načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Hvězdy nad hlavou – Marissa Meyerová

Hvězdy nad hlavou

Elektronická kniha: Hvězdy nad hlavou
Autor: Marissa Meyerová

Fanoušci Měsíčních kronik v této knize najdou devět povídek, v nichž si mohou přečíst o minulosti svých oblíbených postav. Soustředí se na klíčové momenty raného života hrdinů, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  249
+
-
8,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79% 93%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EGMONT
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 285
Rozměr: 21 cm
Vydání: První vydání
Spolupracovali: z anglického originálu přeložila Martina Šímová
Skupina třídění: Americká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-252-3884-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Fanoušci Měsíčních kronik v této knize najdou devět povídek, v nichž si mohou přečíst o minulosti svých oblíbených postav. Soustředí se na klíčové momenty raného života hrdinů, které ovlivnily jejich budoucí život: vyjde najevo, jak se Cinder ocitla pod ochranou Michelle Benoitové a jak se sžívala se svou adoptivní rodinou v Novém Pekingu; co přimělo Winter k rozhodnutí nikdy nepoužít svůj měsíční dar; co vedlo k uvěznění Cress v satelitu a k Vlkovu postavení alfy v královnině armádě. Navíc blíže rozvede moment prvního Kaiova a Cindeřina setkání - tentokrát z princova pohledu - a dokonce se dostane i na dlouho očekávanou svatbu. Jako bonus je v rámci této knihy do světa Měsíčních kronik výjimečně zahrnuto také převypávění další pohádky - povídka Malá androidka odkazuje na známý příběh Andersenovy Malé mořské víly. Sbírka povídek o životních křižovatkách hrdinek autorčiny série Měsíční kroniky.

Popis nakladatele

Jak se Cinder ocitla pod ochranou Michelle Benoitové? Co přimělo Winter k rozhodnutí nikdy nepoužít svůj měsíční dar? A co vedlo k uvěznění Cress v satelitu a k Vlkovu postavení alfy v královnině armádě? Fanoušci Měsíčních kronik v této knize najdou devět povídek, v nichž si mohou přečíst o minulosti svých oblíbených postav. Soustředí se na klíčové momenty raného života hrdinů, které ovlivnily jejich budoucí život.

Zařazeno v kategoriích
Marissa Meyerová - další tituly autora:
Cinder - Měsíční kroniky Cinder
 (e-book)
Cress - Měsíční kroniky Cress - Měsíční kroniky
 (e-book)
Bez srdce Bez srdce
Iko Iko
Protivníci Protivníci
 (e-book)
Protivníci Protivníci
 
K elektronické knize "Hvězdy nad hlavou" doporučujeme také:
 (e-book)
Nejkrásnější - Měsíční kroniky Nejkrásnější
 (e-book)
Cress - Měsíční kroniky Cress - Měsíční kroniky
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Hvězdy nad hlavou

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.egmont.cz

www.albatrosmedia.cz

Marissa Meyerová

Hvězdy nad hlavou – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Marissa Meyerová

ME

ˇ

SÍČNÍ KRONIKY

HVE

ˇ

ZDY

NAD HLAVOU


Pro Sloane a Deaney


Obsah

STRÁŽKYNĚ 7

ZÁVADY 43

KRÁLOVNINAARMÁDA 67

CARSWELLŮVPRŮVODCEZA ŠTĚSTÍM 94

AŽPŘEJDESLUNCESVIT 124

PRINCEZNAA STRÁŽCE 140

MALÁANDROIDKA 186

MECHANIČKA 222

NĚCOSTARÉHO,NĚCONOVÉHO 238



o

o

BOOK

One

They took away her beautiful clothes,

dressed her in an old gray smock,

and gave her wooden shoes.

Strážkyneˇ

MICHELLEPŘEJELAPRSTEMPO PŘENOSNÉOBRAZOVCEA LIStovalaalbem,které jí ráno poslalavnučka.Luc vzal Scarletk rozvalinámLouvrua Scarletpořídiladesítkyfotografiístarých soch a rozpadajícíchse trosek.Byla tu dokoncei fotka, na kterébyli s Lukemspolečně– měli na soběvelké vlněné kabátya choulilise vedle sochy,které chybělapaže. Kamenná žena jako kdybyk nimpatřilaa bylaprávoplatnoučlenkou jejichskupiny.

Michelle se k fotografiineustále vracela. Byl to jediný společnýobrázekLuka a Scarletv celémalbu. Luc se jako obvykle tvářil odtažitěa chladně– vždyckydělal, co mohl, aby působilsofistikovanýmdojmem–, ale Scarletinširokýúsměv byl plný životaa radosti.Oči jí zářily,chyběljí jeden přední zub a zrzavékudrnatévlasy měla zastrčenéza límcemkabátu.Vypadalašťastně.

Luc se tentokrátsnažil,což Michellezahřálou srdce.Byla to vítanázměnapo zprávách,které od vnučkyobvykledostávala.Měla to doma těžké...od té doby, co její matkaodešla. I kdyžvlastněne. Michellevěděla,že těžké to bylo už dlouho předtím.Od prvníchvílejí bylo jasné,že se její syn k rodi

• 8 •

čovstvínehodí.Byl příliš marnivýa sobeckýa jehomladá žena byla stejnájako on. Jejichvztahbyl vášnivýa dramatický a od saméhozačátkuodsouzenýk zániku.Hádalise v podstatěod doby,kdy spolu začalichodit– byly to velké  hádky,při nichž se třískalonádobím,a sousedénejednouvo- lali policii.Když oznámili,že čekajídítě, Michellese snažila předstíratradost.Jenže neslavnýkonecjejich manželstvíbyl nevyhnutelnýa ona věděla,že jeho hlavníobětí bude právě  todítě.

Většinou jí nezbývalonic jinéhonež číst mezi řádky zpráv,které jí vnučkaposlala,protožeLuc jí nikdynic neřekl. „Nudímse a čekám,až se táta vrátí domů“znamenalo Luc se zase tahá po hospodách a jeho šestiletá dcera je doma sama. Nebo „Díky za dárekk narozeninám.Táta říkal, že mě vezme do zábavníhoparku,jakmilebude hezky“znamenaloLuc na narozeniny své dcery opět zapomněl a doufá, že než nastane jaro, na jeho slib o zábavním parku si ani nevzpomene.Nebo „Sousedka už zase přineslak večeřiratatouille– potřetíza tenhle týden.Dává do ní moc cuketya já cuketuNESNÁŠÍM,ale táta řekl, že jsem nezdvořiláa poslalmě do pokojíčku“znamenalo Luc promrhal jejich týdenní rozpočet při hazardu, ale v domě bydlí hodná, všímavá sousedka – anebo ji okouzlil Lukův úsměv a ještě jí nedošlo, že jde o bezpáteřního lumpa.

Michellesi povzdechla.Svéhosyna milovala,ale už dlouhou dobu k němunemělažádnouúctu. Věděla,že na viněje i ona. Přece jen ho vychovala.Možnáho moc rozmazlovala, anebomoc málo. Možnáže potřebovalotce, který by ho vedl. Možná...

Když se ozvalozaklepání,trhla sebou.Zvedlaoči od přenosné obrazovky, od nezřetelné tváře svéhosyna, s nímž za poslednírok promluvilastěží deset vět. Nejspíšto bylo nějakédítě ze sousedství,které shánělopenízepro veřejnou sbírku.Anebosiněkdoz městapřišelpropárvajec.

• 9 •

Položila obrazovku na  stolek vedle svého oblíbeného

křesla,postavilase a vyšlaz ložnice.Odtudpokračovaladolů

po úzkýchschodech,které zavrzalytak jako vždycky,a pak

do malépředsíněsvé nevelkéfarmy.Neobtěžovalase pohle-

dem do kukátkaa jednodušeotevřeladveře zavěšenéna sta

rýchzrezivělýchpantech.

V příštímokamžikuse jí zastavilosrdce.Země jako by se

přestalaotáčetkolemsvéosy.

Michelleo krokustoupilaa chytilase dveří, aby neupadla.

„Logane.“

Jeho jménoji zasáhlojako padajícímeteorita vyrazilojí

z plicvšechenvzduch.

Loganopětovaljejí upřenýpohled.Logan.Její Logan.Pá-

travě po ní těkal očima.Byly stejněpronikavéa hlubokéjako

dřív, ale lemovalyje vějířkyvrásek,které neznala.Neviděla

hovícnežtřicetlet.

„Dobrýden, Michelle.“Jeho hlas byl unavenějšínež ten,

který kdysi dávnozbožňovala,ale pořádji dokázalnaplnit

vzpomínkamia hřejivýmteplem.„Moc se omlouvám,že jsem

semtakhlevpadl,alezoufalepotřebujutvoupomoc.“

Když ji přizvali,aby se po bokupozemskýchdiplomatůzúčast

nila oficiálnícesty na Měsíc,byla zároveňpyšnái vyděšená.

Šlo o prvnívládnínávštěvuza celégenerace.Byla jednímze

čtyř pilotů,kteří se na misipodíleli,a od jejíchkolegůji dělilo

přinejmenšímdeset let. Byla to velká čest, přestoževětšinalidí,

kterýmse o cestěpřed odletemzmínila,ji považovalaza bláz

na.Nechápali,jako něčemtakovémmůževůbecuvažovat.

„Měsíc?“ptali se nevěřícně.„Ty dobrovolněpoletíšna Mě

síc? Ale vždyť tě tam zavraždí!Vymyjíti mozeka udělajíz tebe

otrokyni.Užsenikdynevrátíš!“

-1—

0—

+1—

• 86 •

Scarlet and Cinder shared a look. “Naturally, she told me that

you’re a fantastic pi lot,” said Scarlet, grabbing her red hoodie off a crate. Though it had been badly torn in Paris, she’d stitched it up as well as she could. “Absolutely top- notch.”

“I think she was practicing her sarcasm,” said Iko.

Thorne glared, but Cinder only shrugged.

“I’m just saying,” continued Scarlet, threading her arms

through the sleeves, “it may not be an easy attachment. You have to dock slowly, and don’t leave the pod until you’re sure the satellite’s system is compatible and you have a secure connection.”

“I can handle it,” said Thorne. Winking, he reached out and

gave Scarlet’s nose a tweak, ignoring how Wolf bristled behind her. “But you sure are sweet to be so concerned about me.”

q

THE DOCKING CLAMP ENGAGED ON THORNE’S SECOND attempt, which he thought was pretty good for never having docked with a satellite before. He hoped Scarlet was watching, after she’d so brazenly doubted his abilities. He checked the connection before putting the podship into standby mode and unlatching his harness. Through the window he could see the curving side of the satellite and one of its circular g yrodines whirling lazily overhead, propelling the satellite through space. He could see only the edge of the docking hatch through the ship’s windows, but it appeared secure, and his instruments were telling him that the pressure and oxygen levels made it safe to exit his ship.

He tugged his collar away from his throat. He was not, by na

ture, a paranoid man, but dealing with Lunars gave him more hesitation that he was accustomed to, even young, semi- cute ones.


• 10 •

Smálase a z jejichvarovánísi nic nedělala.Byla si jistá, že za hororovýmibáchorkamio měsíčňanechstojí pověrčivost, nikolivfakta. Věřila,že měsíčňanéjsou dobří i zlí – stejnějako pozemšťané.Jistětonebudoujenzrůdy.

A navícbyla jen pilot. S politickýmijednánímia důležitými schůzkaminebudemít nic společného.Dokonceani nevěděla,jaký má mise cíl. Třicetidennínávštěvustráví tím, že si bude užívatprosluléhopřepychuhlavníhoměstaArtemidy, a domůse vrátí se spoustouzábavnýchhistorek.Nějaké hloupéměstskélegendyjí nezabránív tom,aby se podílela na důležitéhistorickéudálosti.

Krátcepo příletuobdrželapropustkua vzápětízjistila,že Artemidaje přesnětaková,jak si představovala...a ještěúžas- nější. Místa mezi stavbamiz bíléhokamenevyplňovalybujné zahradya širokánádvoří.Nad rozlehlýmihonosnýmisídly se tyčily stromy– některésahalyskoro až k biokupoli,která zakrývalaměsto.I z té nejmenšíuličkyse linula hudba,sklenice přetékalyvínema každý,koho potkala,byl usměvavýa bezstarostný.Přestožese o tomslůvkemnezmínili,všichnipo- znali, že je pozemšťanka,a každýbohatýobchodníka šlech- tic považovalza svouosobnípovinnostse postarato to, aby siměstoužilazpůsobem,o kterémsejíaninesnilo.

Od jejíhopříletuuplynulypouhéčtyři dny. Zrovnabyla na hlavnímnáměstíve společnostimimořádněpohledného muže a  tančila kolem obrovských slunečních hodin, když vtom špatnědošláplaa upadla.Vykřiklabolestí– hned jí bylo jasné,že má zvrtnutýkotník.Její společníkpřivolalmagnetické levitačnízařízení ne nepodobnépojízdnému vozíku a dopraviljina nejbližšízdravotníkliniku.

PrávětampotkalaLogana.

Pracovaljako lékař, byl o pár let starší než ona a Michelle okamžitěpoznala,že je jiný než ostatníměsíčňané.Byl vážnější, měl přemýšlivéoči, ale to nebylovšechno.Byl tak nějak...

• 11 •

nedokonalý.Prohlíželjí kotníka onasi zase prohlíželajeho. Byl prostřednípostavya mělsvětlehnědérozcuchanévlasy. Na tvářiměl mateřskéznaménkoa koutekúst na jednéstraně pokleslý,dokoncei kdyžse usmíval.Vypadaldobře,alespoň podlepozemskýchměřítek,aletadyna Měsíci...

Teprvekdyž jí došlo,že nepoužíváosobníkouzlo,uvědo- milasi,ževšichni,kteréaždo tédobypotkala,todělali.

Nabídljí, aby si odpočinulav anabiotickénádrži,ale Michellezavrtělahlavou.

„Zahojísetorychleji,“řeklzmateně.

„Nemámrádauzavřenéprostory,“vysvětlilamu.

„Pak pro vás musí být hroznébýt celou dobu uvězněná tadypodbiokupolí.“

Dál už na ni nenaléhala začaljí kotníkpěkněpostaru ovazovat.Běhemnásledujícíchlet si mnohokrátvzpomněla na jehocitlivéa obratnéruce.

„Je to tu překrásné,“řekla. „Nepřipadámsi tady ani trochuuvězněná.“

„Jistě.Postavilijsmesitadyopravdumocpěknévězení.“

Byla to první nelichotivápoznámka,kterouohledněMě- sícezaslechla.

„Vysvůjdomovpovažujeteza vězení?“

Náhlevzhlédla zabodlse do ní pohledem.Dlouhomlčel, ticho se táhlo. Místo aby jí odpovědělna otázku,tlumeněza- šeptal:„Je pravda,že je oblohana Zemistejněmodrájako křídlasojky?“

Toho dne přestaliaristokratéa jejichnafintěnéoblečení Michellezajímat(zvlášťpotom,co jí Loganprozradil,že ten muž, se kterýmtančilana slunečníchhodinách,byl dost starý na to,aby byl jejím dědečkem).Každouvolnoutrávila s Loganem.Oba věděli,že je to dočasné.Čas neúprosněběžel. Jednohodne se bude musetvrátit zpět na Zem.Nikdynedou- fala, že by mohl odletěts ní. Měsíčníemigračnípravidlabyla

• 12 •

přísná– nevidělirádi, když jejich obyvateléněkamodjížděli,

a Zemějena svémúzemíjednodušenechtěla.

Možnái protobyl jejich milostnýpoměrtak silný a váš

nivý. Mluvilispoluo všem– o politice,míru,Měsíci,Zemi,

o konstelacícha dějinách,o mytologiia dětskýchříkankách.

Vyprávěljí děsivézvěstio tom,jak se na Měsícizacházís chu

dým obyvatelstvemve vnějšíchsektorech,a navždytak se

třel třpytivépozlátko,kterýmjí Artemidapoprvéučarovala.

Povědělamu o svémsnu. Doufala,že jednouodejdez armády

a koupísi maloufarmu.Ukázaljí to nejlepšímísto ve městě,

ze kteréhobylo vidět Mléčnoudráhu,a kdyžse poprvémilo

vali,nočníoblohurozzářilmeteorickýroj.

Když nastalčas odejít,nedalisi žádnédárkyna rozlouče

nou. Neplakali.Naposledyji políbil,Michellenastoupilana loď

směřujícízpátkyna Zema to bylo naposledy,kdy doktora

LoganaTanneraviděla.

Když skoro o dva měsícepozdějizjistila,že je těhotná,ani

ji nenapadlo,že by se ho měla pokusitzkontaktovat.Byla si

jistá,žebytostejněnicnezměnilo.

,„O jejísmrti jsme se dozvědělipřed několikaměsíci,“řekla

Michellea přitiskladlaň na skleněnévíko anabiotickénádr

že, která byla schovanápod hromadoustarýchpokrývekpro

koně v úložnémprostorupronajatéhovznášedla.Měla co dě

lat, aby se jí nezvedlžaludek.Rozrušiloji máloco,ale ještě

nikdynebylasvědkemněčehotak smutnéhoa zároveňtak

odporného.Z velikostitělíčkausuzovala,že dítěti mohoubýt

tři, nanejvýščtyři roky. Holčičkavypadalaspíš jako mrtvolka

– byla znetvořenáa popálená.Bylo těžké uvěřit,že vůbecžije.

„Říká se... Podle některýchkonspiračníchteorií možnápřeži

laa Levanasetosnažíutajit.Játomualenevěřím.“

-1—

0—

+1—

• 86 •

Scarlet and Cinder shared a look. “Naturally, she told me that

you’re a fantastic pi lot,” said Scarlet, grabbing her red hoodie off a crate. Though it had been badly torn in Paris, she’d stitched it up as well as she could. “Absolutely top- notch.”

“I think she was practicing her sarcasm,” said Iko.

Thorne glared, but Cinder only shrugged.

“I’m just saying,” continued Scarlet, threading her arms

through the sleeves, “it may not be an easy attachment. You have to dock slowly, and don’t leave the pod until you’re sure the satellite’s system is compatible and you have a secure connection.”

“I can handle it,” said Thorne. Winking, he reached out and

gave Scarlet’s nose a tweak, ignoring how Wolf bristled behind her. “But you sure are sweet to be so concerned about me.”

q

THE DOCKING CLAMP ENGAGED ON THORNE’S SECOND attempt, which he thought was pretty good for never having docked with a satellite before. He hoped Scarlet was watching, after she’d so brazenly doubted his abilities. He checked the connection before putting the podship into standby mode and unlatching his harness. Through the window he could see the curving side of the satellite and one of its circular g yrodines whirling lazily overhead, propelling the satellite through space. He could see only the edge of the docking hatch through the ship’s windows, but it appeared secure, and his instruments were telling him that the pressure and oxygen levels made it safe to exit his ship.

He tugged his collar away from his throat. He was not, by na

ture, a paranoid man, but dealing with Lunars gave him more hesitation that he was accustomed to, even young, semi- cute ones.


• 13 •

„Tojedobře,“řeklLogan.„Chceme,abysivšichnimysleli, žejemrtvá,hlavněkrálovna.Jedinětakbudev bezpečí.“

„PrinceznaSelene,“zašeptalaMichelle.To přece nemohla býtpravda.Nicz tohosenezdáloskutečné.

Loganbyl na Zemi.PrinceznaSelenežila. Přivezlji k ní domů.

„Tohlemána svědomíoheň?“

„Ano. Stalo se to v dětskémpokoji.Levanatvrdí, že to byla nehoda,ale já myslím,že to naplánovali.Myslím,že se ji Levanapokusilazabít,abyzískalatrůn.“

Michelleznechucenězavrtělahlavou.„Víštojistě?“

Loganupíraltmavéoči na princezninotělíčkoschované ve skleněnénádrži.„Zápalkya svíčkyjsou na Měsícivzácné. Pod kupolemise jakékoliznečišťovánívzduchubere velmi vážně.Nedokážusi představitjedinýdůvod,proč by chůva mělasvíčku,anijakbysek nídostala.A pročbyjizapalovala za bíléhodne v domečkuna hraní?“Povzdechlsi a opětoval Michellinpohled.„Moje kolegyně,doktorkaEliotová,prohléd- la princeznujako první,prohlásilaji za mrtvoua nechalajejí tělo odnéstz paláce.Její duchapřítomnostSelenezachránila život. Před dvěmaměsícibyla obviněnaz velezrady,i když podrobnostio jejímdomnělémzločinunikdyneuveřejnili. Myslímsi, že ji mučili,aby z ní dostaliinformace,a nakonec ji zabili.V tu chvíli jsem pochopil,že musímpryč. Že musíme seSeleneutéct.“

„Kdodalšío tomví?“

„Nejsemsi jistý. MladýSage Darnel,bioinženýr,začal být těsně před mým odjezdempodezřívavý.Ptal se mě na věci, které až se až příliš blížilypravdě,ale nevím,jestli mu cokoliv z tohodošlo, anebojen střílel naslepo.Možnájsem prostějen paranoidní.

„Jestlito skutečněví, myslíš,že by... je tvým spojencem, nebo...“

• 14 •

Zavrtělhlavou.„Nevím.V Artemidějsme natolikzabředlí v těchnašichmanipulacích,že nikdynepoznám,kdo je s režimemspokojenýa kdo Levanunenávidístejnějako já.“ Rozhořčeněsi odfrkl.„Teď už se s tím stejněnedá nic dělat. Určitěmě podezírají,když jsem najednouzmizel,ale nemohl jsem tam zůstat.Ona tam nemohlazůstat.“Nádržvydalatlu- menýzvuk,jakobys jehoslovysouhlasila.

„Co když tě sem přijdouhledat?“Michellese rozbušilo srdce. Najednou ucítila na  ramenou obrovskou tíhu. KrálovnaLevanabyla nejmocnějšíženouv galaxii.Pokudbyly Loganovyteoriepravdivé,nepřestanepo princezněpátrat a všichni,kdoSelenepomůžou,budouv nebezpečí.

„Nemyslímsi, že by mě sem dokázalivystopovat,“řekl Logan,ale netvářilse moc přesvědčivě.„Od příletujsem šestkrát změnilloď i vznášedloa zmanipulovaljsem každého, kohojsemviděl,abyměnemohliidentifikovat.“

„Ale co náš...“zarazilase a nechtělapoužítslovovztah, „...našedřívějšístyky?Předtímjsmesipozornedávali.“

„To už je dávnoa k aférkámna Měsícidocházítak často, ženevěřím,žebysinástenkrátněkdovšímal.“

Aférkám. Proneslto slovo tak lhostejně,že Michellebodlo u srdce.Zaskočilojito.

Loganse zatvářilo něcovlídněji.Byl unavenýa příliš hubený,ale pořádjí připadalpohledný.Možnádokoncevíc, než když byli mladí.„Jsi jedinýčlověk,kterémudůvěřuju,Mi- chelle.Nevím,kamjinamjivzít.“

Její bolestse pomalurozptýlila. Zhluboka se nadechla a znovuna dítěpohlédla.„Můj dům je malý,“namítla.„Nemě- labychjikdeschovat,kdyby...“

Zaváhala.Farmupostaviliza druhééry. Přežilačtvrtou světovouválku.Polkla.

„Pumovýkryt,“ řekla. „Pod hangáremje pumovýkryt, je v němpřívodelektřinyprogenerátori všechnoostatní.

• 15 •

Loganstiskl rty k sobě,až mu zbělely.Ve tvářiměl lítost,

ale také naději.Chvíli trvalo,než konečněpřikývl.„Uvědomu-

ješ si, jakémunebezpečíse vystavíš,jestli si ji tu necháš?Je to

tennejcennějšíčlověkna planetě.“

Ta poznámkaMichelle z nějakého důvodu připomněla

Scarlet,jehovnučku.Bylajeno párletstaršínežprincezna.

Scarlet–Loganovavnučka.

Otevřelaústaa hnedjezasezavřela.

„Mrzí mě to,“ řekl Logan,který si její váháníšpatněvylo

žil.„Omlouvámse,žetěo něcotakovéhožádám.“

„Cobudešdělat?“zeptalase.

„Buduti pomáhat,dokudnebudeprinceznamimoohro-

žení životaa ty se o ni nedokážešpostarat.Potomse někde

schovám,dokud...nebudedost stará na to, abychomji probu

diliz kómatu.“

Chtělase ho zeptat,kde se hodlá skrýt a jak a kdy se vrátí.

Ale mlčela.Instinktjí napovídal,že bude lepší – bezpečnější–

tonevědět.

„A ažseprobudíz kómatu?“

Jeho výrazbyl náhle vzdálený,jako kdybyhleděldaleko

do budoucnostia pokoušelse představitsi ženu, která z dív

kymožnávyroste.

„Potomjí řeknupravdu,“odpověděl,„a pomůžují znovu

získatměsíčnítrůn.“

Scarletsedělave vlakuMaglevna lincemezi Pařížía Tou

louse.Nejelajím poprvé,ale přestoji zaskočilo,jak je to jiné,

když cestujesama.Od prvníchvílebyla napjatájako struna.

Nemělamoc peněz,takže si muselakoupitlístek do poslední

třídy, ve kterébyla velminepohodlnásedadla,zvlášťpři tak

dlouhécestě. Bála se, že se někdoposadívedle ní, zeptá se jí,

-1—

0—

+1—

• 86 •

Scarlet and Cinder shared a look. “Naturally, she told me that

you’re a fantastic pi lot,” said Scarlet, grabbing her red hoodie off a crate. Though it had been badly torn in Paris, she’d stitched it up as well as she could. “Absolutely top- notch.”

“I think she was practicing her sarcasm,” said Iko.

Thorne glared, but Cinder only shrugged.

“I’m just saying,” continued Scarlet, threading her arms

through the sleeves, “it may not be an easy attachment. You have to dock slowly, and don’t leave the pod until you’re sure the satellite’s system is compatible and you have a secure connection.”

“I can handle it,” said Thorne. Winking, he reached out and

gave Scarlet’s nose a tweak, ignoring how Wolf bristled behind her. “But you sure are sweet to be so concerned about me.”

q

THE DOCKING CLAMP ENGAGED ON THORNE’S SECOND attempt, which he thought was pretty good for never having docked with a satellite before. He hoped Scarlet was watching, after she’d so brazenly doubted his abilities. He checked the connection before putting the podship into standby mode and unlatching his harness. Through the window he could see the curving side of the satellite and one of its circular g yrodines whirling lazily overhead, propelling the satellite through space. He could see only the edge of the docking hatch through the ship’s windows, but it appeared secure, and his instruments were telling him that the pressure and oxygen levels made it safe to exit his ship.

He tugged his collar away from his throat. He was not, by na

ture, a paranoid man, but dealing with Lunars gave him more hesitation that he was accustomed to, even young, semi- cute ones.


• 16 •

kam jede, kde jsou její rodičea jestlinepotřebujepomoc.Pro jistotu měla připravenouodpověď: jede navštívitbabičku, která ji přijdevyzvednoutna nádraží.Samozřejmě,že rodiče vědí,kdeje.Samozřejmějiněkdočeká.

Samozřejmějinikdonečekal.

Vlak vjel do dalšístanice.Přitisklasi batoh k soběa tvářila

se nepříjemně,když noví cestujícíprocházelikolem.Snažila sevysílatnegativnívibrace,abyjinechalina pokoji.

Zafungovaloto. Nikdosi k ní nesedl,a kdyžse vlak znovu

zvedl na polštářmagnetickéhopole, Scarletvydechlaúlevou.

Rozepnulavrchníkapsubatohu,vytáhlaz něj přenosnou

obrazovkua do ušísi strčilabezdrátovásluchátka.Třeba tak dokážena všechnozapomenout.

Odjelaz Pařížerozhodnutáse tam už nikdy nevrátit.Bude

žítsesvoubabičkoua nikdojív tomnezabrání.

Všiml si táta vůbec,že zmizela?Nejspíšne. Asi byl pořád

ještěopilý.

Zavřelaoči – hlasitáhudbají řvala do uší– a snažilase

uklidnit.Nikamto nevedlo.Uvědomovalasi každýpohybvlaku, kláboseníostatníchcestujících,hlášeníoznamujícípříští zastávku.Sledovalapřenosnouobrazovkua čekala,že zapípá – napíšetáta, bude se ptát, kde je, bude ji prosit,aby se vrátila domů.Dorazínervózní,ustaranázpráva,možnádokoncepo- licejníhlášenío pohřešovanémdítěti.

Přehrálasi celé album,ale žádnázprávaani oznámení

nepřišly.

Za oknyvlaku míjelojedno městoza druhým,pole a vini

ce mizelyza kopci,sluncese klonilok obzoru...a žádnázprá- vanedorazila.

Vagónse postupnězaplnila nakonecse vedle ní posadil

nějakýmuž v obleku.Okamžitěstrnula,ale naštěstíse s ní nesnažilzapřísthovorani se na nicneptal.Četl si zprávy na přenosnéobrazovcea potomusnul,ale Scarletslyšelapří

-1—

0—

+1—

• 86 •

Scarlet and Cinder shared a look. “Naturally, she told me that

you’re a fantastic pi lot,” said Scarlet, grabbing her red hoodie off

a crate. Though it had been badly torn in Paris, she’d stitched it up

as well as she could. “Absolutely top- notch.”

“I think she was practicing her sarcasm,” said Iko.

Thorne glared, but Cinder only shrugged.

“I’m just saying,” continued Scarlet, threading her arms

through the sleeves, “it may not be an easy attachment. You have

to dock slowly, and don’t leave the pod until you’re sure the satel

lite’s system is compatible and you have a secure connection.”

“I can handle it,” said Thorne. Winking, he reached out and

gave Scarlet’s nose a tweak, ignoring how Wolf bristled behind her.

