načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Horší než čarodějnice jsou už jenom králíci - Lauren Magaziner

  > > > > Horší než čarodějnice jsou už jenom králíci  

Kniha: Horší než čarodějnice jsou už jenom králíci
Autor:

Pro malé i velké milovníky dobrodružství, kouzel a příběhů plných legrace. Rupert bydlí ve městě, kde se to čarodějnicemi jen hemží. I když mu maminka i nerudná třídní učitelka ...


Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  194
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  229 Kč
15%
naše sleva
6,5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Rok vydání: 2016-08-31
Počet stran: 216
Rozměr: 138 x 205 mm
Úprava: 215 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: z anglického originálu Only thing worse than witches přeložila Drahomíra Michnová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788025328767
EAN: 9788025328767
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Pro malé i velké milovníky dobrodružství, kouzel a příběhů plných legrace. Rupert bydlí ve městě, kde se to čarodějnicemi jen hemží. I když mu maminka i nerudná třídní učitelka zakazují, aby se k nim přibližoval, nemůže si pomoct. Prostě ho fascinují! Když pak narazí na inzerát, že se hledá čarodějnický učeň, neváhá, a okamžitě odpoví. Čarodějnice, která ho vezme do učení, je pěkné nemehlo, popleta a nešika k tomu. Všechna kouzla většinou zkazí. Čekají ji čarodějnické zkoušky, a jestli s tím Rupert rychle něco neudělá, rupne u nich tak, že z té rány všem ve městě popraskají ušní bubínky!

Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

129 128
Tajemství, tajemství,
to není žádná legrace
UHÁN ĚLI BLEKOTAVOU ULICÍ A ZASTAVILI SE
až před Rupertovým domem. Tam se vyčerpaně opřeli o
zábradlí verandy a prudce oddychovali.
„To bylo o fous!“ vydechl Rupert.
„A nikdo si té naší králičiny nevšiml!“
Rupert zavrtěl hlavou: „To už raději řekni skopičiny. Slovo
králičina se neujme,“ řekl. „Ale poslyš, kdo byla ta holka? Ta
čarůdka Čtyřka?“
Čarůdka Dvojka zbledla a začala koktat: „No, víš, ehm, ech,
uf...“
„Byla hrozná. Zlý sen. Tak proto se nechceš připravovat na
zkoušku s ostatními čarůdkami? Proto sis mě najala, je to tak?“
„Ne, já si ve skutečnosti myslela, že mi budeš užitečný právě
tím, že nemáš kouzelnou moc...“
„Copak čarodějnice tudy nebudou odcházet? Už je přece
po zasedání, ne?“
Čarůdka Dvojka se zachichtala. „Měli jsme opravdu štěstí,
že tam čarůdka Čtyřka byla – teď si ji vzaly do parády v
trestnici. Tak pojďme odsud.“
A táhla Ruperta k východu.





130 131
„Ta tvoje kamarádka je ale číslo!“ poznamenala maminka.
Rupert pokrčil rameny.
Maminka se usadila na horní schůdek a Rupert se vtěsnal
vedle ní. Začali pojídat zmrzlinu, nemluvili, jen si užívali
teplého sluníčka, tichého šumění moře a svěžího vzduchu
provoněného solí.
Ale Rupert neměl moc velký hlad a po několika lžičkách
misku odložil. To, že seděl vedle mámy, mu připomnělo, co viděl
v čarodějnickém doupěti – to hrozivé zjištění, že teď patří
čarodějnicím, a to kvůli něčemu, co jeho máma provedla někdy
hodně dávno.
„Mami... co jsi ukradla čarodějnicím?“ Ani nevěděl, jak mu
ta slova vyletěla z pusy, vždyť to vůbec nechtěl říct.
Mámě vyletěla lžička z ruky, běžela ji zvednout. „Cože?“
řekla. „Co jsi říkal?“
„Tak co jsi ukradla?“
„Jak ses něco takového dozvěděl?“ zašeptala.
Rupert ztuhl. Jak mohl být tak hloupý? Ovšem, že máma bu de
chtít vědět, odkud to ví... ale nemohl jí říct o čarůdce Dvojce
ani o jejich výpravě do čarodějnického doupěte.
Maminka postavila misku na zem. „Ruperte?“ Když
neodpověděl, oči se jí zalily slzami.
Začala plakat, přitáhla si Ruperta blíž k sobě a pevně ho
objala. On ji taky objal a snažil se ji utěšit, ale bylo to těžké,
když nechápal, proč brečí.
Když se uklidnila, zkusil to znovu: „Co jsi vzala, mami?“
„Řekni mi pravdu.“
„No tak dobrá,“ odhodlala se čarůdka Dvojka. „Víš, já s
ostatními čarůdkami moc nevycházím. Určitě sis všiml, že jsem
trochu... jiná, a ony se mi za to posmívají. A já byla taková...
taková... taková...“
„Osamělá,“ doplnil Rupert.
Čarůdka Dvojka přikývla.
Rupert ten pocit dost dobře znal.
Až na to, že se v té chvíli, poprvé po dlouhé době, necítil
vůbec osamělý. Když se podíval na Čarůdku Dvojku a
pomyslel na všechny ty jejich potřeštěné patálie, bylo mu naopak
mnohem lépe než dřív. A třebaže ji neznal moc dlouho,
přestože byla trochu praštěná, a i když se spolu neměli kamarádit,
byla tou nejlepší kamarádkou, jakou Rupert kdy měl.
Dveře se sítí proti mouchám se rozletěly a na verandu
vpadla maminka, v každé ruce misku zmrzliny. „Ahoj, děťátka!
Dáte si? Nebo jestli nechcete zmrzlinu, můžu něco šoupnout
do mikrovlnky!“
Čarůdka Dvojka přimhouřila oči a nakrčila nos. „Co to je?“
„Mňamkova pravá domácí mrkvová zmrzlina!“
Čarůdka Dvojka otevřela údivem pusu a zatvářila se
naprosto zděšeně. „Mrkvová?“ opakovala. „Mrkvová zmrzlina?“
„Ano, miláčku. Ochutnej lžič –“
„KRÁÁÁÁÁÁÁLÍÍÍÍÍÍÍK!ÁÁÁÁÁÁÁ!“zaječela a dala
se na úprk, uháněla, jako by jí za patami hořelo, celou ulicí až
k Handrkovacímu soudu, kde jim pak zmizela z dohledu.





133 132
Odevzdání slohové práce
V POND ĚLÍ, ČTYŘI DNY PŘED ČARŮDČINOU
zkouškou, přišel Rupert do školy a nesl svou slohovku, která
obsahovala jen dvě stě slov místo přikázaných pěti set tisíc.
Držel ji v pravé ruce a v levé svíral láhev se smaragdově
zeleným elixírem, který mu uvařila čarůdka Dvojka. Nechal ho
pět dní ustát a dnes už byl připraven k použití... ale jak bude
účinkovat? To mu čarůdka Dvojka dodnes neřekla a jak ji
Rupert znal, netušil, co může očekávat. Měl pocit, že bude
zvracet.
Podíval se doleva a uviděl Kylea Mason-Reeda, který si
vyrovnal na lavici stoh zápisníků a teď měl co dělat, aby se věž
nesesypala. Rupert soudil, že jich musí být tak pětadvacet –
snažil se je spočítat, ale pořád se pletl. Podíval se doprava,
uviděl Allison Gormleyovou, vypadala naprosto vyčerpaně. Před
Objala si kolena a hleděla dolů na moře. „Toto je důležité –
se kterou čarodějnicí jsi mluvil, Ruperte?“
„Se žádnou! Čestné slovo!“ A byla to pravda. Přísně vzato,
čarůdka Dvojka nebyla žádná čarodějnice... ještě. Rupert se
zhlu boka nadechl. „Šel jsem kolem Žížalí ulice a zaslechl jsem
dvě čarodějnice, jak si povídají,“ řekl a odmlčel se. „Ale
nemluvil jsem s nimi, ani jsem nebyl v čarodějnické ulici.“
„Ale potloukal ses kolem?“ Vzala ho za ruku. „Už to víckrát
nedělej,“ pokárala ho, ale vyznělo to spíš jako prosba. „Kolikrát
jsem ti říkala, aby ses té části města vyhýbal!“
„Proč?“ ptal se Rupert. „Proč se mám vyhýbat čarodějnicím?
A co jsi ukradla? A proč jsi to udělala? A proč bydlíme v
Košťatově, když tak nesnášíš čarodějnice? A proč je to všechno
tajemství?“
Vstala a přešla k houpacímu křeslu, které stálo na verandě.
„Snažím se tě chránit, Ruperte.“
„Já o to nestojím. Já chci jen odpovědi.“
Když bylo jasné, že se máma o čarodějnicích už bavit
nehodlá, Rupert odešel dovnitř. Několik hodin poslouchal, jak se
máma houpe ve svém křesle na verandě. Když šel konečně spát,
pořád se houpala.





134 135
Hrdlořezka vzápětí rozkopla dveře. „Děti,“ oslovila je tónem,
jako by říkala něco opravdu hnusného, třeba ranní dech nebo
soplový pudink. „Dnes je velice významný den. Den, kdy se
někteří projeví na poli přírodních věd,“ řekla a podívala se přímo
na Rupertovu lavici.
Rupert s námahou polkl. Ještě pevněji sevřel láhev s
elixírem.
Hrdlořezka začala obcházet první řadu lavic; její podpatky
klapaly do rytmu Rupertova nervózního bušení srdce. Na
krátký okamžik od ní odvrátil pohled a zadíval se na Mannyho,
který klidně ve své sklenici na okně oždiboval nějaký list.
„Příliš málo slov,“ prohlásila Hrdlořezka u Brunovy lavice.
Vzala jeho slohovou práci a přetáhla jí Bruna po hlavě. „Příliš
mnoho slov,“ zhodnotila Allisoninu práci, praštila pěstí do
stohu papírů a ty se se šustěním rozletěly do všech stran po třídě.
Allison na to nevěřícně zírala. Pak s pláčem vyběhla ze třídy.
Rupert toho rozruchu využil jako dokonalé příležitosti k
tomu, aby si dal pár hltů čarůdčina elixíru. Přiložil láhev ke rtům
a intenzivně myslel na Hrdlořezku – jak ho děsí každým
klapnutím svého podpatku, každá vyučovací hodina s ní je
téměř otázkou života a smrti, jak mu její dech páchnoucí
shnilými banány toto ovoce navždy zprotivil. Polkl pět důkladných
doušků a zase rychle strčil ruku pod lavici a olízl si rty. Elixír
chutnal jako žvýkačka, máta a skořice dohromady, jako nějaká
dost štiplavá ústní voda. Což vůbec nečekal, protože čarůdka
Dvojka tvrdila, že chutná jako zadělávané kapustičky.
vyučováním zaslechl jak Kally šeptá Millie, že se Allison po
vypití Hrdlořezčina elixíru a následném nárůstu králičí srsti
na obličeji zavřela na školní záchod a kvílela, že bude muset jít
do cirkusu, ale srst jí naštěstí po pěti hodinách nářku z tváře
odpadla. Taky zaslechl, jak Bruno říká Francoisovi, že Hal
přestal zvracet larvy už hodinu po vypití elixíru. Rupertovi se
ulevilo, že aspoň Allison a Hal jsou už zase normální. Ale
Manny byl bohužel pořád zavřený v zavařovací sklenici na
okenní římse.
Jenže trest, který stihl Mannyho, byl ničím ve srovnání s
trestem, který, jak Rupert očekával, stihne dnes jeho.
Podíval se znovu na Allison. Uhlazovala svou už tak
úhledně srovnanou hromadu potištěného papíru, která dokonce
převyšovala Kyleovu věž ze zápisníků. Seděla zpříma a vypadalo
to, že je se svým výtvorem docela spokojená.
Rupert se rozhlédl po ostatních spolužácích. Vypadali dost
morbidně: bledí, oči opuchlé nevyspáním, ve tvářích ponurý
výraz. Několik z nich přemáhalo dřímotu a Rupert viděl, že
Halovi a Kally klesla brada až na prsa – po chvíli se probrali
a polekaně sebou trhli.
Rupert si připadal úplně nepatřičně. Byl jediný, kdo nebyl
nevyspalý, ale také jediný, kdo neměl vypracovaný úkol. Všichni –
Allison, Kyle, Kally, Millie, Francis, a dokonce i Bruno –
zápasili s vysokými hromadami popsaného papíru. Rupert položil
na svou lavici tu jedinou stránku, kterou přinesl, a úzkostně
vraštil tvář.





136 137
pohladil po ruce. Výraz v jeho tváři říkal: Budu na tebe vždycky
s láskou vzpomínat.
Hrdlořezka popadla Rupertovu lavici, ale ten stihl uskočit
stranou, než jí učitelka mrštila prudce o zeď. Lavice se
roztříštila na čtyři kusy.
„Řekněte mi, třído,“ supěla Hrdlořezka. „Ten líný kluk sedí
celou dobu v lavici a najednou je pryč!“
Ostatní na ni hleděli, jako by se pomátla. Rupert se tiše
plížil k tabuli, položil si prst na ústa a naznačoval spolužákům,
aby se na něj nedívali ani na něj neukazovali.
„Ale ty nejsi pryč, že ne?“ vyštěkla Hrdlořezka. „Ruperte
Camp belle. Možná tě nevidím, ale čuchám tě. A slyším tě.
A můžu tě chytit –“
Hrdlořezka se vrhla k tabuli a Rupert vyrazil na druhý
konec třídy. Chňapla ho za košili a pevně ho držela, ale Rupert
se jí vytrhl a košile se při tom roztrhla.
Rupert neztrácel ani vteřinu – vyrazil ze třídy a běžel
chodbou. Nevěděl, jestli ho Hrdlořezka pronásleduje nebo ne, ale
neměl čas se ohlížet. Potřeboval pomoc a ochranu jako nikdy
předtím. A pomoct mu mohla jen jediná osoba: čarůdka
Dvojka.
Strčil si láhev mezi kolena a najednou si všiml, že je na ní
něco rychle naškrábáno: pískový elixír, četl. Rupert neměl
tušení, co to je – nebo co to vůbec může být.
Schoval láhev do batohu a čekal, že se stane něco
převratného. Jenže potíž byla v tom, že se necítil nijak jinak než předtím.
Žádné mravenčení, lechtání, rozmazaný pohled, nic se
nezměnilo A to byl průšvih, protože Hrdlořezka už stála za ním a on
neměl žádný záložní plán.
Hrdlořezka škrtla sirkou a zapálila Kyleovy notesy.
Zvrátila hlavu dozadu a chechtala se jako šílená, dokud se Kyleova
slohovka nezměnila v hromádku popela. Pak zamířila k
Rupertovi.
Rupert oběma rukama svíral list papíru se svými dvěma sty
slovy a třásl se. Hrdlořezka se už tyčila přímo nad ním, krk
měla ohnutý jako stojací lampu. Rupert se jí pomalu a pokorně
podíval do očí.
Hrdlořezka zakoulela a zatěkala očima – pak upřela pohled
k zemi. Přímo ho zapíchla do podlahy, a i když se chtěla na
Ruperta zpříma podívat, nešlo to. Rudla a rudla – čím víc se
snažila podívat se na Ruperta a nešlo jí to, tím víc rudla a
zuřila.
Zkřivila tenké rty do nehezkého úšklebku a nakrčila
špičatý nos.
„RUPERTE CAMPBELLE!“ zařvala, jako by měla
každým okamžikem puknout. Její hlas se rozlehl po celé
místnosti a ozvěna ho opakovala. Kyle se naklonil a smutně Ruperta





139 138
„Stejně nechápu, co jsi mi to vlastně vyrobila. Pískový elixír –
co to je?“ Rupert si znovu v ybavil, jak na něj Hrdlořezka
nedokázala upřít pohled. „Ty jsi mě udělala neviditelným lidskému
oku... tak jako čarodějnice nevidí písek! Znamená to, že
Hrdlořezka přece jen není čarodějnice?“
„Já tě neudělala neviditelného lidskému oku, ty hloupý,“
řekla čarůdka Dvojka. „Jen oku té Trdlopřezky. Myslel jsi na ni,
když jsi ten elixír pil, ne?“
„Jasně, ale to není –“
BŘINK!
Domem se rozlehl řinkot rozbitého skla.
„Je tady!“ sykl Rupert. „Hrdlořezka!“ Rozběhl se a schoval
se pod stůl.
„Já si to s ní vyřídím,“ prohlásila čarůdka Dvojka. „Žádná
paní Kudlořezová se nebude dovolovat na mého učně!“
Rupert skrčil kolena a objal je rukama, pořádně se nadechl.
Doufal, přál si a modlil se, aby jeho ďábelská učitelka nebyla
u sklepních dveří. Nevěděl, jak by si s ní mohla čarůdka
Dvojka poradit – vždyť přece neuměla nijak dobře čarovat –, ale
alespoň se tou myšlenkou utěšoval.
Byl ztracený. Zcela a naprosto ztracený.
Čarůdka Dvojka vypískla a zajíkla se, Rupert si přikryl
dlaněmi uši, jako by tak mohl zabránit tomu nejhoršímu, co mělo
přijít.
„C-co tu děláte?“ uslyšel koktat čarůdku, mluvila
nepřirozeně tenkým hláskem.
Dvojitý průšvih aneb tuplák
RUPERT ZA SEBOU ZAMKL DOMOVNÍ DVEŘE,
proběhl chodbou a zastavil se až ve dveřích do sklepa.
„Ruperte?“ ozvala se čarůdka Dvojka. Vyskočila od
dřevěného stolu. „Jak ten elixír na Hrdlořezku působil?“
Rupert k ní dlouhými kroky došel a bouchl dlaněmi do
stolu. „JAK? Zuří ještě víc než normálně.“
Čarůdka Dvojka se zahihňala. „Já věděla, že to zabere. Jsem
sice nemehlo na kouzla, ale v elixírech jsem dobrá. Když už
o tom mluvíme, co kdybychom dnes procvičovali zaklínadla?
Zkoušku mám už za čtyři dny a nejsem v zaklínadlech o nic
lepší, než když jsem tě poprvé potkala.“
„Momentálně máme větší problémy než tu tvou zkoušku!“
Čarůdka Dvojka trucovitě našpulila pusu. „Snad není
potřeba křičet,“ zabručela.






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.