načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Hvězdy letní oblohy - Tara Dairmanová; Eva Chupíková

Kniha: Hvězdy letní oblohy
Autor: ;

Příběh pro všechny malé kuchařky Gladys Gatsbyová je trochu jiná než ostatní holky. Nezajímá ji oblečení ani kluci, volný čas totiž nejraději tráví v kuchyni. A když zrovna ...


Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  211
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  249 Kč
15%
naše sleva
7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Rok vydání: 2017-02-01
Počet stran: 296
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 295 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložila Alžběta Kalinová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2017-06
ISBN: 9788000045894
EAN: 9788000045894
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Příběh pro všechny malé kuchařky Gladys Gatsbyová je trochu jiná než ostatní holky. Nezajímá ji oblečení ani kluci, volný čas totiž nejraději tráví v kuchyni. A když zrovna nemůže vařit, čte si v kuchařkách nebo píše kritiky restaurací. Školní rok právě končí a ji čekají ty nejlepší prázdniny plné dobrot. Jenže co když bude všechno jinak? Rodiče ji posílají… na tábor! A k tomu všemu dostává z redakce novin New York Standard úkol najít nejlahodnější hotdog v New Yorku… Pokračování příběhu Všechny čtyři hvězdičky

Kniha je zařazena v kategoriích
Tara Dairmanová; Eva Chupíková - další tituly autora:
Všechny čtyři hvězdičky Všechny čtyři hvězdičky
Dairmanová, Tara; Chupíková, Eva
Cena: 211 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7
1
Hořké narozeniny
Dvanácté narozeniny Gladys Gatsbyové měly být ty nejveselejší
ze všech.
Seděla v úžasné nové restauraci na Manhattanu. Tento výlet si
plánovala už celé týdny. Doma na ni čekal třípatrový
jahodovolimetkový narozeninový dort, který si samozřejmě sama upekla.
A co bylo nejlepší, rodiče jí dovolili pozvat si kamarády na večer -
ní oslavu.
Před rokem ještě Gladys neměla koho na své narozeniny
pozvat. Teď ale měla tři kamarády, kteří seděli spolu s ní v restauraci
Fusión Tapas.
Mrzelo ji jen to, že si navzájem moc nerozuměli.
Gladys se rozhlédla kolem stolu. Parma naštvaně krabatila
husté černé obočí střídavě na  Charissu a  na  Sandyho. Charissa
sedící vedle ní pohazovala zhruba desetkrát za minutu hnědým
ohonem a ušklíbala se chvíli na ni a chvíli na Sandyho. A Sandy,
jehož tváře už získaly téměř stejně červenou barvu jako miska
ostré omáčky ležící uprostřed stolu, si od nich odsunul židli tak
daleko, že prakticky seděl Gladysině tátovi na klíně.
Tolik hořkosti, a to ještě ani nepřinesli pečivo!





8
Když Gladys nasedala s rodiči do auta, aby se vydali
do města, vypadalo to na  příjemný večer. „Nějak si nevzpomínám, že
bych souhlasil s  až takovouhle oslavou,“ zažertoval táta a  otočil
klíčkem v  zapalování. „Já věděl, že když budeš trávit čas s  tou
Bentleyovic holkou, začnou tě teprve napadat věci, Gladdy.“
Gladys se usmála. Byla pravda, že nápad oslavit narozeniny
v nějaké restauraci ve městě jí vnukla právě Charissa Bentleyová,
která ji jen před pár měsíci vzala na  Manhattan na  svou vlastní
oslavu narozenin. Nicméně Gladysin skrytý důvod neměl vůbec
co dělat s touhou být oblíbená, jak tomu bylo v případě Charissy.
Zato souvisel s jejím supertajným povoláním kritičky jídel pro
nejznámější noviny ve městě.
Na  takové místo by se sama nikdy ani nepřihlásila,
jenomže před několika měsíci došlo k  tomu, že její soutěžní
příspěvek do celostátní soutěže pro žáky šestých tříd, kterou pořádal
New York Standard , skončil nějakou záhadou na stole Fiony
Inglethorpové, šéfredaktorky přílohy o vaření. A Fioně se zalíbil.
Navíc musela předpokládat, že Gladys je profesionální, dospělá
novinářka, jelikož přes e-mail požádala Gladys, aby pro
Standard psala kritiky.
Takže téměř přes noc se Gladys stala z obyčejné šesťačky tak
trochu tajnou agentkou. Nemohla šéfredaktorce prozradit svůj
skutečný věk, jinak by se dostala do potíží, že je příliš mladá. Také
nemohla dopustit, aby v restauracích, o kterých psala, zjistili, že
je kritička, aby s ní zacházeli stejně jako s ostatními a nesnažili se
její kritiku ovlivnit. A  ze všeho nejvíc nemohla dopustit, aby se





