načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Hugo Haas -- Život jako film - Pavel Taussig

Hugo Haas -- Život jako film
-15%
sleva

Kniha: Hugo Haas -- Život jako film
Autor:

Hugo Haas na trase Praha – Hollywood – Praha „Mohl by to být film, který by zaujal diváky v mnoha zemích světa. Hraný film dlouhé metráže. Nebo také román. O jednom lidském a ... (celý popis)
Titul je skladem 2ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  249 Kč 212
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6% 80%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015-09-23
Počet stran: 176
Rozměr: 120 x 185 mm
Úprava: 171 stran : ilustrace, portréty, faksimile
Vydání: 1. vydání
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2015-40
ISBN: 9788025902301
EAN: 9788025902301
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Monografie věnovaná osobnosti českého divadelního a filmového herce a režiséra Huga Haase, jehož životní osudy působí často dramatičtěji než postavy, které ztvárnil na jevišti i před kamerou. Pavel Taussig, který je uznávaným filmovým historikem a autorem řady knih zaměřených na prvorepublikovou filmovou tvorbu a portrétů českých hereckých hvězd 20. století, se snaží zachytit nejen fakta a svědectví o umělcově životě, ale i složitost Haasovy osobnosti. Prostřednictvím vzpomínek pamětníků a studia dobových materiálů také poukazuje na specifika tvorby a pocity člověka, který skoro polovinu svého života prožil za hranicemi země, v níž se narodil a kam se trvale žít nikdy nevrátil. Sleduje jeho dobovými poměry vynucenou cestu z barrandovských ateliérů do Hollywoodu, z Divadla na Vinohradech na Broadway. Kniha je doplněna bohatou fotografickou přílohou.

Popis nakladatele

Hugo Haas na trase Praha – Hollywood – Praha „Mohl by to být film, který by zaujal diváky v mnoha zemích světa. Hraný film dlouhé metráže. Nebo také román. O jednom lidském a hereckém osudu, který se začal téměř současně s 20. stoletím, v roce 1901, a skončil se prvního dne posledního měsíce roku 1968. Symbolicky?“ České filmy pro pamětníky s Hugo Haasem v hlavní roli známe z televizních obrazovek všichni. Jeho život po roce 1939, kdy byl coby osoba židovského původu na hodinu vyhozen z Národního divadla, odešel z Čech, zahrál si na Broadwayi, natočil téměř čtyřicet filmů v Hollywoodu a po letech se nakrátko do Prahy vrátil, však již tak známý není. Pavel Taussig přináší čtenářům strhující příběh vypovídající nejen o osudových cestách herce, ale i o jednom z nejkrutějších století v české historii. Pavel Taussig (narozen 2. 7. 1949 v Olomouci), filmový historik, publicista, scenárista a pedagog. Dětství a mládí prožil v Zábřehu na Moravě, po maturitě absolvoval na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci obor dějiny a teorie literatury, divadla a filmu; po listopadových událostech zde přednášel dějiny filmu. Po absolutoriu v letech 1973 až 1992 působil v tehdejším Filmovém ústavu v Praze. V devadesátých letech byl zástupcem šéfredaktorky časopisu Kinorevue, v současné době působí na Střední škole fotografické, filmové a televizní ve Skalsku. Publikuje v odborném i kulturně společenském tisku, vystupuje v rozhlase a v televizi. Napsal knihy Hvězdy českého filmového nebe, O věrném filmování Antonie Nedošínské a Theodora Pištěka, Devatero filmových řemesel Jiřího Brdečky, Český biják, Maminky slavných, Neznámí hrdinové – Pohnuté osudy, je autorem původního námětu k oscarovému filmu Kolja, cyklu ČT Úsměvy českého filmu a Pokračování příště (o slavných seriálech), scenárista kupříkladu televizních dokumentů Elmar Klos – život bez scénáře, Koljova babička, Edvard Linkers známý neznámý, Řek Zorba na Božím daru, Kruhy osudu Olgy Fikotové Connolly, Nejmladší sestra Franze Kafky, Pod křídly svatováclavské orlice. (život jako film)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Pavel Taussig - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5

Na  začátku onoho románu, který držela pod paží, když přišla

za Tomášem, setkává se Anna s Vronským za podivnýchokolnos

tí. Jsou na nástupišti, kde právě někdo spadl pod vlak. Na konci

románu se vrhá pod vlak Anna. Tato symetrická kompozice, v níž

se objevuje stejný motiv na začátku i na konci, vám můžepřipa

dat jako velmi „románová“. Ano, souhlasím, ale jen podpodmín

kou, že slovo „románový“ budete chápat nikoli jako „vymyšlený“,

„umělý“, „nepodobný životu“. Neboť právě takto jsoukompono

vány lidské životy.

Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí


6


7

Mohl by to být také román. Nebo ještě lépe film, který by jistě

zaujal diváky v mnoha zemích světa. Hraný film dlouhé metrá­

že. O jednom lidském a hereckém osudu, který se začal téměř

současně s tímto stoletím, 18. února 1901, a skončil se prvního

dne posledního měsíce roku 1968. Symbolicky?

V roce, kdy Hugo Haas ve vídeňském exilu skonal (1. prosin­ ce 1968), zemřeli v Čechách jen o několik měsíců dříve umělci, s nimiž se sblížil a společně tvořil: herečky Andula Sedláčková a Olga Scheinpflugová, dramatik František Langer, herec Zde­ něk Štěpánek a také režisér Martin Frič. Oplakal je a neutěšoval se planými slovy plané naděje. Věděl, že naděje, údajně umí­ rající jako poslední, je již mrtva, a že jemu zbývá jen čekání...

Skoro polovinu svého života prožil za hranicemi země, v níž se narodil a kam se trvale žít už nikdy nevrátil. Byl z toho zou­ falý, trápil se, že ve vlasti, kde na něj diváci nezapomněli a kde ho uctívali jako jednoho z nejpopulárnějších herců, své domov­ ské právo ztratil. Především proto se bál vrátit, aby ho nestra­ šily stíny mrtvých. Stíny jeho nejbližších a nejdražších – obětí holocaustu; především tatínka a staršího bratra Pavla, význam­ ného klavíristy i komponisty.


8

Když se dozvídal o dění v české kinematografii v padesá­ tých letech, nemusel tolik litovat, že se uchytil – a  to jako herec, a  dokonce i  jako režisér – v  Hollywoodu. A  je docela pravdě podobné, že v posledních týdnech – po otřesu z nové oku pace – přestal úplně litovat. To už několik roků žil ve Víd­ ni, odkud není do Prahy moc daleko. Ale ještě blíž je do jeho rod ného Brna. Do obou měst, v nichž žil doma, ve vlasti, zaví­ tal už pouze jedenkrát. A jen na několik dní.

NÁVRAT?

První záběr je snímán v jedoucím vlaku. Symbolicky. Kolikrát

jen musel na poslední chvíli nastoupit a ujíždět, aby si zachrá­

nil holý život. Starozákonný Ahasver, odsouzený k  věčnému

putování z místa na místo, kterého nechal moderní básník Gui

Apollinaire projít i naší Prahou, chodil pěšky. Pro jeho násled­

níky ve dvacátém století byly vynalezeny roztodivné dopravní

prostředky; tím se však jejich utrpení nijak nezmírnilo.

Z výrazu cestujících není tentokrát patrná úzkost či obava. Vlak vyjel z Vídně, projel rovinami Moravy, v odpoledním čase dopřál z oken pohled do podzimní, ne nevlídné krajiny, a už se blíží do cílové stanice – k Praze.

Dvaašedesátiletý pán, milého a přívětivého vzhledu, se zdá být rovněž klidný a rozradostněný z očekávaných setkání. Je to však skrývaný klam; pro tak vynikajícího herce není těžké skrýt vnitřní neklid a rozechvění. Vrací se po dlouhých čtyřiadvaceti letech. Přísedícím bezděčně nabízí častý výstup ze svých filmů: důvěrný rozhovor se svým psem. Diváci se i teď usmívají a ne­


9


10

skrývají dojetí: „Jen klid, Dodoušku, klid. Už budeme za chvíli

vystupovat. Tak ne, abys bulil.“

Oslovený otevřel oči, zívl a olízl pánovi ruku. Vlak vjel do pří ­

šeří nádražní haly a po chvilce zastavil. Oba vstali. Oblékl si ka­

bát, nasadil zručně jeden z klobouků, jejichž nošením byl pro­

slaven, krk schoval pod všední šálu; už to nebyla ta elegantní

bohémsky bílá, jako z časů, kdy byl mladý. Dodouškovi připnul

vodítko. Zachvěl se. Až dovnitř vagónu uslyšel známý žen ský

hlas: „Hugóó!“


11

HUGO HAAS V PRAZE

Sestoupili na nástupiště. Opravdu, ta volající je Ljuba Herma­

nová. Hrne se k němu: „Já tě vítám za všechny ženský, co tě mi­

lovaly.“ A jsou tu další. Mnohým cestujícím, kteří společně při­

cestovali dne 16. listopadu 1963, ve 13.46 Vindobonou na 3. ko lej

pražského Hlavního nádraží, možná až teď dochází, kdo je ten

pán se psem, tak radostně vítaný tolika známými a  populár­

ními herci. A kvůli kterému je v pohotovosti i štáb Českoslo­

venské televize.

K té zdánlivě krátké cestě z Vídně do Prahy, kam byl pozván

na oslavu osmdesátého výročí Národního divadla, se odhod­

lal až po delším rozhodování a váhání. Vyhověl až třetí prosbě.

Velevážený pane řediteli!

Promiňte, prosím, moji poněkud opožděnou odpověď. Byl jsem

totiž na pár dní mimo Vídeň. Ačkoliv mám trochu podzimní

potíže s bronchiemi, doufám, že se to včas uklidní a že budu moci

přijet 15. t. m. vlakem. Dovolím si Vám za několik dní potvrdit

a přesně sdělit svůj příjezd. Moc se těším poznat se s Vámi

osobně.

S projevem úcty

Váš Hugo Haas

Adresátem byl tehdejší ředitel Národního divadla Bedřich Pro­

koš. Při přijetí dostane na památku Jubilejní plaketu a album.

Patří přece mezi dlouhodobé členy. Hostitelům ovšem smut ně

opáčí, téměř s plachou omluvou, že potupná výpověď, kterou


12

byl vykázán z Národního divadla ještě před německou okupací,

nikdy nebyla odvolána. Netušil, že intriky proti němu pokra­

čovaly i po válce. Mnozí kolegové žárlili na jeho úspěchy a ne­

bývalou popularitu u  diváků a  báli se, že je opět zastíní; ti

zvláště nepřátelští farizejsky varovali, že by v případě oficiál­

ního jednání o  rehabilitaci mohl žádat finanční odškodnění.

To víte, Žid!

Ale je možné, že od přátel o tom věděl; zrovna tak, jako se dovídal o  chování mnohých v  protektorátním čase, když on sám už v  Čechách nebyl. Ostatně, když tady ještě žil, osob­ ně pocítil, jak na něj začali útočit v době takzvané druhé re­ publiky.

Karel Pech dostal povolení natočit televizní dokument s vý­ stižným názvem Hugo Haas v Praze. V expozici sledujeme, jak jednoho večera telefonuje Zdeněk Štěpánek ze svého bytu do Vídně.

– Haló, kdo je tam?

– Hugo, to jsem já.

– Kdo?

– Štěpánek.

– Zdeněk? Moje zlato. To jsme ale blízko.

– Už jsem dostal tvůj lístek. Takže je všechno zařízený

– No a kde?

– V Alcronu.

– Fajn. Já přijedu v sobotu odpoledne v půl druhý. Moc se těším a jakmile přijedu do hotelu, tak tě zavolám.

– Já budu na nádraží.

– No ty seš milej. To se těším.

– A v neděli si vyšetři v poledne na oběd. U nás.

– Já se moc těším.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist