načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Hrajte to nahlas -- aneb 50 let Love Me Do - Leoš Šedo

Hrajte to nahlas -- aneb 50 let Love Me Do

Elektronická kniha: Hrajte to nahlas -- aneb 50 let Love Me Do
Autor:

Historie rockové hudby 50. až 70. let v osmnácti obrazech od Leoše Šeda je fascinujícím a zasvěceným průvodcem tím „nej nej nej“, co se v moderní populární hudbě po druhé světové ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  200
+
-
6,7
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Galén
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 549
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-726-2976-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Historie rockové hudby 50. až 70. let v osmnácti obrazech od Leoše Šeda je fascinujícím a zasvěceným průvodcem tím „nej nej nej“, co se v moderní populární hudbě po druhé světové válce odehrálo. Nejde o chronologicky suchý přehled dat, názvů singlů či sestav jednotlivých kapel, na stránkách téměř pětisetstránkové knihy se totiž před čtenářem otevírá pohled zaujatého fanouška, programově neobjektivního, protože píše o tom, co měl a má rád, co v posledních desetiletích poslouchal, sháněl po burzách a pídil se po všem možném okolo, aby získal o svých miláčcích co nejvíce informací. Pro nás, kdo jsme to všechno prožívali s ním, je důležité připomenutí desek, které jsme třeba nějaký čas neslyšeli, ale navíc i ověření, zda nám tehdy něco náhodou neuniklo. Ipodová generace tak získává přehledný jídelní lístek, na co by si měla opravdu najít čas a doplnit si vzdělání o nádhernou muziku, která za komunismu prosvítila život jejich prarodičů i rodičů, a navíc výrazně nahlodala železnou oponu, protože koneckonců kameny valící se do Prahy definitivně převálcovaly všechny nezvané tanky.

Zařazeno v kategoriích
Leoš Šedo - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Z

Historie rockové hudby 50.

– 70. let v 18 obrazech

Z


Ďáblova hudba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13

Moondog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .17

Sluníčko vychází . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .21

Rock and rollový taŤka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .24

Král . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

Hnědooký fešák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

Tutti Frutti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .41

Modré semišky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .45

Be-Bop-A-Lula . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .50

Zabiják . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

Oh, boy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .56

Příliš krátké letní blues . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .62

Mezihra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .65

Liverpool . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

John a Paul (a ti druzí) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .76

Hamburk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .82

Eppy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .87

Chlápek s divnou kravatou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .92

Pete forever Ringo never . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .95

od love me do k please please me . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .97

Než Londýn zaswingoval . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .101

Beatlemánie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .104

Invaze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .108

Zakladatelé a pionýři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .133

John Mayall . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .137

Eric Clapton . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142

...a spol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .153

Jethro Tull I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .161

Kdo jsou The Who? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164

Heslo dne: superskupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .170

Padlý anděl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .171

Dartford . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .173

Rollin’ Stones . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .174

Kapela zlobivých hochů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176

Kameny se valí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178

Na dně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .181

Schůzky s ďáblem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183

Z galén Z praha, 2012


Největší rock’n’rollová skupina světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185

K zemi a pak znovu vzhůru... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .189

Rolling Stones pro třetí milénium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193

Tommy: hluchý, němý, slepý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196

Na čtyřech kanálech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .198

Šílený měsíc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .200

Tváře malé i větší . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .203

Jethro Tull II . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .206

Cirkus nebude... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .208

Plážová harmonie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .217

Ptácy spěvácy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .222

Za co může parní válec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .226

Létat chtěli všichni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .229

Lebky plné hudby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234

Zašití do opičí kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .238

Jízda bouří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .242

Železný motýl z rajské zahrady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .248

Dlouhá plavba Pyšné Mary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .250

New York v sametu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .254

Jižani... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .258

...a kanadská spojka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .263

Protinožci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .269

Nenásledujte vůdce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281

Hrajte to kurevsky nahlas! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .283

Před bouří se skrýt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .285

Sedmdesátá léta a hledání spásy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .288

Falešní bratři na cestách a nekonečné turné . . . . . . . . . . . . . . . .292

O ne-setkáních: s Elvisem a s papežem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .294

Dylanofilové a dylanofobové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .296

Johnny, Jimmy, Jimi... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .308

Londýn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .312

Plameny z Monterey . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .317

Electric Ladyland . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 319

Poslední adresa: hotel Samarkand . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .322

Po čtyřiceti letech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .324

Plynové masky, Edgard Varése a radioaktivní nos . . . . . . . . . . .330

Matky přicházejí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .332

Od Matek ke Krysám a zpět . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .334

Dým nad vodami a pád do hlubin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .335

Sklapni a hrej na tu svoji kytáru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .337

Zappa for president? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .339

Poslední turné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 341

Až na vrchol! (Beatles 1964–1967) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .347

Šílený démant a jeho Pink Floyd . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 361

Genesis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 368

Na dvoře karmínového krále . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .371

Poločas rozpadu – Beatles 1967–1970 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .374

Děti kapitána Granta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .388

Sabati aneb bigbít jako černá mše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .396

Rachot v temném purpuru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .400

Vítězný pochod heavy metalu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .403

Rock and roll is here to stay . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .442

Bohové olympští . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .446

Pražský big beat po španělsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .452

Na Londýn?! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .455

Jointy, tripy, lajny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .476

Girls, girls, girls . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .479

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .507

Hrajte

Z leoš šedo

to

nahlas

aneb

50

let

Love

Me

Do


Upozornění

Všechna práva vyhrazena .

Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a  šířena

v  papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu na

kladatele .

Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno .

Galén

Na Bělidle 34, 150 00 Praha 5

www .galen .cz

© Galén, 2013

ISBN 978-80-7262-976-3 (PDF)

ISBN 978-80-7262-977-0 (PDF pro čtečky)


7

5. října roku 1962 byl pátek.

Rudé právo, orgán Ústředního výboru Komunistické strany

Československa, toho podzimního dne na první stránce důrazně

vybízí ke sklizni cukrovky a dodává, že na brambory čekají (kdo by to

byl řekl...) spotřebitelé i průmysl.

Dál se dočteme, že předseda sovětské vlády Chruščov blahopřál

americkému prezidentovi Kennedymu k úspěšnému letu třetího

kosmonauta Waltera Schirry a i to, že v kině Alfa právě dávají

Felliniho Sladký život.

Ale o spoustě jiných věcí Rudé právo nepsalo: třeba o tom, že

Sovětský svaz vystřelil z Bajkonuru dvě cvičné raketové střely

a pár raket s jadernými hlavicemi už před nějakým časem rozmístil

na Kubě.

Za necelé dva týdny, 16. října, dostane Kennedy do ruky jejich první

snímky a svět se během karibské krize pomalu dostane na samý

okraj nukleární propasti.

(Na hrozbu jaderného konfliktu zareaguje obyvatelstvo

Československé socialistické republiky frontami před obchody –

na válku je třeba udělat zásoby...)

Stranický orgán nezaznamenal ani to, že v Londýně bude mít 5. října

premiéru první bondovka se Seanem Connerym v hlavní roli – Dr. No,

a v redakci pochopitelně nikdo netuší, že svoji první malou desku

právě vydává kvartet mladíků ze severní Anglie.

Říkají si The Beatles a jejich jména bude znát za další dva roky bez

nadsázky celý svět.


8

Ale všechno to začalo už o nějakých deset let dříve, na druhé straně

Atlantiku, na jihu Spojených států . V zakouřených sálecha tančírnách, pod rukama černých i bílých muzikantů tam vznikalo, kvasilo

a  zrálo cosi nového, vyvolávajícího nadšení a  obdiv – i  pohoršení

a odpor .

Rhythm and blues z  černošských lokálů i  country z  dupáren, kde se scházelo bílé publikum, důrazný rytmus, který nutil k tanci, drnčící kytary, bučící saxofon . Zběsilé boogie woogie piana, rachot bubnů a pleskání basových strun, zpěv jako honácké halekání,divoké kvílení a skřek .

Svět černých a bílých na jihu Spojených států odděluje spousta bariér, ale černá hudba k bílým uším stejně doléhá . Jak by ne, když stačí otočit knoflíkem rádia na tu správnou stanici nebo jít si jivečer s kamarády poslechnout...

Bílá country dostává pořádnou transfúzi černého rhythm and blues a  boogie woogie a  ze spojení vzniká cosi, co za  nějaký čas dostane své jméno: rock and roll .

Od začátku provokoval měšťáky i rasisty, fundamentalistyi diktátory nejrůznějších zbarvení . Svorně jej nenáviděly (a dodnesnenávidí) režimy milující pořádek a vítězné fanfáry, spořádanéobčany na manifestacích, holdující neomylnému vůdci, případně mrtvé spořádané na hřbitovech hrdinů (hromadné hroby poraženýchneřátel se nepočítají) .

Takový Adolf Hitler by rock and roll nepochybně odsoudil jako zvrhlé umění, možná rovnou jako židovskonegerské spiknutí proti árijské hudbě; komunistická propaganda zas hledala jeho původ v  rejdech imperialistických diverzních centrál za  podpory finančníků z Wall Streetu .

Ti druzí se nebáli nadarmo: na sklonku osmdesátých letdvacátého století se rock and roll stane jedním ze symbolů vítězství nad bolševickou totalitou .

Semínka vzpoury, rebelantství a pošklebků autoritám v němvyklíčila na východ od železné opony stejně jako předtím v Americe, Británii i jinde ve světě .

Rock and roll vzniklý (zhruba) v  polovině dvacátého století byl druhou hudební „revolucí“ po  jazzu, který se objevil (zhruba) na jeho počátku . Jak jazz, tak rock and roll se z rodné Amerikyvydaly do světa, který je vítal, obdivoval i napodoboval, ale takénenáviděl, pronásledoval a zakazoval .

Když vyšla první malá deska Beatles, nikdo netušil, žeza půldruhého roku vezmou útokem Ameriku a  zahájí vlnu, která dostane název „britská invaze“ .

Po  desetiletích, kdy všechno nové přicházelo z  Ameriky, bude tentokrát diktovat módu Albion . I když – a na to nesmíme v našem příběhu zapomenout – Britové vlastně americkému publiku rock and roll a rhythm and blues, se kterými zacházeli po svém, pouze „připomenuli“ .

Vezměme tedy historii pěkně popořádku .

Zrození

rock

and

rollu

Zrození

rock

and

rollu

13

Ďáblova

hudba

Cleveland, stát Ohio, první jarní den roku 1952.

Skupinky mladých se pomalu slévají před branami, zhruba dvě

třetiny publika tvoří bílí, třetina je černých – nedočkaví jsou však

všichni stejně.

Chystanou akci v místní Aréně ohlašují po celém městě křiklavě

žluté plakáty: Moondog Coronation Ball – v červeném rámečku ještě

výrazná anonce, že DJ Alan Freed bude ten večer vysílat svůj pořad

Moondog Radio Show právě z Arény.

Neznámí podnikavci dali do prodeje spoustu falešných lístků

a do Arény s kapacitou nějakých deset tisíc diváků se teď tlačí skoro

dvojnásobek. Dav bere vchody útokem, hala téměř praská ve švech

a venku se stále vzdouvá zástup nespokojených zájemců o vstup.

Uvnitř už nedočkavé publikum nadšeně vítá první kapelu – Paula

Williamse a jeho Hucklebuckers. Začnou v rychlém tempu, a když

Williams rozjede saxofonové sólo, taneční parket se zaplní.

Sotva však první skladba skončí, pořadatelé a místní velitel hasičů

akci nekompromisně přeruší. Hrozí výtržnosti a násilí, policejní

posily jen stěží dostávají situaci pod kontrolu.

Předčasně ukončená Moondog Coronation Ball přesto získá místo

v historii – jako první velký rock and rollový koncert. Dlouhá historie přistěhovalectví vytvořila z Ameriky pověstnýtavící kotlík národností, jazyků a kultur . Střetávaly se, prolínalya spojovaly tradice a zvyklosti ze všech končin Evropy a hudbanezůstávala stranou .

Irské housle, německá citera, španělská kytara nebo italskámandolína cestovaly se svými majiteli přes oceán za  novým životem a z evropských kořenů tak zvolna vyrůstala nová americká lidová hudba . V první polovině dvacátého století se jí říkalo hillbillymusic – vidlácká muzika, později všeobecně označovaná jako country .

Jenže všichni imigranti nepřipluli k  americkým břehům dobrovolně .

Bylo to roku 1619 na  místě dnešního Fort Monroe ve  Virginii: první otroci z  černé Afriky na  území severoamerických britských území dorazili právě sem .

Zotročené Afričany od 16 . století přivážejí na americký kontinent Španělé, Portugalci, Holanďané, Britové i Francouzi . Větší částdoutuje do jižní a střední Ameriky včetně oblasti Karibiku, na území dnešních USA se jich postupně dostane na 645 000 .

Zůstává historickým paradoxem, ironickým úšklebkem, kterým nás ostatně dějiny rády častují, že u  zrodu tak svobodomyslných hudebních směrů, jako je jazz a rock, byl obchod s otroky...

Stovky zbídačených lidských bytostí opouštěly po  strastiplné cestě útroby otrokářských lodí, aby zbytek života prožily v  těžké práci daleko od domova . Násilně přivlečeným Afričanům zbyly jen vzpomínky, jen to, co uchovala paměť .

Tak se dostala na americkou půdu africká hudba, aby se –vzletně řečeno – stala útěchou i zdrojem radosti v nekonečné bíděporoby; procházela dlouhým vývojem a proměnami, ovlivňovánahudbou bílých, a dala vzniknout pracovním písním a spirituálům, blues i jazzu .

Po  skončení občanské války v  roce 1865 bylo otroctví zrušeno, bariéry oddělující bílé a černé, bariéry skutečné či pomyslné, však zůstávaly, udržovány jak zákony o rasové segregaci, takzakořeněným rasismem .

Edisonův fonograf spatřil světlo světa roku 1877, prvníkomerční nahrávka afroamerické hudby pochází z roku 1920 (Crazy Blues od Mamie Smith) . Zpočátku byla označovaná jako „rasová“, určená čistě černošskému publiku, později se ujal název rhythm and blues .

Černošská hudba si z žádné segregace nic nedělá a jejíživočišná bezprostřednost sváděla . Podobně jako jazz, i rhythm and blues – jeho mladší, jednodušší a  nezvedenější bratránek – přiměl bílé publikum, aby poslouchalo a tancovalo a bílé muzikanty, abynapodobovali . Neodolatelná přitažlivost blues...

Z druhé světové války Spojené státy vyšly ekonomicky posíleny, nastalo období babyboomu – prudkého zvýšení porodnosti, během kterého na svět přicházela woodstocká generace .

Američané se chtěli bavit a nejvíc je v tomto ohleduuspokojovaly film a populární hudba .

Tvář tehdejšího hlavního proudu americké populární hudby by se dala popsat jako elegance přecházející v unylost . Naprostoupřevahu v mainstreamu měli běloši a bílá většina také určovala, jaké desky se budou nejvíc prodávat .

V  hudebním bezvětří jako by se vznášelo očekávání čehosi nového, vábícího k tanci a zábavě, nasáklého energií a živelnýmmuzikantstvím: až skutečně na přelomu čtyřicátých a padesátých let nastalo ono slibné spojení bílé a  černé hudby, country a  rhythm and blues .

Rock and roll přišel na svět v dusném podnebí amerického jihu, podobně jako většina rock and rollových průkopníků, píšících do rubriky místo narození některé z měst či městeček státůGeorgia, Missouri, Mississippi, Louisiana či Tennessee .

Oblast je také známá jako Bible belt – biblický pás, pro silný vliv sociálně konzervativního evangelického protestantismu . Víra a slovo Boží se tu neberou na lehkou váhu: hudba má znít ke chvále Hospodina – a ne opěvovat půvaby nějaké hříšné ženské!

Takovou hudbu náboženští fundamentalisté z  amerického jihu pokládali za dílo samotného ďábla – a rock and roll si tuhle nálepku brzy vysloužil .

Na hříšné muzikanty se tu odjakživa spousta lidí dívala skrzprsty: když John Lennon v roce 1966 prohlásil, že Beatles jsoupopulárnější než Ježíš Kristus, vzplály na mnoha místech jižanských států hranice, na nichž se škvířila beatlesácká elpíčka .

Rock and roll při svém nástupu vyvolával na jihu Spojených států odpor náboženských kruhů a  jeho „černá“, rhythm and bluesová podstata pochopitelně dráždila zastánce rasové segregace:a i přesto se stal fenoménem druhé poloviny padesátých let .

Vedle zpěváků, hudebníků a  autorů mezi jeho průkopníky patřily také osobnosti v  pozadí: manažeři, rozhlasoví diskžokejové, majitelé menších gramofirem . Připomeňme si úvodem dva nejvýznamnější . Moondog Alan Freed, nar . 15 . prosince 1921 v pensylvánském Windberu, byl tím, kdo dal vznikajícímu žánru jméno – alespoň se to všeobecně uznává .

Od  dvanácti let žil v  ohijském  Salemu, na  střední škole hrával na  trombon s  kapelou Sultans of Swing . Chtěl se hudbě věnovat i dál, jenže těžká ušní infekce jeho plánům udělala konec .

O  rozhlasovou práci se zajímal už během studia na  Ohio State University, během druhé světové války působil jako DJ vysíláníozbrojených sil . V branži zůstal i po demobilizaci; vystřídal řadustanic lokálního významu, než zakotvil u  WAKR v  ohijském Akronu . Ve svém pořadu míchal tehdejší aktuální popové nahrávkys jazzovými kousky .

Rozhodující pro něj bylo setkání s Leem Mintzem, majitelemvelkého clevelandského obchodu s gramofonovými deskami .

Mintz krátce předtím rozšířil sortiment o  nahrávky černých rhythm and blues muzikantů a  Freedovi prozradil zajímavou věc: „A kupujou to i bílí – čím dál víc!“

Pobízen Mintzem, začal je Freed častěji uvádět ve svémprogramu, než se v  roce 1949 přestěhoval do  Clevelandu, aby na  místní stanici WJW začal zprvu jako moderátor pořadu vážné hudby .

Na téhle pozici však dlouho nezůstal, protože Mintz se rozhodlfinancovat rozhlasový pořad věnovaný čistě rhythm and blues,s Freedem na místě diskžokeje . Brzy nato, 11 . července 1951, se v éteru poprvé ozvala typická znělka pořadu Moondog House .

Sám sebe Freed tituloval jako Krále moondoggerů a  jako znělku si přivlastnil chřestivě rytmickou nahrávku Moondog Symphony newyorského pouličního slepého muzikanta Louise Hardina . (V roce 1956 jej Hardin zažaluje, Freed mu vyplatí odškodné 6000 dolarů a jméno Moondog, tedy „pes vyjící na měsíc“, přestaneužívat .)

Projev rozhlasových diskžokejů začátku padesátých let bylvětšinou uhlazeně nevzrušený, stejně jako tehdejší nahrávky „oficiálního“ bělošského popu . Freed se od  téhle praxe hned zpočátku ostře odlišil: nadšenecky odvázaným projevem útočilna posluchače vysokou kadencí slov a navozoval pocit vzájemnéhospiklenectví na základě společné obliby černé hudby – tedy toho správného odvazu a tak trochu zakázaného ovoce .

Přišel březen roku 1952 a vzpomenutý Moondog Coronation Ball .

Neslavný konec vůbec neohrozil Freedovu kariéru – právě naoak . Stanice WJW podstatně rozšířila vysílací čas věnovaný jeho pořadu, zvýšen byl pochopitelně i Freedův honorář .

Cleveland mu začal být malý . Zamířil do New Yorku, nejdřívprostřednictvím pořadů nahraných v Clevelandu, později – v roce 1954 – přesídlil osobně a  zakotvil na  stanici WINS, která se postupně vyprofilovala jako rádio hrající rock and roll čtyřiadvacet hodin denně .

V roce 1956 Freedův hlas pronikl do Evropy na střední vlně 208 metrů Radia Luxembourg . Každou sobotu o půl desáté večer uváděl půlhodinový pořad Jamboree, samozřejmě předtočený v  New Yorku .

Silný vysílač Radia Luxembourg pokrýval velkou částkontinentální Evropy, překonával železnou oponu a  jeho vysílání se dostávalo i k lačným uším první generace českých vyznavačů rock and rollu .

Na  Britských ostrovech býval příjem nerovnoměrný, vlivem ionosférických poruch slabší v jižní Anglii a Londýně, naopak dobře slyšitelný na severu včetně Liverpoolu .

I  budoucí Beatles poznávali Little Richarda a  Chucka Berryho z Freedova vysílání...

Freed se jako nejznámější rock and rollový DJ objevil v  letech 1956–1959 celkem v pěti filmech . Vesměs to byly přehlídkyhudebních čísel – říkalo se jim juke box movies – pokaždé za účasti čtyř až šesti kapel a sólistů, jejichž vystoupení uváděl .

Dostal prostor i v televizi, v roce 1956 měl svoji Alan Freed Show, o rok později mu stanice ABC nabídla moderování hudebníhopořadu s (povědomým) názvem The Big Beat .

První tři vydání měla vysokou sledovanost, pořad mělpokračovat po celý další rok .

Už čtvrté vydání však rozlítilo k nepříčetnosti strážcesegregačních zákonů a vedení filiálek ABC v jižanských státech si vynutilo okamžité zrušení slibně rozjetého pořadu .

Co že se přihodilo? Inu, černý zpěvák Frankie Lymon sev dohledu kamery dal do tance s bílou dívkou z televizního komparzu...

Alan Freed termín rock and roll ve svých pořadech důsledněpoužíval od raných padesátých let, jeho zásluha na pojmenování stylu se všeobecně uznává . Samotné sousloví rock and roll, případněrocking and rolling se ovšem v textech zábavné a taneční hudby – ať už černé nebo bílé – objevovalo dávno předtím . Vyjadřovaloa opisovalo nejrůznější významy, od  houpání mořských vln přes tanec až po sex .

Freed byl nadšeným propagátorem rock and rollu a zároveň jeho vášnivým zastáncem proti vyznavačům uhlazenějších forempopulární hudby . Zastával se i rozparáděného publika,poznamenávajícího svým řáděním interiéry koncertních sálů .

Nápad udělat ze sálu kůlničku na dříví dostala v Americe, stejně jako později v Anglii nebo Západním Německu, spoustapubescentů a rock and roll tak brzy dostal nálepku nebezpečné drogy, která podněcuje destruktivní choutky mladých vandalů...

Freedovi dělaly projevy nadšení publika dobře a nedělal si hlavu s jeho řáděním, naopak se tím nejspíš bavil .

V roce 1958 měl v Bostonu konflikt s přítomným policejnímdůstojníkem . Ten jej v zákulisí vyzýval, aby se snažil auditoriumzklidnit; Freed se jen ušklíbl a divákům ironicky přetlumočil jeho přání .

„Policie vám nejspíš nepřeje zábavu...“ dodal a  sotva se vrátil do zákulisí, byl zatčen .

Skončilo to pořádnou pokutou za podněcování nepokojů... Zlom v úspěšné kariéře a následný pomalý pád přišel v roce 1959 . Freed si už dříve nedělal hlavu s věcmi, které mohly být vykládány jako střet zájmů: figuruje například jako spoluautor u několika písniček (nejznámější je v této souvislosti Maybellene Chucka Berryho), kde sice žádnou tvůrčí stopu nezanechal, zato je podezřele častozařazoval do svých pořadů .

A  v  roce 1959 přišlo obvinění z  rozsáhlého přijímání úplatků od gramofonových firem, které vedlo k Freedovu propuštění zestanice WABC, jeho hlavního působiště . Ocitl se na černé listině . Sluníčko vychází Rock and roll začal brázdit rozhlasové vlny, ale právě tak bylodůležité jeho šíření na gramofonových deskách . Jak by ne – nahrávku si člověk mohl pustit kolikrát chtěl, ať doma nebo na mejdanukamarádům .

Už to také nebyly jen staré standardní desky na osmasedmdesát otáček, těžké a křehké . Firma Columbia uvedla na trh v roce 1948 dlouhohrající desku (průměr 30 cm, rychlost 33 otáček za minutu) a RCA o rok později kontrovala pětačtyřiceti otáčkovým „singlem“, malou deskou o průměru 17 cm, s jednou skladbou na každé straně .

Médium, na kterém se bude rock and roll lavinovitě šířitdo světa, je tedy k dispozici, ale nový hudební směr potřeboval ještě něco: osobnosti, které dokážou najít ty nejlepší a prostřednictvímnahrávek jejich talent nabídnou širokému okruhu dychtivých zájemců .

A  jedním takovým, dost možná tím nejvýznamnějším, byl Sam Phillips .

Narodil se jako Samuel Cornelius Phillips 5 . ledna 1923v alabamském Florence, kde jeho otec vlastnil bavlníkovou plantáž . A když černí dělníci na  zadním dvorku muzicírovali, plantážnický synek okouzleně naslouchal...

Rodinné finanční poměry se však zhoršily, mladistvý sen o studiu práv se rozplynul a Sam se zapsal do kurzu pro rozhlasovépracovníky, kde si osvojil technickou stránku rozhlasového vysílání a základy studiové práce . Pracoval pro několik stanic, často uváděl nahrávky černošských muzikantů .

Když dal konečně dohromady nějaké peníze, otevřel v  lednu 1950 na  Union Avenue číslo 706 malé nahrávací studio nazvané Memphis Recording Service . Pořídil tu první nahrávky bluesmanů B . B . Kinga, Howlin’ Wolfa či Juniora Parkera a nabídl je zavedeným gramofirmám .

Byl spíš nadšencem než zkušeným profesionálem, měl ovšem to podstatné – neomylný čich na  skutečný talent a  současně odhad, jaká hudba by mohla mít úspěch u posluchačů .

Aby se zpočátku udržel nad vodou, nahrával i  svatby, pohřby a podobné události, také různé amatéry, kteří chtěli mít svůj hlas na desce, byť v nákladu jednoho kusu .

Slogan firmy tenkrát zněl: „Nahráváme cokoli, kdekoliv,kdykoliv .“ I tak míval občas finanční problémy, které zpravidla řešil lahví bourbonu .

V roce 1951 vznikla ve Phillipsově studiu nahrávka Rocket 88,považovaná za vůbec první rock and rollovou desku . Nahráli ji Jackie Brenston a jeho Delta Cats, autorem byl tehdy devatenáctiletý Ike Turner, pozdější životní a umělecký partner Tiny Turnerové .

Rocket 88 vydala chicagská firma Chess Records, o  rok později už Phillips založil vlastní nezávislou gramofirmu . Nazval ji SunRecords a na etiketách jeho desek žlutě zářilo vycházející sluníčko .

Začátkem padesátých let byl Phillips neúnavným hledačem talentů, usilujícím sloučit to nejlepší z černošského rhythm and blues a z bílého country či hillbilly .

Záznamy ze Sun studia, včetně prvních Presleyových, mají narosto specifický zvuk a atmosféru . Malý prostor a některéPhillipsovy fígle, mezi nimi i nouzová řešení, dokázaly nahrávkámvtisknout jedinečnou zvukovou podobu .

Výčet jeho objevů je impozantní: B . B . King, Johnny Cash, Roy Orbison, Jerry Lee Lewis, Carl Perkins a především Elvis Presley .

Vrcholným obdobím Phillipse a Sun Records byla druhá polovina padesátých let: celkem vydal přes dvě stovky rock and rollových singlů, což je nejvíc ze všech gramofonových společností v daném období .

23

Postupně se pak věnoval různým dalším podnikatelskýmaktivi

tám, ať už v zábavním průmyslu či v jiných oblastech . Sun Records

prodal v roce 1969 . Rock and rollový taŤka První zpěvák a  muzikant z  této historické přehlídky se narodil 6 . června 1925 v Highland Parku ve státě Michigan jako William John Clifton Haley a už jako dítě oslepl na levé oko .

Táhlo mu na sedmý rok, když hospodářská krize donutila rodinu odejít za prací do Pensylvánie .

Billův otec hrál na banjo, matka, narozená ve Velké Británii, byla klavíristka s klasickou průpravou . Pro synkovy hudební spády měli tedy porozumění: když ho jednou viděli, jak si vyrábí kytaryz tvrdého papíru, koupili mu po čase skutečnou .

Od patnácti hrál s různými obskurními kapelamia příležitostnými sestavami na trzích a poutích, po hospodách a klubech .

Vzhledem ke  svému handicapu nebyl odveden a  v  devatenácti dostal nabídku od country skupiny Down Homers, jejíž zpěvákprávě oblékl uniformu . Bill s nimi hrál na kytaru, zpíval a jódloval, což byla jeho specialita .

Ve  dvaadvaceti kapelu opustil a  začal uvádět hudební pořady na lokální rozhlasové stanici WPWA v pensylvánském Chestru; tou dobou se také oženil s Dorothy Crowe, svojí chlapeckou láskou .

Jako člen skupiny Four Aces of Western Swing nahrál v roce 1948 první desku a o rok později sestavil kapelu Bill Haley And HisSaddlemen . Zmíněná Rocket 88 jej svojí energií okamžitě nadchla:tohle musíme taky udělat!

Nová verze měla samozřejmě blíž ke country, ale dávala tušit, že styl kapely se v budoucnu posune jinam . A jinam znamenalo – směr rock and roll .

Saddlemeni se v květnu 1952 přejmenovali na Bill Haley withHaley’s Comets, později zjednodušeno na  Bill Haley and His Comets – stále však šlo o  tu podobnost s  hvězdářem Halleyem a  jeho kometou .

Mládež prahla po nějakém odvazu, hudbě, na kterou se dápořádně tancovat a ne jen tak mechanicky šlapat zelí – a rock and roll, zprvu trochu podezřelý hybrid rhythm and blues a country, se zdál být to pravé .

Platilo, že masový úspěch, tedy přední umístění v žebříčkuprodejnosti časopisů Billboard či Cash Box, dosáhne daleko snadněji bílý interpret: tím se stal v roce 1953 právě Bill Haley . Už s bicími a saxofonem nahrál svoji vlastní skladbu Crazy Man, Crazy – a rock and rollová nahrávka se tak poprvé objevila v hitparádě . V té době byl podruhé ženatý a  krátce nato vyměnil i  gramofirmu: uzavřel smlouvu s mnohem významnější Deccou .

K historické chvíli došlo 12 . dubna roku 1954 ve studiu Pythian Temple na 70 . západní ulici v New Yorku: Bill Haley se svojí kapelou tam nahrál Rock Around the Clock, ikonu a symbol klasického rock and rollu .

O měsíc dříve ji sice natočila – ve zcela jiném duchu –americko-italská skupina Sonny Dae and his Knights, ale tou nejslavnější už bude navždy Haleyho verze .

Kytarové sólo v  mezihře odehrál Danny Cedrone, který zemřel o  dva měsíce později po  nešťastném pádu ze schodů a  nedožil se tak světového ohlasu nahrávky .

Úspěch Rock Around the Clock nepřišel okamžitě, předběhla jidokonce jeho následující nahrávka Shake Rattle and Roll, kteroupřevzal z repertoáru černého Big Joe Turnera .

Učesaná Haleyho verze ukazuje, jak bylo v  počátcích rock and rollu nakládáno s bezprostředností původních rhythm andbluesových kousků, pokud se je rozhodli nahrát bílí interpreti . Namísto natřásajících se půvabů rozjeté černošky se nám v uhlazenémtextu Haleyho verze servíruje jakási marnotratná hospodyně chystající snídani .

Výraz shake, shaking – třesení a natřásání – v různýchimplicitních souvislostech patří neoddělitelně k  rhythm and bluesovému dědictví původního rock and rollu .

Shake Rattle and Roll byla první rock and rollovou deskou, které se prodalo víc než milion kusů, zároveň byla prvním rock androllem, který pronikl mezi nejprodávanější tituly v Británii .

Ten pravý rock and rollový tanec nastal roku 1955 s  uvedením filmu Blackboard Jungle (Džungle před tabulí), podle stejnojmenné knihy Evana Huntera .

Pod úvodními titulky zněl Rock Around the Clock a úspěch filmu pomohl nahrávce tak, že se vyšvihla na  první místo amerického žebříčku, kde vydržela celých osm týdnů .

Rock and roll se stal jakýmsi obřím ventilem, který uvolňoval energii nastřádanou v mládeži narozené během války či těsně před ní: v sále, kde hrála rock and rollová kapela, se taktonashromážděná energie dala přímo nahmatat .

Divoký tanec publika a  případné rozbíjení židlí či jiné demolice sálů poskytovaly kvalitní munici strážcům mravopočestnosti a těm, kteří z nejrůznějších pohnutek hudební novinku nesnášeli .

Když se dnes podíváme na  fotografie Billa Haleyho a  jeho muzikantů, na  jejich jednotná kostkovaná saka a  spíš komické pózy s kontrabasem či tenorsaxofonem, může nám řáděnírozparáděného publika přijít trochu nepochopitelné, ale všechno způsobil právě rock and roll, jeho neodbytný rytmus, který se zároveň stalsymbolem vzpoury, již si nastupující generace teenagerů vetkla na  svůj prapor...

Po  uvedení Džungle před tabulí na  druhé straně Atlantiku přeskočila jiskra rock and rollového požáru i  do  Velké Británie a  dál do Evropy . Šířila se samozřejmě především v západní polovinězeměkoule, jejímu pronikání na východ se (marně...) snažila zabránit železná opona .

Bill Haley se stal příslovečným otcem rock and rollu, aleskutečný monarcha musel teprve přijít . Král Když se Elvis Aron Presley narodil 8 . ledna 1935 v Tupelu ve státě Mississippi, bylo jeho matce Gladys dvaadvacet, otec Vernon byl o čtyři roky mladší . Budoucí král rock and rollu přišel na světv malém domku o dvou místnostech, který Vernon dokončil krátce před očekávaným narozením prvního potomka, vlastně potomků . Elvis je z dvojčat, jeho o půl hodiny starší bratr Jesse Garon se všaknarodil mrtvý .

Elvis měl odmala k rodičům silný citový vztah, zejména k matce . Ta byla skutečnou hlavou rodiny; Vernon, střídající různápodřadná zaměstnání, byl tenkrát považován spíše za hodnéhobudižkničemu . Když byly synkovi tři roky, ocitl se otec kvůli padělanému šeku na osm měsíců ve vězení . Přišli o domek, museli se nastěhovat k příbuzným .

V září roku 1941 Elvis překročil prvně školní práh a historiepraví, že byl průměrným školákem, povahou spíš ostýchavý .

V  deseti poprvé vystupuje na  veřejnosti, v  pěvecké soutěži při příležitosti Mississippsko-alabamské zemědělské přehlídky . Elvis v  kovbojském oblečku, na  židli, aby dosáhl k  mikrofonu a přemáhaje trému, zazpíval dojemnou píseň o starém ovčákovi – Old Shep . Skončil na pátém místě .

O  pár měsíců později dostal k  narozeninám kytaru, i  když tenkrát by mu prý větší radost udělalo kolo či puška .

Ve dvanácti, to už z něj poněkud opadla předchozí ostýchavost, nosí kytaru i  do  školy a  producíruje se s  hillbilly kousky o poledních přestávkách .

Tehdy také začíná jeho osudové sblížení s  černošskou hudbou: jejich sousedy v  Tupelu jsou většinou barevní, do  školy chodí s  mladším bratrem diskžokeje a  hudebníka Mississippi Slima, jehož rozhlasový pořad pečlivě sleduje .

Slim mu dává hodiny hry na  kytaru a  mladého Elvise vyhecuje k pěveckému vystoupení přímo na mikrofon během svého pořadu . Napoprvé s ním sice opět lomcuje tréma, ale druhý pokus už docela dobře vyšel .

Ve třinácti letech se Elvis s rodiči stěhuje do Memphisu, kdezískali dvoupokojový městský byt .

Dostane špatnou známku z hudební výchovy, učitelka mu navíc řekne, že vůbec neumí zpívat . Aby ji přesvědčil o  opaku, přinese do  školy kytaru a  zazpívá jakousi písničku, co právě frčí v  rádiu . Učitelka názor nezmění, jen mu přezíravým tónem sdělí, že „jeho způsob zpěvu se jí opravdu vůbec nelíbí...“

V  memphiské škole má potíže se spolužáky, smějí se mu, že je maminčin mazánek, občas je terčem šikany .

Starší kamarád ze sousedství jej učí na kytaru a dávají spoludohromady kapelu . Je to dobrý, mámo... Elvis zaujatě poslouchá hudbu, tráví spoustu času v  obchodech s  deskami a  u  rádia . Má skvělou paměť a  dokáže s  citem pro styl interpretovat country i rhythm and blues .

Po  skončení střední školy si najde místo jako řidič náklaďáku u firmy Crown Electric Company, rozhodnutý prosadit se jakozpěvák .

Když v srpnu roku 1953 dorazil s kytarou v ruce do kancelářefirmy Sun, měl připravené dvě písně, které chtěl zaznamenatna acetátovou fólii, údajně jako dárek pro maminku k  narozeninám . Vzhledem k tomu, že takovou příležitostnou amatérskou nahrávku mohl pořídit mnohem levněji v nedalekém obchodním domě,usuzují pozdější autoři, že Elvis zkrátka chtěl „být objeven“ . Recepční Marion Keiskerová se pohledného mladíka s úsměvem zeptala, jaké písně zpívá .

„Zpívám všechno možné...“ odpověděl a na otázku, ke komu by se tak asi přirovnal jako zpěvák, zazněla Elvisova rozhodnáodpověď:

„Nepodobám se nikomu .“

Když odcházel, recepční si poznamenala – na Phillipsův pokyn – jeho jméno, k němuž připsala: „Dobrý zpěvák balad . Sledovat .“

Začátkem roku 1954 si přišel nahrát ještě jednu malou desku, ale ani tentokrát se dál nic nedělo, dokonce neuspěl ani při konkurzu do vokálního kvarteta Songfellows a kapely Eddie Bonda .

Až se ozval sám Phillips, který předtím mnohokrát prohlásil, že by chtěl najít bílého zpěváka, který umí zpívat jako černoši . Tenhle by to mohl dokázat, pomyslel si a pozval Elvise do studia . Jakodorovodné muzikanty najal dva zkušené hráče – kytaristu Scottyho Moora a  basistu Billa Blacka: přes všechnu snahu však nahrávka nevycházela podle Phillipsových představ .

Dali si kratší pauzu a  Phillips muzikantům navrhl, ať zkusí pár věcí – jen tak bez mikrofonu . Souhlasili, začali hrát a  Phillips se v kontrolní místnosti probíral nějakými papíry . Vtom rozjeli rychlé blues a Elvis spustil:

Jó, to je dobrý, mámo

Fakt je to dobrý

Je to dobrý, mámo, dělej, co chceš

Jó, je to dobrý, dobrý

Je to dobrý, mámo

Ať děláš, co chceš

Odpíchnutý kousek That’s All Right Mama od  Arthura Crudupa zazněl malým studiem a Phillips zajásal: „To je ono, chlapi, sjedeme to znovu, budu točit...“ Za  tři dny už hrál That’s All Right Mama oblíbený memphiský DJ Dewey Phillips a posluchači se dohadovali, jestli to zpívá černoch nebo běloch . DJ jim napověděl, kdyžprozradil, na kterou střední školu Elvis chodil... Během několika dalších dnů vznikla nahrávka Blue Moon of Kentucky a Phillips mohl vydat první Elvisův singl .

Bill Black a  Scotty Moore dali brzy nato výpověď ve  svých kaelách a začali hrát s Presleym, který se pomalu stával regionální hvězdou od Tennessee k západnímu Texasu .

Měl angažmá v countryové show Louisiana Hayride, což bylanejvětší konkurence slavné nashvillské Grand Ole Opry .

Tehdy také vznikly Elvisovy pověstné pohybové kreace – třasširoce rozkročených nohou prý měl původ v nervozitě z prvníchvětších vystoupení, vyvolával však nadšené ječení dívčí části publika (půvabnou mystifikační verzi vzniku Elvisovy choreografie ovšem nabízí film Forrest Gump...) . Presleyův doprovod posiluje ještě bubeník D . J . Fontana a  skupina dělá několikrát předskokany Billu Haleymu .

Samu Phillipsovi se tedy podařilo najít bílého kluka, který zpívá jako černoch, navíc s hlasem, který v sobě má napětí, vzrušenía žádostivost – prostě sex .

A Elvis v roce 1955 potkává muže, který bude – v dobrémi špatném – rozhodovat o jeho další kariéře . Plukovník Thomas Andrew Parker, vlastním jménem Andreas Cornelis van Kuijk, se narodil roku 1909 v holandském městě Breda jako sedmý z jedenácti dětí .

Sotva odrostl dětským botám, vydělával si jako pouťovývyvolávač, v sedmnácti letech se plavil na člunech v přístavu Rotterdam .

Z touhy po dobrodružství se jako černý pasažér vypravildo Ameriky a za velkou louží také jezdil s potulnými atrakcemi . Nakrátko se vrátil do Holandska a ve dvaceti odchází do Států natrvalo,znovu načerno .

V  životopisné knize Plukovník se píše o  případu vraždy v  jeho rodném městě, do kterého snad měl být jako mladík zapleten .

Jisté je, že v Americe se na přelomu dvacátých a třicátých letnechává zapsat do armády, kde už figuruje pod jménem Tom Parker . Úspěšně skrývá skutečnou identitu ilegálního imigranta a nějakou dobu vzorně slouží .

Stačí však jedno svévolné opuštění posádky a Tom skončína delší dobu v  samovazbě, nervově se zhroutí a  nakonec je z  armády propuštěn .

Amerikou v  té době zmítá hospodářská krize, Tom se v  roce 1935 žení a s manželkou se nějaký čas protloukají za dolar týdně . Od roku 1938 pracuje pro zpěváka Gene Austina a začíná tak jeho působení v zábavné hudbě .

Minulost však Parkera – Kuijka stále pronásleduje . Z obavy před prozrazením neodejde s  Austinem do  Nashvillu, nevyužije ani vyhlášený pardon pro ilegální imigranty začátkem čtyřicátých let .

Přijme místo správce zvířecího útulku, kde má zajištěný příjem i bezplatné bydlení pro celou rodinu a svou výmluvností získá pro útulek překvapivé množství darů a příspěvků .

Nakonec se rozhodne znovu zkusit štěstí v hudební branži .Jimmie Davis, bývalý country zpěvák, mu v roce 1948 uděluje titulplukovníka státních milicí Louisiany . Davis se stal guvernéremLouisiany mimo jiné díky kampani obratně vedené Parkerem a ten od té doby titul plukovníka hrdě užívá .

Od  roku 1953 začíná intenzivně spolupracovat s  countryovou hvězdou Hankem Snowem a zkraje roku 1955 se doslechneo mladém zpěvákovi jménem Elvis Presley . Victor jako vítěz Shromáždění country diskžokejů vyhlásilo Presleyho koncem roku 1955 „největším příslibem roku“ a rázem se tak ocitl v hledáčkuvelkých gramofonových společností .

Sam Phillips správně tušil, že mu Presleyho nějaká velká firma časem přetáhne – a  slušné odstupné za  Elvise by mu vytrhlo trn z paty, protože v té době se mu zrovna nedostávalo peněz .

Byla to nakonec největší částka za  neznámého zpěváka: RCA Victor zaplatila neuvěřitelných 35 000 dolarů a místo Elvise,kterému ještě nebylo jedenadvacet, smlouvu podepsal jeho otec .

RCA rozjela kampaň ve  velkém stylu a  obratem vydala část Elvisových nahrávek z období Sun Records, koncem ledna 1956 pak singl Heartbreak Hotel.

Po pravdě řečeno, skladba Tommyho Durdena a Mae BorenAxtonové zpočátku příliš velké nadšení nesklidila . Text inspirovaný novinovou zprávou o sebevražedném skoku osamělého mužez hotelového okna se odpovědným činitelům v RCA zdál přílišmorbidní, stejně jako bluesový nápěv . Navíc typické echo, které dodával Phillips Elvisovým nahrávkám v Memphisu, v nashvillském studiu napodobili dost neuměle .

Ale publikum rozhodlo a v dubnu 1956 už byl Hotel milionovým hitem, o měsíc dříve také vyšlo první album, nazvané jednoduše – Elvis Presley .

Plukovník Parker držel otěže Elvisovy kariéry pevně v  rukách a  klestil svému svěřenci cestu k  vrcholům amerického showbusinessu .

Jenže nezapomínejme, že rock and roll sice začíná své vítězné tažení mezi americkou mládeží, ale ve starší generaci budí spíšpohoršení a  odpor . Stalo se, že při prvním Presleyho angažmá v  Las Vegas v dubnu 1956 Parker špatně odhadl zájem publika,tvořeného staršími bohatými hotelovými hosty, kterým se zpěvákůvrepertoár a styl absolutně nelíbil . Návštěvost byla mizerná a auditorium studené jak psí čumák .

Jiné přirovnání použil kritik v  Neewsweeku, který Presleyho v  tomto angažmá připodobnil k  džbánu režné mezi šampaňským . Doslova svaté rozhořčení vyjádřili po  jeho koncertu zástupci katolické diecéze ve  wisconsinském La Crosse, když se obrátili přímo na ředitele FBI Edgara Hoovera: „Presley představuje skutečné ohrožení bezpečnosti Spojených států... jeho vystupování a pohyby jen zvyšují sexuální žádostivost mladistvých... zhoubnostPresleyho působení dokazuje v La Crosse případ dvou středoškolaček,které měly jeho autogramy na břiše a na stehnech!“

Stoupající Presleyho popularitu konzervativci a puritániostřelují ze všech stran a ani Steve Allen a Ed Sullivan, uvádějící dvěnejvětší konkurenční televizní show, nebyli Elvisovi původně vůbec nakloněni . Sullivan dokonce prohlásil, že v jeho programu siPresley nikdy nezazpívá . Jenže sledovanost byla už tenkrát rozhodující hodnotou a oba jej nakonec opakovaně – a v rámci konkurenčního boje velmi dychtivě – zvali .

V roce 1956 stojí Elvis poprvé před filmovou kamerou: film sepůvodně jmenoval The Reno Brothers, ale dnes je známý pod názvem balady, která ve filmu zazní – Love Me Tender .

Elvis je idolem mladé generace a tomu odpovídají i jeho příjmy – plukovník Parker může být spokojený . Jeho svěřenec pak v roce 1957 kupuje pro sebe a pro své rodiče sídlo Graceland blízkoMemhisu .

Nadšení samozřejmě není všeobecné – stává se terčem útoku Franka Sinatry, který v časopiseckém rozhovoru označí Elvise, jeho hudbu i publikum těmi nejhoršími jmény . Napadený odpovízdrženlivě, slušně a ještě vyjádří svůj obdiv k Sinatrově zpěvu .

20 . prosince 1957 však přichází na  Elvisovo jméno obálka s armádním razítkem a v ní povolávací rozkaz . Dobrý voják Presley Dostal odklad, aby mohl dokončit film King Creole a několikplánovaných nahrávek, pak už jej čekala základna Fort Chaffeev Arkansasu . 24 . března roku 1958 nastalo před jejími branami pozdvižení . Na Elvisův nástup k armádě se přijely podívat stovky lidí, žurnalisti a fotografové dostali jeden den, aby pořídili patřičné snímkya rozhovory, pak byl zpěvák na delší dobu pro civilisty tabu .

„Na službu v armádě se těším a nepřeju si žádné výjimky, co se týče mé osoby . Chci, aby se mnou bylo zacházeno jako s kterýmkoli jiným příslušníkem US Army,“ prohlásil uvědoměle .

Absolvoval přijímač a  v  červnu dostal dva týdny volna, během kterých natáčel v  Nashvillu . V  srpnu jej postihla těžká rána: jeho matka Gladys zemřela ve věku pouhých 46 let .

Od  prvního října se stal příslušníkem 3 . obrněné divize v západoněmeckém Friedbergu a symbolicky se v té době nejvíc přiblížil českým fandům – na nějakých pět set kilometrů...

Na  vojně se seznámil s  účinky amfetaminů a  – jak sám uvedl – považoval je za  prospěšné pro získání energie, síly a  k  udržování hmotnosti . Svým přikladem v tomto ohledu ovlivnil nemálo kolegů ve zbrani . Začal se také cvičit v karate, kterému se věnovali v budoucnu .

Mezi vojáky byl oblíbený, vždycky se choval jako jeden z  nich, navíc projevoval neokázalou štědrost . Svůj žold věnoval na charitu, na  základnu koupil několik televizorů a  různá jiná přilepšení pro muže ze své jednotky . Myšlenka, aby Presley absolvoval službu jako každý jiný, se připisuje Parkerovi . Sliboval si příliv sympatií pro svého svěřence – a do značné míry to byl dobrý odhad . Firma RCA ostatně pořídila předem řadu nahrávek, kterými obratněsaturovala trh během zpěvákovy nepřítomnosti .

V Německu Elvis poznal Priscillu Beaulieuovou (tehdy jí byločtrnáct), se kterou se o sedm let později oženil .

Do Ameriky se vrátil začátkem března 1960, povýšendo hodnosti seržanta . Okamžitě začal nahrávat a  jeho nové desky se octly na špici hitparády .

Ironicky – vzhledem k předchozím urážkám na Presleyho adresu – může působit pozvání od Franka Sinatry do jeho televizníhospeciálu . Pořad Welcome Home, Elvis měl samozřejmě úžasnou sledovanost a Elvis za osm minut zpěvu obdržel honorář ve výši 125 000 dolarů .

Pak ale znovu přišel ke  slovu plukovník: smluvně uvázal svého svěřence na několik let dopředu k natáčení filmů a během dalších sedmi let neměl Presley jediné živé vystoupení... Hnědooký fešák Zručný a vynalézavý kytarista, nápaditý skladatel, navíc naprosto originální textař . John Lennon to nemohl vyjádřit výstižněji: kdyby měl rock and roll nést jiné jméno, znělo by Chuck Berry .

Na  svět přišel 18 . 10 . 1926 v  Saint Louis ve  státě Missouri jako Charles Edward Anderson Berry, narodil se jako poslední ze čtyř dětí slušně situované rodiny usazené v nejhonosnější ze tříčernošských čtvrtí města .

Černá komunita žila uzavřeně a  Berry vzpomínal, že do  tří let neviděl bělocha: „Když jednou u nás v sousedství hořelo, přijeli bílí hasiči . Myslel jsem si, že jsou tak strašně bledí ze strachu z ohně . Až mi musel táta vysvětlit, že někteří lidé mají bílou kůži, že jitakhle bílou mají pořád...“

I  v  Berryově rodině měla hudba svoje místo, doma bylo rádio i  gramofon, také klavír, na  který malý Charles zkoušel hrát . Když povyrostl, zalíbilo se mu boogie woogie, blues i  swing . Obdivoval Muddyho Waterse, Arthura Crudupa, T-Bonea Walkera, ale stejně tak Glenna Millera, Tommyho Dorseye a ze všech nejvíc Nata Kinga Colea .

V necelých patnácti, na střední škole, poprvé poznal, jak chutná nadšený aplaus publika: před školním shromážděním odvážněvystřihl za doprovodu spolužáka tehdy populární Confessin’ the Blues .

Pak ale přišla první tvrdá životní zkušenost . V létě roku 1944ještě se dvěma kamarády vyrazil autem na cestu do Kalifornie .Charles měl u  sebe nefunkční torzo střelné zbraně, které kdesi našel – sice nestřílelo, ovšem postrašit někoho krámem, který na  první pohled vypadá jako pravý – to se dalo .

Kluci to – spíš z  nudy a  ze zvědavosti – třikrát zkusili a  sebrali nějaké zboží a trochu peněz ve třech obchodech . Jejich autovypovědělo službu, a tak s namířenou atrapou sebrali jiné...

Spravedlnost zafungovala, zafungovala rychle a tvrdě . Na státní silnici je brzy chytila policejní hlídka a  na  měsíc skončili ve vazbě  okresního vězení . To rozhodně nebylo nic příjemného, pak ale přišlo to nejhorší: soud .

Neměli šanci: tři černí výrostci, kradoucí se zbraní v  ruce – co na tom, že nefunkční – kontra venkovský soudce jižanského státu Missouri v polovině čtyřicátých let . Aniž se staral o Charlesovudosavadní bezúhonnost, napařil mu deset let kriminálu! Nakonec si odkroutil tři roky v nápravném ústavu pro mladistvé blízkoJefferson City, propustili ho v jednadvaceti . V pasťáku stihl sestavitpěvecký kvartet, zdokonalit se v boxu a prožít románek s manželkou jednoho vychovatele .

Byl pevně odhodlán sekat dobrotu a usadit se; po sedmi měsících na svobodě se oženil s Themettou Suggsovou a pilně pracoval .Nejdřív v  automobilce, ale později dal na  radu svých sester, které se živily jako kosmetičky . Absolvoval patřičná školení a kurzya skutečně začal v oboru pracovat .

Stále však byla ve hře muzikantská kariéra, byť zatím jako„vedlejšák“ . První lano hodil spolužák Tommy Stevens, jeho dávnýdorovazeč ze školních let; to pravé angažmá přišlo na sklonku roku 1952, když mu klavírista Johnnie Johnson nabídl místo kytaristy a zpěváka ve svém triu . Angažmá měli v Cosmopolitanu,nejvyhlášenějším černošském klubu v Saint Louis .

Berry tu začal naplno uplatňovat svoje pódiové showmanství a rychle se zdokonaloval i jako kytarista . Repertoár obsahovalhlavně boogie a blues, ovšem Chuck měl v rukávu schovaný trumf . Znal – a měl rád – spoustu country písniček, které postupně a v poněkud rhythm and bluesově znějící podobě servíroval publiku .

„Bělošská“ muzika v podání černého kytaristy se publiku zalíbila a brzy si mezi sebou v Saint Louis návštěvníci klubů s pobavenými úsměvy říkali: „Už jsi slyšel toho černýho hillbillyho v Cosmu?“

Zpíval také věci přejaté z  repertoáru Nata Kinga Colea, včetně jeho uhlazeného projevu a pečlivé výslovnosti . Úplně jiné výrazové prostředky zase volil pro drsná blues Muddyho Waterse – prostě dokonalý stylový chameleon .

Zaujmout a  pobavit bylo pro něj odjakživa hlavním cílem – posloužil i jeho pověstný špílec, kachní krok – duck walk:poskakování na jedné pokrčené noze, s druhou vystrčenou vpřed .

V roce 1955 se s Johnsonem rozloučil a vydal se do bluesovémetropole Chicaga, rovnou do pověstného divadla Paladium, kde hrál Muddy Waters .

Jeden známý se s velkým Muddym znal osobně a zanedlouho mu Chucka představil . Ten se pod dojmem Watersova přátelskéhochování osmělil a  požádal ho o  radu, na  koho se obrátit, kdyby chtěl nahrát vlastní desku .

„No to je přece jasný – jdi za  Leonardem Chessem!“ zněla odověď . Bratři Chessové provozovali v Chicagu nejznámějšígramofirmu vydávající blues s  „šachovou“ etiketou, odvozenou od  jejich jména, které v angličtině označuje právě šachy .

Berry pořídil demonahrávku svojí verze country písničky Ida Red, zanesl ji k Chessům – a černobílá skládanka rock and rollu se právě mění z pozitivu v negativ: bílý Elvis, nasáklý černým rhythm and blues, nazpívá That’s All Right Mama, kdežto černý ChuckBerry prorazí s úpravou bílé countryovky .

Název jej napadl při pohledu na kosmetický kufřík ležícína stolku Chessovy sekretářky . Znáte přece slogan té firmy? Možná se tak narodila... možná je to Maybellene! Nahrávka vyšla začátkem léta roku 1955, v září byla číslem jedna na rhythm and bluesovémžebříčku . Bodovala i v rámci kategorie tehdejšího popu a koncem roku dosáhla celkového prodeje milion kusů .

Sám Berry se později na adresu bratří Chessových vyjádřil: „Byli skvělí . Nechovali se ke mně sice vždycky poctivě, ale hodně mipomohli v kariéře . Dali mi první šanci .“

Postupně nahrál řadu dalších titulů, náležejících do zlatéhofondu rock and rollu: Roll Over Beethoven, Rock and Roll Music, School Days, Sweet Little Sixteen, Johnny B. Goode. Všem vévodí typickákytara – předehry, sóla a  breaky jeho Gibsonu, které po  něm budou kopírovat zástupy následovníků .

Při zpěvu si Berry zakládal na dobré výslovnosti, což byl jednak přiznaný vliv jeho oblíbeného Nata Kinga Colea, a rovn



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist