načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Hospic -- Příběh naplněné naděje - Jana Sieberová

Hospic -- Příběh naplněné naděje

Elektronická kniha: Hospic -- Příběh naplněné naděje
Autor:

Silný a inspirující příběh zdravotní sestry, která se vzdala kariéry na špičkovém klinickém pracovišti a bez koruny v kapse se pustila do budování mobilního hospice. Osobní ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  79
+
-
2,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 72.6%hodnoceni - 72.6%hodnoceni - 72.6%hodnoceni - 72.6%hodnoceni - 72.6% 80%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 122
Rozměr: 17 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-755-3038-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Osobní svědectví se prolíná s dramatickými osudy pacientů a jejich rodin i historií budování Domácího hospice Duha v Hořicích. Kniha vypráví o smrti a zázracích. Zázraky se dějí nejen v Duze samotné, ale především v duších jednotlivých protagonistů - umírajících pacientů i těch, kdo je v závěru jejich pozemské pouti odborně a s velkou láskou doprovázejí. Kniha může čtenáře inspirovat a také zbavit zbytečného strachu ze smrti, protože nejvíc se obvykle bojíme toho, o čem nic nevíme. Silný a inspirující příběh zdravotní sestry, která se vzdala kariéry na špičkovém klinickém pracovišti a bez koruny v kapse se pustila do budování mobilního hospice.

Popis nakladatele

Silný a inspirující příběh zdravotní sestry, která se vzdala kariéry na špičkovém klinickém pracovišti a bez koruny v kapse se pustila do budování mobilního hospice. Osobní svědectví se prolíná s dramatickými osudy pacientů a jejich rodin i historií budování Domácího hospice Duha v Hořicích.
Kniha vypráví o smrti a zázracích. Zázraky se dějí nejen v Duze samotné, ale především v duších jednotlivých protagonistů – umírajících pacientů i těch, kdo je v závěru jejich pozemské pouti odborně a s velkou láskou doprovázejí. Kniha může čtenáře inspirovat a také zbavit zbytečného strachu ze smrti, protože nejvíc se obvykle bojíme toho, o čem nic nevíme.
K vydání knihu doporučili kardinál Miloslav Vlk (autor předmluvy) a MUDr. Marie Svatošová , zakladatelka hospicového hnutí v ČR, která napsala doslov.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jana Sieberová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRITON

Praha / Kroměříž


Jana Sieberová

HOSPIC

Příběh naplněné naděje


KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Sieberová, Jana

Hospic : příběh naplněné naděje / Jana Sieberová. -Vydání první. -- Praha : Stanislav Juhaňák - Triton, 2016 ISBN 978-80-7553-167-4 929 * 364-58 * 364.69-783.44 * 616-093.75 * 364-787 * 27-58-472 * 616-036.88-052 * 614.253.5 * (437.3) - Sieberová, Jana - Domácí hospic Duha (Hořice, Jičín, Česko) - 2009-2015 - hospicová péče -- Česko - domácí péče -- Česko - paliativní péče -- Česko - pomáhající chování -- Česko - duchovní vedení -- Česko - nevyléčitelně nemocní -- Česko - zdravotní sestry -- Česko -- 20.-21. století - autobiografi cké vzpomínky 364-1/-7 - Druhy sociální pomoci a služeb [18] 929 - Biografi e [8]



Jana Sieberová

HOSPIC

Příběh naplněné naděje

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována,roz

množována ani jinak šířena bez písemného souhlasuvy

davatele.

Copyright © Jana Sieberová, 2016

© Stanislav Juhaňák – TRITON, 2016

Cover photo © Michal Ludvík, 2016

Cover design © Renata Brtnická, 2016

Vydal Stanislav Juhaňák – TRITON,

Vykáňská 5, 100 00 Praha 10,

www.tridistri.cz

ISBN 978-80-7553-038-7


Vždy jsem rostla díky svým potížím

a výzvám, jež se přede mne postavily –

a teprve z toho, co mi nevyšlo, jsem se

doopravdy něco naučila...


9

PŘEDMLUVA

Vážení čtenáři,

máte v rukou mimořádně zajímavou knížku o mobilním hospicovém hnutí. Není to jenprosté vyprávění o velkém úsilí pro věc nadšeného člověka, ale krok za krokem skvělý příklad věrného sledování zřetelné vnitřní inspirace, kterou do srdce člověka vkládá a k uskutečnění vede sám Bůh. Není to jen vyprávění o zajímavém „nápadu“, ale soustavné, dlouhodobé,věrné sledování Božího záměru, kterémupředcházela životní konverze, obrácení se k Bohu, jako předpoklad a také jako přípravný dar prouskutečnění Božího plánu. I v tomto úseku životní cesty charizmatické osobnosti Jany Sieberové je nepřehlédnutelný prst Boží, Boží vedení,kterému Jana, také z daru Božího, zůstávala věrná.

Nechceme historii mobilního hospice Duha uměle přidávat nějakou gloriolu, kniha sama je


Jana Sieberová

10

dostatečným podkladem pro posouzení, které si

může udělat každý soudný čtenář sám. Aposluchači, kteří sledovali některou z četnýchpřednášek na téma hospicového hnutí a duchovního

doprovázení, které Jana Sieberová po celé reublice dělá, mohou výše uvedená slova taképotvrdit.

Když mluvím o zrodu mobilního hospice,nemohu tu nezmínit ještě jednu výmluvnouskutečnost: hospicové hnutí u nás založila v roce 1993 MUDr. Marie Svatošová v Červeném Kostelci. A své zkušenosti, které získala, předala JaněSieberové a v jejím záměru s mobilním hospicem ji velice podporovala. Nebyla tu žádná žárlivost, ale společné úsilí o dobro nemocných, kterécharakterizuje vztah těchto dvou skvělých žen.

Tato kniha ukazuje novou zvláštní oblastpřinášení evangelia (radostné zvěsti) lidem v terminálním stadiu života. Způsob přinášeníevangelia, odpovídající lidem dnešní sekularizované doby, kteří často o Bohu vědí málo, ale láska a blízkost druhých v opravdové jednotě v nich


11

HOSPIC – PŘÍBĚH NAPLNĚNÉ NADĚJE

často vyvolávají vzpomínky na dětství, kdy sesetkávali s Bohem, a v perspektivě blízké smrti se

po něm ptají. Doprovázející paliativci jimpřinášejí kromě léků utišujících bolest také „léknaděje“ na perspektivu pokračujícího života, která

jim v jejich životní situaci vlévá do duše pokoj.

Nezřídka dochází k obnově komunikace sčleny rodiny, která je obklopuje, a tak dochází kléčení ran minulosti, které umírajícího mnohdy velmi tíží.

Tato „evangelizační služba“ si zaslouží větší pozornosti zvláště od těch, kdo jsou v církvipřímo zodpovědní za evangelium, i proto, že ukazuje, jak důležitou službu v citlivých okamžicích života člověka příslušníci církve pro společnost vykonávají.

Členové doprovázející skupiny (v Duze je jich osm) tvoří tým, který vytváří mezi sebouopravdovou jednotu v lásce. Sdílejí si zkušenosti snemocnými, zvláště tam, kde se u nich střídají,protože k některému nemocnému je třeba chodit vícekrát denně a někdy i v noci. Na doprovázení


Jana Sieberová

12

každého nemocného se podílejí všichni modlitbou. Podporují se vzájemně i ve svém osobním

životě.

Mobilní hospicové hnutí, které koná i pro naše zdravotnictví rozsáhlou službu, kterou z velké části hradí sami paliativní pracovníci ze sponzorských darů, si zaslouží konečně v našem zdravotním systému řádného spravedlivého ohodnocení.

Tyto naše zkušenosti mohou být velmiužitečné např. i na odborných konferencích na mezinárodní rovině.

Rád vyslovuji přání, aby kniha přinesla ičtenářům naději, že pro mezilidské vztahy, které jsou dnes všude ve společnosti na velmi nízké úrovni, se „zkouší“ účinný lék – opravdováblízkost v lásce a jednotě, které tryskají z „hlubokých pramenů“.

kardinál Miloslav Vlk


13

ÚVOD

Napsání tohoto vyprávění předcházela řadavý

zev od různých posluchačů mých přednášek,

které jsem nakonec uposlechla: „Už byste svě

dectví Duhy mohla sepsat, jsem na vaší třetí

přednášce, pokaždé je trochu jiná, ale víte, nohy

mi neslouží tak dobře, abych mohla jezdit všude

tam, kde zrovna přednášíte. A že je to tedy dost

zajímavé! Vždyť paní doktorka Marie Svatošová

také napsala knížku o doprovázení, tak se do

toho pusťte i vy!“ Podívala jsem se na milou

paní, která seděla v první řadě na mé přednášce,

a v duchu popřemýšlela, kolikrát jsem za po

slední roky toto přání slyšela. „Já a psát?Necí

tím se na to,“ slyším odpověď sama v sobě ana

hlas dodávám: „Milá paní, vždyť já nemám na

psaní téměř žádný čas!“


Jana Sieberová

14

Neplánované zastavení

K těmto výzvám od posluchačů se připojily ivý

zvy různých událostí v mém životě. Po výšezmí

něné přednášce následovala akutní operace a po

ní za krátký čas druhá. Nemoc a dlouhodobáre

konvalescence mě vyřadily na několik měsíců

z přímé hospicové služby a z mnoha aktivit

a podnětů, kterým jsem se každý den věnovala.

Dostala jsem náhle zvláštní dar – dar času.Mož

nost samoty nemocničního pokoje a vnitřnízti

šení mě otevíralo novému setkání s Bohem.

Znovu a velmi jasně jsem slyšela ten známý

a jemný hlas, který se pravidelně ozýval v mém

srdci po mnoho let a volal mne k hospicové péči.

Tentokrát mi říkal něco jiného: „Vše, cosproži

la, sepiš a dej k dispozici. O nic víc se nestarej.“

Kladla jsem si však otázku, zda je zodpovědné

psát zkušenosti z doprovázení umírajících pa

cien tů teprve po sedmi letech služby. Je to tak

neobyčejné? Vůbec ne. Vždyť je to služba jako

každá jiná. Přesto vím, že smrt mých drahých


15

HOSPIC – PŘÍBĚH NAPLNĚNÉ NADĚJE

nemocných se mě vždy silně dotkla a zdálo se

mi, jako by mi pokaždé říkala, ať o ní vyprávím

všem, kteří mají zájem slyšet slovo o tajemství

Boha. Vždyť každý příběh, o kterém chci psát, je

vyjádření mého vyznání lásky a vděčnosti těm,

které jsem mohla doprovázet.

Toužila jsem se se svými pocity někomusvěřit, ale zároveň jsem se zmítala v tolikapochybnostech. Jednoho sobotního dopoledne jsem

potkala dvě řeholní sestry a vyprávěla jim

o svých vnitřních pohnutkách. Zároveň jsemdodala, že se necítím být hodna takového úkolu.

Sestry se mile usmívaly a říkaly, že je to dobrá

dispozice pro napsání knihy. Vložily vše dospolečné modlitby a přály mi při psaní hodněprožívané radosti. Odjížděla jsem od nich s tím, že

jsem stejně stále na začátku. Přesto v mém srdci

klíčila pozvolná touha psát a dát k dispozici toto

malé svědectví. Svěřila jsem se při jednénávštěvě také sestrám karmelitkám. Jejich odpověď

vyvolala tehdy na mé tváři úsměv: „SvatáTerezie také odmítala psát a vidíte, její spisy se čtou


Jana Sieberová

16

už více než 400 let. Buďte klidná. Vždyťpředá

ní zkušeností je darováním plodů naší práce

druhým a také silným povzbuzením, že u Boha

není nic nemožného. A to dnešní společnost

velmi potřebuje.“ Rozhodla jsem se tedy sepsat

knihu zkušeností domácí hospicové péče.Zača

la jsem věnovat svůj čas a energiishromažďo

vání textů, které jsem během let psala prorůz

ná setkání, přednášky a semináře. Čím více

jsem na textech pracovala, tím méně snadné mi

to připadalo.

Můj otec

Právě, když jsem začala uvažovat, zda nemířím

přece jen příliš vysoko, zasáhla mě hlubocetěž

ká nemoc mého otce. Od chvíle, kdy jsem se

dozvěděla, že jeho život je ohraničen, myslela

jsem, že se psaním na dlouhou dobu skončím.

„Člověk míní a Pán Bůh mění.“ Knihudokonču

ji v tichu jednoho kontemplativního kláštera,

uprostřed prožívání aktivní onkologické léčby


HOSPIC – PŘÍBĚH NAPLNĚNÉ NADĚJE

17

svého otce. Jeho nemoc jsem tušila už nějakou

dobu, ale i já sama jsem zažila otřes a šok, když

jsem vyslechla tak krutou pravdu.

Diagnózu rakoviny sděloval mému otci můj

manžel lékař a já byla přítomna u jeho lůžka

v nemocnici. Tátovy oči byly v prvních minu

tách vylekané a měnily se v pohled malého

a bezbranného dítěte. Srdce mi tlouklo silně

v hrudi, slzy jsem polykala dovnitř a až v autě

po cestě domů jsem se rozplakala naplno. To,

čeho jsem se v životě obávala, se stalo. S otcem

jsem měla v minulosti velmi komplikovaný

vztah, vždy mi říkal, že pokud onemocnírako

vinou, okamžitě se zabije. Nechápal, jak mohu

umírajícím sloužit. V nemocnici se podrobil

důkladnému vyšetření, které ukázalo, že je jen

malá šance nádor operovat. Nepatrnou naději

dávala chemoterapie a radioterapie. Jezdila

jsem k němu do nemocnice každý den a po dobu

čtrnácti dní mu sdělovala opakovaně infor

mace o jeho nemoci. Křehnul na těle i na duši.

Nemoc z něho velmi rychle udělala naprosto


Jana Sieberová

18

jiného člověka. Jeho tvrdost ustoupila. Byl ji

nou životní situací naprosto proměněn. Měla

jsem obavu, zda přijme mou pomoc, alejedno

ho odpoledne mi dovolil převléknout pyžamo.

To byl signál, že mě přijímá. Za pár dní seze

ptal, zda může být u nás doma, až mu bude

hodně zle... Mezi řádky jsem četla, až budu

umírat. Moje „ano“ přijal s úlevou. Když jsme

jednoho dne společně hovořili o možném ope

račním výkonu, řekl: „Pomodli se za to.“ Byl

pokřtěný v Církvi československé husitské, ale

do kostela nechodil a víru nepraktikoval. Také

mou konverzi nechápal. Za 14 dní, které jsem

trávila denně u jeho lůžka, jsme se pozvolna

stávali spojenci.

Sama jsem požádala v této situaci široké

společenství a kněze o modlitbu. Tým domácího

hospice mi poskytoval potřebnou podporu,zá

zemí a sílu. Věděla jsem, že mé bolesti rozumějí,

že ji mohu bez obav sdílet, že nejsem sama.Vel

mi silně jsem si v těchto chvílích uvědomovala

potřebu ticha a samoty, chvil, kdy jsem sama se


HOSPIC – PŘÍBĚH NAPLNĚNÉ NADĚJE

19

svým Bohem, kdy mohu důvěrně sdílet všechny

okolnosti svého i otcova života. Vždy jsem si

přála o své minulosti s otcem hovořit, ale v této

situaci mi to přišlo jako naprosto nepodstatné.

Nebylo důležité, co bylo, ale co je teď a co bude

zítra. Byla jsem připravená pečovat a dopro

vázet. Cítila jsem sílu modlitby a věřila, že Bůh

má i tuto situaci pevně ve svých rukou. Vždyť

byl advent a tato doba očekávání jasněhovoři

la k aktuální situaci u nás doma. Rodina sene

bývalým utrpením semkla a dávala otci pocit

lásky a bezpečí. Momentálně se podrobuje dál

chemoterapii a radioterapii, kterou celkem

dobře snáší. Na víkendy ho vozím domů. Při

těch častých cestách se mezi námi pozvolna

zrodila hluboká láska a silný pocit sounáleži

tosti. Vím, že jsme dostali oba šanci, abychom

se stali znovu dcerou a otcem. I přes trvaloubo

lest z prožívání těžké nemoci cítím, že jsemsku

tečně šťastná a mám proto sílu pokračovat ve

psaní.


Jana Sieberová

20

Jak to vlastně všechno začalo? – ARO

Člověk 21. století často umírá sám. Leží vešpič

kové nemocnici, kde pracují špičkoví odborníci.

Umírá obklopen přístroji, které monitorují jeho

životní funkce. Každou chvíli někdo neosobně

vstoupí na pokoj, doplní léky, zapíše údaje.Vizi

ta bývá rychlá, téměř beze slov. Co se ale ode

hrává za dramata na pokojích umírajících lidí?

Jaké mají touhy a přání? O čem s námi chtějí

hovořit?

Všude kolem mě jsou samé hadičky, zdi mají

bílé kachlíčky a plenta mě dělí od druhéhopa

cienta. Pravidelný rytmus dýchacího přístroje

mi dodává potřebný počet vdechů i výdechů

a ukolébává mě do postupné apatie. Přesto se

budím ze snů či reality, sám vlastně nevím, zda

bdím či spím. Jak dlouho jsem neviděl svéblíz

ké? Nepamatuji si. Ano, přišli jednou, dvakrát...

a jen rozpačitě postávali u lůžka, „nechtěli mě

rušit“. Ale já ještě žiji, jsem člověk a mám svépo

třeby a přání. Jen se mi zdá, že je nikdo neslyší




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist