načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Hospic: příběh naplněné naděje - Jana Sieberová

  > > > > Hospic: příběh naplněné naděje  
-6%
sleva

Elektronická kniha: Hospic: příběh naplněné naděje
Autor:

Silný a inspirující  příběh zdravotní sestry, která se vzdala kariéry na špičkovém klinickém pracovišti  a bez koruny v kapse se pustila do budování mobilního hospice. Osobní ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  78 Kč 73
+
-
2,4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 68.7%hodnoceni - 68.7%hodnoceni - 68.7%hodnoceni - 68.7%hodnoceni - 68.7% 75%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Počet stran: 122
Rozměr: 17 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-755-3038-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Silný a inspirující  příběh zdravotní sestry, která se vzdala kariéry na špičkovém klinickém pracovišti  a bez koruny v kapse se pustila do budování mobilního hospice. Osobní svědectví se prolíná s dramatickými osudy pacientů a jejich rodin i historií budování Domácího hospice Duha v Hořicích. Kniha vypráví o smrti a zázracích. Zázraky se dějí nejen v Duze samotné, ale především v duších jednotlivých protagonistů – umírajících pacientů i těch, kdo je v závěru  jejich pozemské pouti odborně a s velkou láskou doprovázejí. Kniha může čtenáře inspirovat a také zbavit zbytečného strachu ze smrti, protože nejvíc se obvykle bojíme toho, o čem nic nevíme. K vydání knihu doporučili kardinál Miloslav Vlk (autor předmluvy) a  MUDr. Marie Svatošová, zakladatelka hospicového hnutí v ČR, která napsala doslov.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jana Sieberová - další tituly autora:
Hospic Příběh naplněné naděje Hospic Příběh naplněné naděje
Sieberová, Jana
Cena: 114 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






TRITON
Praha / Kroměříž










Jana Sieberová
HOSPIC
P říběh naplněné naděje





KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Sieberová, Jana
Hospic : příběh naplněné naděje / Jana Sieberová.
-Vydání první. -- Praha : Stanislav Juhaňák - Triton, 2016
ISBN 978-80-7553-038-7
929 * 364-58 * 364.69-783.44 * 616-093.75 * 364-787
* 27-58-472 * 616-036.88-052 * 614.253.5 * (437.3)
- Sieberová, Jana
- Domácí hospic Duha (Hořice, Jičín, Česko)
- 2009-2015
- hospicová péče -- Česko
- domácí péče -- Česko
- paliativní péče -- Česko
- pomáhající chování -- Česko
- duchovní vedení -- Česko
- nevyléčitelně nemocní -- Česko
- zdravotní sestry -- Česko -- 20.-21. století
- autobiografi cké vzpomínky
364-1/-7 - Druhy sociální pomoci a služeb [18]
929 - Biografi e [8]










Jana Sieberová
HOSPIC
P říběh naplněné naděje
Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována,
rozmnožována ani jinak šířena bez písemného souhlasu
vydavatele.
Copyright © Jana Sieberová, 2016
© Stanislav Juhaňák – TRITON, 2016
Cover photo © Michal Ludvík, 2016
Cover design © Renata Brtnická, 2016
Vydal Stanislav Juhaňák – TRITON,
Vykáňská 5, 100 00 Praha 10,
www.tridistri.cz
ISBN 978-80-7553-038-7





Vždy jsem rostla díky svým potížím
a výzvám, jež se p řede mne postavily –
a teprve z toho, co mi nevyšlo, jsem se
doopravdy něco naučila...










9
P ŘEDMLUVA
Vážení čtenáři,
máte v rukou mimo řádně zajímavou knížku
o mobilním hospicovém hnutí. Není to jen
prosté vyprávění o velkém úsilí pro věc nadšeného
člověka, ale krok za krokem skvělý příklad
věrného sledování zřetelné vnitřní inspirace,
kterou do srdce člověka vkládá a k uskutečnění
vede sám Bůh. Není to jen vyprávění o
zajímavém „nápadu“, ale soustavné, dlouhodobé,
věrné sledování Božího záměru, kterému
předcházela životní konverze, obrácení se k Bohu, jako
předpoklad a také jako přípravný dar pro
uskutečnění Božího plánu. I v tomto úseku životní
cesty charizmatické osobnosti Jany Sieberové je
nepřehlédnutelný prst Boží, Boží vedení,
kterému Jana, také z daru Božího, zůstávala věrná.
Nechceme historii mobilního hospice Duha
uměle přidávat nějakou gloriolu, kniha sama je





Jana Sieberová
10
dostate čným podkladem pro posouzení, které si
může udělat každý soudný čtenář sám. A
posluchači, kteří sledovali některou z četných
přednášek na téma hospicového hnutí a duchovního
doprovázení, které Jana Sieberová po celé
republice dělá, mohou výše uvedená slova také
potvrdit.
Když mluvím o zrodu mobilního hospice,
nemohu tu nezmínit ještě jednu výmluvnou
skutečnost: hospicové hnutí u nás založila v roce 1993
MUDr. Marie Svatošová v Červeném Kostelci.
A své zkušenosti, které získala, předala Janě
Sieberové a v jejím záměru s mobilním hospicem ji
velice podporovala. Nebyla tu žádná žárlivost,
ale společné úsilí o dobro nemocných, které
charakterizuje vztah těchto dvou skvělých žen.
Tato kniha ukazuje novou zvláštní oblast p
řinášení evangelia (radostné zvěsti) lidem v
terminálním stadiu života. Způsob přinášení
evangelia, odpovídající lidem dnešní sekularizované
doby, kteří často o Bohu vědí málo, ale láska
a blízkost druhých v opravdové jednotě v nich





11
HOSPIC – P ŘÍBĚH NAPLNĚNÉ NADĚJE
často vyvolávají vzpomínky na dětství, kdy se
setkávali s Bohem, a v perspektivě blízké smrti se
po něm ptají. Doprovázející paliativci jim
přinášejí kromě léků utišujících bolest také „lék
naděje“ na perspektivu pokračujícího života, která
jim v jejich životní situaci vlévá do duše pokoj.
Nezřídka dochází k obnově komunikace s
členy rodiny, která je obklopuje, a tak dochází k
léčení ran minulosti, které umírajícího mnohdy
velmi tíží.
Tato „evangelizační služba“ si zaslouží větší
pozornosti zvláště od těch, kdo jsou v církvi
přímo zodpovědní za evangelium, i proto, že
ukazuje, jak důležitou službu v citlivých okamžicích
života člověka příslušníci církve pro společnost
vykonávají.
Členové doprovázející skupiny (v Duze je jich
osm) tvoří tým, který vytváří mezi sebou
opravdovou jednotu v lásce. Sdílejí si zkušenosti s
nemocnými, zvláště tam, kde se u nich střídají,
protože k některému nemocnému je třeba chodit
vícekrát denně a někdy i v noci. Na doprovázení





Jana Sieberová
12
každého nemocného se podílejí všichni
modlitbou. Podporují se vzájemn ě i ve svém osobním
životě.
Mobilní hospicové hnutí, které koná i pro
naše zdravotnictví rozsáhlou službu, kterou
z velké části hradí sami paliativní pracovníci ze
sponzorských darů, si zaslouží konečně v našem
zdravotním systému řádného spravedlivého
ohodnocení.
Tyto naše zkušenosti mohou být velmi
užitečné např. i na odborných konferencích na
mezinárodní rovině.
Rád vyslovuji p řání, aby kniha přinesla i
čtenářům naději, že pro mezilidské vztahy, které
jsou dnes všude ve společnosti na velmi nízké
úrovni, se „zkouší“ účinný lék – opravdová
blízkost v lásce a jednotě, které tryskají z
„hlubokých pramenů“.
kardinál Miloslav Vlk





13
ÚVOD
Napsání tohoto vypráv ění předcházela řada
výzev od různých posluchačů mých přednášek,
které jsem nakonec uposlechla: „Už byste
svědectví Duhy mohla sepsat, jsem na vaší třetí
přednášce, pokaždé je trochu jiná, ale víte, nohy
mi neslouží tak dobře, abych mohla jezdit všude
tam, kde zrovna přednášíte. A že je to tedy dost
zajímavé! Vždyť paní doktorka Marie Svatošová
také napsala knížku o doprovázení, tak se do
toho pusťte i vy!“ Podívala jsem se na milou
paní, která seděla v první řadě na mé přednášce,
a v duchu popřemýšlela, kolikrát jsem za
poslední roky toto přání slyšela. „Já a psát?
Necítím se na to,“ slyším odpověď sama v sobě a
nahlas dodávám: „Milá paní, vždyť já nemám na
psaní téměř žádný čas!“





Jana Sieberová
14
Neplánované zastavení
K t ěmto výzvám od posluchačů se připojily i
výzvy různých událostí v mém životě. Po výše
zmíněné přednášce následovala akutní operace a po
ní za krátký čas druhá. Nemoc a dlouhodobá
rekonvalescence mě vyřadily na několik měsíců
z přímé hospicové služby a z mnoha aktivit
a podnětů, kterým jsem se každý den věnovala.
Dostala jsem náhle zvláštní dar – dar času.
Možnost samoty nemocničního pokoje a vnitřní
ztišení mě otevíralo novému setkání s Bohem.
Znovu a velmi jasně jsem slyšela ten známý
a jemný hlas, který se pravidelně ozýval v mém
srdci po mnoho let a volal mne k hospicové péči.
Tentokrát mi říkal něco jiného: „Vše, cos
prožila, sepiš a dej k dispozici. O nic víc se nestarej.“
Kladla jsem si však otázku, zda je zodpovědné
psát zkušenosti z doprovázení umírajících
pacien tů teprve po sedmi letech služby. Je to tak
neobyčejné? Vůbec ne. Vždyť je to služba jako
každá jiná. Přesto vím, že smrt mých drahých





15
HOSPIC – P ŘÍBĚH NAPLNĚNÉ NADĚJE
nemocných se mě vždy silně dotkla a zdálo se
mi, jako by mi pokaždé říkala, ať o ní vyprávím
všem, kteří mají zájem slyšet slovo o tajemství
Boha. Vždyť každý příběh, o kterém chci psát, je
vyjádření mého vyznání lásky a vděčnosti těm,
které jsem mohla doprovázet.
Toužila jsem se se svými pocity někomu
svěřit, ale zároveň jsem se zmítala v tolika
pochybnostech. Jednoho sobotního dopoledne jsem
potkala dvě řeholní sestry a vyprávěla jim
o svých vnitřních pohnutkách. Zároveň jsem
dodala, že se necítím být hodna takového úkolu.
Sestry se mile usmívaly a říkaly, že je to dobrá
dispozice pro napsání knihy. Vložily vše do
společné modlitby a přály mi při psaní hodně
prožívané radosti. Odjížděla jsem od nich s tím, že
jsem stejně stále na začátku. Přesto v mém srdci
klíčila pozvolná touha psát a dát k dispozici toto
malé svědectví. Svěřila jsem se při jedné
návštěvě také sestrám karmelitkám. Jejich odpověď
vyvolala tehdy na mé tváři úsměv: „Svatá
Terezie také odmítala psát a vidíte, její spisy se čtou





Jana Sieberová
16
už více než 400 let. Bu ďte klidná. Vždyť
předání zkušeností je darováním plodů naší práce
druhým a také silným povzbuzením, že u Boha
není nic nemožného. A to dnešní společnost
velmi potřebuje.“ Rozhodla jsem se tedy sepsat
knihu zkušeností domácí hospicové péče.
Začala jsem věnovat svůj čas a energii
shromažďování textů, které jsem během let psala pro
různá setkání, přednášky a semináře. Čím více
jsem na textech pracovala, tím méně snadné mi
to připadalo.
Můj otec
Právě, když jsem začala uvažovat, zda nemířím
přece jen příliš vysoko, zasáhla mě hluboce
těžká nemoc mého otce. Od chvíle, kdy jsem se
dozvěděla, že jeho život je ohraničen, myslela
jsem, že se psaním na dlouhou dobu skončím.
„Člověk míní a Pán Bůh mění.“ Knihu
dokončuji v tichu jednoho kontemplativního kláštera,
uprostřed prožívání aktivní onkologické léčby





HOSPIC – P ŘÍBĚH NAPLNĚNÉ NADĚJE
17
svého otce. Jeho nemoc jsem tušila už nějakou
dobu, ale i já sama jsem zažila otřes a šok, když
jsem vyslechla tak krutou pravdu.
Diagnózu rakoviny sděloval mému otci můj
manžel lékař a já byla přítomna u jeho lůžka
v nemocnici. Tátovy oči byly v prvních
minutách vylekané a měnily se v pohled malého
a bezbranného dítěte. Srdce mi tlouklo silně
v hrudi, slzy jsem polykala dovnitř a až v autě
po cestě domů jsem se rozplakala naplno. To,
čeho jsem se v životě obávala, se stalo. S otcem
jsem měla v minulosti velmi komplikovaný
vztah, vždy mi říkal, že pokud onemocní
rakovinou, okamžitě se zabije. Nechápal, jak mohu
umírajícím sloužit. V nemocnici se podrobil
důkladnému vyšetření, které ukázalo, že je jen
malá šance nádor operovat. Nepatrnou naději
dávala chemoterapie a radioterapie. Jezdila
jsem k němu do nemocnice každý den a po dobu
čtrnácti dní mu sdělovala opakovaně
informace o jeho nemoci. Křehnul na těle i na duši.
Nemoc z něho velmi rychle udělala naprosto





Jana Sieberová
18
jiného člověka. Jeho tvrdost ustoupila. Byl
jinou životní situací naprosto proměněn. Měla
jsem obavu, zda přijme mou pomoc, ale
jednoho odpoledne mi dovolil převléknout pyžamo.
To byl signál, že mě přijímá. Za pár dní se
zeptal, zda může být u nás doma, až mu bude
hodně zle... Mezi řádky jsem četla, až budu
umírat. Moje „ano“ přijal s úlevou. Když jsme
jednoho dne společně hovořili o možném
operačním výkonu, řekl: „Pomodli se za to.“ Byl
pokřtěný v Církvi československé husitské, ale
do kostela nechodil a víru nepraktikoval. Také
mou konverzi nechápal. Za 14 dní, které jsem
trávila denně u jeho lůžka, jsme se pozvolna
stávali spojenci.
Sama jsem požádala v této situaci široké
společenství a kněze o modlitbu. Tým domácího
hospice mi poskytoval potřebnou podporu,
zázemí a sílu. Věděla jsem, že mé bolesti rozumějí,
že ji mohu bez obav sdílet, že nejsem sama.
Velmi silně jsem si v těchto chvílích uvědomovala
potřebu ticha a samoty, chvil, kdy jsem sama se





HOSPIC – P ŘÍBĚH NAPLNĚNÉ NADĚJE
19
svým Bohem, kdy mohu důvěrně sdílet všechny
okolnosti svého i otcova života. Vždy jsem si
přála o své minulosti s otcem hovořit, ale v této
situaci mi to přišlo jako naprosto nepodstatné.
Nebylo důležité, co bylo, ale co je teď a co bude
zítra. Byla jsem připravená pečovat a
doprovázet. Cítila jsem sílu modlitby a věřila, že Bůh
má i tuto situaci pevně ve svých rukou. Vždyť
byl advent a tato doba očekávání jasně
hovořila k aktuální situaci u nás doma. Rodina se
nebývalým utrpením semkla a dávala otci pocit
lásky a bezpečí. Momentálně se podrobuje dál
chemoterapii a radioterapii, kterou celkem
dobře snáší. Na víkendy ho vozím domů. Při
těch častých cestách se mezi námi pozvolna
zrodila hluboká láska a silný pocit
sounáležitosti. Vím, že jsme dostali oba šanci, abychom
se stali znovu dcerou a otcem. I přes trvalou
bolest z prožívání těžké nemoci cítím, že jsem
skutečně šťastná a mám proto sílu pokračovat ve
psaní.





Jana Sieberová
20
Jak to vlastn ě všechno začalo? – ARO
Člověk 21. století často umírá sám. Leží ve
špičkové nemocnici, kde pracují špičkoví odborníci.
Umírá obklopen přístroji, které monitorují jeho
životní funkce. Každou chvíli někdo neosobně
vstoupí na pokoj, doplní léky, zapíše údaje.
Vizita bývá rychlá, téměř beze slov. Co se ale
odehrává za dramata na pokojích umírajících lidí?
Jaké mají touhy a přání? O čem s námi chtějí
hovořit?
Všude kolem m ě jsou samé hadičky, zdi mají
bílé kachlíčky a plenta mě dělí od druhého
pacienta. Pravidelný rytmus dýchacího přístroje
mi dodává potřebný počet vdechů i výdechů
a ukolébává mě do postupné apatie. Přesto se
budím ze snů či reality, sám vlastně nevím, zda
bdím či spím. Jak dlouho jsem neviděl své
blízké? Nepamatuji si. Ano, přišli jednou, dvakrát...
a jen rozpačitě postávali u lůžka, „nechtěli mě
rušit“. Ale já ještě žiji, jsem člověk a mám své
potřeby a přání. Jen se mi zdá, že je nikdo neslyší





HOSPIC – P ŘÍBĚH NAPLNĚNÉ NADĚJE
21
ani nevidí. Prý jsem neperspektivní, slyšel jsem
ještě zašeptat zdravotní sestru. Raději zavírám
oči a toužím rychle usnout. „Na šestce je exitus,“
říká sestra. Mechanicky a rutinně odstraňuje
vstupy ze zesnulého, už jen tělo popsat a
zabalit. „Ať už je konec služby,“ slyším ji říkat
vyprahlým hlasem. „Zrovna u něho jsem nechtěla
být. Poslední dny mě stále chytal za ruku, jako
by snad něco chtěl...“
Po službě v nemocnici, kde pracuji tolik let,
jsem stále více unavená. Burcuje mě svědomí,
chci spát, ale spánek nepřichází. Další smrt,
moje vlastní bezmoc a medicínská prohra.
Nakonec trhaně usínám, ale zdají se mi sny o
nemocném, který si přál jít domů. Říkal mi to se
stínem smutku. Ve chvílích volna jsem u něho
občas sedávala a snažila se rozpoznat, co si
přeje. Lékaři mi tvrdili, že domů v žádném případě
nemůže, prý je jeho stav vážný. Ale vždyť to není
pravda, bouřím se ve svém nitru. Mohl být
doma, jeho manželka a děti o tom uvažovaly...
Kolik takových podobných smutných konců





Jana Sieberová
22
jsem prožila se svými nemocnými, si už ani
nepamatuji. Kolik ale skute čné bolesti a
nepochopení zažívají ti, kteří jsou konfrontováni s
nezájmem zdravotníků a bývají jen číslem diagnózy?
Chtěla bych z nemocnice odejít. Zatím jsem
o své touze nikomu neříkala, protože vím, že by
mě stejně nikdo nepochopil. Jdu k počítači a
začínám vyhledávat informace o hospicové péči.
Pomalu se nořím do příběhů lidí a poznávám
jiný svět. Je pravdivý? Zmítá mnou důvěra i
nedůvěra. Pojedu na stáž, rozhoduji se téměř
okamžitě. Vzedmul se ve mně příliv nové a netušené
vlny energie a rodící se naděje. Nejen pro mé
další nemocné, ale také pro mne.
Hospic
První pacientka, kterou jsem v hospici poznala,
byla velmi mladá usměvavá žena. Cítila mé
rozpaky při vstupu do jejího pokoje a požádala
mne, abych si přisedla na kraj lůžka. Nořila jsem
se do blankytně modrých očí a poslouchala její





HOSPIC – P ŘÍBĚH NAPLNĚNÉ NADĚJE
23
příběh. „Rakovinu mi zjistili lékaři ve 34 letech,
dva roky jsem se léčila, ale nádor stejně rostl
dál. Teď už umírám. Ale nebojím se,“ říkala mi
jistým hlasem, „jsem připravená. Mám kolem
sebe tolik dobrých lidí.“ V hloubi nitra, kde je
má vlastní podstata a identita, jsem byla
zasažena jako ohnivým šípem. Vnímala jsem
zvláštní pocit síly, která prostupovala celý pokoj
a rodila se i v mém srdci čistotou těch
vyřčených slov. Byla jsem uchvácena pravdou a
smířením, které jako aura obklopovaly mladou
ženu stojící na prahu konce svého života.
Povolání
V době své první návštěvy hospice jsem
pracovala jako zdravotní sestra na
anesteziologicko-resuscitačním oddělení, které
představovalo jakýsi vrchol mé profese. Každodenně jsem
byla konfrontována se složitými medicínskými
i etickými otázkami. Neutěšené podmínky
umírajících, jejich smutek a pláč, studená





Jana Sieberová
24
nalita léka řů a zdravotních sester, snaha o
uzákonění eutanazie byly spouštěcím faktorem mé
konverze. Měla jsem ostré rozpory nejen v
kolektivu, ale i v osobních vztazích a bojovala jsem
proti nastaveným normám. Postupně jsem se
odcizovala svému okolí, žila v zajetí moderního
světa, v trvalé nespokojenosti, která zuřila
v mém nitru jako občanská válka. Během těchto
let jsem rozpoznávala, že můj život se ubírá tím
nesprávným směrem.
Zásadní moment, který ukon čil touhu nalézt
nové místo pro svůj život, nastal jednoho
pátečního dopoledne. Lékař, který byl hlavním
operatérem, během plánovaného operačního
programu odešel na hodinu anglického jazyka. Zůstala
jsem na operačním sále sama s mladou ženou,
které měl být vyoperován zhoubný nádor.
Hluboce jsem se otřásala studem. Nemocná plakala
a vyprávěla o životě s rakovinou, o strachu ze
smrti a o touze žít. Měla doma dvě malé děti, o
které se sama starala. Tato hodina se ukázala jako
nejzásadnější moment mého života. Defi nitivní





Toto je pouze náhled elektronické
knihy. Zakoupení její plné verze je
možné v elektronickém obchodě
společnosti eReading.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist