načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Honba za pirátem - Robert Kurson

Kniha: Honba za pirátem
Autor:

Piráti, skuteční lovci pokladů a jeden sen. A navíc je to všechno pravda... Dobrodružný thriller vyprávějící skutečný příběh dvou lovců pokladů, Johna Chattertona a Johna Mattery, ...
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  279
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  329 Kč
15%
naše sleva
9,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Rok vydání: 2016-06-08
Počet stran: 304
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 303 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad: Monika Mucsková
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-24
ISBN: 9788026411215
EAN: 9788026411215
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Piráti, skuteční lovci pokladů a jeden sen. A navíc je to všechno pravda... Dobrodružný thriller vyprávějící skutečný příběh dvou lovců pokladů, Johna Chattertona a Johna Mattery, kteří jsou ochotni riskovat vše pro to, aby našli potopenou pirátskou loď jménem Zlaté rouno – loď, které velel jeden z nejslavnějších pirátů všech dob, Joseph Bannister. Kromě samotného faktu, že nalezení lodi by znamenalo teprve druhý, 100% identifikovaný vrak pirátské lodi v historii, je ve hře i obrovské množství zlata, které by se mohlo v útrobách vraku nacházet. Jde o jedinečný, vzrušující příběh o lidské touze a odvaze překonávat překážky a nebezpečí na cestě za svým snem. „Skvělý thriller o drsných chlapech a velkých snech… a navíc je to všechno pravda .“ – Lee Child, autor bestsellerů

Kniha je zařazena v kategoriích
Robert Kurson - další tituly autora:
Honba za pirátem Honba za pirátem
Kurson, Robert
Cena: 168 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

13
Kapitola 
NEJÚŽASNĚJŠÍ PIRÁTSKÝ PŘÍBĚH VŠECH DOB
J
ohn Chatterton a  John Mattera byli jen pár dní od  spuštění své
mise, kterou plánovali dva dlouhé roky  – pátrání po  pokladu
lodi San Bartolomé, potopené v  sedmnáctém století, v  ceně kolem
sta milionů dolarů. Aby ji našli, přestěhovali se do  Dominikánské
republiky dávajíce všanc všechno, co mají a  co je jim drahé.
Tento objev by jim přinesl bohatství a  slávu, o  jaké se jim ani nesnilo,
a zapsal jejich jména do učebnic dějepisu. Psaly by o nich i New York
Times. Muzea by pořádala noblesní večírky na jejich počest. To
nejlepší na tom všem bylo, že přesně věděli, kde hledat.
A  pak zazvonil telefon. Na  lince byl Tracy Bowden,
devětašedesátiletý lovec pokladů, legenda v  jejich branži. Řekl jim, že našel
něco velkého, co potřebuje probrat, a požádal je, aby za ním přiletěli
do Miami.
Chatterton a Mattera neměli času nazbyt. Přísahali si, že je nikdy nic
nesvede z jejich cesty. Ale naléhavost v Bowdenově hlasu... a Miami





