načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Hrad jako technický problém -- Technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel. Brno 20. listopadu 2007 – Prof. PhDr. Zdeněk Měřínský CSc.

Hrad jako technický problém -- Technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel. Brno 20. listopadu 2007

Elektronická kniha: Hrad jako technický problém
Autor: Prof. PhDr. Zdeněk Měřínský
Podnázev: Technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel. Brno 20. listopadu 2007

– Sborník přináší příspěvky přednesené koncem roku 2007 na kolokviu „Hrad jako technický problém. Technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel“, které proběhlo za účasti archeologů, architektů, antropologů a památkářů v ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  212
+
-
7,1
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Masarykova univerzita
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 191
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace, plány
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Architektura
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Brno, Masarykova univerzita, 2011
ISBN: 978-80-210-5541-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Sborník přináší příspěvky přednesené koncem roku 2007 na kolokviu „Hrad jako technický problém. Technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel“, které proběhlo za účasti archeologů, architektů, antropologů a památkářů v Moravském zemském muzeu v Brně. Kromě statí věnovaných stavební podobě a historickému vývoji jsou příspěvky zaměřeny i na některé z detailů každodenního života středověkých opevněných sídel, skladbu potravy či výzbroj. Největší prostor zaujímá hrad Skály (Štarkov) u Jimramova, který je představen v širších souvislostech, zařazeny jsou však i přípěvky k dalším šlechtickým sídlům, Cimburku u Městečka Trnávky, Újezdu u Kunštátu, Slezkoostravskému hradu či nosislavské tvrzi.

(technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel : Brno, 20. listopadu 2007)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Prof. PhDr. Zdeněk Měřínský CSc. - další tituly autora:
 (e-book)
Moravskoslezská škola doktorských studií -- Seminář 2 Moravskoslezská škola doktorských studií
 (e-book)
Výrobní a technologické aspekty středověkých a raně novověkých komorových kachlů -- Seminář. Uherské Hradiště 11. února 2009 Výrobní a technologické aspekty středověkých a raně novověkých komorových kachlů
 (e-book)
Workshopy ke středověké a novověké keramice -- Panská Lhota 2015 Workshopy ke středověké a novověké keramice
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Hrad jako technický problém

Technologie a formy výstavby

středověkých opevněných sídel

Brno 20. listopadu 2007

Hrad jako technický problém

Archaeologia mediaevalis

Moravica et Silesiana

II

/

2010

ISBN 978-80-210-5541-4

Masarykova univerzita

Brno 2011

Archaeologia

mediaevalis

Moravica

et Silesiana

II / 2010


Archaeologia mediaevalis Moravica et Silesiana

II/2010

Hrad jako tecHnický problém

technologie a formy výstavby

středověkých opevněných sídel

brno 20. listopadu 2007

editor Zdeněk měřínský

Masarykova univerzita

Brno 2011

HRADY_Kniha.indb 1 14.7.11 12:53


Prošlo recenzním řízením Na přední straně obálky: Pohled od severovýchodu na bránu hradu Skály a zahloubený prostor za ní zvaný vlčí jáma.

Foto L. Belcredi.

© 2011 Masarykova univerzita

ISBN 978-80-210-5541-4

Věnováno památce archeologa

PhDr. Jiřího Kohoutka, CSc.

* 30. července 1952 † 5. listopadu 2007

HRADY_Kniha.indb 2 14.7.11 12:53


3

obSaH

Slovo úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4

Josef Unger

Vzpomínka na phdr. jiřího kohoutka, cSc. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5

Stavební podoba jádra hradu Skály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

Ludvík Belcredi

podoba jádra hradu Skály v kontextu soudobé hradní produkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

Miroslav Plaček

Zvířecí osteologický materiál z hradu Skály (horní hrad) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

Miriam Nývltová Fišáková

kosti ptáků z části „horní hrad“ středověkého hradu Skály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

ve Žďárských vrších na moravě (15. století)

Jiří Mlíkovský

Fortifikační význam vnějších náspů středověkých opevnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

Josef Unger

Stopy dřevěné výztuhy v síle zdiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

František Gabriel – Ivan Peřina

k archeologii na Slezskoostravském hradě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

Zdeňka Měchurová

poznámky ke stavebnímu vývoji hradu cimburka u městečka trnávky . . . . . . . . . . . . . . . 89

Jan Štětina

rehabilitace a možnost využití nosislavské tvrze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

Martin Čermák

Zrození hradu. k technologii počáteční fáze nedokončeného hradu . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

u Újezdu u kunštátu

Pavel Šimeček

Hrady a šlechtické predikáty a jejich záměny v pramenech i historiografii . . . . . . . . . . . . 122

David Papajík

Středověké a raně novověké chladné zbraně ze sbírek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

městského muzea v moravském krumlově

Petr Žákovský

Zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189

HRADY_Kniha.indb 3 14.7.11 12:53


HrAD JAko tecHNIcký ProBLéM. technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel

4

Vzpomínka na PhDr. Jiřího kohoutka, cSc.

Slovo úvodem

celá řada brněnských institucí (klub Augusta Sedláčka – pobočka Brno, Archeologický ústav

Moravského zemského muzea v Brně, Ústav archeologické památkové péče Brno, Ústav antropolo

gie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fa

kulty Masarykovy univerzity, Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Brně, Archeo

logický ústav Akademie věd Čr Brno, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně) uspořádala v úterý

dne 20. listopadu 2007 jednodenní kolokvium „Hrad jako technický problém. technologie a formy

výstavby středověkých opevněných sídel“, jehož téma nazrávalo několik let, až se stalo aktuálním.

Vzhledem k tomu, že kolokvium se konalo v době, kdy předčasné úmrtí Jiřího kohoutka bylo velmi

živé, bylo do jisté míry spojeno i s jeho jménem. Na kolokviu byla přednesena celá řada příspěvků,

z nichž většina je zařazena v tomto sborníku vydaném péčí Ústavu archeologie a muzeologie Filozo

fické fakulty Masarykovy univerzity jako vzpomínka na našeho kolegu a přítele.

josef Unger

HRADY_Kniha.indb 4 14.7.11 12:53


HrAD JAko tecHNIcký ProBLéM. technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel

5

Vzpomínka na PhDr. Jiřího kohoutka, cSc.

Vzpomínka na phdr. jiřího kohoutka, cSc.

(30. 7. 1952 – 5. 11. 2007)

Narodil se ve Zlíně (tehdy to býval Gottwaldov), kde absolvoval také gymnázium (1968–1972).

od dětství ho fascinovala historie, především hrady, bitvy a rytíři. Již na základní škole začal navště

vovat kroužky mladých historiků, které pořádalo tehdejší oblastní muzeum. Zlín a Valašsko nebylo

po této stránce příliš inspirativní, ale rád jezdil do Ivančic, odkud pocházela jeho maminka. Bylo pak

zcela logické, že začal studovat historii a archeologii v Brně (1972–1977). Během posledního roku

studia (1976) již nastoupil jako archeolog v oblastním muzeu jihovýchodní Moravy v Gottwaldově,

kam za ním přišla o rok později jeho manželka Jana Langová, orientující svůj zájem na pravěk a an

tropologii, takže svoji odbornost mohl upřít především na středověk a problematiku hradů. Do roku

1990 prozkoumal – většinou s pomocí mladých dobrovolníků z Hnutí Brontosaurus – prostřednic

tvím zjišťovacích sondáží nebo systematického výzkumu šestnáct zaniklých hradních lokalit v regi

onu jihovýchodní Moravy. Nejvýraznější stopu zanechal na Brumově a Lukově. Zvláště brumovský

hrad doslova vstal ze sutin a zřícenina je upravena tak, že je vhodně využívána ke kulturním akcím.

ostatně již samo otevření upraveného hradního areálu bylo velkolepou akcí. Změny zaměstnavatele

po roce 1990, kdy přešel do Archeologického ústavu Akademie věd Čr a později do Ústavu archeo

logické památkové péče, pro něj sice znamenaly změnu náplně práce, protože se musel intenzivněji

věnovat záchranným výzkumům souvisejícím s rozsáhlou stavební činností nejen na východní Mora

vě, ale nikdy neodešel z míst, která měl rád, kde vyrůstal a kde měl své přátele. I nadále spolupracoval

s lidmi kolem muzeí v Napajedlích, otrokovicích i Slavičíně, pro něž pořádal exkurze a přednášky.

Z archeologického hlediska nesmazatelnou stopu zanechal v Uherském Hradišti, Uherském Brodě,

Přerově a Starém Městě u Bruntálu. Byl také aktivním členem klubu Augusta Sedláčka, v němž

jsou organizováni zájemci o hrady z celé republiky. Možnosti poznávání zahraničí, které se otevřely

po roce 1990, využil vrchovatě. S členy klubu, ale často s manželkou cestoval po vlastech českých

i mnoha zemích, a kde to bylo možné, vždy navštěvoval hrady, ať se již jednalo sídla tamní šlechty či

křižáků (Řecko, Itálie, Francie, Maroko, egypt, Sýrie, Libanon, Jordánsko, turecko).

Výsledky jeho odborné práce jsou uloženy v desítkách nálezových zpráv a článků. Poznatky

o hradech jihovýchodní Moravy uložil v krásně vypravené knize vydané roku 1995. Sondáž a po

vrchový průzkum na mnoha lokalitách často doplnily a pozměnily dosavadní znalosti. Zvláště

cenné je, že spolu s Pavlem Šimečkem dovedl představu o podobě některých hradů do grafické

rekonstrukce. Doplňkem publikace Hrady jihovýchodní Moravy je pak práce publikující katalog

nálezů z hradů včetně krásného souboru kachlů z rožnova. Další oblastí zájmu Jiřího kohoutka

bylo období slovanské. Zkoumal celou řadu mohyl a je škoda, že poslední výzkum na klášťově,

kde se mu podařilo objevit unikátní pohanské obětiště z první poloviny 9. století, datované velkým

množstvím cenných nálezů, již nedovede k vyhodnocení a publikaci.

Jiří kohoutek byl archeologem tělem i duší. terénní výzkum organizoval často ve spolupráci

se zájemci o přírodu a tramping, což za minulého režimu vyvolávalo podezření Státní tajné bez

pečnosti, především na Lukově. Přesto můžeme říci, že ten socialismus jen neproplakal. Jirka byl

totiž výborný společník a fabulátor, který z celkem banální příhody vypravěčsky upravil ohromný

příběh, při jehož poslouchání se tajil dech i bránice.

Místo Jiřího bude dlouho prázdné a jeho dílo nedokončené. Bude chybět východomoravské

archeologii, zájemcům o hrady, na konferencích a především rodině, ale na druhé straně mu bylo

dopřáno prožít svůj život tak, jak si přál. Jeho památce je věnován i tento sborník příspěvků z kon

ference o hradech v Brně, které se bohužel nemohl zúčastnit.

HRADY_Kniha.indb 5 14.7.11 12:53


HrAD JAko tecHNIcký ProBLéM. technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel Stavební podoba jádra hradu Skály

6

Stavební podoba jádra hradu Skály

Ludvík Belcredi

abstrakt: Archeologický výzkum hradu Skály, pocházejícího z let 1384 až 1440. typologicky ho nelze za

řadit do žádné přihrádky, neboť jeho obvod tvoří ze tří stran skalní bloky. Mohutnou, téměř 3 m silnou zdí je

rozdělen na dvě části. Dosud byl ukončen výzkum horní části, kde byly odkryty pozůstatky tří kamenných

budov a jedné se srubovou konstrukcí, pocházející však až z pozdějšího období. Díky zachování trámových

lůžek a dalších indicií bylo možné rekonstruovat stavební podobu jednotlivých budov, které byly ztotožněny

s dvoupatrovým palácem, u něhož byla na skále situována věž s prevetem, s patrovým purkrabstvím a stavbou

kontrolující přístup na hradby. Byla zjištěna řada stavebních detailů a nalezeno velké množství archeologic

kých nálezů. odkryta byla též cisterna a mimo hlavního vstupu i zadní branka vedoucí z paláce do skalní

průrvy, která byla opatřena brankou i na vnější straně.

klíčová slova: Výzkum – hrad – zástavba – stavební podoba – nálezy.

construction type of the core of Skály castle

abstract: Archaeological research into Skály castle, dated to 1384–1440.

In terms of typology, the castle is difficult to classify since three sides of its perimeter consist of blocks of rock.

A mighty wall, almost 3 metres thick, divides the castle into two parts. research into the upper section is now

complete; it has revealed the remains of three stone buildings and one more recent log construction. thanks

to the preservation of beam beds and further evidence it was possible to reconstruct the appearance of the

individual buildings. they have been identified as a two-floor palace with a tower including a privy on a rock

next to it, a single-floor burgrave’s office and a construction guarding access to the castle walls. A number of

construction details and archaeological finds have come to light, including a water tank and a back gate lead

ing from the palace to a rocky gap, provided with another gate on the outer side.

key words: research – castle – built-up area – construction type – finds.

Před zahájením archeologického výzkumu v roce 1996 byla upomínkou na místo, kde hrad

Skály stával, pouze branka s vyzdívkou, uzavírající úzkou skalní průrvu, a nedaleko ní ze závalu

vyčnívající 190 cm vysoké a stejně tak dlouhé zdivo (obr. 1). Vše ostatní bylo překryto mohutnými

vrstvami sutin, které jak jsme později zjistili, v nejexponovanějších místech dosahovaly až 500 cm

závalu. teprve s jejich odstraňováním se postupně objevovaly zbytky zdí ukazující na záměry sta

vitele hradu v druhé polovině 14. století. Zároveň jsme bohužel museli konstatovat, že jeho likvi

dátoři si při bourání dali opravdu záležet a většinu stěn podkopali velmi nízko nad zemí.

V roce 2003 byl výzkum horní části hradu téměř hotov, a proto jsem mohl na semináři vě

novanému problematice hradů informovat o jeho vnitřním členění a podat také velmi barvitou

a dobře doloženou historii hradu, publikovanou v nedávné době již velmi podrobně (Belcredi

2002, 32–45; 2010, 346–370). ta začíná roku 1384, kdy je hrad prvně zmiňován v souvislosti

s odkazem jeho zakladatele Archleba ze Stařechovic, který ho převedl na své syny erharta a Jana.

Dále se v pramenech setkáváme pouze s erhartem, používajícím již predikátu ze Skal, významnou

osobností své doby, který zemřel v roce 1415. ten ustanovil poručníkem svých nezletilých dcer

HRADY_Kniha.indb 6 14.7.11 12:53


HrAD JAko tecHNIcký ProBLéM. technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel Stavební podoba jádra hradu Skály

7

erharta Pušku z kunštátu, který však vdovu

po erhartu ze Skal i s dětmi z hradu vypudil

a usadil v něm svoji loupežnou družinu. ta tu

zůstala až do jeho smrti v roce 1419 (Hoffmann

1988, 56–64). V období husitském zde zřejmě

dlela prohusitská posádka a v roce 1439 se

na hradě setkáváme s početnou družinou tá

boritů vedenou hejtmanem Janem z Brezan

(Břežan). V dolní části nádvoří u kuchyně bylo

nalezeno jeho záměrně poškozené pečetidlo

(Belcredi–Ustohal–Doležal 2006, 116–118).

ten se hradu následujícího roku za odstupné

vzdal, ale část posádky zůstala, proto musel

být dobyt a následně zbořen. Architektonické

členění horní části hradu zcela vycházelo z te

rénní konfigurace, neboť ke stavbě bylo ojedi

nělým způsobem využito skalních bloků. Svojí

podobou se blíží hradům s plášťovým zdivem,

avšak v tomto případě tvoří plášť ze tří stran

místo zdiva skály. Jeho dispozici nelze přiřadit

do žádné typologické přihrádky (Plaček 2001,

570). téměř v polovině jeho padesátimetrové

délky jej mohutná zeď rozděluje na dvě části,

které se od sebe též značně liší výškově.

V podélné ose východ – západ, na ploše

29 × 9 až 18 m, byla ke každé skalní stěně při

stavěna jedna budova a pouze volná jižní stra

na byla přehrazena téměř 300 cm silnou zdí, která tak oddělila dolní část hradu. Práh brány do hor

ní části byl o 400 cm níže oproti vstupu do paláce stojícího na opačné straně, nádvoří bylo tudíž

dosti šikmé. Dvě stavby byly zasazeny, stejně jako hrad sám, mezi tři skalní bloky a pouze jednu

jejich stranu tvořilo kamenné zdivo (obr. 2; stav. obj. č. 1 a 4). Na ostatních stranách bylo kamene

užito jen k přezdění otvorů ve skalních průrvách a k nadezdění skal, třetí stavba (stav. obj. č. 2)

se přimykala ke skále na dvou stranách a dvě další byly zděné. Na jižní straně byla skála natolik

vysoká a kompaktní, že stačilo pouze využít její korunu a dozdít obvodovou hradbu, která dále

navazovala na palác v úrovni druhého patra, čímž zároveň tvořila jeho stěnu. Na východní straně

dokonce výška skal přesahovala i střechu paláce, proto zde nebyla nutná ani stavba obvodové

hradby. Na severní straně byla skála výrazně nižší s mnoha puklinami, které bylo nutné vyzdít.

Jako stavebního kamene bylo použito místní okaté ortoruly získané při úpravě skal a jejich

přizpůsobování potřebám stavebníků a také ruly s drobnější zrnitostí, jejíž výstupy se nacházejí

v okolí hradu. Použití těchto dvou druhů kamenů je na pohled zjevné, protože okatá ortorula tvo

ří neforemné, těžko opracovatelné tvary, kdežto méně zrnité ruly se štípou v deskách, které byly

využity k vyrovnávání zdiva, vždy po položení čtyř až pěti vrstev kamenů okaté ortoruly. kromě

nich se zde objevují i velké křemeny, které vypadávají z rul, a jsou tudíž také místního původu,

na ostění bylo užito pískovců a vápenců, jež bylo ale nutné dovážet ze vzdálenosti větší než 10 km.

obr. 1. Přezděná skalní soutěska s brankou do budovy

č. 1. Pohled od východu.

Abb. 1. Ausgemauerte Felsenschlucht mit tor zum

Gebäude Nr. 1. Blick von osten.

HRADY_Kniha.indb 7 14.7.11 12:53


HrAD JAko tecHNIcký ProBLéM. technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel Stavební podoba jádra hradu Skály

8

U zmíněných tří staveb si můžeme dovolit i interpretaci jejich funkcí. Vzhledem k tomu, že

u dvou jsou doklady o jejich vybavení kachlovými kamny, a vzhledem k jejich celkové podobě

se lze domnívat, že se jednalo o stavby obytné. Větší z nich, zasazenou do nejzazšího východního

koutu nádvoří, můžeme ztotožnit s palácem, menší, nacházející se při severní straně, pak s funk

cí správní, tedy s purkrabstvím. Není pochyb o tom, že i hrady podobného rozsahu, ba i menší

tvrze, měly své purkrabí (Štěpán 1995, 151). třetí budova, stojící na protější, tedy jižní straně

(stav. obj. č. 2), neměla charakter obytný, ale nejspíše komunikačně-obranný, protože chráni

la výstup na věž či věžici nad hlavní bránou a zároveň zřejmě poskytovala i útočiště strážným.

Poslední stavba horního hradu pochází až z pozdějšího období a jednalo se o stavbu pouze sru

bové konstrukce přistavěnou k dělicí stěně na místě, kde bylo původně dosti velké prostranství. Dendrochronologický rozbor trámů z této stavby prokázal, že byla postavena v roce 1425, vznikla

tedy v době, kdy na hradě sídlila prohusitská posádka. Její jižní a větší část sloužila jako kuchy

ně, severní, menší tvořila přístřešek u brány (obr. 2; stav. obj. č. 3). Dále jsme v prostoru nádvoří

odkryli cisternu (obj. č. 5) a na nádvoří (obj. č. 6) zjistili úpravy převážně související s regulací

průtoku vody nasměrovaného do kanálu procházejícího jižní zdí a zajišťujícího její odtok z horní části hradu. Funkce a provoz tohoto zařízení byl velmi důležitý, neboť pokud by z ní voda nemohla

odtékat, jistě by působila velké problémy. Je důkazem, že se při stavbě této zdi již s touto potřebou

počítalo. Další stavební úpravy byly provedeny v soutěsce, kterou bylo možné projít brankou z pa

láce na příkrý svah nad říčku Fryšávku (obj. č. 7). V rekonstrukci budov můžeme pokračovat ještě

obr. 2. Půdorys horní části hradu s vyznačením hlavních objektů v plánku. 1 – palác; 2 – budova s výstupem

na hradby; 3 – kuchyně; 4 – purkrabství; 5 – cisterna; 6 – nádvoří; 7 – soutěska. Legenda ke grafice: 1 – skalní

masiv; 2 – kamenné zdivo; 3 – rozval kamenného zdiva; 4 – skalní převis; 5 – ohniště; 6 – trámy; 7 – odkalovací

nádrž; 8 – hlavní vstup; 9 – zadní východ; 10 – body pětimetrové a metrové čtvercové sítě.

Abb. 2. Grundriss des oberen teils der Burg mit eingezeichneten Hauptobjekten. 1 – Palas; 2 – Gebäude mit

Zugang zur ringmauer; 3 – küche; 4 – Burgvogtei; 5 – Zisterne; 6 – Hof; 7 – Schlucht. Legende zur Grafik: 1 –

Felsenmassiv; 2 – Steinmauerwerk; 3 – eingefallenes Steinmauerwerk; 4 – überhängender Felsen; 5 – Feuerstelle; 6 –

Balken; 7 – Wassergrube; 8 – Haupteingang; 9 – hinterer Ausgang; 10 – Punkte des Fünf- Meter- und Meterrasters.

HRADY_Kniha.indb 8 14.7.11 12:53


HrAD JAko tecHNIcký ProBLéM. technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel Stavební podoba jádra hradu Skály

9

dále. Především díky trámovým lůžkům, ale i dalším reliktům, zachovaným na zdech, skalách

a ve vyzdívkách jejich mezer, můžeme uvažovat o vertikálním uspořádání budov a jejich pravdě

podobné podobě. Ne u všech staveb jsou tyto informace doloženy ve stejné kvalitě, ale na základě

zjištěných faktů jsme schopni si o nich udělat dosti reálnou představu.

dělicí zeď s branou

téměř 300 cm silná dělicí zeď byla zasazena mezi skály vzdálené od sebe na vnitřní straně

10,3 m. V její severní části byla situována brána o šířce 180 cm, která se na vnější straně zužovala

na 120 cm. Byla postavena mírně excentricky, protože její jižní strana je o 10 cm kratší než severní

(280 a 290 cm). Na hraně vstupu byla opatřena 10 cm zvýšeným kamenným prahem o šíři 60 cm.

Po obou stranách vnitřní hrany prahu byly ve zdivu otvory velikosti 20 × 30 cm, hluboké na jižní

straně 30 cm a na severní 53 cm. Přímo nad nimi, ve výšce 80 cm nad podlahou, byly po obou

stranách ve zdivu další otvory, jejichž funkci můžeme naprosto jistě ztotožnit se zabezpečováním

dveří závorou. Velmi dobře se dochoval otvor na jižní straně. Byl hluboký 165 cm a trám, který se

do něho zasouval, mohl mít rozměr až 20 × 20 cm . k jeho délce musíme připočítat ještě 40 cm šíř

ky lavice, která byla na této straně vstupu, 60 cm nad podlahou. celková délka trámu tvořícího zá

voru mohla dosahovat až 205 cm. Lavice měřila 170 cm a byla ohraničena na vnitřní straně 55 cm

zdiva a na vnější 60 cm zúžením vstupu. Ve vzdálenosti 20 cm od vnitřní hrany prahu směrem ven

byly po obou jeho stranách ve zdivu 4 cm široké mezery hluboké 23 cm, na jejichž spojnici byla

v prahu řada zásahů v podobě důlků a nepravidelných oválných jamek. Na severní straně se díky

blízkosti skály dochovalo zdivo do větší výše, takže se zachoval i náběh klenby s otisky kamenů,

které ji tvořily. Výšku brány proto můžeme odhadnout celkem spolehlivě na 220 cm. Na podlahu

byly položeny ploché kameny s vyšším obsahem slídy a pod nimi se nacházely neforemné kameny

okaté ortoruly tvořící zdivo stěny.

Přístup do horní části hradu si lze představit následně. Přede dveřmi byl 60 cm široký prostor.

Ve vzdálenosti 40 cm od jeho vnějšího okraje mohla být osazena spouštěcí mříž, která by zapadala

do otvorů nad prahem a od níž mohou pocházet nalezené jamky. Za ní se ve vzdálenosti 20 cm

nacházely dveře o velikosti asi 170 × 230 cm. Dveře se otevíraly dovnitř a k severu vzhledem

k umístění otvorů pro závoru. Při uzavření dveří mohla závora, s přihlédnutím ke své délce, spočí

vat ve zdi na obou stranách ještě 17,5 cm. Mimo to bylo možné dveře zabezpečit pravděpodobně

ještě dalším trámem, který se zasunoval do otvorů při podlaze a při otevírání dveří jej bylo nutné

odstranit. Proto musela být jeho délka taková, aby ho bylo možné vyjmout, což zřejmě umož

ňovalo zvýšení otvorů. Strážný měl k dispozici kamennou lavici a chránil ho zaklenutý prostor

o rozměru 180 × 240 cm. Východní strana brány byla zřejmě otevřená, teprve později byla podél

dělicí zdi vybudována srubová stavba kuchyně, opatřená v místě brány předsíní, kde si strážní

rozdělávali i menší oheň.

Stavební objekt č. 1

Díky trámovým lůžkům zachovaným na několika místech a v různých úrovních nad sebou je

podoba této stavby nejlépe interpretovatelná. Funkčně jsme ji ztotožnili s palácem. Jak již bylo

zmíněno, tři její strany tvořily skály, čtvrtá, obrácená k západu do nádvoří, byla zděná a u země sil

ná 190 cm. Hlavní poznatky o vertikálním uspořádání této budovy dokládají především vyzdívky

skalních mezer při obou krajích východní stěny (obr. 3), jelikož mezi skalními bloky, které tvořily

jižní a severní stranu a skálou na východní straně byly mezery, které bylo nutné vyzdít. V mezeře

HRADY_Kniha.indb 9 14.7.11 12:53


HrAD JAko tecHNIcký ProBLéM. technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel Stavební podoba jádra hradu Skály

10

mezi východní a severní skálou se nacházela

již zmíněná branka do soutěsky. ta umožňo

vala obyvatelům paláce a horní části hradu ho

nenápadně opustit, aniž by museli jím celým

procházet (obj. č. 7; obr. 4).

Ve vyzdívce nad brankou se zachovala vel

ká trámová lůžka prvního i druhého patra, a do

konce i lůžka stropních trámů druhého patra

(obr. 5a, b). V opačném rohu této strany začíná

vyzdívka až nad úrovní stropu prvního patra,

neboť tak vysoko zde zasahuje skála. V ní se

mimo lůžek podlahy a stropu druhého patra za

chovala i lůžka, která byla součástí konstrukce

krovu. Proti ní dodnes stojí část západní zdi,

v níž zejí otvory trámových lůžek podlahy prv

ního patra (obr. 6). Díky těmto informačním

zdrojům můžeme spolehlivě konstatovat, že

tato budova měla tři podlaží, jejichž výšky jsou

přesně identifikovatelné, a dokonce uvažovat

i o konstrukci krovu s pultovou střechou.

Do paláce se vstupovalo z nádvoří dveřmi

umístěnými ve středu západní zdi. Podlaha pa

láce byla 40 cm nad úrovní dvora, nasypaná ze

mina však dosahovala až 10 cm pod práh.

o podobě vstupu hovoří jedinečný nález

dvou profilovaných ostění, které byly nalezeny

ještě spojené maltou s částmi zdiva ve vzdále

nosti 245 až 280 cm před čelní zdí (obr. 7). Větší

z nich má velikost 68 × 38 × 30 cm a ve druhém

je polokruhový otvor, zřejmě po závěsové sko

bě. Šířka vstupu byla 125 cm a na jižní straně se

v síle zdiva zachovaly dva opracované kameny.

Dalším zajímavým nálezem zde byly úlomky

zvonu. Je pravděpodobné, že vstup byl překlenut

stejným ostěním, jaké bylo užito na jeho stranách.

Dveře byly patrně na vnitřní straně zdi a otevíraly

se dovnitř. V závalu před vstupem jsme nalezli

další opracované stavební články z velmi jemné

ho pískovce, z nichž některé se ale už zcela dro

bily. Na dvou kusech se dochovalo několik důlků

nad sebou a další masivnější byl opatřen otvorem

pro nasazení závěsu. Několik dalších plochých

pískovcových kamenů mohlo být pozůstatkem

po parapetních deskách či překladech.

obr. 3. Východní stěna budovy č. 1 se dvěma vyzdív

kami. Pohled od západu.

Abb. 3. ostwand von Gebäude Nr. 1 mit zwei

Ausmauerungen. Blick von Westen.

obr. 4. Branka ze stav. obj. č. 1 do obj. č. 7. Pohled

od jihozápadu.

Abb. 4. tor von Gebäude Nr. 1 in raum Nr. 7. Blick

von Südwesten.

HRADY_Kniha.indb 10 14.7.11 12:53


HrAD JAko tecHNIcký ProBLéM. technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel Stavební podoba jádra hradu Skály

11

Ačkoliv byl zával na severní straně paláce mocný 250 cm a směrem k jihu dosahoval až 290 cm,

již 30 cm pod povrchem jsme v něm nalezli groš Václava IV. Zával byl složen převážně z neforem

ných kamenů, ale i celých bloků zdiva, které i po staletích vykazovaly značnou soudržnost.

Podlahu tvořila jílová vrstva, místy vypálená do značné tvrdosti, nanesená na skálu s mnoha ne

rovnostmi, vzniklými při jejím odsekávání. V prostoru obou vstupů byla položena dlažba z velkých

plochých kamenů, které v severozápadním rohu dokonce vystupovaly 20 cm nad její úroveň. Na ní

se nacházely zbytky trámů a vypálené mazanice, jež zde spočinula druhotně a která jen místy dosa

hovala až 20 cm. Nebyla kompaktní, ale velice sypká, zbarvená žárem rudě až fialově. Na podlaze

při severní skále, ve vzdálenosti 100 cm od severovýchodního rohu, byla nalezena vrstva kamenů

pojených propáleným jílem i vápennou maltou, které spolu vytvořily kompaktní hmotu. Pod ní se

zachovaly části trámů a desek, a proto se můžeme domnívat, že sem propadla z prvního patra (obr. 8)

podesta kachlových kamen. Její původní velikost mohla být 125 × 150 cm a v jejím tělese byl obje

ven měděný medailonek s reliéfem hlavy krista, zřejmě sem uložený jako votivní dar při stavbě ka

men (Belcredi–Ustohal–Doležal 2006, 119 ). Zbytky stropu, ze kterého se zachovalo křížení trámu

a desek, se nacházely na ploše 200 × 80 cm. Největší trám měl velikost 36 × 16 × 60 cm a křižující

deska 40 × 20 o mocnosti 2 cm. Pod podestou byl do vzdálenosti 130 cm od skály dochován velmi

obr. 5a , 5b. Vyzdívka severní strany východní stěny budovy č. 1 s brankou a s trámovými lůžky. 5a: pohled od západu.

5b: 1 – skalní masiv; 2 – kapsy pro uložení stropních a střešních trámů; 3 – body pětimetrové a metrové čtvercové sítě.

Abb. 5a, 5b. Ausmauerung der Nordseite der ostwand von Gebäude Nr. 1 mit tor und Balkenlager. 5a: Blick von

Westen. 5b: 1 – Felsenmassiv; 2 – taschen zur Lagerung der Decken- und Dachbalken; 3 – Punkte des Fünf-Meter

und Meterrasters.

HRADY_Kniha.indb 11 14.7.11 12:53


HrAD JAko tecHNIcký ProBLéM. technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel Stavební podoba jádra hradu Skály

12

hladký výmaz podlahy, ukazující její podobu

v době existence hradu. ostrou konturou se před

podestou projevoval okraj spáleniště, který za

bíral prostor zhruba 200 × 300 cm. obsahoval

zbytky trámů s mnoha hřebíky, velkým množ

stvím červeně propálené mazanice, ale též skle

něnou kuličku a měděný plíšek. Ve vzdálenosti

230 cm od branky proťala zával ve směru se

ver – jih stará sonda necelých 100 cm široká

a téměř 300 cm dlouhá, která zničila jižní okraj

podesty kachlových kamen, ale až na podlahu

nedosáhla. Pod ní byla nalezena plochá lžíce

s tordovanou rukojetí, na okraji sondy šip

ka s tulejkou a v jílové hmotě podlahy šipka

s trnem. Zdaleka se nejedná o jediný železný

předmět nalezený ve výmazech. Zlatý prsten,

který byl v závalu nad podlahou, sonda minula

o 30 cm (Belcredi–Ustohal–Doležal 2006, 118 ).

I když sonda vyhlížela profesionálně a vyhlou

bení bylo jistě pracné, jejího autora se nám ne

podařilo zjistit.

rozměr přízemí této budovy byl u podla

hy 600 × 900 cm. Vpravo od vstupu z nádvoří,

téměř v samotném středu přízemí, jsme nalez

li tordovaný kruh, zřejmě klepadlo a držadlo

dveří v jednom, a kování závěsu dveří, o metr

dál se nacházela petlice a závěsová skoba. Je

jisté, že tyto nálezy jsou dokladem existence

dveří. Pokud nepocházejí ze vstupních dveří,

pak mohou být dokladem rozdělení přízemního

prostoru na dvě části nejspíše dřevěnou či dře

vohlinitou příčkou. tomu by odpovídalo i roz

místění ostatních nálezů pocházejících přede

vším z jižní poloviny i zatesání skalního výstu

pu přiléhajícího k východní skále (obr. 8). Bylo

by to navíc i logické, protože severní polovina mohla být využívána jako komunikace mezi oběma

vstupy, i když pravděpodobně tu příliš velká frekvence pohybu nebyla. Jižní by mohla byt nástup

ním prostorem do pater paláce, kde by bylo možné i uzavřeně skladovat různé potřeby. Příčku

by mohla též dokládat jasná kontura spáleniště začínající na jižní straně vstupu ze dvora a jdoucí

180 cm téměř v přímce. Byla v zákrytu se zarovnanou skálou začínající 350 cm od zdi, která po

kračovala až k východní skále, na kterou mohla navazovat. Můžeme říci, že síla příčky byla asi

30 cm. Nelze ani vyloučit, že předměty pocházely z poklopu prvního patra nebo od dveří vedou

cích na schodiště. Další rozsáhlé spáleniště bylo při jižní skále. Zabíralo plochu 150 × 130 cm

a před ním se nacházela od velkého žáru do ruda přetavená skála o velikosti 30 × 80 cm.

obr. 6. Jižní část západní stěny s trámovými lůžky

prvního patra a střílnou. Pohled od severovýchodu.

Abb. 6. Südteil der Westwand mit Balkenlager des ersten

Stockwerks mit Schießscharte. Blick von Nordosten.

obr. 7. Část ostění vstupu do budovy č. 1.

Abb. 7. teil der Laibung des eingangs in Gebäude Nr. 1.

HRADY_Kniha.indb 12 14.7.11 12:53


HrAD JAko tecHNIcký ProBLéM. technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel Stavební podoba jádra hradu Skály

13

otázkou je osvětlení přízemí. Podle zachovaného bloku západní stěny, která na vnitřní stra

ně končí téměř v pravidelné svislé linii ve vzdálenosti 220 cm od vstupu se zdá, že zde mohla

být úzká, ale poměrně vysoká okna. Přízemí ale mohlo být i zcela bez oken. Výška přízemí byla

290 cm po spodní okraj trámových lůžek, což představuje 320 cm po strop tvořený masivními,

snad až 5 cm silnými fošnami. tuto výšku bylo nutné překonat schodištěm. Při výšce stupně ko

lem 17 cm a jeho přibližné délce 28 cm byla délka schodiště necelých 500 cm. Vzhledem k tomu,

že po něm nebyly nalezeny žádné pozůstatky, je nutné se domnívat, že bylo dřevěné a vzhledem

k situaci v přízemí se nejspíše skládalo ze dvou částí. Logicky by byla první část nasměrována

na kameny v jihovýchodním rohu do výše 100 cm, kde by se lomilo a podél skály stoupalo v délce

obr. 8. Půdorys přízemí budovy č. 1 s vyznačením nálezů. 1 – kamenné zdivo; 2 – skalní masiv; 3 – stará sonda;

4 – trámy a desky; 5 – propálená mazanice – podesta kachlových kamen; 6 – vymezení prostoru paláce; 7 – skalní

bloky ve spádu terénu; 8 – zaklenutý prostor branky; 9 – vstup; 10 – body pětimetrové a metrové čtvercové sítě;

11 a 13 – vyznačení místa nálezů; 12 – označení počtu kusů nad jeden; 14 – zahloubené místo. Nálezy: 1 – prsten;

2 – medailonek; 3 – lžička; 4 – šipka s trnem; 5 – šipka s tulejí; 6 – plechové pláty; 7 – petlice; 8 – dveřní skoba;

9 – zdobená ostruha; 10 – dveřní závěs; 11 – kruh – klepadlo; 12 – skoba; 13 – přezka; 14 – podkova; 15 – nůž; 16 –

závěsová skoba; 17 – přetavené střepy; 18 – hřebíky a klínce; 19 – úlomky zvonu.

Abb. 8. Grundriss des erdgeschosses von Gebäude Nr. 1 mit eingezeichneten Funden. 1 – Steinmauerwerk; 2 –

Felsenmassiv; 3 – alte Sonde; 4 – Balken und Bretter; 5 – verbrannter Lehmbewurf – Podest des kachelofens;

6 – Abgrenzung des Palasraumes; 7 – Felsblöcke im Geländegefälle; 8 – gewölbter raum des tors; 9 – eingang;

10 – Punkte des Fünf-Meter- und Meterrasters; 11 und 13 – eingezeichnete Fundstellen; 12 – kennzeichnung

der Stückanzahl von mehr als eins; 14 – eingetiefte Stelle. Funde: 1 – ring; 2 – Medaillon; 3 – Löffel; 4 – Pfeil

mit Dorn; 5 – Pfeil mit tülle; 6 – Blechplatten; 7 – Schließhaken; 8 – türklammer; 9 – verzierter Sporn; 10 –

türvorhang; 11 – ring-klopfer; 12 – klammer; 13 – Schnalle; 14 – Hufeisen; 15 – Messer; 16 – einhängeklammer;

17 – eingeschmolzene Scherben; 18 – Nägel und Bolzen; 19 – Bruchstücke einer Glocke.

HRADY_Kniha.indb 13 14.7.11 12:53


HrAD JAko tecHNIcký ProBLéM. technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel Stavební podoba jádra hradu Skály

14

dalších 400 cm na úroveň prvního patra (obr. 9,

10). Jelikož při obou krajích patra máme jasně

doložena trámová lůžka, muselo být schodi

ště zaústěno v jeho střední části při východní

straně. Jak jsem se již zmínil, jihovýchodní roh

zabírají skalní bloky, které dosahují postupně

výšky až 200 cm. Jsou trojúhelníkovitého tvaru

začínajícího 220 cm od rohu na jižní a 400 cm

na východní straně.

trámová lůžka prvního patra se zachovala

na třech místech. Ve vyzdívce nad soutěskou

byla situována tři lůžka o rozměru 30 × 30 cm

a hloubce 60 cm, některá jsou dnes značně

poškozená a vylámaná (obr. 5a, b). První je

ve vzdálenosti 100 cm od skály, neboť ta je

ve svém středu vypouklá, což tento trám musel

akceptovat, druhé lůžko je 70 cm od prvního

a třetí ve vzdálenosti 60 cm. Vzdálenost po

sledního lůžka od skály tak je 290 cm a zdivo

končí 380 cm od severní strany v místě, kde

východní skála vybíhá do místnosti. Další část

zdiva, které postupně navazovalo na skálu, je

vylámáno, ale je možné se domnívat, že zde

bylo osazeno ještě jedno lůžko.

Jeden trám byl uchycen do spáry skály

na opačné straně této stěny přímo v jihový

chodním rohu . Že v tomto patře byly s určitostí

uloženy i další trámy, nám dokládají čtyři lůž

ka v zachovalém bloku protějšího západního

zdiva (obr. 6). to zůstalo stát v délce 275 cm

a výšce 410 cm. také tato lůžka mají rozměr

30 × 30 cm a hloubku 65 až 80 cm a jsou velice

blízko u sebe. tři z nich se dochovala celá, ze

čtvrtého se zachoval jen otisk jedné strany, pro

tože zdivo je v tomto místě odlomeno. První

lůžko je umístěno 72 cm od skály, druhé pou

hých 28 cm od něho, třetí 30 cm od druhého

a čtvrté 46 cm od předcházejícího. Vzdálenost

mezi středními trámy patra by tak činila

430 cm. Pokud by však trámy pokračovaly

až k předpokládané příčce doložené okrajem

spáleniště, pak by se vzdálenost středových

trámů zmenšila na 230 cm, což je potřebná ve

likost pro vyvedení schodů do patra a podchozí

obr. 9. Půdorys přízemí budovy č. 1 s vyznačením trá

mů stropu, vstupů a předpokládaného umístění schodů

do prvního patra.

Abb. 9. Grundriss des erdgeschosses von Gebäude Nr.

1 mit eingezeichneten Balken der Decke, eingänge und

der vermutlichen Lage der treppen zum 1. Geschoss.

obr. 10. Řez budovou č. 1.

Abb. 10. Schnitt durch Gebäude Nr. 1.

HRADY_Kniha.indb 14 14.7.11 12:53


HrAD JAko tecHNIcký ProBLéM. technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel Stavební podoba jádra hradu Skály

15

výška člověka. Na žádném místě paláce se nezachovala trámová lůžka proti sobě. Zatímco v téměř

zcela ubourané severní polovině západní stěny proti lůžkům nad brankou je můžeme předpokládat

se stoprocentní jistotou, proti lůžkům v jižní zdi je jen hladká skála (obr. 3). Doložené trámy však

musely být někde ukotveny. Jelikož nebyly uchyceny do skály, musela být na této straně vybudo

vána zděná nebo dřevěná podpěra založená na zde uložených skalních blocích dosahujících výšky

již zmíněných 200 cm (obr. 9, 10).

Jak bylo uvedeno, je západní zeď od čtvrtého lůžka na vnitřní straně odlomena téměř svisle

skoro až k podlaze. Na vnější straně je zdivo šípovitě vybouráno do poloviny své síly a lom smě

řuje šikmo ke skále. Jedná se o jedinečný doklad podkopání zdiva při demolici hradu, kdy ale

zeď v návaznosti na skálu a vzhledem ke své síle zůstala stát. Zbývajících 220 cm ke vstupu je

zeď zachována do výše pouhých 40 až 45 cm. V místě, kde stávalo ostění, následuje zlom téměř

až na úroveň podlahy a zde se zachovaly jen dvě vrstvy kamenů. Skála na jih od této zdi směrem

vzhůru a k západu ustupuje, takže ve výšce 400 cm a na vnější straně musela být zeď výrazně delší

než při podlaze a na vnitřní straně. Síla zdi se postupně směrem vzhůru zužuje z původních 190 cm

při podlaze na 175 cm ve 300 cm a ve 410 na 170 cm. V jihozápadním rohu je v šířce 50 cm podél

vnitřní strany zdi vytesána do skály základová spára o délce 300 cm, aby bylo možné zdivo zalo

žit na rovné podloží (obr. 8). Podivné je, že severním směrem od vstupu taková spára vytvořena

nebyla a zeď zde byla posazena na šikmou skálu sklánějící se do nádvoří. Zřejmě také proto z ní

zůstaly zachovány jen sporé zbytky. Ve vzdálenosti 140 cm od skály jsou to dvě vrstvy kamenů,

které v posledních 100 cm se zvedají do výše 40 cm.

První patro paláce bylo bezesporu nejreprezentativnější místností hradu. Zde se přijímaly ná

vštěvy a sloužilo zároveň jako jídelna. Honosnosti místnosti jistě dodávala její výška, stejná jako

v přízemí, mající po stropní desky 315 cm a snad i poměrně velká okna, jistě větší než o další patro

výše (obr. 10). Jediným vybavením tohoto patra, které bylo možné prokázat, byla kachlová kamna

umístěná při severní stěně, asi 100 cm od severovýchodního rohu. Byla sice rozebrána a odvezena

ještě před zánikem hradu, avšak jejich podesta se při zániku hradu zřítila na podlahu přízemí, jak

již bylo popsáno. V jihozápadním rohu místnosti byl ve skále kolem zdi až na její vnější stranu

vysekán prostor, ze kterého byl velmi dobrý výhled do dvora před palácem (obr. 11). Jednalo se

tedy o jakousi strážnici, možná i s funkcí střílny. otesání začínalo 130 cm před zdí uvnitř míst

nosti, největší hloubka činila 100 cm a výška 175 cm a šikmo k zemi a vně se prostor zmenšoval

(obr. 6). V úrovni vnitřního líce zdiva byl široký 95 cm, o 50 cm dále se zužoval na 70 cm a v této

šířce pokračoval až 70 cm za zeď. Zde byl otvor přizpůsoben již jen pro ležícího člověka. V úrovni

vnějšího líce zdi byla ke skále protažena nízká zídka o šířce 30 a výšce 20 cm (obr. 12). Místnost

byla odlámáním skály zvětšena také v jihovýchodním rohu, a tak i vzhledem k odklánějící se skále

na jižní straně bylo první patro o něco málo větší než přízemí.

Lze předpokládat, že schodiště do druhého patra vedlo ve stejném místě jako do prvního, moh

lo však být o něco strmější, a proto kratší, jeho délka mohla být 360 cm (obr. 10, 11). Podlahu dru

hého patra na severní straně nesly opět tři trámy, jejichž lůžka se zachovala ve vyzdívce nad bran

kou (obr. 5a, 5b). Jejich rozměr byl stejný jako o patro níže a zeď v úrovni jejich spodní hrany vy

tváří 25 cm odskok, o který se místnost zvětšila. V důsledku vyklonění severní skály do místnosti

se první lůžko a s ním i ostatní, musela posunout dále od skály. Další dvě lůžka tohoto podlaží jsou

zachována ve zdivu na opačné straně této stěny, které vyplňovalo 125 cm širokou mezeru mezi

skalami v jihovýchodním rohu. tato lůžka jsou rozměru pouze 25 × 25 cm a jen 20 cm hluboká.

První je jen 5 cm od středové skály a druhé 40 cm do něho a 15 cm od rohu. Protější lůžko k němu

HRADY_Kniha.indb 15 14.7.11 12:53


HrAD JAko tecHNIcký ProBLéM. technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel Stavební podoba jádra hradu Skály

16

bylo vytesané do okraje skály na západní stra

ně. Aby bylo možné tento trám položit, musela

být odsekána střední část skály jižní strany tak,

že trám probíhal nad ní a na několika místech

se jí dotýkal (obr. 11). Nad ním skála ustupuje

ještě dále k jihu a záhy končí, takže jižní stě

nu druhého patra tvořilo kamenné zdivo, které

bylo i zdivem obvodovým (obr. 13). V důsled

ku toho byla podlaha tohoto podlaží vysunuta

o 80 cm k jihu, což však neznamená, že se její

plocha nějak výrazně zvětšila, protože zároveň

se do místnosti stále více vykláněla severní stě

na. také její délka byla větší nejen o 25 cm od

skoku na východní straně, ale jak ukazuje zú

žení bloku západního zdiva paláce zachované

ho na severní skále, taktéž na této straně. o ko

lik se zeď zúžila je těžko říci, neboť zmíněný

blok v nejvyšším místě kopíruje rozšiřující se

skálu a na vrcholu je jeho síla 140 cm. Jelikož

ještě ve výšce 410 má 170 cm, je možné před

pokládat, že podobně jako na protější straně byl

odskok široký 25 až 30 cm a spočívaly na něm

trámy podlahy druhého patra. Jeho maximální

rozměr tak můžeme odhadnout na 6,5 × 9,5 m

(obr. 13). Je pravděpodobné, že i druhé patro

bylo opatřeno kachlovými kamny, které stály

ve stejném rohu místnosti jako o patro níže, jen

poněkud více v rohu. o tom vypovídá podélně

vylámaný prostor v přilehlé skále za nimi o ve

likosti 230 × 60 až 140 cm (obr. 13; obj. č. 8).

Jeho dno bylo vylomeno šikmo až na úroveň

podlahy druhého patra, což však zřejmě neby

lo záměrem, neboť jeho spodní část byla opět

vyzděna. Zde se zřejmě nacházela tělesa obou

komínů, pro každá kamna zvlášť. Vzhledem

k jejich váze byla situována na skálu mimo

vlastní stavbu. Zaústění kamen druhého patra

nebyl problém a kouřovod byl jistě vyveden až

v horní části podlaží. komplikovanější byl jistě vývod spodního patra, kde kouřovod zřejmě pro

cházel výplní stěny vyššího patra. toto podlaží sloužilo bezpochyby jako ložnice. o případném

dalším dělení tohoto prostoru doklad nemáme. Mohlo ovšem jít o celodřevěné příčky nebo o trá

mové konstrukce vyplněné hlínou, o čemž máme doklady na jiných hradech.

Jak jsem se již zmínil, zachovalo se v obou vyzdívkách východní strany nad druhým podla

žím po dvou trámových lůžkách o velikosti 15 až 20 cm od stropu (obr. 5, 13). Díky jim víme,

obr. 11. Úroveň druhého podlaží s vyznačením trámů

stropu a předpokládaného umístění schodů do druhého

patra.

Abb. 11. Niveau des 2. Stockwerks mit eingezeichneten

Deckenbalken und vermutlicher Lage der treppe zum

2. Geschoss.

obr. 12. Prostor střílny vysekaný ve skále za jižním

okrajem západní zdi. Pohled od východu.

Abb. 12. raum der in den Fels gehauenen Schießscharte

hinter dem Südrand der Westmauer. Blick von osten.

HRADY_Kniha.indb 16 14.7.11 12:53


HrAD JAko tecHNIcký ProBLéM. technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel Stavební podoba jádra hradu Skály

17

že toto podlaží bylo vysoké pouhých 210 cm po stropní desky, v místech trámů dokonce jen

190 cm (obr. 10). Umístění trámových kapes nad brankou dále od severního okraje bylo způ

sobeno stále více se vyklánějícím středem severní skály. Mezera mezi lůžky je téměř 150 cm,

což v porovnání s nižšími patry jasně dokládá snížení jejich zátěže. S tím korespondují i lůžka

ve vyzdívce na opačné straně této stěny, která jsou stejného rozměru. První je téměř v zákrytu

se spodním, ale druhé je vysunuto dále k jihu do vzdálenosti 180 cm od prvního a jen 15 cm

od rohu. o 180 cm výše nad nimi jsou doložena další dvě lůžka, s největší pravděpodobností

pozůstatky konstrukce krovu. Jejich velikost je 10 × 15 cm a mohla nést kolmé nosníky šikmých

trámů střechy (obr. 10). k tomu, aby tato střecha splňovala nároky na ni kladené, musela být její

východní strana vysoká alespoň 350 cm, což je více, než má současně dochovaný relikt zdiva

(obr. 10). Na základě nálezů několika málo prejzů, pocházejících z cisterny, je možné uvažovat

o tom, že střecha paláce jimi mohla být kryta. Jedná se ale pouze o nepatrné kousky velmi malé

ho souboru, proto je toto možné vyslovit jen jako hypotézu. U ostatních budov nebyly nalezeny

ani tyto kousky.

Je jasné, že podlahu druhého patra ani jeho strop či konstrukci krovu nemohlo nést pět, re

spektive čtyři zjištěné trámy, ale že jich zde musela být celá řada. Jejich ukotvení ve zdi na zá

padní straně jistě nebyl problém. ten vznikl v délce 300 až 400 cm ve střední části protější stra

ny. tam musely být trámy uchyceny jiným způsobem. Nic nenapovídá, že by před skálu byla

představěna kamenná zeď, do které by byly trámy uloženy. Z toho vyplývá, že jejich podpěru

mohla tvořit trámová konstrukce kotvená do podlahy prvního patra, které již samo o sobě spočí

valo na 100 cm vysoké podpěře. V úrovni druhého patra vzpěra nesoucí strop už nemusela být tak

obr. 13. Úroveň třetího podlaží s vyznačením trámů stropu, předpokládaného umístění schodů a prostoru věže

severně od budovy č. 1.

Abb. 13. Niveau des 3. Stockwerks mit eingezeichneten Deckenbalken, der vermutlichen Lage der treppe und dem

turmraum nördlich von Gebäude Nr. 1.

HRADY_Kniha.indb 17 14.7.11 12:53


HrAD JAko tecHNIcký ProBLéM. technologie a formy výstavby středověkých opevněných sídel Stavební podoba jádra hradu Skály

18

masivní. Bezpochyby tyto trámy zmizely v konstrukci a izolaci stěn, avšak množství dřeva mohlo

být důvodem, proč byly v paláci zjištěny následky mnohem většího žáru, než u dalších budov,

i když jistě na tom měla svůj podíl jeho výška, která způsobila vznik komínového efektu. Skála

u podlahy na jižní straně byla tak spálená, že ji bylo možné drobit i rukou, a to se již množství drtě

nacházelo na podlaze. Naproti tomu se zde, ve srovnání s budovou č. 4, nacházelo zcela zanedba

telné množství mazanice. ta zřejmě pocházela z izolace stěn, tj. z vycpávek mezery mezi skalní

stěnou a dřevěným obložením uvnitř místnosti. tento způsob izolace byl na hradě zcela běžný

a zjistili jsme ho na několika dalších místech. Pobyt se tím stával jistě příjemnějším, navíc prkna

dala stěnám pravidelný tvar a místnosti pocit tepla. Nejnáročnější jistě bylo odizolování vršků skal

kolem střech, aby podél nich nezatékalo do konstrukce stěn.

Mimo tří v úvodu zmíněných budov se v horní části hradu nacházela na skále ještě jedna

kamenná stavba, nevelká rozsahem, ale značného významu. Jednalo se o stavbu na palác přímo

navazující, umístěnou od něho na sever, či spíše nad něj. Její vnitřní prostor byl nepravidelný

190 × 190 cm a stěny měly u podlahy sílu 90 až 110 cm, takže její vnější rozměr, který v tomto

místě zabíral celou šířku skalního výstupu, byl 390 × 380 cm. Do středu tohoto prostoru směřo

val od východu skalní výběžek o výšce 30 cm nad podlahou, u něhož se téměř ve středu plochy

nacházel na podlaze vypálený kruh, pravděpodobně od otopného koše. Podobné zjištění jsme

učinili i v budově č . 2. Při jeho postavení stále na stejném místě se pochopitelně podlaha pod ním

vypalovala (Durdík 1999, 29–30). Na vrcholku skály byl nalezen i úlomek kachle. Zachovaná

výška zdiva dosahuje v nejvyšším bodě jen 40 cm. Jižní stěna tvořila zároveň vyzdívku půdního

prostoru paláce ze severní strany a severovýchodní nároží končilo u již zmíněného prostoru pro

komínová tělesa (obr. 13, 14; obj. č. 8). Naopak severní zeď byla zakončena až téměř souběžně

s vnějším lícem branky do soutěsky. Na povrchu skály není patrná, výrazně vyčnívá při bočním

pohledu od severu. Na povrchu skály je řada zásahů po úpravách, které končí nad soutěskou,

souběžně s lícem branky. Podle těchto úprav se zde mohly nacházet i další zdi či dokonce stavba,

kterou dnes již nemůžeme doložit. Stavbu na skále, doloženou základem na čtvercovém půdory

su, je možné považovat za jakousi věž, která měla za úkol kontrolovat prostor především na sever

a východ od hradu, ale vidět bylo i na část terénu na západě. Její bližší podobu si můžeme pouze

představovat, je však možné se domnívat, že se jednalo o jednopodlažní budovu. Výhled k jihu

zakrývala částečně střecha paláce, dále se tímto směrem terén zvedá a nad krajinu vystupuje řada

solitérních skal.

Zajímavá situace se zachovala v prostoru před věží na západní straně, kde skála klesá o ně

kolik metrů. Na ní zůstala stát již zmíněná část severozápadního nároží zdiva paláce, zachovaná

od úrovně trámových lůžek podlahy druhého patra po jeho strop. Ze západní strany se z ní zacho

val blok o délce 160 cm, který přechází ve stěnu severní o síle 110 cm. Jeho dochovaná výška

je 210 cm a výšku paláce tak máme doloženou do 800 cm z předpokládaných 850 cm. V tomto

bloku jsou v úrovni podlahy druhého patra zachována dvě trámová lůžka, první o velikosti 20 × 20,

druhé 20 × 12 cm. třetí lůžko je o 130 cm výše, nepatrně jižněji od západnějšího z nich (obr. 14,

řez A–A ́, část A), mělo velikost 13 × 13 cm. Zachovaná výška zdi nad lůžky je tedy 190 cm, což

byla původně zjištěná výška druhého patra po konstrukci jejího stropu. Směrem k východu se zeď

zvyšuje, takže o 110 cm dále má výšku 250 cm a v nejvyšším bodě dosahuje 320 cm proti úrovni

skály. tato stěna jde v délce 400 cm až po okraj komínového tělesa. Pod ní se do prostoru paláce

vyklenuje skála o šířce 50 cm, která se směrem k brance postupně zužuje až splývá v místě komí

nového tělesa s jejím okrajem (obr. 14).

HRADY_Kniha.indb 18 14.7.11 12:53




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.