načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Hravý středověk - Kris Bordessa

Elektronická kniha: Hravý středověk
Autor:

Kniha Hravý středověk přivádí znovu k životu středověkou Evropu prostřednictvím praktických úkolů pro děti ve věku 9–12 let. Při aktivitách se doporučuje jen malá pomoc ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  121
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  129 Kč
6%
naše sleva
4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6% 80%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EDIKA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Počet stran: 122
Rozměr: 26 cm
Úprava: ilustrace , mapy
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Great medieval projects you can build yourself
Spolupracovali: ilustrace Shawn Braley
překlad Kateřina Komárková
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-266-0665-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha Hravý středověk přivádí znovu k životu středověkou Evropu prostřednictvím praktických úkolů pro děti ve věku 9–12 let . Při aktivitách se doporučuje jen malá pomoc dospělých a používají se pomůcky běžné ve většině domácností. Doplňující informace a zajímavosti text zpřístupňují i malým dětem. Čtenáři si prohloubí znalosti o rytířích, urozených dámách a hradech a dozvědí se mnohé o klášterech, obléhacích zbraních, každodenním životě na vesnici, o středověkém oblékání, trzích a slavnostech, středověkém lékařství i křižácích.

VĚDĚLI JSTE, ŽE…?
- V některých domcích rolníků žila ve středověku s lidmi i zvířata.
- Lékaři někdy pacientům předepisovali „dávku dvorního šaška“. Věřili, že smích je nejlepší lékař.
- Ve středověku se pilo také z kožených pohárů.


„Skvěle, zábavně a srozumitelně napsané a historicky přesné. Ilustrace, text a navrhované projekty znovu oživují toto období. Můžu jedině doporučit!“
- Sarah Blicková, docentka dějin umění na Kenyon College

„Promyšlený a praktický průvodce středověkem od Kris Bordesové je osvěžujícím náhledem do minulosti pro mládež, která se snaží zorientovat v dnešním světě.“
- Steven Ozment, autor knihy Nedobytná pevnost: Novodobá historie německého národa

„Tato kniha je skvělým nástrojem, jak povzbudit zájem dětí o středověk prostřednictvím nápaditých a praktických projektů. Poutavé a přínosné popisy tohoto období jsou také zdrojem k zamyšlení, obohacení a duchaplné konverzaci.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Kris Bordessa - další tituly autora:
Hravý středověk Hravý středověk
Bordessa, Kris
Cena: 169 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Kris Bordessová
Hravý středověk
Edika
Brno
2015
K DV0204_sazba.indd iKDV0204_sazba.indd i 5.3.2015 9:16:145.3.2015 9:16:14





Hravý středověk
Kris Bordessová
Překlad: Kateřina Komárková
Ilustrace: Shawn Braley
Odborná korektura: Radek Chajda
Odpovědná redaktorka: Eva Mrázková
Technický redaktor: Jiří Matoušek
Authorized translation from the English language edition Great Medieval Projects You Can Build Yourself.
Copyright © 2008 by Nomad Press
All rights reserved.
The trademark “Nomad Press” and the Nomad Press logo are trademarks of Nomad Communications, Inc.
Translation © Kateřina Komárková, 2015
Objednávky knih:
www.albatrosmedia.cz
eshop@albatrosmedia.cz
bezplatná linka 800 555 513
ISBN 978-80-266-0665-9
Vydalo nakladatelství Edika v Brně roku 2015 ve společnosti Albatros Media a. s. se sídlem Na Pankráci 30,
Praha 4. Číslo publikace 19 087.
© Albatros Media a. s. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována
a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu
vydavatele.
1. vydání
KDV0204_sazba.indd iiKDV0204_sazba.indd ii 5.3.2015 9:16:225.3.2015 9:16:22





HRAVÝ
STŘEDOVĚK
K DV0204_sazba.indd iiiKDV0204_sazba.indd iii 5.3.2015 9:16:225.3.2015 9:16:22





K DV0204_sazba.indd ivKDV0204_sazba.indd iv 5.3.2015 9:16:235.3.2015 9:16:23





Obsah
Úvod
~1~
Zrození st ředověké
Evropy ~3~
Králové a královny
~15 ~
Rytíři a jejich zbroj
~24~
Válčení ve středověku
~42~
Hrady
~49~
St ředověké hostiny
~59~
Vesnice a obydlí
~65~
Středověká města
~79 ~
Náboženství
ve středověku
~91~
Kláštery
a klášterní život
~10 5 ~
Konec jedné éry
~115 ~
Slovníček 117 ~ Zdroje 120 ~ Rejstřík 121
KDV0204_sazba.indd vKDV0204_sazba.indd v 5.3.2015 9:16:235.3.2015 9:16:23





K DV0204_sazba.indd viKDV0204_sazba.indd vi 5.3.2015 9:16:245.3.2015 9:16:24





1
Úvod
D
obrého dne, m ůj pane, má paní! Zajímalo vás někdy, jaké by
bylo žít na hradě? Nebo si obléknout brnění a vrhnout se do
boje na svém věrném oři?
Díky této knížce poznáte, jak se žilo ve středověké Evropě. Když
se nad tímto obdobím zamyslíme, obvykle nás napadne král Artuš
a jeho rytíři Kulatého stolu, kouzelník Merlin nebo draci dštící oheň.
Ano, něco z toho je pravda, ale období středověku je plné pověstí
a legend, takže zjistit, co se tehdy skutečně dělo, může být někdy
obtížný úkol!
Jak tedy Evropa ve středověku vypadala? Tehdy vládli zemím
feudálové a panovníci a krajina byla posetá
hrady. Bylo to rovněž období plné zmatků,
protože králové vedli války o území, z
kulturních i náboženských důvodů.
Jenže lidé středověku byli
především chudí rolníci a řemeslníci.
Do velkolepých hradních sálů nikdy
nevkročili. Místo toho žili v malých
chatrčích s doškovou střechou na
území, které patřilo feudálovi. Osady
i celá města byly obehnány
ochrannými hradbami, protože neustále
hrozil nějaký válečný konβlikt.
1
adala? Tehdy vládli zemím
a byla posetá
zmatků,
z
kulníci.
y
h
a
y
e





Úžasné st ředověké projekty
2
V té době se západní Evropou šířilo křesťanství. Předtím Evropa né
uctívali mnoho božstev namísto jednoho jediného Boha. Ve středověku nutili
králové a královny obyvatelstvo, aby se těchto bohů vzdalo a přijalo
křesťanskou víru. Církev nakonec získala významnou moc. Ovládala celý
politický a právní systém v Evropě.
V této knize se dozvíte, jak lidé ve středověku žili, jedli a jak se bavili.
Seznámíte se s několika skutečnými postavami této éry a vyzkoušíte si
projekty, které vám pomůžou lépe pochopit, jak se ve středověku žilo na
vesnici, ve městě a na hradě.
Většinu aktivit v této knize
zvládnou děti s minimálním dozorem
dospělého. Jako pomůcky se
používají běžné věci z domácnosti, nebo
věci, které se dají snadno koupit
v obchodě. Takže se připravte –
právě se vracíme v čase do
středověké Evropy!
2
py
Zapamatujte si
Středověká Evropa: Evropa
během středověku, tedy přibližně
v letech 350 až 1450 n. l.
Pověst: lidové vyprávění
o předcích nebo hrdinech, či dokonce
o nadpřirozených bytostech.
Legenda: starobylý příběh, který se
ve skutečnosti mohl i nemusel stát.
Feudál: příslušník feudální
společnosti, který vlastnil půdu
a vládl svým poddaným.
Feudální společnost:
společenský systém, který se rozvinul
v Evropě devátého až patnáctého
století. Panovníci a šlechtici poskytovali
půdu svým poddaným výměnou za
jejich věrnost.
Rolník: zemědělec v rámci feudální
společnosti, který obdělával půdu
patřící jeho pánovi.
Řemeslník: zručný pracovník,
například kameník nebo krejčí.





3
O
bdobí st ředověku spadá zhruba do let 350–1450. Na
jeho začátku byl pád Římské říše a za jeho konec se
pokládá nástup nové éry zvané renesance. Toto období
se někdy označuje také jako „temný středověk“.
Označení „temný středověk“ vzniklo během renesance,
protože tehdejší lidé toto období vnímali jako největší
úpadek v dějinách. Přes jeho hanlivý původ tento termín
někteří historikové používají dodnes.
3
Zrození
středověké Evropy





Úžasné st ředověké projekty
4
Středověké obyvatelstvo tehdy samozřejmě nemělo pocit, že by by lo „ve
středu“ či „uprostřed“ něčeho. Připadalo jim – stejně jako dnes nám –, že
jejich současnost je tak moderní, jak jen může být.
V období raného středověku byly součástí Evropy ostrovy Británie
a Irsko a většina území dnešní Itálie, Německa a Francie. Na severu žili
Vikingové, lidé z oblastí dnešního Dánska, Norska, Švédska a Finska.
Skupině těchto států se říká Skandinávie. Jižně přes Středozemní moře se
nacházela Afrika. Severní část Afriky byla osídlena Maury, kteří byli
muslimové. Východně byla Byzantská říše, zahrnující dnešní Turecko a část
Řecka, Bulharska a ostrovy Sicílie a Sardinie. Dále na východ se
rozprostírala Asie, domov Arabů a Hunů. Lidé těchto zemí spolu často válčili.
Anglosasové: lidé z germánských
kmenů, kteří se přesunuli na ostrov Británie.
Arabové: lidé Arabského poloostrova, na
němž je dnes Saúdská Arábie.
Frankové: lidé německého původu.
Germáni: lidé pocházející ze severní
Evropy, včetně Dánů, Švédů, Norů a Němců.
Hunové: nomádi ze střední Asie.
Maďaři: lidé maďarského původu.
Maurové: muslimské obyvatelstvo žijící
na území dnešního Gibraltaru, Španělska,
Portugalska a západní Afriky.
Normané: lidé středověké severní
Francie se skandinávskými kořeny.
„Normané“ jsou od slova „Northmen“
či „Norseman“, tedy severský muž.
Ostrogóti: jedna ze dvou hlavních větví
Gótů, východogermánský kmen (druzí byli
Vizigóti).
Saracéni: lidé, kteří nejsou křesťané,
hlavně muslimové žijící v Arábii.
Sasové: skupina starogermánských
kmenů ze severního Německa a východního
Nizozemska.
Vikingové: lidé z území na
severu, dnešního Norska,
Švédska a Finska.
Vizigóti: jedna ze dvou
hlavních větví Gótů,
východogermánský kmen
(druzí byli Ostrogóti).
NÁRODY VE STŘEDOVĚKÉ
EVROPĚ





Zrození st ředověké Evropy
5
VZESTUPY A PÁDY
Protože je středověk tak dlouhým časovým úsekem, historikové
tuto éru rozdělili na tři kratší období. Raný středověk, nazývaný
často „temný středověk“, asi od roku 350 do 1050, vrcholný
středověk přibližně od roku 1050 do 1300 a pozdní středověk,
který následoval a za jehož konec se pokládá rok 1450.
Skandinávie
Vikingové
Británie
Anglosasové
Portugalsko/
Španělsko
Maurové
Západ. Afrika
Maurové
Arabský
poloostrov
Arabové, Ostrogóti,
Saracéni
Asie
Hunové
Nizozemsko
Sasové, Germáni
Ma ďarsko
Maďaři
Normandie
Normané
Německo
Frankové, Sasové,
Vizigóti, Germáni





Úžasné st ředověké projekty
6
Dějiny středověké Evropy
Dějiny Evropy období středověku jsou
dlouhé a komplikované. Abychom je
pochopili, je třeba vědět něco málo
o Římské říši, která byla u moci před
nástupem středověké éry.
Historikové odhadují, že Římská říše
měla na vrcholu své slávy až 60
milionů obyvatel. Rozkládala se na území
dnešní Evropy i území podél severního
pobřeží Afriky a v západní části Asie.
Jak se Římská říše rozrůstala, ovládnout tolik území i lidí bylo obtížnější.
Římský císař Dioklecián to chtěl zjednodušit tím, že celou říši ve třetím
století rozdělil na dvě části – Západořímskou a Východořímskou říši,
později nazvanou Byzantská říše. Jenže i když teď byla menší, Západořímská
říše strádala.
Možná jste už slyšeli o pádu Říma. Ačkoli to může znít jako hrozná
tragédie, která se udála velmi rychle, ve skutečnosti to trvalo stovky let. Války
a nemoci zahubily mnoho Římanů. Velká města se zmenšovala a lidé
opouštěli své vesnice. Pouliční lampy, kanály a vodovody chátraly. Střechy byly
děravé a chodníky se rozpadaly.
Zapamatujte si
Byzantská říše: termín
používaný od devatenáctého století,
popisující, co ve středověku zbylo
z Římské říše.
Soběstačný: schopný uspokojit
své potřeby bez pomoci druhých.
Barbaři: lidé, které Římani
považovali za primitivní.





Zrození st ředověké Evropy
7
CO ZNAMENÁ
STOLETÍ?
Lidé, kteří žili ve středověku, nepořizovali přesné
záznamy tak, jak to děláme dnes. Historikové
mnohdy nemají šanci zúžit datování na konkrétní
rok, mohou však určit století. Proto je důležité
pochopit, co znamená století. Každé století je
rovno stu let. Počítáme je od narození Krista až
dodnes. První století zahrnuje období od roku 1
do roku 99, druhé století od roku 100 do 199, třetí
století znamená období od roku 200 do roku 299
a tak dále.
Bez fungujících společenství
se lidé museli stát
soběstačnými, spoléhat převážně sami
na sebe a na farmaření, aby
dokázali přežít.
Oslabení Římské říše bylo jako
pozvánka pro sousední kmeny,
aby ji napadly. Některé kmeny se
na dobytém území usazovaly,
častěji však armády plenily území
pro peníze. Nájezdníci vtrhávali
do kostelů i domů boháčů a kradli
tolik peněz a šperků, kolik jen jejich
koně dokázali unést. Římané těmto
vyvrhelům přezdívali barbaři, protože neuměli mluvit latinsky ani žít
jako Římané. Barbarské kmeny napadaly Římany po celá staletí.
Ačkoli Řím nepadl za jediný den, kritický okamžik nastal roku 476.
Tehdy západní – menší – polovinu Římské říše dobyli Frankové, lidé ze
severu. Východořímská říše, včetně města Konstantinopole, nadále
prospívala. I když se celé impérium nepřestávalo zmenšovat a ve středověku
téměř vymizelo, Řím si své místo na mapě udržel.





Úžasné st ředověké projekty
8
KRÁL ARTUŠ
Král Artuš a jeho rytíři Kulatého stolu jsou zřejmě nejslavnější středověké postavy ze
všech – a přitom nikdo neví, jestli skutečně existovali! Legendy o králi Artušovi si lidé
předávali po více než tisíc let a historikové dodnes pátrají po nějakých důkazech.
Podle legendy nechal Artuš vyrobit Kulatý stůl pro své muže, aby u něj všichni – včetně
jeho samého – mohli večeřet a být si rovni při rozmluvách o dění v království. Naopak
obdélníkový stůl skýtá možnost osobě sedící v čele budit dojem nadřazenosti.
Jak se ten slavný a spravedlivý muž vlastně stal králem? Vytáhl přeci meč ze skály.
Vyrůstal s pěstouny a netušil, že jeho otcem je král Británie, což z Artuše činilo
následníka trůnu. Čaroděj Merlin o jeho nároku na trůn věděl a stanovil úkol, který
dokázal splnit jen mladý Artuš. Čaroděj vetknul do skály meč a vyzval muže, aby jej
vytáhli ven. Ten, kdo by to dokázal, se měl stát králem. Artuš meč ze skály úspěšně
vysvobodil a stal se britským panovníkem.
Král Artuš a jeho žena, královna Ginevra, žili na Kamelotu, kam se zdaleka sjížděly
zástupy udatných a statečných rytířů. Někteří na Kamelotu zůstali a slíbili věrnost králi.
Jednou z nejznámějších pasáží legendy o králi Artušovi je hledání Svatého grálu.
Legenda o grálu tvrdí, že to byl pohár či nádoba, z níž pil Ježíš Kristus. Lidé věřili, že
má Svatý grál kouzelnou moc. Byli přesvědčeni, že nasytí ty, kdo žijí bez hříchu, a ty
s nečestným srdcem oslepí. Pohár s takovou mocí byl velkým lákadlem a stal se cílem
mnoha výprav Artuše a jeho rytířů Kulatého stolu.
Artušova vláda a dobré roky na Kamelotu
skončily, když se král a jeho syn Mordred
vzájemně zabili v bitvě. Říká se,
že Artušovo tělo odpočívá na
kouzelném ostrově Avalon
a probudí se, až jej bude
Británie potřebovat.
8
Artušova vlá
skončily, kdy
vzáje





Zrození st ředověké Evropy
9
V pátém století Římané opustili Británii a zanechali tamní obyv atele,
aby se bránili sami. Po dvě stě let bojovali původní obyvatelé Británie
s nájezdními skotskými kmeny a Anglosasy, kteří pocházeli od pobřeží
Dánska a Německa. Právě v této době se proslavil britský vojevůdce
jménem Artuš. Jedná se o tutéž osobu, kterou
známe jako krále Artuše? Historikové se
na tom dodnes neshodli!
Ačkoli velké území dnešní
Evropy ovládali takzvaní
barbaři, mnoho z
římských způsobů přetrvalo.
Románský jazyk, zákony
a náboženství se smíchaly s
kulturou nájezdních barbarů. Římané
a barbaři také uzavírali sňatky
a měli spolu děti. Postupně se
rozdíly mezi národy stíraly.
STARÁ ANGLIČTINA
A ANGLOSASOVÉ
Evropa ve středověku byla velmi rozlehlá a na jejím území žila řada kmenů mluvících
různými jazyky. Mnoho kmenů hovořilo jazyky germánskými, včetně němčiny,
holandštiny, angličtiny, skandinávských jazyků, vlámštiny, fríštiny a zaniklého jazyka
gótštiny. Lidem z těchto germánských kmenů se říkalo Anglosasové.
Tito lidé migrovali na ostrov Británie a časem si vytvořili vlastní jazyk, kterému
říkáme stará angličtina (někdy anglosaština). Kořeny současné angličtiny tkví právě
v této staré angličtině. Ačkoli se může zdát, že by jí současní Angličané rozuměli, ve
skutečnosti by se ji museli učit jako cizí jazyk.
Excalibur
O meči krále Artuše zvaném Excalibur se tradují
dva příběhy. V první verzi je Excalibur meč, který
Artuš vytáhl ze skály a používal ho po zbytek
svého života. Druhá verze příběhu tvrdí, že
mu meč darovala Jezerní královna, bájná žena
z kouzelného ostrova Avalon. V obou verzích má
Excalibur a jeho pochva kouzelnou moc, která
vlastníka Excaliburu chrání před zraněním.





Úžasné st ředověké projekty
10
Počátek feudalismu
Raný středověk byl obdobím plným násilí. Lidé dobývali nová úze mí nebo
se bránili před nájezdníky. Během toho se vyvinul feudalismus, zvaný též
feudální systém. Je to společenský a ekonomický systém, kde byla půda
poskytována výměnou za vojenskou službu
a oddanost. Středověký feudální systém se
soustředil kolem krále, který ochraňoval
svůj lid a půdu. Králové k vládnutí ve své
zemi potřebovali pomoc jiných mužů. Těm
se říkalo hrabata. Každý hrabě musel
mít malou armádu, do níž rukovali členové
místní komunity.
ATTILA A HUNOVÉ
V roce 451 vyrazili mongolští Hunové z Asie a napadli Galii, velké území,
kam patří dnešní severní Itálie, Francie, Belgie, západní Švýcarsko a část
Nizozemska i Německa. Hunové byli nomádi, což znamená, že se
přesouvali z místa na místo a nikde se neusadili. Měli
zjizvené a hrůzostrašné tváře. Jako nemluvňata je
dospělí pořezali, aby jim zůstaly ohavné jizvy (a oni
vyrostli ve strašlivé válečníky).
Výpravu vedl obávaný muž jménem Attila přezdívaný
„Bič boží“. Římané společně s germánskými Vizigóty
a dalšími germánskými kmeny Galii ubránili. Hunové
opustili bojiště poraženi a zamířili na koních do Itálie.
Dorazili k hradbám Říma, kde následovala další bitva.
Když však Attila nečekaně zemřel, Hunové uprchli.
Věděli jste,
že...?
Bez internetu, mobilů nebo kabelové
televize bylo nepravděpodobné, aby
se lidé o nějakých barbarech vůbec
dozvěděli. Pokud někdo žil mimo
cesty, kterými táhli válečníci, mohl
si v klidu žít a vůbec se nebát válek,
které se odehrávaly kdesi daleko.





Zrození st ředověké Evropy
11
Hrabata poskytovala těmto
bojovníkům – rytířům – kus půdy. Tito první
rytíři byli často sedláci a někteří dokonce
původem nevolníci. Nevolníci byli
nejchudší členové feudální společnosti.
Císaři upadajícího Římského impéria
posléze darovali půdu bohatým
šlechticům, takzvaným baronům, výměnou
za jejich oddanost. Baron byl vlastníkem
této půdy – zvané panství – a všeho, co
se na ní nacházelo. Panství mohlo
zahrnovat i palác či hrad, vesnici a zemědělskou
půdu.
Baron poskytoval vazalům část této půdy. Pozemek propůjčený
vazalovi se nazýval léno. Vazal léno obdělával, aby uživil svou rodinu, ale
většinu svého času musel hospodařit a dodávat jídlo i pro panský dvůr.
Zapamatujte si
Pochva: pouzdro na meč.
Hrabě: osoba spravující půdu,
soudící místní spory.
Baron: nejnižší hodnost šlechty;
baroni vládli panství a vazalům stejně
jako lordi. Baroni však měli v držení
půdu přidělenou králem.
Panství: území, které král udělil
baronovi.
Vazal: rytíř oddaný svému pánovi.
Léno: půda poskytnutá baronovi či
vazalovi.
LEGRAČNÍ JMÉNA
V raném středověku lidé neměli příjmení jako my. Používali jednoduše jen jedno
jméno. Jak asi tušíte, mohlo to být někdy matoucí. Později se lidem začalo říkat
jménem po otci, třeba Charles, syn Johnův. To se časem změnilo na Johnson
(John + son). Někteří používali ve jméně místo svého narození, třeba John
of Paris (z Paříže), zatímco jiní své zaměstnání, třeba Tom the Smith (Kovář).
Některá jména odkazují na vzhled či charakter osoby, například Karel Veliký.
Karel Veliký (Charlemagne) nezní špatně, co říkáte? Ale co když byl někdo
„malý“ namísto „velký“? Přečtěte si některá jména, která měli panovníci ve
středověku: Karel Prosťáček, Karel Tlustý, Ludvík Koktavý, Ludvík Slepý,
Karel Holý a Ludvík Dítě.





Úžasné st ředověké projekty
12
NeVOLNÍCI, ROLNÍCI,
LORDI A BARONI
Názvy různých společenských tříd ve středověku se mnohdy zaměňují
a někdy je obtížné odhalit, kdo je kdo. Zaprvé si v této knize všimnete
často používaných slov „šlechtic“ a „šlechtický“. Šlechtický titul byl
dědičný, to znamená, že byl předáván při narození. Odkazuje na
někoho z nejvyšší společenské vrstvy. Šlechtici byli členové šlechty.
Byli často bohatí, ne však vždycky. Šlechtický titul byl status zděděný
či vysloužený nějakým mimořádným činem, jako tomu bylo v případě
rytířů, již věrně sloužili svému pánovi.
Tady je stručný přehled společenských tříd.
Nevolníci: Členové
nejnižší feudální vrstvy
ve středověké Evropě.
„Nevolník“ se latinsky
nazýval servus neboli
otrok, ačkoli nevolníci
nebyli něčím majetkem
jako otroci. Nevolník byl
vázán ke konkrétní půdě,
kterou vlastnil někdo jiný.
Nevolníci museli pracovat
pro vlastníka půdy a někdy
mu odevzdávat část úrody.
Nesměli svobodně odejít,
a chtěl-li některý opustit
území, musel mít povolení
od svého lorda.
Svobodní sedláci: Byli
to chudí vesničané žijící
podobně jako rolníci. Měli však
svou svobodu. Byli to
nejčastěji sedláci, kteří vlastnili či
měli v pronájmu půdu a mohli
si s ní dělat, co chtěli.
Svobodní rolníci:
Podobali se nevolníkům,
ale na rozdíl od nich měli
stejná práva a svobody jako
sedláci.
Vazalové: Ter mín pou ž
ívaný pro označení nejnižší
vrstvy, včetně nevolníků,
rolníků a sedláků.
Rytíři: Muži, kteří
bojovali, aby chránili či dobyli
území pro svého pána,
barona, hraběte nebo krále.
Ve středověku se rytíři
nepovažovali za šlechtu.
Jak šel čas, jejich postavení
sílilo a rytíři se stali
důležitou a uznávanou součástí
šlechty.
Lordi: Lord
(česk y Pán)
vlastnil nebo řídil panství.
Měl moc nad vazaly, kteří
obdělávali jeho půdu.
Baroni: Nejnižší stupeň
šlechty. Baroni měli moc
nad panstvím a svými vazaly
stejně jako lordi. Na rozdíl
od nich však baron
vlastnil půdu darovanou přímo
králem.
Hrabata: Muži povolaní
králem, aby dohlíželi a
spravovali královský majetek.
Králové: Mužští panovníci
s nejvyšší mocí a autoritou
ve své zemi.
rrdrdrrrrr





Zrození st ředověké Evropy
13
Baron také očekával, že jeho vazalové za něj a za
krále budou bojovat, když to bude třeba. Za to
nabízel svým vazalům ochranu. Když se vazalovi
přihodilo něco špatného, baron se o jeho rodinu postaral.
Během středověku se feudální systém stal
standardní součástí života.
Rytíři v bouřlivých dobách sloužili oddaně svému
králi. Protože osud krále závisel na jeho vojsku,
stali se rytíři důležitým článkem obrany země proti
útočníkům. Jejich role ve středověku byla významná
a mnozí z rytířů se těšili velké úctě. Rytíři na
královském dvoře nebyli pouhými rytíři, ale šlechtici.
Období změn
Jak se střídali panovníci, lidé se stěhovali po
celém území Evropy. Často následovali mocná
vojska, nebo před nimi prchali. Národy, které
se ve středověku utvářely, byly směsicí
různých lidí různého původu. Docházelo ke
střetávání a mísení kultur a vznikaly nové obyčeje
a náboženství.
Protože byla vláda neustále ve válce, lidé se
více spoléhali na církev a její biskupy. Ve
středověku moc církve postupně sílila. Všichni, od
králů po vazaly, se báli hněvu duchovenstva,
tedy Boha.
Od roku 1000 se středověký svět začal poněkud
měnit, hlavně v okolí větších měst. Zemědělci
zjistili, že když každý rok pěstují plodiny na





Úžasné st ředověké projekty
14
jiném poli, půda je zdravější a
úroda lepší. Větší úroda
znamenala jídlo navíc a rodiny tak
dokázaly uživit více dětí. Obyvatelstvo
se rozrůstalo a města se zvětšovala.
Někteří rolníci se přesunuli do měst –
nebo postupně založili města nová –,
aby využili rozšiřujícího se obchodu. Těm, kteří zůstali, se však životní
úroveň výrazně nezlepšila.
V období vrcholného středověku rostla království a bohatí vládci
nechávali stavět velkolepé hrady, které se nám v souvislosti se středověkem
vybaví. Hrady se staly centrem společenského života, protože se panovníci
snažili zapůsobit na šlechtice svým bohatstvím a úspěchem. V Palermu
na Sicílii měl jeden hrad podlahy ze zlata a stříbra a v královských
zahradách umělé jezírko.
Ačkoli se životní úroveň mnoha lidí zlepšovala, v Evropě se nadále hodně
válčilo. Mezi lety 350 a 1450 vedli panovníci války o moc.
Zapamatujte si
Biskup: důležitá církevní osoba,
která je nadřízená kněžím.
Obchod: směna zboží.
STAROBYLÁ ŘEČ
Pokud bychom se mohli vrátit do středověku a vyslechnout si nějaký rozhovor
v angličtině, ani jako rodilí mluvčí bychom mu nerozuměli. V řadě anglických a
amerických divadelních her, knih a fi lmů zasazených do tohoto období se mluví zvláštní
řečí, která se datuje až od šestnáctého století.
Také čeština byla ve středověku jiná. Podívejte se na několik ukázek vět z té doby.
Rozuměli byste?
Ni sě s kým o tom potáza –
s nikým se o tom neporadil
V ni v čem takovém – v ničem
Mněť jest s tohoto světa sníti –
musím z tohoto světa odejít
Co mi u činiti s tobú? – Co mám
s tebou udělat?
Jest pokoren a krotek – je pokorný
a krotký
On leží zbitú hlavú – leží s rozbitou
hlavou





15
V
e st ředověku vládli králové a královny mnoha zemím, včetně
Španělska, Německa, Francie, Belgie a Anglie.
Tito vládci byli nejvyšší hlavou státu, takzvaní monarchové.
Vládě tohoto typu se říká monarchie. Král byl ve všech
královstvích nejmocnějším urozeným člověkem.
Králové a královny





Úžasné st ředověké projekty
16
Králové vytvářeli zákony a zodpovídali
za bezpečnost svých poddaných. Mocný
král vládl svému království se ctí a měl
uznání svých poddaných. Slabý král měl
s udržením pořádku ve svém království
potíže a riskoval, že se mu šlechta bude
posmívat.
Králové měli většinou manželku,
královnu. Neženili se s nimi z lásky, spíše si
vybírali takovou ženu, která jejich
království přinese užitek. Protože byl král
urozený, jeho rodiče mu často nevěstu
vybrali už v raném dětství – dokonce
i když byl ještě mimino! Pokud nebyl král
ani v dospělosti ženatý, většinou si vybral
urozenou manželku z jiné země. Byl to
skvělý způsob, jak vytvořit alianci čili
politický svazek.
Karel veliký (742—814)
Když se králi jménem Pipin Krátký a královně zvané Velkonohá Berta narodil syn Karel,
nikdo netušil, že bude jednou znám jako Charlemagne (čti: šarlemaň). Charlemagne
znamená „Karel Veliký“. Zní to mnohem lépe než Karel Velkonohý, nemyslíte? Král Pipin
vládl ve Francii předkarolínského období. Po jeho smrti zdědil Karel Veliký království
a začal ho rozšiřovat. Chtěl, aby bylo slavné jako Řím před svým pádem, Římané ho však
pokládali za barbara. Během své vlády vybudoval Karel Veliký školy, snažil se, aby bylo
vzdělání dostupnější lidem, a chtěl, aby v jeho království lidé mluvili jedním jazykem.
Spravedlivý a laskavý Karel Veliký byl jedním z nejslavnějších středověkých panovníků.
Roku 800 ho papež jmenoval římským císařem.
Zapamatujte si
Monarcha: nejvyšší hlava státu, jako
je král nebo královna.
Monarchie: forma vlády, kde je
politická moc v rukou panovníka
(monarchy).
Aliance: smlouva o spolupráci mezi
dvěma stranami.
Papež: hlava římskokatolické církve.
Normandie: oblast na severu
Francie.
Census: seznam udávající králi
informace o obyvatelích a zvířatech
v království.
Dědic: osoba, která dědí titul či
majetek po rodiči.
Korunní princ: královský
prvorozený syn, který zdědí trůn.





Králové a královny
17
JMÉNA
KRÁL Ů
Zorientovat se ve všech těch různých
středověkých panovnících nemusí být
snadné. Králové různých zemí se často
jmenovali stejně. V průběhu staletí
měly například Anglie, Francie, Skotsko,
Německo a Sasko alespoň jednoho krále,
který se jmenoval Jindřich.
Děti krále a královny, kterým říkáme princové a princezny, byly dědicové
trůnu. Nejstarší syn byl prvním v linii, kdo měl nárok na trůn, a říkalo
se mu korunní princ. Ostatní synové byli po celý svůj život princové,
pokud tedy jejich starší
bratři nezemřeli dříve než oni.
Jedině pak se mohli stát sami
králem. Pro krále bylo
důležité mít syna, následníka
trůnu. Pokud král zemřel
a nezanechal po sobě dědice,
v zemi mohla propuknout válka –
boje mezi šlechtici o to, kdo se stane
novým králem.
Princezny byly vychovávány
k tomu, aby se staly dámami.
VILÉM DOBYVATEL
Roku 1066 chtěl Vilém, vévoda z Normandie, dobýt Anglii. Uspěl a zvítězil ve slavné
bitvě u Hastingsu. V Anglii nastala takzvaná nadvláda Normanů. Na Štědrý den roku
1066 byl Vilém Dobyvatel korunován králem Anglie.
Po korunovaci nařídil Vilém v Anglii sčítání obyvatel, takzvaný census. Chtěl vědět
o každé osobě a každém zvířeti, které v jeho novém království žilo. Lidem se ten nápad
nelíbil, protože věděli, že budou muset začít platit daně ze svého majetku. Seznam
sčítání se nazýval Kniha posledního soudu.
Navzdory obavám lidu se ukázalo, že byl král Vilém Anglii užitečný. Chtěl vybudovat
bezpečné prostředí pro své poddané a v zemi zavést pořádek. Když zemřel v boji roku
1087, na trůn usedl jeho syn. Po smrti Jindřicha I. roku 1135 upadla Anglie do bezvládí
neboli anarchie. Toto slovo pochází z řečtiny a znamená „bez panovníka“. Bez pevné
vlády lidé přestali ctít zákony a země se začaly rozpadat.





Úžasné st ředověké projekty
18
Princezna musela vědět, jak dělat
správně pukrle, krásně vyšívat
a tančit. Okouzlující princezna
byla pro krále skvělý
vyjednávací nástroj. Princezny se
provdávaly za prince z jiných království,
aby mezi národy vznikla aliance.
Nebylo zvykem, aby král vyhlásil
válku zemi, jejíž princeznou či
královnou byla jeho dcera.
Královská rodina se přepychově
oblékala. Král s královnou měli
samozřejmě zlatou korunu. Oba
měli zvláštní skupinku mužů či žen, své dvořany. Náleželi k vysoké
aristokracii a král jim důvěřoval. Jejich šatstvo patřilo mezi nejmódnější
v celém království, i když nebylo tak skvostné jako to královské.
JINDŘICH II. ANGLICKÝ
V roce 1154 byl anglickým králem korunován Jindřich II. Za jeho vlády Anglie vzkvétala.
Jindřich II. zavedl v Anglii zvykové právo. Tento systém umožňoval soudcům na soudních
dvorech rozhodovat o vině a nevině lidí prostřednictvím systému poroty. Během
panování Jindřicha II. rozhodovala porota na základě zdravého rozumu a informací
o údajném zločinu poskytnutých soudci. Porota rozhodovala, zda je dotyčný vinen či
nevinen. Zavedení zvykového práva nebylo příliš kladně přijato církví, která měla vlastní
metodu, jak s obviněnými zločinci naložit.
Jindřich uzavřel sňatek s Eleonorou Akvitánskou, která pocházela z Francie. Tímto
sňatkem rozšířil své království o Eleonořinu zemi a rozšířil svou vládu daleko do
Francie. Jejich třetí syn Richard se proslavil jako Richard Lví srdce a nakonec se stal
následníkem trůnu.
Zapamatujte si
Systém poroty: soud, kde o vině či
nevině obžalovaného rozhoduje porota,
skupina obyvatel.
Panování: období vlády krále.
Pukrle: projev úcty, při kterém žena ohne
kolena a sníží se k zemi.
Dvořané: skupina mužů či žen, kteří
podporují a pomáhají králi či královně.
Anarchie: společnost bez pevné vlády.
Výsadní listina: dokument ochraňující
královské osoby před nekalými činy.





Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém
obchodě společnosti eReading.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.