14
HONBA ZA PIRÁTEM
je jenom dvě hodiny letu ze Santa Dominga, takže by mohli být
zpátky během jednoho dne. A  kdyby přece jenom o  nic nešlo, Bowden
vždy uměl vyprávět skvělé historky, což bylo na honbě za pokladem to
nejzábavnější, tedy až na zlato. Takže si jednoho brzkého rána sbalili
věci, rezervovali letenky a vydali se na cestu. Poklad lodi San
Bartolomé byl ztracený po čtyři století, tak tam prostě ještě chvíli počká.
V Miami si pronajali auto a rozjeli se k Bowdenovi. Nepodobal se
žádnému jinému lovci pokladů, jakého kdy potkali. Pracoval
v ústraní, vyhýbal se veřejnosti a téměř ze zásady pracoval sám. Nechlubil
se a své historky nepřikrášloval. Dokonce téměř nevyužíval
moderní technologie, které způsobily převrat v  podvodním bádání,
místo toho se při hledání vraků plných zlata a stříbra spoléhal na staré
kresby, omšelé vybavení a na své vlastní, desítky let staré poznámky.
Během své kariéry Bowden objevil ne jednu, ale dvě galeony se
španělským pokladem a u třetí byl hodně blízko. Přesto však
Chatterton ani Mattera nemohli posoudit, jak velký majetek mu to přineslo.
Jeho domov v Dominikánské republice nebyl o moc větší než garáž
a jeho loď Delfín byla sice pěkná, ale nijak výjimečná. Jako úspěšný
lovec pokladů by si Bowden mohl dovolit žít v  paláci s  klikami ze
zlata a  s  vodním příkopem. Ale jak Chatterton s  Matterou
zabočili na příjezdovou cestu, museli si znovu zkontrolovat adresu. Dům,
přestože byl hezký, se ničím nelišil od ostatních domů na předměstí.
Uvnitř jim Bowden nabídl kávu, oni ho však nevnímali. Kam
se podívali, viděli poklady. V  jedné místnosti byly stříbrné mince
zasazené v  korálu, ve  druhé mosazné kompasy, za  které by muzea
byla ochotná zaplatit celé jmění. Čínská váza z Delft u pocházela ze
sedmnáctého století, pořád stejně modrá a bílá jako v den, kdy byla
vyrobena. A  vedle ní stál k  ní ladící, nesmírně cenný servis, který
Mattera viděl v  Metropolitním muzeu umění v  New Yorku.
Bowden jim ukázal ještě další mince a artefakty a  ke  každému kousku
povyprávěl poutavý příběh. Nechal je všechno si osahat. Dotek je





15
NEJÚŽASNĚJŠÍ PIRÁTSKÝ PŘÍBĚH VŠECH DOB
důležitý, řekl, jinak by těmto věcem člověk nikdy nemohl opravdu
porozumět. Po chvíli se Mattera omluvil a odešel na toaletu. Jakmile
vešel do koupelny, zarazil se. Ve vaně na velké hromadě ležely
plastové sáčky naplněné stříbrnými osmipencovými mincemi, všechny
ze sedmnáctého století. Roky na aukcích vídal takové mince
na prodej za  tisíce dolarů za  kus. Podle jeho počtu bylo ve  vaně alespoň
sto takových sáčků po padesáti mincích. Mattera nikdy nebyl dobrý
počtář, ale tohle si spočítal hned. V  jediné vaně se díval na  poklad
v hodnotě pěti milionů dolarů, uložený v těch nejobyčejnějších
taškách, které dokonce ani nešly uzavřít.
Když se vrátil se do obývacího pokoje, rychle přešel
k Chattertonovi a zašeptal mu do ucha: „Jdi si odskočit.“
„Hmm?“
„Prostě udělej, co ti říkám. Jdi do koupelny.“
Chatterton pokrčil rameny. Přece jenom to byl jeho parťák, a tak
poslechl.
Vrátil se o pár minut později s vytřeštěnýma očima.
Bowden je požádal, aby se k  němu připojili u  jídelního stolu,
a pak přešel rovnou k věci. V této branži byl přes třicet let – našel tři
galeony, loď s otroky a proslavenou válečnou loď z období americké
revoluce. Psalo se o něm – dokonce dvakrát – v National Geographic
(Mattera jeho příběh poprvé četl, když mu bylo 16 let, a od té doby se
k němu vracel zas a znovu). Navrátil světu jeho poklady a artefakty
nesmírné hodnoty. Ale bylo tu něco jiného, po  čem toužil  – něco
zvláštního, co by předčilo veškerá jeho očekávání, cenu, kterou
hledal po celá desetiletí.
„Říká vám něco jméno Joseph Bannister?“ zeptal se.
Oba muži zakroutili hlavami.
Bannister, začal Bowden vysvětlovat, byl respektovaný anglický
kapitán v sedmnáctém století, který byl zodpovědný za převoz
nákladu z Londýna na Jamajku. Jednoho dne z nepochopitelných důvodů