9
o její nové práci dozvěděli rodiče. Poslední dobou ji doma
nechali vařit jenom díky přesvědčení, že zbytek času tráví jako „nor -
mální dítě“. Kdyby zjistili, že většinu volného času ve skutečnosti
věnuje psaní o jídle pro nejvlivnější noviny v zemi... tak to by se
mohla se svými kuchyňskými výsadami ihned rozloučit.
Tudíž její rodiče netušili, že restauraci Fusión Tapas si pro
svou narozeninovou večeři vybrala proto, že o ní potřebovala
napsat do  přílohy o  vaření, která měla vyjít následující týden. Ale
Sandy všechno věděl. A jelikož bydlel hned vedle Gladys,
vyzvedli ho jako prvního. Už čekal na  verandě před domem. Vypadal
trochu jinak než obvykle. Místo šortek měl na sobě béžové
kalhoty s puky a obyčejně rozcuchané vlasy si uhladil gelem do přísné
vlny. Ale pod tím vším se skrýval starý dobrý Sandy, který nasedl
do auta a uvelebil se vedle Gladys.
„Všechno nejlepší, Gatsbyová!“ řekl, ťukl si s ní pěstí a položil
jí na  klín nějaký balíček. „Dobrý večer, pane a  paní Gatsbyovi.
Díky, že mě berete s sebou. Bude to bezva, nemůžu se dočkat, až
ty tapásky ochutnám!“
Trochu přehrává, říkala si Gladys, ale zdálo se, že máma mu
to zbaštila. Rozzářeně se k nim otočila. Byla přesvědčená, že čilý
společenský život je ta nejdůležitější věc na světě, takže se
usmívala všemu, co vyšlo z  úst Gladysiných kamarádů, i  kdyby se
mělo jednat o nadšení z malých talířků experimentální španělské
kuchyně.
„Není vůbec zač, Sandy,“ ujistila ho. „Jsme moc rádi, že jedeš
s námi, viď, Georgi?“





10
Táta jen něco zavrčel a  znovu nastartoval. Sám už se nezdál
být jejími kamarády tak ohromen. Tři noví přátelé znamenali tři
krky navíc, za které bude muset platit.
„Máš svůj zápisník?“ zeptal se Sandy šeptem poté, co se
rozjeli. Gladys maličko přikývla a poklepala na kabelku, kterou měla
položenou na  klíně. Uvnitř schovávala všechny materiály, které
potřebovala na zvládnutí tajné mise. Notes na kritiky a dvě ostré
tužky.
„A  ty si pořád pamatuješ, jaká jídla si máš objednat?“ špitla.
Celý předchozí týden, každičký den od  začátku prázdnin, trávili
se Sandym u něj doma procházením jídelního lístku na webových
stránkách restaurace Fusión Tapas. V menu uváděli celkem
osmnáct různých druhů, a pokud je Gladys chtěla kvůli kritice
ochutnat všechny, potřebovala, aby si každý člen výpravy objednal tři
různé pokrmy. Tapas se naštěstí servírují na malých talířích, takže
Gladys věděla, že porce budou rozumné, ačkoli ceny nikoli.
Sandy pak připravil na  počítači takovou šikovnou tabulku,
do  které zanesl, co si má kdo objednat. Gladys ji vytiskla,
vložila do  notesu a  vzala s  sebou. Ona i  Sandy se své objednávky
už naučili nazpaměť. Stejně tak Parma, která o  Gladysině tajné
práci pro Standard taky věděla. A co se ostatních stolujících
týkalo, Gladys celý týden trousila užitečné poznámky o tom, co si
objednat. Mámě doporučovala pečený chřest, tátovi smžený lilek
a Charisse plněné papričky.
Gatsbyovi brzy dorazili k  domu Singhových, z  něhož vyšla
Parma. Na sobě měla krásnou róbu z jemného zeleného hedvá-





11
bí, hlavu ale držela skloněnou, jako by se za tu nádheru styděla.
Když jí Sandy otevřel dveře do  auta, přidržela si sukni a  téměř
skočila dovnitř.
„Všechno nejlepší,“ popřála Gladys a podala jí malou
dárkovou taštičku převázanou mašlí. „A  promiň to... sárí,“ odfrkla
a  podívala se na  své šaty. „Máma se podívala na  stránky té
restaurace, do které jedeme, a když viděla, jak je to tam nóbl, trvala
na tom, že se musím vyparádit.“
„V  pohodě,“ uklidnila ji Gladys a  ukázala na  své pruhované
letní šaty. „Já dopadla stejně, vidíš? A tobě to vážně sluší.“
„To teda,“ přidal se Sandy. „Vypadáš jako princezna!“
Parma přimhouřila oči. Ale ne, pomyslela si Gladys. Něco
takového se holce, která tráví drtivou většinu přestávek buď tím, že
kope do míče, nebo tím, že mlátí Owena Greena, prostě neříká.
Sandy ale jako by si Parmina výrazu ani nevšiml.
„Mimochodem, já jsem Sandy,“ představil se. „Sandy Anderson. Hele, tví
rodiče se možná znají s mou mámou. Učí tady v East
Dumpsfordu jógu a studovala ji v Indii.“
„No tak jestli tam studovala, tak se tam s našima musela
potkat,“ odsekla Parma. „V Indii vůbec nežije snad miliarda lidí...“
Sandy se zmateně otočil na Gladys. „Já myslel, že tahle má být
milá,“ zamumlal.
Gladys nevěděla, co na  to říct. Sandy chodil na  soukromou
školu, takže Gladysiny další kamarády ještě nikdy neviděl. Ale
pokud už teď s  Parmou nevycházel, tak Charissa Bentleyová
tomu rozhodně nepomůže.





12
A přesně jak se obávala, oba její kamarádi si nahlas
povzdechli, když o pět minut později k jejich autu zamířila Charissa. Měla
na  sobě rudé šaty lemované černou krajkou, ladící střevíčky
na vysokém podpatku a v náručí nesla ohromný dárek zabalený
v zářivém zlatém papíru.
„Ona si vzala rukavice?“ vydechla Parma nevěřícně. „Vždyť
venku je dvacet osm stupňů!“ Gladys se podívala pořádně
a shledala, že Charissa si skutečně vzala rukavice, ačkoli jen z  černé
krajky a s volnými prsty, takže si byla celkem jistá, že mají být spíš
na parádu než na zahřátí.
„Možná tady v Seabreeze mají větší zimu,“ poznamenal
Sandy. Seebreaze byla místní nejluxusnější čtvrť ležící hned u moře
a Bentleyovi žili ve svém velkém domě právě tam.
„Jasně, ne jako v parné přelidněné Indii,“ vyjela na něj Parma.
„Hej, copak jsem řekl něco o Indii?“
„Nechte toho, lidi,“ prosila Gladys, ale než stihla říct ještě
něco, dveře auta se otevřely.
„Hola!“ vyjekla Charissa. Velký dárek odhodila na  podlahu
auta, vrhla se Gladys kolem krku a na každou tvář ji namalovanými
rty vlepila jeden polibek. „Tak se říká ahoj španělsky,“ informovala
všechny, zatímco nasedala. „A takhle se tam oblékají, tedy alespoň
tanečnice flamenca.“ Jednou rukavičkou si uhladila sukni.
„A jelikož jedeme do španělské restaurace, říkala jsem si, že se to bude
skvěle hodit. Máma je speciálně pro mě objednala až z Madridu!“
„To je od  tebe moc hezké, Charisso!“ vykřikla Gladysina
máma. Nebylo žádným tajemstvím, že té se z  Gladysiných ka-





13
marádů nejvíc zamlouvá právě Charissa. Možná dokonce víc než
samotné Gladys. Charissa dokázala být panovačná a milovala
pozornost... ale jednu důležitou věc měla s Gladys společnou. Obě
zbožňovaly dobré jídlo a dovedly se o něm bavit hodiny a hodiny.
Gladys si ještě nebyla jistá, jestli se může Charisse svěřit se svým
tajemstvím o  psaní kritik, ale když měla jít do  nóbl restaurace,
věděla, že ji chce vzít s sebou.
Už jeli po  dálnici, ale Sandy pořád ještě zíral na  Charissiny
rudé šaty. Gladys se mu ani nedivila, vždyť zářily jako jasně čer -
vená jahodová šťáva, dokonce i v přítmí auta.
„Víš, že takhle civět je neslušný?“ podotkla chladně Charissa.
„Pardón,“ zamumlal Sandy.
Charissa stiskla rudé rty a Gladys si byla jistá, že se do něj
pustí, ona však místo toho řekla: „V  pořádku. Ty jsi ten Gladysin
malý kamarád, Sandy, viď?“ usmála se na něj shovívavě.
„Nečekám, že by někdo, kdo je o tolik mladší než my ostatní, věděl, jak
se chovat.“
„Já... cože?“ vykoktal Sandy. „Je mi jedenáct, jsem mladší
jenom o rok!“
„Jistě,“ pokračovala Charissa, „ale kluci prostě nejsou tak
vyzrálí jako holky. Takže jedenáctiletý kluk se dá srovnat možná tak
s osmiletou holkou. Co myslíš, Parmo?“
„Z tohohle mě vynechte,“ zabručela Parma.
Gladys do  toho musela vstoupit. „Sandy je hodně vyspělý,“
ujistila Charissu. „Někdy mi přijde, jako by byl dospělý. Měla bys
vidět nějaké ty počítačové programy, které udělal!“





14
Sandy se na Gladys vděčně pousmál.
„Jak myslíš, Gladys,“ řekla rozvážně Charissa. „Jsou to tvoje
narozeniny a on je tvůj kamarád, takže budeš mít nejspíš pravdu.
Už jsem zticha.“
A taky byla. Vlastně jako všichni celou cestu až na Manhattan.
Dokonce i máma, ačkoli v jejím případě to mohlo být v důsledku
nervozity. Na rozdíl od táty, který na Manhattan dojížděl každý
den vlakem do práce, se ona do New Yorku téměř nikdy
neodvažovala. Říkala, že mezi všemi těmi mrakodrapy ji přepadá
klaustrofobie, a také se bála kapsářů. Dokonce si nechala peněženku
doma a  trvala na  tom, aby si s  sebou táta na  tu narozeninovou
oslavu vzal akorát řidičák a jednu jedinou kreditku, aby tak
v případě přepadení nepřišli o úspory.
„To je naprostá hloupost,“ bručel, když si vysypával obsah
peněženky na kuchyňský stůl. Ale podrobil se, aby se vyhnul hádce
hned zkraje večera.
Dokáže Gladys dnes večer zabránit tomu, aby se její kamarádi
pohádali? V  to mohla tak akorát doufat, když se o  půl hodiny
později všichni seřadili před vstupem do  restaurace Fusión
Tapas. Koneckonců, měla tam práci. A aby ji mohla zvládnout,
potřebovala, aby všichni táhli za jeden provaz.
Sandy k ní stál nejblíž, takže jako první se rozhodla tajný úkol
připomenout jemu. „Jaké tři tapas si objednáš?“ zašeptala.
„Kalamari, bramborovou omeletu a cokoli, co se skrývá pod
označením specialita číslo dvě,“ odpověděl jí tiše. Podle
webových stránek tam totiž krom běžného menu servírovali i dvě spe-





15
ciality, takže Gladys měla v  úmyslu jednu si objednat a  druhou
přenechat Sandymu, nejméně vybíravému ze svých přátel.
„Neboj, Gatsbyová,“ ujistil ji. „Já to zvládnu.“
Gladys si trochu oddechla. Zkrátka věděla, že na Sandyho se
může spolehnout. Pak se otočila k Parmě, jenomže zjistila, že jí
v cestě stojí Charissa.
„Už víš, co si dáš?“ zeptala se jí nadšeně. „Já jejich stránky
studovala snad celý týden! Rozhodně si musím dát ty pražené
mandle, to je jisté.“
Gladys přikývla. Přesně to předpokládala, jelikož věděla, jak
moc má Charissa ráda oříšky, tudíž to už měla i zanesené
v tabulce. A co se zbylých dvou kolonek týkalo...
„A co třeba tu dlouhou plněnou papričku?“ navrhla jí Gladys.
„A ten husí kebab.“
Charissa nakrčila svůj dokonalý nosík. „Tak to nevím. Není
náhodou husa příšerně tučná? Nerada bych si zamazala šaty.“
„Aha,“ řekla Gladys a rychle si v hlavě všechno znovu
proletěla. Možná že husí kebab by si mohla objednat sama
a Charisse přenechat grilované polentové koláčky, které měla původně
v plánu. „Tak co třeba...“
Právě v té chvíli Gladys něco praštilo do ramene. Dost tvrdě.
Parma. „Pitomý sandály,“ zabručela. „V  kopačkách bych nikdy
nezakopla.“
„A co ty, Parmo?“ oslovila ji Charissa a přehodila si přes
rameno svůj ohon. „Co ty si tady dáš? Já myslela, že nejíš nic jinýho
než obyčejný špagety.“





16
Gladys ucítila, jak Parma vedle ní ztuhla. Doufala, že si
kamarádka pamatuje odpověď, kterou si společně nacvičily, kdyby
podobná otázka vyvstala. Popravdě řečeno, Parma byla ten
nejvybíravější strávník, jakého Gladys znala. Kromě špaget jedla ještě
několik věcí, ale jen málo, a rozhodně nic z toho, co by se mohlo
nacházet na jídelním lístku španělské restaurace.
„Na počest Gladysiných narozenin jsem se rozhodla riskovat,“
začala odříkávat Parma. „Zkusím něco novýho a budu doufat, že
mě to příjemně překvapí.“
Gladys jí vděčně stiskla malíček. Teď už si byla jistá, že i Parma
si své zadání dobře pamatuje. Bude dávat pozor, co si objednají
všichni ostatní, a sama si pak vybere to, co zbyde. Gladys věděla,
že Parma nehodlá toho večera vložit do úst byť jediné sousto,
takže jí bude jedno, co si dá.
„Gladys Jane?“ zavolala hosteska. „Stůl pro šest?“
Gladys vymrštila ruku do  vzduchu. „To jsme my!“ Rodiče jí
dovolili udělat rezervaci, takže musela vynechat příjmení, jelikož
své kritiky publikovala pod jménem „G. Gatsbyová.“ Když je ale
hosteska vedla ke stolu hlučnou restaurací se zrcadly na stěnách,
neubránila se Gladys návalu úzkosti. Potřebovala, aby to dnes
všechno klaplo.
Za chvíli už seděli u kulatého stolu s originálním tyrkysovým
ubrusem. Ve vysokých štíhlých sklenicích na vodu zvonily
kostičky ledu. Hosté si na klín rozprostírali zlaté ubrousky a číšník jim
sděloval, jaké dnes mají speciality. „Dnes vám můžeme
nabídnout naše skvělá humřřří klepítka vařřřená v pářřře na čerrrstvé





17
máslové omáčce s koprrrem.“ Tak výrazně ráčkoval, až se Sandy
uchichtl. „A  jako drrruhou specialitu dnes podáváme domácí
krrráličí párrrečky od šéfkuchařřře, jemně uzené,
serrrvírrrrované na dušených bobech.“
To už se Sandy smát přestal a  Gladys ihned pochopila proč.
Doma na něj čekali dva králíčci, Eda a Denis, takže králičí maso
bylo možná to jediné na světě, co by nepozřel.
„Už víte, co si objednáte?“ zeptal se jich číšník. „Slyšel jsem, že
tady má někdo narrrozeniny,“ otočil se ke Gladys a široce se na ni
zpod tenoučkého knírku usmál.
Gladys ztuhla. Měla by se držet svého původního plánu
a objednat si specialitu číslo jedna, toho humra? Nebo by měla sama
zvolit ty králičí párečky a doufat, že Sandy to pochopí a vymění si
s ní jídlo? Ale bude s ní ještě vůbec někdy mluvit, když před ním
pozře králíka?
„No... já...“ Gladys se zoufale rozhlédla kolem stolu, její
zmatení tím ale ještě vzrostlo. Pro co se asi rozhodne Charissa, pro tu
husu, nebo pro polentu? A co rodiče??
„Tak ještě chviličku,“ zacvrlikal číšník a  odkráčel. Gladys se
nesmírně ulevilo. Lepší bude, když se jí podaří objednat si pokud
možno jako poslední.
„Já už vím, co si dám,“ ozvala se máma a číšník se hned zase
vrátil. „Ta hovězím plněná bageta, to je něco jako hamburger, že?
Tak zkusím tu. A ty bramborové plátky smažené na olivovém
oleji, to zní tak trochu jako hranolky. A ještě ten chřest obalený
v pečené šunce.“ Přitom na Gladys mrkla. Gladys si byla celkem jistá,





18
že máma chřest nikdy nejedla, než ji prakticky přinutila ochutnat
ho v obchodě pana Enga. A když už teď věděla, že jí chutná, jedla
ho pořád. Výborně, mami, pomyslela si Gladys. Příště možná
vyzkoušíme růžičkovou kapustu.
„Všechno, co říkala má žena, zní skvěle,“ prohlásil Gladysin
táta s konečným klap zavřel jídelní lístek. „Dám si to samé.“
„Ne!“ vyjekla Gladys dřív, než se stačila vůbec zamyslet.
Vmžiku se na  ni podívali všichni sedící u  jejich stolu, a  nejen
u toho.
Do háje, pomyslela si. První pravidlo hodnocení restaurací zní
neupoutávat k sobě pozornost. Zůstat bez povšimnutí
a v anonymitě je ten nejjistější způsob, jak utajit svou identitu.
Nicméně teď na  ni všichni hleděli, takže musela něco říct.
„Vždyť jsme o  tom spolu mluvili, tati, vzpomínáš? Jak si dnes
večer všichni objednáme něco jiného. Že se pak budeme moct
všichni rozdělit a vyzkoušet co nejvíc nových věcí!“
„To byl krásný nápad, Gladdy,“ začal táta, „ale obávám se, že
v jídelním lístku jednoduše není příliš mnoho dalších jídel, která
by mi chutna...“
„Promiňte,“ ozval z  druhé strany stolu hlas Charissy, která
rozlíceně vstala. „Pokud Gladys chce, abychom si všichni
objednali něco jiného, pak bychom jí měli vyhovět. Její vlastní
oslava narozenin není ta pravá chvíle, kdy ji odmítnout, že ne, pane
Gatsby?“ Charissa na něj vycenila zuby tak, že to napůl vypadalo
jako úsměv a napůl jako výhrůžka, že ho sní zaživa, pokud
neuposlechne.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.