Elektronická kniha:
Husajn kontra Chomejní
Autor:
Ivan Brož
Podnázev: Irácko-íránská válka 1980-1988
ukázka
| Nakladatelství: | » EPOCHA |
| Dostupné formáty ke stažení: | PDF, EPUB, MOBI, PDF |
| Upozornění: | většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování |
| Médium: | e-book |
| Rok vydání: | 2007 |
| Počet stran: | 339 |
| Rozměr: | 21 cm |
| Úprava: | ilustrace, mapy, portréty |
| Vydání: | 1. vyd. |
| Skupina třídění: | Dějiny států západní Asie. Blízký východ |
| Jazyk: | česky |
| ADOBE DRM: | bez |
| Nakladatelské údaje: | Praha, Epocha, 2007 |
| ISBN: | 978-80-870-2712-7 |
| Ukázka: | » zobrazit ukázku |
Následkem íránské islámské revoluce se Husajn z obavy o rozšíření jejích idejí mezi iráckými šíity rozhodl napadnout celkově oslabený Írán. Rekapitulace od napadení Íránu přes jednotlivé fáze bouřlivě se vyvíjejícího konfliktu včetně vojenských specifik, jakými byly sebevražedné útoky či nasazení chemických zbraní, až po přijetí ustanovení o zastavení palby. Brož se věnuje rovněž roli velmocí a Československa i zájmům zbrojního komplexu na irácko-íránském konfliktu. Český žurnalista interpretuje průběh irácko-íránské války od napadení Íránu roku 1980 po ukončení konfliktu v roce 1988.
Vysokou aktuálnost tohoto tématu lze doložit výrokem Zbigniewa Brzezinského (Lidové noviny, 11. 8. 2006): “Novým prvkem dnes je, že je stále obtížnější od sebe oddělovat izraelsko-palestinský problém a problém Iráku a Íránu. Ani Spojené státy, ani Izrael nemají potenciál prosadit na Blízkém východě jednostranné řešení. Možná existují lidé, kteří klamou sami sebe a mylně si to myslí.”
Tento svazek edice Polozapomenuté války zachycuje hlavní momenty historického pozadí konfliktu, příčiny a průběh bojových operací, včetně jejich zvláštností (vlny sebevražedných íránských bojovníků i navzájem k sobě připoutaných dětí, nasazení chemických zbraní a raket k ostřelování měst), role velmocí "na obě strany", tajná diplomacie - např. Reaganův emisar Rumsfeld tajně u Husajna ve dnech 19.-20. prosince 1983, role Československa, diplomatické urovnání, ale i dnes stále doutnající „sud s prachem“.
Po islámské revoluci v Íránu (kdy se 1.2.1979 k moci dostal šíitský duchovní Chomejní) využívá irácký diktátor Saddám Husajn celkové oslabení Íránu a rozhoduje se pro invazi. Záminkou je hraniční spor v oblasti vodního toku Šatt al-Arab, zatímco Írán podněcuje irácké šíity k islámské revoluci (neděje se něco podobného zase i dnes?). Cílem Bagdádu je tedy získat na ropu bohatou provincii Chúzestán a politicky sporná území kolem Šatt al-Arab.
22. září 1980 - masivní útok Iráku na Írán
do května 1981 - období poziční války.
září 1981 - Íránská protiofenzíva.
únor 1983 až prosinec 1984 – tzv. "válka tankerů."
1984 až 1986 - fáze "materiální války" se snahou vyčerpat druhou stranu.
1986 - Írán dobývá poloostrov Faó.
červenec 1988 - jednání o příměří.
20.srpen 1988 - definitivní konec války.
Ztráty : 1,5 milionu mužů v Íránu, 1 milion mužů v Iráku.
Irák nasazuje na sklonku války bojové chemické plyny tabun a yperit (bezprostředně zabito 20 000 íránských vojáků, následky dodnes trpí asi 100 000 Íránců).
Podpora Iráku ze strany SSSR (Mig-21, TU-16, Su-22), Francie (Mirage F1), Číny, Brazílie, Egypta, ČSSR a tajně některými firmami z USA (Hewlett-Packard, Tektronix, Matrix Churchill) a další.
Podpora Íránu ze strany Sýrie, Libye, KLDR, Číny (rakety Slkworm proti lodím), nepřímo z USA přes Izrael náhradní díly pro letectvo, které bylo vyzbrojeno z USA ještě za šáhovy éry (F-4 Phantomy, F-5, vrtulníky AH-1 Cobra a F-14) a další.
(irácko-íránská válka 1980-1988)
Po islámské revoluci v Íránu v roce 1979, kdy se k moci dostal šíitský duchovní Chomejní, využil irácký diktátor Saddám Husajn celkové oslabení Íránu a rozhodl se pro invazi. Cílem Bagdádu bylo získat na ropu bohatou provincii Chúzestán a politicky sporná území kolem Šatt al-Arab. Kniha Ivana Brože zachycuje hlavní momenty historického pozadí konfliktu a jeho příčiny, průběh bojových operací, včetně jejich zvláštností, jakými byly například vlny sebevražedných útoků íránských bojovníků i navzájem k sobě připoutaných dětí nebo nasazení chemických zbraní či použití raket k ostřelování měst). Pozornost autor věnuje také roli velmocí, které podporovaly obě válčící strany (Irák podporovaly např. SSSR, Francie, Čína, Brazílie, Egypt, Československo a tajně i některé firmy z USA – Írán dostával pomoc ze Sýrie, Libye, KLDR, ale i z Číny a nepřímo i z USA prostřednictvím Izraele), tajné diplomacii (například osobní jednání Reaganova emisara Rumsfelda s Husajnem v době, kdy už bylo známo, že Irák použil chemické zbraně i proti vlastnímu obyvatelstvu), zabývá se účastí Československa i snahami o diplomatické urovnání. Dnes se ukazuje, že Irácko-íránská válka, která přinesla oběma stranám obrovské lidské ztráty (1,5 milionu v Íránu a 1 milion v Iráku), vůbec nic nevyřešila a naopak, že chronicky napjatou situaci na Středním východě ještě více zkomplikovala.
Chomejní, Ruholláh, 1900-1989
Prezidenti – Irák – 20.-21. století
imámové – Írán – 20. století
irácko-íránská válka (1980-1988)
Bojové operace – Irák – 1980-1988
Bojové operace – Írán – 1980-1988
Irák – Dějiny – 1980-1988
Írán – Dějiny – 1980-1988