“But you sure are sweet to be so concerned about me.”

q

THE DOCKING CLAMP ENGAGED ON THORNE’S SECOND

attempt, which he thought was pretty good for never having

docked with a satellite before. He hoped Scarlet was watching,

after she’d so brazenly doubted his abilities. He checked the con

nection before putting the podship into standby mode and un

latching his harness. Through the window he could see the curving

side of the satellite and one of its circular g yrodines whirling lazily

overhead, propelling the satellite through space. He could see only

the edge of the docking hatch through the ship’s windows, but it

appeared secure, and his instruments were telling him that the

pressure and oxygen levels made it safe to exit his ship.

He tugged his collar away from his throat. He was not, by na

ture, a paranoid man, but dealing with Lunars gave him more hesi

tation that he was accustomed to, even young, semi- cute ones.


• 17 •

liš vyprávěnío zlodějíchzavazadela únoscíchdětí na to,aby

přestalabýtostražitá.

Albumzačalohrát znovuod začátku.Tabulev předníčás-

tivlakuoznamovala,žepříštístanicejeToulouse.Sevřelsejí

žaludek.Muselatoho muže vzbudit,aby se protáhlaven. Lekl

se a zamumlalněco o tom,že už zase málempřejel zastávku.

Zasmálse. Scarletpevněsevřelapopruhybatohua rychlese

prosmýklakolem,anižbyna nějpohlédla.

„Hej,holčičko!“

Rychleseběhlapo schodecha skočilana nástupiště.

„Holčičko!“

Zrychlila,cítila, jak se jí zmocňujepanika,v žiláchse jí

rozproudiladrenalin.Rozhlíželase kolemsebe, jestli uvidí

někoho,kdo by jí pomohl,kdybydošlo na nejhorší.Někdo

v uniformě,nějakýandroidnebo...

„Holčičko,počkej!“Na ramenijí přistálatěžká ruka. Scar

letseobrátilaa bylapřipravenákřičeto pomoc.

Byl to ten muž v obleku.„Tohlesis zapomnělana sedač

ce,“řekla podávaljíláhevs vodou.

Tep se jí okamžitězklidnil.Bez jedinéhoslůvkadíků po

padla láhev, otočilase a přeběhlapo nástupištisměremk vý

tahům.Za svéchováníse styděla,ale pořádbyla jako na trní.

Byla sama, nikdo nevěděl,kde je, ani že zmizela.Pochybovala,

že bude v bezpečídřív než v doměsvé babičky,a i pakji bude

musetpřesvědčit,abyjídovolilazůstat.

Našla volné vznášedlo,vlezladovnitřa zadalababiččinu

adresu.Obrazovkaji požádala,aby schválilavýši cestovného.

Když Scarletuvidělacenu na displeji,sevřelose jí srdce.Bude

jitostátskorovšechnyúspory.

Ztěžkapolkla,naskenovalasvé zápěstía potvrdilapoža

dovanoučástku.

-1—

0—

+1—

• 86 •

Scarlet and Cinder shared a look. “Naturally, she told me that

you’re a fantastic pi lot,” said Scarlet, grabbing her red hoodie off a crate. Though it had been badly torn in Paris, she’d stitched it up as well as she could. “Absolutely top- notch.”

“I think she was practicing her sarcasm,” said Iko.

Thorne glared, but Cinder only shrugged.

“I’m just saying,” continued Scarlet, threading her arms

through the sleeves, “it may not be an easy attachment. You have to dock slowly, and don’t leave the pod until you’re sure the satellite’s system is compatible and you have a secure connection.”

“I can handle it,” said Thorne. Winking, he reached out and

gave Scarlet’s nose a tweak, ignoring how Wolf bristled behind her. “But you sure are sweet to be so concerned about me.”

q

THE DOCKING CLAMP ENGAGED ON THORNE’S SECOND attempt, which he thought was pretty good for never having docked with a satellite before. He hoped Scarlet was watching, after she’d so brazenly doubted his abilities. He checked the connection before putting the podship into standby mode and unlatching his harness. Through the window he could see the curving side of the satellite and one of its circular g yrodines whirling lazily overhead, propelling the satellite through space. He could see only the edge of the docking hatch through the ship’s windows, but it appeared secure, and his instruments were telling him that the pressure and oxygen levels made it safe to exit his ship.

He tugged his collar away from his throat. He was not, by na

ture, a paranoid man, but dealing with Lunars gave him more hesitation that he was accustomed to, even young, semi- cute ones.


• 18 •

Michelleuž se o princeznustaralaskoro dva roky a z pravidelné péče se stala její druhápřirozenost.Byl to jen další úkol, který si muselaodškrtnoutz dlouhéhoseznamupovinností na každýden. Nakrmitzvířata.Posbíratvejce.Podojitkrávu.Zkontrolovatprincezninudiagnostikua podlepotřebyupravithladinukapalinv nádrži.

Dívka rostla.Teď by jí bylo pět let – ne,bylojí pět let, zdůraznilasi Michelle.Dokoncei po všechtěch měsícíchbylo těžké vidět v děvčetiněco jinéhonež mrtvolkuukrytoupod jejímhangárem.

Nebylamrtvá,jenže ani živá. Všechnoza ni dělalystroje. Dýchaly.Pumpovalykrev. Vysílalyelektrickésignálydo jejího mozku.Loganjí vysvětlil,že je důležitéudržovatdívčinmozekstimulovaný,abypo probuzenínemělamyšlenítříletého dítěte.Zatímcobezvládněleželav nádrži,přístrojeji zřejmě zásobovalyznalostmi,dokoncei životnímizkušenostmi.Mi- chellenechápala,jak to funguje.Nedokázalasi představit,jak by tahle holčičkamohlaprospatcelý svůj život a potomse najednouvrátitdo společnostia státsekrálovnou.

To bude koneckoncůLoganovapráce,až se vrátí. Bude trvat ještě celé roky, než se kdokolivdozví o tom,co z dívky jednohodnevyroste.

Michelle skončila se záznamemSeleniných životních funkcía zhaslasvětlapoháněnágenerátorem.Pumovýkryt, který narychlopřestavělina provizornínemocničnípokoj a  vědeckou laboratoř, zůstával osvětlený slabým modrým světlemvycházejícímz anabiotickénádrže.Michellesi připnulapřenosnouobrazovkuk opaskua vylezlapo žebříku do hangárunad krytem.Popadlajednuze skladníchkrabic, kterouodtáhlaze stodolyk hangáru,aby se měla na covymluvit,kdybyji někdoviděl pravidelněpřecházetmezi dvěma budovami.Kryt a jehoobyvatelkabyly tajemstvíma Michellemuselamítočineustáleotevřené.

• 19 •

Zrovnapřemýšlelao tom,že musí být nanejvýšopatrná,

když vtom uviděla,že je na štěrkovépříjezdovécestě taxík.

Žádnéhostynečekala.Nikdojinenavštěvoval.

Napřímilase, přitisklasi krabicik bokua vyrazilasmě

rem k domu.Drobnékamínkyjí křupalypod nohama.Když

procházelakolemvznášedla,koutkemoka mrkladovnitř,ale

byloprázdnéa nikdoaninestálna zápraží.

Michelleodložilakrabici,popadlazrezivělézahradnínůž-

ky – jedinouzbraň,na kteroupo cestěnarazila–, a rychleote

vřelavstupnídveře.

Zůstalastát,jakobydo níuhodilo.

Ve stísněnépředsínisedělana nejnižšímschoděScarlet

s batohemstrčenýmmezi nohama.Byla zabalenádo stejné

ho vlněnéhokabátu,který Michellevidělana fotkáchz Lou

vru, až na to,že teď jí byl těsný,hlavněv ramenou– dívka

Scarletinavěku by potřebovalaoblečeníalespoňo dvě čísla

větší. 

„Scarlet?“vydechlaa položilanůžkyna stolekvedle dveří.

„Cotadyděláš?“

Scarletzrudlaa pihyna jejíchtváříchdoslovazazářily.

Vypadaloto, že se každouchvíli rozpláče.Slzy však nepřišly.

„Chciu tebebydlet.“

„Už zase se na sebesnaží upoutatpozornost!“vyštěklLuc.

Měl červenýnos a tvářea Michelleviděla,jak se jeho dech

na chladnémnočnímvzduchusráží v obláčkypáry. „Prostěji

posaďzpátkyna vlaka nechji,aťsitouvědomí.“

„Je jí sedm let,“ řekla Michelle.Věděla,jak tenké jsou zdejší

stěny – Scarletsedělav přízemí,ale otcův zvýšenýhlas nepo

chybněslyšela.„Je zázrak,že sem vůbeczvládladojet a nic

sejínestalo.“

-1—

0—

+1—

• 86 •

Scarlet and Cinder shared a look. “Naturally, she told me that

you’re a fantastic pi lot,” said Scarlet, grabbing her red hoodie off a crate. Though it had been badly torn in Paris, she’d stitched it up as well as she could. “Absolutely top- notch.”

“I think she was practicing her sarcasm,” said Iko.

Thorne glared, but Cinder only shrugged.

“I’m just saying,” continued Scarlet, threading her arms

through the sleeves, “it may not be an easy attachment. You have to dock slowly, and don’t leave the pod until you’re sure the satellite’s system is compatible and you have a secure connection.”

“I can handle it,” said Thorne. Winking, he reached out and

gave Scarlet’s nose a tweak, ignoring how Wolf bristled behind her. “But you sure are sweet to be so concerned about me.”

q

THE DOCKING CLAMP ENGAGED ON THORNE’S SECOND attempt, which he thought was pretty good for never having docked with a satellite before. He hoped Scarlet was watching, after she’d so brazenly doubted his abilities. He checked the connection before putting the podship into standby mode and unlatching his harness. Through the window he could see the curving side of the satellite and one of its circular g yrodines whirling lazily overhead, propelling the satellite through space. He could see only the edge of the docking hatch through the ship’s windows, but it appeared secure, and his instruments were telling him that the pressure and oxygen levels made it safe to exit his ship.

He tugged his collar away from his throat. He was not, by na

ture, a paranoid man, but dealing with Lunars gave him more hesitation that he was accustomed to, even young, semi- cute ones.


• 20 •

„A co mám podletebe dělat?Skočitna letadloa přijetji vyzvednout?Ráno musímdo práce.Zrovnajsem získal nové místoa...“

„Je to tvá dcera,“přerušilaho Michelle.„Čekám,že se budešchovatjakooteca dokážeš,žetina nízáleží.“

Luc si odfrkl.„Ty mi děláš přednáškuo tom,jak být dobrýmrodičem?Taktosepovedlo,maman.“

Jeho poznámkaji zasáhlapřímodo srdce.Michelleztuh- la. Napětí,které jí svíraložaludek,mnohonásobněvzrostlo a téměřjiochromilo.

Toho litovalaze všehonejvíc– že tu pro syna nebyla,když byl malý. Byla svobodnoumatkoua snažilase skloubitpéči o kojences vojenskoukariérou,v níž vidělavelký potenciál. Už dávnosi uvědomila,že naprostoselhala.Kdybymohlaza- čítznovu,od začátku...

Jenže nemohla.A přestožeza Lukovyneduhymohlačás- tečně ona, nehodlalase dívat na to, jak se totéž děje i její milovanéScarlet.

Odvrátilapohledod obrazovky.„Dobrá.Zítra vymyslím, cos níudělám.“

Michellezavřelaoči a pevněstisklavíčka.Představilasi dveředo krytu.Polomrtvoudívkuv nádrživydávajícímat- nou bleděmodrouzáři. Představilasi ženu bez tváře – doktorku Eliotovou–, kteroumučili,aby jim prozradila,co se s princeznoustalo.

Ztěžkapolkla.

„Možná by tu měla zůstat,“řekla a  donutilase znovu otevřítoči. Ve skutečnostise rozhodladřív, než se podívala na obrazovku.„Možnábych se o ni měla postarat,alespoň do doby,než... než se znovupostavíšna nohy.“Ještě to ani nevyslovilaa užpochybovalao tom,žesetoněkdystane.

Scarletsi zasloužívíc. Víc než neexistujícímatkua otce, kterýjizanedbává.ScarletbymělamítvícnežLuc.

• 21 •

„Promluvímesi o tomzítra,“řekl Luc. Pořád byl rozzlobe

ný, ale v jehohlase zaslechlanáznakúlevy.Michellevěděla,

žeo tomhleses níhádatnebude.

Odpojilase od komunikačníhoprogramu,položilaobra-

zovkuna postela vrátilaseke schodům.

Scarletsedělau jídelníhostolu a choulilase nad miskou

hrášku– šlo o prvníletošníúrodu.Vedle ní pomalurostla hro

mádkaprázdnýchslupek,pod prsty jí právě prasknuldalší lusk.

Když Michellevstoupila do  kuchyně, Scarlet si zrovna

vkládalahrášekdo pusy.

Předstíralalhostejnost– byl to výraz,který Michelleoka

mžitěpoznala.Sama ho využívalačastěji,než byla ochotná

přiznat.

„Můžeštuzůstat,“řekladívce.

Chroupánípřestalo.„Navždycky?“

Michellese posadilanaprotiní. „Možná.Musímeto s tvým

otcemještěprobrat,ale...Zatímmůžešbýtsemnou.“

Scarletse po tvářimihl úsměv– bylo to vůbecprvní pou

smáníod jejíhopříjezdu–, ale Michellevarovnězvedlaruku.

„Poslouchejmě dobře,Scar. Mám farmua je tu spoustapráce.

Užstárnua čekám,žemipomůžeš.“

Scarletdychtivěpřikývla.

„A nemyslímtím jen zábavnévěci jako vybíránívajec. 

Jetřebakydathnůj,natíratploty...Nenítosnadnýživot.“

„To je mi jedno,“odpovědělaScarleta obličejse jí rozzářil.

„Chcitadyzůstat.Chcibýts tebou.“

„Hodněštěstí, zdraví,milá Scarlet,“zpívalababička,když nes

la citrónovýdort na stůl.Na bílépolevěposkakovalaa tančila

světlaz jedenáctisvíček.„Všechnonejlepšík narozeninám,

drahoušku.“

-1—

0—

+1—

• 86 •

Scarlet and Cinder shared a look. “Naturally, she told me that

you’re a fantastic pi lot,” said Scarlet, grabbing her red hoodie off a crate. Though it had been badly torn in Paris, she’d stitched it up as well as she could. “Absolutely top- notch.”

“I think she was practicing her sarcasm,” said Iko.

Thorne glared, but Cinder only shrugged.

“I’m just saying,” continued Scarlet, threading her arms

through the sleeves, “it may not be an easy attachment. You have to dock slowly, and don’t leave the pod until you’re sure the satellite’s system is compatible and you have a secure connection.”

“I can handle it,” said Thorne. Winking, he reached out and

gave Scarlet’s nose a tweak, ignoring how Wolf bristled behind her. “But you sure are sweet to be so concerned about me.”

q

THE DOCKING CLAMP ENGAGED ON THORNE’S SECOND attempt, which he thought was pretty good for never having docked with a satellite before. He hoped Scarlet was watching, after she’d so brazenly doubted his abilities. He checked the connection before putting the podship into standby mode and unlatching his harness. Through the window he could see the curving side of the satellite and one of its circular g yrodines whirling lazily overhead, propelling the satellite through space. He could see only the edge of the docking hatch through the ship’s windows, but it appeared secure, and his instruments were telling him that the pressure and oxygen levels made it safe to exit his ship.