16
HONBA ZA PIRÁTEM
ukradl loď jménem Zlaté rouno, které velel, a jeho pirátské běsnění
započalo. Férový chlap sešel z  cesty v  80. letech 17. století, v  době
zlatého věku pirátství. Během několika let se stal nejhledanějším
mužem v celém Karibiku. Čím víc se ho snažili Angličané zastavit,
tím důmyslněji jim vzdoroval. Brzy se stal postrachem po celém
světě. Britové tehdy přísahali, že ho za každou cenu dopadnou a oběsí.
Královské námořnictvo ho pronásledovalo na  otevřeném moři
a použilo veškeré své síly, aby ho dopadlo. Nikdo jiný by takové
štvanici neunikl, ale Bannister to dokázal. A jeho činy byly stále
odvážnější a  odvážnější. Konečně dvě britské fregaty chytily kapitána
a jeho loď do pasti na ostrově, z něhož nebylo úniku. Většinu
kapitánů by pohled na  jedinou takovou fregatu donutil bezmocně
rozhodit rukama a vzdát se. Čelit dvěma? Dokonce i ten nejstatečnější
by padl na  kolena a  začal se modlit. Ne však Bannister. On a  jeho
posádka obsadili děla, nabili své muškety a  začali vést
nekompromisní bitvu proti dvěma královským námořním válečným lodím.
Bannister vyhrál. Jako zbitý pes, s mnoha mrtvými a raněnými muži,
se námořnictvo potupně vrátilo zpět na Jamajku a Bannister znovu
unikl. Pro Anglii to byla ohromující porážka a z Bannistera se stala
legenda. V průběhu věků se však jeho jméno ztratilo ve víru času.
„Toto je ten nejúžasnější pirátský příběh všech dob,“ řekl
Bowden, „a přesto o něm nikdo neví. Chci Zlaté rouno. A myslím, že vy,
chlapci, byste mi ho mohli pomoci najít.“
Bowden ani nemusel objasňovat, jak vzácný by takový nález
pirátské lodi byl. Jak Chatterton, tak Mattera věděli, že jediná objevená
a  správně identifi kovaná loď  – Whydah  – ztroskotala v  roce 1717
poblíž mysu Cape Cod a  byla nalezena badatelem Barrym Cliff
ordem v roce 1984. Tento objev inspiroval knihy, dokumenty
a výstavu, která putovala mnoha muzei ještě dvacet let po  jejím nalezení.
Po odhalení Whydah se svět nemohl pirátů nabažit. A teď Bowden
mluvil o pátrání po pirátské lodi, jejíž kapitán působil ještě odvážněji





17
NEJÚŽASNĚJŠÍ PIRÁTSKÝ PŘÍBĚH VŠECH DOB
než bukanýři z  hollywoodských fi lmů.   Ale to nebyla jediná velká
novinka. Bowden také věřil, že zná přesné místo, kde vrak leží.
Historické prameny jasně říkaly, že Zlaté rouno ztroskotalo u  malého
ostrova Cayo Levantado na severním pobřeží Dominikánské
republiky. Chatterton a Mattera to místo znali; plné krásných bílých
pláží a pětihvězdičkových letovisek. Léta byla tato lokalita známá jako
Bakardské ostrovy, kterou výrobci rumu kvůli reklamě líčili jako ráj
na  zemi. Bannisterův příběh byl ve  své době legendou, ale v 
současnosti by se našlo jen pár lidí, kteří se snažili vrak najít. O 
bývalém dominikánském diktátoru Rafaelu Trujillovi se šířily fámy, že
v 60. letech poslal potápěče k ostrovu Cayo Levantado, ale jeho muži
se vrátili s  prázdnou. Bowden zde započal své pátrání v  roce 1984,
ale na ostrově našel jenom trosky vraků z pozdější doby.
V posledních měsících začínal věřit, že bez nejmodernějšího vybavení, jako
jsou sonary nebo magnetometry, nikdy Zlaté rouno nenajde. On sám
takovou technologii nepoužíval, zůstal věrný metodám prověřeným
časem. Ale nemohl popřít, že muži jako Chatterton a  Mattera byli
budoucností oboru. Věděl, že obětovali poslední dva roky svých
životů a  své jmění, aby dokonale ovládli jemnou techniku nutnou
k  použití moderního vybavení, a  sám se přesvědčil o 
funkčnosti těchto přístrojů a  metod, když pozoroval způsob jejich přípravy
k nalezení galeony. A tak jim nabídl dohodu. Dá jim 20 procent ze
Zlatého rouna, když ji za  něj najdou. Možná na  palubě najdou
zlato, stříbro nebo šperky. Možná tam budou meče, muškety, pirátské
korály, dřevěné nohy nebo dýky. Možná dokonce kostry. A 
možná tam nebude vůbec nic. Každopádně Bowden chtěl víc než jen
poklad. Chtěl Bannistera, největšího piráta všech dob.
Nepožadoval odpověď rovnou. Věděl, že zrovna chtěli začít své
vlastní pátrání. Obdivoval jejich odvahu a  vizi  – připomínali mu
jeho samotného, když dal v  sázku svůj vlastní americký život, aby
našel své štěstí v Karibiku. Ale Bannisterovo Zlaté rouno bylo k mání





18
HONBA ZA PIRÁTEM
jen jednou za život. Dobře si to promyslete, řekl jim, a dejte mi brzy
vědět.
Když odjížděli od  Bowdena, oba dva mlčeli, ale mysleli na  to
samé. Potápěli se do  těch nejslavnějších a  nejzajímavějších
vraků, jako jsou například Titanik, Andrea Doria, Lusitania, tajemná
německá ponorka, Britannic nebo Arizona, ale ani jeden si neuměl
představit nic úžasnějšího nebo vzácnějšího než loď ze zlatého věku
pirátů, zvlášť tu, na které byl kapitánem námořník gentleman, ze
kterého se stal ničema a v bitvě porazil Královské námořnictvo. Každý
potápěč někde v hloubi své duše touží objevit pirátskou loď. Přesto
se však nezdálo, že by se něco takového někdy někomu přihodilo.
Nikdy. A teď Chatterton a Mattera dostali šanci najít jednu tak
vzrušující, o  níž se ani v  příbězích nevypráví. Přesto oba muži věděli,
že v žádném případě nemohou Bowdenovu nabídku přijmout. Dva
roky dřeli, aby našli poklad, utratili statisíce dolarů za loď a vybavení,
zasvětili tomu své životy. Dali dohromady tým, bádali ve španělských
archivech, konzultovali své poznatky s legendami v oboru, skoro se
dostali do přestřelky na krásných, ale divokých místech a přežili útok
temných nepřátel. To všechno vedlo k cíli, o kterém vědělo jen pár
lidí, ke galeoně jménem San Bartolomé, potopené hurikánem v roce
1556 na  jižním dominikánském pobřeží a  plné pokladů. Věděli, že
tam někde je. Už zašli příliš daleko na to, aby to teď vzdali.
Za jiných okolností by možná oba parťáci pozdrželi svůj projekt,
ale teď lovcům pokladů utíkal čas. Vláda společně s archeology totiž
tlačila na  země s  četným výskytem vraků (jako Jamajku, Mexiko,
Kubu, Bahamy nebo Bermudy), aby zabránila soukromým
objevitelským a  pátracím akcím. Jen o  pár let dříve UNESCO uveřejnilo





19
NEJÚŽASNĚJŠÍ PIRÁTSKÝ PŘÍBĚH VŠECH DOB
deklaraci, ve  které se psalo, že sto let po  potopení loď náleží tomu
národu, který ji ztratil, a nikoliv osobě, která ji najde. Několik zemí
již tuto smlouvu podepsalo. Dominikánské republice se jí zatím
dařilo vyhýbat, ale byla to jen otázka času. V  roce 2008, když měl
člověk v úmyslu lovit poklady, musel to udělat hned.
Čas utíkal také potápěčům. Chattertonovi bylo padesát sedm let,
Matterovi čtyřicet šest. Oba byli mnohem starší než většina těch,
kteří se potápěli hluboko do vraků. Potápění je sport, který posouvá
lidské tělo až za hranici jeho možností a může člověka paralyzovat nebo
zabít kvůli sebemenší chybě. Většina byla ze hry po  čtyřicítce a  ti,
kteří zůstali déle, si často jenom namočili kotníky o víkendech. Ale
hledání galeony nebylo žádné hobby. Aby ji našli, museli být
Chatterton a Mattera připravení strávit ve vodě celé dny, možná dokonce
týdny nebo měsíce. Nemohli si dovolit ještě víc zestárnout při
hledání pirátské lodi, která by tam ani nemusela být. Oba muži začínali
jako dělníci, ani jeden z nich nebyl nijak zvlášť bohatý. Dohromady
totiž investovali skoro milion dolarů , aby galeonu našli. Kdyby to teď
vzali oklikou kvůli pirátské lodi, riskovali by, že utratí veškeré své
zbylé peníze kvůli nalezení vraku, na  kterém možná žádný poklad
nebyl. Takže bylo jasné, že musí zavolat Bowdenovi, poděkovat mu
za tuto pirátskou příležitost a potom slušně odmítnout. Přesto když
přijeli na letiště v Miami, ani jeden z nich se nemohl donutit vytočit
jeho číslo.
  
Před deseti lety byl John Chatterton jen obyčejný potápěč, který
stavěl podvodní konstrukce. Teď se z něj stal jeden z nejznámějších
žijících potápěčů světa. Nebylo to díky tomu, že by byl skvělým plavcem
nebo že by objevil nádherné korálové útesy. Stal se tím, kým je, díky
těm nejnebezpečnějším vrakům na světě.





20
HONBA ZA PIRÁTEM
Ty vypadaly jako železné labyrinty, přírodou zkroucené jako
pouťová zvířátka vyrobená z nafukovacích balónků a zpustošené časem.
Mnoho z  nich v  hloubkách, které vůbec člověku neměly být
přístupné, protože tlak vody by tu mohl způsobit kolaps životně
důležitých orgánů a  nahromadění dusíku zmást mysl nebo zpěnit krev.
Když se člověk potápí nějaký ten pátek, mohl už vidět, jak lidé pod
vodou halucinují, ztratí se ve vraku nebo uvíznou v síti drátů. Když
se tomu ale věnuje ještě déle, možná zažil i to, jak se lidé, ochromeni
poškozením nervů, utopili. Za dvacet let potápění se do vraků viděl
Chatterton zemřít devět mužů, včetně syna s jeho otcem a také
jednoho ze svých nejlepších kamarádů. On však neriskoval z obvyklých
důvodů – kvůli artefaktům, aby se mohl vychloubat, nebo proto, aby
se o  něm psalo v  časopisech pro nadšené potápěče. Ve  skutečnosti
se většiny nalezeného vzácného porcelánu a  dalších relikvií vzdal,
dokonce i  když měly obrovskou cenu. Do  úzkých chodeb vraků se
potápěl, protože od doby, kdy se jako dobrovolník přihlásil do války
ve Vietnamu, věřil, že pouze tam, kam je téměř nemožné se dostat,
má člověk šanci zjistit, na čem v životě opravdu záleží.
Po válce objevil tato monstra vyrobená ze železa, potopená desítky
metrů pod mořskou hladinou. Během dalších deseti let byl
ve spoustě nebezpečných vraků, často pronikal do míst, která byla pro
člověka považována za příliš nedostupná nebo ohrožující na životě .
V době, kdy mu bylo pětatřicet, ho většina veteránů tohoto sportu
považovala za  nejlepšího vrakového potápěče, jakého kdy poznala.
V roce 1997 Chatterton a jeho buddy* Richie Kohler vyřešili
mezinárodní záhadu, když nalezli německou ponorku z  druhé světové
války potopenou u pobřeží New Jersey. Tři potápěči zemřeli během
Slangový výraz pro partnera při potápění.
* Potápěči se z důvodu bezpečnosti potápějí vždy minimálně ve dvou
a navzájem se hlídají (pozn. překl.).





21
NEJÚŽASNĚJŠÍ PIRÁTSKÝ PŘÍBĚH VŠECH DOB
šestileté odysey, Chatterton obětoval manželství, peníze a několikrát
téměř i svůj život. Když se lidé ptali, proč byl ochoten toto všechno
riskovat  – na  ponorce totiž nebylo žádné zlato ani cenné artefakty,
jenom identifi kační číslo – odpověděl jim, že ponorka byla jedním
z momentů, které s velkým štěstím prožijete jen jednou za život, kdy
člověk zjistí, kým ve skutečnosti je. A proto by raději zemřel, než aby
se vzdal svého pátrání po vraku jen proto, že se věci příliš
komplikovaly nebo se zdály být nemožné.
Ponorka přinesla Chattertonovi s Kohlerem světový obdiv
a slávu. Do  roku 2004 o  nich byla napsána kniha, natočeny
dokumenty a  byli hosty populárních pořadů na  televizním kanálu History
Channel. Chatterton, pohledný, vysoký a  s  nádherným
barytonovým hlasem, byl dobře placen za různé přednášky a reklamy.
Poprvé od doby Jacquesa Cousteaua se potápěč proslavil po celém světě.
Lidé ho poznávali na ulicích, děti chtěly autogram a ženy mu posílaly
své fotky. Většina potápěčů, hlavně ti přes padesátku, by už pověsila
kariéru na hřebík. Ale Chatterton stále překonával překážky –
technologické, přírodní a překážky svého těla – jen aby mohl ještě
hlouběji a dál do vraků. Ponořil se do více míst než kdokoliv jiný a viděl
zemřít několik potápěčů. Jeho poslední velké dobrodružství přišlo
v roce 2005, když s Kohlerem dali dohromady novou expedici
k vraku Titaniku. Jejich cesta přinesla nový pohled na potopení lodě, ale to
Chattertonovi stále nestačilo. Nesáhl si na dno svých sil. Koneckonců
poloha vraku byla již známa. Loď je potopená přibližně čtyři
kilometry pod hladinou, takže nemohl udělat nic jiného než zůstat v ruské
ponorce, která ho k Titaniku přivezla. Prostě u něj nebyl první.
Když se vrátil domů, začal Chatterton hledat nové projekty, něco
složitějšího a  vzácnějšího, něco, co ještě nikdo před ním nezvládl.
Více než rok se však snažil marně. Účetní a  právníci ho nabádali,
aby odešel do  důchodu a  rozumně investoval své peníze. Nebojte
se, naopak ještě znásobil svoje úsilí. Když mu Kohler oznámil, že





22
HONBA ZA PIRÁTEM
se vrací zpět napravit své rodinné vztahy, nemohl předstírat, že je
z toho šťastný. Jak se mohl vrátit k opravování oken v Burger Kingu
po tom, co se ponořil do německé ponorky, kterou před tím nikdy
svět nespatřil? A přesto se ptal sám sebe, jestli nemá Kohler pravdu.
Najít tak úžasný vrak bylo opravdu vzácné; člověk po něm mohl
pátrat desítky let, a přesto žádný neobjevil. Tehdy mu bylo padesát šest
let. Tolik času už neměl. A  pak se spojil s  Matterou. Potkali se jen
jednou nebo dvakrát v 80. letech, ale od té doby uběhlo téměř dvacet
pět let. Znovu se setkali až na  potápěčském semináři v  roce 2006.
Během jednoho víkendu naplánovali novou misi, které věnovali své
životy a úspory – mohli by objevit španělskou galeonu
v dominikánských vodách, na  jednom z  posledních míst, kde se poklady směly
lovit. A oni ji jednoho dne najdou, ať je to bude stát cokoliv.
  
Matterův život byl napínavější než hollywoodské fi lmy ještě dřív, než
se naučil řídit. Syn řezníka ze Staten Island se pustil do riskantního
podniku už jako teenager, což mu přineslo statisíce dolarů a 
vlastnictví mnoha barů a  hospod, do  kterých by ještě ani dle zákona
nesměl vstoupit. Když mu bylo třiadvacet, zapletl se do války rodiny
Gambino, kriminálníků z  New Yorku, která se táhla už celé roky.
Jednou z možností bylo bezhlavě se stát součástí tohoto světa násilí.
Druhá možnost byla ještě šílenější  – být strážcem zákona. Mattera
si vybral a stal se vymahačem práva. Ve třiceti byl vysoce ceněným
osobním strážcem celebrit a magnátů.
Po celou dobu byla však historie a potápění Matterovou spásou.
Když byl mladý, v době, kdy jeho život ještě mohl nabrat jiný směr,
našel se v  knihách o  historii, které hltal po  tuctech, a  v  knihovně
kempoval i několik dní v kuse. Pro Matteru byla historie víc než jen
sbírka starých příběhů; mohl nahlédnout přímo do lidské podstaty;





23
NEJÚŽASNĚJŠÍ PIRÁTSKÝ PŘÍBĚH VŠECH DOB
historie byla křišťálová koule, která vyprávěla nejen minulost, ale
i budoucnost. A pak se naučil potápět, ne však proto, aby v tropech
pozoroval hezké ryby, ale aby se mohl ponořit hluboko do 
chladných vod oceánů, kde mohl proplouvat skrz vraky a sám se historie
dotknout.
Jeho první ponor se uskutečnil u Oregonu do luxusního parníku
potopeného v  roce 1886, dost hluboko na  to, aby zabil i 
zkušeného potápěče. Bylo mu teprve čtrnáct let. Pro neplnoleté byl vstup
na  palubu potápěčské lodi zakázán, takže se jednoho rána objevil
v přístavu s bednou piv a s taškou plnou sendvičů z řeznictví svého
otce. Uplatil tak kapitána a o hodinu později už byl na širém moři,
nocoval s  drsnými motorkáři, členy potápěčského gangu a 
dalšími zocelenými dušemi, které byly průkopníky vrakového potápění
na východním pobřeží. Tři dny vykukoval z lodního okénka
na Oregon, aby našel nějaké stopy, které by mu vysvětlily příčiny jeho
potopení. Tato cesta ho nadchla. Nezáleželo na tom, kam ho život
zavedl – do zemí třetího světa, kde pracoval pro vládu USA; do úžasných
mezinárodních podniků, kde se živil jako ostraha slavných
osobností – nakonec se pokaždé vrátil zpět k historii a potápění. Jediné dvě
věci, které vždy mluvily pravdu.
Když mu bylo čtyřicet, prodal svou bezpečností agenturu. Byla to
chyba – kupec jim však učinil velmi dobrou nabídkou a jeho partner
ji chtěl přijmout – ale co se stalo, stalo se. A tak teď byl majitelem
velmi tučného konta a poprvé v životě nemusel každé ráno v pět vstávat
do práce. Již od dětství snil o tom, že bude bydlet někde, kde bude
dost teplo na to, aby si mohl číst své knihy venku i uprostřed noci,
ze všech stran obklopený vraky. V Dominikánské republice už kdysi
pracoval a miloval tamější lidi a historii. A vraky tam byly doslova
všude – místo, kde přistál Kolumbus, brána do Nového světa. O pár
měsíců později se přestěhoval do  Santa Dominga, hlavního města
a započal svůj klidný život.





24
HONBA ZA PIRÁTEM
Trvalo to přesně dva měsíce. Mattera byl duší dělník,
potřeboval práci. A tak si otevřel Pirate’s Cove, potápěčské centrum
na jižním pobřeží, a  bral zákazníky do  st oletých vraků v  místní oblasti.
Jen několik turistů však zajímaly tyto žijící kousky historie. Ostatní
chtěli zůstat blízko pobřeží, kde byly k vidění krásné korálové útesy
a sklenička skotské byla vždy po ruce. Mattera se usmíval a dal svým
hostům to, co chtěli. V noci však utíkal ke svým knihám.
Tentokrát však začal číst jiné – o papežích a králích, badatelích,
dobyvatelích a nebojácných kapitánech, které si vzalo moře. To byly
příběhy galeon, legendárních španělských lodí s pokladem z 16. a 17.
století, které převážely nesmírné bohatství z  Nového světa do 
Španělska. Dominikánská republika – tehdy nazývaná Španělské
ostrovy – byla křižovatkou všech těchto cest.
Mattera dal dohromady plán. Galeonu za  každou cenu najde,
a to na vlastní pěst. Finanční odměna by byla ohromná – mohl by si
koupit svoje milované New York Mets a ještě by mu zbylo. A co víc,
objevení galeony by se stalo historickou událostí, a proto byl ochoten
riskovat vše, co měl.
A pak se potkal s Chattertonem na workshopu pro potápěče,
který Mattera pořádal v Pirátské zátoce. Muži se neviděli celá desetiletí,
ale Matterovi stačil jediný oběd na  to, aby si znovu připomněl, co
na tomto muži tak obdivoval. Chatterton miloval vraky, ale
obtěžoval se jenom s těmi, které byly historicky důležité a které bylo obtížné
objevit. Jakmile se nějakému oddal, nikdy už se nevzdal a nezáleželo
na tom, jak zapeklitý vrak to byl nebo jak hluboko se nacházel. A to
byla naprostá pravda, i kdyby tomu měl obětovat svůj život. Víc než
na cokoliv Chatterton věřil ve vzácné věci; pro něj „těžké najít“
znamenalo „nádherné“ a byl ochotný prohledat třeba celý svět.
  





25
NEJÚŽASNĚJŠÍ PIRÁTSKÝ PŘÍBĚH VŠECH DOB
Když čekali v řadě na letišti v Miami, byli stále ještě ohromeni
pirátským příběhem, který jim vykládal Bowden, a  obzvlášť drsňáckým
kapitánem Josephem Bannisterem. Představte si řádného
gentlemana, jak krade loď jemu svěřenou, ocitne se ve víru pirátského řádění
a pak bojuje s námořními válečnými loďmi. A vyhraje. Takové věci
jste neviděli ani ve fi lmech s Johnnym Deppem.
Na terminálu se zastavili u obchodů s dárky, aby vybrali něco pro
Chattertonovu ženu Carlu a  Matterovu snoubenku Carolinu. Když
dorazili k bráně, věděli, že je čas zavolat Bowdenovi. Budou k němu
upřímní, vysvětlí mu své důvody, proč se nemůžou otočit zády ke své
expedici. Nikdo by to neměl chápat líp než starý lovec pokladů, jako
je Bowden. Vytočili jeho číslo a  dali ho na  reproduktor, aby mohli
svoji lítost vyjádřit společně.
Bowden odpověděl hned po prvním zazvonění.
„Tracy, tady John a  John. Voláme ti ohledně tvé pirátské lodi
a kapitánu Bannisterovi.“
„Už jste se rozhodli?“
„Ano.“
Na  tabuli odletů blikala čísla. Cestující do  Santa Dominga se
pomalu začali přesouvat na  palubu. Chatterton se podíval na 
Matteru. Mattera se podíval na  Chattertona. Oba čekali, až ten druhý
promluví.
„Tracy,“ řekl Mattera, „my tu tvoji pirátskou loď najdem.“






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist