načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Hříšná touha - Monika Knápková

Hříšná touha

Elektronická kniha: Hříšná touha
Autor: Monika Knápková

Šestadvacetiletá Viktorie má za sebou velmi těžké dětství. Její matka jí a jejího bratra Alberta týrala a minulost jí pronásleduje na každém kroku. Naštěstí má nejlepší ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Santini
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Šestadvacetiletá Viktorie má za sebou velmi těžké dětství. Její matka jí a jejího bratra Alberta týrala a minulost jí pronásleduje na každém kroku. Naštěstí má nejlepší kamarádku Rous, která jí je velkou oporou. Seznámí se s Filipem, se kterým je sice spokojená, ale pořád cítí, že to není ono. Má pocit, že nedokáže milovat. To se ale změní v jeden magický večer. Filip ji pozve do domu svých rodičů, kde se Viktorie neskutečně zamiluje do Daniela, otce Filipa. Ona mu také není lhostejná, ale přece jen je to dívka, která chodí s jeho synem, i když ho tak hříšně přitahuje… Bude z toho zakázaná láska, nebo jen velký omyl na jednu noc? Jak se k tomu všemu postaví Daniel, který je velmi svérázný, a svým chováním Viktorii nejednou ublíží. Viktorie se najednou ocitá na dně a projde si tak nejtěžší zkouškou svého života.

Zařazeno v kategoriích
Monika Knápková - další tituly autora:
 (e-book)
Chci tě svést Chci tě svést
 (e-book)
Hra na lásku Hra na lásku
 (e-book)
Tíha osudu Tíha osudu
 (e-book)
Zpověď vraha Zpověď vraha
 (e-book)
Podvedená Podvedená
 (e-book)
Život je pes Život je pes
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1

1


2


H íšná touha ř

Monika Knápková

Z eského originálu H íšná touha č ř

Odpov dná redaktorka Jana Pátkováě

Grafická úprava Jana Pátková

Vydalo nakladatelství: Pátková Anna – Santini

28. 2. 2016

eknihysantini.cz

Vydání první

ISBN 978-80-88014-88-1 (pdf)

ISBN 978-80-88014-90-4 (epub)

ISBN 978-80-88014-89-8 (mobi)

3


4


Obsah

Všechno nejlepší, Rous! .....................................7

Onemocn la jsem láskou.......................ě ............31

Živý sen .....................................................................47

Viktorie jsi d vka!.....................ě .........................67

Druhá šance..............................................................87

Daniel v sv tůě ....................................................... 119

Albert je tady!......................................................162

Do háje s dovolenou!.........................................210

Už nikdy nebudu sama.....................................227

Je konec, se vším!.............................................244

Velká ztráta..........................................................258

Všechno je pry ..................................................274č

Nová láska?..........................................................295

Všechno už vím..................................................309

M j nový život....................................................330 ů

Kone n jsem š astná!...................................349čěť

5


V nování ě

H íšnou touhu jsem psala s velkou ř

láskou i bolestí. Viktorie bude žít v

mém srdci nav ky. Cht la bych tuhle ě ě

knížku v novat všem skv lým ě ě

mladým ženám, které si

prošly velkým trápením a i p esto ř

našly sílu jít state n dál...č ě

S láskou M.K.

6


Všechno nejlepší,

Rous!

Stála jsem před čajovnou a klepala se zimou.

Bylo už jaro, ale dost chladno. A já si ještě

vzala sukni a k nim jen silonky! Sakra kde

jen může být? Nadávala jsem v duchu svojí

nejlepší kamarádce. Pak jsem ji zahlídla, jak

na mě mává. No konečně!

„Ahoj Viky, promiň, nestíhám!“ volala a z

dálky se na mě smála.

„Všimla jsem si! Tvrdnu tady víc jak půl

hodiny!“ přivítala jsem ji naštvaně. Nechápu,

jak může být někdo tak nedochvilný!

„Tak jsi měla jít dovnitř sama a písnout mě

zprávu, že jsi tam,“ nelámala si hlavu má

7


kamarádka.

„Vždyť víš, jak nesnáším sedět někde sama.

Tak už pojď nebo tady fakt umrznu!“ řekla

jsem ještě pořád naštvaně.

„Koukám, že si se na to, že je mínus dva,

pěkně oblíkla.“ Smála se Rous a já ji měla

sto chutí nakopnout! Uvelebily jsme se u

našeho oblíbeného stolu a objednaly si

ovocný čaj. Já jahodový a ona malinový. Měli

je tady naprosto vynikající!

Čajovna byla jak ze starého filmu. Všude

zašlé fotky a různé věšáky, obrazy a taky

cedulky se starými čísly domů. V pozadí hrál

Louis Armstrong. Ráda jsem ho poslouchala,

ale je pravda, že by tam mohli někdy pustit i

něco jiného. Pomyslela jsem si a ohřívala si

zmrzlé ruce o hrnek s čajem. Nádherně

voněl!

„Tak copak se děje?“ zeptala jsem se své

kamarádky, které říkají všichni Rous. Ne

proto, že by snad byla podobná Rous z

Titaniku, ale proto, že její rodiče jí dali jméno

Růžena. Příšerné jméno! Myslím, že víc se jí

pomstít nemohli. Její příjmení je totiž Kyselá!

Když byla malá, tak ji každý říkal Růženka, to

ještě šlo, ale když vyrostla, tak Růženka je

přinejmenším trapné. Tak jsme ji na škole

začali říkat Rous a do dneška to tak zůstalo.

8


Chodily jsme spolu na základku a

kamarádství nám vydrželo až do teď. A to je

nám už šestadvacet!

„Za týden se u nás slaví moje narozky, tak

jsem se s tebou chtěla domluvit, co

podnikneme. Nechci to slavit doma s

našima. Jenže asi budu muset, tak jsem si

myslela, že bys pak pro mě třeba v šest

přišla. Naši budou v pohodě, když přijdeš ty.

Nebudou mít kecy,“ upřela na mě svoje oči.

„No já ještě nevím, jak Filip, jestli nemá něco

v plánu. Ale i kdyby, tak je jasný, že ti

pomůžu dostat se z domu, jako každej rok.

Přinejhorším ho vezmu sebou,“ usmála jsem

se.

„Mě bude stačit, když mě jen vytáhnete a

pak si můžete dělat, co chcete, nebo můžete

jít pařit až do ranních hodin se mnou,“

zazubila se.

„Jasný, neboj, nějak se to udělá,“ mrkla jsem

na ni.

S Filipem chodím tři měsíce. Je o rok starší

než já, a zatím se zdá být fajn.

„Stejně Rous, bude ti šestadvacet, tak

nechápu, proč prostě s vašima nezajdete na

večeři a nějaký to slavení u dortu nenecháš

mladším.“ Dobírala jsem si ji.

Tohle já neznám. Mám jen mámu, se kterou

9


nebydlím. Nerozumíme si. Tátu jsem nikdy

nepoznala a moje nevlastní ségra se od nás

odstěhovala, když mi bylo dvanáct. Já jsem

se pak musela starat o desetiletého brášku,

se kterým mám výborný vztah. Problém je

ten, že už asi čtyři roky žije v Americe. Takže

vlastně máma zůstala na krku mě. Se ségrou

se nevídám a ani o to nestojím. Navíc máme

každá jiného tátu, tak asi i proto jsme k sobě

nikdy nenašly cestu.

Máma je příšerný případ! Celý život honila

chlapy a já nebo brácha jsme ji nikdy

nezajímali. Byla jsem ráda, že jsem od ní

vypadla. Bydlím sama, jen v garsonce, kde

mám jednu větší místnost, která zároveň

slouží jako kuchyň a obývák s ložnicí

dohromady. Koupelna je maličká, ale mě to

nevadí, zvykla jsem si. Není to nic moc, ale

jsem vděčná, že to mám.