He tugged his collar away from his throat. He was not, by na

ture, a paranoid man, but dealing with Lunars gave him more hesitation that he was accustomed to, even young, semi- cute ones.


• 22 •

Scarletna chvilkuzavřelaoči, aby si ten okamžikvychutnala a zamyslelase. Na tuhlechvíli čekalacelý den. Nejvícze všehose samozřejmětěšila na výbornýcitrónovýdort, který jí teď babičkapekla každýrok k narozeninám,ale možnost tajnéhopřáníbylatakyněconeobyčejného.

Scarletnebylapověrčivá,ale milovalapříslib,který s seboupřinášelo.

Přeju si...

I kdyžo tompřemýšlelacelý den, pořádse ještě nerozhodla.Přijíts pořádnýmpřánímnebylolehké.

Co to bude?Aby ta šelma,která se minulýtýdendostala do kurníku,nezakousladalší kuřata?Aby táta nezapomněl na jejínarozeninyjako minulýa předminulýrok? Aby si Padgett Duboisovápřestaladělat legraciz jejíchpih a Gil Lambertsijíve školekonečněvšiml?

Ne,anijednoz těchpřánínebylodostvýznamné.

Věděla,ženěcotakovéhosejentaknesplní,ale...

Přeju si, aby mě babička naučila létat.

Otevřelaoči, předklonilase a jedinýmmocnýmdechem sfouklavšechnysvíčky.Babičkazatleskala.„Dobrápráce!Sil- né plíce máš po mně,abys věděla.“Mrklana ni a přesstůl k ní posunuladva zabalenédárky.„Tak do toho.Rozbalje a já mezitímnakrájímdort.“

„Děkuju,grand-mère.“ Přitáhlasi větší z dárků.Byl těžší, než čekala.Scarletpečlivěrozvázalastuhu a odrhnulaobnošenýpovlakna polštář,do kteréhobylzabalený.

Potomotevřelakrabičku.Překvapeněnadzvedlaobočí.

Podívalase na babičku,která mezitímolizovalapolevu z každévytaženésvíčky.Nedokázalapoznat,jestli je to vtip. Jistě,babičkabylavýstřední,ale...

„Toje...pistole?“zeptalase.

„OsobnízbraňLeo 1272 TCP 380,“ řekla babičkaa ponořila velký nůž do dortu.O chvílipozdějizvedlaz tácudokonalý

• 23 •

kouseka položilaho Scarletna talíř.Potomjí ho přisunula i s vidličkou.Vrstvyžlutéhodortui bílý máslovýkrém byly stejnědokonaléjakou kteréhokolivzákuskuz pekařství.

Babiččinykuchařskéschopnostibyly nedoceněné.Lidé o MichelleBenoitovévětšinouvtipkovalijako o lehcepomatené ženě, která na farměodmítájakoukolivpomoca nevítané úředníkyči právnízástupceodhánís brokovnicív ruce. Přizahradničenísizpíváa tvrdí,žejepakzeleninasladší.

Scarletbabiččinyvrtochymilovala,ale stejněji trochu zarazilo,že ke svýmjedenáctýmnarozeninámdostalazbraň – skutečnousmrtícízbraň.Už dřív samozřejměpoužilabrokovnicik odehnánídivokýchvlků nebo při střelběna hliněné holuby,když se nudila.Ale ručnízbraň?Ta byla přece... na ochranu.

„Netvařse tak zklamaně,“zasmálase babičkaa uřízlasi pro sebe kousekdortu.„Je to skvělýmodel.Přesnětakový jsem nosilacelé roky. Až dojíme,ukážuti, jak ji nabít a zase vyprázdnit.Uvidíš,že jakmilesi na ni zvykneš,už nikdybez nínebudešchtítbýt.“

Scarletsi olízla spodníret a odsunulazbraň,aniž by ji vyndalaz krabice.Nechtělana ni sahat. Dokoncesi ani nebyla jistá, jestli ji ve svémvěku může legálněnosit. „Ale... proč? Chciříct,jetotrochu...“

„Neobvyklé?“zachechtalase babička.„A cojsi čekala? Panenkuna hraní?“

Scarletsena niušklíbla.„Novéteniskybybylyfajn.“

Babičkaukouslakus dortu,který měla na vidličce.Pořád se smála,ale když odložilavidličkua natáhlase, aby zbraň vyndalaz krabice,ve tvářiměla vážnývýraz.Pohybovalase sebevědomě,kontrolovaně.Vypadala,jako by za svůjživot drželatisícovkuzbraní,a možnátotakskutečněbylo.

„Nebojse, Scar,“ řekla, aniž by vzhlédla.„Naučímtě, jak ji používat,i kdyždoufám,že to nikdynebudepotřeba.“Pokr-

• 24 •

čila ramenya položilazbraňna stůlmezi nimi, takže hlaveň

ukazovalasměremk oknu.„Jen chci, abys věděla,jak se brá

nit. Nikdynemůžešvědět,kdy se tě nějakýcizí člověkpokusí

vzítněkam,kamnebudešchtítjít.“

Její slova zněla jako předzvěsta Scarletcítila, že jí při po

hleduna zbraňnaskočilahusí kůže. „Tak ti děkuju?“zeptala

senejistě.

Babičkasi znovuukouslakousekdortua ukázalavidlič

kouna druhoukrabičku.„Otevřitendruhýdárek.“

TentokrátScarletváhala.Balíčekbyl dost malý na to, aby

se jí vešel do dlaně,zabalenýdo čistéutěrky.Možnáto jsou

otrávenéšipky,pomyslelasi.Aneboparalyzér.Nebo...

Zvedlavíčko.

Na několikakapesnícíchtam ležel babiččinleteckýod

znak – hvězdase žlutýmdrahokamemuprostředa zlatými

roztaženýmikřídlypo oboustranách.Scarletji vzala do dla

něa vzhlédla.

„Dostalajsem ho v den,kdy mě povýšilina pilotku,“řekla

babičkaa při té vzpomíncese usmála.„A teďchci, abys ho

mělaty.“

Scarletsevřelaodznakprsty.„Děkujuti.“

„Nemášzač. Doufám,že tě při létáníochrání.Stejnějako

ochránilmě.“

„Přilétání?“

Babičkase rozpustileusmálaa ve tváříchse jí objevily

dolíčky.„Zítraránotěnaučím,jaklétats lodí.“

„Mulčovánív ziměochránízahradu,“řekla Michellea hrábě

minahrnulaslámupřeszáhony.

Z hlínystále trčelyduté stonky,pouhépozůstatkybarev-

nýchjiřina lilií,kteréjicelélétopokrývaly.„Musíšdátpozor,

-1—

0—

+1—

• 86 •

Scarlet and Cinder shared a look. “Naturally, she told me that

you’re a fantastic pi lot,” said Scarlet, grabbing her red hoodie off a crate. Though it had been badly torn in Paris, she’d stitched it up as well as she could. “Absolutely top- notch.”

“I think she was practicing her sarcasm,” said Iko.

Thorne glared, but Cinder only shrugged.

“I’m just saying,” continued Scarlet, threading her arms

through the sleeves, “it may not be an easy attachment. You have to dock slowly, and don’t leave the pod until you’re sure the satellite’s system is compatible and you have a secure connection.”

“I can handle it,” said Thorne. Winking, he reached out and

gave Scarlet’s nose a tweak, ignoring how Wolf bristled behind her. “But you sure are sweet to be so concerned about me.”

q

THE DOCKING CLAMP ENGAGED ON THORNE’S SECOND attempt, which he thought was pretty good for never having docked with a satellite before. He hoped Scarlet was watching, after she’d so brazenly doubted his abilities. He checked the connection before putting the podship into standby mode and unlatching his harness. Through the window he could see the curving side of the satellite and one of its circular g yrodines whirling lazily overhead, propelling the satellite through space. He could see only the edge of the docking hatch through the ship’s windows, but it appeared secure, and his instruments were telling him that the pressure and oxygen levels made it safe to exit his ship.

He tugged his collar away from his throat. He was not, by na

ture, a paranoid man, but dealing with Lunars gave him more hesitation that he was accustomed to, even young, semi- cute ones.


• 25 •

aby byla vrstvapěkněsilná a rovnoměrnájako dobrýzimní přehoz.“

„Já vím, babi,“ povzdechlasi Scarlet.Sedělana dřevěném plotě jako na bidýlkua podpíralasi bradu.„I co znamenámulčovat.Dělámetokaždýrok.“

Michelle se pobaveněušklíbla. Narovnala se a  ukázala na vnučkuhráběmi.„Když jsi takovýznalec,můžešto dokončitza mě.“

Scarletjako správnátřináctiletádívka drze protočilaoči, seskočilaz plotua vzalasi hrábě.Slámají šustilaa praskala pod prochozenýmiteniskami.Michelleo krokustoupila a spokojeněsledovala,že Scarletskutečněví, co dělá. Pak popadlavidle zabodnutédo zmenšujícíse kopy slámya šla obracetkompost.

Když se ozvalotlumenéhučeníblížícíhose vznášedla, Michelleleknutímposkočilosrdce.Taktos níbyloza posled- ních osm let pořád.Její farmastála u málopoužívanévenkovské cesty – dál už bydlelijenomdva sousedéa ti stejnějako ona většinoupoužívaliosobnílodě, dokoncei při krátkých výletechdo města.Vznášedlatu byla vzácnosta Michellina podezíravostrostla s každýmuplynulýmtýdnema měsícem. Jedenby si myslel,že se za všechnyty roky uklidní.V životě se neukázalnikdo,kdo by se přišel vyptávatna Logana,na její spojitosts měsíčňanyani na to, zda ví něco o ztracenéprincezně.Po všechtěch letechbylo jasné, že ji nikdo nepodezřívá, že by s tím měla něco společného.Většinalidí od samého začátkuvěřila,že je princeznamrtvá,a zvěstio její fingované smrti považovalaza smyšlenéfámy, zvlášťnyní, kdy se válka mezi Měsícema Zemízdálabýtnevyhnutelná.

Nic z tohovšak Michelleneuklidnilo,právěnaopak.Jak plynulden za dnema odplataza to, že se rozhodlapřijmout Selenepod svá ochrannákřídla,nepřicházela,byla si čím dál jistější,žejednohodnebudejejítajemstvíprozrazeno.

• 26 •

„To je vznášedlo?“zeptalase Scarlet,opřelase o hrábě a zamžouralasměremk černétečce, která právě přelétlapřes vzdálenýkopec.

„Nejspíšjen další nesnesitelnýpodomníobchodník,“od- povědělaMichelle.Potomkývla hlavousměremk domu.„Běž dovnitř,Scarlet.“

Scarletse na ni zamračila.„Jestlije to jenompodomní obchodník,pročmusímdovnitř?“

Michellesi dala ruce v bok.„Musíšse se mnoupořádhádat?Prostěběž.“

Scarletznovuobrátilaoči v sloup,upustilahráběna zpo- lazakrytýzáhona rozzlobeněodkráčelasměremk domu.

Vznášedlose blížiloa Michellemimoděksevřelarukojeť vidlí. Chvíli si myslela,že jen proletíkolema budepokračovat k sousedům,ale v posledníchvíli zatočiloa zamířilona jejich příjezdovoucestu.Michellese ve vznášedlechnevyznala,ale poznala,že jde o starýmodel.Starý,zato dobřeudržovaný. Jak se blížilo,okna se mu v pozdnímpodzimnímsluncizářivě zaleskla.Když Michelleslyšela,že se dveřeod domuzavřely, zvedlavidle, jako by nesla oštěp,a vyšlavstřícneznámému návštěvníku.Bylo jí jedno,jestli ji budoumít za blázna.Nebála se zastrašitúředníkyani neschopnéměšťáky,kteří se ztratili na neznámýchvenkovskýchcestách.Pokudto znamenalo udržetzvědavécizincemimosvůj pozemek,na pověstijí ani za máknezáleželo.

Muž,kterýotevřeldveřevznášedla,všaknebylcizinec.

Vůbecse nezměnilod doby,kdy jí pomohlpřestavětkryt, aby v němmohlischovatprinceznuSelene.Ty stejnévrásky, tystejnéšedivějícívlasy.

Potomsena nipodívala Michellemuselazměnitnázor.

Možnáse přece jen změnil.Bylo to něco v jehoočích – při bližšímpohledupřipomínalyvylekanézvíře. Jakásivšudypřítomnáúzkost,kterátambylauždřív,nyníještěvzrostla.

• 27 •

Otevřelústa, aby promluvil,ale Michelleho předběhla. „Aťužprodávátecokoliv,nemámezájem!“vyjelana něj.

Loganzaváhala chvílistál s otevřenoupusou.Dlouho trvalo,než se z jejíhonečekanéhoodmítnutívzpamatoval. I v tomhlese změnil.Býval přecetak pohotový,tak mazaný, takchytrý,

„Já... já... omlouvámse, že vás obtěžuju,“zakoktalnako- nec. Očimazalétl k oknůma Michelleneuniklo,že se na chvíli zastavilyv jednombodě. Scarletje pozorovala,přesnějak to Michellečekala.„Potřebujuvaši pomoc,“začal znovu.„Asi jsem...Myslím,žejsemseztratil.“

Michellesklonilavidle a bodcije opřelao zem.„Nemávaše vozidloporuchu?Kdyžjsteseblížil,vydávalodivnýzvuk.“

Loganse otočilzpátkyk ní a jehovýrazse vyjadřoval pochopení.„Obávámse, že ano. Vůbecnic neumímopravit,“ zoufaleukázalk vznášedlu.

Michellepředstíralapopuzenía pokynulasměremk hangáru. „Zní to jako starý chladicígel. Nějakýtu mám a taky vámmůžunakreslitplánk místu,kamzrovnaletíte.“

Už na nějznovu nepohlédla, ale slyšela,jak jeho boty chroupajína tvrdé,zmrzlépůdě. Nepodívalase ani ke Scarletinuoknu,i kdyžcítila,žesevnučkadívá.

Byla nedůvěřivá,tak jak ji Michellevychovala.Skoroby se cítila provinile,ale Loganůvpříjezdjí připomněl,jak nebezpečnáje jejich situacebez ohleduna uplynuláléta. Dokud budemítprinceznuve své péči,nikdynebudouv bezpečí.

Jakmilebyli uvnitřhangáru,obrátilase na Logana.„Co se stalo?“

Opět znervózněl,ve tvářiměl stejnýúzkostnývýraz jako při příletu.„Omlouvámse. Nevěděljsem, že jsi... Nevěděljsem, že budeš...“Zřejměusilovněpřemýšlel,jak nazvatScarlet,ale nechalaho tápat. Říct mu, že je to její vnučka,bylo skoro to samé jako mu oznámit,že je tojehovnučka,a Michellese před

• 28 •

lety rozhodla,že bude pro všechnynejlepší– nejbezpečnější –kdyžseo tomnikdynedozví.

„Proč jsi přiletěl?“zeptalase místotoho a opřelavidle o řaduoprýskanýchdřevěnýchskříněk.„Říkal



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist