načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Hračka - Sylva Lauerová

Hračka
-4%
sleva

Elektronická kniha: Hračka
Autor:

Hračka je o sexu, pouze o sexu a zase jen o sexu... ...a pak ještě o lásce a posedlosti a manipulaci. Třetí, upravené vydání erotického bestselleru Hračka autorky Sylvy Lauerové ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169 Kč 162
+
-
5,4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 59%hodnoceni - 59%hodnoceni - 59%hodnoceni - 59%hodnoceni - 59% 60%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: van ASPEN
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 293
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran
Vydání: Třetí, upravené vydání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
EPUB velikost (MB): 1.21
PDF velikost (MB): 2.27
MOBI velikost (MB): 0.58
ISBN: 978-80-87801-07-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Erotický román z romantického prostředí Seychelských ostrovů, kde mezi světovými celebritami prožívá vášnivou milostnou romanci mladá česká psychoterapeutka.

Popis nakladatele

Hračka je o sexu, pouze o sexu a zase jen o sexu...
...a pak ještě o lásce a posedlosti a manipulaci.

Třetí, upravené vydání erotického bestselleru Hračka autorky Sylvy Lauerové (Otrok, Michael2007, ed. Královny slz a ostružin), jedné z nejkontroverznějších osobností české literární scény.
Jako románová prvotina spisovatelky, žijící trvale na Seychelských ostrovech, vzbudila Hračka na sklonku r. 2007 nevídaný zájem čtenářů. Od té doby se již dočkala dvou dotisků a stále se těší čtenářské pozornosti.
Děj románu se odehrává na Seychelských ostrovech, v exotickém ráji, kam noha běžného smrtelníka téměř nevkročí. Luxusní prostředí privátního letoviska, vyhledávaného světovými celebritami, je popsáno pohledem mladé české ženy. Ta se zde setkává se svým osudovým mužem a prožívá vášnivý a intenzivní vztah, hraničící s posedlostí.

Literární styl Sylvy Lauerové je výrazný svým moderním přístupem k jazyku, je velmi sugestivní, má strhující tempo a zachovává si prvky autenticity. Syrovost sexuálních scén a přímočará otevřenost, se kterou autorka nahlíží do myšlenkových pochodů ženy-predátora, činí z této knihy zcela výjimečnou sondu do intimního vyjádření ženské emancipace, sahající za hranice normality.
Bezmezný, až povrchní obdiv k mužskému tělu, sex, okultní rituály - to jsou slova, která tuto knihu definují. A přestože je o lásce, rozkrývá nebezpečnou a zraňující hru lidského ega, spojenou s tělesnou touhou a manipulací.

Další popis

"Hračka je o sexu, pouze o sexu a zase jen o sexu...
... a pak ještě o lásce a posedlosti a manipulaci."

Třetí vydání erotického bestselleru z roku 2007, jehož děj se odehrává na Seychelských ostrovech, v exotickém ráji, kam noha běžného smrtelníka téměř nevkročí. Luxusní prostředí privátního letoviska, vyhledávaného světovými celebritami, je popsáno pohledem mladé české ženy. Ta se zde setkává se svým osudovým mužem a v pouhých třech týdnech prožívá vášnivý a intenzivní vztah, hraničící s posedlostí. Příběh rozkrývá nebezpečnou a zraňující hru lidského ega, spojenou s tělesnou touhou a manipulací.

Bezmezný, až povrchní obdiv k mužskému tělu, svižný literární styl Sylvy Lauerové, který do posledních podrobností popisuje i ty nejintimnější detaily sexuálních scén, fyzická posedlost, kult krásy mužského těla, sex - to jsou nejvýraznější rysy, které Hračku definují a také důvody, proč ji ocení zejména ženy, ačkoli pozitivní emoční dopad poté nejspíše ohodnotí především překvapení partneři čtenářek.

Sugestivní vyprávění má strhující tempo a zachovává si prvky autenticity. Syrovost sexuálních scén a přímočará otevřenost, se kterou autorka nahlíží do myšlenkových pochodů ženy-predátora, činí z této knihy zcela výjimečnou sondu do intimního vyjádření ženské emancipace.

Román Hračka se neohlíží na míru obecného vkusu, neptá se co je ještě úměrné a snesitelné, netváří se jako literatura světového formátu a nepodbízí se sofistikovaným čtenářům, aby uspokojila jejich náročné cíle. Jde si svou cestou a budí pozornost. Reakce české čtenářské veřejnosti to jen potvrzují.

„Raději kontroverzní než nudná“- takto lze charakterizovat nejen autorku samotnou, ale i její velmi rozmanitou tvorbu, pro kterou je právem označována literárním chameleonem.  Ani jeden z románů Sylvy Lauerové vás nenechá chladnými, každý však specificky a zcela jinak. Příznivce erotiky nadchne spisovatelčin debut - bestseller HRAČKA, čtenáře, hledající napětí a dobrodružství mysteriózní román JUMARORO a ty náročnější, obdivovatele netradičního, komorní a tajemný TICHOŠLAP.




Zařazeno v kategoriích
Sylva Lauerová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

van Aspen, s. r. o.

2017


Publishing: van Aspen, s. r. o., 2017

Copyright: Sylva Lauerová, 2017, www.sylvalauerova.cz

Cover, Photo and Graphics: Jan Jackson

Proofreading: Jan Táborský

Technical editor: Jan Jackson

All rights reserved. No part of this book may be reproduced in any form or

by any means without the prior written consent of the publisher, excepting

brief quotes used in reviews.

Printed in the Czech Republic.

ISBN 978-80-87801-07-9


SYLVA LAUEROVÁ

HRAČKA

van Aspen, s. r. o., 2017


Jitušce


Hračka je o sexu, pouze o sexu a zase jen o sexu...

Tento román je pouhá fikce, veškeré postavy a události v něm

zobrazené jsou dílem autorčiny fantazie. Jakákoliv podobnost se

skutečnými osobami, živými či mrtvými, událostmi nebo místy je

ryze náhodná.



HRAČKA



9

Brečím už hodiny. Slzy mi tečou z očí, nejsem schopna s tím cokoliv

udělat, obličej mám napuchlý a na tvářích mi vyskočila rudákrupič

ka. Letušky chodí kolem po špičkách, občas mě obdaří laskavými

úsměvy plnými spoluúčasti a porozumění, zatímco já zarytě mlčím,

na nose obrovské neproniknutelně černé brýle. „Vodu a ubrousky,

prosím,“ je jediné, co ode mě za celou dobu letu slyší. A tak mě

pravidelně zásobují vodou a se stejnou pravidelností odnášejí mokré

kapesníky.

„Je mi velice líto, madam, mohu pro vás něco udělat?“ sklání se ke

mně postarší muž, patrně vedoucí kabinového personálu. „Děkuji,

ne,“ odvracím se zpět k oknu, přestože je za ním neproniknutelná

tma noční oblohy.

„Pryč... všechno je beznadějně pryč,“ šeptám a z papírové krabice

lovím další ubrousek.



11

I.

tom

Sto patnáct ostrovů rozhozených jako perly do vod Indického oceánu

a mezi nimi Fregate Island – soukromý ostrůvek, na němž majitel

vybudoval luxusní letovisko, které díky svým kontaktům povýšil na

poslední zbytek ráje pro celebrity a světovou prominentní klientelu.

Byla jsem součástí onoho zbytku ráje, vedení hotelového komplexu

občas využívalo mých služeb wellness terapeutky a lektorky jógy.

Toho dne mi zavolali s dotazem, zda bych nemohla přiletět, a to co

nejdříve, v letovisku se totiž ubytoval herecký pár z USA a mužská

polovina projevila zájem o seznámení s meditativními technikami.

Hned následující ráno jsem sedla do taxíku a zamířila na letiště.Od

létala jsem jako obvykle z ostrova Mahé, na kterém bydlím, a už při

cestě jsem si připadala privilegovaně, doprovázena osobnímstráž

cem jako celebrita. V kabině vrtulníku jsem vždy a znovu velebila

osud, že mi dopřál luxus „létat do práce“. Na Fregate Island bylo

ostatně možné dostat se pouze vrtulníkem, speciálně vypravenýmle

tadlem nebo lodí. Přeprava osob byla precizně kontrolována, aby se

nestalo, že někoho z hostů budou obtěžovat paparazzi.

Na ostrově samém panoval skutečně rajský klid a panenská příroda.

Nejezdila zde auta, hosté a obsluhující personál používali bezvý

jimky malá umělohmotná elektrovozítka, kterým se říkaloroztomi

le buggies. Jediné pořádné auto byl Stevenův pickup, který z místní

ekofarmy rozvážel do ostrovních restaurací speciálně pěstovanou

biozeleninu.

Po příletu a ubytování v jedné z šestnácti luxusních vil – každá z nich

měla soukromou pláž – jsem prohodila pár slov s vedoucí recep ční,

příjemnou a krásnou Mauricijkou, která se zjevně zoufale nudila,

a tak navzdory přísnému zákazu sdělování jakýchkoliv informací

prozradila, i co neměla.

Dozvěděla jsem se, kdo je ve vilách ubytován, jací hosté majípřile

tět, kdo právě odletěl a až v závěru desetiminutové reportáže i kdo

je ten muž, který má zájem se mnou meditovat. V okamžiku, kdy


12

zaznělo jeho jméno, se mi podlomila kolena. Opřela jsem se orecep

ční pult, abych nezavrávorala a nemusela si vymýšlet důvody náhlé

nevolnosti.

Tom... Tom!!!

Té – ó – em, moje tajná mantra posledních měsíců.

T. h. o. m. a. s.

Znala jsem každý detail jeho obličeje. Poznala bych ho i po slepu

podle barvy hlasu a sny o jeho těle mě pronásledovaly už nejméně

půl roku.

„To nemůže být pravda,“ drmolila jsem si pro sebe, když jsem se

vracela do vily. „Může být a je to pravda, Markéto. A navíc dostilo

gická,“ našeptávaly mi sveřepě mé okultní zkušenosti. Přála sis ho?

Přála. Chtělas ho? Máš ho. Takže co teď s tím?

V hlavě se mi odehrával největší ohňostroj v historii planety,myš

lenky vybuchovaly jedna přes druhou a tvořily se paralelní plány: Tu

šanci přece nemůžu zahodit! Kolik času mám na přípravu? Pár hodin,

den? Jak jsem na tom energeticky, jak vypadám? Zvládnu to? Budu

muset za ním do vily? Ne! Tam je manželka, nevhodná atmosféra,

žádná hudba ani vůně. Vše by skončilo dřív, než by vůbec mohlo

začít. Ropucha by chodila kolem nás, podezřívavě by vše obhlížela,

kritizovala, přece známe nepřející ženušky... Musím ho tedy dostat

k sobě, meditační sezení se stejně nejčastěji odehrávají u mě ve vile.

Nesmí ovšem přijít s ní. Jak to ale zařídit?! Bude nutné promluvit

s manažerem dne, a to hned.

Mladý a pohotový Švýcar věděl téměř všechno. Pár už je na ostrově

několik dní, inkognito navštívili i Victorii, opatřeni samozřejměvel

kými slunečními brýlemi a nenápadnými bodyguardy, ale manžel se

zde zjevně nudí – aha, to je tedy ten opravdový zájem o meditace –

nechce se mu ležet celé dny na pláži a ve fitness studiu strávímaxi

málně dvě hodiny denně. Proto ten nápad s meditacemi. Manželce

ovšem připadal směšný – dobře pro mě – takže s ním nejspíš nepřijde

(hurá!), rozhodně ne poprvé. Tráví zatím celé hodiny na pláži a opéká

se do zlatova. Pán chce přijít zítra, v čase se přizpůsobí. O meditaci

slyšel hodně, četl málo, sám ale nikdy nemeditoval. Chce jivyzkoubr />

13

šet, a když ho bude bavit, má zájem meditovat denně nebo obden,

a to po celou dobu pobytu na ostrově, což budou tři týdny.

Tři týdny, tři týdny! No to víš, Tomášku, já zařídím, aby tě meditace

bavily, neboj se.

Lepší okolnosti mi snad už osud ani nemohl nabídnout. Na mně bude

naplánovat detaily.

Stále ještě s koleny roztřesenými a nervózním pocitem kolemžalud

ku jsem zasedla ve své vile, abych se stala režisérem, scénografem

i kostymérkou svého dosud největšího životního představení. Věděla

jsem, že si musím dát záležet, neboť mým partnerem na jevišti bude

skutečný hollywoodský herec.

1. Čas první schůzky: Ráno nevypadám dobře a večer se s meditací

nezačíná. Pravý čas je pozdní odpoledne. Mohu se perfektněpřipra

vit, nahý make-up – záchrana stárnoucích žen – spasí i mě, bude mi

ovšem trvat nejméně hodinu. Potřebuji vypadat skvěle a přirozeně

zároveň.

2. Místo: Jedna z teras mé vily je odpoledne naštěstí ponořena do

stínu, takže se vyhneme nesnesitelnému vedru, při kterém se člověk

potí, což by opravdu nebylo sexy.

3. Prostředí: Nakouřím vnitřní prostory vily, posuvné dveře nechám

otevřeny, aby se vůně linula na terasu, zvolím skořici s příměsípep

ře, vanilka by byla příliš sladká, muži ji nemají rádi. Pepř je ve vůni

nepostřehnutelný a navozuje nevysvětlitelný pocit vnitřníhovzru

šení, přičemž skořice mu dodá zcela jednoznačně sexuální podtext.

Hahahá, chlapče, meditovat se zřejmě bude, ale hlavně se budeza

mi-lo-vá-vat.

Na terasu nechám rozsypat květy, všude kromě meditačního místa,

které bude bez jakýchkoliv rekvizit. Zavolám pokojový servis, aby

mi obstarali velké mísy a naplnili je ledovou vodou s mentolovou

silicí. A musí zatelefonovat mé „oběti“, sdělit jí, že si má vzít volné


14

a lehké oblečení, a vysvětlit, že nejméně hodinu před meditací nesmí

jíst ani pít alkohol. Bude totiž připraven jemný čaj s afrodiziakálními

účinky, o kterých vím samozřejmě jenom já. Hudbu pro jednotlivé

úseky našeho meditativního sezení jsem ochotna vybírat celý večer.

Dám si záležet. A večeři si nechám přinést do vily, aby se nestalo, že

mě můj beránek uvidí v civilu dříve, než je naplánováno.

4. Osoby: Ve chvíli, kdy oběť přijde, bude ve vile pokojská, kterápů

jde otevřít. On mě spatří o něco málo později, a to za zvuků andělské

hudby – vím přesně, co pustím. Jestli má ten chlap srdce, ve vteřině

mu změkne jako máslo na tropickém slunci. A pokud ne, s balvanem

přece nebudu ztrácet svůj drahocenný čas. Pokojské dámstodolarov

ku, vysvětlím jí veledůležitost akce s tím, že mám možnost uzavřít

výhodnou smlouvu, musí zkrátka zmizet vzápětí poté, co otevřebrá

nu, a to bez rozloučení a potichu. Navíc musí během dneška nebo

zítřejšího dopoledne vystihnout chvíli, kdy bude pán ve své vile sám,

a říct mu, že ví, ke komu jde odpoledne meditovat, že paní, ke které

jde, je velmi hezká, a že mezi zaměstnanci se navíc proslýchá, že

má nadpřirozené schopnosti. Personál sice nesmí mluvit na hosty,

pokud není osloven, ale za tu stovečku riskne milá pokojská cokoliv.

Kreolky navíc umějí tyhle věci kouzelně splácat dohromady a krásně

u toho koulet očima, takže on se na ni jistě nebude zlobit.

Kreolka koulela očima už při převzetí té stodolarovky, a tonepokry

tým nadšením. Stále pak opakovala: „Nebojte se, madam, všechno

mu řeknu, jo jo, řeknu, že jste mocná čarodějka... mocná...“ Až jsem

se začala bát, že to přežene a Tom výuku odvolá.

Čas zbývající do odpoledne následujícího dne jako by neexistoval.

Po obědě mi z recepce zavolali, že pán z vily číslo dvanáct přijde

dle domluvy o půl páté. Od dvou jsem se věnovala přípravě vily,

kultivaci svého těla, vlasů a make-upu.

Půl páté přesně. Jsem klidná. Věřím si. Hop nebo trop, nemám co

ztratit, tuhle šanci si nemohu nechat ujít. Jsem ve skvělé formě,přibr />

15

padám si silná a krásná. Jsem zkrátka jeho osud, jen on to ještě neví.

Zvoní. Stojím schovaná za rohem terasy, pokojská jde otevřít, ví

přesně, co dělat. Jak mi dopoledne řekla, Tom flegmaticky potřásal

hlavou a cosi žvýkal, když mu o mně vykládala, přičemž téměřhodi

nu zametala kolem jeho stolu se snídaní. Manželka byla v tu chvíli už

na pláži. Měl asi radost, že mu baba práší do vajíček. Pokyvoval prý

hlavou a neřekl ani slovo. Třeba je flegmatik, a navíc ignorant. Za

chvíli budu mít příležitost to zjistit. Pouštím hudbu, pokojská otvírá,

slyším jejich tlumené hlasy, jen pár vět, jak má ta ženská předepsáno,

pak proklouzne za jeho zády ven z vily. On jde dál po vstupní terase,

celý prostor nádherně voní, otevřenými dveřmi pokojů proudíosvě

žený chladný vzduch z klimatizace prosycený skořicí a pepřem.Všu

de květiny, hudba získává romantický nádech a já vycházím zpoza

rohu, přesně podle plánu. Slunce hraje „hru na lov“ se mnou, odráží

se od protější terakotové stěny a vrhá mi do vlasů zlatorůžovéodles

ky. Jsem si jista, že vypadám úchvatně, vládnu magickou mocí a můj

pohled ho připraví o rozum. Hlavně si věřit.

Naše pohledy se setkávají. Je tak krásný, že jen pohled na něj mění

nachýlení zemské osy a čas se zastavuje. V jeho očích je směszvěda

vosti a nejistoty, která se mění v tiché překvapení, když o sebe naše

pohledy třesknou jako v první mikrosekundě vzniku vesmíru. Mám

ho!!!

Jeho oči rozhodně nejsou hloupé ani ignorantské či flegmatické, ale

hluboké, chlapské, pyšné a poddajné zároveň. Přestává mi to myslet,

podáváme si ruce, nejspíš něco blábolím, takové ty úvodní nesmysly.

On odpovídá, ale oba v podstatě nevíme, co říkáme, a už nikdy si to

pamatovat nebudeme.

Vnímám jen barvu jeho hlasu, rty a ústa. „Zpátky, zpátky,“ velíokult

ní zkušenost, „zpět s hlavou na krk, on si ji může ponechat vkalho

tách nebo kam mu právě spadla, ale ty, ty, Markéto, ty jsi učitel.“

Tom byl vnímavý žák. Chápal rychle, poslouchal velmi pozorně

a vypadal, jako by měl opravdový zájem. Dvě hodiny, které jsme

spolu strávili, byly nádherné, stejně jako všechna další sezení po


16

následující dny. Na každou lekci jsem se těšila jako malá holka,

nikdo a nic jiného pro mě neexistovalo. Byl na tom podobně, což

nebylo těžké uhádnout, několikrát neuhlídal svůj pohled a oběma

nám z toho vyschlo v krku. Následovalo oboustranné koktání aroz

pačité úsměvy. Při dýchacích technikách jsem se mohla beztrestně

dotýkat jeho těla, ale ani jeden z nás už se nesoustředil.

Pak náhle sám přišel s nápadem, že by chtěl zkusit nějaký exotický

meditativní rituál, třeba při východu slunce... Při východu slunce?!

Šílenec, napadlo mě – v kolik asi budu muset vstávat, abychvypa

dala k světu? Ale nemohla a nechtěla jsem odmítnout. Bylo zcela

jasné, kam směřuje, a oba jsme věděli, že to ráno všechno změní.

Upřímně jsem si přála, aby realita předčila i nejodpornější kýčovité

sentimentálně-romantické hollywoodské slátaniny, a všechno ostatní

mi bylo jedno. Svůj sen, svůj ztělesněný sen jsem měla na dosah. Do

slova a do písmene.

Naplánovala jsem ranní rituál elementů – starý keltský okultní obřad

zkultivovaný pro rozmazlené klienty. Tom přišel v pět, za naprosté

tmy, a když jsem otvírala bránu, slyšeli jsme kromě kvákání žab jen

hučení oceánu. Celý hotelový resort spal. Tedy vstávat o půl páté

ráno, jen aby dostal do postele cizí ženskou, to už jsem ho musela

pořádně zaujmout. Lichotilo mi to.

Rozsvítila jsem lampu a při jejím světle nachystala rituální Oheň

a kouřovou svíci pro ztělesnění Vzduchu. Za odříkávání obřadních

formulí jsem připravila nádoby s Vodou a Zemí, která má naostro

vech nádhernou rudou barvu. Tom mě tiše pozoroval. Zapálili jsme

svíci a za naprostého ticha vypili šálek připraveného čaje. Byla jsem

vzrušená a nervózní. Bála jsem se na Toma byť jen podívat. Užne

bylo nutné cokoliv předstírat, na něco čekat, dnes se to stane. Nebe

se začalo bělat.

Byl oblečen v lehké bílé košili a kalhotách a při své opálené pleti

vypadal jako sám bůh pokušení. I já jsem na sobě měla bílou řízu,

mohli bychom odtamtud jít rovnou k oltáři. Ale nemuseli: našímol

tářem měl být východ slunce. Zapálili jsme oheň a já tiše opakovala

pokyny, aby věděl, co a proč bude následovat. Měla jsem pocit, že


17

mě nevnímá, až jsem pojala podezření, že si vzal nějakou drogu. Ale

asi byl stejně nervózní jako já. Oheň hořel a na východě to vzplálo

také. Nebudu vykládat, co se dělo mezi mýma nohama.Afrodizia

kum působilo. Úchvatně křehká a romantická atmosféraprobou

zejícího se dne, ticho bez lidí, přesto plné ranních zvuků džungle,

věčnost oceánu a první paprsky vycházejícího slunce by samy o sobě

stačily, aby se člověk rozplakal touhou. Oheň dohoříval. Přišel čas na

rituál Vody. Omývali jsme si ruce a obličej. V duchu jsem děkovala

za to, že existují voděodolné řasenky a make-upy. Pak bylo nutné

svléknout si svrchní část oděvu. Tom odložil košili, já spustila řízu

k pasu... nebyla už jsem schopna normálně dýchat ani myslet, natož

se soustředit. Nádherný muž, ten, o kterém jsem přes půl roku snila,

je teď se mnou, vedle mě! Uchopila jsem mísu a zahájila rituálnípo

lévání. Při očistě se vodou běžně polévá vlastní tělo a vychutnává se

působení elementu jako výrazu spojení člověka s přírodou. Já jsem

však tuto část rituálu záměrně změnila na polévání těla partnera,

což Tom samozřejmě netušil. Začala jsem pomalu, velmi pozvolna,

abych si vychutnala každý okamžik, prohlížela jsem si jeho krásné,

bezchybné tělo, jen pozastavit čas, uchopit a podržet tuto chvíli...

Voda byla ledová, Tomovi naskočila husí kůže. Stékala po jehora

menou a prsou do rozkroku, na kalhoty. Pod mokrou látkou jsem

viděla jeho ztopořený penis, nikde ani památky po přirozené reakci

mužského těla na chlad. To je neuvěřitelné, pomyslela jsem si, vůbec

se neobtěžoval vzít si spodní prádlo, navíc je mu jedno, že mu stojí

jako blázen a já si ho prohlížím. Rty měl pootevřeny, nemluvil. Jeho

mozek změnil náš vztah žák–učitel na samec–samice. Moje nádoba

s vodou byla prázdná. Přišla řada na něj.

Lil mi vodu pomalu na ramena, prohlížel si mě a pořád sepohle

dem vracel do mých očí. Vzkaz byl jasný: já už to dlouho nevydržím,

zkusím ještě... ale nedá se to vydržet, nedá! V úctě k rituálu se stále

ovládal, nebo možná záměrně stupňoval rozkoš k neúnosné míře. Za

chvíli sebou praštím na zem nebo exploduju, napadlo mě.

„Teď Zemi,“ zašeptala jsem a srdce mi bušilo až v krku. Nabrala

jsem hlínu do mokrých dlaní a začala ji roztírat po Tomových prsou.


18

Rudá země se mísila s kapkami, které mu ulpěly na kůži, stékala

pozvolna dolů ke slabinám, v barvě ranního slunce vypadala jako

čerstvá krev, jako flirt se smrtí – perverzně vzrušující.

Tom se zhluboka nadechl, jeho ruce vystřelily mým směrem, cítila

jsem svoje vlastní vlhko, jak mi stéká po stehnech, byla jsemvzruše

ná k zbláznění, a když mi začal po prsou rozmazávat mokrou hlínu

a jezdit přes bradavky nahoru po krku až k bradě a zase dolů kpu

píku a pak znova na bradavky, kde se definitivně zastavil, aby je

mnul mezi prsty, a přitom se díval, jak reaguji – nevydržela jsem,

orgasmus přišel sám od sebe. Náhle. Neovlivnitelný a neovladatel

ný. Koncentrovala se do něj touha uplynulých minut, hodin a dní,

byl šílený, hluboký, silný a bolel. Tom poznal, co se děje, panenky

se mu rozšířily, pootevřel ústa, ale než mohl reagovat, moje ruka se

instinktivně ocitla v jeho rozkroku. Stačilo jen několik doteků a Tom

se udělal, tiše a mohutně mi stříkal do dlaně, jeho semeno se mísilo

s hlínou na mých rukou a přitom se úporně snažil zůstat pohledem

v mých očích. Bylo to úžasné. Nepopsatelné. Udělalo se mi špatně.

Vzrušení přehřálo energetický motor mého těla, sesunula jsem se na

zem. Tak a teď nejspíš omdlím. Snažila jsem se zhluboka dýchat,

srdce bilo sto šedesáti tepy za minutu a v celém podbřišku měbole

lo. To mám z toho, že jsem všechno protahovala. Hraji si na hrdinu,

a málem tu dostanu infarkt.

Tom se položil vedle mě. Zářil jako pochodeň. Mlčel. Vlastně pořád

jen mlčel. Natáhla jsem paži a objala ho kolem krku. Přitiskl se ke

mně vší silou, začali jsme se objímat, jako bychom se měli rozloučit

na věky, jako kdyby měl jeden z nás za minutu zemřít a šlo oposled

ní vteřiny života. Chtíč se mísil s gigantickou láskou nebo něčím, co

se jí velmi podobalo, slzy se mi hrnuly do očí. Tom na tom byl stejně

a pak jsme se už jen dlouhé minuty líbali, oba vzrušeni jako nazačát

ku, a já jsem šeptem stále opakovala: „Prosím, dnes se nebudememi

lovat... Prosím, dnes ne... ještě ne.“ Kdykoliv mi chtěl zajet prsty

mezi nohy, kdykoliv se snažil dostat k mým bradavkám, naléhavě

jsem prosila: „Dnes se nebudeme milovat, rozumíš? Rozumíš?“

Uposlechl. Naštěstí uposlechl. Ať už si myslel cokoliv, nejspíš


19

pochopil, že jde jen o předkrm, drogu na špičku nože, abychommoh

li dál toužit po příští dávce.

Už nevím, co přesně se odehrálo od okamžiku, kdy jsem hoodstr

čila a nařídila nám oběma uvést se do stavu slučitelného s realitou.

Bylo plné, zářivé ráno. Tom se sprchoval a já jsem mazala jeho košili

a zbytek kalhot rudou hlínou, což bylo praktičtější než se bezúspěšně

snažit vyprat z bílé bavlny v rozkroku temné skvrny. Tuhle barvu

z kalhot už nikdo nikdy nedostane, to jsem věděla jistě, takže žádné

jiné řešení by nepomohlo. To bude tedy přelomový návrat do vily,

pomyslela jsem si a smála se při představě Toma ve zcela zničeném

bílém exkluzivním oblečku, jak jede elektrovozítkem ke svémupar

kovišti a pak, pokud bude mít do té doby štěstí a nikdo z personálu

ho neuvidí, bude muset vstoupit dovnitř a ukázat se takhle manželce.

To už jsem se chechtala nahlas. Naštěstí byl ještě ve sprše, jinak by

si myslel, že jsem škodolibá. Představa, že bude vypadat jako divoké

prase, které se za úsvitu válelo v kaluži někde v džungli, a to ještě po

břichu, ve mně ovšem stále znovu vyvolávala gejzíry smíchu.Nabí

zela se ještě jedna možnost: dát mu hotelový župan, ale zdála se mi

mnohem horší než ta s hlínou na obleku. Vracet se z ranní meditace

v županu by mohlo vyvolat značně nežádoucí spekulace u personálu

a děsivě bouřlivou reakci ve vile. Nerada bych o tak vzácnéhoklien

ta přišla. Prostě jsem dnešní ranní akci nedomyslela, snad mě něco

napadne ve sprše, doufala jsem. Ještě že vily mají sprchy asi čtyři,

i když netuším, co tak dva hoteloví hosté mohou provádět se čtyřmi

sprchami současně.

Když jsem vyšla z koupelny, Tom už stál na vstupní terase, oblečen

skutečně do sněhobílého hotelového županu. Na můj pobavenýtá

zavý pohled se jen pousmál a řekl neodolatelně hlubokým hlasem:

„No co, z masáže bych šel taky tak. A myslím, že bude ještě v posteli,

večer moc pila. A vzala si prášky na spaní.“ Mluvil o své ženě.Vy

padal naprosto klidně, takže problém s hlínou byl vyřešen. Otočil se

ke vchodu, jako by už neměl zájem se mnou dál mluvit, a já jsem se

začala bát, že jsem něco pokazila, že mu naše první mazlení stačilo,


20

že nad vším raději mávne rukou. To bych asi nepřežila, po taknád

herném začátku.

Otevřel dřevěnou bránu, otočil se a já se bát přestala. Místorozlou

čení stydlivě uhnul očima a tiše zamumlal: „Já přijdu. Přijdu dnes

večer.“

„Není to brzo?“ vyhrkla jsem v obavě, že bychom na sebe mohli

příliš upozornit, a okamžitě jsem toho zalitovala. Co blázním, mám

jedinečnou šanci, tak pryč s rozumem: „Myslela jsem jen, abychom

to nepřehnali.“

„Brzo?“ povytáhl obočí. „Ne. Je to příliš pozdě.“ A bez mrknutí oka

za sebou zavřel.

Bývala bych v tom okamžiku upadla blahem na podlahu, kdybych

se nebála, že si ublížím. A tak jsem si raději spořádaně lehla ve stínu

terasy a v duchu procházela každou vteřinu našeho prvního rána,na

šich prvních orgasmů. Nebylo šťastnějšího stvoření na světě.

Tom nikdy moc nemluvil. Trousil slova jen tak mimochodem,vždyc

ky jedno dvě za hodinu. Dobře, trochu přeháním, ale náš rozhovor

u brány jej přesně vystihoval. Jiný chlap by se alespoň pokusilzhod

notit, co zažil, ujistil by mě, že chce za každou cenu pokračovat

a že se nemám bát, protože večer si zařídí... a bla bla bla, kdovíco

ještě. On řekl jen: „Přijdu dnes večer.“ Konec. Věta holá, rozvitá

jen udáním času. A k tomu tón hlasu nedávající prostor k žádným

námitkám, diskuzi a k žádným pochybám. To, jak si to zařídí, čím

bude muset projít, jestli to bude jednoduché, nebo složité, jestli má

strach přijít v tom směšném županu domů a tisíce dalšíchpodrobnos

tí, nechal stranou. A na moji poznámku, řekl jen: „Ne, je to přílišpoz

dě.“ Těch pět slov ukrývalo vyznání, sdělení, jak krásně mu bylo, jak

touží po tom vůbec neodejít, ale ví, že musí. Přemýšlela jsem, jestli

je tato verbální skromnost součástí jeho image, a seznala, že ano.

Neznala jsem všechny filmy, ve kterých hrál, ale v tom, ve kterém si

mě virtuálně omotal kolem prstu, téměř nemluvil. Místy působil až

retardovaně, takový ten „vygumovaný“ akční hrdina střílející kolem

sebe na všechno, co se hne. Na účet jeho pofiderní inteligence se


21

dokonce náramně bavil i můj manžel a někteří z věrných mužských

přátel. Záviděli. Samozřejmě že záviděli. Dokonalost postavy,kte

rou Tom ztvárnil, dotvořily totiž svaly bezchybného těla, krásná tvář,

smutný, až trpitelský výraz v obličeji a neuvěřitelně erotická barva

hlasu. Nedalo se mu odolat. Vnutil se mi do hlavy a pobýval tam

několik měsíců, až do okamžiku, kdy se ztělesnil na ostrově Fregate

Island. Tomu říkám magie v praxi. Manžel by řekl – náhoda.

Spala jsem dlouho, brzké vstávání si vybralo daň. Oběd jsem si

nechala donést do vily, odpoledne pak hodinu plavala, abychza

pracovala na své postavě. Myslela jsem na něj a na to, jestli šel do

posilovny jako každý den, nebo šel spát, jestli se hádali, nebo mu

příchod v županu prošel, a doufala jsem, že ho ráno nepotkal nikdo

z managementu. Těžko bych cokoliv vysvětlovala, mysleli by si, že

u mě strávil noc.

Ve skvělé náladě jsem si objednala brzkou večeři, abych senepře

jedla těsně před jeho příchodem, to by bylo proti všem pravidlům

úspěšného Mága. Být okouzlující s narvaným žaludkem je hrozně

těžké, znamená to přijít o polovinu cenné energie.

Bylo něco po osmé, očekávala jsem ho nejpozději v tuto dobu. Ale

ono nic. Nikdo nevolal, že se klient omlouvá, džungle už se uložila

k spánku, vila i já jsme byly připraveny. Neplánovala jsem žádné

meditace ani nechystala jógové podložky, protože za mnou přijde už

jen milenec, a ne žák. Oběť jsem chytila, teď ji jen bravurně omotat

svými sítěmi. Na plány bude dostatek času zítra, podle toho, co se

večer přihodí. Ano, asi se bude chtít milovat, ale tak daleko bych to

ještě neměla nechat zajít, alespoň den si užít vzájemné touhy, zbrzdit

vášeň, pozdržet ji. Takže petting. Rozhodnuto.

Tři čtvrtě na devět, nervozita stoupá – kde sakra je? Strach a chvění

v celém podbřišku, krk stažený a pocit jako před rigoróznímizkouš

kami. Nejsem děcko, abych si začala namlouvat, že mi to vlastně

nevadí. Vadí. Šíleně mi to vadí. Je mi z toho špatně, bolí mě u srdce

a chce se mi zvracet. Určitě ještě přijde, určitě. Večer je přece i v de

vět. Ale s každou uplynulou minutou je mi hůř a hůř. Teď, když


22

zazvoní, budu vypadat jako vystrašené kůzlátko a celá ohnivě-ledová

image okultního guru bude v trapu. Devět hodin, dvacet minut, skoro

půl desáté. Přes všechno sebeuklidňování nastupuje panika.Rozmy

slel si to snad?! Leží teď v objetí své ženušky, ukájí se jejím tělem,

tím klasickým, nudným a průměrným manželským sexem? Hrůza.

Nebo ještě spí? Třeba jen zaspal, ale já mu přece nemůžu zavolat, to

nejde – co mám dělat, co dělat? Po půl desáté, už skoro zoufalá,vo

lám recepci, zda se náhodou neozval klient z čísla dvanáct, měli jsme

si upřesnit čas meditace, a on se se mnou zatím nespojil. Ne ne, nikdo

se neozval a pána z dvanáctky dnes ani neviděli mimo vilu, jeho

paní ostatně také ne, jen odpoledne krátce v zahradě jejich domu,

na večeři také nepřišli, ale neslo se jídlo, a to asi šestkrát během dne

v menších porcích. Vyčerpávající odpověď. Co to má znamenat, co

to má znamenat, horečně přemítám. Z recepce ještě otázka, zda mají

ráno telefonicky ověřit, kdy bude příští sezení. Ne ne, děkuji, to není

nutné, zítra ráno se ozvu a nějak věc dořešíme. Recepční je ráda, že

nedostala žádný pracovní úkol, radostně a sladce popřeje krásnou

noc a zavěsí.

Stojím ještě se sluchátkem v ruce a srdce mi buší a pulzuje za

ohryzkem. Co to má znamenat? Že bych prohrála? Ráno vypadal

tak odhodlaně, k tomu teatrální poznámka, že večer je příliš pozdě.

On není typ, který by se nechal manželkou zastrašit a ukřičet azů

stal schovaný doma za skříní. Nejspíš se sám rozhodl nepřijít,ne

chtěl kalit vodu víc, než bylo nezbytné. Nebo chtěl vše urovnat,

kdoví jak dopadl jeho příchod do vily, žena byla možná vzhůru,

a tak prostě nenašel výmluvu, proč musí meditovat i večer. Ale mohl!

Kdyby chtěl, mohl ji najít. Mohl říct, že po meditaci s východem

slunce musí absolvovat i rituál se západem, já nevím, nebo se mohl

vymluvit, že jde na procházku, a zastavit se, aby mi řekl, že nepřijde,

tak proč to neudělal? Hnusný zbabělec! Spletla jsem se. Nezáleží mu

na mně. Proč by taky mělo, zná mě sotva pár dní. Byla jsem krátká

aférka a teď mu všechno připadá dosti stupidní nebo příliš závazné.

Třeba se bojí, že ho začnu vydírat, co já vím? Co vím ovšemstopro

centně, že je mi mizerně...


23

Jak jsem tak zoufale stála na vstupní terase své vily, zaslechla jsem

zvenčí kreolštinu mé drahé podplacené pokojské. Někomu něcovy

právěla a nahlas se smála, zřejmě šla z večerní směny. Vyběhla jsem

z domu a zavolala na ni. Otočila se, její úsměv se rozzářil do tmy:

„Ano ano, madam, hned jsem u vás.“ Prohodila něco ke svéspoleč

nici a zamířila ke mně.

„Poslouchej, Jacqueline...“ Jméno měla napsáno na uniformě aoslo

vit ji takto mi pro náš spiklenecký vztah připadalo mnohem vhodnější.

„Neviděla jsi dnes náhodou pána z vily dvanáct? Ty u nich přece každý

den dvakrát uklízíš, ne?“ „Ó, madam, moc problémů,“ koulela na mě

těma svýma očima. „Moc problémů. Viděla, to víte, že viděla. Pán měl

velký problém s paní, paní moc křičela, byla rozčilená, mocnervóz

ní, dala mi na vyprání pánovo oblečení, jako by ležel někde venku na

zemi, v hlíně, celou noc, madam. Víte, madam, jak to je. Oni se opijí

a pak někde spadnou a leží třeba celou noc v blátě.“ Tím onimys

lela samozřejmě muže. Kreolové v tomhle sportu obzvlášť vynikali.

Opít se, někde sebou v džungli prásknout a zůstat v křoví ležet až do

rána. Jacqueline naštěstí nevěděla o ranní meditaci, neměla službu

a já jsem se pokusila vyprat si svoji řízu sama. Opravdu jen pokusila.

A ona si pak odpoledne zabarvenou bílou látku s velkým problémem

ve vile číslo dvanáct nespojila.

„A co víš víc, Jacqueline, řekni, co víš?“ Bylo mi lhostejné, jestli

působím trapně nebo neúměrně zvědavě. Jacqueline to naštěstí bylo

také jedno. Radovala se, že se může blýsknout něčím, co nikdo jiný

neví: „Paní moc pila. Už dopoledne. Pořád pak na pána mluvila. Pán

skoro vůbec neodpovídal. Jídlo jedl sám. A paní také, ale později

a něco jiného.“ Aha, to je těch šest jídel v malých porcích, co nesli

do domu, to sedí. „Pak šla paní do zahrady. Jinak byla pořád uvnitř,

moc nervózní, a pořád pila. Ale pán spal, nemluvil s ní.“ Thomas,

když chce, pomyslela jsem si, bude asi pěknej prevít. Na to nesmím

zapomenout, to by se mi po pár letech s ním mohlo stát také... Po pár

letech? Copak mám naplánované s ním žít???

Jacqueline nadšeně pokračovala: „Večer mi Fabia říkala, víte,ma

dam, ona se se mnou střídá v uklízení, je z Filipín, moc hodná, víte?“


24

„Jacqueline, co říkala Fabia?“ třásla jsem se zvědavostí. Tak co bylo

večer, když už měl být se mnou, co bylo večer? Jak jen mohlzapo

menout? Měl tu opilou ženskou nechat doma a přijít, jak slíbil. Ale

z toho by mohl být skandál: přiběhla by do vily, udělala by šílenou

scénu, křičela by na celý ostrov, možná by mě i fyzicky napadla,

tyhle krasavice to mají ve zvyku, zvláště v opilosti. A pak by volala

generálnímu manažerovi nebo přímo majiteli ostrova do Německa,

aby mě okamžitě vyhodil. A Tom by nejspíš neprotestoval, protože

věci raději neřeší, on si prostě počká, až se to kolem vyjasní samo.

Tak co sakra dělal večer? Co dělal?

Jacqueline vůbec nevnímala můj napjatý výraz plný stresu: „TakFa

bia říkala, že večer byl už tichý, pán a paní spolu nemluvili. Pán se

díval na sport a paní měla vytažené šaty ze šatníku, ale kufr ne, jen

šaty. Prohlížela je a pak je věšela zpátky. Pán ale pil whisky! Ahod

ně! A mlčel.“

Tak to jsem vážně překvapená, kysele jsem si pomyslela – mlčel, to

je tedy novinka. Místo toho, aby šel za mnou, seděl doma a chlastal.

Takže jsem se spletla, dal se zastrašit! Neschoval se sice za skříň, ale

před televizi. Ubožák. Teď už je patrně namol a spí na sofa vobývá

ku. „Tak ti děkuji, Jacqueline.“ Otočila jsem se ke své vile. „Uvidíme

se zítra. Dobrou noc!“

„Dobrou noc, madam, dobrou.“ Divila se trochu, že jsem tak rychle

utnula náš zábavný rozhovor, ale pak spěchala do tmy za svouspo

lečnicí.

Zdrcující zprávy. Procházela jsem vilou a pozorovala sama sebe vzr

cadlech. Vypadala jsem opravdu skvěle – zamilovanost dělá divy.

Ale všechno bylo na houby, můj idol tu není, okultní triky nezabraly

a mé sebevědomí utržilo po letech povážlivou ránu. Nesnáším, když

se hodiny koupu, voním a líčím, a pak trčím sama doma, neboť ten,

kdo měl přijít, nepřijde.

Pár minut po desáté a nic. Druhé kolo v můj neprospěch. Jdu na sebe

pustit horkou vodu, ta mi uleví, pak naplánuji, co dál. A paradoxně

mi na tom všem vadí, jak si pěstuji a nafukuji svoje zoufalství. Když


25

jsem šťastná, štěstím umírám. Když jsem zoufalá, umírám taky. Proč

nejsem schopná zůstat nad věcí? Měla bych nad fiaskem dnešního

večera mávnout rukou, den byl i tak nezapomenutelně nádherný,

něco do mé sbírky zážitků, o kterých jednou napíšu knížku. Stála

jsem pod sprchou a smiřovala se sama se sebou i se situací.Přemýš

lela jsem, zda si proud vody pustím i na hlavu, a tím definitivněroz

hodnu o svém dalším nočním programu, a to ve prospěch polštářů,

ložního povlečení a moskytiéry. Ale bylo mi líto precizníhomake

-upu, který mě stál tolik úsilí. Umyji ho později a možná – napadlo

mě – možná... ano... proč ne?! Ne možná, ale určitě! Skvělý nápad!

Obléknu se a zajdu do zahradního baru na něco lehkého, tak jak jsem

to dělávala dřív. Stejně si manažeři říkají, co se to se mnou děje, že

nevytáhnu paty z vily. Na zítřek se nikdo neobjednal, do postele tedy

spěchat nemusím.

Vystřelila jsem ze sprchy, hodila na sebe nejsvůdnější šaty z šatníku,

zaplavila se oblakem Samsary a šup, už jsem stála před bránou.Udě

lala jsem sotva pět kroků, nedošla jsem ani na roh zdi, kteráobklo

povala vilu, a najednou stál přede mnou. Vyšel zpoza rohu, kekte

rému jsem mířila, což znamenalo, že si nevzal buggy, ale šel celou

cestu pěšky. Jeho chůze prozrazovala, že pil – a ne málo. Jacqueline

měla pravdu. Ten grázl se dodíval na box nebo fotbal a rozhodl se,

že se vydá za Markétkou trochu si užít. Jak přízemní... Mohla jsem

brblat, jak jsem chtěla, ale štěstí mě zaplavilo od hlavy k patě:zvítě

zila jsem! Zvítězila – řvalo to ve mně radostí. Miláček je tady! Sice

o tři hodiny později a totálně opilý, ale tady. Jeho krok byl pomalejší

než obvykle a trochu nejistý, díval se mi ale upřeně a provokativně

do očí. Vypadal – jak jinak než božsky. Došel ke mně a zastavil se,

obličej pouhých dvacet centimetrů od mého. Ticho. Stál a díval se.

Opilost umocnila jeho pocity. Zíral na mě ztělesněný chtíč. A ještě

něco víc. Pýcha, ano, pýcha.

Chtěla jsem cosi říct, ale nedostávalo se mi slov, zato promluvil on,

ztěžka a s dlouhými pauzami: „Těžký den... promiň... jdu pozdě.“

Tedy úplný verbální koncert. Dál se na mě mlčky díval. Byla jsem


26

vzrušená až za ušima, myslím, že i kdyby si v ten moment odplivl,

obdivně bych k němu vzhlížela. Polkl, naklonil se ke mně a jeho hlas

zněl náhle nepřiměřeně tiše a nekompromisně: „Kam to jdeš? Vrať

se domů.“ Ono to zkrátka v angličtině krásně zní – get back home.

Domovem myslel v té chvíli naši vilu, to bylo nad všechnypochyb

nosti. Naši vilu. Zase všechno vyjádřil holou větou a já, jako holčička

husička, jsem se otočila na podpatku a bez protestu poslušně zamířila

zpátky. Následoval mě. Znamená to tedy společně strávenou noc?

Chtěl si dát sprchu, chtěl si dát whisky, nechtěl mě políbit ani mě

objímat, jen se na mě každou volnou chvíli díval. Pitomej alkohol,

chlapy mění k nepoznání. Začala jsem z toho být nervózní – jen aby

se nám něco nepokazilo. Naznačila jsem, že whisky možná nenínej

lepší volba. Kupodivu se podvolil: „Tak mi nalej, co chceš.“ Neměl

už zjevně chuť o čemkoliv diskutovat. Otočil se a odešel do sprchy.

Přemýšlela jsem, jestli jít za ním a využít možnosti vidět ho nahého.

Nalila jsem sklenici vody až po okraj a vešla do obří koupelny.Ar

chitektonická finesa ložnic spojených s koupelnami byla hitempo

sledních let a luxusní vily na Fregat Islandu nemohly být výjimkou.

Stál ke mně zády, ale uviděl mě v oroseném zrcadle. Opřela jsem se

o boční trám prostoru, který nahrazoval vchod, v ruce držela pití

a pozorovala ho. Ufff! I přes téměř stoprocentní vlhkost vzduchu

mi vyschlo v krku. Jak je možné, že příroda někoho takhleobda

ří? Všeho plnými hrstmi: úspěchu, peněz, obdivu mužů, lásky žen,

hvězdné kariéry, překrásného těla, nádherné výbavy mezi nohama,

bílých a rovných zubů, uhrančivých, a přitom chlapeckých očí,smy

slných rtů, erotického hlasu a k ďolíčkům ve tvářích ještěpověst

ný důlek na bradě. Jak k tomu přijde šeredný, hloupý a nemilovaný

František Záplata z Horní Lhoty? Kdepak je rovnováha vyšších sil?

Kde je spravedlnost osudu? Už z tohoto důvodu se zdá teoriejed

noho jediného života nepravděpodobná. Takže reinkarnace? Chudák

Tom musel být ve svém minulém životě zoufalejší než zvoník od

Matky Boží, jinak by si tentokrát nevybral takovou porci štěstí akrá

sy. A my dva? Jakou asi roli hraji v Tomových reinkarnacích?Rozbr />

27

hodně máme nějaké karmické dloužky, jinak bychom na sebe takhle

třeskutě nenarazili...

Otočil se ke mně, sprchový gel si roztíral po těle, po prsou apřiro

zení, rukou jezdil tam a zpět, jeho úchvatná výbavička byla na cestě

nahoru a on jí pomáhal, jako by se chtěl chlubit. Ani náznak studu.

Upřeně se mi díval do očí a sledoval, co to se mnou dělá, kam se

dívám, co pozoruji. Byla to výzva: tak pojď, holka, pojď, klekni si,

dělej s ním něco, hele, jak na tebe čeká, jak stojí... No, já vím, že ses

nalil alkoholem, jsi pán tvorstva a já ti mám dnes večer dát. Tak sis

to naplánoval? Kdepak, chlapče, se mnou to nebude jednoduché,při

nejmenším takto ne, říkal můj mozek. Místečko mezi nohama říkalo

ovšem cosi zcela jiného. Náhle jsem si na jeho paži všimla čehosi, co

rázem pokazilo celou tu sexy atmosféru – drápance ženských nehtů.

Na rameni? Zaregistroval můj pátravý a odtažitý pohled a změnuvý

razu tváře, vypnul sprchu, počkal, až voda odteče do odpadu, a řekl

do ticha: „Rozhodla se, že mě zbije.“ Posměšně se mu zkřivily rty.

„Moc pila, musel jsem ji držet dál od těla. Jen tohle se jí podařilo,“

ukázal bradou k rameni. Pohnul se směrem ke mně, prošel kolem

a vzal mi z ruky sklenici. Byl mokrý, neosušil se a zjevně mune

vadilo, že voda z něj kape po celé vile, na drahé dřevo a koberec –

ukázkový spotřební typ, zamračila jsem se. Vím, přísahala jsem si, že

s ním dnes v noci nebudu diskutovat, má toho za celý den plné zuby,

ale najednou mě čímsi vyprovokoval. Tím, jak mluvil o své ženě,

jako by byla vzduch – vždyť ji ještě před týdnem miloval, nebo ne?

Na snímcích z předávání filmových cen vypadali jako dvě hrdličky –

nebo to celé byl jen jeden velký tyátr pro veřejnost?

„Nemyslíš, že je to dost ošklivé?“ vylétlo ze mě. Krach! A bude hádka.

„A co má být ošklivé?“ s úšklebkem použil můj výraz, vzal si ručník

a zastavil se u baru.

„To, jak se k ní chováš a jak o ní přede mnou mluvíš. Je to přece tvoje

žena, asi ji miluješ, nebo ne? Snad aspoň trochu... nebo co já vím.“

Vypil celou sklenici vody naráz, udělal dramatickou pauzu, zůstal

stát zády ke mně a já měla poprvé pocit, že přemýšlí, co máodpově

dět. „Nebudu o ní mluvit. My o ní nebudeme mluvit. A já s ní nebudu


28

mluvit o tobě. Řekl jsem, že přijdu, nebylo to jednoduchý – jsem

tady? Jsem. Tak co ještě chceš?“ Najednou se tón jeho hlasu změnil,

stál přitom pořád zády, ani se nehnul: „A je to tvoje vina. Nevím,

jak to děláš, nevím, proč riskuju, asi používáš nějaký speciální fígle,

a tak jestli se ti to nelíbí, zkus to svoje abrakadabra a vrať všechno

zpátky.“

Ajaj, takže já jsem ta zodpovědná – vyvolala jsem problémy, bolest,

hádky a agresivitu, a to jenom proto, že jsem za každou cenu chtěla

chlapa, který mi nepatří. A ono to vyšlo – je tady, touží po mně,do

konce tak, že se kvůli mně pere i s vlastní ženou. A všechno jen po

pár společně strávených hodinách... ne, ne, ne. S tím na mě nechoď,

chlapečku. Tvoje manželství nemohlo pořádně fungovat, jinak bys tu

nestál. Anebo jsi zkrátka na ženský, tak neblábol, nevyčítej... „Chceš

to nějak řešit, Tome? Chceš se vrátit do vily?“

Přerušil mě: „Nechci nic řešit.“ Natáhl ruku pro láhev whisky,ne

měla jsem odvahu ho zastavit. „Proč bych měl chtít něco řešit?

Nechám to, jak to je. Teď jsem tady. Přestaň s čarováním,“ uchechtl se,

„a budu zase tam. Jednoduché.“ Nalil si.

Nemohla jsem si pomoct, cosi ve mně se chtělo hádat: „A to tě ani

nebolí, že jí ubližuješ?“

Mrskl po mně jedovatým pohledem. „Nech tohóóó. Zkoušíš mě,

nebo co? Řekl jsem už jednou, jestli chceš vycouvat, řekni to.

Konec.“ Sedl si do křesla, zaklonil hlavu a položil ji na opěradlo.Za

vřel oči a já věděla, že pokud okamžitě nezměním téma, přijdu o něj –

docházela mu trpělivost. Přiblížila jsem se, dřepla si a opřela se

o jeho kolena. „Pojď, budeme hrát hru, chceš? Nějakou, aby ti bylo

hezky. Co kdybych třeba byla tvoje služka. Udělám, co mi řekneš.

Ale jen dnešní večer,“ usmála jsem se, „zítra budu zase tvůj učitel.

Domluveno?“ Pohladila jsem ho po noze. Neodpovídal, ležel bez

hnutí, zřejmě přemýšlel o mém návrhu. „Co si dáte k pití, můj pane?“

zašeptala jsem nejsladším a nejpokornějším hlasem, který jsemdo

kázala vykouzlit. Teď dostane všechno, o co si řekne, a třeba itři

krát nebo šestkrát, do rána se mě kompletně nasytí a bude po lásce,

to nebyl moudrý nápad.


29

„Přines dvě sklenice vody a velkýho panáka whisky.“

„Ano, pane,“ otočila jsem se, abych vykonala příkaz. Po cestě jsem si

chtěla zout boty, abych nechodila po domě ve vysokých podpatcích.

„Ne ne!“ zaslechla jsem za zády, „nech si ty boty. A vysvleč sikal

hotky!“ Ups, a byla jsem vzrušená. Tak málo stačilo. Přistoupil na

hru jako pravý profesionál, herec, bez mrknutí oka se z něj stalne

omezený vládce teritoria.

„Ano, pane,“ hlesla jsem, jedním pohybem přetáhla kalhotky přes

boty a hodila je do kouta. Nalila jsem poslušně vodu i whisky, vrátila

se a na podnose naservírovala, co žádal. „Smím se také napít, pane?“

Moc dobře věděl, že mám na mysli vodu. „Budeš pít whisky.“

Vyvalila jsem na něj oči, věděl, že tvrdý alkohol nesnáším a nejsem

na něj zvyklá. „Whisky, pane?“ dovolila jsem si zapochybovat o jeho

příkazu. „Whisky.“

Chce mě opít! Jenomže netuší, že mi nejspíš bude špatně a veškerá

mystika, romantika a vášně budou v háji. Nalila jsem si panáka,oto

čila se k němu s úmyslem si přisednout, ale zastavil mě: „Vypij tu

whisky a sklínku polož na bar.“ S velkým přemáháním jsem ten hnus

do sebe vpravila. Po celém těle jsem ucítila rychlý a palčivý náporal

koholu. Pak jsem se poslušně postavila zády k baru, jak přikázal.Ne

byl to vlastně ani bar v pravém slova smyslu, jen travertinová deska

ve výši mých kyčlí, kterou u stěny přetínalo velké zrcadlo tyčící se až

ke stropu. Před ním stály vyrovnány neotevřené láhve různých druhů

alkoholu, prostírání, misky s ořechy, mandlemi a nádoba s hrozny

a ovocem. Vše bylo obloženo květy.

„Opři se o bar,“ řekl Tom stroze a já poslechla. Nevím, jestli to bylo

tou whisky, nebo tím, že Tom vstal a šel ke mně, ale náhle jsemze

slábla v kolenou, puls opět na sto čtyřiceti. Po pár krocích se zastavil.

Bez hnutí jsem čekala, co bude. „Rozkroč se.“

„Ano, pane.“ Ale nemohla jsem se rozkročit, šaty byly příliš úzké.

Tom to velmi rychle vyřešil: „Vyhrň si šaty nad pas a nějak to udělej,

ať ti nesjedou zpátky.“

Úzké šaty uvízly na kyčlích a rozkročené nohy je nepustily níž.

Příkaz byl splněn. Stála jsem od pasu dolů nahá, oholené přirození




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist