načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Hry - Václav Havel

Hry

Elektronická kniha: Hry
Autor:

Pokračujíc v linii vydávání dramatických textů představuje nyní Česká knižnice hry Václava Havla (1936–2011), které tvoří pomyslné vrcholy jeho dramatického díla: Zahradní ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » HOST
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 550
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: V České knižnici vydání první
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-749-1943-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Výbor z divadelních her Václava Havla, které doplňuje komentář editorky Lenky Jungmannové.

Popis nakladatele

Pokračujíc v linii vydávání dramatických textů představuje nyní Česká knižnice hry Václava Havla (1936–2011), které tvoří pomyslné vrcholy jeho dramatického díla: Zahradní slavnost (1963), Vyrozumění (1965), Ztížená možnost soustředění (1968), Žebrácká opera (1972), Audience, Vernisáž (1975), Largo desolato (1984) a Pokoušení (1985). V těchto hrách Havel konstituuje, rozvíjí a brilantně obměňuje svůj groteskně-satirický dramatický rukopis, vyrůstající z kritiky totalitní ideologie 50. a 60. let a postupně do sebe vstřebávající také myšlení disidentské, formující se v dekádách následujících. Svazek edičně připravila Lenka Jungmannová, která v závěrečném komentáři sleduje nejen genezi jednotlivých her, jejich ohlasy a kritickou recepci, ale i jejich publikační a inscenační život.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ČESKÁ KNIŽNICE

NAKLADATELSTVÍ

HOST


Václav Havel


PRAHA — BRNO 2017

HRY

Zahradní slavnost / Vyrozumění /

Ztížená možnost soustředění /

Žebrácká opera / Audience / Vernisáž /

Largo desolato / Pokoušení


Ediční příprava a komentář Lenka Jungmannová

Vědecká redakce Jan Šulc

Editor © Lenka Jungmannová, 2017

Commentary © Lenka Jungmannová, 2017

Cover art © foto GASK

© Nadační fond Česká knižnice, 2017

© Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2017

© Host — vydavatelství, s. r. o., 2017 (elektronické vydání)

ISBN 978-80-7577-334-0 (PDF)

ISBN 978-80-7577-335-7 (ePUB)

ISBN 978-80-7577-336-4 (MobiPocket)

ČESKÁ KNIŽNICE

Vydávají Nadační fond Česká knižnice, Ústav pro českou literaturu

AV ČR, v. v. i., a vydavatelství Host

www.kniznice.cz

Vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

Publikace vznikla s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné

instituce 68378068 (ÚČL AV ČR, v. v. i.).


ZAHRADNÍ SLAVNOST

HRA O ČTYŘECH DĚJSTVÍCH

Janu Grossmanovi



7

Osoby

HUGO PLUDEK

OLDŘICH PLUDEK, jeho otec

BOŽENA PLUDKOVÁ, jeho matka

PETR PLUDEK, jeho bratr

AMÁLKA

FERDA PLZÁK, zahajovač

LIKVIDAČNÍ TAJEMNÍK

LIKVIDAČNÍ TAJEMNICE

ŘEDITEL ZAHAJOVAČSKÉ SLUŽBY



9

První dějství

Byt u Pludků. Jsou tu Pludek, Pludková, Petr a Hugo. Hugo hra­

je šach — ovšem sám se sebou: vždycky táhne, přejde na druhou

stranu, zamyslí se, opět táhne.

PLUDEK (k Hugovi): Milý synu! (K Pludkové) Mám?

PLUDKOVÁ: Kolik je hodin?

PLUDEK: Dvanáct.

PLUDKOVÁ: Už? Musíš!

PLUDEK: Milý synu!

HUGO (táhne): Šach! (Přejde)

PLUDEK: Tak co, hraješ, hraješ?

HUGO: Ano, tati.

PLUDEK: A jak ti to jde?

HUGO: Ale špatně, tati, špatně.

PLUDKOVÁ: Petře, nešel bys na pár minut do sklepa?

Petr odchází.

Každou chvilku přijde Kalabis, to by tak ještě

scházelo, aby se tady potkal s Petrem! Všich

ni o Petrovi říkají, že vypadá jako buržoazní


10

intelektuál — a nemáš přece zapotřebí, abys

kvůli němu přišel do maléru!

PLUDEK: Máš recht, Božka! Jsem přece, sakra, synem

chudého rolníka ze šesti dětí! Mám pět chudých

prastrýců!

PLUDKOVÁ: Petr je černá ovce v rodině!

PLUDEK: Černý Petr! (K Hugovi) Milý synu! Jádremnároda jsou střední vrstvy. A proč? Ani klekánice

nenosí semenec na půdu sama! Jaroš chtěl být

zlatníkem a byl. Brzy ukončíš školu. Zeptal ses

už sám sebe?

HUGO: Ne, tati.

PLUDEK: Slyšíš to, Boženo?

PLUDKOVÁ: Oldo, klid! Nezvonil někdo?

PLUDEK: Ne.

PLUDKOVÁ: Poslyš, Oldřichu —

Hugo táhne a přejde.

Tak co, jak ti to jde?

HUGO: Dobře, mami.

PLUDEK: Co je?

PLUDKOVÁ: Kolik je hodin?

PLUDEK: Jedna.

PLUDKOVÁ: Už by tady měl být —

PLUDEK: Asi se trochu zdržel.

PLUDKOVÁ: Jak to, zdržel?

PLUDEK: Třeba někoho potkal a zapovídal se —

PLUDKOVÁ: Ale koho?

PLUDEK: Přítele z vojny —

PLUDKOVÁ: Říkal jsi přece, že na vojně nebyl!

PLUDEK: Tak vidíš! Určitě přijde! Mám?

PLUDKOVÁ: Jen aby! Musíš!

PLUDEK: Milý synu! Jádrem národa jsou střední vrstvy.

A proč? Kdo se hádá o komáří řešeto, nemůže

tančit s kozou u Podmokel! Jaroš vždycky říkal — život, to je nepopsaná kniha. Ty opravdu

nevíš, co do ní napíšeš?

11

HUGO: Ne, tati.

PLUDEK: Slyšíš to, Boženo?

PLUDKOVÁ: Oldo, klid! Nezvonil někdo?

Přichází Petr.

PLUDEK: Ne. (K Hugovi) Milý synu! (K Pludkové) Mám?

PLUDKOVÁ: Kolik je hodin?

PLUDEK: Dvě.

PLUDKOVÁ: Už? Musíš!

PLUDEK: Milý synu!

HUGO (táhne): Šach! (Přejde)

PLUDEK: Tak co, hraješ, hraješ?

HUGO: Ano, tati.

PLUDEK: A jak ti to jde?

HUGO: Ale špatně, tati, špatně.

PLUDKOVÁ: Petře, nešel bys na pár minut na půdu?

Petr odchází.

Kdyby byl jen intelektuál, vem to čert,intelek

tuálové jsou dneska celkem povoleni, ale on si

najust vzpomene, že bude zrovna buržoazní!

PLUDEK: Samé schválnosti! (K Hugovi) Milý synu! Ani

kolínští husaři nechodí do lesa bez obojku!Ja

roš myslel na svou budoucnost, a proto se učil

a učil a učil. Myslel jsi už na svou budoucnost?

HUGO: Ne, tati.

PLUDEK: Jak to?

HUGO: Učil jsem se, tati.

PLUDEK: Slyšíš to, Boženo?

PLUDKOVÁ: Oldo, klid! Nezvonil někdo?

PLUDEK: Ne.

PLUDKOVÁ: Poslyš, Oldřichu —

Hugo táhne a přejde.

Tak co, jak ti to jde?

HUGO: Dobře, mami.

PLUDEK: Co je?

PLUDKOVÁ: Kolik je hodin?

PLUDEK: Tři.

12

PLUDKOVÁ: Už by tady měl být —

PLUDEK: Asi se trochu zdržel.

PLUDKOVÁ: Jak to, zdržel?

PLUDEK: Třeba někoho potkal a zapovídal se —

PLUDKOVÁ: Ale koho?

PLUDEK: Přítele z mládí —

PLUDKOVÁ: Víš přece, že mládí žádné neměl!

PLUDEK: Mládí neměl, ale měl v mládí přátele! Anebo

nejsem snad jeho přítel z mládí?

PLUDKOVÁ: Tebe přece nemohl potkat!

PLUDEK: Tak vidíš! Určitě přijde! Mám?

PLUDKOVÁ: Jen aby! Musíš!

PLUDEK: Milý synu! Kdo ví, kde má čmelák žihadlo, tomu

nejsou kalhoty nikdy krátké! Když se řekneJa

roš, ozve se Jaroš, a o to jde. Základem života

je názor na život. Myslíš, že si ho někdo udělá

za tebe?

HUGO: Ano, tati. Jaroš. (Táhne) Šach! (Přejde)

PLUDEK: Slyšíš to, Boženo?

PLUDKOVÁ: Oldo, klid! Milý Hugo! Bez topůrka ani věrtel

nezakopeš! Proto tvůj otec na dnešek pozval —

no, zeptej se otce, koho na dnešek pozval!

HUGO: Tati, koho jsi na dnešek pozval?

PLUDEK: Kolegu Kalabise! No — zeptej se matky, kdo je

to kolega Kalabis!

HUGO: Mami, kdo je to kolega Kalabis?

PLUDKOVÁ: Bývalý spolužák tvého otce! No — zeptej se

otce, co s kolegou Kalabisem jako kluk dělal!

HUGO: Tati, co jsi s kolegou Kalabisem jako kluk dělal?

PLUDEK: Rozbíjeli jsme okna!

PLUDKOVÁ: Bohatým sedlákům!

PLUDEK: Ano — a zeptej se matky, čím je kolega Kalabis

teď!

HUGO: Mami, čím je kolega Kalabis teď ?

PLUDKOVÁ: Náměstkem! A tvůj otec ho pozval —

PLUDEK: Aby si s tebou zahrál šach —

13

PLUDKOVÁ: A při té příležitosti —

PLUDEK: Ti poradil —

PLUDKOVÁ: Čistě informativně —

PLUDEK: Jak bys to —

PLUDKOVÁ: Něco —

PLUDEK: V životě —

PLUDKOVÁ: Rozumíš — ani klekánice nechodí do lesa bez

obojku!

PLUDEK: Nebo jsi někdy viděl, že by kolínští husaři nosili

semenec na půdu sami?

HUGO: Neviděl, tati.

PLUDEK: Tak vidíš! Nezvonil někdo?

PLUDKOVÁ: Ne.

Hugo táhne a přejde.

Tak co, jak ti to jde?

HUGO: Dobře, mami. (Táhne) Šach! (Přejde)

PLUDEK: Tak co, jak ti to jde?

HUGO: Ale špatně, tati, špatně. Moc špatně! (Táhne

a přejde)

PLUDKOVÁ: Tak co, jak ti to jde?

HUGO: Výborně, mami! (Táhne) Mat!

PLUDEK: Prohrál?

HUGO: Ne, vyhrál.

PLUDKOVÁ: Vyhrál?

HUGO: Ne, prohrál.

PLUDEK: Tak vyhrál, nebo prohrál?

HUGO: Tady vyhrál a tady prohrál —

PLUDKOVÁ: Když tady vyhraješ, tak tady prohraješ?

HUGO: A když tady prohraju, tady vyhraju.

PLUDEK: Vidíš to, Božka? Než by jednou vyhrál úplně

a podruhé úplně prohrál, raději vždycky trochu

vyhraje a trochu prohraje.

PLUDKOVÁ: Takový hráč se neztratí!

PLUDEK: Ano! Žabinec bez brčka neusmažíš! A proč?Jest

li si v dějinách různé vrstvy vyměňují svá dějinná

postavení, pak jedině střední vrstvy procházejí

dějinami nedotčeny, protože žádné jiné vrstvy

se nesnaží zaujmout jejich postavení, a střední

vrstvy si tudíž nemají s kým co vyměňovat, azůstávají tak jedinou skutečně trvalou dějinnousilou. A právě proto střední vrstvy, milý synu,spojují dějiny v jeden souvislý celek, a dělají je tak

vůbec dějinami! A nejvýznamnějšími epochami

v dějinách jsou v důsledku toho ty epochy, které

se dovedou opřít o střední vrstvy a položit dojejich rukou své ideály, aby je tyto ošetřovaly jako

své vlastní a posléze předávaly dalším generacím. Žádná epocha nemůže existovat bezstředních vrstev, kdežto střední vrstvy mohou naopak

existovat nezávisle na všech epochách. A třeba

i bez nich! Nebo si myslíš, že je možné stříletkáňata, a mít přitom v Berouně maštal? Tak vidíš!

A jediná země — PLUDKOVÁ: Kolik je hodin?

PLUDEK: A jediná země, která nepotřebuje střední vrstvy,

je Japonsko — PLUDKOVÁ: Kolik je hodin?

PLUDEK: A jediná země, která nepotřebuje střední vrstvy,

je Japonsko, protože jedině Japonců je dost — PLUDKOVÁ: Kolik je hodin?

PLUDEK: A jediná země, která nepotřebuje střední vrstvy, je Japonsko, protože jedině Japonců je dost

i bez středních vrstev. Ostatně Japonsko — PLUDKOVÁ: Kolik je hodin?

PLUDEK: Pět. Ostatně Japonsko —

PLUDKOVÁ: A v kolik měl přijít?

PLUDEK: Ve dvanáct. Ostatně Japonsko — co jsem to

vlastně chtěl říct o Japonsku?

HUGO: Chtěl jsi asi říct, že neuvědomíme-li si včasdějinnou úlohu středních vrstev, přijdou Japonci,

kteří střední vrstvy nepotřebují, vytlačí je z dějin

a pošlou do Japonska.

PLUDKOVÁ: Ve dvanáct? A co když nepřijde?

PLUDEK: Správně, Hugo! A nepřej si, aby ses tohostrašného dne dožil! (K Pludkové) Nepřijde on,přijde někdo jiný!

PLUDKOVÁ: Nikdo nepřijde! Nikdo nenapíše! Nikdonezavolá! Jsme sami! Sami na celém světě!

Ozve se zvonek.

HUGO: A Japonců je čím dál víc. Nezvonil někdo?

Přichází Petr.

PLUDKOVÁ: Petře, do špajzu! Kalabis je tady!

Petr odejde, vstoupí Amálka.

Co tady děláte?

AMÁLKA: Paní, nesu vám —

VŠICHNI: Psaní!

AMÁLKA: Ne, telegram!

PLUDEK: Tak čtěte!

AMÁLKA (čte): MILY OLDRICHU, NEMUZU K TOBEPRIJIT, MUSIM DNES VECER NA ZAHRADNISLAVNOST LIKVIDACNIHO URADU. Máte to,Aničko? Není vám zima? Proč? Aha. V půl osmé, ale

určitě! Můžu dál? MRZI ME TO A DOUFAM, ZE

SE SEJDEME JINDY. Moc! Dělají vám krásnou

postavu! Jak vždycky vystupovala paníKantůrková, na tom rohu. Věčně zpívají lesy. A vneděli bychom mohli do Nespek na borůvky, co říkáte? ZDRAVI TE TVUJ — No tak! Přece nejste

z porculánu! — FRANTA KALABIS. PLUDEK: Neprijde! To je nas konec! Bozka, nikdo nas

nema rad!

PLUDKOVÁ: Nebuď hned hysterický, Oldřichu! Neprijde on

za Hugem, prijde vraj Hugo za nim! PLUDEK: Kam?

PLUDKOVÁ: Na zahradní slavnost!

PLUDEK: Na zahradní slavnost! Hugo! Kravatu — sako —

AMÁLKA: No tak já zas jdu — tak na shledanou — (Ne­

chce se jí pryč, postává) PLUDKOVÁ: To nic, děvče. Já když začínala, dostávala jsem

ještě menší role!

AMÁLKA: To byla ale jiná doba, milostpaní! Sbohem! (Od­

běhne)

PLUDEK: Doufám, že se má Hugo před ní na pozoru!

PLUDKOVÁ: Nezapomněl jsi, Oldřichu, že je to dcera domovníka?

PLUDEK: Tím spíš!

PLUDKOVÁ: Nezapomněl jsi, Oldřichu, v jaké době žijeme?

PLUDEK: Hned zítra s ní půjde Hugo na procházku!

PLUDKOVÁ: No vidíš! Hugo! Kravatu — sako — a vzhůru

na zahradní slavnost!

HUGO: Musím hrát odvetnou partii —

PLUDEK: Slyšíš to, Božka? Tak dlouho jsem krmil sysla,

až mi spadla fujara do rákosí! To slyšet Jaroš!

Odvetnou partii! Když jde o osud člověka!Budoucnost rodiny! PLUDKOVÁ: Hugo, otec mluví o rodině, to ani nevstaneš?

PLUDEK: Kdepak! Tytam jsou časy, kdy vstávali! To byli

oba ještě malí — brouzdali se travou — četli

Branislavovy verše — chytali motýly — my je

převinovali jako oko v hlavě — utrhovali jsme

si je od úst — PLUDKOVÁ: Oldo, klid! Hugo! Život, to je vlastně takovávelká šachovnice! Nic ti to neříká?

HUGO: Říká, mami. Topůrkem věrtel nezakopeš.Kravatu — sako —

Pludek a Pludková Huga dojatě líbají. PLUDKOVÁ: Ty náš blbečku malá!

PLUDEK: Milý synu! Život je boj a ty jsi pes! Vlastně Čech.

Nezahyneš-li, nezahynu — zradíš-li, zradíš —

budou-li, budem! Jsi můj syn! Kdo neví, jak zkonopí, musí do Prahy pro rozum a do Budouli pro

budem! Jsi Pludek! Sbohem! Nebo —

Přichází Petr, Hugo odchází, všichni se za ním

dojatě dívají.

PLUDKOVÁ: Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec

Polibek kapesník siréna lodní zvonec —

Vrátí se, Oldo? Jistě vrátí

a řekne tiše: maminko má,

jak je to hezké u nás doma!

PLUDEK (zpívá): Už mi koně vyvádějí —

PLUDKOVÁ: Oldřichu —

PLUDEK: Co je?

PLUDKOVÁ: Vzpomínáš na léto v Luhačovicích? Co jsmetehdy měli bláznivých plánů! Chtěl jsi studovat —

organizovat — řídit — Petře, kam zase jdeš? To

už nevydržíš ani chvilku v kruhu své rodiny?

Petr odejde. Musíme se, Oldo, zase vzchopit — rozumíš:odoutat od země — rozmáchnout křídla —prostě žít! Ano, žít — žít — začneme žít nový, lepší

život!

PLUDEK: Obrok je obrok a hrách je hrách. Nový život? To

bychom, sakra, mohli!

Konec prvního dějství


18

Druhé dějství

Vchod do zahrady, v níž se koná zahradní slavnost Likvidačního

úřadu. U stolku plného různých papírů, razítek apod. sedí Ta­

jemník a Tajemnice, kteří tu vykonávají pořadatelskou službu.

Přichází Hugo.

HUGO: Dobrý den. Obrok je obrok a hrách je hrách. Je

tu kolega Kalabis?

TAJEMNÍK: Kalabis Josef, narozený 2. ledna 1940, Kalabis

Václav, narozený 18. června 1891, nebo Kalabis

František, narozený 4. srpna 1919?

TAJEMNICE: Kalabis František, narozený 4. srpna 1919, je

omluven. Přednáší dnes večer na domovníschůzi o budoucnosti lidstva.

TAJEMNÍK: Odložíte si kravatu a sako?

TAJEMNICE: Nalézáte se u hlavního vchodu B13. Můžete si

zde zakoupit univerzální vstupenku, která vás

opravňuje k volnému pohybu po celém areálu

zahrady a k návštěvě takřka všech akcí,pořádaných v rámci zahradní slavnosti Likvidačního

úřadu —

TAJEMNÍK: Jako je například beseda s přednostouvývojového oddělení o nových likvidačních metodách,

pořádaná v prostoru u rybníčku —

TAJEMNICE: Zábavný kvíz z historie Likvidačního úřadu,pořádaný v altánku římská tři —

TAJEMNÍK: Anebo vyprávění žertovných historek z likvidační praxe pátého oddělení, které zaznamenal

a bude vyprávět přednosta pátého oddělení — TAJEMNICE: A na kterém se můžete podílet i vy, odevzdal-li jste přesný text svého vyprávění, opatřený

lékařským vysvědčením a souhlasem úsekáře,

nejpozději dva měsíce před datem zahradní

slavnosti na sekretariátu humoru a na ideově

regulační komisi.

TAJEMNÍK: Opatříte-li si povolení organizačního výboru,

můžete si zatančit, a to na Velkém parketu A

mezi půl dvanáctou a dvanáctou, a pak mezi tři

čtvrtě na jednu a půl druhou. Předtím je totiž

Velký parket A vyhrazen likvidačně metodické

sekci, mezitím komisi likvidátorů z lidu a potom delimitační subkomisi. TAJEMNICE: Máte-li zájem o použití rozmarných rekvizit, jako

papírových kloboučků, veselých lepenkových

nosů a podobně, můžete si je vyzvednout přes

tajemníka vaší sekce v sekčním skladu a veselit

se pak s nimi můžete v okruhu Malého parketu C.

TAJEMNÍK: Musíte ovšem respektovat frontu, která stojí už

od odpoledne před Malým parketem C a která

je bohužel nutná vzhledem k poměrně velkému zájmu o zábavu s rozmarnými rekvizitami

a omezeným prostorovým možnostem Malého

parketu C. TAJEMNICE: Čím ukázněněji se zařadíte, tím dříve budete na

řadě —

HUGO: Promiňte, ale Malý parket C je zřejmě menší než Velký parket A. Proč tedy nepřesunout

zábavu s rozmarnými rekvizitami na Velkýparket A a tanec sekcí na Malý parket C? Nač strkat

nos do dříví, když i konipas zpívá sám? Šach!

Tajemník a Tajemnice se na sebe několikrát vý­

znamně podívají. TAJEMNICE: Na první pohled to má logiku —

TAJEMNÍK: Bohužel pouze formální —

TAJEMNICE: A vlastní obsah návrhu svědčí dokonce oneznalosti některých základních principů.

TAJEMNÍK: Anebo vy byste souhlasil s tím, aby důstojnýprůběh zahradní slavnosti byl narušován nějakým

dadaistickým žertováním, k němuž by určitědošlo, kdyby tak důležitý, takřka uzlový bod, jakým

je Velký parket A, byl otevřen nezávaznýmintelektuálštinám? TAJEMNICE: Z čeho ostatně usuzujete, že Velký parket A je

větší než Malý parket C? Proč si pořád něco

nalhávat?

TAJEMNÍK: Kolegové z organizačního výboru jistě dobře

věděli, proč zábavu s rozmarnými rekvizitami

omezili právě na prostor Malého parketu C! TAJEMNICE: Nebo snad nemáte důvěru k usnesenímorganizačního výboru?

TAJEMNÍK: Složeného z předních pracovníků Likvidačního

úřadu? TAJEMNICE: Starých, zkušených kolegů, kteří už v době, kdy

vy jste nebyl na světě, obětavě likvidovali?

TAJEMNÍK: Za podmínek, o kterých vaše generace nemá ani

tušení?

Přichází Plzák.

PLZÁK: Tak co je nového u vchodu? Jak se bavíte?Nevázne hovor? Zahradní slavnost patří všem!

TAJEMNÍK: Děkujeme, nevázne —

TAJEMNICE: Nevázne —

PLZÁK: Tak to je fajn! Vůbec je tak nějak fajn, že jste

přišli, že tady sloužíte — klidně si zase

21

sedněte — udělejte si pohodlí — uvolněte se —

třeba se i odstrojte — zujte — vždyť jste, sa

kra, tak nějak sami mezi sebou! Tak co — jak se

vám líbilo mé zahájení? Dobré, co? To víte —

najel jsem na to tak nějak prostě lidsky, abych

to tady trochu rozhýbal! Ten lidovej tón jsem

si ovšem nezvolil — je mi prostě už tak nějak

dán. Nesnáším totiž fráze a ostře se stavímpro

ti každýmu planýmu řečnění. Jde to tak nějak

už z mýho založení: jsem totiž docela obyčej

nej člověk z masa, krve a mlíka — prostě, jak

se říká, jeden z vás! A klidně jezte, jestli máte

co — nebudeme přece koukat na takovéforma

lity; víte, mně fakticky nic cizího není lidské!

No nic — hlavně že se mi mezi váma podařilo

vytvořit takovou přátelskou neoficiální atmo

sféru — jsem už prostě takový, že kam přijdu,

tam je hned srandy kopec! No nic —Likvidač

ní úřad je jistě potřebná instituce se složitou

a rozsáhlou administrativní agendou. A přes

to vám to tam někdy bohužel tak trochu uje

de do byrogratismu! Všimly si toho už složky,

rozříkalo se to nahoře — a výsledkem je tak

nějak dnešní zahradní slavnost. Nebojte se,

zatím skutečně nejde o nic jinýho, než abyste

se v první fázi tak nějak vopravdu lidskyuvol

nili, vytvořili si mezi sebou takový nějakýhez

ký, teplý lidský vztahy a dali prostě tak nějak na

rovinu hlavy dohromady, jak by se to dalo tam

u vás proluftovat. Vždyť vy, kluci, fakt nežijete

tak nějak jako lidi, fakt! To víte, že může ženská

otěhotnět i na Měsíci? Když jede na měsíc na

dovolenou! Copak nejsme, sakra, všichni tak

nějak z jedný český mámy? No nic — musím už

jít, chci se podívat, jestli nevázne hovor vareá

lu. Bavte se tu zatím tak nějak beze mě!

Plzák odejde, dlouhá pauza. TAJEMNÍK: Tak co doma? Co děti? Zlobí? Zlobí?

TAJEMNICE: Ani ne — nemám děti — nemám —

TAJEMNÍK: Co to? Co to? Nejste vdána?

TAJEMNICE: Nejsem — nejsem — a vy?

TAJEMNÍK: Taky ne — taky ne —

TAJEMNICE: A co děti? Co děti?

TAJEMNÍK: Ale to víte — zlobí — zlobí —

Pauza.

TAJEMNICE: Poslyšte — Velký parket A — díváme-li se na něj

s odstupem času — TAJEMNÍK: Co?

TAJEMNICE: Je v určitém smyslu opravdu —

TAJEMNÍK: Co?

TAJEMNICE: Větší než Malý parket C —

TAJEMNÍK: V nové historické situaci určitě!

TAJEMNICE: Zatajili nám to, že?

TAJEMNÍK: Ale nebojme se nyní otevřeně říct: přesuneme-li

zábavu s rozmarnými rekvizitami na Velkýparket A —

TAJEMNICE: Umožníme tím daleko většímu počtu úředníků

zábavu s rozmarnými rekvizitami! TAJEMNÍK: Dnes už se přece rozmarných rekvizit bátnemusíme!

TAJEMNICE: A není to zase jen past na myši?

TAJEMNÍK: Kolegyně!

TAJEMNICE: Promiňte! Velký parket A je skutečně velký!Obdivuji odvahu, s jakou nám to bylo odhaleno!

Tak co doma? Co děti? Zlobí? Zlobí?

HUGO: Promiňte, ale kolikrát je Velký parket A větší než

Malý parket C, tolikrát víc úředníků se můževeselit s veselými nosy najednou! Kdo loví ryby

u Klatov, nemusí skákat do jahodí! Šach! TAJEMNÍK: No a? Říkat tyhle věci není dnes žádnéhrdinství! Nechápete, že budeme-li donekonečna

omílat dávno probojovanou pravdu, že Velký

parket A je skutečně velký, nahradíme tím jen

jednu frázi druhou? Ne, ne! O co dnes jde, to

jsou činy, nikoli slova!

TAJEMNICE: Přesně to jsem prve měla na mysli — fakt!

Přichází Plzák. PLZÁK: Tak co je nového u vchodu? Jak se bavíte?Nevázne hovor? Zahradní slavnost patří všem!

TAJEMNICE: Děkujeme, nevázne —

TAJEMNÍK: Nevázne —

PLZÁK: Tak to jsem rád! Zahrál jsem vám zřejmě svým

zahájením do noty! A bodejť by ne — nejsem

přece, sakra, v zahajování žádný začátečník!

TAJEMNICE: Zahajujete často?

PLZÁK: To je otázka! Vždyť to je tak nějak mézaměstnání! Jsem přece odborným zahajovačem besed,

konferencí a slavností, dělám na Zahajovačské

službě, závod 02!

TAJEMNÍK: Hned jak jste si vzal slovo, poznali jsme, že jste

odborník na slovo vzatý! PLZÁK: Mám dlouholetou zahajovačskou praxi a zahradní slavnosti jsou mojí specializací! Zahajuju ovšem tak nějak z lidské potřeby, ne proto,

že to je mé zaměstnání!

TAJEMNICE: A to jsou všichni zahajovači takoví jako vy?

PLZÁK: Bohužel ne, jsou mezi námi na Zahajovačské

službě dva tábory: staří dogmatičtí frázisté

a my mladí, kteří máme smysl pro humor.Vidíte, že i my máme své interní problémy! Abyste

je pak neměli mít vy! Ne, ne, ještě zdaleka není

každý zahajovač na té výši, na které bychom ho

chtěli mít!

TAJEMNÍK: Vy ale jste na té výši, na které byste vás chtěl mít!

PLZÁK: Snažím se slabším kolegům pomoct, ukázat jim

cestu. Ostatně hlavní je, že přes to všechno je

Zahajovačská služba jako celek dnes tak nějak

na čele boje za nový přístup k člověku! TAJEMNICE: Musíme se od vás ještě moc a moc učit.

TAJEMNÍK: Moc!

PLZÁK: Moc! Četli jste mou brožuru Za lidový charakter

zahradních slavností, pořádaných našimi úřady? TAJEMNICE: Chystám se na ni —

TAJEMNÍK: Já také —

PLZÁK: No jo, hoši, to se ale potom nedivte — tyhle věci

je fakt nutný tak nějak sledovat — to není žádná

buzerace! Ve svý knize jsem rozvinul tezi, žekaždá zahradní slavnost by měla být především

platformou zdravé, lidové a přitom ukázněné

zábavy všech úředníků. Ostatně vaše zahradní

slavnost má všechny předpoklady k tomu, aby

se takovou platformou stala! TAJEMNICE: Děkujeme —

TAJEMNÍK: Děkujem —

PLZÁK: Dělám pro vás rád. My, zahajovači, máme vás,

likvidační úředníky, tak nějak od plic rádi, jak

už to mezi dělníky bývá! TAJEMNICE: My, likvidační úředníci, vás, zahajovače, také!

PLZÁK: Tak vidíte! V určitý fázi je skutečně hroznědůležitý, když si lidi tak nějak na rovinu řeknou,

že jsou tak nějak lidi. Jenomže vývoj jde dál a my

nemůžeme zůstat u takových abstraktníchproklamací! Víte, já vždycky říkám: člověk — ten

žije! A stejně vy musíte — nebojme se to říct na

plnou hubu — tak nějak žít! Von totiž život,kluci, je šíleně krásná věc! Nemyslíte?

TAJEMNÍK: Je —

TAJEMNICE: Šíleně —

PLZÁK: A von i ten likvidační úředník má právo na ten

kus toho vopravdu nějak jako plnýho — rozumíte, plnýho — života! A von i von musí mítnějaký ty lidský vady — vony i vony k němu nějak

jako patřej! Doufám, že i vy máte každej nějakou tu vadu — jinak bychom si fakt nějak jako

nerozuměli, fakt! Já totiž s nějakými papírovými

šematy vopravdu pracovat nebudu, čestný slovo,

že ne! TAJEMNICE: Já mám vady —

TAJEMNÍK: Já také. Jsem sprostý —

PLZÁK: V jakém smyslu?

TAJEMNÍK: Mám doma oplzlou fotku —

PLZÁK: Jo? A vy?

TAJEMNICE: Já také.

PLZÁK: Přidat, hoši, přidat! Víte, já nesnáším suchaři,

jenž strkají hlavu do písek před takovými problémami, jako je například ten kus citovýho

života! Copak i třeba taková láska není setsakramentsky potřebná věc — když se za to umí

chytnout? Podchytit i tyhle věci patří přece,hergot, tak nějak k práci s člověkem! Jak říkají lidé

u nás doma, na Podřipsku: chyť zajíce, ať ho

máš! No řekněte sami — TAJEMNICE: Určitě!

TAJEMNÍK: Chyť zajíce, ať ho máš!

PLZÁK: No nic — musím už jít, chci se podívat, jestli

nevázne hovor v areálu. Bavte se tu zatím tak

nějak beze mě.

Plzák odejde, pauza.

TAJEMNÍK: Vy —

TAJEMNICE: Prosím —

TAJEMNÍK: Podívejte — vrabec! Letí — mech kvete —louky šumí — příroda — TAJEMNICE: Prosím?

TAJEMNÍK: Povídám: vrabci letí — mech kvete — louky

čumí — TAJEMNICE: Jo, příroda!

TAJEMNÍK: Tak, tak. Máte vlasy — hezké — zlaté — jako

padouchy — totiž blatouchy — a nos jako rudou růži — respektive pomněnku — bílou — TAJEMNICE: Podívejte — vrabec!

TAJEMNÍK: Co?

TAJEMNICE: Letí —

TAJEMNÍK: A ňadra máte —

TAJEMNICE: Já vím!

TAJEMNÍK: Jako dvě — dva — jako dva ty — dvě studánky — totiž promiňte, míče — jako dva míče

jsem chtěl říct — promiňte — TAJEMNICE: To je dobrý —

TAJEMNÍK: A oči jako dva — dvě — jako dvě ty — dva

míče — totiž ne míče — ale blatouchy — TAJEMNICE: A co doma? Co doma?

TAJEMNÍK: Ale to víte — příroda — respektive pomněnky —

TAJEMNICE: A co míče? Zlobí? Zlobí?

TAJEMNÍK: Ani ne — ani ne — kvetou —

TAJEMNICE: Vy nejste vdán?

TAJEMNÍK: Totiž šumí — ne vrabci — mech — mech čumí

jako dva — dvě — dva pomňouky — totiž ty —

Hergot! To by mě zajímalo, kdo si tuhle akcivymyslel! Chyť zajíce, ať ho máš! Blbec! TAJEMNICE: Kolego!

TAJEMNÍK: Promiňte! Velký parket A je skutečně velký!Obdivuji odvahu, s jakou nám to bylo odhaleno!

Podívejte — vrabec!

HUGO: Promiňte, ale kdyby se před hodinou provedlpřesun zábavy s rozmarnými rekvizitami na Velký

parket A, mohla být fronta už o sto metrů kratší.

Budeme-li donekonečna omílat dávnoprobojovanou pravdu, že Velký parket A je skutečněvelký, nahradíme jen jednu frázi druhou. O co teď

jde, jsou činy, nikoli slova! Nikdy se nemá střílet

z flobertky do kopřiv! Šach! TAJEMNICE: Vášnivě nesouhlasím! Jsou pravdy, které nám

nikdy nemohou zevšednět! A já nedopustím,

aby pravdy tak nám všem drahé, jako je pravda, že Velký parket A je skutečně velký, byly

poťouchle bagatelizovány poukazem na jejich

domnělou samozřejmost! Nic není totižsamozřejmé, dokud mezi námi číhá poslední z těch,

kteří by nás nejraději neviděli na žádném parketu! TAJEMNÍK: Přesně to jsem měl prve na mysli — fakt!

Přichází Plzák, na nose má veselý lepenkový nos.

PLZÁK: Tak co je nového u vchodu? Jak se bavíte?Nevázne hovor? Zahradní slavnost patří všem! TAJEMNÍK: Děkujeme, nevázne —

TAJEMNICE: Nevázne —

PLZÁK: A o čempak si povídáte?

TAJEMNÍK: O lásce —

PLZÁK: No — to je hezké! I láska patří tak nějak kčlověku! A dnešní člověk má bohaté city, bohatší než kterýkoli předešlý člověk! Právě proto je

ale nutno dávat dnes ve zvýšené míře pozor na

to, aby láska nepřesáhla určitou optimální mez

únosnosti — v takovém případě se nám totiž

může stát, že nám láska probudí v lidech i dočasné smutky!

TAJEMNICE: A s těmi je nutno radikálně zúčtovat!

TAJEMNÍK: Nejde-li ovšem o smutky konstruktivní — itakové známe, a nesmíme proto postupovatmechanicky, abychom nevylili s dítětem i vaničku —

TAJEMNICE: Pokud se ovšem pod vaničkou konstruktivních

smutků neskrývají smutky destruktivní — TAJEMNÍK: Já jsem v otázce smutků optimista!

TAJEMNICE: Já jsem zase nepřítel laciného huráoptimismu!

PLZÁK: Jsem rád, že diskutujete! My dnes musíme

diskutovat — a nesmíme se přitom zaleknout

ani protichůdných názorů — každý, komu jde

upřímně o naši společnou věc, by měl mít jeden až tři protichůdné názory — jak se hezky

praví v usnesení dvaatřicáté zahajovačskékonference. To víte, že může ženská otěhotnět i na

Měsíci?

TAJEMNICE: Když jede na měsíc na dovolenou —

PLZÁK (podrážděně): Vtipy — vtipy — samé vtipy —

Proč si nepovídáte například o umění? To by

bylo materiálu k diskusi hned habaděj! Anebo

nemáme snad v umění ještě celý pytelsetsakramentsky palčivých problémů?

TAJEMNICE: Zrovna jsem chtěla převést řeč na umění —

PLZÁK: Umění — tomu říkám slovo do pranice! Sám

mám umění tak nějak osobně rád — považuji je

za koření života! A naše doba přímo volá povelkých dramatech se šťavnatými hrdiny — poodvážných, smělých krajinomalbách — současný

divák potřebuje stále víc současné hry — stále

současnější! Umění by se mělo stát organickou

součástí života každého z nás —

TAJEMNICE: Správně! Hned na příští poradě delimitačnísubkomise chci přednést několik lyrickoepických

veršů!

HUGO (pro sebe): Lyrickoepické verše —

PLZÁK: Je jistě dobře, že vás pálí otázka umění, nesmíte

však umění zas nějak jednostranně přeceňovat,

abyste neupadli do nezdravého a duchu našich

zahradních slavností hluboce cizího estétství.

Jako bychom neměli například v takové technice ještě celý pytel setsakramentsky palčivých

problémů!

TAJEMNÍK: Zrovna jsem chtěl převést řeč na techniku —

PLZÁK: Technika — tomu říkám slovo do pranice!Tvrdím totiž, že žijeme v technickém století:magnet — telefon — magnet — o tom se nesnilo ani

Vernerovi!

TAJEMNÍK: Četl jsem nedávno Dvacet tisíc mil pod mořem — PLZÁK: A my dokážeme brzo číst ještě hlouběji podmořem!

TAJEMNÍK: O objevech kapitána Nema —


29

PLZÁK: Nemá! Ani potuchy nemá Verner o objevech

našich kapitánů vědy! Technika by se měla stát

organickou součástí života každého z nás —

TAJEMNÍK: Správně! Hned na příští poradě likvidačněmetodické sekce navrhnu, abychom se znovuzamysleli o možnostech chemizace likvidační praxe!

HUGO (pro sebe): Chemizace likvidační praxe —

PLZÁK: Je jistě dobře, že vás pálí otázka techniky, nesmíte však techniku zas nějak jednostranně

přeceňovat, abyste neupadli do zhoubnéhotechnicismu, který mění člověka v mechanickousoučástku odlidštěného světa bezduché civilizace.

Jako bychom neměli například v takovém umění

ještě celý pytel setsakramentsky palčivých problémů!

TAJEMNICE: Zrovna jsem chtěla převést řeč na umění —

PLZÁK: Umění — tomu říkám slovo do pranice!Kolegové z kultury jistě dobře vědí, proč chystajívýnos o umělecké odvaze! Bude platit už oddruhého kvartálu!

TAJEMNICE: Správně! Umění musí provokovat odvážnými

formálními experimenty — impresionismus

a tak —

HUGO (pro sebe): Impresionismus —

PLZÁK: Je dobře, že vás pálí otázka umění. Neměli byste

však podceňovat techniku!

TAJEMNÍK: Právě jsem chtěl převést řeč na techniku —

PLZÁK: Technika — tomu říkám slovo do pranice!Kolegové z průmyslu jistě dobře vědí, proč plánují

zavedení strojů už od příštího kvartálu!

TAJEMNÍK: Správně! Technika musí využít i těch nejnovějších objevů — periodická soustava prvků a tak —

HUGO (pro sebe): Periodická soustava prvků —

PLZÁK: Je dobře, že vás pálí otázka techniky. Neměli

byste však podceňovat umění!

TAJEMNICE: Umění — tomu říkám slovo do pranice!


30

PLZÁK: Je dobře, že vás pálí otázka umění —

TAJEMNÍK: Neměli byste však podceňovat techniku!

TAJEMNICE: Technika — tomu říkám slovo do pranice!

TAJEMNÍK: Je dobře, že vás pálí otázka techniky —

TAJEMNICE: Neměli byste však podceňovat umění!

TAJEMNÍK: Umění — tomu říkám slovo do pranice!

TAJEMNICE: Je dobře, že vás pálí otázka umění —

PLZÁK: Tak dost! To bychom si tak nějak nerozuměli!

Jestli chcete pod pláštíkem otevřené diskuse

torpedovat přátelskou atmosféru, kterou se mi

tady mezi vámi podařilo vytvořit, a jestli máte

dokonce v úmyslu podminovat úspěch našízahradní slavnosti, pak pro vás není v tomtostmeleném kolektivu místo! Já tady žádné nešvary

krýt nebudu — jsem za- a ne ob-hajovačem!

Kdo mi tady bude dělat nějaké vylomeniny,těmahle prackama s ním zatočím, že poletí jakčamrda! Nelezte mi na oči, dokud se lidskynesblížíte! Chuligáni!

Tajemník a Tajemnice zděšeně vycouvají.

HUGO (si tiše mumlá pro sebe): Lyrickoepické verše — chemizace likvidační praxe —impresionismus — periodická soustava — lyrickoepické

verše — chemizace —

PLZÁK: Hej, poslyš — co si vlastně o celé věci myslíš ty?

HUGO: Já? No tak ze začátku byl ten spor zajímavý, pak

se ale trochu zvrhl, že?

Pauza.

Jistě, už od začátku měl takový nesprávnýosobní tón, i když až do konce šlo o zajímavý aaktuální problém, ne?

Pauza.

Já vím, lze se na to dívat z různých úhlů, stran

i pozic, vždycky je však nutné zvážit všechna

pro i proti, nemám pravdu?

Pauza.

Oni vlastně oba měli tak trochu pravdu a oba se

tak trochu mýlili — nebo vlastně naopak: oba se

mýlili a oba měli pravdu, ne? Asi ano, ne?

Pauza.

Ano, také si myslím, že ne, i když si nemyslím,

že ano. Oba totiž tak nějak zapomněli, že vbudoucnosti se bude umění s technikou tak nějak

harmonicky doplňovat — lyrickoepické verše

pomohou při chemizaci likvidační praxe —

periodická soustava prvků pomůže rozvojiimresionismu — na každém technickémvýrobku bude zvláštní ploška, vyhrazená pro účinný

estetický vjem — komíny atomových elektráren

budou pomalovány našimi nejlepšími krajináři — dvacet tisíc mil pod mořem budou čítárny

přístupné všem — diferenciální rovnice sebudou psát ve verších — na střechách cyklotronů

budou divadla malých forem — a v nich sebudou recitovat diferenciální rovnice — tak nějak

lidsky, ne?

Plzák se dívá upřeně na Huga, ten zneklidněně

vyndavá legitimaci a ukazuje mu ji. Plzák si to

ovšem vykládá jinak a předkládá zase svou legi­

timaci Hugovi. Posléze se oba uklidňují. PLZÁK: Hezky mluvíš. Tak nějak lidsky. A přitom jsi na

výši. Líbíš se mi. Rodilý zahajovač! No tak ven

s tím — kdys toho nechal?

HUGO: Vždycky jsem měl k zahajovačství vztah —

PLZÁK: A jak jsi uvízl na Likviďáku? Křivda minulosti?

HUGO: To tak někdy vítr člověka zavane —

PLZÁK: Nebo úkol?

HUGO: Každý máme své úkoly —

PLZÁK: Zvláštní poslání v terénu, chápu! Škoda —nebyl jsem dneska ve formě!

HUGO: Nebylo to tak špatné — PLZÁK: Jsi fajn! Víš — ne že bych se chtěl s teboubratříčkovat — to nemám ve zvyku — ale musím ti

říct, že jsi mi tak nějak přirostl k srdci, fakt!

HUGO: Vy jste mi tam taky přirostl — PLZÁK: A tykej mi, jsem Ferda Plzák, tak co!

HUGO: Ty jsi mi tam taky přirostl, Plzoune! PLZÁK: Hele, kocoure, co abychom si spolu tak nějak

od plic popovídali?

HUGO: Jako člověk s člověkem, Ferdo? PLZÁK: Přesně tak! Byl bys pro?

HUGO: No jasně! Vždyť si tady celej večer říkám, jak by

to bylo fajn, kdybych si s tebou mohl tak nějak

na rovinu pošprechtit! (Nasazuje si Plzákův ve­

selý nos) Tak co váš starej? Zlobí? Zlobí?

PLZÁK: Šerif? Bez chyb není, ale aspoň dře, zastihneš

ho tam ještě teď!

HUGO: V noci? PLZÁK: A co ty vlastně likviduješ?

HUGO: Takže bych se za ním mohl hned vypravit? PLZÁK: Jdeš za ním?

HUGO: Nebo nemůžu? PLZÁK: Co bys nemoh? A copak, copak?

HUGO: Ale tak — na kus řeči — poplkat si — PLZÁK: Chápu, nechci vyzvídat —

HUGO: Klidně vyzvídej — PLZÁK: Můžu?

HUGO: Jasný! PLZÁK: Tak copak, copak?

HUGO: Ale tak — na kus řeči — poplkat si — PLZÁK: Chápu, nechci vyzvídat —

HUGO: Klidně vyzvídej — PLZÁK: Můžu?

HUGO: Jasný! PLZÁK: Tak copak, copak?

HUGO: Ale tak — na kus řeči — poplkat si — PLZÁK: No tak dělaly se na Zahajovárně chyby, dělaly, to

víme všichni! Hlavně že to bude celý tak nějak

v rukou profíka —

HUGO: Co myslíš, nebude mi házet klacky pod nohy?

PLZÁK: Historická nutnost je historická nutnost — to

pochopí. Byli jinačí, a taky museli pochopit!

HUGO: Já jsem v podstatě docela obyčejnej člověk

z masa, krve a mlíka — a nic cizího mi taky není

lidské! PLZÁK: Budeš postupovat aspoň citlivě — s pochopením pro lidi — a to je fajn.

HUGO: Nesnáším ovšem fráze a ostře se stavím proti

každýmu planýmu řečnění!

PLZÁK: Tohle říkám naprosto upřímně — fakt! Jako bys

mě neznal, kocoure!

HUGO: A to nemluvím o suchaři, jenž strkají hlavu do

písek před palčivými problémami! PLZÁK: Já se pravdy nikdy nebál! Když jde o věc, musí

osobní zájmy stranou!

HUGO: Jistě mi vyjde vstříc — vždyť jsme všichni, sakra, tak nějak z jedný český mámy! PLZÁK: Absolutně souhlasím! Nesmíš nás ale všechny

házet, jak se říká, do jednoho pytle! I přilikvidaci je nutný tak nějak rozlišovat! Napříkladtakovej já —

HUGO: No nic — jsem rád, že se mi tady podařilo vytvořit takovou přátelskou, neoficiálníatmosféru — teď už ale vážně musím jít! Vždyť senevidíme naposled — kdoví, jestli už zítra nebudu

mezi váma jako doma! PLZÁK: S náma budeš rychle hotovej —

HUGO: Tak, a teď se tu bav tak nějak beze mě —

PLZÁK: Chápu tě! Je bouřlivá doba — všechno je vpohybu —

HUGO: Odpočiň si —

PLZÁK: Všechno se překotně vyvíjí —


34

HUGO: Uklidni se —

PLZÁK: Co je dnes nové, bude zítra staré —

HUGO: Uvolni se —

PLZÁK: Hledáme nové cesty —

HUGO: Udělej si pohodlí —

PLZÁK: Otevíráme okna —

HUGO: Třeba se i svlíkni —

PLZÁK: Ledy pukají — taje —

HUGO: Zuj se —

PLZÁK: Včera byla Zahajovačská služba na čele — zítra

bude na chvostu —

HUGO: A klidně se i vyspi — vždyť i zahajovači jsou,

sakra, tak nějak lidi! Jak říkají lidé u nás doma,

na Podřipsku: chyť zajíce, ať ho máš! Šach!

Hugo spěšně odejde. Plzák zničeně dosedne. Zvol­

na přicházejí Tajemník a Tajemnice. Pauza. Pak

začne Tajemník ze sebe nejistě soukat svou „zprá­

vu“. Plzák nehnutě sedí, civí před sebe a nebere je

na vědomí.

TAJEMNÍK: Už jsme se sblížili — říkali jsme si různá fakta

ze svého soukromí — házeli jsme po sobě šiškami — lechtali se — šťouchali —přetlačovali — já tahal kolegyni likvidační tajemnici za

vlasy — kolegyně likvidační tajemnice mě zase

kousala — ale v dobrém! Pak jsme si ukazovali

různé zvláštnosti, které na sobě máme — moc

nás to zajímalo — klidně jsme přitom po sobě

sahali — a nakonec jsme si dokonce několikrát tykli! PLZÁK: Nechte toho! No — co koukáte! Myslíte, že mi

na vás záleží? Vůbec ne, vůbec, vůbec! Jste pro

mě vzduch. Neexistujete. Vůbec vás nevidím!

No tak — co nejdete? Zahajovačská služba se

likviduje, musíte být přece u toho! Aby vám nic

neuniklo!

Plzák vztekle odejde. Tajemník chvilku nechápa­

vě civí, pak pochopí a začne radostně přecházet

po scéně. TAJEMNÍK: Pašáci! Pašáci! (Zarazí se) Zahajovačskáslužba se bude likvidovat podle Áčka, nebo podle

Béčka? (Opět přechází) Opravdu pašáci!

TAJEMNICE (smutně): To je všechno, Pepíku, co mi teďřekneš? TAJEMNÍK: Buď ráda, že je zase klid! A pojďte likvidovat, ať

nepřijdem pozdě!

Tajemnice začne vzlykat a rychle odchází, za ní

jde s radostným úsměvem Tajemník. Než však sta­

čí odejít, vtrhne na scénu rozzuřený Plzák a zvolá

jim do obličeje.

PLZÁK: A jestli chcete něco vědět, tak než vy začnetelikvidovat, budu já už dávno v posteli! V posteli!

V posteli! (Vztekle na ně vyplázne jazyk)

Konec druhého dějství

Přestávka


36

Třetí dějství

Kancelář Zahajovačské služby. U stolu s mnoha listinami sedí

Ředitel a Tajemnice, která provádí likvidaci: přebírá od ředite­

le jednotlivé papíry a fascikly, registruje je, označuje, razítkuje

a posléze ukládá do ohromného koše, který leží opodál. Hovor

nijak nenarušuje průběh likvidačních prací.

ŘEDITEL: Kolegyně likvidační tajemnice —

TAJEMNICE: Prosím —

ŘEDITEL: Mohu se vás na něco zeptat?

TAJEMNICE: Zajisté!

ŘEDITEL: Bude ta likvidace dlouho trvat?

TAJEMNICE: Proč se ptáte?

ŘEDITEL: Vám se nechce do postele?

TAJEMNICE: Jak to myslíte?

ŘEDITEL: Nijak zle —

TAJEMNICE: Nemůže to dlouho trvat, organizační struktu

ra Zahajovačské služby nám totiž dovolujepo

stupovat novým způsobem: podle Céčka, což je

kombinace Áčka s Béčkem. Já dělám odzdola

Áčko, to je předběžnou registračně formální


37

likvidaci, a kolega dělá odshora Béčko, to je

vlastní normálně delimitační likvidaci. Postuujeme prostě proti sobě. ŘEDITEL: Už tomu rozumím! Takže se asi vprostředkupotkáte —

TAJEMNICE: To ne. Podle likvidačního harmonogramu se

máme potkat ve třetím patře. Ale nenívyloučeno, že kolega bude napřed — je to starý dříč. ŘEDITEL: Nějaký blbec, jo?

TAJEMNICE: Tak o něm, prosím, nemluvte! Aspoň přede

mnou ne — ŘEDITEL: Promiňte, nevěděl jsem —

Krátká pauza.

TAJEMNICE (vybuchne): No bóže — to je toho! Nebo simyslíte, že já nejsem ženská? ŘEDITEL: Vždyť já nic neříkám!

TAJEMNICE: Tak promiňte —

ŘEDITEL: Takže váš kolega se tady může vlastně každou

chvilku objevit!

TAJEMNICE: Ano, musíme si pospíšit.

Mezitím Tajemnice zpracovala a uložila do koše

všechny listiny a nyní sundavá Řediteli jeho glo­

tový plášť, zapisuje si inventární číslo, razítkuje

ho a hází také do koše. Při dalším dialogu — ja­

koby mimochodem — likviduje Řediteli i sako,

vázanku, košili a posléze i kalhoty, takže od kon­

ce tohoto výstupu až do konce dějství zůstává Ře­

ditel pouze v tričku a v trenýrkách.

Máte soupis likvidačních forem?

ŘEDITEL: Ano.

TAJEMNICE: A soupis delimitačních norem?

ŘEDITEL: Ten ne.

TAJEMNICE: To je pětka? (Týká se pláště)

ŘEDITEL: Jo.

TAJEMNICE: Ale soupis likvidačních forem je bez soupisudelimitačních norem neplatný!

ŘEDITEL: A to by nestačil soupis likvidačních norempodložený soupisem delimitačních forem?

TAJEMNICE: To by zneplatnilo celou likvidaci.

ŘEDITEL: Není to trochu formální norma? TAJEMNICE: Naopak: je to zcela normální forma. Kolik?

(Týká se saka)

ŘEDITEL: Šedesát v pase a třicet v ramenou. TAJEMNICE: Podšívka natržená.

ŘEDITEL: Nechci se přít, ale kde — TAJEMNICE: U levého rukávu.

ŘEDITEL: Nechci se přít, ale kde — TAJEMNICE: Je to předepsáno sborníkem likvidačníchpředisů.

ŘEDITEL: Nechci se přít, ale kde byl ten sborník projednán?

TAJEMNICE: Na letošním likvidačním aktivu.

ŘEDITEL: A kde byl pak odsouhlasen? TAJEMNICE: Na loňské likvidační konferenci.

ŘEDITEL: A unesporněn? TAJEMNICE: Na předloňském likvidačním zasedání, které

jste vy osobně zahajoval, ostatně velice hezky:

použil jste při tom několika Šrámkových veršů

ze Splavu. Vzpomínáte? Tisíc jsem slyšela —

ŘEDITEL: Houslí a fléten, a to byl květen — TAJEMNICE: Anebo: Kyj v pravé ruce —

ŘEDITEL: V levé mladou krásnou ženu — TAJEMNICE: Anebo: Slyš ty mne, čtyřlístku, slyš ty mne,jeteli —

ŘEDITEL: Nyní mu nesmím už říkati příteli — TAJEMNICE: Ach bože! (Rozpláče se)

ŘEDITEL: No tak — kolegyně likvidační tajemnice — pro

jedno kvítí slunce nesvítí — jste přece žena —

tak se vzmužte!

TAJEMNICE (se vzmuží — je ihned docela normální): Ta k

předpis o soupisu delimitačních norem neznáte?


39

ŘEDITEL: Tisíc jsem tenkrát slyšel houslí a fléten — a tak

ten předpis jsem přeslechl! (Důvěrně) Měl jsem

totiž hlavu v Písku —

TAJEMNICE: Tak vidíte! Kdyby šlo o jiný typ likvidace, mohla

bych snad přimhouřit oko — ŘEDITEL: O který typ likvidace vlastně jde?

TAJEMNICE: O likvidaci cestou delimitace.

ŘEDITEL: To budeme přiřazeni k jinému podniku?

TAJEMNICE: Asi ke klempířům.

ŘEDITEL: A jak tam budeme vorganizováni?

TAJEMNICE: Budou zřejmě založeny takzvané kolklempy, což

jsou jakési komplexní kolektivy, složené vždy

z jednoho klempíře a osmi zahajovačů. ŘEDITEL: A ty kolklempy budou zahajovat, nebo klemat?

TAJEMNICE: Samozřejmě klempat. Límec?

ŘEDITEL: Čtyřicet —

TAJEMNICE: No — a tím bychom měli Áčko v podstatě zasebou! (Skládá své papíry a zavírá koš) Jdu teď

o patro výš, pro koš se zastavím na zpátečnícestě. Kolega přijde každou chvíli dělat Béčko —

Ach bože! Já nejsem žena, já jsem strom! (Vzly­

kajíc odejde)

ŘEDITEL (jde ke koši, otevře ho a chvíli se do něho smutně

dívá; pak si povzdechne): Těžká doba —

Po chvilce se vzpamatuje a zasedne opět ke své­

mu stolu, znovu se zasní — až se mu začnou klí­

žit víčka. Chvíli s tím zápasí, pak se probere.

Jardo, vydrž!

Ředitel usne. Vstoupí Hugo — na nose má stále

ještě lepenkový nos.

HUGO: Zdravíčko, šerife!

ŘEDITEL (ihned vyskočí): Co? A jo! Ano — ano — to jsem

já — tak nějak —

HUGO: Vy jste se lekl!


40

ŘEDITEL: Naopak! Děkuji!

HUGO: Klidně se zase posaďte! Jsme lidi, ne? Tak co

ledviny? ŘEDITEL: Děkuji! Játra —

HUGO: Dyk je to jedno, jsme tak nějak sami mezi sebou, ne? ŘEDITEL: Ano — samozřejmě —

Pauza.

HUGO: Tak co, kocoure, jak se máme? Co děláme?

ŘEDITEL: Ale to víme! Žijeme — zahajujeme — kocoure —

HUGO: To je správné, že žijeme, jen žijme!

Pauza. ŘEDITEL: Tak říkajíc — jak začneme?

HUGO: No tak to záleží — tak říkajíc — na nás, ne?

ŘEDITEL: Nepochybně — nepochybně —

Pauza.

HUGO: Tak my jsme tady šerif, ju?

ŘEDITEL: Ju.

HUGO: Fakt ju?

ŘEDITEL: Když proti tomu nic nemáme — fakt ju!

HUGO: No tak to je jistě podnětné, že jím jsme! My si

nás vážíme! Myslíme, že to je tak nějak hrozně

čestná a odpovědná funkce! Kouříme? ŘEDITEL: Ne, děkujeme. Víme — už jsme na nás čekali!

Už jsme se těšili! Posaďme se — kouříme?

HUGO: Ne, děkujeme. Víme — my tak nějak chápem

vobrodnej význam Zahajovačský služby vrámci naší společnosti — a vobrodnej význam šerifa

v rámci Zahajovačský služby — kouříme? ŘEDITEL: Ne, děkujeme. Víme, ne že bychom nechtěli

klempat, to vůbec ne, my rádi klempeme, ale —

jak bychom to řekli — Kouříme?

HUGO: Ne, děkujeme. Brzy to opravdu bude tak nějak

náš druhej domov, myslíme. Vy nemyslíme? ŘEDITEL: My souhlasíme. Kouříme?

HUGO: Nekouříme — víme? ŘEDITEL: Provedeme!

Pauza.

HUGO: Když dovolíme, začneme tak nějak od Evy: už

jako malé děcko jsme zahajovali všechny naše

dětské hry —

ŘEDITEL: Roztomilé —

HUGO: Když jsme povyrostli — ŘEDITEL: Jako generace?

HUGO: Ne, jako jedinec. Já nikdy nedělal umělépřehrady generačních propastí!

ŘEDITEL: Já taky ne!

HUGO: Všichni lidé jsou vlastně jedna generace, ne? ŘEDITEL: Určitě.

HUGO: Tak tedy když jsem povyrostl, zahajoval jsem

zase všechny školní besídky a akademie.

ŘEDITEL: Hezké!

HUGO: No a dodnes si nenechám ujít žádnou příležitost

k zahájení!

ŘEDITEL: Záslužné!

HUGO: Jsem prostě rodilý zahajovač! ŘEDITEL: Jsem šťasten, že k nám přicházíte právě vy!

HUGO: Jste laskav — ŘEDITEL: Budete mít samozřejmě pochopení pro našespecifické podmínky.

HUGO: Vynasnažím se — ŘEDITEL: Práce nám tudíž půjde od ruky.

HUGO: Určitě! ŘEDITEL: Ano?

HUGO: Ano. Mám totiž řadu specificky zahajovačských

vlastností a předpokladů a chápu, myslím, i tak

nějak smysl a poslání zahajovačství.

ŘEDITEL: Podle mého názoru je zahajovačství tak nějak

specifickou formou výchovné práce. Nebo ne?

HUGO: Ano. Ale zároveň i její specifickou metodou. ŘEDITEL: Tak formou, nebo metodou?

HUGO: Obojím zároveň. A právě v této zvláštní jednotě

je jeho specifika.

ŘEDITEL: Podnětné!

HUGO: Že?

ŘEDITEL: Co je ale potom specifické pro obsahzahajovačství?

HUGO: Jeho specifická forma. ŘEDITEL: Podnětné!

HUGO: Že? ŘEDITEL: Co je ale potom specifické pro formu zahajovačství?

HUGO: Jeho specifická metoda. ŘEDITEL: Podnětné!

HUGO: Že? ŘEDITEL: Co je ale potom specifické pro metoduzahajovačství?

HUGO: Jeho specifický obsah. ŘEDITEL: Trojnásob podnětné!

HUGO: Že, že, že? ŘEDITEL: Ano.

HUGO: Ano. A tuto specifickou souvztažnost lze nazvat

základním zahajovačským trianglem.

ŘEDITEL: Ano?

HUGO: Ano. Přičemž specifickým znakem tohototrianglu je právě jeho triangulárnost.

ŘEDITEL: Ano?

HUGO: Ano. ŘEDITEL: To je vskutku podnětný přínos do žhavéproblematiky zahajovačské teorie!

HUGO: Že? Jsem rád, že si rozumíme! ŘEDITEL: Já jsem taky moc rád!

HUGO: Vždycky jsem rád, když se setkám s někým, kdo

mi je tak nějak názorově i pocitově příbuzný!

Klidně mi tykejte! Kouříš?

ŘEDITEL: Ne, děkuji. A ty?

HUGO: Ne, děkuji, taky ne. A ty? ŘEDITEL: Ne, děkuji. A ty?

HUGO: Není zač. Víš, klidně mě chápej tak nějak jako

svého tátu!

ŘEDITEL: A ty mě zase jako svou mámu!

HUGO: Mami —

Z portálu vyhlédne Pludková.

PLUDKOVÁ: Co chceš?

HUGO: Tobě nic!

Pludková opět zmizí.

Víš, já jsem vlastně přišel —

ŘEDITEL: Vím, ale neboj se, vyjdu ti vstříc! Zcela se stebou ztotožňuji, byl nejvyšší čas! Uvidíš, žebudeš se mnou spokojen!

HUGO: Víš, já si tak nějak fakt myslím, že sem mezi vás

tak nějak fakt patřím, nemyslíš tak nějak?

ŘEDITEL: Fakt!

HUGO: A zřejmě nám to spolu dobře půjde. ŘEDITEL: Máme prostě štěstí. Kouříš?

HUGO: Ne. A ty? ŘEDITEL: Ne.

HUGO: Poslyš, ruku na srdce, nejsi ty tak trochunekuřák?

ŘEDITEL: Kdepak!

HUGO: Aha, rozumím. ŘEDITEL: No nic — tak se snad dáme do toho, ne?

HUGO: To záleží jen a jen na tobě! Ty jsi tady doma a já

jsem ten, co obtěžuje!

ŘEDITEL: Naopak, já jsem ten, co tě zdržuje! Takže bys to

tak nějak zahájil?

HUGO: Chceš si mne napřed vyzkoušet, viď ? A co mám

jako zahájit?

ŘEDITEL: Co? No likvidaci.

HUGO: Likvidaci? A čeho? ŘEDITEL: Zahajovačské služby přece!

HUGO: Hergot — to je ale hezky vymyšleno! Je tozřejmě bohaté na chytáky. Ale já se chytit nedám!


44

ŘEDITEL: Ne?

HUGO: Ne.

ŘEDITEL: No tak kdo to tedy může zahájit?

HUGO: Kdo? No jistě příslušný zahajovač.

ŘEDITEL: Příslušný zahajovač? Zahajovači ale nemůžou

zahajovat, když jsou v likvidaci!

HUGO: To určitě! A proto by to měl zahájit příslušnýlikvidační úředník. ŘEDITEL: Příslušný likvidační úředník? Likvidačníúředníci jsou ale od toho, aby věci likvidovali, a ne

aby je zahajovali!

HUGO: To určitě! A proto bude nutné uspořádatzvláštní zahajovačské školení likvidačních úředníků. ŘEDITEL: Myslíš?

HUGO: Anebo spíš likvidační školení zahajovačů?

ŘEDITEL: To musíš vědět ty!

HUGO: Nejlepší by bylo uspořádat obě školenísoučasně: zahajovači by školili likvidační úředníky alikvidační úředníci by školili zahajovače. ŘEDITEL: A zahájil by to pak zahajovačem školený likvidační úředník, nebo likvidačním úředníkem

školený zahajovač?

HUGO: Muselo by se uspořádat ještě jedno školení:zahajovačsky školení likvidační úředníci by školili

likvidačně školené zahajovače a likvidačněškolení zahajovači by školili zahajovačsky školené

likvidační úředníky.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist