načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Hříšníci - Marie A. Gregorová

Kniha: Hříšníci
Autor:

Co jsme schopni obětovat pro lásku? Dvě novely o lásce a touze Hříšníci Madison Hortonovou nikdy nenapadlo, že by její život mohl být něčím jiným než pouhým přežíváním. Matka, ...


Titul je skladem 1ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  196
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  269 Kč
27%
naše sleva
6,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Rok vydání: 2016-09-07
Počet stran: 272
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 268 stran
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-37
ISBN: 9788075054173
EAN: 9788075054173
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Co jsme schopni obětovat pro lásku? Dvě novely o lásce a touze Hříšníci Madison Hortonovou nikdy nenapadlo, že by její život mohl být něčím jiným než pouhým přežíváním. Matka, která nikdy nebyla skutečnou matkou. Milenec, který ji nikdy nemiloval. Přítelkyně, která ji vždycky považovala za nepřítele. Maddie pochopila, že opravdové a skutečné jsou jen bolest a utrpení. Naučila se, že se na ně může spolehnout. Matthew Wheelon sám sebe považuje za zrůdu. Biologickou anomálii, která nemá právo od nikoho očekávat lásku nebo přátelství. Děsí ho, když se mu někdo snaží namluvit opak. Jenže pak se v jeho životě objeví Madison. Jak by právě on mohl tu ztracenou holku přesvědčit, že život nemusí být jenom podělaná mizérie? Připustí aspoň jednou, kvůli ní, že za hřích, ze kterého se narodil, by měli zaplatit jiní? Dokáže Maddie – a vlastně i sebe – přesvědčit, že se mohou navzájem zachránit? Navždy je příliš dlouho Faith Fosterová je dítě geniálních rodičů. Díky tomu je její mysl otevřená všem možnostem. Setkání se Samuelem Clarkem je pro ni jen dalším důkazem, že svět, ve kterém žijeme, je všechno, jen ne obyčejný. Faith se nechá vtáhnout do Samuelova světa. Dovolí, aby ten její, nudný a šedivý, od základu proměnil. Ale co když je Samuelova výjimečnost jiného druhu, než si Faith myslela? Bude její víra v zázraky stačit k tomu, aby ji Samuel miloval i v jejím lidském, obyčejném světě? Marie A. Gregorová se narodila a vyrostla na jižní Moravě. Vystudovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity (český jazyk – historie) v Brně. Několik let pracovala jako HR manažerka v nadnárodní společnosti. Píše od dětství – prózu i poezii. Více než šest let pravidelně publikuje na dvou oblíbených literárních webech. S manželem a třemi dětmi žije v malém městečku u Brna.

Kniha je zařazena v kategoriích
Marie A. Gregorová - další tituly autora:
Hříšníci Hříšníci
Gregorová, Marie A.
Cena: 130 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

P ROLOG
Na začátku všeho bylo světlo.
V mém životě ale ne. Odjakživa mě obklopovala temnota.
Postupně mě pohltila.
Proto jsem tolik vděčná za ten krátký čas, kdy jsem jí s jeho pomocí
dokázala uniknout.
Na začátku všeho bylo světlo.
Díky němu to vím.
KAPITOLA 1
„Tak tohle s ním sekne, Hortonová!“ Kyleův smích se odrážel od
skleněných stěn sálu určeného jen pro největší firemní akce. Respektive tedy
od toho, co z jindy hladkých chladných tabulí zbývalo. I když jsem se
opravdu snažila krotit fantazii předražené floristky specializující se na
vánoční výzdobu, cítila jsem se uprostřed té rudo-zlaté pohromy, která
tu po ní zůstala, jako překvapení, které má na předem dohodnutý povel
vyskočit z přeplácaného dortu.
Můj žaludek se od rána nezadržiteln ě měnil ve svíjející se klubko
bolavých nervů. Dekker tuhle kýčovitou slátaninu určitě neschválí.
Skutečnost, že všechny ty zlaté a rudé girlandy nakonec nechal bez
komentáře, jsem si později dokázala vysvětlit jen nečekanou přítomností
jeho ženy.
Alexandra Dekkerová zosobňovala úspěch svého muže.
Nedosažitelná štíhlost filmové hvězdy, přitom dokonalá plná prsa, a dokonce
nepatrný náznak boků v uzoučkých večerních šatech. Nikdy by mě
nenapadlo, že by výrazné zrzce mohla tolik slušet kobaltová modř, ale
vypadala v  ní fantasticky. Nejspíš dávno věděla, že právě tahle barva
zdůrazní výjimečný odstín jejích duhovek.
◆ 7 ◆
HRISNICI_sazba 30/07/16 11:13 Stránka 7





Když po boku svého muže vplula na vánoční večírek Dekker
Company, Sara a Jane z personálního okamžitě začaly řešit, kde všude je asi
přešitá a jestli nemá barevné čočky. Nemyslela jsem si, že by se jí někdy
dotkl skalpel. Alexandra Dekkerová prostě byla nádherná. Tečka.
Raut, bar, kapela, konferenciér. Zdálo se, že kromě té pitomé
psychedelické výzdoby všechno dokonale fungovalo. I když... Posledně
zmiňovaný si nedal pozor a pokusil se do jedné ze svých dětinských šarád
zatáhnout samotného Dekkera.
Tomu samozřejmě nestál ani za pohled.
Přesto se i na tomhle nešťastníkovi v nepadnoucím smokingu oka -
mžitě projevily příznaky typické pro každého, kdo se ocitl v Dekkerově
blízkosti. Znala jsem je velmi dobře – vídala jsem různé stupně té křečo -
vité ztuhlosti ve tvářích klientů a obchodních partnerů, kteří vycházeli
z jeho přepychově zařízené kanceláře. Dokonce i u těch, kteří podle oficiál -
ních žebříčků byli bohatší než on, často starší a rozhodně vzdělanější.
Něco v osobnosti Jamese Dekkera vyvolávalo v každém normálním
člověku instinktivní potřebu přikrčit se a chránit si citlivá místa.
Jedinou známou výjimku představoval Kyle Shuford. Hlavní génius
Dekkerova IT oddělení.
Kyle byl všechno, jen ne typický nerd. Liboval si v drahém oblečení.
Myl se minimálně dvakrát denně; sprcha byla – kromě obrovské
vláčkodráhy – součástí jeho kanceláře. Posiloval a oblékal se tak, aby to jeho
vypracované tělo co nejvíc zdůrazňovalo. Taky si – po dlouhém rozhodování,
se kterým otravoval polovinu lidí ve firmě – koupil poslední model
nějakého předraženého sporťáku a splácel luxusní loft na okraji Downtownu.
Několik abnormalit mu přesto zůstalo. Například byl imunní vůči
autoritám. I když jsem dávno věděla, že autorita není slovo, které by
vystihovalo Dekkerovu moc nad ostatními, nedokázala jsem najít lepší.
Charisma? Ne, to příliš zavánělo sympatií. James Dekker v žádném
případě nebyl sympatický.
A tak si teď Kyle mohl dovolit nevnímat napětí, které už pár hodin
plnilo sál, využít odvahy, kterou mu dodalo pár skleniček alkoholu,
a konečně to na mě vybalit.
◆ 8 ◆
HRISNICI_sazba 30/07/16 11:13 Stránka 8





Nebyla jsem pitomá, nebo aspoň ne tolik, abych nepoznala, že ho
z nějakého záhadného důvodu přitahuju. Krátce po mém příchodu do
firmy přerušil veškeré kontakty se Sarou, která do té doby byla jeho
oficiální partnerkou na sex a pravděpodobně doufala, že se dostanou dál.
Netlačil na mě. Na skleničku mě zkoušel pozvat jen občas a po každém
mém odmítnutí zůstával k neutahání milý. Pravidelně hledal (a
nacházel) záminky k tomu, aby nakoukl do mojí kanceláře a položil mi na stůl
žvýkačku, čokoládu nebo nějakou plyšovou zrůdnost. Při svých krátkých
návštěvách vždycky odkládal sako, takže jsem si mohla užít pohled na
jeho skvělé tělo v obtaženém značkovém tričku nebo sněhobílé košili
s ležérně ohrnutými rukávy a minimálně třemi rozepnutými knoflíčky.
Ach Kyle, škoda že ti nemůžu říct, jak zoufale se mnou ztrácíš čas.
Teď se nakláněl přes jeden z velkých kulatých stolů, natahoval ke mně
ruku a vážně věřil tomu, že s ním půjdu tancovat.
„Já fakt netancuju, Kyle.“ Pokoušela jsem se o nenucený tón, ale cítila
jsem, jak se mi nervozitou horko z tváří rozlévá přes krk až do trapně
hlubokého výstřihu. Dekker seděl na samé hranici mého periferního
vidění, přesto jsem si naprosto jasně uvědomovala, jak jeho ramena na
sotva postřehnutelný okamžik ztuhla.
Shuford se přezíravě usmál. „To už jsi říkala, Hortonová, ale stačí
jedinej tanec se mnou a už nebudeš chtí t nic jinýho.“ Sara se u vedlejšího
stolu prudce otočila ke svému novému kandidátovi na sexuálního
kamaráda a bez varování ho začala intenzivně líbat. Chápala jsem ji. Když
se Kyle usmál, mívala jsem občas letmý dojem, že i ve mně se něco
pohnulo. Někde strašně hluboko, pod vrstvami toho všeho...
Nakonec, když se odmítal hnout z místa, jsem neochotně vstala.
„Jedna písnička,“ varovala jsem ho předem.
V okamžiku, kdy si mě k sobě přitáhl, jsem zalitovala, že jsem tak
důkladně dodržela Dekkerovy pokyny. Kapela ve smokinzích měla být
zárukou decentní zábavy, pro Kylea ale klasická taneční hudba
představovala záminku, aby mě k sobě pevně přitiskl. Těch pár vteřin, kdy si
vychutnával mou bezmoc, si nepokrytě užíval. Pak jeho objetí konečně
trochu povolilo. Pokusil se rozhýbat mé křečovitě ztuhlé tělo. Možná by
◆ 9 ◆
HRISNICI_sazba 30/07/16 11:13 Stránka 9





se mu to povedlo, kdybych první otočku nečekala na opačnou stranu.
Neovládl zasyknutí, když jsem celou vahou zabalancovala na špičce jeho
ručně šité boty.
„Copak, není to ono?“ zvedla jsem s hraným překvapením obočí.
„Potřebovala bys pravidelný trénink,“ ušklíbl se, sjel mi rukou dolů
po páteři a na vteřinu nás od pasu dolů spojil víc, než pro mě bylo
snesitelné. Chtěl mi nejspíš předvést, jak velkou chybu dělám, když ho tak
vytrvale odmítám.
Ostře jsem se nadechla. „Já myslela, že patnáct už ti bylo.“ Ucukl před
závanem chladu v mém hlase.
„Co kdybys na mě zkusila být milá?“ snažil se ignorovat mou
mizernou náladu.
„Proč? Když to zvládnu, tak si to se mnou za odměnu rozdáš?“
Konečně se urazil. „Tohle nemám zapotřebí, Maddie,“ zašeptal
naléhavě. Naklonil se ke mně a soustředěně sledoval, jestli se můj výraz
změní.
Odvrátila jsem se. „Já vím, že nemáš, Kyle. Skočíme na panáka?“ Využi -
la jsem moment překvapení a vysmekla se mu. Přesunuli jsme se k baru.
Nakonec odešel se Sarou. Nebyla jsem si jistá, jestli byl ve stavu, aby
to vnímal, ale Sara se určitě postarala, aby u ní zůstal až do rána. Tím
pádem jsem ho měla na pár dní z krku. Jakkoli byl Kyle Shuford ve své
roli sebevědomého idiota přesvědčivý, dokázala jsem si představit, jak
mu přede mnou bude trapně.
Ostatní hosté se trousili domů ještě dlouho po půlnoci. Díky
alkoholu se všichni uvolnili, a ti nejodvážnější dokonce prohodili pár vět
s Dekkerem.
Pokud jsem si stihla všimnout, Alexandra nemluvila s nikým. A nikdo
nemluvil s Alexandrou. Ani její muž. Jen občas mimoděk přejel rukou
po pozlacené pokožce, poseté droboučkými pihami, v hlubokém
výstřihu na jejích zádech.
Ještě před půlnocí se oba vytratili. On se ale přibližně za dvacet minut
vrátil. Pochopila jsem, že ji jen doprovodil k autu. Na co se vymluvila?
Bolest hlavy? Nebo ji napadlo něco originálnějšího?
◆ 10 ◆
HRISNICI_sazba 30/07/16 11:13 Stránka 10





Už jsem netančila. A sklenička s Kylem byla poslední, kterou jsem si
ten večer dovolila. Potřebovala jsem zůstat při smyslech. Potřebovala
jsem na všechno dohlédnout. Až do konce muselo být všechno
perfektní. Tak, jak to můj šéf vyžadoval. Jak to měl rád.
Pro Jamese Dekkera jsem pracovala rok a půl, z toho téměř rok jako
vedoucí asistentka jeho osobní kanceláře. Vrchní poskok, jak říkal Kyle.
Hlavní asistentka, prohlašovala s hrdostí moje matka v těch stále kratších
okamžicích jasné mysli.
Když jsem se zaťatými zuby opouštěla školu, nedělala jsem si iluze.
Smířila jsem se s tím, že už se tam nikdy nevrátím. Matčino balancování
na hranici mezi životem a smrtí trvalo nečekaně dlouho a její pojištění
nemohlo pokrýt péči, kterou potřebovala. Bylo mi v podstatě jedno,
jakou práci seženu. Jen když dostanu slušný plat.
Přesto jsem na pohovor k Dekkerovi nechtěla; připadalo mi
nepravděpodobné, že by majitel takového impéria investoval svůj čas do
Madison Hortonové, holky bez praxe, bez zvláštních znalostí a s nulovou
ctižádostí. Jenže Kimberly, moje spolužačka ze střední, která vyměnila
možnost studia za samostatný a nezávislý život ve velkoměstě, byla
neoblomná.
„Maddie, tohle není náhoda! Potkáme se zrovna v momentě, kdy
odcházíš ze školy a týden potom přijímá můj šéf nového člověka. To místo
je přesně pro tebe, věř mi!“ Oči jí nadšeně svítily. Říkala můj šéf, i když
její přímou nadřízenou byla Tamara, v  té době vedoucí Dekkerovy
osobní kanceláře.
Sama Kimberly s ním během roku, kdy pracovala jen pár metrů od
něj, mluvila sotva dvakrát. Fascinoval ji a tajně doufala, že si jí možná
všimne. Že jí dá příležitost ukázat, jak dobrá ve skutečnosti je. Toužila
po něm, ale ještě víc po Tamařině místě. Ani ji nenapadlo, že bych pro
ni mohla představovat konkurentku; zřejmě ve mně odjakživa viděla
zakřiknutou patnáctiletou šedou myš, a proto mě tak vehementně
přemlouvala. Nejspíš si říkala, že bude lepší, když na volné místo sama
sežene někoho snadno ovlivnitelného, než kdyby to nechala osudu a
musela se pak potýkat se skutečnou rivalkou.
◆ 11 ◆
HRISNICI_sazba 30/07/16 11:13 Stránka 11





Nakonec jsem se rozhodla, že to zkusím. Netoužila jsem po
Kimberlyině návratu do mého života, ale Dekkerova firma za tu práci nabízela
neuvěřitelný plat. Tehdy jsem si myslela, že peníze vyřeší většinu mých
starostí. Měla bych na slušný byt. Zvládla bych splácet školní půjčku.
A možná bych dokonce ušetřila na další matčinu operaci. Třeba by to
ještě k něčemu bylo...
Recepce ve třicátém podlaží překypovala drahým koženým
nábytkem a křišťálem. A aktuálně i dívkami, které bez výjimky vypadaly jako
vítězky národního přeboru roztleskáv aček. S tím rozdílem, že tyhle
vítězky svíraly ve svých pěstěných rukách kožené desky s diplomy
z prestižních univerzit.
Měla jsem chuť otočit se mezi dveřmi a rovnou vypadnout. Kimberly
mi ale nedala šanci a dostrkala mě k poslednímu volnému křeslu.
„Tady seď a čekej,“ zavrčela výhrůžně. Odešla.
Dekker měl zpoždění. Nezavolal ještě ani jednu uchazečku. Blížilo
se poledne a na budovu ze všech stran tlačil konec srpna. Přesně tuhle
chvíli si vybrala klimatizace pro svůj výpadek. Během dvaceti minut bylo
v místnosti k padnutí. Kožené desky už neležely na kostnatých kolenou
vykukujících z  krátkých kostýmkových sukní. Ovívaly své majitelky
a pokoušely se udržet jejich make-up na původním místě.
Vůně parfémů ztěžkla. O něco později se daly příjemné květinové
tóny definitivně na ústup před lidskou přirozeností. Pach potu se dostal
na hranici snesitelnosti právě v okamžiku, kdy se – snad pod tlakem
zuřivých pohledů všech čekajících – konečně otevřely vysoké masivní
dveře kanceláře.
Jeho tvář jsem znala z ekonomických novin a z internetu, přesto mě
překvapilo, jak mladý ve skutečnosti je. Obvyklé klišé o zpovykaném
juniorovi, který – když to „papá“ zabalí příliš brzy – musí převzít firmu
uprostřed rozehraného utkání v tenisovém klubu, na něj ale nesedělo.
Věděla jsem, že James Dekker je svou prací posedlý už spoustu let.
Rychle a bez zájmu přelétl pohledem skupinu čekajících dívek. Pak
se – nepřirozeně pomalu – vydal uličkou netrpělivě podupávajících
lodiček na vysokých podpatcích přímo ke dveřím, které vedly z recepce
◆ 12 ◆
HRISNICI_sazba 30/07/16 11:13 Stránka 12





k výtahům. Nechtěla jsem na něj zírat, ale nemohla jsem si pomoct. Jeho
chůze působila nepřirozeně. I další základní potřebu, kterou u druhých
obvykle nevnímáme – dýchání –, Dekker jako by přesně odměřoval,
a to každý nádech a výdech. Jako by vzduch kolem sebe ochutnával.
Když mě míjel, přísahala bych, že na okamžik přivřel oči a nepatrně se
usmál.
Pak vyšel ven a už se neukázal.
Po další půlhodině dorazila nějaká dívka, bez pozdravu ukázala na
mě a otočila se k ostatním: „Tahle počká, ostatní můžou jít.“ Recepci
naplnily vzrušené a vzteklé hlasy. Spousta úsečných vět. A slov. Skandál.
Idiot. Hajzl. Podraz. Děvka.
Když jsem osaměla, uvědomila jsem si, že klimatizace už zase
funguje. Dekker se vrátil. Zastavil se přede mnou, a když jsem se zbrkle
a nervózně postavila – čekala jsem, že bude následovat pohovor v jeho
kanceláři a stále jsem se marně snažila vyrovnat s faktem, jak velkou
moc tu má Kimberlyino slovo –, pohybem ruky mě zarazil. Skoro se na
mě nedíval. Znova přivřené oči a další neskrývaný hluboký nádech.
Spokojený úsměv.
„Zítra můžeš nastoupit, Madison,“ řekl prostě a odešel do své
kanceláře.
◆ ◆ ◆
Zůstala jsem, dokud neodešli poslední hosté, protože jsem věděla, že
i když se oficiálně rozloučil a odešel, čeká na mě ve své kanceláři.
Zaklepala jsem a vešla. Jedno z  pravidel. Po půlnoci nečekáš na
pokyn ke vstupu.
„Pane Dekkere?“
Seděl zády ke dveřím a vypadal, jako by si užíval výhled na město.
Trpělivě jsem čekala. Konečně se s povzdechem protáhl a pomalu se ke
mně otočil. Naklonil hlavu k rameni, chvíli mě pozoroval, pak odložil
do broušeného popelníku zbytek doutníku a vstal.
Jako vždy jsem mohla jen hádat, co bude následovat. Proto mě tak
lehce srazil na kolena. Stačila mu na to jedna nepříliš silná rána.
◆ 13 ◆
HRISNICI_sazba 30/07/16 11:13 Stránka 13





„Líbí se ti flirtovat se Shufordem? Líbí se ti, když mě můžeš veřejně
ponižovat? Tohle jsme si snad vyjasnili na začátku! Jestli mě chceš –
a ty mě chceš,“ sklonil se ke mně a krátce mě kousl do napjaté kůže
na rameni, „přestaň se chovat jako laciná děvka.“ Při jeho monologu
jsem nepřestávala hypnotizovat dvě drobné kapky krve, které se
nezadržitelně vsakovaly do světlého koberce. Na špičce nosu mě lechtala
další – horečně jsem uvažovala, jaký obrazec vytvoří s těmi
předešlými.
„Připrav se, Madison.“ Vrátil se k obrovskému oknu, které z třicátého
patra nabízelo skutečně skvělý výhled. Hřbetem ruky jsem si otřela nos
a pak se pomalu sebrala. Na stole toho moc neleželo, přesto jsem vše
pečlivě odsunula. Nehodlala jsem riskovat, že tentokrát zůstanou poblíž
nůžky nebo stříbrný nůž na dopisy. Předklonila jsem se, abych se pod
dlouhými šaty dostala až ke kalhotkám. Naučeným pohybem jsem je
stáhla ke kotníkům. Než jsem je stihla nacpat do kabelky, objevila se přede
mnou jeho rozevřená dlaň. Nepřestával se dívat ven. Podala jsem mu je.
Trochu jsem se rozkročila a horní polovinou těla se položila na stůl –
tváří k chladné desce. Zavřela jsem oči.
Jeho ruce jsem ucítila nejdřív na kotnících. Jak postupoval nahoru,
sunul s sebou zároveň šaty.
Když byl ve mně, naklonil se blíž, zajel mi rukou do vlasů a zvrátil
hlavu dozadu: „Musím tě pochválit, Madison, ten večírek se vydařil,
i když některé zaměstnankyně se chovaly nevhodně. I Alexandře se tu
líbilo. Tak to nepokaz a buď ráno včas na svém místě. A nezapomeň,
dnes ode mě něco dostaneš, takže žádná sprcha.“
Nemusel mi to připomínat. Tohle pravidlo bylo první, které mě
čtrnáct dní po mém nástupu naučil. Hned potom, co si mě vzal poprvé.
Jeho pohyby byly systematické, ale nepostrádaly živočišnou dravost.
Stejně o něm mluvili ti, kdo hodnotili jeho chování v byznysu. Dravá
bezohledná systematičnost.
Líbilo se mi to. Líbilo se mi patřit Jamesi Dekkerovi. Bolest, kterou
mi způsoboval, dokázala na chvíli přehlušit ty ostatní; ty, které mě
požíraly v době, kdy jsem mu nebyla nablízku.
◆ 14 ◆
HRISNICI_sazba 30/07/16 11:13 Stránka 14





K APITOLA 2
Ráno jsem ještě z postele poslouchala Kimberlyin procítěný pěvecký
výstup, neoddělitelnou souč ást jejího sprchování.
Rána bývala nejhorší. Onza mnou chodil nejčastěji ráno. To byl důvod,
proč jsem si nikdy nemusela nařizovat budík. Zřejmě i poslední den na
tomhle světě se vzbudím před úsvitem, vyděšená a zpocená hrůzou.
Proto mi vyhovovalo, že mě aspoň trochu rozptyluje něčí přítomnost.
Kimberlyino halekání se změnilo ve snesitelnější broukání; dokázala
jsem si představit, jak si právě soustředěně žehlí vlasy a jak přetváří svůj
hezký, i když fádní obličej v dokonalou reklamu na kosmetický průmysl.
Už bych měla vstát.
Cítila jsem se hůř než obvykle. Po dlouhé době jsem si vzpomněla
na jednu z meditačních technik, kterou mi doktorka Kate vnucovala
obzvlášť nadšeně. Položila jsem se na záda, zavřela oči a soustředila se na
postupné uvolňování celého těla. Než se dostanu k hlavě, mělo by mi
být mnohem líp...
Neslyšela jsem Kimberly ani klepat, ani vejít. Vyděsilo mě to. Na
sluch jsem se nemusela tolik spoléhat. Obvykle jsem vycítila, když se ke
mně někdo dostal příliš blízko.
„Maddie?“ promluvila přímo nade mnou. Deku jsem si přitáhla
k bradě dřív, než jsem vykřikla. „Ježíš, promiň, nechtěla jsem tě vyděsit,“
zatvářila se zkroušeně.
„Do prdele, Kim, máme dohodu, po zaklepání čekáme na pozvání,“
sjela jsem ji roztřeseným hlasem.
Otočila se ke dveřím, jako by je chtěla obvinit. „Já klepala,“
zamračila se na ně. Rozeznala jsem v jejím hlase vzteklý podtón. Na obvyklý
hysterický výlev jsem neměla náladu, takže jsem rychle zařadila
zpátečku.
„To je v pohodě, Kim, moje vina, dělala jsem takové relaxační cvičení
a asi jsem si trochu odkrvila mozek.“ Upřímné omluvy jsem ovládala
skvěle.
◆ 15 ◆
HRISNICI_sazba 30/07/16 11:13 Stránka 15





Nepřestávalo mě fascinovat, jak čitelný byl její obličej. Před rokem se
Tamara vrátila z Dekkerovy kanceláře a křídově bílými rty nám oznámila,
že právě dostala padáka a na její místo postupuje „ta ubožačka Madison“.
Od té doby mě vzpomínka na neředěnou nenávist v Kimberlyině myší
tvářičce držela v její přítomnosti v ne přetržitém napětí, které pouze měnilo
svou intenzitu – nemizelo nikdy. Ale její čitelnost měla výhodu. Nikdy mi
nemohla vpadnout do zad. I tehdy jí trvalo nekonečných pět vteřin, než
schovala nenávist pod masku upřímné radosti. Hned potom se na mě
vrhla a začala mě nadšeně objímat a gratulovat mi. Na Tamaru už se ani
nepodívala; dokonce nezareagovala ani na její větu na rozloučenou.
„Ty tupá podlejzavá krávo!“
Do té chvíle byly Kimberly a Tamara nejlepší kamarádky.
Někdy jsem se pokoušela vybavit si, jaká mi Kim připadala na
střední. Uvědomovala jsem si už tenkrát, že jsem narazila na sociopatku?
Nebo do současného dokonalého stavu musela teprve dospět?
Nedokázala jsem to posoudit, mé vzpomínky zůstávaly matné jako ponurá rána
na školním parkovišti. Omlouvala mě maličkost. V tu dobu jsem byla
úplně pohlcená snahou získat stipendium na jakékoli vysoké, jen abych
hned po závěrečných zkouškách mohla vypadnout z  pekla, kterému
jsem ze setrvačnosti říkala domov. Kimberlyinou poruchou jsem se
tehdy zaobírala jen velmi zběžně, pokud vůbec.
Kimberly konečně povolila napjatá ramena a udělala dva kroky
směrem ke skříni. Obě ložnice byly zoufale mrňavé, vlastní koupelna nebo
šatna představovaly nedostižný luxus. Daň za možnost bydlet pouhých
dvacet minut od Dekkerova království a přitom se při placení nájmu
nezruinovat. Pohnula s levými dveřmi skříně tak, aby zašedlé zrcadlo
na jejich vnitřní straně zachytilo její obličej. Spokojeně mlaskla.
Pomalu jsem vydechla. Bouřka byla protentokrát zažehnaná.
„Spíš s Dekkerem, Maddie?“ použila úplně stejnou intonaci, jako
když se mě každé ráno ptala, jestli dnes jedeme do práce společně. Ale
zároveň těch pár slov znělo stejně falešně jako její ranní koncert ve sprše.
Stále na sebe soustředěně zírala do zrcadla, nemrkala a snad ani
nedýchala; přikrčená jako kočka před myší dírou.
◆ 16 ◆
HRISNICI_sazba 30/07/16 11:13 Stránka 16






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.