročeni. Ale na pomezí 19. a 20. století došlo k podstatné změně ve vývoji na nazírá

ní celé záležitosti. Například histo

rik James Ford Rhodes příčinu občanské války zjednodušil a z celé smě-si skutečných důvodů vyjmul pouze jednu přísadu – otroctví. Současně nastupuje celá skupina amerických expertů s výkvětem vzájemně odliš-ných interpretací. Ale Charles A. Beard, profesor Kolumbijské univerzity v New Yorku, hovoří o „druhé americké revoluci“, která byla vyprovoko-vána ekonomickými odlišnostmi mezi Severem a Jihem.

Nicméně nejeden historik z jižních států zůstává i nadále v zajetí teo

rie, že válka se stala vyvrcholením zuřivých bojů o to, jaká mají mít práva jednotlivé státy. Jiní zase vyjadřují názor, že „jižanský šovinismus“ zrodil přání zachránit za každou cenu „jižanský způsob života“. Profesor James G. Randall, význačný historik z Universi

ty of Illinois, ostrý kritik viníků

první světové války a těch, kteří umožnili zrod nacismu, byl přesvědčen, že rozhodující příčina vzniku občanské války v USA tkví v psychologic-kých faktorech. Válku do země vnesly „horké hlavy“ z obou stran, kterým vůbec nezáleželo, jaké lid

ské a hmotné ztráty mohou z krveprolévání na

stat. Podle něho to byli na Severu fanatikové z hnutí abolicionismu a na Jihu fanatičtí násilníci z nejradikálnějších kruhů jižanské společnosti.

Souběžně byly hlásány názory, že všechna takováto tvrzení zavánějí

až příliš silným zjednodušením, neboť důvodů bylo jistě několik – od

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

1

2

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

9

27.1.2009 16:31:49 Předehra 13

hospodářské nerovnosti obou seskupení až po skutečnost, že na Jihu zdůrazňovali větší autonomii pro jednotlivé státy, zatímco na Severu šlo spíše o silnější centralizaci. Obě stra

ny zajímala v první řadě otázka moci.

Lze tedy s jistou rezervou tvrdit, že hlavním cílem občanské války v USA ze strany Unie nebylo osvobození otroků, ale udržení jednoty Unie.

Do konfl

iktu se dostaly společenské systémy, které reprezentovalo ot

rokářství na jedné straně a svobodná pracovní síla na straně druhé. Stály v něm proti sobě mocní rivalové – mocní jak hospodářsky, tak politic-ky. Na Severu vládly kruhy spojené s rozvíjející se průmyslovou a země-dělsko-farmářskou základnou. Na Jihu zase o všem rozhodovalo sepětí plantážníků, tedy privilegované otrokářské vrstvy, a fi

nančního měš

ťanstva. Nikoli zbytečně se tehdy říkalo, že tím, čím byla pro industri-alizovaný Sever dynamicky postupující technika a továrny, tím byly pro agrár ně orientovaný Jih žoky s bavlnou, které naplňovali otroci tmavé pleti. Stejně tak se bavlně říkalo „královna jižních států“. Proto Jih trval na otroctví, a dokonce požadoval i zrušení zákazu obchodu s otroky, kte-rý byl přijat v roce 1807. A to navzdory tomu, že svět tento systém stále více odsuzoval, přičemž i samotná Velká Británie zrušila otroctví v ce-lém impériu již v roce 1833.HOSPODÁŘSKÉ POMĚRY

Vezměme si nejdříve hospodářský vývoj Spojených států. Ať jej po

suzujeme z kteréhokoli pozorovacího úhlu, vždy dojdeme k závěru, že zde postupně docházelo na jedné straně k zavádění strojů do průmyslu s patřičným rozvojem tržních vztahů do šířky severoamerické pevniny – tedy od východu dále na severozápad, přičemž samotná povaha indu-strializace potřebovala nikoli práci ot

roků, ale svobodných námezdních

sil. Jinak řečeno, otrokářský systém se rozšiřoval v jižních státech Unie, zatímco severní státy již prakticky vstoupily do 19. století bez jediného otroka ve službách bílého pána. Současně rostoucí poptávka textilní in-dustrie – především v Anglii – vyžadovala stále více bavlny. Ve hře byla bavlna severoamerická a indická. Angličtí továrníci dávali samozřejmě přednost takové, která byla levnější a kvalitnější. Jelikož se indická pro-dražovala již z pouhého faktu větší vzdálenosti při přepravě (mimocho-dem Suezský průplav byl otevřen až v roce 1869) a americká bavlna byla

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

1

3

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

9

27.1.2009 16:31:49 Hvězdy proti hvězdám

manažery z Lancashiru, Manchesteru a dalších oblastí anglického textil-nictví zároveň shledána jako kvalitnější, tak bylo jasné, že přednost do-stane americký Jih, který z toho pochopitelně bude chtít patřičně těžit.

Jihu se záhy zmocnila bavlnářská mánie. Tuto „jižanskou horečku“

popisuje přední americký historik-ekonom Edward Kirkland ve své kni-ze

A History of American Economic Life

na konkrétních faktech: „V roce

1792, rok před vynalezením čistícího st

roje, činila roční produkce bavl

ny v zemi něco málo přes 6000 žoků. V roce 1794, tedy rok po vynálezu, vzrostla výroba o 10 000 žoků. Od té doby došlo k velmi prudkému růstu a roku 1859 dosáhla výroba 4 309 642 žoků, což je nejvyšší úroveň před občanskou válkou.“

Spolu s rozšiřováním bavlníkových plantáží se stal otrokářský sys

tém pro jižního plantážníka vysoce žádoucím a velmi výnosným zákla-dem jeho hospodářské činnosti a prosperity. Tomu odpovídalo i posta-vení bavlny v americkém obchodě. Jestliže na tuto surovinu připadalo v roce 1810 asi 22 % hodnoty celkového vývozu USA, tak v roce 1860, tedy vpředvečer občanské války, to již bylo 57 %, nebo-li celé tři čtvrtiny sklizně. A také tomu odpovídalo postavení černošských otroků. Plan-tážníci pochopili, že se jim nikdy nepodaří soustředit dostatečný počet lidí bílé pleti, kteří by dokázali – nebo spíše byli ochotni – dřít v horkém podnebí amerického Jihu jako černoši, zvyklí na teplo. Pokud jde o Indi-ány, tak zde nebyla žádná naděje, protože lidé tohoto etnika byli pro ten-to způsob práce málo odolní, nehledě na

to, že je nebylo v jejich pravlasti

možno zotročit jako lidi tmavé pleti, kteří byli násilím dovezeni z Afriky. Ačkoliv od roku 1808 platil zákaz obchodu s otroky a jeho nedodržení se fakticky rovnalo pirátství, vzrostl počet těchto nevolníků na půdě USA z půl milionu v roce 1790 na 4 miliony ve shora zmíněném roce 1860. Přitom se s těmito nešťastníky zacházelo mnohdy jako s neživými před-měty nebo hospodářskými zvířaty. Byli prodáváni na trzích, vydražová-ni podle zákona poptávky a nabídky, ba i rozmnožováni ve zvláštních plemenářských stanicích ve Virginii. Nebylo ničím ojedinělým, když se rodiny musely roztrhnout bez jakéko

li naděje na opětovné shledání. Pra

covní podmínky byly rovněž velmi kruté. Otroci museli pracovat 12 až 15 hodin denně a to jen za potravu a nejnutnější oblečení.

Avšak mezi otrokáři existovala poměrně značná diferenciace. Jestliže

se v roce 1860 na Jihu nacházelo asi 385 000 lidí, kteří vlastnili otroky,

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

1

4

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

9

27.1.2009 16:31:49 Předehra 15

tak pouze necelých 11 000 z tohoto počtu mělo 50 nebo více otroků a jen 1700 sto a více otroků. Přitom to byli právě největší plantážníci – tedy navýsost privilegovaná skupina lidí – kteří měli pod kontrolou hospo-dářsky a koneckonců i politicky jižní státy Unie. V jedné osobě tak před-stavovali podnikatele, majitele půdy,

otrokáře a místního politika. Zá

roveň bylo důležité, že se práce otroků rentovala pouze tam, kde půda nebyla ještě příliš vyčerpána. I tak lze vysvětlit, proč se jižní plantážníci velice živě zajímali o teritoriální expanzi na západ. Samozřejmě, že na Jihu žily i další vrstvy bílého ob

yvatelstva a že nikoli každý byl bohatý

nebo prosperující plantážník. Žili zde drobní farmáři pracující na své půdě, z nichž mnozí vlastnili dva až tři otroky. Jejich touhou ovšem bylo stát se rovněž velkými plantážníky. Další skupinu obyvatel Jihu předsta-vovala bílá chudina – tedy nemajet

ní lidé, kteří se živili všelijak, řada

z nich i žebrotou.

O „starém dobrém“ americkém Jihu z éry předcházející občanské vál

ce se ovšem šířily i nadále šíří různé mýty. V jednom se uvádějí historky o hrdých gentlemanech, kteří měli univerzitní vzdělání a otrokářský sys-tém chápali jako cosi nutného, dobově pevně daného, protože jinak by plantáže nebyly funkční. Mýtus se znaménkem opačné kvality zase líčí uzurpátory, arogantní a surové otrokáře, kteří bičují své otroky, chovají se nehumánně a ve své krutosti si libují, i když mnohým z nich přitom vůbec nevadí, když k uspokojení svých vášní občas využijí (zneužijí) ženu tmavé pleti. Ale takto pojaté mýty zřejmě vskutku zůstávají jen mýty. Opravdové zobrazení příslušníků jižanské elity zřejmě osciluje někde „mezi“.

Co říci o Severu? Rozhodně tolik, že se hospodářsky rozvíjel velmi

rychle a svobodně. Měl k tomu i řadu objektivně výhodných podmínek. Za všechny jistě stačí připomenout obrovské přírodní bohatství, neustálý přítok zkušených a činorodých pracovních sil z Evropy, dynamicky na-růstající vnitřní trh, k jehož rozm

achu napomáhalo dobývání a osidlová

ní Západu. A samozřejmě nelze vynechat ani talent Američanů v techni-ce i podnikání stejně jako dovedné využívání technologických poznatků a fi

nančních aktivit z ekonomicky silných evropských zemí, především

z Velké Británie. Přitom se průmyslová revoluce přenášela z Anglie nejen do Evropy, ale i do Severní Ameriky, zejména do severních oblastí USA. Nejdříve to bylo znát v textilním odvětví, pak v rozsáhlé stavbě železnic a samozřejmě i v rychlém tempu rozvoje bankovního kapitálu. Na severu

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

1

5

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

9

27.1.2009 16:31:49

Hvězdy proti hvězdám

se ovšem bouřlivě rozvíjel nejen průmysl, nýbrž i farmářství, které se vě-novalo hlavně pěstování pšenice, kukuřice a dobytka s využitím levné prá-ce svobodných námezdních dělníků. A ta

k je možno si i v této souvislosti

opět vzít jako milník onen vzpomínaný „předválečný“ rok 1860 a ukázat na něm, že právě v této době již připadalo 70 % kapitálu investovaného do průmyslu a ještě i téměř tři čtvrtiny všech průmyslových dělníků na seve-rovýchod Spojených států. Jih zůstával silně pozadu. Jestliže se hodnota jeho průmyslové produkce zvýšila z hodnoty 49 milionů dolarů v roce 1810 na 168 milionů dolarů v roce 1850, pak za stejné období se průmysl na Severu vyšvihl z 96 milionů dolarů na 845 milionů dolarů.

Ale nelze si dělat iluze, že by snad v severní části Spojených států pa

novala nějaká bezmezná láska anebo alespoň úcta ke spoluobčanům tmavé pleti. Černoši byli i na Severu vystaveni ponižování srovnatelné-mu s Jihem a jak uvádí německý amerikanista Karlheinz Deschner ve své knize

Eine kritische Geschichte der USA z roku 2002 (Kritické dějiny

USA

), „trpěli kopanci, bitím, rodiny byly rozdělovány, zkrátka jednalo se

s nimi jako s věcmi, jako s ,dobytkem‘, a samozřejmě jim také byla vště-pována důvěra v Boha“. Mladý Seveřan píše za občanské války: „Pro čer-nochy je Bůh pánem všeho. Jejich důvěra, že Pán jim pomůže, přetrvala dvě století. Někdy se ptám sám sebe, zda Pán nedrží s bílou rasou a čer-nochům jen něco nepředstírá, prostě

jen proto, že jsou černí... nedokáží

říci ani deset slov o otroctví a ,old massa‘ a ,old missus‘ a už zase začínají s ,požehnaný budiž Bůh a sladký Ježíš‘. A přesto Bůh dopustil, že je po dvě stě let prodávají a vydražují jako dobytek a prasata.‘“

Ještě v první fázi občanské války měli důstojníci armád ze severních

států i své černošské sluhy. Existuje i svědectví jisté Julie LeGrandové, dcery kdysi bohatého plantážníka, která pozorovala počínání armády Seveřanů po obsazení jejich města. A do svého deníku si 31. prosince 1862 poznamenala o jednotkách Unie mimo jiné: „Většina vojáků nená-vidí černochy a nadává jim.“REPUBLIKÁNI VERSUS DEMOKRATÉ

Závažnou otázkou se již v polovině 19. století stalo posuzování cha

rakteru nově připojovaných území na Západě. Není divu, že jak Sever, tak Jih patřičně „pošilhával“ zejména po Kalifornii kvůli objevu zlata

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

1

6

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

9

27.1.2009 16:31:49 Předehra 17

v oblasti American River. Neuplynuly ani dva roky od vyhlášení infor-mace o této skutečnosti a již se zde počet obyvatel zvýšil na 100 000. Místní usedlíci si zvolili sněm a požád

ali Kongres ve Washingtonu o za

členění Kalifornie do Unie jako svobodného státu, kde bude otroctví za-kázáno. Jižané se ovšem stavěli ostře proti. Zdálo se, že spor vyústí v kon-fl

ikt netušených rozměrů, ale nako

nec přece jen zvítězil rozum. Bylo to

vlastně naposledy, kdy protichůdné strany přistoupily na politickou do-hodu, které se říkalo „kompromis z roku 1850“. Bylo v něm stanoveno, že Kalifornie se stane v Unii svobodným státem, zatímco v dalších dvou nových státech, tedy v Utahu a Novém Mexiku bude otroctví povoleno. Ovšem bylo zde i třetí ustanovení, a sice, že ti otroci, kteří uprchli z ot-rockých států, musejí být vráceni svým bílým majitelům. A to už samo o sobě zakládalo na další budoucí spory.

Jakmile byl „dobyt Západ“ a Spojené státy dostaly ucelenou teritori

ální podobu, rozhořelo se další kolo ekonomické expanze severních prů-myslníků a fi

nančníků – tentokrát směrem k podřízení celé země, tedy

i Jihu, k jednotnému tržnímu hospodářství. A tento trend s sebou přiro-zeně nesl jen další zostření rozporů, které byly doprovázeny vyhraňová-ním postojů, krystalizováním politických stran a formováním jejich pro-gramů. Došlo při tom k překvapujícím proměnám. Platilo to například o Demokratické straně, která byla stále považována za stranu Th

omase

Jeff

ersona a Andrewa Jacksona vyznačující se úsilím o obranu zájmů far

mářů, řemeslníků a námezdních dělní

ků. Ale situace se měnila. Lidem

unikalo, že čím více se otázka otrokářství stávala výrazně politickou zá-ležitostí, tím více se Demokratická st

rana přeměňovala v politickou plat

formu otrokářů. Jejího vedení se zmocnili exponenti jižních plantážníků ve spolupráci s těmi kruhy Severu, které byly tak či onak hospodářsky napojeny na otrokářský, bavlnářský Jih. A tak došlo k takové pikantní si-tuaci, že v prezidentských volbách v letech 1852 a 1856 zvítězili sice kan-didáti Demokratické strany, ale byli to vlastně představitelé Jižanů, i když sami pocházeli ze Severu. Prvním byl Franklin Pierce z Hillsborough ve státě New Hamphsire a druhým James Buchanan, jenž měl svůj domov na farmě Wheatland u Lancasteru ve státě Pensylvánie.

Buchanan sice slíbil neutrální postoj v otázce otrokářství, ale ve svém

poselství Kongresu ze 7. prosince 1857 se zabýval problematikou Kansa-su s tím, že vlastnictví otroků již žijících v tomto státě je třeba legalizovat.

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

1

7

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

9

27.1.2009 16:31:49

Hvězdy proti hvězdám

A hned 2. února 1858 doporučil přijetí Kansasu jako otrokářského státu do Unie. Rozhodující roli ani v tomto případě ovšem nehrálo otroctví jako takové, nýbrž růst mocenských zájmů a pozic.

Mezitím rostla prestiž nového politického subjektu, kterým se sta

la Republikánská strana. Byla založena 2. února 1854 v Riponu ve státě Wisconsin. Její členstvo zpočátku tvořili bývalí příslušníci někdejší Li-berální strany (asi 66 %) a odpadlíků Demokratické strany (33 %). Její program sice vytyčoval pouze princip zachování statu quo, jinak řečeno, nešlo zde o zrušení otroctví jako ta

kového, ale jen o

jeho omezení na

území, kde již existovalo. Dále v něm stál požadavek zavedení ochran-ných cel a rovněž úsilí o přijetí zákona o bezplatném přídělu půdy pro osídlence v západních teritoriích Unie. Ovšem to hlavní, co s sebou neslo její založení, byla skutečnost, že se jednalo o stranu složenou výlučně ze Seveřanů, kteří vlastně tvořili blok podnikatelů a farmářů, k němuž se postupně připojovali další lidé, v

četně přistěhovalců z Evropy.

Vedle těchto politických stran se v tehdejších Spojených státech rov

něž profi

lovala další hnutí, která měla do značné míry politický charak

ter. Šlo zejména o abolicionisty, kteří – jak už vyplývalo z jejich označe-ní (

abolition

, aneb zrušení či odstranění) – požadovali úplné odstranění

otroctví na celém území Unie. K prvním abolicionistům patřil William Lloyd Garrison, jenž od 1. ledna 1831 vydával v Bostonu po dobu celých pětatřiceti let časopis s příznačným titulem

Th e Liberator . O tom, jaký

bude jeho směr a obsah, nenechával vydavatel a šéfredaktor v jedné oso-bě nikoho na pochybách, když v úvodníku prvního čísla napsal:

„Jsem si vědom, že se mnozí stanou terčem mého ostrého jazyka,

ale není snad otrokářství důvodem k ostré řeči? Budu tvrdý, jak tvrdá je pravda, a nekompromisní jako spravedlnost. O těchto věcech nehod-lám přemítat ani mluvit umírněně. Ne! Ne! Řekněte muži, jehož dům je v plamenech, aby mírně volal o pomoc. Řekněte mu, aby svoji ženu zachránil z rukou násilníka mírnými slovy. Řekněte matce, aby pomalu vyprošťovala dítě z ohně, do kterého

spadlo. Ale nenuťte mě, abych uží

val mírný tón o daném případu. Míním to vážně a nehodlám se vykru-covat – a také se nebudu omlouvat – neustoupím ani o centimetr. Bude o mně slyšet.“

Garrisonův časopis měl velký vliv. Jeho tištěná slova se jako zvonění

zvonu na poplach rychle šířila i v jižních státech. Podle dochovaných

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

1

8

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

9

27.1.2009 16:31:49

Předehra

19

záznamů celé tři čtvrtiny jeho čtenářů tvořili Afroameričané, kteří buď uměli číst nebo jim bylo předčítáno jejich přáteli. Není divu, že jeho dis-tribuce vyvolávala na Jihu velkou zášť a byla úředně zakazována. Na-příklad v Jižní Karolíně byl distributor vystaven peněžité pokutě ve výši 1500 dolarů. Jen pro zajímavost: tato částka by v přepočtu do poměrů roku 2005 představovala 25 957 dolarů.

Garrison také patřil k zakladatelům American Anti-Slavery Society

(Americká protiotrokářská společnost), které od svého vzniku v roce 1833 sdružovala rozhodné zastánce zrušení otrokářství a v tomto duchu předkládala Kongresu řadu rezolucí a petic. Toto úsilí podporovala celá řada významných osobností americk

ého veřejného a kulturního živo

ta. Možno uvést například takové známé básníky a spisovatele, jakými byli Henry Longfellow, Walt Whitman nebo Harriet Beecher-Stoweová, která upoutala slavnou knihou

Uncle Tom ́s Cabin ( Chaloupka strýčka

To m a

) z roku 1852, jíž se již během prvního roku prodalo na 1,2 milionu

exemplářů. V boji proti otroctví byly používány i další metody. Jednak jeho odpůrci pomáhali organizovat út

ěky černochů prostřednictvím sítě

farem a obydlí kvakerů do Kanady.

Jižané odpláceli velmi okázalým způsobem. Kupříkladu vysílali své

agenty na Sever, kde strašili

lidi hrůzou nadcházející

nesmyslné války

bílých Američanů proti bílým Američanům kvůli „mouřenínům“. Jeden z nich, jakýsi William Lancey z Alabamy si přitom počínal tak obratně, že prý svými ohnivými projevy fascinoval obyvatele řady okresů v sever-ních státech, přičemž zejména ženy mu údajně „naslouchaly se zbožnou úctou“. Když se pak tito jižanští emisaři vrátili domů, rozohňovali mysl četných posluchačů v duchu tehdy a na Jihu typických výzev takového druhu jako „Dodejme si odvahy!“, „Strhněme Jih do revoluce!“ anebo „Pryč s vládou abolicionistů!“JOHN BROWN – LEGENDA NEBO MÝTUS?

Nenávistná jižanská propaganda pak nabrala zvlášť silné obrátky

v souvislosti s případem Johna Browna, který 16. října 1859 ve virgin-ském městečku Harpers Ferry na soutoku řek Potomac a Shenandoah v čele malého oddílu jedenadvaceti abo

licionistů, včetně pěti černochů,

přepadl a zmocnil se federální zbro

jnice, kde měla vláda uloženo asi

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

1

9

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

9

27.1.2009 16:31:49

Hvězdy proti hvězdám

200 000 pušek, několik děl a značné množ

ství nábojů. Ano, jde o onoho

legendárního bojovníka proti otroctví, jenž – jak se dodnes zpívá u tá-borových ohňů po celém světě –

„zřel, že černý muž pod bičem otrokáře

žil“ aby pak „sebral z Virginie četných přátel šik“ a v „čele věrných město

Harpers Ferry jal“

.

Ironií bylo, že při přepadu byl zabit hlídač zbrojní

ho skladu – muž černé pleti. Za neméně ironické možno považovat, že jedním z prvních Brownových zajatců v arzenálu se stal Lewis Washing-ton, vnuk prasynovce prvního amerického prezidenta. Během šarvátky se Brown zmocnil jeho šavle, rodinné památky po velkém předkovi. Nic-méně momentální výsledek přepadu vyšel naprázdno. Pro pušky, které chtěl Brown rozdat povstalcům, nikdo nepřišel. Ostatně lze s úspěchem pochybovat, zda o jeho akci otroci věděli, a hlavně, zda by vůbec přišli. Pak už jen zvítězila logika věci. Ži

velná a s nikým nikterak nekoordino

vaná akce musela skončit fi

askem a jak se zpívá v této písni:

„Hrstka statečných však udolána jest,hrstka statečných však udolána jest,kapitán John Brown je jat!“John Brown byl se svými věrnými, mezi nimiž se nacházeli i jeho tři sy

nové Owen, Oliver a Watson a také zeť Th

ompson, brzy obklíčen drtivou

přesilou ozbrojených příslušníků občanských milicí, které poslal virginský guvernér Henry Wise. Brown žil v domnění, že tento jeho dobrodružný kousek vyvolá široké protiotrokářské povstání a že jeho účastníky patřič-ně vybaví ukořistěnými zbraněmi z dobytého arzenálu. Ale to se nestalo. Nicméně, hrstka těchto statečných mužů se nevzdala a zabarikádována ve zbrojnici celé dva dny čelila náporu ozbrojenců zvenčí. Teprve příchodem stovky mužů z námořní pěchoty z Washingtonu, jejichž akci řídil plukov-ník Robert Lee a kterým bezprostředně velel poručík James Ewell Brown Stuart, došlo ke zlomu celé situace. Vojáci prorazili pomocí velkého žebří-ku do arzenálu, zabili 10 povstalců a zraněného Browna zajali. Oba zmí-nění důstojníci – Lee a Stuart – již brzy poté vstoupí do amerických dějin, každý samozřejmě úměrně místu a úloze, jaké v nich budou hrát.

Je paradoxem, že ani na Severu se Brownův čin nesetkal s očekáva

ným ohlasem. Dokonce se v New Yorku, Bostonu a některých dalších „severních“ městech podařilo konzervativním kruhům zorganizovat shromáždění, na kterých byl vyjádřen odpor k Brownovi a k jeho me-todám, i když to byl právě New York, z jehož středu pocházeli majetní

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

2

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

9

27.1.2009 16:31:49 Předehra 21

abolicionisté, kteří ho tajnými fi

nančními zásilkami podporovali. Ne

souhlasné znepokojení vyjádřil také populární Abraham Lincoln, známý advokát ze státu Illinois, jenž Browno

vo vystoupení odsuzoval za jeho

násilný charakter, když mimo jiné prohlásil:

„Bylo to porušení zákona. Jako všechny podobné akce i tato byla neú

čelná, i když mířila k vykořenění velkého zla... John Brown projevil vel-kou odvahu a vzácnou obětavost, což přiznal i virginský guvernér Wise. Ale nikdo, bez ohledu, zda je Seveřan, nebo Jižan, nemůže schvalovat násilí či zločin.“

Ke změně veřejného mínění však došlo, když byl John Brown posta

ven před soud a podle zákonů Virginie obviněn „ze zločinů vraždy, zra-dy a podněcování otroků k rebélii“ a nakonec odsouzen k trestu smrti oběšením. Původní vlnu odporu k jeho činu vystřídal obdiv široké ve-řejnosti, když vešlo ve

známost, jak se tento téměř šedesátiletý, úplně

již šedivý, vyčerpaný, ale na duchu nezlomený muž choval při přelíčení a zejména pod šibenicí. „Hledím na kn

ihu, která je zde líbána,“ řekl

John Brown ve své statečné závěrečné řeči. „Je to bible, která mě učí, že vše, co chci, aby jiní činili mně, musím dělat i já jim. Snažil jsem

John Brown

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

2

1

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

4

9

27.1.2009 16:31:49 Hvězdy proti hvězdám

se jednat podle tohoto přikázání. Bojoval jsem za chudé. A říkám, že to bylo správné, protože to jsou stejně dobří lidé, jako kdokoli z vás... A teď – když je nezvratné, že musím zaplatit životem za to, že zde schá-zí spravedlnost a že spojím svojí krev s krví mých dětí a s krví milionů této země otroků, jejichž práva jsou znevažována hanebnými, krutými a nespravedlivými příkazy – říkám, nechť se tak stane.“

Podle jedné verze se měli někteří Brownovi přátelé pokusit unést ho

z cely smrti. Podle stejného výklad

u tehdejších událostí měl starý bo

jovník poslat ven vzkaz, že si to nepřeje, protože mrtvý bude pro věc svobody platnější. A než ho onoho 2. prosince 1859, kdy „zvony z Char-les Townu zdáli temně zněly“, vyvedli k poslední cestě, ještě napsal své poselství:

„Já, John Brown, jsem si nyní naprosto jist, že zločiny této provinilé

země nemohou být smazány jinak než krví. Jak nyní vidím, marně jsem se pokoušel tak učinit bez krveprolévání.“

Obklopen vojáky s nasazenými bodáky na puškách naposledy vzhlédl

z dřevěného lešení směrem ke slunci zalitým kopcům Blue Ridge. „Je to krásná země,“ řekl, spoutanýma rukama smekl z hlavy klobouk a dodal: „Nikdy předtím jsem vlastně neměl potěšení ji takto vidět.“

Když se ho šerif z úcty k jeho statečnému chování tázal, zda mu má

dát znamení, že napínací zařízení je připraveno, Brown klidným hlasem odpověděl: „Díky. Není třeba. Jsem vždy připraven. Hleďte jen, ať je vše rychle vykonáno.“

To byla Brownova poslední slova, než jeho tělo se smyčkou kolem

krku kleslo do propadliště. Slavný americký pokus o vyvolání vlny k osvobození otroků malou skupinkou a zbavit jeho vlast ošklivé skvrny, se vskutku zdál na první pohled neuváženým avanturismem. Byl to však čin, který byl posléze velmi dobře na Severu využit k vyburcování dří-majících vrstev, jež se dosud nepřikláněly ani na tu, ani na onu stranu. V severních státech ho prohlásili za mučedníka svobody. Netrvá to dlou-ho – necelé dva roky – když vojáci Severu vykročí do boje proti Jižanům a na svém pochodu zazpívají:

„John Brown mrtev jest a jeho tělo tlí,John Brown mrtev jest a jeho tělo tlí,jeho duch však kráčí dál,Glory, Glory, Aleluah.“

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

2

2

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

5

27.1.2009 16:31:50 Předehra 23

PROHLUBOVÁNÍ PROPASTI

Za předobraz občanské války v USA možno s jistým oprávněním

označit velký konfl

ikt, který se na sklonku padesátých let 19. století roz

hořel kvůli státu Kansas. O co šlo? Když se v roce 1854 podařilo již vliv-né Demokratické straně prosadit do připravovaného zákona o územích států Kansas a Nebraska takzvaný princip svrchovanosti lidu, bylo jasné, že na scénu vstupuje nebezpečí volného šíření otrokářského systému na Západě. Tato zásada totiž umožňo

vala, že nikoli Kongres, nýbrž jedině

lid každého jednotlivého státu a území má právo rozhodnout, zda v jeho hranicích bude, či nebude zavedeno otroctví. Seveřané s tím ovšem ne-souhlasili, a tak není divu, že už samotné projednávání tohoto zákona v zákonodárném sboru ve washingtonském Kapitolu zaujatě sledova-la celá americká veřejnost. Tehdy se přiléhavě říkalo, že mezi Severem a Jihem „nastaly závody, kdo dříve osídlí Kansas“. V obou teritoriálních částech Spojených států začal probíhat organizovaný nábor osídlenců pro Kansas a horečné stěhování celých rodin, kolíkování nových území a všechno, co patřilo ke stylu dobývání Západu. Ve vybičované atmo-sféře docházelo mezi oběma proudy přistěhovalců k potyčkám, včetně ozbrojených střetnutí. Tento stav trval několik let, až se konečně v roce 1858 převaha naklonila ve prospěch severních osadníků, kteří měli rov-něž oporu ve velkém počtu sousedního a protiotrokářsky naladěného obyvatelstva z údolí horní Mississippi. Výsledkem nakonec bylo, že se Kansas stal svobodným státem Unie.

K dalšímu prohloubení propasti mezi Severem a Jihem došlo těsně

před prezidentskými volbami v roce 1860. V průběhu výběru kandidátů na nejvyšší úřad ve Spojených státech nastal v řadách Demokratické stra-ny rozkol, který bývá označován za vůbec jednu z nejdramatičtějších epi-zod v politických dějinách USA. Formálně se jednalo o to, zda centrální federální vláda má či nemá mít pod kontrolou otroctví. Skupina jižních radikálů v čele s Johnem C. Breckinridg

em zastávala postoj, že je věcí

Kongresu, aby z titulu své moci rozhodoval o otroctví v jednotlivých stá-tech a dbal o ně jako o kterékoli jiné vlastnictví. V ostré opozici k tomuto pojetí stál názor severní frakce Demokratické strany. Její mluvčí, Stephen A. Douglas, zastával dodržování principu svrchovanosti lidu, podle ně-hož byla problematika otroctví zále

žitostí obyvatelstva toho či onoho

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

2

3

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

5

27.1.2009 16:31:50 Hvězdy proti hvězdám

státu. Zdaleka tu nešlo jen o to, že si Demokratická strana, zcela nesmy-slně jmenujíc pro prezidentské volby celkem tři kandidáty, sama zavinila volební porážku. Z této strany se t

ím pádem totiž stala strana zcela jižní,

ryze otrokářská. Drobní farmáři, řemeslníci a námezdní dělníci ze Severu ji začali opouštět už o něco dříve, takže i masová základna, o kterou se kdysi opírala, se nyní fakticky rozloži

la. Rozpolcená Demokratická strana

tedy vstupovala do voleb se dvěma kandidáty – seveřanským Douglasem a jižanským Breckinridgem, což byla okolnost, ze které vrchovatou mě-rou těžila Republikánská strana. Str

učně řečeno, republikáni šli do voleb

s dvěma velkými trumfy. Prvním byla jejich jednota. A druhým jejich kandidát na post 16. prezidenta Spojených států. Byl jím 51letý Abraham Lincoln – nejpopulárnější osobnost amerického Středozápadu.ABRAHAM LINCOLN

Poctivý Abe, jak se Lincolnovi říkalo, pocházel z rodiny drobného

farmáře z Hodgeville v Kentucky, kde se narodil 12. února 1809. Po několikátém stěhování se rodina usadila v okrese Macon ve státě Illi-nois. Jak už to tehdy v Americe bývalo běžné, mladý Lincoln vystřídal celou řadu různorodých povolání. Byl obchodním příručím, dřevorub-cem, lodníkem na Mississippi, obcho

dníkem a poštmistrem. Vedle toho

v New Salemu ještě studoval práva a pak vykonával advokátní praxi. V roce 1834 byl zvolen do Sněmovny státu Illinois. O tři roky později založil s J. T. Stuartem společnou advokátní kancelář. V letech 1847 až 1849 působil jako poslanec Sněmovny reprezentantů USA ve Washing-tonu. Mezitím se ještě stačil oženit s Mary Toddovou, pocházející ze zá-možné rodiny z Kentucky, a právě tento sňatek upevnil jeho postavení ve Springfi

eldu, hlavním městě státu Illinoi

s. Lincolnova choť, jejíž křehký

duševní stav se postupně zhoršoval, zejména v důsledku úmrtí tří z jejích čtyř dětí, zpočátku značně přispěla k politickému a společenskému vze-stupu svého muže. Navzdory pikantním historkám, jaké obvykle kolují kolem významných osobností, jí byl Lincoln věrný po celou dobu jejich manželského soužití.

Jak již bylo řečeno, Lincoln náležel k zapáleným budovatelům nové

Republikánské strany. Rovněž se velmi agilně angažoval ve prospěch kon-stituování Kansasu jako svobodného stát

u. Právě z této doby je Lincoln

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

2

4

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

5

27.1.2009 16:31:50 Předehra 25

znám jako zdatný politický protivník jednoho z nejvýznamnějších členů Republikánské strany, už vzpomínaného Stephena Douglase, když s ním sváděl tehdy ještě neúspěšný politický zápas. Jednalo se o místo senátora za stát Illinois.

V průběhu velmi ostré prezidentské volební kampaně se Lincoln

stal mluvčím ofi

ciálního názoru republikánů na problematiku otroc

tví. Přesněji řečeno, hájil princip zachování statu quo. Od samého za-čátku prokazoval, že je zastáncem umírněné a smířlivé politiky. Avšak jako prozíravý státník včas pochopil potřeby doby. I proto se angažo-val ve prospěch přijetí dalšího významného zákonného opatření, jakým byl Homestead Act, aneb zákon o usedlostech. Zatímco příslib tohoto zákona představoval centrální volební heslo Republikánské strany na Středozápadě, na Severozápadě jim

získal tisíce hlas

ů příslib zlepšení

dopravy, zvýšení ochranných cel a zdokonalení bankovního systému. Nicméně, hlavní téma voleb – byť přímo nevyslovené – byla otázka, zda budou Spojené státy ovládány jižními plantážníky nebo severními prů-myslníky a bankéři.

Abraham Lincoln – vítěz prezidentských voleb v USA v listopadu 1860

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

2

5

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

5

27.1.2009 16:31:50 Hvězdy proti hvězdám

Je zajímavé, že Lincoln se osobně ve volební kampani nijak zvlášť na

veřejnosti neprojevoval. Ostatně by

l dobře znám jako muž neobyčejné

píle se skromností průkopníka, jenž se vypracoval z chudých poměrů a stále zůstal spjat s prostými lidmi, jejichž zájmy slíbil hájit. A nebyl dů-vod mu nevěřit. Takže se víceméně zdržoval ve svém štábu ve Springfi

-

eldu ve státě Illinois, odkud celý svůj politický zápas o Bílý dům vel-mi dovedně dirigoval. A také nutno zdůraznit, že samotná předvolební atmo sféra zmobilizovala americkou veřejnost v doposud nevídané míře. Když byly 6. listopadu 1860 sečteny hlasy, mohl federální volební výbor prohlásit, že účast voličů přesáhla 80 procent. Lincoln získal 1 865 593 hlasů, což bylo 39,8 % z celkového počtu voličů. Pro Douglase se vyslovi-lo 1 382 713 voličů (29,5 %). Jižané Breckinridge a Bell obdrželi 848 356 hlasů (18,1 %), respektive 592 906 hlasů (12,6 %).

Tento Lincolnův obrovský volební úspěch, zajištěný zejména hlasy

obyvatel Severu a Západu, způsobil velký zlom v dosavadním politickém vývoji Spojených států. Po třicetileté vládě demokratů se k moci dosta-la strana, která byla nejen druhá,

ale vlastně i úplně nová. Třebaže se

Lincoln mohl těšit z nesporně velkého volebního úspěchu, protože byl kromě jednoho zvolen všemi severními státy, nelze hovořit o naprosté většině národa. A to proto, že jeho tři soupeři – Stephen Douglas ze Se-veru, John Breckinridge a John Bell z Jihu – dostali dohromady téměř o milion hlasů víc než on.

Velmi těžká situace, do jaké tehdy Spojené státy vstupovaly, si žádala,

aby na vysoké profesionální i mravní úrovni byli rovněž členové pre-zidentova týmu. Koho si Lincoln vybral? Za viceprezidenta si Lincoln zvolil stejně starého, rozvážného, byť poněkud konzervativně laděného politika

Hannibala Hamlina

. Přišel ze státu Maine, kde býval guverné

rem, ale měl také zkušenosti ze zákonodárného sboru, kde jistý čas půso-bil jako senátor za svůj domovský stát. Od samého začátku zastával vůči otroctví vyhraněné postoje a rozhodně požadoval zrovnoprávnění všech amerických občanů bez ohledu na pleť, náboženství či pohlaví. Lincolna si velice vážil a lidsky ho měl velmi rád.

V rozestavení členů administrativy do jednotlivých rezortů prokázal

Lincoln vysoký smysl pro politickou prozíravost, když zejména klíčové – fi

nance, zahraničí a spravedlnost – svěřil svým dosavadním konkuren

tům v Republikánské straně. Konkrétně to vypadalo tak, že úsek fi

nancí

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

2

6

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

5

27.1.2009 16:31:50 Předehra 27

Lincoln vložil do rukou o rok staršímu politikovi ze státu Ohio a jedno-mu ze zakladatelů Republikánské strany, kterým byl

Salmon P. Chase.

Jako ministr fi

nancí neměl valnou důvěru ani v bankéře, ani v papírové

peníze. Ale pak dospěl k jinému názoru a oboje horečně prosazoval. Po-kud šlo o ministra zahraničí, byl Lincoln nucen respektovat fakt, že je „menšinovým“ prezidentem, jenž v mnoh

a záležitostech závisí na lidech,

s nimiž ne vždy a ve všem může souhlasit, ale které kvůli rovnováze ve „vládním člunu“ nutně potřebuje. Jinak řečeno, Lincoln touto strategic-ky významnou rolí ve svém kabinetu obsadil

Williamem H. Sewardem,

jenž byl jeho hlavním oponentem při fi

nálním výběru kandidáta Repub

likánské strany na jejím sjezdu v

Chicagu. O sedm let starší Seward rád

hledal na Lincolnovi chyby a nedostatky, ale na veřejnosti zásadně do-držoval loajalitu a vždy říkal „prezident je z nás nejlepším“. Přišel z New Yorku, kde býval guvernérem a pak také senátorem amerického Kongre-su. Za ministra spravedlnosti si Lincoln vybral

Edwarda Batese,

jenž byl

se svými 68 lety nejstarším ve vládě. Tento člen kabinetu, jediný vybraný z území západně od řeky Mississippi, velmi často prezidentovi oponoval a nakonec sám po dvou letech rezignoval.

Schopným, i když velice opatrným, byl ministr námořnictva

Gideon

Welles

z Connecticutu, který si kvůli svému hustému plnovousu a ostře

řezaným rysům v obličeji vysloužil přezdívku „otec Neptun“. Byl o šest let starší než prezident. Druhým nejstarším členem administrativy byl

Klíčové osobnosti Lincolnovy administrativy – ministr fi

nancí

Salmon P. Chase (vlevo) a ministr zahraničí William H. Seward

H

v

z

d

y

p

r

o

t

i

h

v

z

d

á

m

_

r

e

l

-

c

.

i

n

d

d

2

7

2

7

.

1

.

2

9

1

6

:

3

1

:

5

27.1.2009 16:31:50

Hvězdy proti hvězdám

ministr války

Simon Cameron

.

Narodil se v roce 1799 v Pensylvánii.

Jeho příchod na tento velmi odpovědný úsek byl výsledkem zákulisního jednání na shora zmiňovaném nominačním chicagském sjezdu Republi-kánské strany. K věrným Lincolno

vým stoupencům náleželi ministr vni

tra Caleb B. Smith z Indiany a ministr pošt Montgomery Blair ze státu

Maryland, zapálený zastánce jednoty Unie.

Lincoln měl samozřejmě neobyčejný zájem rovněž o to, jak jsou říze

ny ozbrojené síly. Vrchním velitelem pozemní armády byl

generál Win

fi

eld Scott

, rarita v řadách velitelského sboru. Narodil se totiž v roce 1786

a jako chlapec ještě pamatoval George Washingtona. Zosobňoval hlavní válečné aktivity Spojených států v pr

vní polovině 19. století. Sloužil ne

přetržitě v různých velitelských funkcích od anglo-americké války roku 1812 přes válku s Mexikem o Texas v roce 1846 až po třetí válku s indi-ánským kmenem Seminolů v letech 1855–1858, po které byli tito Indiáni defi

nitivně



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.