knihy
abz.cz
+420 595 782 815
sleva
Kniha:
Dílo Jaroslava Seiferta, sv. 12 -- Hvězdy nad Rajskou zahradou/ Publicistika 1921-1932/ Dubia/ Společná prohlášení
Autor:
Jaroslav Seifert
Kdy zboží dostanu
| Nakladatelství: | » AKROPOLIS |
| Médium / forma: | Tištěná kniha |
| Rok vydání: | 13.09.2004 |
| Počet stran: | 499 |
| Rozměr: | 24 cm |
| Úprava: | ilustrace |
| Vydání: | V tomto souboru 1. vyd. |
| Spolupracovali: |
Publicistika 1921-1932 Dubia Společná prohlášení / Jaroslav Seifert edičně připravil Jiří Brabec |
| Jazyk: | česky |
| ISBN: | 807304031X |
| EAN: | 9788073040314 |
Dvanáctý díl autorových spisů shrnuje publicistické práce z let 1921-1932. Jde o eseje, vzpomínkové texty, reflexe, kritiky a drobnou publicistiku. Výše zmíněné texty, v jejichž čele stojí již dříve publikovaný soubor fejetonů Hvězdy nad Rajskou zahradou (1929), jsou, s výjimkou uvedeného, publikovány takto souhrnně prvně. Soubor představuje rozsáhlou část Seifertova díla, která úzce souvisí s jeho básnickým dílem - jedná se o komentáře tvůrčích postupů nebo o interpretace kulturního, literárního, politického kontextu. Svazek, zejména svým obsahem, dokumentuje proměnlivost Seifertova vývoje od komunisticky radikálních textů z let 1921 až po jejich opak, kdy je v roce 1929 po podpisu známého prohlášení sedmi spisovatelů vyloučen z KSČ a přispívá do periodik sociálnědemokratické orientace. Uvedený svazek rovněž obsahuje oddíl Dubií (texty na jejichž vzniku se podílel) a Společná prohlášení, na nichž se autorsky nepodílel, byl však pod nimi podepsán a ztotožňoval se s těmito výzvami či protesty. Texty doprovází dobové ilustrace. Převažuje Adolf Hoffmeister, zastoupen je i František Gellner.
První ze dvou svazků, soustřeďujících Seifertovu publicistiku, která se zde vůbec poprvé dočkala knižního vydání. Od počátku dvacátých let minulého století pracoval Jaroslav Seifert jako novinář. Paralelně se svojí básnickou tvorbou publikoval fejetony, články, komentáře, referáty o knihách a divadle, poznámky, sloupky, glosy, které jsou dosud známé jen z nepatrné části (Rudé právo, Proletkult, Rovnost, Ranní noviny, Právo lidu, Rozpravy Aventina, Literární noviny ad.). První svazek zahrnuje všechny dostupné Seifertovy prozaické texty z let 1921-1932. Titul Hvězdy nad Rajskou zahradou jsme zvolili podle knížky vzpomínek, kterou Seifert vydal samostatně roku 1929. V dalších částech otiskujeme chronologicky seřazené fejetony, které často přibližují básníkovy životní osudy, dále řadu jeho komentářů k umělecké tvorbě a kulturně politických statí, v nichž se zračí cesta od mladistvého nadšení z revoluční vize až k deziluzi a k ráznému rozchodu s komunistickou ideologií. Kniha přináší nové poznání Seifertovy osobnosti básnické i lidské a zároveň je jakýmsi osobitým komentářem k období první republiky. Svazek obsahuje též kolektivní provolání, která Seifert podepsal, včetně prohlášení sedmi komunistických spisovatelů proti vedení komunistické strany z roku 1929.
* 20. století
* 1901-1986 * 1921-1932
Česká poezie -- 1918-1939
Publicistika -- Česko -- 20. stol.
Katalog předmětový > P > Publicistika > Česko
Katalog předmětový > S > Seifert, Jaroslav, 1901-1986
Katalog předmětový > A > * 20. století
Próza - beletrie > Další formy prózy > Výbory
Próza - beletrie > Další formy prózy > Spisy > Sebrané spisy
Katalog vybraných autorů > S > Seifert - Jaroslav Seifert
Katalog nakladatelství > A > AKROPOLIS
Dílo Jaroslava Seiferta, svazek 13
Dílo Jaroslava Seiferta, svazek 5
JAROSLAV SEIFERT
23. 9. 1901 - 10. 1. 1986
Jaroslav Seifert (23. září 1901, Praha - 10. ledna 1986, Praha) byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Spoluzakladatel poetismu. Nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984), národní umělec.
Studoval na několika gymnáziích, studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin. V této době Seifert trávil mnoho času po pražských pivnicích, kde skládal básně za pivo.
Jeho první básnická sbírka byla vydána v roce 1921, v tomto roce též vstoupil do Komunistické strany Československa. Ve 20. letech byl považován za hlavního představitele československé umělecké avantgardy.
V březnu 1929 byl, spolu se šesti dalšími předními komunistickými spisovateli, vyloučen z komunistické strany, protože podepsal Manifest sedmi protestující proti bolševizaci v novém vedení Komunistické strany Československa. Následně vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické.
V roce 1949 Seifert zanechal žurnalismu a začal se věnovat výhradně literatuře. Jeho poezie byla poctěna významnými státními cenami v letech 1936, 1955 a 1968. V roce 1967 byl jmenován národním umělcem. V letech 1968-1970 byl předsedou Československého svazu spisovatelů. V prosinci 1976 patřil mezi první signatáře Charty 77. Za své aktivní vystupování byl v období tzv. normalizace nucen odejít do ústraní. V tomto období byl stále více orientován na český disent, jeho díla pravidelně vycházela v samizdatu.
V roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu, kterou však za něj přebírala jeho dcera, a to kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu. Ačkoli to byla velmi významná událost, ve sdělovacích prostředcích ovládaných tehdejším režimem o tom padla jenom suchá zmínka.
Pracoval jako redaktor mnoha novin a časopisů Rudé právo, Rovnost, Sršatec, Reflektor. Seifert také působil jako zaměstnanec Lidového domu. Seifert se podílel na vzniku a činnosti skupiny Devětsil, společně s Karlem Teigem redigoval Revoluční sborník Devětsilu a mezinárodní revue Disk.Po roce 1945 vedl literární časopis Kytice a redigoval básnickou edici Klín (nakladatelství Práce). Básně tiskl (od roku 1920) především v Právu lidu, Kmeni a Červnu.
Počátkem roku 1986 Jaroslav Seifert umírá. Státní pohřeb v Rudolfinu hrozil přerůst v protikomunistickou manifestaci, a proto ministerstvo vnitra z příprav pohřbu vyloučilo rodinu. Církevní rozloučení konané v břevnovském kostele sv. Markéty bylo pod dohledem státní bezpečnosti. Místem posledního spočinutí Jaroslava Seiferta jsou Kralupy nad Vltavou, odkud pocházeli jeho prarodiče z matčiny strany.
Jeho přáteli z mládí byli např. Josef Hora a Jiří Mahen. V 70. letech se spřátelil se slovenským hercem Ladislavem Chudíkem. Jejich vzájemná korespondence (vydaná v knize Tichý dvojhlas) začala dopisem, ve kterém Ladislav Chudík obdivoval Seifertovu poezii, díky které se naučil výborně česky. Později se z nich stali dobří přátelé. Dodnes předčítá Ladislav Chudík každoročně o Vánocích Seifertovy básně.
