načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Hovory nejen o hudbě - Přemysl Rut; Jiří Pavlica

Hovory nejen o hudbě
-45%
sleva

Elektronická kniha: Hovory nejen o hudbě
Autor: ;

Jiří Pavlica, zpěvák, houslista, skladatel, vedoucí souboru Hradišťan, odpovídá na otázky klavíristy, zpěváka, dramatika, režiséra, herce, pedagoga a spisovatele Přemysla Ruta Knižní rozhovor s ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VYŠEHRAD
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 171
Rozměr: 21 cm
Úprava: 16 stran barev. obr. příl. : ilustrace , portréty
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788074292545
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jiří Pavlica, zpěvák, houslista, skladatel, vedoucí souboru Hradišťan, odpovídá na otázky klavíristy, zpěváka, dramatika, režiséra, herce, pedagoga a spisovatele Přemysla Ruta Knižní rozhovor s houslistou a hudebním skladatelem, uměleckým vedoucím souboru Hradišťan, jehož tvorba opisuje oblouk od písňových forem až po oratorní díla. Jiří Pavlica se inspiruje folklorním odkazem i historickými reminiscencemi, zaměřuje se na duchovní hudbu, ale zároveň je vnímán jako představitel tzv. cross overu, tedy hudby putující napříč žánry. Rozhovor ?nejen o hudbě? s Jiřím Pavlicou vede hudebník, divadelník a spisovatel, a kromě toho i sběratel písniček Přemysl Rut. Netřeba dodávat, že setkání těchto dvou zajímavých a všestranných osobností bude stát za to?

Předmětná hesla
Pavlica, Jiří, 1953-
* 20.-21. století
Hudebníci -- Česko -- 20.-21. stol.
Související tituly dle názvu:
Hovory nejen o hudbě Hovory nejen o hudbě
Pavlica Jiří, Rut Přemysl
Cena: 206 Kč
Hovory o TCM Hovory o TCM
Hovorka Jan
Cena: 99 Kč
Hovory o astrologii Hovory o astrologii
Špůrek Milan
Cena: 139 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Přemysl Rut / Jiří Pavlica

HovoRy neJen o Hudbě



Přemysl Rut / Jiří Pavlica

Hovory nejen o hudbě

vyšehrad


copyright © Přemysl Rut, Jiří Pavlica, 2010

isbn 978-80-7021-949-2


vést řeč s Jiřím Pavlicou je snadné i nesnadné zároveň. snadné, poněvadž je to jeden z nemnoha muzikantů, kteří si otázky kladou sami, bez ohledu na žádosti o rozhovor či interview. Když pak taková nabídka přijde, jsou připraveni. dovedou nejen hrát, ale také brát svou hru v potaz, ptát se po jejím původu, povaze, souvislostech a smyslu. a dovedou se vyjádřit.

nesnáz spočívá v tom, že se každý z nás pohybuje pojiných drahách (pokud právě nejsme zavření každý v jiném studiu).

uváživše tato pro a proti, rozhodli jsme se hned napočátku, že rozhovor povedeme písemně. umožňuje to povídat si přes oceán, nechat mezi otázkou, odpovědí a další otázkou plynout tolik času, kolik bychom ho nikdy nenašlik osobnímu setkání. a umožňuje to „vážit slova“, nespokojit se s první, přibližnou formulací. neumožňuje to všakokamžitou reakci, která je pro rozhovor podstatná, neboť teprve ona dělá z výměny názorů setkání živých lidí. Proto jsme senakonec přece jen sešli, abychom to v několika dnech všechno probrali znovu a pořídili z toho zvukový záznam.

Čekalo mě pak to nejtěžší: transplantovat do písemného rozhovoru repliky pronesené ústně – pokud možno tak, aby celek držel pohromadě a připomínal spíš knihu než přepis nahrávky. Zda ta námaha nebyla marná, nechť posoudílaskavý čtenář.

Přemysl Rut


9

tenkrát v Hradišti

Dokázal by sis ještě vzpomenout, s jakými představami ses v roce

1978 ujímal prvních houslí v Hradišťanu? Byl jsi na to překvapivě

mladý, což muselo budit – odhaduji – na jedné straně nedůvěru,

na druhé straně naděje.

Pro úplnost bych měl dodat, že než jsem se stal primášem

Hradišťanu, s touto muzikou jsem hrál, ještě jakostředoškolák někdy v letech 1972–1973, na houslových kontrech, které

mají v kapele rytmicko-harmonickou funkci. Primášem jsem

se stal v roce 1975, tedy ve svých jednadvaceti, ale z  piety

ke svému předchůdci, zakladateli Hradišťanu Jaroslavu

staňkovi, uvádím rok 1978, tedy až období po jeho smrti.

na své představy i další okolnosti tehdejšího dění sivzpomínám velmi dobře. byl to hodně intenzivní život: studoval

jsem muzikologii na univerzitě Palackého v olomouci,současně housle na konzervatoři v brně, hrál jsems Hradišťanem a současně ve slovácké filharmonii, kterou vedl dirigent

Pěveckého sdružení moravských učitelů oldřich Halma(založil ji uherskohradišťský rodák Zdeněk chalabala), začínal

jsem spolupracovat se skupinou Petra ulrycha Javory, byla

tu studentská muzika na fakultě – dnes vůbec nechápu, jak

jsem to mohl stíhat.

druhou stranou mince byla situace politická a vůbec

společenské klima té doby. Jaroslav staněk s Hradišťanem

měl zákaz činnosti. bylo to tím absurdnější, že šloo takzvanou zájmovou uměleckou činnost, kterou ti lidé chtěli dělat

po práci, ve svém volném čase – a nesměli. K tomu se váže

spousta historek: například jak ti muzikanti, kteří mělinástroje půjčené od tehdejšího sdruženého klubu pracujících,

je museli vrátit, aby nemohli hrát. nebo jsme měli zakázáno


10

zkoušet s Jaroslavem staňkem ve slovácké búdě, která dřív

patřila Hradišťanu a kterou jeho členové pomáhalirekonstruovat. Proto jsme jeden čas zkoušeli, no spíše si hráli jen

tak pro radost a možná i pro únik z reality (při dobrém víně)

v mařaticích ve svérázové chalupě po  ladislavu Ruttem

(pražském právníkovi, který se usadil v Hradišti a zamiloval

si slovácko). asi jsme i trochu provokovali, protože když

jsme v létě hráli na zahradě, byli jsme sice na soukromém

pozemku, ale za plotem stáli diváci a posluchači, a někteří

z nich poslouchali služebně jako pracovníci stb. na fakultu

pak přišel dopis, že se stýkám s pravicově smýšlejícími živly,

což tehdy hrozilo vyloučením ze studií – uf, to byly časy! ale

ty ses ptal na muziku.

myslím, že ve svých jednadvaceti letech jsem byl skutečně

hodně mladý na to, abych vedl kapelu muzikantů, kteří byli

všichni nejméně o deset let starší a samozřejmě takézkušenější. měl jsem sice jisté představy, ale ty teprvekrystalizovaly. naštěstí pro začátek stačilo, že jsem uměl hrát na housle. Koncepční práce se ode mě ani moc nečekala. celé to období od roku 1975 do smrti Jaroslava staňka v roce 1978 vnímám s odstupem času jako poznávání něčeho, co se staňkovou generací nenávratně odešlo, co on sám se učil od svýchpředchůdců, starých hudců, po svém to inovoval, ale duchem to zůstalo v kontinuitě moravského, přesněji slováckéhomuzikantství. Jsem za ta léta vděčný, bylo to pro mě obohacující – a současně svazující pro budoucnost, ale tak už to bývá.

Jak vůbec člověk „kandiduje na primáše“? A je pak zvolen?

Nebo jmenován?

Primášem se člověk stane tak, že ho ostatní akceptují.

Z počátku, v onom roce 1975, bylo kandidátů víc, alena jakémsi neoficiálním konkurzu, při jednom hraní na „svíci“,

jsme si tak krásně zahráli, tak si padli do oka a společně to

oslavili, že jsem z toho od samé radosti cestou domů ztratil

housle, které se našly až za týden. (vlasta Redl o tom později

napsal písničku Husličky).

Prosadila se tehdy s tebou nějaká dramaturgická či stylová ten­

dence? Jaká? V čem jsi chtěl pokračovat a co jsi – tenkrát! – chtěl

přinést nového?

o systematičtější dramaturgické a stylové koncepci se dá

hovořit až po roce 1978. věděl jsem, nebo spíš cítil, žerepertoár i zvuk Hradišťanu jsou již minulostí a že mě to táhne trochu jinam. Z hlediska zvuku jsem tíhnul k daleko většíbarevnosti, než jakou skýtalo základní obsazení cimbálovémuziky (vlastně novouherského typu) – první a druhé housle,

Hradišťan při natáčení dokumentu Zkouška souboru v roce 1975. Jan

Vančura – kontrabas, Svatopluk Bimka – klarinet, Jan Nykl – housle, Jiří Pav­

lica – housle, Lubomír Svatoš – housle, primáš Jaroslav Staněk, zády Petr

Hrobař – kontry viola, sedící Karel Piškytl – kontry housle, Miloslav Maňásek –

cimbál. Foto Karel Ješátko – FSB.

Skupina Javory v roce 1979. Zleva Josef Ondrůj – housle, Jiří Pavlica – housle, Petr Oliva – cimbál, Hana Ulrychová, Petr Ulrych – kytara, Josef Hanák – kontrabas. Foto archiv J. P.

Slovácká filharmonie v roce 1971 s dirigentem Oldřichem Halmou. Foto archiv J. P.

klarinet, cimbál, houslové a violové kontry a kontrabas.směřoval jsem k daleko většímu využití nejrůznějšíchneobvyklých a často zapomenutých historických a lidovýchhudebních nástrojů – ostatně jsem na to téma napsal i diplomovou

práci (přesný název: „lidové hudební nástroje nauherskohradišťsku a jejich uplatnění v souborech zájmové umělecké

činnosti“). a z hlediska dramaturgického – snažil jsem se

vymanit z klišé, které v té době vyhovovalo politické potřebě

nekonfliktnosti a „lidovosti“ (rozuměj plytkosti) uměnívůbec a které obzvláště lidovému umění hodně ubližovalo tím,

že z něj chtělo vypreparovat jenom nejjednodušší částodkazu našich předků. Hledal jsem v nejrůznějších sbírkách

a posléze i psal vlastní písně, které by zpívaly o základních

věcech člověka od zrození až po smrt a také o duchovních

rozměrech lidského života.

na druhé straně ani ta kulturní politika nebyla takjednostranná: díky oficiální podpoře amatérské činnosti se mohly

uskutečňovat například terénní výzkumy, které dnes mají

vysokou odbornou hodnotu, systémem přehlídek a soutěží

se lidi aktivizovali a udržovalo se podhoubí „lidovétvořivosti“ – která ovšem měla své podmínky a meze, jak jevidět právě na Hradišťanu. mým největším traumatem bylo,

že jsem chtěl pracovat, a současně jsem viděl, že svou prací

podporuji, co vůbec nechci.

Ano: režim si dovedl ve svůj prospěch vyložit i pouhé setrvání

ve vlasti, natož zpěv lidových písní. Mne, Pražáka, to dohnalo

až k opovrhování lidovou kulturou, dokud jsem se s ní – v Hra­

dišti – nesetkal takříkajíc za kulisami oficiálních pódií. Dodnes si

pamatuji, jak mě překvapilo, že ji neznám.

Za těchto okolností jsem se tedy pokoušel s muzikouHradišťan pracovat a musím přiznat, že to nebylo snadné. byli

tam vynikající muzikanti a uznávané osobnosti, které bylo

nutné nejen přesvědčit, ale také citově nadchnout. myslím,

že zásadní obrat nastal až s gramofonovým albem písníz naoleonských válek.

14

Na to album ještě přijde řeč. Ale zůstaňme zatím v tehdejším

Hradišti a Hradišťanu. Kdo byl Jaroslav Staněk a jak se díval

na první kroky svého nástupce? A co nástupce sám? Počítal jsi tak

trochu s tím, že lidová muzika může být „na export“ a že by ses

jejím prostřednictvím mohl setkat s „jinou hudbou“?

nejdřív tedy aspoň letmý pohled do kulturního zázemí

uherského Hradiště, které bylo sice malé okresní město,

ale mělo slovácké divadlo (začínal zde pozdější rektor

Jamu alois Hajda, působili zde režiséři miloš Hynšt, Hugo

domes...), mělo také středníuměleckorůmyslovou školu,

jedno z prvních českých gymnázií na moravě, středníekono

mickou i střední průmyslovou školu, lidovou školu umění,

existoval zde symfonický orchestr, pěvecký sbor svatopluk,

v jednom období dokonce šest cimbálových muzik, žilia tvo

řili zde výtvarníci ida a vladislav vaculkovi, ale paradoxně

také národní umělci Jan Habarta a Jan blažek...

Jaroslav václav staněk byl výtvarník, scénograf,choreo

graf a muzikant, jedna ze zakládajících a vůdčích osobností

Hradišťanu vedle básníka a klarinetisty otakara Horkého,

později se k nim připojil o něco mladší Jaroslav Čech,etno

graf a cimbalista. Hradišťan byl od svého počátku (vznikl

v roce 1950) představitelem souborového hnutí, prošel si

obdobím nové „angažované“ tvorby v padesátých letech

s následnou „tíhou folkloru“, postihlo ho naprosto zásadně

období normalizace (zákaz činnosti, Čechův dobrovolnýod

chod ze světa, staňkova politická likvidace – leccos z toho je

zachyceno v knize Primáš Jaroslav václav staněk, kam jsem

o něm psal kapitolu).

můj vztah k Jaroslavu staňkovi byl nekriticky obdivný

a vím, že on mě měl taky rád; jinak by nešířil kuloárovou

zvěst, že si mě vybral za svého nástupce. nejvíc jsme sepo

znali v době, kdy jsem ho vozíval už nemocného zezkou

šek domů autem (zatímco ostatní členové muziky chodívali

pravidelně řešit důležité světové problémy u skleničky vína).

v příšeří spoře osvětleného náměstí Rudé armády, kdesta

něk bydlel, a v jistotě soukromí uvnitř auta jsme si povídali

o všem – o muzice a muzikantech, o jeho zdraví a dalších

plánech, o životě vůbec... sem tam nás vyrušil nějakýkolemjdoucí, o kterém jsme se domnívali, že je to další estébák.

Jestli to byla pravda, nebo naše velké oči, nevím. vím však,

že staněk měl ve věcech jasno.

samozřejmě že jsme hovořili i o smyslu a postavenílidového umění v tehdejší době. Pro nás to bylo jednoduché. my

jsme měli zákaz činnosti a o širším uplatnění, natožo zahraničních zájezdech jsme si mohli nechat jenom zdát.Zahraniční reprezentace, to byla jedna z tehdejších plakátových

podob a funkcí folklorních souborů, které existovaly jako

dobrý vývozní artikl. Pochopitelně se na této vlně svezli

mnozí, kteří by o lidové umění jinak ani nezavadili. to se

ovšem týkalo i jiných uměleckých oblastí, ba dokonce všech

oblastí lidské činnosti. tak to bylo a takový byl náš národ.

Z pohřbu Jaroslava Staňka v roce 1978. Muzikanti zleva – Jiří Pavlica, Petr

Hrobař, Miloslav Maňásek, Jan Vančura, Lubomír Svatoš, František Petržel, Jan

Nykl. Foto archiv J. P.

16

A jaké bylo tehdejší obsazení Hradišťanu?

muziku Hradišťan tvořili koncem šedesátých a počátkem

sedmdesátých let vynikající muzikanti v čele s primášemJa

roslavem staňkem a cimbalistou Jaroslavem Čechem. ti dva

se vzájemně doplňovali a dokázali Hradišťanu vtisknoutna

prosto originální, nezaměnitelný zvuk. staněk (jako téměř

autodidakt) byl typický svým rozevlátým houslovýmvibrá

tem, jako spíše intuitivní bohémský muzikant se nechával

unášet proudem hudebních myšlenek a často hnal ostatní

do závratných až nehratelných temp. měl rád tempové

i dynamické kontrasty. Jaroslav Čech, erudovaný etnograf

a skvělý cimbalista, dával svými hudebními úpravami muzice

jistý řád, dlouhodobě pracoval na jejím stylu a jako pedagog

lŠu v Hradišti i na výchově další muzikantské generace.

Po jeho smrti v roce 1970 nastoupil do Hradišťanuvše

stranný muzikant a výborný zpěvák, cimbalista a hledačne

obvyklých harmonií i originálních úprav lidových písními

loslav maňásek. nepřehlédnutelnou, byť vzrůstem malou

postavou byl bezesporu druhý houslista lubomír svatoš.

„Figura“ od pohledu i způsobem hry. obdivoval jsem jeho

mimořádnou, naprosto přirozenou muzikálnosta improvi

zační schopnosti. (Později vlastně jako jediný z této party

vydržel a zůstal i v době mého působení). někdy více, jindy

méně řízená improvizace byla vůbec jedním ze základních

stavebních kamenů této „muzikantské bandy“ (jak jí říkával

staněk). třetí housle hrál Jan nykl, který naprosto spolehlivě

a disciplinovaně držel základní melodii – obligát, a tím držel

a doplňoval primáše i tercáše, kteří se se svými ciframi občas

vznášeli v nadoblačných výšinách. u klarinetu se vystřídalo

několik hráčů; já jsem zažil kultivovaného absolventakon

zervatoře svatopluka bimku a po něm dalšího absolventa

konzervatoře stanislava sládka. Funkce klarinetisty v této

sdružené nástrojové hře je často trefně charakterizovánavý

rokem horňáckého primáše Jožky Kubíka „klarinety, pchajte

sa, kde sú place“ – tedy hrajte a zdobte melodii tak, abyste

vyplňovaly mezery mezi smyčcovými nástroji. dalšívýraz

nou postavou této éry Hradišťanu byl violový kontráš Petr

17

S kontrášem Karlem Piškytlem v roce 1979. Foto Antonín Vlk.

18

Hrobař (krásné jméno pro lékaře). Rytmicky přesnýa vý

razný v duvaji i odrážce, zkrátka doprovod jako řemen. Jeho

viola dávala zvuku Hradišťanu charakteristickou barvui ra

zanci. druhý kontráš – houslový, byl nestor a dobrá duše

souboru Karel Piškytl. Patřil k zakládajícím členůmHradiš

ťanu, v počátcích se účastnil s Jaroslavem staňkema Jarosla

vem Čechem sběru lidových písní v terénu a vůbec to byla

hlava otevřená a přístupná různým názorovým proudům.

(v pozdějších letech mi byl jako nejstarší velkou oporou.)

Posledním členem muziky, nikoliv však významem, bylkon

trabasista Jan vančura. Rytmicky přesný a nekompromisní,

v doprovodu s violou pevný jako železo. se staňkem patřil

po roce 1968 k nejvíce nepohodlným a stal se také společně

s ním obětí normalizační perzekuce. K této éřeneodmysli

telně také patří pěvecké osobnosti souboru věra domincová,

vlasta Grycová, Josef Pilát a antonín Čevela. někteří z nich

pokračovali až do let osmdesátých.

bylo obdivuhodné, jak se toto pestré spektrummuzikant

ských a lidských individualit dokázalo stmelit v takjedno

litý celek. Jeho podoba je zachycena na gramofonové desce

z roku 1972, kterou považuji za vůbec jednu z nejlepších

v oblasti moravské lidové hudebnosti. (vznik té desky má

též své peripetie – nahrávala se už v době politického zákazu

především díky Jaromíru nečasovi, hudebnímu redaktorovi

Československého rozhlasu v brně.)

S Jaromírem Nohavicou.

Polská zpěvačka Antosza Krzystoń se svou skupinou.

Sešli se...

Hudební seriál ostravské televize, ve kterém se v průběhu let 1996 až 2000

vystřídalo více než 70 sólistů a skupin. Výběr z fotografií Oldřicha Kopeckého.

o autorech

Jiří Pavlica se narodil 1. 12. 1953

v  uherském Hradišti.Po maturitě na střední ekonomické škole

v roce 1973 byl přijat ke studiu

na Filozofické fakultě univerzity Palackého v olomouci, obor

hudební věda – výchovaa vzdělávání dospělých. v čele katedry

muzikologie tehdy stál profesor

Robert smetana, později profesor

vladimír Hudec. současněstudoval Jiří Pavlica houslena konzervatoři v brně u profesorů stanislava tomáška a Pavla Kyncla,

později postgraduálně kompozici na Jamu v brněu arnošta Parsche a Zdeňka Pololáníka. Pavlicova interpretační

a tvůrčí činnost je spjata především se souborem Hradišťan,

jehož uměleckým vedoucím je od roku 1978. ve své tvorbě

dokáže obsáhnout dramaturgický oblouk od lidové tradice

až po oblast soudobé hudby.

Jiří Pavlica má za sebou výraznou hudební činnost:bohatou diskografii s vlastními autorskými projekty, četnáautorství filmové a divadelní hudby, pravidelné koncerty doma

i v zahraničí. Jeho práce získala odborná ocenění (cenaČeského hudebního fondu, ceny z mezinárodní rozhlasovésoutěže Prix bratislava, cenu nezávislých novinářů Žlutáponorka aj.) i několik „zlatých desek“ za nejprodávanější alba

(např. ozvěny duše, mys dobré naděje – ve spoluprácis jihoafrickým multiinstrumentalistou dizu Plaatjiesem)a „platinovou desku“ (o slunovratu – na verše Jana skácela). o šíři

jeho záběru a schopnosti spojovat lidi i projekty z různých


164

hudebních břehů svědčí spolupráce s řadou výtečnýchinter

pretů a souborů (Komorní orchestr leoše Janáčka, Pražská

komorní filharmonie, symfonický orchestr hl. města Prahy

FoK, Filharmonie brno, Čeští komorní sólisté, czechvir

tuosi, bambini di Praga, Kantiléna, spirituál kvintet, emil

viklický, vlasta Redl aj.), včetně zahraničních (alistairan

derson – velká británie, yaz-Kaz – Japonsko, dizu Plaatjies

– Jihoafrická republika, Wolfgang saus – německo, Joel

Frederiksen – usa). Jiří Pavlica se autorsky uplatňujerov

něž v oblasti volné soudobé tvorby (missa brevispastora

lis, oratorium smíru, suita dialogů chvění) a v tvorbě pro

děti v podobě autorských písní i citlivých aranží folklorního

materiálu. Podílel se rovněž na dramaturgické a hudební

činnosti tanečního souboru Hradišťan, kde spolupracoval

s choreografkami alenou skálovou, danielou stavělovou

a zejména s ladislavou Košíkovou. Hudebně-tanečnípro

jekt vznikl i s baletem národního divadla v Praze a jehocho

reografem Petrem Zuskou.

v tvorbě a činnosti Jiřího Pavlici je důležitéautorsko

-interpretační propojení, které mu umožňuje širokýdrama

turgický a hudební záběr. v roce 1990 spoluzaložil vánoční

tradici charitativních koncertů na velehradě, které se konají

dodnes. o deset let později stál u zrodu koncertů „lidí dobré

vůle“, jež jsou pravidelnou součástí velehradskýchcyrilome

todějských slavností. obdobná vánoční tradice, za přispění

převora Petra siostronka, vzniká v posledních letechv pro

středí břevnovské baziliky v Praze. důležitou součástíhu

debních snah Jiřího Pavlici je také přesah do méněmedia

lizovaných společenských oblastí, jako je např. dlouholetá

spolupráce se zrakově postiženými dětmi.


165

Diskografie autorská

byla vojna u slavkova. Jiří Pavlica, Hradišťan (lP, mc, Panton

1982, cd reedice 1995).

od večera do rána. Jiří Pavlica, Hradišťan (lP, mc, Panton 1984,

cd reedice skanska 2005).

Zbojné písně moravské. Jiří Pavlica, Hradišťan (lP, mc,supra

phon 1986, cd reedice 2000).

Hradišťu, Hradišťu. Jiří Pavlica, Hradišťan (lP, mc, Panton

1989, cd reedice supraphon 2002).

neseme vám... šťastné a veselé... Jiří Pavlica, salvia (eP, Panton

1990).

Pokoj vám. Jiří Pavlica, Komorní orchestr leoše Janáčka,Hra

dišťan (cd, lP, mc, Panton 1991).

ozvěny duše. Jiří Pavlica, Hradišťan (cd, mc, lotos 1994; v roce

1997 vydalo sunset France pod názvem chants et danses de

moravie).

aG Flek a Hradišťan. vlasta Redl a Jiří Pavlica (cd, mc, bmG

1994).

Prší déšť. ad lib moravia. Jiří Pavlica, emil viklický, Zuzana

lapčíková (cd, mc, lotos 1994).

Karel sháněl a přátelé. Jiří Pavlica, Hradišťan (cd, mc,ven

kow 1994).

v brně na Špilberku stojí vraný kůň. Jiří Pavlica, Hradišťan,

brněnští gajdoši, muzika martina Hrbáče (cd, indiesRe

cords 1996).

svítání. Jiří Pavlica, yaz-Kaz, Hradišťan (cd, mc, lotos 1997).

vánoční koncert. Hradišťan, spirituál kvintet (cd, mc,moni

tor 1998).

moravské koledy. Jiří Pavlica, Hradišťan, bohumil Kulínský,

bambini di Praga (cd, mc, multisonic 1998).

babička. Písničky z fetišistické revue. Jiří Pavlica, Zdeněk Kluka,

ivo Krobot, Petr oslzlý podle boženy němcové (cd, FtRe

cords 1998).

o slunovratu. Jiří Pavlica, Jan skácel, Hradišťan a hosté (cd,

mc, indies Records 1999).

Pastoral masses. Jiří Pavlica, Georgius Zrunek. Hradišťan, ars

brunensis chorus, brno chamber orchestra, Roman válek

(cd, supraphon 2000).


166

sešli se... i. Jiří Pavlica a hosté (cd, mc, lotos 2000).

mys dobré naděje. Jiří Pavlica, dizu Plaatjies, Hradišťan, talant

(cd, mc, lotos 2001).

Zpívání o lásce. Jiří Pavlica, Hradišťan, bohumil Kulínský,bam

bini di Praga (cd, mc, supraphon 2001).

sešli se... ii. Jiří Pavlica a hosté (cd, mc, lotos 2001).

Zlatý slunovrat. Jiří Pavlica, Jan skácel, Hradišťan a hosté (2 cd,

indies Records 2002).

mys dobré naděje / ozvěny afriky. Jiří Pavlica, Hradišťan, talant

(2 cd, zlatá edice, lotos 2002).

sešli se... iii. Jiří Pavlica a hosté (cd, mc, lotos 2002).

sešli se... iv. Jiří Pavlica a hosté (cd, mc, lotos 2003).

Hrajeme si u maminky. Jiří Pavlica, Hradišťan (cd, indiesRe

cords 2005).

Hradišťan – live. Jiří Pavlica, Hradišťan (cd, indies Records

2006)

chvění – suita dialogů. Jiří Pavlica, Filharmonie brno,Hradiš

ťan, altai Kai, Jumping drums; dirigent Petr altrichter (cd,

indies scope Records 2007).

o slunovratu. Jiří Pavlica, Jan skácel, Hradišťan a hosté (cd,

dvd, platinová edice, indies scope Records 2008).

Hradišťan – live & co se nevešlo. Jiří Pavlica, Hradišťan (2 cd,

zlatá edice, indies scope Records 2009).

studánko rubínko. Jiří Pavlica, Hradišťan (cd, indies scope

Records 2009).

Z hvězdy vyšlo slunce. Jiří Pavlica, Kantiléna, Hradišťan,Filhar

monie brno; dirigent Jakub Klecker (cd, J&m agency 2009).

DVD

o slunovratu ... o tom, co bývalo a znovu kdysi bude... (indies

Records 2004)


167

Diskografie ostatní (nahrávky skladeb,

spolupráce interpretační a režijní)

imaginator – velvet Revolution (cd, Hakuhodo, Japan 1990)

chants et musiques du monde. tchécoslovaquie (cd, unesco,

France 1991).

ens (cd, leguan 1993)

Jan skácel. odešel tiše za ticho se schovat (cd, Jota 1994).

tanz- und FolkFest Rudolstadt ́95 (cd, Heideck, Germany

1996).

scénická hudba 1985 –1995 (cd, slovácké divadlo v uherském

Hradišti 1995).

oráč a  smrt. Hra o lásce a posledních věcech člověka. Jan

z teplé, dušan Robert Pařízek, Jiří Pavlica (cd, Českýroz

hlas Praha 1995)

střípky. schola studentů olomouckých fakult (cd, telepaceos

trava 1996).

střípky 2. schola studentů olomouckých fakult (cd, telepace

ostrava 1997).

Prázdniny v telči. Živý záznam koncertů telč 97 (cd,Ji-Ho

music 1997).

Prázdniny v telči. Živý záznam koncertů telč 98 (cd,Ji-Ho

music 1998).

na cestě. duchovní písně. anima una (cd, telepace ostrava,

Radio Proglas 1999).

sloni v porcelánu i. Písničkáři dětem (cd, monitor 1999).

velké jubileum 2000. benefiční projekt pro katedrálu sv. václava

v olomouci (cd, monitor 1999).

czech alternative music vol. vi. 1999/2000 (cd, indies Records

2000).

mezinárodní folklorní festival ve strážnici 1995–2000 (cd,ton

studio Rajchman 2000).

abba otče. anima una, střípky (cd, telepace ostrava, Radio

Proglas 2001).

christmas around europe (cd, bbc music, Great britain 2002).

lidová kultura v kulturním vývoji České republiky (cd, Ústav

lidové kultury strážnice 2002).

Hradišťan a muzykanci. Záznam koncertu – Folkové prázdniny

náměšť nad oslavou (cd, náměšť nad oslavou 2003).


168

mezinárodní hudební festival Český Krumlov 2003 (cd,au

viex 2003).

Čarohraní. Z kořenů moravského folklóru (cd, indies Records

2003).

etnofest 1. (cd, lotos 2003).

Xii. ročník hudebních slavností sv. cecílie. dolní bojanovice

20. listopadu 2004 (cd, tonstudio Rajchman 2004).

řeka v nás. Kompilační album na podporu humanitární činnosti

Českého výboru pro uniceF (cd, solis art 2005).

alois a  vilém mrštíkovi: maryša. Rozhlasová dramatizace.

Hudba: Jiří Pavlica (cd, Radioservis 2006).

Xiv. všesokolský slet 2006. skladba pro ženy – léto. (cd, Česká

obec sokolská – barták music, 2006).

ateneo. mixed chamber choir. J. Pavlica – missa brevis pastoralis

(cd, univerzita Palackého olomouc, 2006).

smíšený sbor univerzity Hradec Králové. J. Pavlica – missabre

vis pastoralis (cd, univerzita Hradec Králové 2007).

Koncert smíšeného sboru Hradec Králové a muziky Hradišťan

(cd, univerzita Hradec Králové 2007).

vánoce s Hlaholem. J. Pavlica – missa brevis pastoralis (cd,

Hlahol v Praze 2008).


169

Přemysl Rut se narodil 10. 3. 1954

v Kutné Hoře. vystudoval v Praze

na damu činoherní režii(absol

voval 1979 režií vlastní adaptace

hry J. K. tyla chudý kejklíř).

v letech 1980–1984 byl režisérem

slováckého divadla v  uherském

Hradišti, kde zejména vedlkaba

retní malou scénu. Po zákazu její

činnosti se vrátil do Prahy a až

do převratu učilna hudebně-dra

matickém oddělení státníkonzer

vatoře. Zároveň však již od roku 1972 spolupracoval autorsky

a interpretačně (klavírista, zpěvák, herec) s ivanemvyskoči

lem, Pavlem boškem, se skupinou Pražský šanson, s Petrem

skoumalem a Janem vodňanským, s břetislavem Rychlíkem

a Hadivadlem, po roce 1989 s Janem burianem, ladislavem

smoljakem, Jiřím suchým a dalšími osobnostmi českéhoau

torského divadla.

v roce 1986 inicioval a do roku 1990 v Praze provozoval

malé české divadlo, společenství profesionálníchdivadel

níků pracujících v amatérských podmínkách, s nímž kromě

svých her uváděl scénická čtení dramatických textů, které

tehdy neměly naději na inscenaci (m. uhde: Zvěstování,

t. stoppard: travestie, sl. mrožek: Krejčí). v témže období

spoluredigoval (s Karlem Krausem, václavem Havlem aj.)

samizdatovou revui o divadle, do níž také přispíval.Po krát

kém působení v obnovených literárních novinách (1991–

1992) si zvolil svobodné povolání spisovatele a muzikanta.


170

Přemysl Rut je autorem dramat a scénářů, povídek, básní

a esejů. Jeho hry uvedlo malé české divadlo, Hadivadlo,

black box Theatre, národní divadlo (Kolowrat), slovácké

divadlo, Komorní činohra aj. Příležitostně spolupracoval

s Českou televizí, pravidelně s Českým rozhlasem (dvanáct

rozhlasových her realizovaných většinou v režii Petra adlera

a Hany Kofránkové, stovky pořadů literárních a hudebních;

Prix bohemia 1993 a 1998). Za „knihu o příběhu“ Pan Když

a slečna Kdyby získal v roce 2007 cenu toma stopparda.

od roku 2002 se podílí na projektechčesko-francouzského Golem Théâtre (Paříž, marseille, Grenoble, dijon aj.),

roku 2008 založil s herečkou markétou Potužákovoua dalšími přáteli volné společenství uvádějící repertoár„písničkářů, kteří už si nemohou zpívat sami“. dějinám českéautorské písně věnoval také dva rozsáhlé rozhlasové cykly stoletý

V klubu Paměť, 2010. Foto Jan Plachetka


171

zpěvník (1998–1999) a Písničky malých divadel (2009),

knihu Písničky (eseje se zpěvy) s přílohou dvou cd (2001)

a antologii orchestrion v hlavě, kterou připravuje k vydání

nakladatelství vyšehrad.

od roku 1999 učí na Katedře autorské tvorbya pedagogiky damu, zprvu externě, v roce 2003 se stal jejímvedoucím (téhož roku se zde habilitoval knihou Písničky, 2008

jmenován profesorem).

Bibliografie

menší poetický slovník v příkladech (mladá fronta 1985)

náměsíčný průvodce Prahou (mladá fronta 1991, 2. vydání

Petrov 2003, polsky atut 2009)

Žádné tragédie (votobia 1992)

Repoetitorium (s otakarem Karlasem a Karlem Čapkem;

sursum 1994)

Ptáček eseje zpívá vesele (Petrov 1995)

Šest nepůvodních rozhlasových her (větrné mlýny 1998)

v mámově postýlce (Petrov 2000)

Písničky (eseje se zpěvy; Petrov 2001)

Hry s druhým já (větrné mlýny 2003)

strašlivé Čechy, děsná morava (Petrov 2003)

Pan Když a slečna Kdyby (kniha o příběhu; Petrov 2005)

Příběh a shakespeare (střední část knihy o příběhu; amu 2005,

2. vyd. amu 2007)

Pro rozhlas (a proti němu); (amu 2010)

Hry

dafnis a chloe (parodie, 1976; dilia 1981)

Když nad Prahou se Hašler uklání (kabaret, 1983; dilia 1988)

takový beznadějný případ (hříčka, 1986)

Žádná tragédie (malý český macbeth, 1988; knižně v souboru

Žádné tragédie spolu s hrami takový beznadějný případ,Poslední, Polygoné)

Poslední (monodrama, též jako televizní hra 1985/1990)

Polygoné (rozhlasová hra, 1989)

existence dušana Rouse (rozhlasová hra, 1992)

dohra (rozhlasová hra, 1995)


viktor a drak (rozhlasová adaptace hry viktora dyka ondřej

a drak, 1997)

etiopská legenda (rozhlasová hra, 1997)

Peklíčko (rozhlasová hra, 1997; knižně v souboru Šestnepůvod

ních rozhlasových her spolu existencí dušana Rouse,vikto

rem a drakem, etiopskou legendou, dohrou a první,rozhla

sovou verzí hry olga a ďábel)

dvojrole (komitragédie pro rozhlas, 1998)

babinský a Palacký neboli báseň a Pravda (rozhlasová hra, 1999)

sedmispáči (legenda o dvou epochách, 2000)

olga a ďábel (zlopověst, 2001; knižně v souboru Hry s druhým

já spolu se sedmispáči a rozhlasovými hrami babinskýa Pa

lacký a dvojrole)

Človlk (rozhlasová hra, 2005)

Profesor a slepice (rozhlasová hra, 2005)

druhé mládí Kašpara Junga (rozhlasová hra o třech stadiích,

2005)

Konec dobrý, všechno špatně (rozhlasová televizní hra, 2007)

sen (truchlosměšnohra s nápadem v. K. Klicpery, 2007)

Jako editor připravil a komentoval

o divadle (výbor z pěti samizdatových čísel stejnojmenné revue;

nln 1990)

nedivadlo ivana vyskočila (Český spisovatel 1996)

vždyť přece létat je o hubu (rozhovor s ivanem vyskočilem;

Portál 2000)

ladislav smoček: Činohry a záznamy (větrné mlýny 2002)

ignát Herrmann: Z poslední galerie (Paseka 2004)

ignát Herrmann: nedělní povídky (nln 2004)


S Rudolfem Firkušným v roce 1993 ve zkušebně Hradišťanu, vlevo Milan

Malina, vpravo Jiří Pavlica. Foto archiv J. P.

S Dagmar a Václavem Havlovými při koncertě s Yaz-Kazem na Pražském

hradě v roce 1997. Foto Alan Pajer.

Jiná setkání


obsah

tenkrát v Hradišti – – – 9

mezi proudy – – – 19

byla vojna u slavkova – – – 33 Jak se bubnuje na princezny čili o hudbě scénické – – – 45 domov a „world“ – – – 53 Zážitek svobody – – – 63 Jak hrát s každým – – – 73 od písničky ke skladbě (a zpět) – – – 83 Hledání básníka – – – 95 ej, lúčka wa midori – – – 111 Festival znamená svátek – – – 123 chvění – – – 127 Z rodinné kroniky – – – 135 dnes tamtéž – – – 147 o autorech – – – 163

Přemysl Rut / Jiří Pavlica

HovoRy neJen o Hudbě

typografie vladimír verner vydalo nakladatelství vyšehrad, spol. s r. o., roku 2010 jako svou 964. publikaci vydání první. aa 5,68. stran 176 odpovědná redaktorka Radka Fialová vytiskla tiskárna Finidr, spol. s r. o. doporučená cena 258 Kč nakladatelství vyšehrad, spol. s r. o., Praha 3, víta nejedlého 15 e-mail: info@ivysehrad.cz www.ivysehrad.cz isbn 978-80-7021-949-2



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist