Kniha: Hroši nepláčou - Halina Pawlowská

Ten pravý

Často padám. Gravitace je mýmnepřítelem a zeměkoule nechce evidentně nosit

mé tělo na svém hřbetě. Padám zeschodů. Jednou ve vinárně Bystrica naNárodní třídě (teď je tam nějaký gay club) mne po

troše vína šest schodů přitáhlo tak, že jsem

z nich skočila šipku. Hlavu jsem pak měla

nepochopitelně zase směrem vzhůru, nohy

jsem měla zkroucené pod sebou a taky

jsem měla vytřeštěné oči. Můj kolegaLežák (vypil toho víc než já) dospěl proto

k závěru, že jsem mrtvá, a ve čtyři v noci

mne na těch schodech nechal a utekl na

taxíka, aby neměl opletačky. (Nikdy jsem ti

to neodpustila, Ležáku!)

Padám na rovné zemi. Tuhle jsem byla ve vinárně a chtěla jsem zapůsobit. (Vůbecnejčastěji padám, když chci zapůsobit...) Mé sedmnácticentimetrové podpatky mneskoply tak, že jsem byla jako lyžař na zmrzlém svahu, když se mu nevypne vázání.Vstát se mi podařilo, až když jsem si zula boty...

Padám v přírodě.

Jednou večer jsem šla s kamarádem do

26

Hro‰i nepláãou 2010 - zlom 24.9.2010 18.16 Stránka 26

kina. Šli jsme po staveništi a já přehlédlavýkop hluboký dva a půl metru a široký asi jen

padesát centimetrů. Má černá pelerína mi

při pádu vyjela nahoru, zabalila mi hlavu

a mé nahé tělo uvízlo ve zmrzlé zemi, aby

se mohlo sedřít na kost.

Padám z útesů. V bývalé Jugoslávii jsem se zřítila z břehu a do palce u nohy se mi zapíchl mořský ježek velký jakobasketbalový míč. Můj manžel (byli jsme spolukrátce a byli jsme moc zamilovaní) pak běhal po jugoslávském tržišti a hysterickyvykřikoval: „Ježura, ježura!“ a opálenídomorodci se mu smáli.

Padám v koupelnách. Nedávno jsem se seznámila na večírku vysoké společnosti s vysoce interesantním mužem.Prošedivělé skráně, hodně restituovanéhomajetku a koníčky: jezdectví, golf, cenné papíry a starožitnosti. Ten muž mne pozval k sobě. Ten muž do mne lil nejlepší francouzské víno a taky jsme jedli avokáda plněná kraby. Pak se ten muž ke mně naklonil asametově řekl: „Chceš se osprchovat?“ Nešlonechtít. Koupelna byla elegantní, pečlivěsladěná v tónech a malá. Nepatřičně malá. Nejdříve se mi role toaletního papíruzakutálela do úzké nohavice, a když jsem se ji snažila vytáhnout, tak jsem se málemomráčila o umyvadlo. Pak jsem měla jen dvě

27

Hro‰i nepláãou 2010 - zlom 24.9.2010 18.16 Stránka 27

Hro‰i nepláãou 2010 - zlom 24.9.2010 18.16 Stránka 28

možnosti. Buď nezavřu dveře odsprchové

ho koutu, anebo dveře od koupelny. Zvolila

jsem kout. Sprchovala jsem se radostně

v očekávání věcí velkých a bohatě jsem se

mydlila luxusním mýdlem, které vonělosvě

že jako kanadské lesy.

Pak jsem se natáhla pro osušku a nohu

jsem položila na bílý mramor. Noha mioka

mžitě vylétla do výšky. Asi deset vteřin jsem

se zmítala. Snažila jsem se udržetrovnová

hu a mozek mi horečně signalizoval: hlavu

drž vzhůru, za tebou je tvrdá mísa, napravo

jsou kohoutky, vlevo pračka... Pak jsem

dunivě spadla na zadek. Nebylo to všechno.

Rychlostí dělové koule jsem rozrazilakou

pelnové dveře a po naleštěné mramorové

podlaze luxusního bytu jsem letěla přes ce

lý pokoj. Skončila jsem až pod oknemná

razem do zdi vmáčklá beznadějně pod

starožitný psací stolek. Můj vyvolený držel

šampaňské ve sklence na vysoké nožce

a omráčeně na mne zíral. Pak se tiše zeptal:

„Není ti nic?“ A když jsem pípla: „Asi ne,“ tak

se deset minut strašně smál. Chtěla jsem

být elegantní, chtěla jsem být vamp, chtěla

jsem být Ofélie anebo aspoň sportovkyně,

co dokáže brát všechno s humorem. Byla

jsem potlučená, hřmotná a zaklíněná pod

stolem z přelomu století. Můj vyvolený se mi

snažil pomoci. Nešlo to. Tahal mě za ruce,

29

Hro‰i nepláãou 2010 - zlom 24.9.2010 18.16 Stránka 29

za nohy, za hlavu. Potil se námahou a taky

říkal: „Opravdu se nemůžeš víc skrčit?!“

A: „A to se vážně nedokážeš ani otočit?“

A taky: „Asi budem muset odříznout nohy!“,

a když říkal tohle a jeho oči byly už bezchtí

če ledově chladné, pochopila jsem, že nohy

se rozhodně nebudou odřezávat vzácnému

kousku nábytku ve slohu vídeňské secese.

Silou své vlastní vůle jsem se zpodstarožit

ného stolu dostala. Rychle jsem na sebeho

dila oblečení, do sebe jsem hodila víno a na

restituenta jsem nehodila ani pohled.Po

chopila jsem jasně. On není ten pravý!Pra

vý partner je totiž jenom ten, který u své

milé láskyplně přijme i její pád.

P. S.: Vždycky padám (pánové)...

Hro‰i nepláãou 2010 - zlom 24.9.2010 18.16 Stránka 30