načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Hravý středověk - Kris Bordessa

-6%
sleva

Elektronická kniha: Hravý středověk
Autor:

Kniha Hravý středověk přivádí znovu k životu středověkou Evropu prostřednictvím praktických úkolů pro děti ve věku 9–12 let. Při aktivitách se doporučuje jen malá pomoc ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129 Kč 121
+
-
4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6% 80%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EDIKA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 122
Rozměr: 26 cm
Úprava: ilustrace , mapy
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Great medieval projects you can build yourself
Spolupracovali: ilustrace Shawn Braley
překlad Kateřina Komárková
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-266-0665-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha Hravý středověk přivádí znovu k životu středověkou Evropu prostřednictvím praktických úkolů pro děti ve věku 9–12 let. Při aktivitách se doporučuje jen malá pomoc dospělých a používají se pomůcky běžné ve většině domácností. Doplňující informace a zajímavosti text zpřístupňují i malým dětem. Čtenáři si prohloubí znalosti o rytířích, urozených dámách a hradech a dozvědí se mnohé o klášterech, obléhacích zbraních, každodenním životě na vesnici, o středověkém oblékání, trzích a slavnostech, středověkém lékařství i křižácích.

VĚDĚLI JSTE, ŽE…?
- V některých domcích rolníků žila ve středověku s lidmi i zvířata.
- Lékaři někdy pacientům předepisovali „dávku dvorního šaška“. Věřili, že smích je nejlepší lékař.
- Ve středověku se pilo také z kožených pohárů.


„Skvěle, zábavně a srozumitelně napsané a historicky přesné. Ilustrace, text a navrhované projekty znovu oživují toto období. Můžu jedině doporučit!“
- Sarah Blicková, docentka dějin umění na Kenyon College

„Promyšlený a praktický průvodce středověkem od Kris Bordesové je osvěžujícím náhledem do minulosti pro mládež, která se snaží zorientovat v dnešním světě.“
- Steven Ozment, autor knihy Nedobytná pevnost: Novodobá historie německého národa

„Tato kniha je skvělým nástrojem, jak povzbudit zájem dětí o středověk prostřednictvím nápaditých a praktických projektů. Poutavé a přínosné popisy tohoto období jsou také zdrojem k zamyšlení, obohacení a duchaplné konverzaci.“
- Jennifer Lawlerová, autorka knihy Encyklopedie žen ve středověku a Encyklopedie Byzantské říše

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Kris Bordessa - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
Kris Bordessová Hravý středověk Edika Brno 2015 K DV0204_sazba.indd iKDV0204_sazba.indd i 5.3.2015 9:16:145.3.2015 9:16:14 Hravý středověk Kris Bordessová Překlad: Kateřina Komárková Ilustrace: Shawn Braley Odborná korektura: Radek Chajda Odpovědná redaktorka: Eva Mrázková Technický redaktor: Jiří Matoušek Authorized translation from the English language edition Great Medieval Projects You Can Build Yourself. Copyright © 2008 by Nomad Press All rights reserved. The trademark “Nomad Press” and the Nomad Press logo are trademarks of Nomad Communications, Inc. Translation © Kateřina Komárková, 2015 Objednávky knih: www.albatrosmedia.cz eshop@albatrosmedia.cz bezplatná linka 800 555 513 ISBN 978-80-266-0665-9 Vydalo nakladatelství Edika v Brně roku 2015 ve společnosti Albatros Media a. s. se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 19 087. © Albatros Media a. s. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu vydavatele. 1. vydání KDV0204_sazba.indd iiKDV0204_sazba.indd ii 5.3.2015 9:16:225.3.2015 9:16:22 HRAVÝ STŘEDOVĚK K DV0204_sazba.indd iiiKDV0204_sazba.indd iii 5.3.2015 9:16:225.3.2015 9:16:22 K DV0204_sazba.indd ivKDV0204_sazba.indd iv 5.3.2015 9:16:235.3.2015 9:16:23 Obsah Úvod ~1~ Zrození st ředověké Evropy ~3~ Králové a královny ~15 ~ Rytíři a jejich zbroj ~24~ Válčení ve středověku ~42~ Hrady ~49~ St ředověké hostiny ~59~ Vesnice a obydlí ~65~ Středověká města ~79 ~ Náboženství ve středověku ~91~ Kláštery a klášterní život ~10 5 ~ Konec jedné éry ~115 ~ Slovníček 117 ~ Zdroje 120 ~ Rejstřík 121 KDV0204_sazba.indd vKDV0204_sazba.indd v 5.3.2015 9:16:235.3.2015 9:16:23 K DV0204_sazba.indd viKDV0204_sazba.indd vi 5.3.2015 9:16:245.3.2015 9:16:24 1 Úvod D obrého dne, m ůj pane, má paní! Zajímalo vás někdy, jaké by bylo žít na hradě? Nebo si obléknout brnění a vrhnout se do boje na svém věrném oři? Díky této knížce poznáte, jak se žilo ve středověké Evropě. Když se nad tímto obdobím zamyslíme, obvykle nás napadne král Artuš a jeho rytíři Kulatého stolu, kouzelník Merlin nebo draci dštící oheň. Ano, něco z toho je pravda, ale období středověku je plné pověstí a legend, takže zjistit, co se tehdy skutečně dělo, může být někdy obtížný úkol! Jak tedy Evropa ve středověku vypadala? Tehdy vládli zemím feudálové a panovníci a krajina byla posetá hrady. Bylo to rovněž období plné zmatků, protože králové vedli války o území, z kulturních i náboženských důvodů. Jenže lidé středověku byli především chudí rolníci a řemeslníci. Do velkolepých hradních sálů nikdy nevkročili. Místo toho žili v malých chatrčích s doškovou střechou na území, které patřilo feudálovi. Osady i celá města byly obehnány ochrannými hradbami, protože neustále hrozil nějaký válečný konβlikt. 1 adala? Tehdy vládli zemím a byla posetá zmatků, z kulníci. y h a y e Úžasné st ředověké projekty 2 V té době se západní Evropou šířilo křesťanství. Předtím Evropa né uctívali mnoho božstev namísto jednoho jediného Boha. Ve středověku nutili králové a královny obyvatelstvo, aby se těchto bohů vzdalo a přijalo křesťanskou víru. Církev nakonec získala významnou moc. Ovládala celý politický a právní systém v Evropě. V této knize se dozvíte, jak lidé ve středověku žili, jedli a jak se bavili. Seznámíte se s několika skutečnými postavami této éry a vyzkoušíte si projekty, které vám pomůžou lépe pochopit, jak se ve středověku žilo na vesnici, ve městě a na hradě. Většinu aktivit v této knize zvládnou děti s minimálním dozorem dospělého. Jako pomůcky se používají běžné věci z domácnosti, nebo věci, které se dají snadno koupit v obchodě. Takže se připravte – právě se vracíme v čase do středověké Evropy! 2 py Zapamatujte si Středověká Evropa: Evropa během středověku, tedy přibližně v letech 350 až 1450 n. l. Pověst: lidové vyprávění o předcích nebo hrdinech, či dokonce o nadpřirozených bytostech. Legenda: starobylý příběh, který se ve skutečnosti mohl i nemusel stát. Feudál: příslušník feudální společnosti, který vlastnil půdu a vládl svým poddaným. Feudální společnost: společenský systém, který se rozvinul v Evropě devátého až patnáctého století. Panovníci a šlechtici poskytovali půdu svým poddaným výměnou za jejich věrnost. Rolník: zemědělec v rámci feudální společnosti, který obdělával půdu patřící jeho pánovi. Řemeslník: zručný pracovník, například kameník nebo krejčí. 3 O bdobí st ředověku spadá zhruba do let 350–1450. Na jeho začátku byl pád Římské říše a za jeho konec se pokládá nástup nové éry zvané renesance. Toto období se někdy označuje také jako „temný středověk“. Označení „temný středověk“ vzniklo během renesance, protože tehdejší lidé toto období vnímali jako největší úpadek v dějinách. Přes jeho hanlivý původ tento termín někteří historikové používají dodnes. 3 Zrození středověké Evropy Úžasné st ředověké projekty 4 Středověké obyvatelstvo tehdy samozřejmě nemělo pocit, že by by lo „ve středu“ či „uprostřed“ něčeho. Připadalo jim – stejně jako dnes nám –, že jejich současnost je tak moderní, jak jen může být. V období raného středověku byly součástí Evropy ostrovy Británie a Irsko a většina území dnešní Itálie, Německa a Francie. Na severu žili Vikingové, lidé z oblastí dnešního Dánska, Norska, Švédska a Finska. Skupině těchto států se říká Skandinávie. Jižně přes Středozemní moře se nacházela Afrika. Severní část Afriky byla osídlena Maury, kteří byli muslimové. Východně byla Byzantská říše, zahrnující dnešní Turecko a část Řecka, Bulharska a ostrovy Sicílie a Sardinie. Dále na východ se rozprostírala Asie, domov Arabů a Hunů. Lidé těchto zemí spolu často válčili. Anglosasové: lidé z germánských kmenů, kteří se přesunuli na ostrov Británie. Arabové: lidé Arabského poloostrova, na němž je dnes Saúdská Arábie. Frankové: lidé německého původu. Germáni: lidé pocházející ze severní Evropy, včetně Dánů, Švédů, Norů a Němců. Hunové: nomádi ze střední Asie. Maďaři: lidé maďarského původu. Maurové: muslimské obyvatelstvo žijící na území dnešního Gibraltaru, Španělska, Portugalska a západní Afriky. Normané: lidé středověké severní Francie se skandinávskými kořeny. „Normané“ jsou od slova „Northmen“ či „Norseman“, tedy severský muž. Ostrogóti: jedna ze dvou hlavních větví Gótů, východogermánský kmen (druzí byli Vizigóti). Saracéni: lidé, kteří nejsou křesťané, hlavně muslimové žijící v Arábii. Sasové: skupina starogermánských kmenů ze severního Německa a východního Nizozemska. Vikingové: lidé z území na severu, dnešního Norska, Švédska a Finska. Vizigóti: jedna ze dvou hlavních větví Gótů, východogermánský kmen (druzí byli Ostrogóti). NÁRODY VE STŘEDOVĚKÉ EVROPĚ Zrození st ředověké Evropy 5 VZESTUPY A PÁDY Protože je středověk tak dlouhým časovým úsekem, historikové tuto éru rozdělili na tři kratší období. Raný středověk, nazývaný často „temný středověk“, asi od roku 350 do 1050, vrcholný středověk přibližně od roku 1050 do 1300 a pozdní středověk, který následoval a za jehož konec se pokládá rok 1450. Skandinávie Vikingové Británie Anglosasové Portugalsko/ Španělsko Maurové Západ. Afrika Maurové Arabský poloostrov Arabové, Ostrogóti, Saracéni Asie Hunové Nizozemsko Sasové, Germáni Ma ďarsko Maďaři Normandie Normané Německo Frankové, Sasové, Vizigóti, Germáni Úžasné st ředověké projekty 6 Dějiny středověké Evropy Dějiny Evropy období středověku jsou dlouhé a komplikované. Abychom je pochopili, je třeba vědět něco málo o Římské říši, která byla u moci před nástupem středověké éry. Historikové odhadují, že Římská říše měla na vrcholu své slávy až 60 milionů obyvatel. Rozkládala se na území dnešní Evropy i území podél severního pobřeží Afriky a v západní části Asie. Jak se Římská říše rozrůstala, ovládnout tolik území i lidí bylo obtížnější. Římský císař Dioklecián to chtěl zjednodušit tím, že celou říši ve třetím století rozdělil na dvě části – Západořímskou a Východořímskou říši, později nazvanou Byzantská říše. Jenže i když teď byla menší, Západořímská říše strádala. Možná jste už slyšeli o pádu Říma. Ačkoli to může znít jako hrozná tragédie, která se udála velmi rychle, ve skutečnosti to trvalo stovky let. Války a nemoci zahubily mnoho Římanů. Velká města se zmenšovala a lidé opouštěli své vesnice. Pouliční lampy, kanály a vodovody chátraly. Střechy byly děravé a chodníky se rozpadaly. Zapamatujte si Byzantská říše: termín používaný od devatenáctého století, popisující, co ve středověku zbylo z Římské říše. Soběstačný: schopný uspokojit své potřeby bez pomoci druhých. Barbaři: lidé, které Římani považovali za primitivní. Zrození st ředověké Evropy 7 CO ZNAMENÁ STOLETÍ? Lidé, kteří žili ve středověku, nepořizovali přesné záznamy tak, jak to děláme dnes. Historikové mnohdy nemají šanci zúžit datování na konkrétní rok, mohou však určit století. Proto je důležité pochopit, co znamená století. Každé století je rovno stu let. Počítáme je od narození Krista až dodnes. První století zahrnuje období od roku 1 do roku 99, druhé století od roku 100 do 199, třetí století znamená období od roku 200 do roku 299 a tak dále. Bez fungujících společenství se lidé museli stát soběstačnými, spoléhat převážně sami na sebe a na farmaření, aby dokázali přežít. Oslabení Římské říše bylo jako pozvánka pro sousední kmeny, aby ji napadly. Některé kmeny se na dobytém území usazovaly, častěji však armády plenily území pro peníze. Nájezdníci vtrhávali do kostelů i domů boháčů a kradli tolik peněz a šperků, kolik jen jejich koně dokázali unést. Římané těmto vyvrhelům přezdívali barbaři, protože neuměli mluvit latinsky ani žít jako Římané. Barbarské kmeny napadaly Římany po celá staletí. Ačkoli Řím nepadl za jediný den, kritický okamžik nastal roku 476. Tehdy západní – menší – polovinu Římské říše dobyli Frankové, lidé ze severu. Východořímská říše, včetně města Konstantinopole, nadále prospívala. I když se celé impérium nepřestávalo zmenšovat a ve středověku téměř vymizelo, Řím si své místo na mapě udržel. Úžasné st ředověké projekty 8 KRÁL ARTUŠ Král Artuš a jeho rytíři Kulatého stolu jsou zřejmě nejslavnější středověké postavy ze všech – a přitom nikdo neví, jestli skutečně existovali! Legendy o králi Artušovi si lidé předávali po více než tisíc let a historikové dodnes pátrají po nějakých důkazech. Podle legendy nechal Artuš vyrobit Kulatý stůl pro své muže, aby u něj všichni – včetně jeho samého – mohli večeřet a být si rovni při rozmluvách o dění v království. Naopak obdélníkový stůl skýtá možnost osobě sedící v čele budit dojem nadřazenosti. Jak se ten slavný a spravedlivý muž vlastně stal králem? Vytáhl přeci meč ze skály. Vyrůstal s pěstouny a netušil, že jeho otcem je král Británie, což z Artuše činilo následníka trůnu. Čaroděj Merlin o jeho nároku na trůn věděl a stanovil úkol, který dokázal splnit jen mladý Artuš. Čaroděj vetknul do skály meč a vyzval muže, aby jej vytáhli ven. Ten, kdo by to dokázal, se měl stát králem. Artuš meč ze skály úspěšně vysvobodil a stal se britským panovníkem. Král Artuš a jeho žena, královna Ginevra, žili na Kamelotu, kam se zdaleka sjížděly zástupy udatných a statečných rytířů. Někteří na Kamelotu zůstali a slíbili věrnost králi. Jednou z nejznámějších pasáží legendy o králi Artušovi je hledání Svatého grálu. Legenda o grálu tvrdí, že to byl pohár či nádoba, z níž pil Ježíš Kristus. Lidé věřili, že má Svatý grál kouzelnou moc. Byli přesvědčeni, že nasytí ty, kdo žijí bez hříchu, a ty s nečestným srdcem oslepí. Pohár s takovou mocí byl velkým lákadlem a stal se cílem mnoha výprav Artuše a jeho rytířů Kulatého stolu. Artušova vláda a dobré roky na Kamelotu skončily, když se král a jeho syn Mordred vzájemně zabili v bitvě. Říká se, že Artušovo tělo odpočívá na kouzelném ostrově Avalon a probudí se, až jej bude Británie potřebovat. 8 Artušova vlá skončily, kdy vzáje Zrození st ředověké Evropy 9 V pátém století Římané opustili Británii a zanechali tamní obyv atele, aby se bránili sami. Po dvě stě let bojovali původní obyvatelé Británie s nájezdními skotskými kmeny a Anglosasy, kteří pocházeli od pobřeží Dánska a Německa. Právě v této době se proslavil britský vojevůdce jménem Artuš. Jedná se o tutéž osobu, kterou známe jako krále Artuše? Historikové se na tom dodnes neshodli! Ačkoli velké území dnešní Evropy ovládali takzvaní barbaři, mnoho z římských způsobů přetrvalo. Románský jazyk, zákony a náboženství se smíchaly s kulturou nájezdních barbarů. Římané a barbaři také uzavírali sňatky a měli spolu děti. Postupně se rozdíly mezi národy stíraly. STARÁ ANGLIČTINA A ANGLOSASOVÉ Evropa ve středověku byla velmi rozlehlá a na jejím území žila řada kmenů mluvících různými jazyky. Mnoho kmenů hovořilo jazyky germánskými, včetně němčiny, holandštiny, angličtiny, skandinávských jazyků, vlámštiny, fríštiny a zaniklého jazyka gótštiny. Lidem z těchto germánských kmenů se říkalo Anglosasové. Tito lidé migrovali na ostrov Británie a časem si vytvořili vlastní jazyk, kterému říkáme stará angličtina (někdy anglosaština). Kořeny současné angličtiny tkví právě v této staré angličtině. Ačkoli se může zdát, že by jí současní Angličané rozuměli, ve skutečnosti by se ji museli učit jako cizí jazyk. Excalibur O meči krále Artuše zvaném Excalibur se tradují dva příběhy. V první verzi je Excalibur meč, který Artuš vytáhl ze skály a používal ho po zbytek svého života. Druhá verze příběhu tvrdí, že mu meč darovala Jezerní královna, bájná žena z kouzelného ostrova Avalon. V obou verzích má Excalibur a jeho pochva kouzelnou moc, která vlastníka Excaliburu chrání před zraněním. Úžasné st ředověké projekty 10 Počátek feudalismu Raný středověk byl obdobím plným násilí. Lidé dobývali nová úze mí nebo se bránili před nájezdníky. Během toho se vyvinul feudalismus, zvaný též feudální systém. Je to společenský a ekonomický systém, kde byla půda poskytována výměnou za vojenskou službu a oddanost. Středověký feudální systém se soustředil kolem krále, který ochraňoval svůj lid a půdu. Králové k vládnutí ve své zemi potřebovali pomoc jiných mužů. Těm se říkalo hrabata. Každý hrabě musel mít malou armádu, do níž rukovali členové místní komunity. ATTILA A HUNOVÉ V roce 451 vyrazili mongolští Hunové z Asie a napadli Galii, velké území, kam patří dnešní severní Itálie, Francie, Belgie, západní Švýcarsko a část Nizozemska i Německa. Hunové byli nomádi, což znamená, že se přesouvali z místa na místo a nikde se neusadili. Měli zjizvené a hrůzostrašné tváře. Jako nemluvňata je dospělí pořezali, aby jim zůstaly ohavné jizvy (a oni vyrostli ve strašlivé válečníky). Výpravu vedl obávaný muž jménem Attila přezdívaný „Bič boží“. Římané společně s germánskými Vizigóty a dalšími germánskými kmeny Galii ubránili. Hunové opustili bojiště poraženi a zamířili na koních do Itálie. Dorazili k hradbám Říma, kde následovala další bitva. Když však Attila nečekaně zemřel, Hunové uprchli. Věděli jste, že...? Bez internetu, mobilů nebo kabelové televize bylo nepravděpodobné, aby se lidé o nějakých barbarech vůbec dozvěděli. Pokud někdo žil mimo cesty, kterými táhli válečníci, mohl si v klidu žít a vůbec se nebát válek, které se odehrávaly kdesi daleko. Zrození st ředověké Evropy 11 Hrabata poskytovala těmto bojovníkům – rytířům – kus půdy. Tito první rytíři byli často sedláci a někteří dokonce původem nevolníci. Nevolníci byli nejchudší členové feudální společnosti. Císaři upadajícího Římského impéria posléze darovali půdu bohatým šlechticům, takzvaným baronům, výměnou za jejich oddanost. Baron byl vlastníkem této půdy – zvané panství – a všeho, co se na ní nacházelo. Panství mohlo zahrnovat i palác či hrad, vesnici a zemědělskou půdu. Baron poskytoval vazalům část této půdy. Pozemek propůjčený vazalovi se nazýval léno. Vazal léno obdělával, aby uživil svou rodinu, ale většinu svého času musel hospodařit a dodávat jídlo i pro panský dvůr. Zapamatujte si Pochva: pouzdro na meč. Hrabě: osoba spravující půdu, soudící místní spory. Baron: nejnižší hodnost šlechty; baroni vládli panství a vazalům stejně jako lordi. Baroni však měli v držení půdu přidělenou králem. Panství: území, které král udělil baronovi. Vazal: rytíř oddaný svému pánovi. Léno: půda poskytnutá baronovi či vazalovi. LEGRAČNÍ JMÉNA V raném středověku lidé neměli příjmení jako my. Používali jednoduše jen jedno jméno. Jak asi tušíte, mohlo to být někdy matoucí. Později se lidem začalo říkat jménem po otci, třeba Charles, syn Johnův. To se časem změnilo na Johnson (John + son). Někteří používali ve jméně místo svého narození, třeba John of Paris (z Paříže), zatímco jiní své zaměstnání, třeba Tom the Smith (Kovář). Některá jména odkazují na vzhled či charakter osoby, například Karel Veliký. Karel Veliký (Charlemagne) nezní špatně, co říkáte? Ale co když byl někdo „malý“ namísto „velký“? Přečtěte si některá jména, která měli panovníci ve středověku: Karel Prosťáček, Karel Tlustý, Ludvík Koktavý, Ludvík Slepý, Karel Holý a Ludvík Dítě. Úžasné st ředověké projekty 12 NeVOLNÍCI, ROLNÍCI, LORDI A BARONI Názvy různých společenských tříd ve středověku se mnohdy zaměňují a někdy je obtížné odhalit, kdo je kdo. Zaprvé si v této knize všimnete často používaných slov „šlechtic“ a „šlechtický“. Šlechtický titul byl dědičný, to znamená, že byl předáván při narození. Odkazuje na někoho z nejvyšší společenské vrstvy. Šlechtici byli členové šlechty. Byli často bohatí, ne však vždycky. Šlechtický titul byl status zděděný či vysloužený nějakým mimořádným činem, jako tomu bylo v případě rytířů, již věrně sloužili svému pánovi. Tady je stručný přehled společenských tříd. Nevolníci: Členové nejnižší feudální vrstvy ve středověké Evropě. „Nevolník“ se latinsky nazýval servus neboli otrok, ačkoli nevolníci nebyli něčím majetkem jako otroci. Nevolník byl vázán ke konkrétní půdě, kterou vlastnil někdo jiný. Nevolníci museli pracovat pro vlastníka půdy a někdy mu odevzdávat část úrody. Nesměli svobodně odejít, a chtěl-li některý opustit území, musel mít povolení od svého lorda. Svobodní sedláci: Byli to chudí vesničané žijící podobně jako rolníci. Měli však svou svobodu. Byli to nejčastěji sedláci, kteří vlastnili či měli v pronájmu půdu a mohli si s ní dělat, co chtěli. Svobodní rolníci: Podobali se nevolníkům, ale na rozdíl od nich měli stejná práva a svobody jako sedláci. Vazalové: Ter mín pou ž ívaný pro označení nejnižší vrstvy, včetně nevolníků, rolníků a sedláků. Rytíři: Muži, kteří bojovali, aby chránili či dobyli území pro svého pána, barona, hraběte nebo krále. Ve středověku se rytíři nepovažovali za šlechtu. Jak šel čas, jejich postavení sílilo a rytíři se stali důležitou a uznávanou součástí šlechty. Lordi: Lord (česk y Pán) vlastnil nebo řídil panství. Měl moc nad vazaly, kteří obdělávali jeho půdu. Baroni: Nejnižší stupeň šlechty. Baroni měli moc nad panstvím a svými vazaly stejně jako lordi. Na rozdíl od nich však baron vlastnil půdu darovanou přímo králem. Hrabata: Muži povolaní králem, aby dohlíželi a spravovali královský majetek. Králové: Mužští panovníci s nejvyšší mocí a autoritou ve své zemi. rrdrdrrrrr Zrození st ředověké Evropy 13 Baron také očekával, že jeho vazalové za něj a za krále budou bojovat, když to bude třeba. Za to nabízel svým vazalům ochranu. Když se vazalovi přihodilo něco špatného, baron se o jeho rodinu postaral. Během středověku se feudální systém stal standardní součástí života. Rytíři v bouřlivých dobách sloužili oddaně svému králi. Protože osud krále závisel na jeho vojsku, stali se rytíři důležitým článkem obrany země proti útočníkům. Jejich role ve středověku byla významná a mnozí z rytířů se těšili velké úctě. Rytíři na královském dvoře nebyli pouhými rytíři, ale šlechtici. Období změn Jak se střídali panovníci, lidé se stěhovali po celém území Evropy. Často následovali mocná vojska, nebo před nimi prchali. Národy, které se ve středověku utvářely, byly směsicí různých lidí různého původu. Docházelo ke střetávání a mísení kultur a vznikaly nové obyčeje a náboženství. Protože byla vláda neustále ve válce, lidé se více spoléhali na církev a její biskupy. Ve středověku moc církve postupně sílila. Všichni, od králů po vazaly, se báli hněvu duchovenstva, tedy Boha. Od roku 1000 se středověký svět začal poněkud měnit, hlavně v okolí větších měst. Zemědělci zjistili, že když každý rok pěstují plodiny na Úžasné st ředověké projekty 14 jiném poli, půda je zdravější a úroda lepší. Větší úroda znamenala jídlo navíc a rodiny tak dokázaly uživit více dětí. Obyvatelstvo se rozrůstalo a města se zvětšovala. Někteří rolníci se přesunuli do měst – nebo postupně založili města nová –, aby využili rozšiřujícího se obchodu. Těm, kteří zůstali, se však životní úroveň výrazně nezlepšila. V období vrcholného středověku rostla království a bohatí vládci nechávali stavět velkolepé hrady, které se nám v souvislosti se středověkem vybaví. Hrady se staly centrem společenského života, protože se panovníci snažili zapůsobit na šlechtice svým bohatstvím a úspěchem. V Palermu na Sicílii měl jeden hrad podlahy ze zlata a stříbra a v královských zahradách umělé jezírko. Ačkoli se životní úroveň mnoha lidí zlepšovala, v Evropě se nadále hodně válčilo. Mezi lety 350 a 1450 vedli panovníci války o moc. Zapamatujte si Biskup: důležitá církevní osoba, která je nadřízená kněžím. Obchod: směna zboží. STAROBYLÁ ŘEČ Pokud bychom se mohli vrátit do středověku a vyslechnout si nějaký rozhovor v angličtině, ani jako rodilí mluvčí bychom mu nerozuměli. V řadě anglických a amerických divadelních her, knih a fi lmů zasazených do tohoto období se mluví zvláštní řečí, která se datuje až od šestnáctého století. Také čeština byla ve středověku jiná. Podívejte se na několik ukázek vět z té doby. Rozuměli byste? Ni sě s kým o tom potáza – s nikým se o tom neporadil V ni v čem takovém – v ničem Mněť jest s tohoto světa sníti – musím z tohoto světa odejít Co mi u činiti s tobú? – Co mám s tebou udělat? Jest pokoren a krotek – je pokorný a krotký On leží zbitú hlavú – leží s rozbitou hlavou 15 V e st ředověku vládli králové a královny mnoha zemím, včetně Španělska, Německa, Francie, Belgie a Anglie. Tito vládci byli nejvyšší hlavou státu, takzvaní monarchové. Vládě tohoto typu se říká monarchie. Král byl ve všech královstvích nejmocnějším urozeným člověkem. Králové a královny Úžasné st ředověké projekty 16 Králové vytvářeli zákony a zodpovídali za bezpečnost svých poddaných. Mocný král vládl svému království se ctí a měl uznání svých poddaných. Slabý král měl s udržením pořádku ve svém království potíže a riskoval, že se mu šlechta bude posmívat. Králové měli většinou manželku, královnu. Neženili se s nimi z lásky, spíše si vybírali takovou ženu, která jejich království přinese užitek. Protože byl král urozený, jeho rodiče mu často nevěstu vybrali už v raném dětství – dokonce i když byl ještě mimino! Pokud nebyl král ani v dospělosti ženatý, většinou si vybral urozenou manželku z jiné země. Byl to skvělý způsob, jak vytvořit alianci čili politický svazek. Karel veliký (742—814) Když se králi jménem Pipin Krátký a královně zvané Velkonohá Berta narodil syn Karel, nikdo netušil, že bude jednou znám jako Charlemagne (čti: šarlemaň). Charlemagne znamená „Karel Veliký“. Zní to mnohem lépe než Karel Velkonohý, nemyslíte? Král Pipin vládl ve Francii předkarolínského období. Po jeho smrti zdědil Karel Veliký království a začal ho rozšiřovat. Chtěl, aby bylo slavné jako Řím před svým pádem, Římané ho však pokládali za barbara. Během své vlády vybudoval Karel Veliký školy, snažil se, aby bylo vzdělání dostupnější lidem, a chtěl, aby v jeho království lidé mluvili jedním jazykem. Spravedlivý a laskavý Karel Veliký byl jedním z nejslavnějších středověkých panovníků. Roku 800 ho papež jmenoval římským císařem. Zapamatujte si Monarcha: nejvyšší hlava státu, jako je král nebo královna. Monarchie: forma vlády, kde je politická moc v rukou panovníka (monarchy). Aliance: smlouva o spolupráci mezi dvěma stranami. Papež: hlava římskokatolické církve. Normandie: oblast na severu Francie. Census: seznam udávající králi informace o obyvatelích a zvířatech v království. Dědic: osoba, která dědí titul či majetek po rodiči. Korunní princ: královský prvorozený syn, který zdědí trůn. Králové a královny 17 JMÉNA KRÁL Ů Zorientovat se ve všech těch různých středověkých panovnících nemusí být snadné. Králové různých zemí se často jmenovali stejně. V průběhu staletí měly například Anglie, Francie, Skotsko, Německo a Sasko alespoň jednoho krále, který se jmenoval Jindřich. Děti krále a královny, kterým říkáme princové a princezny, byly dědicové trůnu. Nejstarší syn byl prvním v linii, kdo měl nárok na trůn, a říkalo se mu korunní princ. Ostatní synové byli po celý svůj život princové, pokud tedy jejich starší bratři nezemřeli dříve než oni. Jedině pak se mohli stát sami králem. Pro krále bylo důležité mít syna, následníka trůnu. Pokud král zemřel a nezanechal po sobě dědice, v zemi mohla propuknout válka – boje mezi šlechtici o to, kdo se stane novým králem. Princezny byly vychovávány k tomu, aby se staly dámami. VILÉM DOBYVATEL Roku 1066 chtěl Vilém, vévoda z Normandie, dobýt Anglii. Uspěl a zvítězil ve slavné bitvě u Hastingsu. V Anglii nastala takzvaná nadvláda Normanů. Na Štědrý den roku 1066 byl Vilém Dobyvatel korunován králem Anglie. Po korunovaci nařídil Vilém v Anglii sčítání obyvatel, takzvaný census. Chtěl vědět o každé osobě a každém zvířeti, které v jeho novém království žilo. Lidem se ten nápad nelíbil, protože věděli, že budou muset začít platit daně ze svého majetku. Seznam sčítání se nazýval Kniha posledního soudu. Navzdory obavám lidu se ukázalo, že byl král Vilém Anglii užitečný. Chtěl vybudovat bezpečné prostředí pro své poddané a v zemi zavést pořádek. Když zemřel v boji roku 1087, na trůn usedl jeho syn. Po smrti Jindřicha I. roku 1135 upadla Anglie do bezvládí neboli anarchie. Toto slovo pochází z řečtiny a znamená „bez panovníka“. Bez pevné vlády lidé přestali ctít zákony a země se začaly rozpadat. Úžasné st ředověké projekty 18 Princezna musela vědět, jak dělat správně pukrle, krásně vyšívat a tančit. Okouzlující princezna byla pro krále skvělý vyjednávací nástroj. Princezny se provdávaly za prince z jiných království, aby mezi národy vznikla aliance. Nebylo zvykem, aby král vyhlásil válku zemi, jejíž princeznou či královnou byla jeho dcera. Královská rodina se přepychově oblékala. Král s královnou měli samozřejmě zlatou korunu. Oba měli zvláštní skupinku mužů či žen, své dvořany. Náleželi k vysoké aristokracii a král jim důvěřoval. Jejich šatstvo patřilo mezi nejmódnější v celém království, i když nebylo tak skvostné jako to královské. JINDŘICH II. ANGLICKÝ V roce 1154 byl anglickým králem korunován Jindřich II. Za jeho vlády Anglie vzkvétala. Jindřich II. zavedl v Anglii zvykové právo. Tento systém umožňoval soudcům na soudních dvorech rozhodovat o vině a nevině lidí prostřednictvím systému poroty. Během panování Jindřicha II. rozhodovala porota na základě zdravého rozumu a informací o údajném zločinu poskytnutých soudci. Porota rozhodovala, zda je dotyčný vinen či nevinen. Zavedení zvykového práva nebylo příliš kladně přijato církví, která měla vlastní metodu, jak s obviněnými zločinci naložit. Jindřich uzavřel sňatek s Eleonorou Akvitánskou, která pocházela z Francie. Tímto sňatkem rozšířil své království o Eleonořinu zemi a rozšířil svou vládu daleko do Francie. Jejich třetí syn Richard se proslavil jako Richard Lví srdce a nakonec se stal následníkem trůnu. Zapamatujte si Systém poroty: soud, kde o vině či nevině obžalovaného rozhoduje porota, skupina obyvatel. Panování: období vlády krále. Pukrle: projev úcty, při kterém žena ohne kolena a sníží se k zemi. Dvořané: skupina mužů či žen, kteří podporují a pomáhají králi či královně. Anarchie: společnost bez pevné vlády. Výsadní listina: dokument ochraňující královské osoby před nekalými činy. Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.