načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Hra s vonným dýmem – Joh Laura Rowlandová

Hra s vonným dýmem
-41%
sleva

Elektronická kniha: Hra s vonným dýmem
Autor: Joh Laura Rowlandová

Píše se rok 1703. Japonské město Edo téměř srovná se zemí strašlivé zemětřesení. Na pozadí skutečné historické události se rozvíjí příběh o vraždě, vášni a nejpodivuhodnějším případu, jaký kdy šógunův komoří Sano Ičiró musel objasnit. Ve ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  280 Kč 165
+
-
5,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 90%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Metafora
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 335
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Incense game
Spolupracovali: přeložil Viktor Faktor
Skupina třídění: Americká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: V Praze, Metafora, 2014
ISBN: 978-80-735-9420-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Píše se rok 1703. Japonské město Edo téměř srovná se zemí strašlivé zemětřesení. Na pozadí skutečné historické události se rozvíjí příběh o vraždě, vášni a nejpodivuhodnějším případu, jaký kdy šógunův komoří Sano Ičiró musel objasnit. Ve zříceném domě jsou nalezeny tři ženy. O život přišly při módní hře, kdy se hráči podle vůně dýmu snaží určit, jaké látky vonná kuřidla obsahují. Jen v nich obvykle nebývá přimíchán jed. Sano už se ve svém novém úřadu vyšetřováním zločinů nezabývá, ale urozený a mocný otec dvou zavražděných mladých žen jej dotlačí do situace, kdy nemá na vybranou. Buď vypátrá vraha, nebo bude mít na svědomí šógunovu smrt. Podezřelých je mnoho, ale ještě víc je tajemství. Každý má co skrývat a málokdo je tím, kým se zdá. Tajnosti má i Sanova žena Reiko, která se, jako vždy, touží účastnit vyšetřování. Ohromující odhalení ji však přivede do smrtelného nebezpečí. Příběh z řady historických detektivek z prostředí starého Japonska. Po velkém zemětřesení je samuraj Sano Ičiró donucen řešit případ smrti tří žen, která nastala při oblíbené společenské hře.

Popis nakladatele

Píše se rok 1703. Japonské město Edo téměř srovná se zemí strašlivé zemětřesení. Na pozadí skutečné historické události se rozvíjí příběh o vraždě, vášni a nejpodivuhodnějším případu, jaký kdy šógunův komoří Sano Ičiró musel objasnit. Ve zříceném domě jsou nalezeny tři ženy. O život přišly při módní hře, kdy se hráči podle vůně dýmu snaží určit, jaké látky vonná kuřidla obsahují. Jen v nich obvykle nebývá přimíchán jed... Sano už se ve svém novém úřadu vyšetřováním zločinů nezabývá, ale urozený a mocný otec dvou zavražděných mladých žen jej dotlačí do situace, kdy nemá na vybranou... Buď vypátrá vraha, nebo bude mít na svědomí šógunovu smrt. Podezřelých je mnoho, ale ještě víc je snad tajemství. Každý má co skrývat. Čtenáři se tedy mohou těšit nejen na pořádnou porci napětí a neskutečné dějové zvraty, ale i na staré známé.

Zařazeno v kategoriích
Joh Laura Rowlandová - další tituly autora:
 (e-book)
Šógunova dcera Šógunova dcera
 (e-book)
Róninova milenka Róninova milenka
 (e-book)
Vějíř s kosatci Vějíř s kosatci
 
K elektronické knize "Hra s vonným dýmem" doporučujeme také:
 (e-book)
Šógunova dcera Šógunova dcera
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1

hra s vonným dýmem

hra

s vonným

dýmem


3

hra s vonným dýmem

hra

s vonným

dýmem

Laura Joh rowlandová

Přeložil Viktor Faktor


4

Laura Joh Rowlandová

THE INCENSE GAME

Copyright © 2012 by Laura Joh Rowland

Translation © Viktor Faktor, 2014

Czech edition © Metafora, 2014

Published by arrangement with St. Martin’s Press, LLC.

All rights reserved

ISBN 978-80-7359-817-4 (PDF)

Tato kniha je fikce. Postavy, lokality a děje vylíčené v tomto románu jsou

zčásti dílem autorčiny fantazie. Podobnost se skutečnými osobami, místy

a událostmi neodpovídá vždy doložené realitě.


5

hra s vonným dýmem

Těm, kteří stejně jako já přežili přírodní katastrofy,

a na památku těch, kteří při nich přišli o život.


6

Laura Joh rowlandová


7

hra s vonným dýmem

Dne 31. prosince 1703 zasáhlo rozsáhlou oblast Japonska, včetně Eda (dnešního Tokia), silné zemětřesení. Hrad, město i mnoho obcí v odlehlých provinciích utrpěly katastrofální škody. Počet mrtvých je obtížné vyčíslit, protože tokugawský režim choval množství obětí v tajnosti. Podle různých zdrojů se odhaduje, že v Edu tenkrát zahynulo několik tisíc lidí a na celém zemětřesením postiženém území jich bylo přes sto tisíc. Nejvíce mrtvých bylo na pobřeží, kde obrovská vlna cunami smetla do moře celé vesnice, rozvodnila řeky a vyplavila obce ve vnitrozemí. Toto zemětřesení bylo jednou z největších přírodních katastrof ve světové historii.

Hra s vonným dýmem je mým příběhem o tom, co se mohlo

stát před zemětřesením, během něj a po něm. Ke skutečným historickým postavám v románu patří šógun, jeho přítel Janagisawa Jošijasu, šógunova matka paní Kejšo-in a pán Hosokawa. Janagisawa měl syna jménem Jošisato. Jenobu byl ve skutečnosti hrbáč a šógunův zřejmý nástupce. Paní Kejšo-in udržovala blízký vztah s knězem, který se jmenoval Rjuko a byl jejím i šógunovým duchovním rádcem. Pán Hosokawa, daimjó

historická

poznámka


8

Laura Joh rowlandová

provincie Higo, hrál roli ve slavném příběhu o sedmačtyřiceti

róninech, který jsem vyprávěla ve své předchozí knize Róninova

milenka. Všechny ostatní postavy jsou vymyšlené.


9

hra s vonným dýmem

edo

období genroku,

šestnáctý rok,

jedenáctý měsíc

(t okio, únor 1703)


10

Laura Joh rowlandová


11

hra s vonným dýmem

Země se třásla, jako by se pod městem narovnával obrovský,

neklidný drak. Na černé hladině řeky Sumidy se chvěl odraz

měsíce. Tisíce domů se pohybovaly, vrzaly a skřípaly. V ledo

vém vzduchu se rozcinkaly větrné zvonky. Byly dvě hodiny

před půlnocí, několik vojáků hlídkujících v ulicích drželo na

uzdě vylekané koně. Spáči se převalovali, trápeni zlými sny.

V jednom domku v obchodní čtvrti Nihonbaši se bojácně

rozhlížely tři ženy Rohož, tatami, na níž klečely, se pod nimi

třásla, keramické nádoby v policích rachotily. Čtvercová bílá

lucerna nad jejich hlavami se houpala a vrhala strašidelné ob

razce světla a stínu na jejich úzkostlivé obličeje, nalíčené bílým

rýžovým práškem a červenou rtěnkou. Tajily dech a nepromlu

vily jediné slovo.

Pak chvění ustalo.

Oddychly si.

Otřesy země bývaly běžné. Všichni, i když se starali o svo

je běžné záležitosti, žili v obavách z velkých zemětřesení, jaká

pustošila Japonsko v nepředvídatelných intervalech.

Nejstarší žena obrátila pozornost k předmětům rozmístě

Prolog


12

Laura Joh rowlandová

ným na rohoži před sebou. Jmenovala se Usugumo. Bylo jí

asi pětačtyřicet a pohybovala se elegantně jako kočka. V jejích

vysoko vyčesaných vlasech nad trojúhelníkovým obličejem se

leskly stříbrné pruhy. Zvedla kovové tyčinky, vytáhla z ohříva

dla doběla rozžhavený uhlík a pustila ho do misky z celado

nu, drahého porcelánu, naplněné popelem. Navršila na popel

uhlík, udělala v hromádce otvor, narýsovala na kopičku pár čar

a s přivřenýma očima pohlédla na své dvě společnice. Byly to

sestry, obě ve věku mezi dvacítkou a třicítkou. Ta mladší byla

hezčí, starší nákladněji oblečená. Usugumo cítila nepřátelství

mezi nimi. Pinzetou uchopila slídový talířek, položila ho na

důlek v popelu a pak zvedla tři složená origami ze světle zele

ného papíru se zlatými skvrnami. Chvíli je přesunovala, načež

jedno z nich otevřela, vyňala z něj vonnou kuličku a umístila ji

na talířek ze slídy. Z misky s hořící látkou stoupal kouř s vůní

ovoce, dřeva, pižma a koření. Usugumo vycítila ve vzduchu

očekávání a napětí, které neladilo s jejími poklidnými obřady.

Dvě návštěvnice s kamennými výrazy hleděly na papír, štětce,

inkoust a inkoustový kámen, jež měly rozložené před sebou.

„Hra s vonným dýmem začíná,“ prohlásila Usugumo. Ses

try se posadily zpříma, jako válečníci připravující se na bitvu.

„Naslouchejte vonným látkám. Dovolte jejich hlasu, aby vám

prozradil, kým je.“

Postavila celadonovou misku na podlahu mezi sebe a starší

ze sester a uklonila se. Starší ze dvou žen vzala misku a podr

žela ji na levé dlani. Pravou dlaní ji obemkla a nechala jen malý

otvor mezi palcem a ukazováčkem. Její sestra to pozorně sle

dovala a nakláněla se kupředu, jako by se už nemohla dočkat,

až přijde na řadu.

Země se znovu zachvěla.

Starší sestra si zvedla misku k obličeji, přiložila nos k otvoru,

zavřela oči a pomalu a zhluboka se nadechla.

Sano Ičiró, komoří a druhý nejvýše postavený muž po šóguno

vi, vojenském diktátorovi Japonska, plul sám v malém člunu na

rozbouřeném moři. Z bouřkových mračen na obloze se ozýva


13

hra s vonným dýmem

lo hřmění. Loďka se houpala a zvedala a Sano se pevně držel

jejích boků. Vznesl se na hřeben obrovské vlny a s třeskem se

z ní propadl do hlubin.

Probudil se a výkřik mu uvízl v hrdle.

Ležel ve své temné ložnici. Prsty svíral těžkou pokrývku,

kterou byl přikrytý. Pohupování a hřmění ale neustalo. Jeho

žena Reiko, ležící vedle něj, ospalým, znepokojeným hlasem

zamumlala: „Proč se tak třeseš?“

„To nedělám já,“ odpověděl zmateně Sano.

V té chvíli vpadl do pokoje jejich dvanáctiletý syn Masahiro

s výkřikem: „Zemětřesení!“

Místnost se zvedala a kymácela v nevyzpytatelném a stále

se zrychlujícím rytmu a s obrovskou silou. Sano a Reiko se

posadili, zatímco se posuvné dveře otevřely a ze skříní se sypal

jejich obsah. Slyšeli skřípot kroutícího se domu, jeho spoje se

vyvracely. Praskot a tříštivé zvuky se nesly i seshora, jak se uvol

ňovaly a padaly na zem střešní tašky. Třesk se odrážel ozvěnou

po celém komplexu v edském hradu, kde Sano se svou rodinou

sídlil. Přes chodbu se z dětského pokoje nesl plačtivý křik jeho

pětileté dcery.

„Akiko!“ Reiko pouze v nočním úboru vyběhla ze dveří

a její dlouhý cop vlál za ní.

Sano už byl také naplno vzhůru a třásl se v zimním vzduchu.

„Pomůžeš mi dostat všechny ven, než se budovy zhroutí,“ na

kázal Masahirovi.

Probíhali chodbami, kde naráželi na prchající strážné a služ

ky. Přeskakovali krátery, které se otevíraly mezi jednotlivými

částmi panského domu. „Buďte opatrní! Pospěšte si!“ volal

Sano.

Za nimi praskaly stropní trámy. Přepážky z latí a papíru se

hroutily. Sano s Masahirem vyváděli lidi mezi kácejícími se stě

nami a po nakloněných podlahách. Dav se potácel ven do le

dové noci.

„Reiko!“ vykřikl Sano a zoufale se rozhlížel kolem sebe.

„Tady jsem!“ Reiko se k nim probíjela s Akiko na zádech.

Rodina se shromáždila na nádvoří společně se Sanovými


14

Laura Joh rowlandová

dvořany a služebnictvem. Kasárenské budovy obklopující uza

vřený areál se chvěly, jak se země otřásala stále víc. Střešní taš

ky poletovaly vzuchem jako rachejtle. Na omítnutých fasádách

naskakovaly klikaté praskliny. Domy se začaly hroutit.

„Ven! Všichni ven!“ zavelel Sano. „Tady to není bezpečné!“

Lidé se vyvalili bránou na širokou, kameny vydlážděnou uli

ci.

Na její protější straně se na svahu pod edským hradem roz

kládaly další pozemky s budovami, sídly jiných státních úřed

níků. Také jejich domy se hroutily jako pruhy hedvábí, svíjející

se ve větru. Uvěznění a zranění lidé naříkali strachem a bolestí.

Když Sano pohlédl na kopec, viděl, jak po svahu klouzají stro

my, kamenné hradby s krytými chodbami a strážními věžemi.

Z davu se ozývalo úpění.

„Milosrdní bohové!“ vyjekla Reiko.

Akiko, usazená na matčiných ramenou, vypískla: „Koukej

te!“

Sano se otočil směrem, jímž mířil její prstík. Poté, co se zří

tily domy v okolí široké ulice, otevřel se nezakrytý výhled na

město pod nimi. Sano, jeho rodina a další členové domácnosti

se vzájemně podpírali, protože svět se hřmotně natřásal, a fas

cinovaně hleděli dolů. Ve slabém světle měsíce Sano spatřil, jak

se panorama Eda zploštilo. Mezi stoupajícími oblaky prachu

bylo slyšet slabé výkřiky. Po celé krajině plála jako pochodně

oranžová světla. Po zemětřeseních vždy nevyhnutelně přichá

zely požáry, když převržené lampy, ohřívadla a kamna zapalo

valy domy.

„Všechno hoří,“ pronesla Akiko hlasem, v němž se chvěl

úžas. Ve vykulených očích měla vážný výraz.

Sano a Reiko na sebe zděšeně pohlédli. Svět, který znali,

právě skončil.


15

hra s vonným dýmem

Měsíc po zemětřesení připomínalo Edo pekelnou krajinu. Celé

čtvrti byly srovnány se zemí. Několik nedotčených oblastí

vyvstávalo jako ostrovy v moři suti. Edský hrad se podobal

včelímu úlu, který poničila nějaká obluda ve snaze zmocnit se

medu. Po celém svahu se pohybovaly roje dělníků; uklízeli trá

my, omítku a střešní tašky ze zhroucených domů. Ve studeném

vzduchu zněly jejich výkřiky, hluk jejich lopat a kladiv a ra

chocení volských potahů, svážejících sutiny dolů. Prach zaml

žoval zimní modrou oblohu, potemnělou kouřem stoupajícím

z ohňů, u nichž se hřál milion obyvatel Eda, kteří se rázem

ocitli bez domova.

Sano, doprovázen vojáky, úředníky a tajemníky, právě pro

váděl inspekci paláce. Jeho hlavní tělesný strážce, detektiv

Marume, kráčel před ním a prorážel mu cestu davem nosičů

odnášejících prkna. Sano procházel kdysi krásně udržovanými

zahradami, nyní však zaplavenými blátem a hnojem, zatímco

dělníci řezali prkna, míchali maltu a přinášeli materiál. Větši

na velkého hradního komplexu se při zemětřesení zhroutila.

Přestože suť už byla uklizena, stála zatím pouze kostra jedné

1


16

Laura Joh rowlandová

části sídla – šógunových soukromých komnat. V jiných kříd

lech zůstaly pouhé základy. Části komplexu, které nespadly, se

riskantně nakláněly.

„Kdy to dokončíte?“ obrátil se Sano na hlavního architekta.

„To bych rád věděl.“ Mistr stavitel, jeden z tisíců samuraj

ských úředníků v bakufu, japonské vojenské vládě, měl zasmu

šilé, strhané rysy jako všichni ostatní včetně Sana. Pracovali na

obnově hradu a města ve dne v noci, aby pomohli těm, kteří

zemětřesení přežili.

„Nemáme dost kvalifikovaných tesařů ani stavebního mate

riálu nebo jídla pro dělníky. Můžete nám všeho sehnat víc?“

„Pokusím se.“ Sano dostal na starost výstavbu a pomoc pro

strádající. Lidé za ním chodili kvůli všemu možnému. „Slíbit

ale nic nemohu. Další tesaři pracují na opravách mostů.“ Větši

na mostů, které se klenuly přes edské řeky a kanály, totiž spad

la, a pohyb po městě byl kvůli tomu vážně omezen.

„Objednal jsem stavební materiál z provincií, ale bude trvat

dlouho, než se sem dostane, protože se zřítily i mosty na silni

cích. Zpožděné jsou i dodávky potravin.“ Kéž by jídlo dorazilo

dřív, než nastane hladomor! Značnou část edských zásob zniči

ly požáry a to, co zůstalo, rychle ubývalo.

K Sanovi přichvátal úředník se svitkem. „Promiňte, ctihod

ný komoří, ale přináším naléhavou zprávu.“

Sano rozvinul dopis a přečetl si ho. To, co v něm stálo, jej

tvrdě zasáhlo. „Počet mrtvých v Edu už dosáhl tří tisíc,“ sdělil

pochmurně Marumemu.

V každé nové zprávě množství obětí rostlo. Byla to ta nej

větší katastrofa, jakou kdy Sano zažil. Dosud nemohl uvěřit, že

k ní opravdu došlo.

Pokračoval v četbě. „Jsou zde ještě další špatné zprávy. Stát

ní pokladna je už skoro prázdná kvůli výdajům na pomoc po

stiženým zemětřesením a na opravy.“ Tokugawský režim, který

trval už celé století, byl málem na mizině.

Marume mlčel. Kdysi by se mohl Sano spolehnout, že při

jde s nějakými vtipnými výroky, které zlehčí i ty nejkritičtější

situace. Ale Marumeho kamarád a kolega ve službě Fukida byl




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.