Pronajímá mě to jedna stará ženská. Je

docela fajn a kolikrát, když nemám na

nájem, ráda počká. Asi mě lituje, protože prý

zná mou mámu. O lítost ji ale nestojím, od

nikoho nechci litovat. Nesnáším to!

„Tobě se to řekne, znáš naše! Přijedou obě

bábinky a tety a bratránci...“ vyjmenovávala

Rous.

„A co Jarda, taky přijede?“ zeptala jsem se a

10


zadržovala smích. Jarda, je její bratranec, a

Rous se jednou dost opila a pak se s ním

vyspala! Prostě případ! Ještě, že to je

nevlastní bratranec!

„Nevím, neviděla jsem ho, ani nepamatuju.

Ale mohl by, pořád se mi líbí a v posteli to s

ním nemělo chybu!“ zvedla ukazováček a

pak se rozesmála.

„Já se z tebe fakt zblázním. Koukej si

někoho najít!“ smála jsem se spolu s ní.

„To určitě, jsem ještě mladá a chci si užívat a

ne skončit jen s jedním. To tak!“

V tom mi začal vibrovat mobil v kabelce.

Koukla jsem na displej a tam svítilo jméno

Michal.

„Kdo volá?“ zeptala se mně Rous a napila se

čaje. Já už ten svůj měla dávno vypitý.

„Michal,“ odpověděla jsem bez zájmu.

„Ty mu to nevezmeš?“ divila se se

zvednutým obočím.

„Ne, nechce se mě s ním mluvit. Poslední

dobou zase skoro denně volá. Ještě že má

Filip hodně práce, protože nevím, jak bych

mu to vysvětlovala,“ pokrčila jsem rameny a

objednala si dvojku bílého vína.

„Tak asi se zase rozvádí, ne? Po kolikátý už?“

zeptala se mě posměšně Rous.

„Mě to je už jedno. Ale na druhou stranu,

11


nebýt jeho, tak kde bych skončila? Pomohl

mě a hodně, vždyť to víš. Ale je konec. Jsem

ráda, že mám Filipa.“ Řekla jsem trošku

nervózně. Ne z toho, že volal Michal, ale z

toho, že o tom nerada mluvím.

S Michalem jsem se seznámila, když mi bylo

šestnáct. Jemu bylo o deset víc. Byl ženatý a

se svou manželkou měl dvě děti. Bylo mě s

ním fajn, hlavně proto, že mě dostal od

mámy a hlavně z toho svrabu. Dával mně

peníze, kupoval oblečený a celkově mě

pomáhal. Ode mě chtěl jen sex, a abych mu

byla po ruce, kdykoliv chtěl. Mně to

nevadilo. Ze začátku jsem z toho byla hodně

vykulená, to je pravda, ale časem jsem si

zvykla. Táhli jsme to spolu skoro sedm let!

Pak jsem se naštvala, když se mu narodilo

třetí dítě. Pořád mě jen sliboval, že odejde

od rodiny a budeme spolu. A já blbá mu to

věřila!

Teď, ty poslední roky jsme se sem tam sešli a

samozřejmě vždycky skončili v posteli. Já

jsem nikoho jiného neměla. Až teď Filipa.

Vzpomínám si, jak byl Michla v šoku, když

jsem mu řekla, že jsem panna! Jenže díky

mámě jsem na chlapy nikdy nebyla. Každý si

vlastně myslel, že jsem do větru, asi tím jak

vypadám. Jsem hezká, myslím, že hodně. To

12


je asi to jediné dobré, co jsem zdědila po

mámě. No vlastně nevím, jestli dobré. Tolik

nabídek od chlapů, co jsem za svůj život

dostala, bych snad nespočítala ani na

kalkulačce! Mám hnědé vlnité dlouhé vlasy,

velké modré oči, co lemují dlouhé černé řasy

a plné rty. Nemusím se skoro vůbec malovat.

Už takhle jsem výrazná. Rous mě nejvíc

závidí řasy. I kdyby si ty svoje namalovala

prodlužující řasenkou za tisícovku, nikdy je

nebude mít tak dlouhé jako já. Postavu mám

taky hezkou. Jsem štíhlá a vysoká. Můžu

sníst cokoliv, ale nikdy nepřiberu ani deko!

Proto si o mě asi každý myslí, že mám na

každém prstě deset chlapů. Ale opak je

pravdou.

S Michalem jsem si hodně rozuměla. Nevím,

jestli jsem ho milovala, ale hezky mě s ním

celé ty roky bylo. Vlastně ani nevím, jestli

miluji Filipa. Asi jsem nemilovala nikdy

nikoho. Možná mám trauma z dětství.

„Michal je hajzl, kašli na něho.“ Mávla rukou

Rous a objednala si taky víno a konečně

jsme řešily i něco jiného, než její narozeniny

a Michala. Seděly jsme v čajovně ještě

hodinu. Domů jsem dorazila už za tmy.

AHOJ VIKI, DNESKA SE NESTIHNU STAVIT,

NEZLOB SE. BUDU TADY TRCET ASI DO

13


RANA. STYSKA SE MI, O VIKENDU TI TO

VYNAHRADIM.LIBAM TE.

Přišla mě zpráva, když jsem vyšla

vysprchovaná z koupelny. Chudák Filip, má

toho dost. Litovala jsem ho upřímně, ale

nechyběl mi. Jsem na samotu zvyklá.

AHOJ FILIPE, NIC SE NEDEJE. O VIKENDU MA

ROUS NAROZENINY, TAK BUDU RADA, KDYZ

JI SPOLU NEKAM VYTAHNEME.

Asi se mu ten nápad líbit nebude, ale co

Rous je nejlepší kamarádka, takže přes to

vlak nejede.

JA MYSLEL, ZE BUDEME JEN SAMI DVA...

TRAPIS ME.

Jak jsem čekala, vadí mu to.

NETRAPIM, TRAPIS SE SAM. VZDYT MAME

SOBOTNI NOC Z VIKENDU A JESTE NEDELI .

Zkusila jsem ho potěšit.

DOBRE, ZASE SI ME PREMLUVILA, JAKO VZDY

MAS POSLEDNI SLOVO. NEZAPOMEN

PROSIM, ZE PRISTI VIKEND JDEME K NASIM,

PRILETI BRACHA Z ANGLIE.

Připomněl mě a na to se netěším, vůbec!

UZ SE NEMUZU DOCKAT !

Filip ví, jak se mi tam nechce. Tomuhle jsem

naštěstí s Michalem byla ušetřena. Budu si

tam připadat jak chudinka! Filip má hodně

bohaté rodiče, sám vystudoval vysokou

14


školu, jeho brácha taky, a já s tou mou

nedodělanou středí, tam vážně zapadnu!

Dokonce jeho táta dělá ředitele nějakého

velkého podniku! A Jeho máma má salon

krásy. Jednou jsem ho hledala na netu a

vypadá to, že tam chodí jen samá vážená

klientela!

JA VIM, TAKY SE TESIM !

Utahoval si ze mě Filip.

Mobil jsem odhodila na postel a protestně na

něho vyplázla jazyk. Ještě, že už je zítra

pátek. Dělám prodavačku v jednom

knihkupectví a práce jako taková mě nevadí.

Mám hodně ráda knížky, ale někdy je to

otrava, kolikrát se totiž stane, že za celý den

přijdou čtyři lidi! To pak neutíká.

Dělám na ráno a na odpoledne, a odpolední

je pro mě lepší. Strašně nesnáším vstávání!

Když musím na ráno, vstávám v sedm a

domů chodím kolem třetí, když na

odpoledne, tak můžu spát až do půl desáté a

domů se dostanu po šesté. A to je fajn. Jen

ty peníze, by mohli být větší. Mám třináct

čistého, a když všechno poplatím, zbyde mě

šest. Ale nestěžuju si. Bylo hůř, třeba když

jsme týden s bráškou jedli suché rohlíky,

protože na nic jiného nebylo. Při té

představě, jsem se rozklepala. Radši

15


nevzpomínat!

Většinou odpoledne nemám co dělat. Rous

dělá ve spořitelně, na rozdíl ode mě střední

dodělala, takže dřív jak v pět stejně nemůže.

Jinou kamarádku nemám. Tím, že jsem se

styděla za mámu, tak jsem si k nám domů

nikoho nevodila. Jen Rous. Ta mě chápala a

hlavně mě brala takovou, jaká jsem. Takže

jsem spíš samotář. Pustila jsem si písničky

na cd a zalehla do postele. Nerozsvítila jsem

si. Mám ráda tmu. Znovu mě zavibroval

mobil. Opět volal Michal!

„Ahoj, co se děje?“ zeptala jsem se

otráveně.

„Taky tě rád slyším, Viky. Nic, co by se dělo,

chybíš mi,“ řekl příjemně Michal.

„Vážně? Nepovídej? Manželka to dostala?“

rýpla jsem si.

„Milá jako vždy. To na tobě zbožňuju.

Nechceš jít na kafe?“ zeptal se a bylo slyšet,

že jsem ho pobavila.

„Jestli to bude jen kafe a nebudeš to na mě

zase zkoušet jako minule, tak půjdu,“ řekla

jsem mu výhrůžně.

„Neboj, vážně jen kafe, vím, že máš toho

svýho chlapečka!“ smál se Michal.

„Víš co, jestli míníš být protivnej, tak nikam

nejdu!“ Spustila jsem na něho, pak jsem se

16


ale zarazila. Taky na něho vlastně nejsem

příjemná a pořád řeším jeho ženu, ale

nechtěla jsem, aby se do Filipa navážel.

„Dobře, příměří. Vyzvednu tě za deset

minut.“ Řekl sebevědomě Michal a položil

telefon. Já jsem líně vstala a na sebe hodila

rifle a černou mikinu s kapucí a fialovou

vestu. Nechtělo se mě s ním jít, ale doma se

mi taky být nechtělo.

Před mým domem zastavil Super B, tak jsem

nastoupila. V autě měl naštěstí teplo.

„Tak kam pojedeme?“ zeptal se mě Michal a

usmál se. Slušelo mu to. Byl hezký, hodně

hezký. Hlavně oči a úsměv. Když se usmál,

ve tvářích se mu dělaly roztomilé dolíčky.

Tím mě taky tenkrát okouzlil.

„Mě je to jedno, já se schovávat nemusím,“

znovu jsem si rýpla.

„Ok, tak to nech na mě,“ řekl a nereagoval

na moje rýpnutí. Jeli jsme do jedné zapadlé

restaurace, byla jsem tam s ním několikrát.

Je fakt, že tam by nás nikdo nehledal.

„Dáš si víno?“ zeptal se mě, když jsme už

seděli u stolu a šibalsky se při tom na mě

usmál.

„Hm, dám. Odpoledne jsem měla s Rous

skleničku, tak to nebudu míchat,“

odpověděla jsem mu, bez zájmu.

17


„Sluší ti to...“ usmál se a snažil se mě

pohladit po ruce. Ucukla jsem.

„Co to zkoušíš? Něco jsi mi snad slíbil?!“

naježila jsem se.

„Dobře nechám toho, ale nemůžu za to, že

jsi tak krásná. Prostě na tebe nemůžu

zapomenout!“ řekl omluvně, ale už se o nic

nepokoušel. Naštěstí!

„A jak se má Rous? Neviděl jsem ji ani

nepamatuju,“ začal z jiného soudku.

Servírka nám mezitím donesla nápoje. Pro

mě víno a Michalovi preso. Nemohla z něho

spustit oči.

„Myslím, že asi dobře. Zrovna dneska jsme o

tobě mluvily. Jak se má žena?“ opět jsem si

rýpla a napila se vína. Bylo docela kyselé.

„Bylo to aspoň něco hezkýho? Andrea se má

fajn,“ řekl klidně.

„Rous říkala, že jsi hajzl. Ale tak to už vím

dávno,“ zahleděla jsem se mu do očí.

Ucuknul.

„Ježiš Viky, to budeme pokaždý řešit to, že

jsem ženatej? Vždyť víš, že se prostě rozvíst

nemůžu. Nejde to, kvůli dětem a majetku.

Myslíš si, že jsem celou dobu makal, jen

abych ji to pak všechno nechal? Vždyť by mě

oškubala jako kuře! Do tý firmy jejího táty,

jsem narval tři mega, tak o ně fakt nechci

18


přijít. Štveš mě!“

Naštval se. Já ho tím, co říkám štvu. Jenže

jsem si nemohla prostě pomoct. Sedm let

mě tahal za nos, tak snad mám právo být

přinejmenším naštvaná! Vlastně ani nevím,

proč se do něho dneska tak navážím.

„Dobře, promiň. Nemám dneska moc

náladu.“ Omluvila jsem se. Vždyť ani nevím,

jestli bych s ním chtěla být, takže je to

vlastně jedno.

Po zbytek večera jsem se už s ním bavila

normálně. A nakonec to bylo fajn! Domů

jsem se dostala až v půl jedenácté! To se mě

zítra nebude chtít vstávat. Ještě, že

nemusím v sobotu.

Celý pátek se nesmírně vlekl! Po obědě za

mnou nečekaně přišel Filip.

„Ahoj Viky,“ pozdravil vesele a šel mě dát

pusu.

„Jé ahoj, co ty tady?“ usmála jsem se na

něho a obejmula ho.

„Šel jsem na oběd, tak jsem si řekl, že se

tady za tebou stavím. Chybíš mi. Od

pondělka jsme se neviděli,“ řekl mile.

„Aha, nejsi ostříhanej?“ Zeptala jsem se ho

se zájmem a narážku na to, že mu chybím,

jsem schválně ignorovala. Dělalo mi

problémy dát někomu najevo svoje city a

19


navíc ani nevím, jestli k Filipovi cítím něco

většího. Jeho světlé vlasy se mně zdály

kratší, než před týdnem. Měl je krátké, spíš

jako takového ježka. Oči měl stejně modré

jako já. Byl hezký, ale Michal byl hezčí. Jenže

Filip byl zase hodnější.

„Jo jsem, stavil jsem se u holiče včera. A jak

ses měla celý týden beze mě? Dneska večer

se stavím. Budeš doma?“ zeptal se opatrně.

Filip bydlel ještě u rodičů, sice tam měl pro

sebe dvě místnosti a koupelnu se záchodem,

ale já bych takhle bydlet nechtěla. No možná

chtěla, kdybych měla normální rodiče.

„Jasně, že jsem, stav se. Měla jsem se pořád

stejně,“ pokrčila jsem rameny.

„Zítra teda jdeme na tu oslavu?“

„Já jdu určitě, ale jestli nechceš, tak

nemusíš,“ řekla jsem zbytečně rázně.

„To je jasný, že chci. Chci být s tebou. Vždyť

to víš,“ usmál se rozpačitě a dal mi další

pusu.

„Dobře, domluvíme se večer.“

Pak mi ještě zamával a zmizel. Sakra, jsem

na něho někdy tak nepříjemná, že se divím,

že se mnou je! Když já asi ani milá být

neumím. Znovu mě zaplavil ten známý pocit

smutku. Vzpomněla jsem si, jak jsem

vždycky konejšila brášku, když si to vedle v

20


pokoji máma rozdávala s chlapem! Ty

příšerné zvuky, co u toho předváděla, se

nedaly poslouchat! Bylo mě z ní zle!

Nenáviděla jsem ji a asi i teď ji nenávidím.

Každý nás litoval anebo nesnášel a nadával

nám do parchantů. Bylo mě to líto, strašně,

ale postupem času jsem se s tím naučila žít.

Nechci na to vzpomínat! Vzdychla jsem si a

začala se chystat domů.

Majitelka knihkupectví mě už přišla vystřídat.

„Všechno v pořádku slečno Navrátilová?“

zeptala se mě škrobeně.

„Ano, nic se tady nedělo.“

Nebyla mě sympatická a musím říct, že

kdyby nebylo jejího manžela, ona by mě sem

nevzala. Pan Odehnal je fajn a hlavně se mu

asi líbím, proto mě sem vzal pracovat. Na

druhou stranu se snažím, to zase musí

Odehnalová přiznat.

„Tak hezký víkend!“ Zavolala jsem na ni a

vyšla ven. Nadechla jsem se čerstvého

vzduchu, bylo příjemně. Prošla jsem město a

pomalu si to kráčela ke svému domovu.

Sakra, nestavila jsem se pro rohlíky! Ale co,

stejně asi s Filipem nebudeme sedět doma,

tak se když tak najíme někde venku. Doma

jsem pořádně vyvětrala, mám ráda svěží

vzduch, uvařila si čaj a pustila si notebook.

21


Po chvilce jsem ho zaklapla, nebavilo mě

surfovat a číst drby o slavných. V tom mi

začal zvonit mobil.

Sakra máma! Co zase chce?

„Ahoj, co je?“ řekla jsem stroze.

„Ahoj Viktorko, jak se máš, ani se za mnou

nestavíš, víš, že jsi mě zbyla jen ty...“

spustila a mě bylo jasné, že ji zase nějaký

její amant odkopnul!

„Nemám čas mami, vždyť to víš,“ odbyla

jsem ji.

„Jsem tady sama, pořád, tak se ukaž.

Nechceš přijít zítra? Dáme si oběd. A až

půjdeš kup mě dvoje cigarety. Mirek odešel a

představ si nenechal mě tady ani korunu!“

začala vzlykat.

Mě bylo hned jasné, že chce půjčit peníze.

Půjčit není to správné slovo. Dát. Nikdy mě

to nevracela.

„Mami, zítra ani v neděli nemůžu, už něco

mám. Nezlob se,“ řekla jsem ji.

Na drátě bylo chvilku ticho.

„Tak to ti děkuju, to mám za to, že jsem tě

vychovala. Nechala bys mě tady chcípnout!“

vyjela na mě a já se rozklepala. A je to zase

tady.

„Mami, nech toho! Kolik potřebuješ?“ zeptala

jsem se ji potichu.

22


„Aspoň tisícovku. Já věděla, že mě

nezklameš!“ řekla už zase medovým

hlasem. Nenávidím ji! Jak já ji nenávidím! Do

očí se mě tlačily slzy, ale potlačila jsem je. To

tak! Nabrečela jsem se kvůli ní až dost!

„Dobře, večer ti je zanesu. Ahoj.“

Rychle jsme se s ní rozloučila a měla jsem

po náladě! Totálně. Takže to, co jsem si

ušetřila na nové boty, zase dám ji! Když

jsem byla s Michalem, nemusela jsem si na

sebe kupovat nic. Všechno kupoval on. Měl

rád, když jsem byla hezky oblečená, ale teď

si to kupuju sama a to něco stojí! Bylo mě

mizerně a strašně jsem zatoužila slyšet

brášku. Jenže ten měl mobil vypnutý. Asi je v

práci, nebo spí. Sem tam mě pošle na účet

nějaké peníze, ale já to nechci, vždyť si taky

s mámou užil dost a teď jsem ráda, že se má

dobře! Zaslouží si to! Hodinu jsem tupě

zírala ven. Už se stmívalo a můj pokoj sem

tam oslnily světla aut.

„Ahoj Viky, pojď ke mně, tolik jsi mi

chyběla!“ řekl natěšeně hned ve dveřích

Filip, jen co jsem mu otevřela. Neochotně

jsem šla k němu.

„Něco se stalo, lásko?“ zeptal se zaražený

mým chladným přístupem.

„Ne nestalo. Prosím tě hodíš mě k mámě?

23


Musím ji tam něco dát,“ povzdechla jsem si.

„Jasně, chceš hned?“ zeptal se a pohladil mě

po tváři. Pak se sehnul a políbil mě.

Obejmula jsem ho a přitiskla se k němu.

„Miluju tě, strašně.“ Řekl a líbal mě po celém

obličeji. Já jsem mu to říct nemohla.

Pohladila jsem ho po tváři a dala mu pusu, to

bylo to jediné, co jsem mu mohla ze sebe

dát. Nasedli jsme do auta a jeli k mé mámě,

do bytu, kde jsem dřív žila. Během pěti

minut jsem byla zpátky. Filip na mě čekal v

autě. Za nic na světě bych ho nevzala do

toho chlíva, co tam máma měla. Fuj! Na stůl

jsem ji hodila dva tisíce s tím, že mě snad na

půl roku dá pokoj! Bylo mě z ní zle. Seděla v

křesle, kouřila jednu cigaretu za druhou,

popelník plný nedopalků. Na stolku měla

skleničku s vínem, ubrečená, vlasy mastné a

zažloutlá pleť od kouře. Dřív byla krásná, ale

teď už bych to o ní nemohla říct. Jasně, když

se namaluje, upraví si vlasy a hezky se

ustrojí, pořád ji to sluší, ale takhle, jak tam

seděla, vypadla jak troska! Hlavně ať tak

nikdy nedopadnu já! Při té představě jsem

se rozklepala. Filip se po očku po mě podíval,

ale nezeptal se na nic, viděl, že jsem nějaká

přešlá. Jenže já jsem nebyla přešlá, ale spíš

znechucená. Doma jsme se pak milovali,

24


potřebovala jsem to, cítit něčí teplo a

blízkost. Teprve pak se mi trošku ulevilo.

„Máš asi hlad viď?“ zeptala jsem se ho celá

udýchaná.

„Trošku jo, ale s tím si nelam hlavu. Lásko, to

bylo báječný! Ty jsi tak úžasná, že se tě snad

nikdy nenabažím.“ řekl Filip a něžně mě

políbil na krk.

To víš, Michalova škola. Ten mě zasvětil do

sexu se vším všudy, pomyslela jsem si.

„Já tady nic nemám, jsem blbá, měla jsem

něco koupit,“ vzpomněla jsem si a vstala,

abych si napustila do sklenice vodu.

„Neřeš to, objednám pizzu. Jakou chceš?“

zeptal se Filip a z kapsy kalhot vytahoval

mobil.

„Pro mě Hawai.“ Vděčně jsem se na něho

usmála.

Když nám dovezli dvakrát Hawai, tak jsme

se s nimi uvelebili na postel a pustili si

komedii Bonie a Clyde po Italsku a bylo nám

fajn. Tenhle film, jsem viděla snad stokrát,

ale pokaždé se u něho směju, jako blázen.

Filip se najednou na mě zadíval. Byl vážný a

rukou mě pohladil po tváři.

„Jsi krásná, když se směješ. Často tě takhle

nevidím. Tebe něco trápí viď?“ zeptal se

opatrně.

25


Za ty tři měsíce už mě trošku zná a ví, jak

umím být protivná a někdy nesnesitelná.

Trhla jsem sebou.

„Netrápí, jen asi nemám důvod se pořád

smát.“ Snažila jsem se být milá, ale nešlo

mě to. Nervózně jsem se na něho usmála.

Nechci o tom mluvit, s nikým! To tak, budu ti

tady vyprávět, jakou mám mámu a co

všechno jsem si s ní já a Albert zažili!

„Kdybys chtěla, jsem tady pro tebe Viky,

vždyť to víš,“ usmál se a políbil mě. Jeho

teplé rty mě přinutily ho obejmout, abych

mu byla ještě blíž.

Ráno mě nemohl dostat z postele. Slyšela

jsem ho už v půl deváté, jak na mě volá, ať

už vstávám, pak se šel osprchovat. Líně

jsem vstala a šla si vyčistit zuby. Filip

mezitím uvařil kávu a pro sebe čaj. Zvláštní,

nikdy jsem ho neviděla pít kávu. Potom jsme

se stavili na obědě a šli na procházku. Bylo

krásně! Sluníčko svítilo a všude bylo spousta

lidí. Filip mě držel za ruku a sem tam se na

mě usmál. Bylo mě s ním fajn a na včerejšek

jsem si ani nevzpomněla, nebo spíš jsem

vzpomínat nechtěla. Odpoledne jsme se

chystali za Rous. U nich doma byla oslava v

plném proudu. Bylo tam snad padesát lidí! Já

jsem ji dárek dala už minulý týden, vybrala

26


si toaletní vodu Heidy Klum. Filip ji popřál a

dal kytici růží, kterou koupil sice na

benzínce, ale i tak byla hezká. Pak jsme se

posadili na velkou sedací soupravu v

obýváku. Já jsem si vzala chlebíček a do

druhého ruky sklenku vína. Filip si nedal nic

a bylo na něm vidět, jak je nervózní. Chápala

jsem ho, byl tady poprvé. Já jsem tu byla

naopak jako doma. Rodiče Rous mám

strašně ráda! Hlavně její mamku, takovou

bych si taky přála.

„Viky, tak jak se máš? Teda tobě to sluší a to

je tvůj hoch?“ ptala se mě mile paní Kyselá.

„Dobrý den, mám se docela dobře. Jo, to je

Filip, můj přítel,“ představila jsem ho. Filip jí

podal ruku a usmál se. „Hezkej hoch, kdyby

si ta naše holka taky už konečně někoho

našla, ale to ne, ta by jen pořád lítala někde

po nocích.“ Spustila paní Kyselá. Musela

jsem se smát. Vždycky, když přijdu, tak tohle

poslouchám. Myslím, že až si vážně Rous

někoho najde, tak to zase bude kámen

úrazu, protože tu její rodiče zůstanou sami.

„Mami, uklidni se. Tak my pomalu půjdeme.

Jdeme s Viky a Filipem do kina a pak někam

na víno,“ řekla Rous.

„Tak brzy? Růženko, vždyť tu jsou ještě i

babičky?“ spustila na novo celá nešťastná

27


paní Kyselá.

„Mami, nejsem malá, prosím tě nech toho!“

Požádala ji nevrle Rous.

Asi jí bylo trapně před Filipem. Filip jen

koukal a sem tam bylo vidět, že zadržuje

smích.

„No ty vole, tak to zase bylo! Víckrát

narozeniny neslavím!“ řekla Rous otráveně

ve Filipově autě.

„Prosím tě, to říkáš každej rok a stejně to

pak vždycky dopadne takhle,“ řekla jsem ji

se smíchem.

„Teda Rous, já bych se z toho picnul! Sice

taky bydlím s našima, ale tohle mě udělat,

tak se stěhuju!“ smál se Filip.

„No jo, jen do mě oba dva!“ čertila se. Pak

ale vybuchla smíchy a všichni tři jsme se

smáli tak, že já jsem měla úplně uslzené oči.

„Hele Růženko, tak žádný blbosti, jasný?“

řekla jsem, když jsme ji vysadili u podniku,

kde už hlasitě hrála hudba.

„Ty mě taky můžeš! Vy fakt nepůjdete, ani

na chvilku?“ zeptala se Rous, ale myslím, že

ji to bylo stejně jedno, jestli jdeme, nebo ne.

Měla tam známých víc než dost, na rozdíl

ode mě.

„Ne, nejdeme, budu ráda, když si zalezu k

telce a Filip určitě taky, máme toho za celý

28


týden dost,“ usmála jsem se a Filipa.

„Jasně chápu, tak ne že to přeženete, v

pondělí musíš do práce, ty divoško!“ Smála

se Rous a já jen zavrtěla hlavou, že to je

beznadějná puberťačka.

S Filipem jsme se stavili ještě na nákup,

doma jsem neměla ani kůrku chleba! U

pokladny jsme se trochu dohadovali o

placení. Nechtěla jsem, aby to platil, když

včera objednal pizzy, ale nedal jinak, než, že

to zaplatí.

„Je mě s tebou moc hezky, víš to?“ řekl do

ticha, když jsem mu ležela na hrudi.

„To jsem ráda. Taky mi je s tebou hezky,“

odpověděla jsem ospale.

„Jen se někdy v tobě vůbec nevyznám.

Někdy jsi taková milá a jindy si vůbec říkám,

jestli mě máš ráda,“ překvapil mě, že jsem

otevřela oči.

„Já vím, jsem často protivná,“

„Není to o tom, že bys byla protivná, ale

mám pocit, že se bojíš dát svoje city najevo.

Jako by sis myslela, že je to špatně, nebo

nevím.“ Pokračoval.

Ne Filipe, tomu nerozumíš a nikdy nebudeš!

A já ti o tom nechci povídat. Bojím se,

protože mě nikdy nic nevyšlo. Bojím se, že

kdybych ti řekla o mojí mámě a o tom, jaké

29


jsem měla dětství, zhnuseně odejdeš! Říkala

jsem mu v duchu.

„Ty spíš?“ zeptal se a já jsem dělala, že mám

půl noc. Něžně mě pohladil po vlasech, dal

mi pusu a víc zakryl dekou.

„Miluju tě.“ Řekl ještě a pak usnul.

Já jsem nějak nemohla. Pořád se mi hlavou

honily myšlenky na mámu. Proč se k nám

tak chovala, myslím, že nás nikdy nemohla

mít ráda. A co Jaruna? Zajímalo by, mě jak

se má! Ne, nezajímalo, tenkrát opustila mě i

Alberta a to ji nikdy neodpustím! Nechala

nás tam jen s ožralou mámou, která si

každou chvilku vodila domů jiného chlapa.

Bylo mě zase tak mizerně! Filip byl sice fajn,

ale nějak mně to nestačilo. Vím, že mě

miluje, ale co z toho? Stejně si ho nikdy

nevezmu, nikdy! Nikdy nechci mít děti. To

tak, abych byla jako máma a ony za to

trpěly! Určitě se to dědí a já radši zůstanu

bez nich, než je takhle trápit. Usnula jsem až

někdy ve čtyři ráno! Spala jsem až do

jedenácti. Filip už byl ze mě na nervy. Něco

málo jsem uvařila k obědu a po obědě odjel.

Zůstala jsem v bytě sama, ale nevadilo mi

to, byla jsem zvyklá a ráda!

30


Onemocn la jsemě

láskou

Celý týden byl v naprosté pohodě. Měla jsem

odpolední, takže jsem nemusela brzy

vstávat. S Filipem jsem se viděla akorát ve

středu. Jinak se za mnou nedostal. Na rozdíl

ode mě ho to mrzelo. V sobotu jsem ještě

musela do práce, ale to jsem taky zvládla a v

jedenáct jsem už byla doma. Koukla jsem do

skříně a otráveně vybírala, co si vezmu na

sebe. Copak vím, co se hodí? V čem bude

ustrojená jeho matka a ostatní, co tam

budou? Nejradši bych se na to vykašlala!

Mám tady černé šaty na ramínka. Krátké

31


vypasované, k nim bych si vzala jen slabý

šedočerný svetřík na jeden knoflík. Stříbrné

náušnice kruhy, řetízek a bude to. Myslím, že

tohle neurazí nikoho. Zkusila jsem si to a

vážně to bylo hezké! Najednou jsem se

zadívala na sebe do zrcadla. Mám mámy oči,

ale pusu budu mít asi po tátovi. Toho jsem

vlastně neviděla ani na fotce. Asi i vlasy

mám po něm, protože máma je má světlé.

Trošku jsem si zvýraznila řasy, na rty dala

lesk a musela jsem uznat, že jsem hezká.

Hodně hezká. Možná jsem se měla živit, jako

modelka, určitě bych prorazila. Pomyslela

jsem si a zkoušela jsem dělat různé pózy.

Jenže při představě kolik chlípných chlápků

se okolo modelingu točí, jsem se oklepala

hnusem. To tak! Několikrát jsem měla

nabídky fotit do časopisů, ale vždycky jsem

to odmítla. Nestála jsem o to. Svlékla jsem si

šaty a šla si dát teplou sprchu. Pak jsem se

znovu oblékla, pročesala vlasy a znovu si

nalíčila řasy a dala si lesk na rty.

Filip byl přesný jako hodinky! S úderem šesté

zazvonil.

„Vypadáš nádherně!“ řekl místo pozdravu.

„Však ty taky, to sako ti sekne!“ mrkla jsem

na něho a dala mu pusu. Obejmul mě a ještě

asi pět minut mě něžně líbal. Takže jsem si

32


znovu musela dát lesk na rty.

„Tak už pojď, nebo přijdeme pozdě,“

popoháněla jsem ho.

„Já vím, jenže jsi tak nádherná, že se na tebe

nemůžu přestat dívat,“ usmál se.

„Nepřeháněj!“ smála jsem se, a byla jsem

potěšená z jeho komplimentů.

„Jak dlouho budeme u vašich?“ zeptala jsem

se ho v autě a chytla ho za ruku, byla totiž

trošku nervózní.

„Jak budeme chtít,“ odpověděl.

„Takže za hodinu vypadneme?“ zkoušela

jsem ho.

„Viky, ty mě zlobíš,“ vzdychnul si.

„Ale ne, nezlobím, jen si dělám srandu,

neboj se.“ Uklidnila jsem ho.

Když jsme zastavili před vilou Filipových

rodičů, začal mě v kabelce vibrovat mobil.

Koukla jsem na displej, Michal! Určitě ti to

vezmu! Pomyslela jsem si.

„Kdo ti volá?“ zeptal se Filip.

„Rous, ale nevezmu ji to, není to nic

důležitýho.“ Zalhala jsem a pro jistotu mobil

vypnula úplně.

Dům byl naprosto úžasný! Novostavba a

všechno bylo do puntíku sladěné! Nikdy

jsem nebyla v takovém krásném domečku!

Rozhlížela jsem se v předsíni, nebo spíš v

33


hale, až mě bylo trapně. Filip mi pomohl z

kabátku a zavedl mě do obýváku, kde seděl

jeho bratr s nějakou holkou.

„Ahoj Filipe, pojďte dál!“ usmála se na nás

jeho matka. Dlouho si mě prohlížela. Byla

moc hezká, hodně hubená, a taková

elegantní, ale studená jako psí čumák! Nic

z ní nevyzařovalo.

„Dobrý den,“ pípla jsem.

„Mami, to je Viktorie, Viky moje mamka...“

představil nás.

„Vítám vás, slečno, co si dáte k pití?“ usmála

se, ale cítila jsem z ní faleš.

„Tak konečně jsi tady! Brácho, rád tě vidím!“

zavolal Filip a hnal se ke klukovi, co byl o

malinko mladší než on, ale i tak mu byl dost

podobný.

„Taky tě rád vidím!“ zavolal na něho a začali

se objímat. V tu chvilku jsem si vzpomněla

na Alberta a bylo mě najednou smutno. Tolik

mi chybí! Určitě mu musím co nejdřív

zavolat!

„Dáte si víno?“ znovu se mě vlídně zeptala

Filipova matka a neustále na mě zírala.

Nedokázala jsem rozpoznat, co si o mně

myslí.

„Ano, děkuji,“ odpověděla jsem ji a dál

pozorovala ty dva, jak se objímají.

34


„Viky, tak to je můj brácha Adam.“ Představil

mi ho. Adam mi podal ruku a dal pusu na

tvář. Pak anglicky promluvil na tu slečnu, co

pořád seděla na gauči. Ta mi taky podala

ruku a pochopila jsem, že se jmenuje Kate.

Moje angličtina je příšerná, takže jsem jim

nerozuměla ani slovo. A nejhorší bylo, že

Filip uměl anglicky a tak se s nimi skvěle

bavil! Já jsem tam stála, jak chudinka a jen

se usmívala! Napila jsem se vína. Bylo

výborné, aspoň něco! Filip si začal povídat s

bráchou, sem tam se na něco zeptala ta

Kate a to už zase komunikovali v angličtině.

A když se k nim přidala i jejich máma,

myslela jsem, že odejdu!

Sedla jsem si na krásnou bílou sedačku a

usrkávala druhou skleničku vína. Začala

jsem se tu rozhlížet. Obývák byl vymalovaný

fialově a přímo proti mně byl krb. U něho

musí být v zimě krásně, pomyslela jsem si.

Na stěnách byly obrazy a taky hodně fotek,

za mnou byl pult s barovými stoličkami. Na

stole přede mnou spousta různých pokrmů a

víc, jak polovinu jsem ani neznala! Nad mou

hlavou svítil strašně zvláštní lustr. Nikdy

jsem nic podobného neviděla! Byl fialovo

bílý a vypadal, jako nějaký bodlák nebo

nevím, jak ho mám nazvat. Z mého

35


přemýšlení o lustru mě vytrhnul strašně

příjemný hlas.

„Dobrý večer...“ Ozvalo se.

Podívala jsem se, komu ten hlas patří. Ve

dveřích stál krásný starší chlap v tmavém

obleku. Málem jsem zapomněla zavřít pusu,

jak jsem na něho zírala! Jeho oči se krátce

střetly s mými. Nepatrně se na mě usmál a

mně se okamžitě rozbušilo srdce! Jako by do

mě uhodil blesk, jak silně mnou projel jeho

pohled.

„Miláčku, kde jsi tak dlouho?“ zeptala se

mile Filipova matka a šla mu dát pusu. Jemu

to dvakrát příjemné nebylo, nebo se mi to

jen zdálo? Aha, takže ten krásný chlap je

jejich otec! Nemohla jsem z něho spustit oči.

„Omlouvám se, měl jsem ještě teď jednání,“

řekl mírným, příjemný hlasem.

„Adame, tak tě tady vítám!“ usmál se a šel

se s ním pozdravit. No super, taky umí

anglicky! Vážně jsem tady jediná blbka já!

Pomyslela jsem si smutně.

„Tati, tohle je Viktorie, Viky můj táta.“ Filipův

otec se ke mně otočil. Měl krásné oči, ale

dost unavené. Vlasy měl tmavé a po

stranách malinko šedivé. Rozhodně bych

neřekla, že to je jejich táta. Vypadal dost

mladě. Pomalu mi podával ruku a u toho se

36


usmál.

„Viktorie.“ Pípla jsem a zčervenala! Nikdy

nečervenám, tak co to tady předvádím?

Neohrabaně jsem mu podala svou ruku.

Jemně mi ji zmáčknul, byla teplá a příjemná

a krásně voněl! Hezčí vůni jsem snad v

životě necítila! Vlastně všechno, co je tady

vidím poprvé a je to úžasné!

„Těší mě, Daniel.“ Usmál se.

Málem se mi podlomily kolena a nevěděla

jsem, jestli tím vínem, nebo tím, jak se na

mě usmál! Pak se šel věnovat Adamovi a

jeho přítelkyni. Bohužel jsem nevěděla, o

čem se baví, když mluvili anglicky. Filip mně

donesl asi čtvrtou sklenku vína a mě už

docela lezlo do hlavy a začínala jsem být

opilá. Sem tam, jsem se střetla očima s

Filipovým tátou. Nemohla jsem si pomoct,

ale hezčího chlapa jsem snad neviděla! Kam

se za ním hrabe Michal! Vyzařoval z něho

klid, autorita a hlavně taková zvláštní něha.

S přibývajícím vínem se mi líbil čím dál víc.

Byla jsem z toho celá nesvá, že jsem se

nepozorovaně vytratila na terasu.

Br, je docela chladno, ale musela jsem se

trošku vydýchat. Měsíc byl v úplňku a zářil

do tmy, jako zlatá mince. To víno mě hodně

vlezlo do hlavy, tváře mi hořely a celkově

37


jsem se cítila, jak ve snu.

„Není vám chladno, Viktorie?“ překvapil mě

ten příjemný hlas! Škubla jsem sebou,

otočila se a uviděla Filipova otce. Mile se na

mě usmál.

„Ne, není. Teda jen trošku, ale je tady

hezky,“ koktala jsem rozpačitě. Já jsem fakt

nemožná! On se jen usmál.

„Nebaví vás to uvnitř, že jste tady?“ zeptal

se.

„Baví, jen jsem asi jediná, kdo neumí

anglicky, tak se trošku nudím,“ řekla jsem po

pravdě a pak toho litovala.

„Teda ne, že bych se nudila, jakože je nudná

společnost...omlouvám se...“ vzdala jsem to,

jsem vážně případ!

„Chápu vás. Vůbec se za to nemusíte

omlouvat,“ usmál se krásně a přišel blíž ke

mně. Jeho vůně mě ihned uhodila do nosu.

„Jak dlouho chodíte s Filipem?“ zeptal se a

přitom se na mě upřeně díval. Nedívej se tak

na mě, nebo tady zkolabuju! Říkala jsem si v

duchu, ale oči z něho nespustila.

„Asi tři měsíce. Moc se neznáme,“ plácla

jsem.

„No musím uznat, že si vybral dobře. Jste

velice půvabná,“ řekl něžně a pořád se na

mě koukal, nespustil ze mě oči ani na

38


minutku. Strašně mě tím rozhodil.

„Viky, všude tě hledám!“ uslyšela jsem

Filipův hlas a neochotně jsem odtrhla oči od

Daniela.

„Neboj, je tady. Nikam ti neutekla,“ usmál se

jeho táta a odešel. Já jsem se za ním pořád

dívala.

„Lásko, jsi celá zmrzlá, pojď dovnitř.“ Řekl

starostlivě a obejmul mě okolo ramen. Celý

večer jsem pak sledovala jeho otce. Byla

jsem úplně praštěná, a když odešel

telefonovat, nemohla jsem se dočkat, až se

zase vrátí. Víno už jsem si nedala a kolem

půlnoci, jsme jeli domů. Byla jsem docela

ospalá. S Filipovým otcem jsem se nestihla

rozloučit, protože zrovna zase telefonoval.

Škoda. Jen co jsme přišli domů a já si zalezla

do postele, usnula jsem. Byla jsem ráda,

protože jsem nechtěla, aby se mě Filip

dotýkal. Jsem vážně praštěná!

Ve středu jsem se viděla s Rous v naší

čajovně.

„Viky, ty mě vůbec neposloucháš. Dneska jsi

nějaká zaražená. Co se děje?“ zeptala se mě

po chvilce.

Líčila mě svoje rande s klukem, co se s ním

seznámila na diskotéce, jak byla, ale já ji

vůbec neposlouchala.

39


„Nic se neděje. A kdy se zase uvidíte?“

zeptala jsem se ji. „Neposloucháš, kdyby jo,

tak bys to věděla. Už jsem ti totiž říkala, že

zítra,“ řekla zaskočeně.

„Tak to vyklop, takovou tě vůbec neznám!“

naléhala.

Co ji mám říct? Že od soboty myslím, jen na

Filipova tátu? Vždyť to snad ani nemůžu

nikomu říct!

„Rous, já nevím. Tohle ti snad ani nemůžu

říct,“ vzdychla jsem si.

„Ty kráso, ty jsi někoho zabila?!“ vytřeštila

na mě oči Rous. Já se zrovna napila vína a

vyprskla jsem ho přímo na ni!

„Ty seš tak blbá!“ smála jsem se dneska

poprvé.

„No a co jinýho si asi mám myslet?“

„Ne, nezabila. Jen jak jsem v sobotu byla u

těch Filipových rodičů, tak jsem tam asi

neměla chodit,“ vzdychla jsem si.

„Počkej, ty si vojela jeho bráchu, že jo? Měl

se vrátit z tý Austrálie!“ vytřeštila na mě oči

podruhé.

Já se z ní fakt picnu!

„Ne! Nikoho jsem nevojela! Z Anglie se

vrátil, ty tele!“ smála jsem se a přitom

kroutila hlavou.

„Tak co teda? Už mě nenapínej!“ žadonila

40


Rous.

„O nic nejde. Prostě jeho táta je strašně fajn.

Je takovej příjemnej a hlavně se s ním hezky

povídá,“ usmívala jsem se a představila si

ho.

Rous na mě nechápavě koukala.

„Ty vole Viktorie, ty jsi do něho zamilovaná!

Takhle jsem tě nikdy neviděla!“ spustila

Rous, až jsem se jí lekla.

„Ale nejsem! Seš praštěná! Je jen přijemnej,

to je vše,“ Kroutila jsem odmítavě hlavou.

„Tak to určitě. Mluvíš o něm a šíleně ti září

oči! Nikdy to tak nebylo ani u Michala a ani u

Filipa. No dobrý kamarádko! Tak to je ještě

na jedno víno! Myslela jsem, že jsem

zkažená jen já, ale jak vidím, tak i ty! Vítej v

klubu!“ smála se Rous.

Mě to moc směšné nepřijde! Copak můžu

být zamilovaná do táty svého kluka? Copak

mě vážně už hráblo?

„Ale nejsem, seš normální? Copak bych

mohla?“ spustila jsem na ni.

Rous na mě chvilku koukala a pak se napila

vína.

„Hele Viky možný je všechno, nevidím

důvod, proč se tomu tak bráníš? Říkám ti, že

takhle jsi o nikom nikdy nemluvila,“ řekla

mírně.

41


„Rous, vždyť já jsem úplně praštěná! Od

soboty na něho pořád myslím! Copak ty si

myslíš, že by se mnou něco měl? Jen se tady

zbytečně užírám! Vždyť ani o tom nemůžu

přemýšlet! To nejde. Ježiš, já jsem praštěná!“

Kroutila jsem hlavou a vypila na ex víno.

Rous na mě pořád nevěřícně koukala.

„Viky, a kolik mu je? Vždyť to už musí být

dědek ne?“ řekla štítivě. I přes vážnost

situace jsem vyprskla smíchy.

„Růženo, ty jsi fakt příšerná!“ spustila jsem.

„Já vím, proto mě máš tak ráda!“ zašklebila

se.

„Nevím kolik mu je, ale je krásnej a

nádherně voní...“ zasnila jsem se.

„Navrátilová, ty seš totálně ztracená! Jak

tohle skončí!“ Kroutila hlavou.

Já jsem jen pokrčila rameny. No tak jsem

zamilovaná do táty svého kluka! Jsou i horší

věci, tak co! Ještě nejsem tak úchylná.

Nedávno jsem četla, že máma měla dítě se

svým synem! To je dobrá úchylárna! Ne to,

že se mi líbí Filipův táta! Stejně u toho jen

zůstane a hlavně se s ním třeba už nikdy

neuvidím. Navíc pochybuju, že by mě chtěl!

Vyprskla jsem smíchy! Tak to bych teda

chtěla vidět, jak by se mnou byl! Já jsem tak

praštěná, že asi víc být nemůžu. Ale jasně,

42


že můžu! Ležela jsem po tmě a poslouchala

Coldplay. Před očima obličej Filipova táty a

představovala jsem si, jak se mě dotýká! Ani

nevím, kdy jsem usnula.

V pátek mě volal Filip, že se na mě těší a že

si spolu někam zajedeme na výlet. Nechtělo

se mi! Ale když jsem s ním pak strávila

víkend, tak to vlastně bylo strašně hezké!

Dokonce i milování s ním. Nechápu, proč

jsem celý ten týden, po tom co jsem se

seznámila s jeho tátou, ho tak odháněla!

Bylo mě to docela líto. Pomalu jsem

zapomínala na Filipova tátu, bylo to asi jen

nějaké poblouznění. Doufám!

Celý týden mě bylo zase fajn, a už jsem to

zase byla já! Dokonce i Rous mě to potvrdila.

„Nechceš jít v sobotu s námi trošku zapařit?

Od tý doby, co máš Filipa, žiješ jak jeptiška,“

odfrkla si Rous po telefonu.

„Já nevím, musím se zeptat Filipa,“

odpověděla jsem ji neutrálně.

„Tak to už trošku přeháníš ne? V sobotu v

šest tě vyzvednu a jdeme pařit! Jasný,

Navrátilová? A ne neberu jako odpověď!

Čau.“

Položila mobil dřív, než jsem ji k tomu stačila

něco říct.

Je vážně příšerná! Zuřila jsem v duchu.

43


„Co plánuješ na sobotu?“ zkusila jsem Filipa,

když jsem mu ležela v náručí.

„Nevím. Ty něco máš?“ zeptal se a políbil

mě do vlasů.

„Rous mě chce vytáhnout na dámskou jízdu.

Ale jestli máš něco naplánovaný, nebo

chceš, abych byla s tebou, klidně to zruším,“

řekla jsem mu a pohladila ho. Asi ho začínám

mít ráda a to by bylo jen dobře.

„Lásko, klidně běž. Já asi stejně budu v práci.

Mám toho tolik, že nestíhám. Budu rád, když

se půjdeš pobavit.“ Usmál se a naklonil se,

aby mohl políbit moje ústa. Já jsem mu je

ochotně nastavila a začala ho hladit na

zádech. Překulil si mě na sebe a líbal mě čím

dál víc. Jeho vzrušení jsem nemohla necítit.

Pak jsme se milovali.

„Nemůžeš pořád tak makat,“ domlouvala

jsem mu. Trvalo to docela dlouho, než

odpověděl.

„Musím, šéf mě chce příští rok povýšit, tak

ať si to prý zasloužím,“ řekl ochraptěle.

„Chceš přinést vodu?“ zeptala jsem se ho a

dala mu pusu na nos.

„Jo, to budeš zlatíčko. Vždycky mě úplně

zničíš,“ usmál se. Taky jsem se usmála, ale

nijak jsem to nekomentovala.

„Jenže se skoro vůbec nevidíme,“ řekla jsem

44


mu náhle.

Vlastně ani nevím, proč jsem to řekla. Nikdy

mi to nevadilo, že se vidíme jednou týdně, a

pak o víkendu. Naopak, byla jsem ráda.

„Myslel jsem, že ti to nevadí,“ překvapeně se

na mě a napil se vody, co jsem mu přinesla.

„Ale ne nevadí, jen kdyby to bylo víckrát,

nezlobila bych se,“ zahrála jsem to do autu.

„Tak se ke mně nastěhuj,“ navrhnul řešení.

To jsem tomu teda dala! Nadávala jsem si

v duchu!

„Ne, to ani náhodou!“ vykřikla jsem.

Filip na mě nechápavě zíral.

„Viky, už se zase v tobě nevyznám,“ usmál

se nejistě.

„Nechci se k tobě stěhovat, takhle mi to

vyhovuje. Řekla jsem to proto, že mě někdy

chybíš,“ už jsem nevěděla co si vymyslet.

„Fakt? Tohle si mi nikdy neřekla,“ zdál se být

potěšený.

„No, někdy jo, když jsem tu sama,“ usmála

jsem se.

„Takže můžu jít s Rous? Nebude ti to vadit?“

změnila jsem radši téma.

„Jasně, že můžeš.“ Pohladil mě po vlasech a

naštěstí se už nechtěl pídit po tom, co

vlastně k němu cítím.

45


46


Živý sen

V sobotu jsem se připravovala na tu naši

dámskou jízdu. Ani jsem nevěděla, kdo s

námi ještě jde. Ale mě to bylo vlastně jedno,

jestli se mě tam nebude líbit, tak půjdu

domů.

„Tak dělej, holky už čekají,“ pobízela mně

Rous.

„No jo, už jdu. Můžu si vzít aspoň boty?“

zašklebila jsem se.

Vzala jsem si černé těsné rifle a k nim

modrou krajkovou delší halenku s krátkým

rukávem a vysoké boty.

„Kdo s námi ještě jde?“ zeptala jsem se ji,

když jsme šly po schodech dolů.

47


„Jitka a Dana,“ zazubila se na mě.

„Cože, Dana? Ty víš, jak ji nesnáším! Teda ty

mě štveš!“ vyjela jsem na ni.

„Prosím tě, vždyť tam budeme spolu. Kašli

na Danu!“

Holky stály na ulici a o něčem se zrovna

bavily.

„Ahoj!“ pozdravila jsem je na půl pusy.

„Á naše modelka!“ spustila Dana a já měla

sto chutí odejít!

Kráva! Nesnášíme se od té doby, kdy ji kvůli

mně nechal na střední její kluk. Marně jsem

se ji tenkrát snažila vysvětlit, že s ním nic

nemám, že se mi nelíbí. Nechtěla to chápat.

„Hele klid Dano, Viky je v pohodě, tak ty se

taky hoď do klidu!“ yjela na ni Rous, docela

ostře, až jsme se s Jitkou po sobě podívaly.

Dana zmlkla a celou cestu, co jsme šly na

diskotéku, nepromluvila. Rozmluvila se

teprve u stolu, kam jsme si sedly.

„Holky, to si jako dělají srandu? Koukáte,

kolik stojí víno? Růženo, já tě zabiju, kam jsi

nás to zatáhla?“ Dana vytřeštěně koukala na

nápojový lístek.

Rous se ale jen zašklebila a já se koukla na

nápojový lístek. Ty bláho, jedna sklenička

stojí padesát pět korun! Tak to si dám tak

maximálně dvě a můžu pít vodu z kohoutku

48


na záchodě!

„Náhodou, to tady je super a hlavně to je

diskotéka na úrovni,“ řekla klidně Rous a

objednala si víno.

Já si ho objednala taky, protože nic

levnějšího tady stejně neměli. Bylo tu docela

dost lidí. V osm začal hrát dýdžej a Rous na

něm oči mohla nechat a už mě bylo jasný,

proč nás vytáhla zrovna sem!

„Hele kamarádko, nechceš mě něco říct?“

zeptala jsem se ji na záchodě.

„No tak se mě líbí ten kluk, co hraje. Viky,

nechoďte ještě, ukecáme holky. Já ti víno

koupím!“ žadonila Rous.

„O peníze nejde, tak holt si jednou dopřeju,

ale nebaví mě to tady,“ řekla jsem ji

otráveně. Rous na mě udělal oči, jako ten

kocour ze Shreka.

„Tak dobře, do dvanácti, dýl ani minutu!“

Ještě, že už bylo deset! Holky mě vytáhly

tancovat. Musím ale uznat, že ten dýdžej

hrál vážně dobře. Byla jsem už docela opilá,

takže víno si už rozhodně neobjednám a šla

jsem k baru dát si jen vodu. Sakra, zrovna

tam bylo tolik lidí! Jediné plus v tohle

předraženým podniku, kromě hudby, bylo to,

že tady nebyli žádní puberťáci, ale jen lidi od

dvaceti a výš. Nesnáším ty opilý děcka, co

49


machrují a přitom jim víc jak patnáct není!

Divím se, že je rodiče pustí!

„Dobrý večer, Viktorie,“ ozvalo se za mnou.

Málem jsem sebou sekla! Filipův táta! Co ten

tady dělá?!

„Dobrý večer,“ řekla jsem vyplašeně a asi se

i tak tvářila. „Pořád koukám, kde máte Filipa,

ale za celou dobu jsem ho tady neviděl,“ řekl

nahlas, abych ho slyšela.

50




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist