načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Homo deus -- Stručné dějiny zítřka - Yuval Noah Harari

Homo deus -- Stručné dějiny zítřka

Elektronická kniha: Homo deus
Autor: Yuval Noah Harari
Podnázev: Stručné dějiny zítřka

Harari představuje vizi nepříliš vzdáleného světa, v němž zřejmě budeme čelit novým typům výzev. V knize Homo deus - Stručné dějiny zítřka zkoumá naši budoucnost svým typickým ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  295
+
-
9,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » LEDA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 431
Rozměr: 24 cm
Úprava: 12 nečíslovaných stran obrazových příloh: ilustrace (převážně barevné), 1 mapa, portréty
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z anglického originálu Homo deus - a brief history of tomorrow přeložili Alexandr Tomský a Anna Pilátová
Skupina třídění: Sociologie kultury. Kulturní život
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-733-5502-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Harari představuje vizi nepříliš vzdáleného světa, v němž zřejmě budeme čelit novým typům výzev. V knize Homo deus - Stručné dějiny zítřka zkoumá naši budoucnost svým typickým způsobem, v němž kombinuje především historii, filozofii a přírodní vědy, ale i poznatky dalších oborů. Jak to dopadne s demokracií, když firmy jako Google a Facebook budou znát naše záliby a preference (včetně politických) lépe než my sami? Co se stane se sociálním státem, jestliže počítače budou úspěšné na trhu práce a vznikne tak počtem většinová třída "zbytečných lidí"? Jak naloží s genetickým inženýrstvím např. islám? Budou v Silicon Valley vyvíjet jenom nová technická zařízení, nebo i nová náboženství? Když se z Homo sapiens stane Homo deus, jaké nové cíle si vytyčíme?

Popis nakladatele

Po bestselleru Sapiens – Úchvatný i úděsný příběh lidstva obrací Yuval Noah Harari zájem k budoucnosti. Analyzuje, jaké důsledky mohou nastat, když se tradiční kolektivní mýty lidstva utkají s novými „božskými“ technologiemi, jako jsou např. umělá inteligence nebo genetické inženýrství.
Harari představuje vizi nepříliš vzdáleného světa, v němž zřejmě budeme čelit novým typům výzev. V knize Homo deus – Stručné dějiny zítřka zkoumá naši budoucnost svým typickým způsobem, v němž kombinuje především historii, filozofii a přírodní vědy, ale i poznatky dalších oborů.

Jak to dopadne s demokracií, když firmy jako Google a Facebook budou znát naše záliby a preference (včetně politických) lépe než my sami? Co se stane se sociálním státem, jestliže počítače budou úspěšné na trhu práce a vznikne tak počtem většinová třída „zbytečných lidí“? Jak naloží s genetickým inženýrstvím např. islám? Budou v Silicon Valley vyvíjet jenom nová technická zařízení, nebo i nová náboženství?

Když se z Homo sapiens stane Homo deus, jaké nové cíle si vytyčíme? Jaké projekty bychom se měli snažit uskutečnit a jak ochráníme tuto křehkou planetu a lidstvo samotné před našimi vlastními ničivými silami? Kniha Homo Deus nám poskytuje vhled do snů a nočních můr, které budou utvářet 21. století – od překonání smrti po vytvoření umělého života. Nabízí svoji odpověď na základní otázku po dalším vývojovém stupni lidstva: Kam odtud jdeme? Kam půjde Homo Deus?

(stručné dějiny zítřka)
Předmětná hesla
Civilizace -- 21. století
Věda a společnost -- 21. století
Technika a společnost -- prognózy -- 21. století
Člověk a společnost -- 21. století
Filozofická antropologie
Zařazeno v kategoriích
Yuval Noah Harari - další tituly autora:
Sapiens: A Brief History of Humankind Sapiens: A Brief History of Humankind
Homo Deus : A Brief History of Tomorrow Homo Deus : A Brief History of Tomorrow
 (e-book)
Sapiens -- Od zvířete k božskému jedinci Sapiens
Homo Deus -- Stručné dějiny zítřka Homo Deus
Sapiens Sapiens
 (e-book)
Sapiens Sapiens
 
K elektronické knize "Homo deus -- Stručné dějiny zítřka" doporučujeme také:
 (e-book)
Deník malého poseroutky 13 – Radosti zimy Deník malého poseroutky 13 – Radosti zimy
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Homo deus

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.e-reading.cz

www.palmknihy.cz

Yuval Noah Harari

Homo deus – e-kniha

Copyright © LEDA, s. r. o., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.



LEDA 2017


Yuval Noah Harari

Homo Deus A Brief History of Tomorrow

Copyright © 2015 by Yuval Noah Harari

© nakladatelství LEDA, s. r. o., 2017

Translation © Alexander Tomský a Anna Pilátová, 2017

ISBN 978-80-733-5502-9 (tištěná kniha)

ISBN 978-80-7335-578-4 (ePDF)

ISBN 978-80-7335-576-0 (ePUB)

ISBN 978-80-7335-577-7 (Mobi)


Od autora knihy Sapiens

Od zvířete k božskému jedinci


Mému učiteli S. N. Goenkovi (1924–2013),

který mě inspiroval.



OBSAH

Kapitola 1. Nový program lidstva 11 Část I. HOMO SAPIENS DOBÝVÁ SVĚT 75

Kapitola 2. Antropocén 77

Kapitola 3. Jiskra v člověku 103 Část II. HOMO SAPIENS DÁVÁ SVĚTU SMYSL 155

Kapitola 4. Vypravěči příběhů 157

Kapitola 5. Podivný pár 179

Kapitola 6. Moderní úmluva 200

Kapitola 7. Humanistická revoluce 220 Část III. HOMO SAPIENS ZTRÁCÍ NADVLÁDU 275

Kapitola 8. Časovaná bomba v laboratoři 277

Kapitola 9. Velký rozvod 301

Kapitola 10. Oceán vědomí 350

Kapitola 11. Dataismus 368 Poděkování 401 Seznam ilustrací 404 Poznámky 406 I. In vitro fertilizace – vrcholná kreace

| 11

Kapitola 1.

NOVÝ PROGRAM LIDST VA

Na úsvitu třetího tisíciletí se lidstvo probouzí, protahuje si všechny údy, mne si oči a snaží se zaplašit vzpomínku na neodbytný zlý sen. Z paměti vyvstávají nezřetelné obrazy ostnatých drátů a nějakého ohromného hřibovitého mraku. Ano, zlý sen. V koupelně si omývá tvář, v zrcadle zkoumá vrásky, staví na kávu a otevírá notes. „Hm, copak asi máme dnes na programu?“

Odpověď na tuto otázku bývala po tisíciletí stejná. Tři pro blémy zaměstnávaly Číňany 20. století, Indy středověku a obyvatele starověkého Egypta. Hladomory, morové rány a války. Nesčetné generace se modlily k různým bohům, andělům a svatým, vymýšlely nejrůznější způsoby nápravy, sociální řády a instituce, ale nic naplat, miliony lidí dál hynuly hladem, nemocemi nebo násilnou smrtí. Musí to tak být, usoudili věštci i učenci, je to očividně součást božího plánu nebo důsledek nalomené lidské přirozenosti – a vysvobození se dostaví teprve na sklonku věků.

Na úsvitu třetího tisíciletí se však lidstvo probouzí ze zlého snu a žasne. Stačilo jen několik desetiletí, a hladomor,

HOMO DEUS / STRUČNÉ DĚJINY ZÍTŘKA

12 |

pandemie i válka se staly minulostí. Jistě ne zcela, ale nezvladatelné přírodní katastrofy se v podstatě proměnily v manažerský problém. Už se nemodlíme, aby nás nějaké božstvo nebo světec zachránili. Víme, čemu třeba zamezit, aby se pohromy neopakovaly, a většinou se nám to i daří. Kalamity sice občas nastanou, ale zdaleka ne tak často.

Pochopitelně že se objeví i vážné neúspěchy, ale dnes už nikdo nemávne rukou a neřekne „tak to holt na světě chodí“ anebo „děj se vůle boží“. Naopak pokaždé máme pocit, že někde někdo něco zavinil. Svoláme proto vyšetřovací komisi a slíbíme si, že příště se už nic takového stát nesmí. A ono to funguje. Katastrof ubývá.

Poprvé v dějinách umírá více lidí z přejídání než z hladu, stářím, a nikoli na infekci, a sebevražda ohrožuje větší počet osob, než dokáží zabít vojáci, teroristé a zločinci dohromady. Větší riziko dnes představuje divoký večírek než útok al-Káidy, ebola či sucho.

Přestože prezidenti, ředitelé a generálové řeší denně nějakou ekonomickou či vojenskou krizi, lidstvo z vesmírné perspektivy dějin pozvedá zrak a hledí k novému horizontu. Zvládáme hladomory, epidemie i války, nevíme jen, jaké vážné problémy je nahradí a co uděláme sami se sebou na prahu 21. století. Co bude vyžadovat naši pozornost a vynalézavost v relativně zdravém, materiálně zajištěném a stabilním světě? Tato otázka nabývá stále větší důležitosti, neboť biotechnika a informatika poskytly lidstvu nevídanou moc. Jak s ní ale naložíme?

Než se pokusíme na tuto otázku odpovědět, zastavme se na chvíli u problémů s hladomorem, epidemií a válkou. Tvrdit, že je už máme pod kontrolou, se může zdát nehorázné, příliš

Kapitola 1. Nový program lidstva

| 13

naivní, ba i cynické vůči trpícím. Vždyť stále ještě dobré dvě

miliardy lidí žijí ze dvou dolarů na den. A co nemoci jako

AIDS v Africe či válka v Iráku a Sýrii? Podívejme se proto po

drobněji na dnešní svět, než začneme zkoumat plány lidstva.

Biologická chudoba

Tisíce let byl největším nepřítelem lidstva hlad. Lidé žili

na samé hranici absolutní chudoby, za níž číhala podvýživa

a smrt. Nepatrná chyba nebo nešťastná náhoda často zahubi

ly celou rodinu; stačilo, aby krupobití zničilo úrodu pšenice

nebo aby zloději dobytka uloupili stádo. Po každé přírod

ní pohromě nebo vinou lidského selhání vypukl hladomor.

V období sucha ve starověkém Egyptě a středověké Indii

běžně zahynulo 5–10 procent obyvatel. Zásoby se tenčily,

doprava byla příliš pomalá a drahá, vlády bezmocné, katast

rofa neodvratná.

Každá stará kronika popisuje hrůznou situaci obyvatel

dohnaných hladem k šílenství. Jeden francouzský úředník

z města Beauvais líčí, jak vysoké ceny potravin v dubnu 1694

vyhnaly z domovů „nekonečné zástupy ubohých duší, zesláb

lých nešťastníků, kteří z hladu umírali, protože neměli prá

ci ani peníze na chléb. Aby alespoň trochu utišili svůj hlad,

požívali tito ubožáci nečisté maso koček a koňských mršin.

Někteří chlemtali krev volů a krav vytékající z jatek nebo jedli

vnitřnosti, jež kuchaři vyhazovali na ulici. Vařili si i kopřivy

a plevel, kořínky nebo byliny.“

(1)

HOMO DEUS / STRUČNÉ DĚJINY ZÍTŘKA

14 |

Takové případy nebyly ve Francii nikterak neobvyklé. Špatné počasí zničilo úrodu v království dva roky po sobě a na jaře 1694 byly sýpky zcela prázdné. Obchodníci požadovali za potraviny nekřesťanské peníze a chudáci masově umírali. V letech 1692–1694 zemřelo hladem 2,8 milionů Francouzů, čili 15 procent veškerého obyvatelstva, ale král Slunce Ludvík XIV. se bezstarostně ve Versailles oddával hrátkám se svou milenkou. Rok nato propukl hladomor v Estonsku, kde mu padla za oběť pětina obyvatel, o rok později zahynula čtvrtina populace ve Finsku. V letech 1695–1698 postihlo něco podobného Skotsko, v němž některé oblasti ztratily 20 procent lidí.

(2)

Každý jistě zná nepříjemný pocit hladu, vynechá-li oběd, nebo má zkušenost s půstem či s nějakou zeleninovou dietou. Málokdo si však umí představit, co znamená hladovět celé dny v nejistém očekávání příštího sousta. Našim předkům byla ale taková muka důvěrně známá a jejich volání o boží pomoc zahrnovalo také od hladomoru ochraňuj nás, Pane!

Technický, ekonomický a politický rozvoj za posledních sto let umožnil lidstvu vytvořit ochrannou sociální síť, a když vypukne hlad, nejde o přírodní katastrofu, ale o mimořádnou situaci – a na vině je téměř vždy politika. Původní hladomor zanikl, politický zůstal. Umírají-li dnes lidé v Sýrii, Súdánu a Somálsku hladem, je to proto, že si to politici přejí.

Smrt hladem dnes už téměř na celé zeměkouli nehrozí ani člověku bez práce a majetku. Pojišťovny, vlády, mezinárodní pomocné organizace jej sice z bídy nevytrhnou, ale postarají se, aby dostal denní dávku kalorií nutnou k přežití. Nemusíme se bát sucha ani povodní, vše je totiž záležitostí globálního obchodu – potraviny se rychle a levně dopraví na místo určení. Mezinárodní spolupráce obvykle zažehná Kapitola 1. Nový program lidstva

| 15

nebezpečí hladomoru i během války, při zemětřesení nebo v oblastech zasažených tsunami. Nedostatkem potravin sice trpí stamiliony lidí, avšak hladem umírá málokdo.

I v bohatých státech způsobuje chudoba nemoci a podvýživa zkracuje život. Ve Francii trpí podvýživou zhruba 6 milionů obyvatel (10 procent); ti mnohdy usínají s prázdným žaludkem a ráno se budí s nejistou vyhlídkou na oběd. Tito lidé strádají nevyrovnanou stravou – konzumují velké množství škrobu, cukru a soli, zato mají nedostatek bílkovin a vitaminů

(3)

– není to však hladomor a Francie 21. století není

Francií roku 1694. Ani v chudinských čtvrtích Beauvais nebo Paříže nikdo neumírá, protože by snad celé týdny nejedl.

Takovou proměnou prošly mnohé země, zejména pak Čína, sužovaná hladem po celá tisíciletí, ať jí vládl žlutý císař, nebo rudý diktátor. Ještě nedávno byla nejlidnatější země světa symbolem nedostatku. Hladomor, jaký vyvolal Mao Ce-tung svou vražednou politikou industrializace, tzv. Velkým skokem vpřed, skosil desítky milionů Číňanů a běžně se soudilo, že se situace může jen a jen zhoršovat. Na programu první světové potravinové konference v Římě (1974) byla apokalyptická vize. Nikdo nepochyboval, že se Čína řítí do jisté katastrofy a nikdy neuživí více než miliardu svých obyvatel. Ve skutečnosti byl na spadnutí největší hospodářský zázrak v dějinách. Stamiliony Číňanů se od té doby vymanily z bídy, a přestože neméně tolik trpí nedostatkem a podvýživou, poprvé od počátku písemných pramenů se Čína zbavila hladu.

Větší světový problém než hlad je dnes obezita. Slavná rada Marie Antoinetty na konci 18. století, ať hladovějící, když nemají chléb, jedí koláče, se překvapivě naplnila. Chudí lidé se dnes její radou skutečně řídí. Zatímco zámožní obyvatelé HOMO DEUS / STRUČNÉ DĚJINY ZÍTŘKA 16 |

Beverley Hills se živí čerstvou zeleninou, tofu a quinoou,

v chudinských ghettech se lidé přecpávají hamburgery, pizzou

a sladkými tyčinkami. Na světě je 850 milionů podvyžive

ných, ale 2,1 miliardy obyvatel trpí nadváhou (2014) a očeká

vá se, že do roku 2030 to bude každý druhý člověk.

(4)

Milion

lidí zemřelo hladem v roce 2010, na obezitu třikrát tolik.

(5)

Neviditelné armády

Druhým strašlivým nepřítelem lidstva byly morové rány a in

fekce. Rušná města propojená neustálým proudem obchod

níků, úředníků a poutníků byla nejen základem civilizace, ale

také dokonalou líhní chorob. Lidé ve starověkých Athénách

i středověké Florencii věděli, že mohou kdykoli onemocnět

a do týdne zemřít nebo během epidemie ztratit celou rodinu.

Černá smrt, pověstný dýmějový mor třicátých let 14. sto

letí, způsobený bakterií Yersinia pestis, kterou přenášely armá

dy vší a krys ze střední a východní Asie, zasáhl během dvaceti

let celou Evropu i severní Afriku. Vyžádal si nejméně 75 mili

onů a možná až 200 milionů obětí, čtvrtinu obyvatel Eurasie.

Čtyři lidé z deseti nepřežili v Anglii a populace království se

snížila z 3,7 milionu na 2,2 milionu. Stotisícová Florencie

ztratila 50 000 obyvatel.

(6)

Na takovou katastrofu byly všechny vlády bezmocné. Nikdo

neuměl epidemii zastavit, natož léčit. Až do novověku byli za

původ nemocí považováni zlí démoni, rozzlobení bohové ne

bo zkažený vzduch; nikdo neměl ponětí o existenci nějakých Kapitola 1. Nový program lidstva

| 17

bakterií a virů. Bylo snadnější představit si anděly a víly než nepatrnou veš přenášející různé nemoci nebo armádu smrtících dravců ukrytou v kapce infikované vody.

Černá smrt však nebyla jedinou a zdaleka ne největší pohromou v dějinách. Mnohem větší epidemie zasáhly Ameriku, Austrálii a tichomořské ostrovy po přistání Evropanů. Průzkumníci a kolonizátoři netušili, že nakazí naprosto neodolné domorodce, z nichž neznámé infekční choroby přežije méně než 10 procent.

(7)

Dne 5. března 1520 zamířila z Kuby do Mexika malá španělská eskadra, která vezla 900 vojáků, koně, střelné zbraně a několik afrických otroků. Jeden muž z posádky, Francisco de Eguía, však nesl daleko smrtonosnější náklad. Někde mezi biliony jeho tělesných buněk tikala časovaná biologická bomba – virus neštovic. Po přistání se virus začal prudce rozmnožovat, až nešťastné oběti zohavil pokožku po celém těle. V horečnatém stavu byl nemocný uložen na lůžko v příbytku jedné domorodé rodiny v osadě Cempoala. Ta se nakazila, od ní chytili nemoc sousedé a během pouhých deseti dnů se celá Cempoala proměnila v pohřebiště. Uprchlíci pak roznesli nemoc do okolí a zanedlouho padalo pod tíhou epidemie jedno město za druhým a vyděšení běženci roznášeli infekci po celém Mexiku i za hranice.

Představivost Mayů na yucatánském výběžku ovládala tři zlá božstva – Ekpetz, Uzankak a Sojakak, a ta létala za nocí od vesnice k vesnici a roznášela nemoc. Aztékové též vinili z neštěstí své bůžky Tezcatlipocu a Xipe-Totece, ale také podezírali Španěly z černé magie. Marně doporučovali šamani a kněží modlitby, studené lázně, vtírali do pokožky bitumen a natírali rány rozmačkanými černými brouky. Na ulicích HOMO DEUS / STRUČNÉ DĚJINY ZÍTŘKA 18 | zahnívaly tisíce mrtvol a lidé se je báli pohřbít. Během několika dní vymíraly celé rodiny a bylo nařízeno, aby byly místo pohřbu zavaleny vlastním domem. V některých osadách zahynula polovina obyvatel.

Do září 1520 dorazila epidemie do Údolí Mexika, v říjnu pronikla branou hlavního města Tenochtitlánu, velkolepé čtvrtmilionové metropole, a během dvou měsíců skosila třetinu lidí. Podlehl i aztécký císař Cuitláhuac. V době španělského vylodění v březnu mělo Mexiko 22 milionů obyvatel, v prosinci jen 14 milionů. To byla ale teprve první rána. Zatímco noví vládcové bohatli a okrádali domorodce, smrtící nápor chřipky, zarděnek a dalších běžných evropských infekcí likvidoval indiány tak masivně, až se populace Mexika do roku 1580 zúžila na necelé 2 miliony.

(8)

O dvě století později, 18. ledna 1778, se britský mořeplavec kapitán James Cook vylodil na hustě zalidněných Havajských ostrovech s půl milionem obyvatel, naprosto odříznutých od Evropy i Ameriky. Kapitán Cook se svou posádkou přivezl chřipku, tuberkulózu a syfilis. Další návštěvníci dodali tyfus a neštovice, a tak do roku 1853 přežilo invazi virů a bakterií jen 70 000 domorodců.

(9)

Epidemie však pokračovaly hluboko do 20. století. V lednu 1918 podlehly smrtonosné španělské chřipce tisíce vyčerpaných vojáků v zákopech severní Francie. Ještě nikdy přední linie fronty nevyžadovala tak výkonnou organizaci zásobování. Proudili sem muži a munice z Británie, Ameriky, Indie i Austrálie, nafta z Blízkého východu, mouka a hovězí maso z Argentiny, guma z Malajska a měď z Konga. A tak se během několika měsíců nakazili nejen zásobovači, ale i půl miliardy lidí, čili celá třetina světové populace. V Indii jí padlo za oběť Kapitola 1. Nový program lidstva

| 19

15 milionů lidí (5 procent obyvatel), na Tahiti 14 procent, na Samoi 20 procent. V konžských měděných dolech zemřel každý pátý horník. Za necelý rok zabila pandemie 50–100 milionů lidí, bylo to tedy více než oněch 40 milionů, které přišly o život za první světové války 1914–1918.

(10)

Kromě takových epidemických tsunami, jež se čas od času opakovaly ještě na počátku 20. století, zabíjely (především děti) i méně vražedné nepravidelné vlny infekčních nemocí. Třetina dětské populace se nedožila dospělosti a hynula na tzv. dětské nemoci, často podmíněné podvýživou.

Větší ohrožení znamenal během minulého století nárůst obyvatelstva a rozvoj dopravy. Velké metropole jako Tokio nebo Kinshasa byly zamořeny bakteriemi a viry v daleko větší míře než dávná Florencie a Tenochtitlán. (Současný globální transport je mnohem rychlejší než doprava či přeprava v roce 1918, takže vir španělské chřipky by urazil cestu z Evropy do Konga nebo na Tahiti za jediný den.) Dalo se proto předpokládat, že se život změní v infekční peklo a jedna epidemie bude střídat druhou.

A přesto se bilance nakažlivých chorob během posledních desetiletí výrazně snížila. Úmrtnost dětí je velmi nízká, dospělosti se nedožije necelých 5 procent, v rozvinutých zemích dokonce jen 1 procento.

(11)

O takový zázrak se postarala mo

derní medicína – očkování, antibiotika, lepší hygiena a dostupnější lékařská pomoc. Jako příklad lze uvést úspěšnou globální kampaň očkování proti pravým neštovicím. Světová zdravotnická organizace (SZO) prohlásila v roce 1979 lidstvo v tomto boji za vítěze. Neštovice byly smeteny z povrchu zemského. Ještě v roce 1967 bylo nakaženo 15 milionů lidí, z nichž 2 miliony chorobě podlehly. V roce 2014 nebyl na HOMO DEUS / STRUČNÉ DĚJINY ZÍTŘKA 20 |

celém světě zaznamenán jediný případ – vítězství tak doko

nalé, že SZO zastavila další očkování.

(12)

Nicméně čas od času vyděsí svět hrozba nové infekce, ja

kou představovaly SARS (2002–2003), ptačí chřipka (2005),

prasečí mor (2009–2010) nebo ebola (2014). Reakce na ně

však byla natolik pohotová a účinná, že obětí nebylo mnoho.

V případě SARS se zdálo, že se na nás valí novodobá podoba

černé smrti, nakonec ale zahynulo ani ne tisíc osob.

(13)

Když

se v západní Africe začala šířit ebola, vypadalo to, že se vše

vymkne kontrole, a SZO 24. září 2014 prohlásila, že se jed

ná o největší zdravotní riziko současnosti.

(14)

Navzdory těmto

prognózám byla epidemie už začátkem roku 2015 potlačena

a za rok byl poplach odvolán. Měla na svědomí 30 000 naka

žených, 11 000 mrtvých a v západní Africe napáchala značné

škody. Pořádně svět vyděsila, ale z Afriky se nerozšířila a ne

lze ji srovnávat s pohromou španělské chřipky nebo neštovic

v Mexiku.

I na tak strašlivé nemoci, jakou představuje AIDS, zdánli

vě největší lékařský neúspěch posledních desetiletí, lze ukázat

vědecký pokrok. Od počátku epidemie v 80. letech usmrti

la tato choroba 30 milionů osob a desítky milionů fyzicky

a psychicky postihla. Nebylo snadné tak zrádnou nemoc pro

zkoumat a léčit. Na pravé neštovice zemře pacient během pár

dní, kdežto postižený virem HIV se cítí celé týdny a měsíce

zdráv a nevědomky roznáší nákazu. Pro ztrátu imunity pak

umírá na úplně jinou nemoc – proto také zpočátku nikdo ne

věděl, co se děje. Když v roce 1981 nemocnice v New Yorku

přijala dva nemocné, jednoho s rakovinou a druhého se zápa

lem plic, nebylo nijak snadné zjistit, že se oba stali obětí HIV,

a to už před mnoha měsíci, či dokonce roky.

(15)


Kapitola 1. Nový program lidstva

| 21

Navzdory všem překážkám lékařská obec za necelé dva roky záhadnou chorobu rozpoznala, zjistila, jak se vir šíří a jak epidemii omezit. Desetiletý výzkum umožnil výrobu léků, které jistý výrok smrti změnily na stabilizovaný chronický stav, byť jen pro dostatečně majetné.

(16)

Stačí jen pomyslet, co by nastalo, kdyby AIDS místo v roce 1981 vypukl v roce 1581. Nikdo by nezjistil, co nemoc způsobilo, jak se šíří a jak by se dala omezit, natož léčit. Možná by zahubila většinu lidstva a předběhla by i černou smrt.

Dnes však už ani malárie a jiné známé infekční nemoci nepředstavují hrozbu, jakou byly po celá tisíciletí, i když na ně umírají lidé dál. Hrozbou už není ani AIDS. Naprostá většina lidí umírá na neinfekční onemocnění, na rakovinu a infarkt nebo jednoduše stářím.

(17)

Mimochodem, rakovina

a srdeční nemoci nejsou nic nového, existovaly ve starověku i před ním. To jen lidé tenkrát nežili dostatečně dlouho, aby na ně zemřeli.

Často slyšíme, že ta naše vítězství jsou pouze dočasná a dříve nebo později se nějaká sestřenice černé smrti objeví. Jistě, stoprocentní jistotu, že se morová rána nevrátí, samozřejmě nemáme, ale při pohledu na závody mezi lékaři a mikroby je patrné, že vědci zbrojí rychleji. Nové infekce jsou výsledkem náhodné genetické mutace, jež patogenu umožní, aby přeskočil ze zvířete na člověka nebo se obrnil vůči antibiotikům. V porovnání s minulostí dnes probíhají takové mutace závratnou rychlostí a jsou důsledkem vlivu člověka na životní prostředí.

(18)

V soupeření s medicínou jsou však v nevýhodě,

protože závisí na pouhé náhodě.

Výzkum naproti tomu nezávisí na štěstí, přestože i to někdy hraje roli. Vědci nemíchají chemikálie jen tak nazdařbůh, HOMO DEUS / STRUČNÉ DĚJINY ZÍTŘKA 22 |

aby náhodou něco objevili. Rok od roku shromažďují nové

poznatky, a ty jim umožňují hledat účinnější postupy i léky.

Proti odolnějším virům a bakteriím získávají stále mocnější

zbraně.

(19)

Za zásadní obrat v zápase s nezdolnými bakteriemi je mno

hými vědci považován objev zcela nového antibiotika Tei ­

xobactinu v roce 2015, proti němuž zatím nejsou žádné

odolné.

(20)

V dohledné době budou připraveny i naprosto

revoluční, medicíně dosud neznámé postupy léčení. V labo

ratořích se už běžně využívají nanoroboty, jež mají proplou

vat krevním oběhem, aby diagnostikovaly nemoc a přímým

zásahem likvidovaly škůdce včetně nádorových buněk.

(21)

Mikroorganismy sice mají za sebou 4 miliardy let zkušeností

v zápase se svými živočišnými nepřáteli, ale nezažily ještě boj

s bionickými dravci a nebude pro ně snadné vybudovat si

obrannou strategii.

Přestože nelze vyloučit novou, globální epidemii eboly ne

bo nějaké neznámé chřipky s následnou smrtí milionů lidí,

není už nutné považovat takovou hrozbu za nevyhnutelnou.

Bude se opět hovořit o neomluvitelném lidském selhání a bu

de se požadovat potrestání zodpovědných činitelů. Když se

v létě 2014 na několik hrůzných týdnů zdálo, že ebola nad

Světovou zdravotnickou organizací vyhrává, okamžitě se

ustanovila komise, která organizaci tvrdě kritizovala a našla

v její africké pobočce zkorumpované a neschopné viníky.

Kritika se nevyhnula ani světové komunitě za nedostatečně

rychlou a účinnou reakci. Dnes už předpokládáme, že znalos

ti i nástroje k předcházení katastrof jsou k dispozici, a pokud

se epidemie vymkne kontrole, nehodláme se s nekompeten

cí smířit. Smrt milionů lidí a rozšíření AIDS v subsaharské

Kapitola 1. Nový program lidstva

| 23

Africe dávno po odhalení jeho podstaty nelze bagatelizovat

a považovat za zásah krutého osudu. Selhaly vlády.

V zápase s takovou pohromou jako AIDS či ebola začíná

být lidstvo ve výhodě. Jak ale naložit se zlem v samé lidské

přirozenosti? Biotechnika umožňuje porážet bakterie i viry,

ale zároveň se stává hrozbou. Zbraň lékařů v boji s novými

chorobami by na druhé straně mohla umožnit armádám

i teroristům šířit nejstrašlivější choroby a nevídané ďábelské

mikroorganismy. Je možné, že lidstvo ohrozí bezprecedentní

epidemie, jež si ve jménu zabijácké ideologie samo přivodí.

Věk bezmoci vůči přírodním epidemiím je pravděpodobně

za námi, ale možná se za ním budeme jednou nostalgicky

ohlížet.

Konec zákona divočiny

Ubývá také válek, taková je další dobrá zpráva. Války pova

žovali lidé od nepaměti za něco samozřejmého, kdežto mír

pouze za stav dočasný a nejistý. Mezinárodním vztahům vládl

zákon džungle, a i když dva sousední státy spolu žily v mí

ru, ozbrojený konflikt byl stále otevřenou možností. V roce

1913 téměř nikdo nepochyboval o tom, že mír mezi Francií

a Německem je dočasný. V plánech politiků, generálů, ob

chodníků i běžných občanů nikdy nechyběla úvaha o válce.

Od doby kamenné do věku páry, od polárního kruhu po

Saharu každý dobře věděl, že jej může soused kdykoli napad

nout, porazit a obsadit.

HOMO DEUS / STRUČNÉ DĚJINY ZÍTŘKA

24 |

Během druhé poloviny 20. století snad konečně přestal tento zákon džungle platit. Ještě nikdy nebylo na světě tak málo válek. V zemědělské společnosti umíralo násilnou smrtí 15 procent obyvatel, ve 20. století klesl počet na 5 a ve 21. století to vypadá na 1 procento válečných obětí.

(22)

V roce 2012

bylo z 56 milionů případů úmrtí 620 000 lidí zabito (války zahubily 120 000 lidí, zločinci měli na svědomí 500 000 lidí). Pro porovnání – sebevraždu spáchalo 800 000 lidí a 1,5 milionu zemřelo na cukrovku.

(23)

Cukr je dnes větší zabiják než

střelný prach.

Není bez významu, že stále více lidí pokládá válku za minulost. Poprvé v dějinách už s ní ani vlády, firmy a soukromé osoby ve svých plánech nepočítají. Atomové zbraně by z ozbrojeného konfliktu mezi velmocemi učinily šílenou kolektivní sebevraždu, a tak přinutily nejmocnější státy vyjednávat. Globalizace proměnila materiální hospodářství na ekonomiku znalostní, a fyzické bohatství, jaké představuje zlato, pšenice nebo ropa, se stalo podružné. Armáda je sice schopná obsadit ropná pole, ale násilím se vědomosti získat nedají. A protože je intelektuální kapitál nejdůležitější, války se přestaly vyplácet a zůstaly omezeny jen na Blízký východ a střední Afriku – na zaostalé oblasti závislé na materiálním bohatství.

Když Rwanda v roce 1998 zabrala sousednímu Kongu coltanové doly, mělo to svou logiku, neboť s rozvojem notebooků i mobilů vznikla po této surovině ohromná poptávka – a Kongo drželo 80 procent světových zásob. Okupací dolů získala Rwanda 240 milionů dolarů ročně, tedy nemalý příjem pro zbídačelý stát.

(24)

Jaký smysl by ale měla kupříkladu

čínská invaze do Kalifornie s úmyslem obsadit Silicon Valley? Kapitola 1. Nový program lidstva

| 25

I kdyby snad Čína zvítězila, žádné křemíkové doly by nenalezla. Číňané vydělávají miliardy dolarů na výrobě komponentů pro obří koncerny high-tech jako Apple a Microsoft. Rwandský roční zisk z konžského coltanu získají Číňané z obchodní spolupráce za jediný den.

A tak není divu, že se význam míru změnil. Neznamená už jako dříve pouhou nepřítomnost války, ale její naprostou nepřijatelnost. Když lidé ve Francii a v Německu v roce 1913 mluvili o míru, měli na mysli, že momentálně mezi jejich národy válka neprobíhá – kdoví ale, co bude za rok. Mluvíme-li o míru mezi Francií a Německem dnes, chceme tím vyjádřit, že válka mezi nimi je zcela nepředstavitelná a žádné předpoklady pro ni neexistují. A tak tomu je i u většiny, byť ne u všech států. Žádný scénář pro válku mezi Německem a Polskem, Indonésií a Filipínami nebo Brazílií a Uruguayí prostě neexistuje.

Nový mír přitom není žádná pohádka pro děti. Mocichtivé vlády a chamtivé nadnárodní společnosti s ním počítají. Když vedení automobilky Mercedes plánuje svou obchodní strategii pro východní státy Evropské unie, ani mu nepřijde na mysl, že by hrozil německý zábor Polska, a podobně importér námezdních dělníků z Filipín nezvažuje, zda Indonésie za rok nenapadne Filipíny. Je nemyslitelné, aby brazilský ministr obrany na rozpravě vlády o rozpočtu udeřil pěstí do stolu a zvolal: „Počkat! Musíme odložit pět miliard dolarů pro případ, že bychom se rozhodli obsadit Uruguay.“ Samozřejmě že takoví ministři tu a tam ještě existují, tak jako existují oblasti, kde se nový mír neprosadil. Jak bych to nevěděl, když v takovém výbušném regionu sám žiji. Jsou to ale výjimky.

Nemáme pochopitelně žádnou záruku, že dnešní mír vydrží. Tak jako sehrály svou roli nukleární zbraně, tak také HOMO DEUS / STRUČNÉ DĚJINY ZÍTŘKA 26 |

nové technické vynálezy mohou podmínky války a míru úpl

ně změnit. Zvláště počítačová technika by mohla umožnit

malým státům a nestátním aktérům bojovat s celou velmo

cí a rozvrátit svět. Přestože Američané během invaze v roce

2003 vnesli chaos do Bagdádu a Mosulu, ani jedna irácká pu

ma nespadla na Los Angeles či na Chicago. V budoucnu by

ale Severní Korea nebo Írán mohly způsobit výpadek proudu

v Kalifornii, vyhodit do vzduchu rafinérii v Texasu nebo způ

sobit srážku vlaků pomocí dálkově ovládaných tzv. logických

bomb, zlotřilých počítačových virů. Je dokonce možné, že už

dnes jsou, a to nejen v Americe, kontrolní sítě infrastruktury

nepřátelskými kódy zamořeny.

Neměli bychom si ale plést hypotetickou možnost s moti

vací. Kyberútoky přinášejí novou hrozbu, ale k válce nepodně

cují. Lidstvo za posledních sedmdesát let zlomilo nejen zákon

džungle, ale i Čechovův princip. Jak pravil Anton Pavlovič

Čechov: objeví-li se puška v prvním dějství, musí z ní někdo

ve třetím dějství vystřelit. A skutečně, když králové a císaři

začali zbrojit, netrvalo dlouho a nové zbraně použili. Lidstvo

však od roku 1945 přešla na něco takového chuť. V prvním

dějství studené války se objevila zbraň, která nevybuchla, a od

té doby jsme zvyklí na svět plný neshozených pum a nevy

střelených raket. A jestli bude tento princip zase někdy platit,

bude to naše chyba, nikoli osudová nevyhnutelnost.

Nehrozí nám ale místo válek terorismus? I když se vlády

mocných států naučily zdrženlivosti, teroristé nemají nejmenší

zábrany použít nové ničivé zbraně. Jistě, takové nebezpečí ne

lze vyloučit; ve skutečnosti je ale terorismus strategie slabých.

Snaží se zastrašit, vyvolat paniku, nemají sílu napáchat vel

ké materiální škody. Teroristé žádnou armádu neporazí, stát

Kapitola 1. Nový program lidstva

| 27

neovládnou, města nezničí. V roce 2010 zemřely na obezitu

a její následky celkem 3 miliony lidí. Oproti tomu teroristé

zavraždili 7697 osob, a to převážně v rozvojových zemích.

(25)

Pro Američany a Evropany představuje al-Káida menší ne

bezpečí života než Coca-Cola.

Jak je tedy možné, že sebevražední útočníci ovládají no

vinové titulky a mění světovou politiku? Jednoduše. Tím, že

vyvolají nepřiměřenou reakci. Terorismus je v podstatě velká

show, hrůzné představení násilí. Působí na představivost, lidé

se děsí, že se svět řítí do středověkého chaosu. Vlády se dosta

nou pod tlak a na divadlo násilí reagují organizováním vlast

ního představení, aby ukázaly svou nezměrnou sílu v obraně

bezpečnosti. Někdy nastolí útlak celé skupiny obyvatelstva

nebo provedou invazi do cizí země. Přehnanou reakcí vytvá

řejí větší nebezpečí než samotní teroristé. Ti jsou jako mou

cha, která zničila obchod s porcelánem. Slabý hmyz nepohne

jediným šálkem na čaj; najde si proto býka a bude mu bzučet

v uchu tak dlouho, až jej rozzuří k nepříčetnosti. Ten pak

krámek s porcelánem rozdupe na padrť. Přesně to se v posled

ních deseti letech přihodilo na Blízkém východě. Islámští fun

damentalisté by Saddáma Husajna nikdy nedokázali porazit,

svým útokem na New York v září 2001 však rozzuřili Spojené

státy a Američané za ně blízkovýchodní obchod s porcelánem

rozbili. Takovou sílu, aby vtáhli svět znovu do středověkého

zákona džungle, teroristé ale nemají. Provokovat umí, všech

no však záleží na naší reakci. A pokud by měl nastoupit zákon

džungle, bude to jen a jen naše vina.

* * * HOMO DEUS / STRUČNÉ DĚJINY ZÍTŘKA 28 |

Hladomory, epidemie a války budou zřejmě v příštích de

setiletích stále ještě vyžadovat miliony obětí, nejsou už ale

nevyhnutelné a nejde o tragédie mimo dosah lidstva. Situace

je dnes zvládnutelná. Utrpení stamilionů, jež sužuje chudo

ba, malárie, tuberkulóza a spirála násilí v Sýrii, Kongu nebo

Afgánistánu, to samozřejmě nijak nesnižuje a musíme si dál

dělat starosti, že se takové věci ještě nepodařilo zlikvidovat.

Víme ale, že nejde o neřešitelné problémy, jak se domnívali

naši bezmocní předkové. Pokud někdo hlásí, že je svět v roce

2017 stejně hladový, nemocný a násilný jako v roce 1917,

udržuje při životě staromódní poraženecký světový názor.

Nepřímo tvrdí, že ohromné úsilí 20. století nedosáhlo niče

ho, že lékařský výzkum, hospodářské reformy a snaha o mír

byly zbytečné. Nač plýtvat časem a penězi na výzkum, ekono

mické reformy a mírové iniciativy?

Dosažené úspěchy jsou poselstvím naděje a odpovědnosti,

povzbuzují nás k většímu úsilí. Hladomory, epidemie a války

sice stále trápí mnoho lidí, my už ale neviníme přírodu ani

Boha, víme, že je všechno v našich silách. A je tu ještě něco –

je na čase přemýšlet, co nás čeká. Čím bychom se měli už

dnes zabývat, abychom po vyhraných válkách s údivem ne

zjistili, že jsme nepřipraveni? Co tak asi ve 21. století zastoupí

dávné katastrofy?

Je zřejmé, že nás na prvním místě čeká úkol zachránit svět

a lidstvo před nebezpečím jeho vlastní nespoutané moci.

Fenomenální ekonomický rozvoj umožnil potlačit hladomor

a epidemie, zajistil nadbytek potravin, energie, léků a surovin,

ale také tisíci způsoby poškodil ekologickou rovnáhu Země,

kterou jsme ještě ani nestihli pořádně probádat. Pozdě si lid

stvo připouští toto nebezpečí. Zatím se jen mluví o znečištění Kapitola 1. Nový program lidstva

| 29

přírody a o klimatických změnách, ale většina států se k hospodářské a politické oběti, nutné na zažehnání rizika, neodhodlala. Jakmile se mají politici, manažeři průmyslu a voliči rozhodnout mezi ekonomickým růstem a ekologií, dají přednost zisku. Máme-li se vyhnout katastrofě, je na čase s tím něco udělat.

Jaký další nepochybný zápas lidstvo čeká? Spokojí se s potlačením hladomoru, epidemie, války a nastolením ekologické rovnováhy? Takový vývoj by byl jistě nejlepší, bohužel je však málo pravděpodobný. Lidé se nikdy nespokojí s tím, co už mají. Vždy chtějí víc. Stále vyhlížejí, co by tak ještě mohli získat – něco ještě lepšího, většího, příjemnějšího. Jak si poradí se svou nesmírnou mocí, co si počnou sami se sebou? Čím se budou vědci, vynálezci, investoři, bankéři a prezidenti zabývat? Skládáním básní?

Úspěch probouzí ambice a nedávné úspěchy ponoukají lidstvo k odvážným cílům. Z dosavadní dějinné zkušenosti a z žebříčku současných hodnot lze usoudit, že lidstvo po dosažení tak nebývalé úrovně blahobytu, zdraví a souladu světa zatouží získat nesmrtelnost, nirvánu a božství. Nevystačí si s potlačením předčasné úmrtnosti, hladu, nemocí a násilí, ale bude chtít překonat stáří i samu smrt. Nespokojí se s vítězstvím nad nejhorší bídou, bude si žádat naprosté štěstí. Vysvobození ze zápasu o pouhé přežití mu dodá touhu povýšit člověka na úroveň bohů. Homo sapiens zatouží být homo deus.

HOMO DEUS / STRUČNÉ DĚJINY ZÍTŘKA

30 |

Poslední dny smrti

Je docela možné, že lidstvo 21. století bude usilovat o nesmrtelnost. Zápas se stářím a smrtí se bude jevit jako samozřejmé pokračování úctyhodného boje proti hladomoru a nemocem a stane se nejvyšší civilizační hodnotou. Odevšad dnes slyšíme, jak posvátný je lidský život a jak nevyčíslitelnou má hodnotu. V celém vesmíru se mu nic nevyrovná. Kult člověka hlásají učitelé, státníci i soudci, a dokonce i herci z jeviště. Všeobecná deklarace lidských práv, jakási globální ústava, přijatá Společností národů po válce, kategoricky vyhlašuje „právo na život“ za nejvyšší hodnotu lidstva. A jelikož smrt jednoznačně takové právo porušuje, stává se zločinem proti lidskosti a musíme jí vyhlásit totální válku.

Žádné náboženství ani ideologie ještě nikdy v dějinách neuctívaly samotný lidský život. Svatost byla nadpozemská a smrt samozřejmá – ta měla někdy dokonce kladný význam – a protože podle křesťanství, islámu a hinduismu se smyslu života dobereme až po smrti, má odchod ze světa posvátný a metafyzický rozměr hlubokého přerodu. Kněží, rabíni i šamani jsou voláni k člověku před posledním vydechnutím, aby se vyrovnal se životem a přijal svou roli v nadpozemském významu. Ve světě bez nebe, pekla nebo reinkarnace by náboženství ztratilo smysl.

Současná věda a kultura ovšem na smrt pohlížejí jinak. Nepovažují ji za metafyzické tajemství ani za významný mezník lidského života. Brzy budeme považovat smrt za pouhý technický problém.

Jak vlastně lidé umírají? Středověké legendy zobrazovaly smrt v černé kápi a s velkou kosou. Člověk žije, má plno Kapitola 1. Nový program lidstva

| 31

svých dočasných starostí, když tu náhle je vyrušen poklepáním kostnatého prstu na rameno a slovy: „Nadešel čas!“

On ale úpěnlivě prosí: „Ještě ne, ještě aspoň rok, měsíc, týden.“

Zahalená postava neúprosně procedí mezi zuby: „Teď! Nadešel čas!“

Dnes si už nemyslíme, že lidský tvor umírá, protože nastal jeho čas a Bůh za ním vyslal postavu v černém plášti nebo že smrt je součástí vesmírného plánu.

Lidé umírají kvůli technické poruše. Srdce přestalo pumpovat, tepna se ucpala tukem, v játrech se rozbujely rakovinné buňky, v plicích se usadil virus. Hledáme závadu. Aha, srdeční sval se zastavil pro nedostatek kyslíku. Rakovina se šíří, protože náhodné mutace změnily genetický kód. V metru na nás někdo kýchl a v plicích se rozbujel virus. Žádná metafyzika, samé technické problémy.

Každý defekt vyžaduje nápravu. Kdejaký kutil to ví. Místo kněží a teologů se budou smrtí zabývat inženýři. Rakovinu zastaví chemoterapie nebo nanoroboty. Antibiotika zlikvidují v plicích bakterie. Srdeční pumpu oživí elektrický šok, a když se to nezdaří, máme k dispozici náhradní orgán. Pravda, na všechno ještě zdaleka nestačíme, proto také mohutně investujeme do výzkumu.

Dnes už i lidé, kteří se nezabývají vědou, běžně hovoří o smrti v technickém významu.

„Pane doktore, něco se mnou není v nepořádku.“

„Ovšem, máte chřipku, zápal plic, tuberkulózu.“

Lékař neřekne, že na vás číhá smrt. Nemoc je jen praktický problém, a ten vyžaduje odborné řešení. I takovou věc, při které někdo zahyne ve válce, za vichřice nebo na

HOMO DEUS / STRUČNÉ DĚJINY ZÍTŘKA

32 |

silnici, považujeme za technický problém, jemuž se dalo zamezit, kdyby se vláda lépe postarala, státní správa řádně fungovala nebo válečný stratég neudělal chybu. Smrt se stává automaticky důvodem k vyšetřování a soudní při. „Jak jen mohl zemřít? To snad nemyslí vážně! Někdo něco určitě zpackal.“

Většina vědců, lékařů a výzkumníků se vizi nesmrtelnosti vyhýbá, tvrdí, že se zabývají jednotlivými problémy, jenomže stáří i smrt jsou také jen jednotlivosti a lékaři a vědci nemohou říct stop. Až sem, dál ani krok! Zvítězili jsme nad tuberkulózou a rakovinou, Alzheimerova choroba nás nezajímá. Na tu ať si lidé klidně dál umírají.

Listina lidských práv a svobod nezná žádnou hranici života, neříká – do devadesáti a konec. Lidskému životu chybí datum spotřeby.

Přibývající počet vědců a myslitelů zábrany nemá a otevřeně hlásá, že věda má skutečně za úkol smrt porazit a nabídnout věčné mládí. Typickými představiteli této školy jsou gerontolog Abrey de Grey a vynálezce, polyhistor a nositel americké Medaile za technický rozvoj 1999 Ray Kurzweil, od roku 2012 ředitel inženýrského oddělení Googlu a výzkumného střediska Calico na „odvrácení smrti“, jež založil.

(26)

V roce

2009 jmenoval Google Billa Marise, dalšího přesvědčeného obhájce výzkumu nesmrtelnosti, do čela svého investičního fondu. Ten v lednu 2015 v rozhovoru s novináři řekl: „Na otázku, zda by se lidé už dnes mohli dožít 500 let, existuje kladná odpověď. Je to možné.“ Jeho výrok podporují velké investice Googlu; z dvoumiliardové částky bylo 36 procent určeno na několik ambiciózních projektů a výzkum prodloužení života. „Nesnažíme se získat jen pár metrů,“ řekl Maris, Kapitola 1. Nový program lidstva

| 33

jako by mluvil o americkém fotbale, „chceme vyhrát. Proč? Protože život je lepší než smrt.“

(27)

I některé významné osobnosti Silicon Valley sdílejí sen o nesmrtelnosti. Spoluzakladatel PayPal Peer Thiel nedávno prozradil, že by nejraději žil věčně. „Máme jen tři způsoby, jak se vyrovnat se smrtí. Buď ji akceptovat, nebrat na vědomí a tvářit se, že neexistuje, anebo s ní zápasit. Ve společnosti převládají lidé, kteří se se smrtí smířili nebo její existenci popírají. To není nic pro mě, já hodlám bojovat.“ Takové výroky leckoho jistě pobaví a řekne si „pubertální fantazie“. Přesto bychom neměli brát Thiela na lehkou váhu. Patří mezi velice úspěšné a vlivné podnikatele, jeho soukromý majetek se odhaduje na 2,2 miliardy dolarů.

(28)

Budoucnost nám mává na

pozdrav: volnost, nerovnost, nesmrtelnost.

Prudký rozvoj genetického inženýrství, regenerační medicíny a nanotechnologie vyvolává stále optimističtější předpovědi. Experti věří, že překonáme smrt do roku 2200, nadšenci to vidí o sto let dřív. Kurzweil a de Grey se těší, že nejpozději kolem roku 2050 každý se zdravým tělem a zdravým bankovním kontem smrt převeze. Regenerační medicína mu každých deset let vymění zchátralé ruce, oči, mozek a další orgány, a než se bude muset dostavit na další servisní prohlídku, lékaři už budou mít k dispozici celou řadu novinek. Pokud mají tito dva pravdu, možná už potkáváte nesmrtelné jedince na ulici – tedy pokud se náhodou nacházíte na Wall Street nebo na Fifth Avenue.

Přesněji řečeno – nikoli nesmrtelné, nýbrž amortizační. Od bohů se budou supermani dost lišit. Každá nehoda nebo válka by je totiž mohla lehce zlikvidovat a zamezit jim návrat z podsvětí. V porovnání s obyčejnými smrtelníky nebude na HOMO DEUS / STRUČNÉ DĚJINY ZÍTŘKA 34 |

nich uvedeno datum spotřeby, a pokud je nic nepřejede ani

nevyhodí do povětří, budou žít poměrně dlouho, což z nich

udělá zbabělce, jaké dějiny ještě nepoznaly. Smrtelný člověk

denně riskuje, dobře ví, že zemře tak jako tak. Kolik nebez

pečí nás láká – horské túry, koupání v moři, neváháme ani

přejít přes ulici nebo obědvat v restauraci. Jen blázen by však

riskoval, kdyby měl před sebou vidinu nesmrtelnosti.

Možná bychom měli být skromnější a snažit se nejprve

průměrnou délku života zdvojnásobit. Ve 20. století se nám

to povedlo ze 40 let na 70, a tak se to snad podaří i ve 21. sto

letí. K nesmrtelnosti to má sice ještě daleko, ale společenský

převrat po takové revoluci si ani neumíme dost dobře před

stavit. Rodina, manželství, vztahy dětí a rodičů by se naprosto

proměnily. Dnes ještě mnozí očekávají, že budou žít v man

želství, „dokud je smrt nerozdělí“, a velká část života se točí

okolo výchovy dětí. Představme si ale někoho, kdo by se měl

dožít sto padesáti let. Kdyby se oženil ve čtyřiceti, měl by

před sebou ještě sto deset roků. Mohl by si snad myslet, že

mu manželství tak dlouho vydrží? Před tím by couvl i křes

ťanský fundamentalista. Vypadá to, že naše sériová manželství

mají slušnou budoucnost. Porodí-li žena ve čtyřiceti letech,

tak bude mít ve svých sto dvaceti letech na výchovu vlastního

dítěte už jen matnou vzpomínku. Nemáme nejmenší předsta

vu, jak se za takových podmínek vztah rodičů a dětí změní.

A co se stane s kariérou? Dnes předpokládáme, že do svých

dvaceti pěti let se učíme a ve svém oboru pracujeme do pozd

ního důchodového věku. Samozřejmě že se stále musíme učit

novým věcem, ale běh života je v podstatě rozdělen na studi

um a na práci. Budeme-li ale žít do sto padesáti let, pracovní

život se prodlouží a svět nás bude zahlcovat novými a novými Kapitola 1. Nový program lidstva

| 35

technickými vynálezy, s nimiž se budeme muset znovu a znovu vypořádávat, a třeba ještě v devadesáti letech budeme nuceni změnit povolání.

Lidé už nepůjdou v šedesáti pěti letech do důchodu a neuvolní místo nové generaci s novými nápady a s odlišnými záměry. Rozvoj vědy popsal kdysi fyzik Max Planck jako pokrok od pohřbu k pohřbu. Teprve s odchodem jedné generace mají nové teorie šanci nahradit ty staré. A to se netýká jen vědy. Představte si své vlastní pracovní prostředí – a to platí pro akademika, novináře, fotbalistu i kuchaře. Jak by se asi každý tvářil, kdyby mu šéfoval stodvacetiletý člověk, jehož mentální svět formovalo 19. století, a ještě by se ani nechystal jít do důchodu?

Politické důsledky takového světa by jistě byly přímo katastrofální. Představme si třeba V. Putina, který by tu byl ještě devadesát let, nebo Stalinovu krutovládu v jeho sto třiceti osmi letech a Maa, který by byl teprve středního věku. A chudák anglická princezna Alžběta, ta by stále ještě čekala na trůn po svém otci Jiřím VI.

Vraťme se ale do reálného světa. Zdaleka není jisté, že se Kurzweilovy a de Greyovy předpovědi do roku 2050 až 2100 naplní. Naděje na věčné mládí v tomto století je poněkud předčasná, a kdo ji bere příliš vážně, bude zklamán. Není snadné se smířit se smrtí, ale jistě je to lepší než se krutě mýlit.

Přestože se průměrná očekávaná délka života za minulé století zdvojnásobila, nelze z takového faktu jednoduše vyvodit, že se totéž automaticky zopakuje. V roce 1900 nepřesáhl světový průměr čtyřicítku, ale jen proto, že tolik mladých lidí umíralo na podvýživu, infekci a násilnou smrtí. Komu se podařilo riskantní období přežít a nezahubila jej válka ani mor, ten se dožil 70–80 let, čili přirozeného věku homo sapiense.

HOMO DEUS / STRUČNÉ DĚJINY ZÍTŘKA

36 |

A vůbec nebyl, jak se lidé často domnívají, považován za nějakou hříčku přírody. Galileo zemřel v 77 letech, Newton v 84 a Michelangelo vydržel bez antibiotik, očkování nebo transplantace do kmetského věku 88 roků. Ostatně i šimpanz v divočině někdy překoná šedesátku.

(29)

Ve skutečnosti neprodloužila lékařská věda život lidskému organismu ani o rok, jen úspěšně zabránila předčasnému úmrtí, a tak můžeme dál využívat svůj potenciál. Až porazíme rakovinu, cukrovku a další zabijáky, budou se lidé běžně dožívat devadesáti let, ale k dosažení sto padesáti let, nemluvě o pěti stech letech, to má daleko. Teprve když věda zásadně přestaví stárnoucí lidské tělo a umožní regeneraci orgánů a tkání, budeme moci mluvit o zásadním prodloužení života. A to zřejmě do roku 2100 nestihne.

Nicméně každý neúspěch v zápase se smrtí bude krůčkem k cíli a nepochybně povzbudí vědce k většímu úsilí. Výzkumníci z Calico sice problém smrti nevyřeší a zakladatelům Googlu – S. Brinovi a L. Pageovi – nesmrtelnost nezajistí, jistě ale něco objeví v životosprávě, biologii a genetice. Příští generaci tak umožní zaútočit na smrt z výhodnější pozice. Vědci, kteří dnes vzývají nesmrtelnost, jsou jako onen chlapec, který tak dlouho křičel vlk, až se vlk nakonec objevil.

I když nesmrtelnosti za našeho života nedosáhneme, válka se smrtí se stane jedním z velkých projektů nadcházejícího století. Stačí vzít v úvahu dnešní kult lidského života, dynamiku vědy i kapitalistické ekonomiky, a neutuchající zápas se smrtí se zdá nevyhnutelný. Naše víra v posvátnost života nám nedovoluje přijmout smrt, a tak se s každou příčinou smrti budeme prát. Kapitola 1. Nový program lidstva

| 37

Vědecká komunita a tržní ekonomika zápas se smrtí rády podpoří. Učencům a bankéřům nijak nezáleží na tom, čeho se výzkum týká, hlavně že dochází k novým objevům a kyne zisk. Úžasný trh s věčným mládím slibuje, že ošálí smrt. Pokud máte čtyřicítku za sebou, zavřete na chvíli oči a pokuste si připomenout, nikoli jak jste za mlada vypadali, ale jak jste třeba v pětadvaceti vnímali své tělo. Kolik byste byli ochotni za takové omlazení zaplatit? Jistě, ne každý by takovou příležitost uvítal, ale mnozí by se nezdráhali zaplatit požadovanou tržní cenu. Byznys jako hrom a nekonečná poptávka.

Považme ale, že strach ze smrti je vrozený, a zápas s ní má tudíž neodolatelnou přitažlivost. Dokud byla smrt nevyhnutelná, každý si od mládí zvykal touhu po nesmrtelnosti potlačit a nahradit ji nějakým ideálem. Toužil dosáhnout „věčné slávy“ ve válce či v umění, nebo dokonce obětovat svůj život pro dobro ostatních, aby získal „věčnou blaženost“. Nikdo nedocení, za jakou míru umělecké tvořivosti, politické angažovanosti nebo zbožnosti vděčíme strachu ze smrti.

Jednou se kdosi zeptal Woodyho Allena, který na obraze pomíjivosti života udělal skvělou kariéru, zda by si nepřál žít navždy na stříbrném plátě. „Radši bych zůstal naživu u sebe doma,“ odpověděl. „Nechtěl bych dosáhnout nesmrtelnosti svou prací, chtěl bych jí dosáhnout tím, že bych nezemřel.“ Věčná sláva, národní oslavy, sny o ráji pro lidi jako Allen, kte - rým se nechce odejít ze světa, jsou jen ubohé náhražky. Jakmile se objeví reálná naděje smrt přelstít, žízeň po životě přestane tlačit rozhrkanou káru umění, ideologie a náboženství a vyhlídka na nesmrtelnost jako povodeň zaplaví svět. Pomyslete jen, co by byli postarší obchodní magnát nebo hollywoodská hvězda ochotni dát za elixír mládí. Pokud věda jednou získá HOMO DEUS / STRUČNÉ DĚJINY ZÍTŘKA 38 |

v zápase se smrtí navrch, opravdové bitky se přestěhují z labo

ratoře do parlamentu, ze soudní síně do ulic. Bude-li mít na

konec výzkum opravdu úspěch, vyvolá zuřivý politický střet.

Ukáže se, že naše dávné války a konflikty byly jen chabou

předehrou k zápasu o věčné mládí.

Právo na štěstí

Druhým velkým programem lidstva bude snaha najít cestu ke

štěstí. Od nepaměti považovali myslitelé, věštci i běžní lidé za

nejvyšší metu štěstí, nikoli život sám.

Epikuros nabádal občany starého Řecka, aby nemarnili čas

uctíváním božstev, ale aby hledali štěstí v pozemském životě,

protože po smrti žádný neexistuje. Starověk ovšem Epikura

odmítl; teprve novověk mu dává za pravdu a skepse ohledně

posmrtné existence nutí lidstvo hledat štěstí na zemi. Kdo by

chtěl žít v neustálém utrpení?

Epikuros mluvil o štěstí individuálním, kdežto současní my

slitelé je považují za projekt kolektivní. Bez státního plánování,

peněz a výzkumu by byla honba za osobním štěstím marná.

Nelze být šťasten ve společnosti rozvrácené válkou, hospodář

skou krizí a bez lékařské péče. Už filozof Jeremy Bentham ke

konci 18. století definoval nejvyšší dobro jako „nejvyšší spo

kojenost nejvyššího počtu lidí“ a od státu, trhu a vědy očeká

val zajištění co nejvyššího blahobytu. Politika měla zajistit mír,

obchod prosperitu, vědci měli objevovat přírodní zákony, a to

nikoli pro slávu boží a krále, ale proto, abychom žili šťastněji. Kapitola 1. Nový program lidstva

| 39

Během posledních dvou století mnozí sice přitakávali, ve skutečnosti však vlády, firmy a výzkumná střediska měly jednoznačný cíl. Úspěch se neměřil spokojeností obyvatel, ale velikostí populace, získaným územím a růstem HDP. Průmyslové státy jako Německo, Francie i Japonsko budovaly všeobecné školství, zdravotnictví a sociální sítě s cílem pozdvihnout národ, nikoli občana.

Školy měl opouštět technicky zručný a vůči státu loajální občan. Stát potřeboval nejen uvědomnělé, ale i gramotné mladé muže, kteří by uměli přečíst štábní rozkaz a pochopili bitevní plán. Na škodu nebyl ani vyšší stupeň matematiky nutný k výpočtu střelné dráhy a k rozšifrování kódu nepřítele. Bez slušné znalosti elektrotechniky, mechaniky a medicíny by nebyli vojáci schopni řídit tank, ovládat vysílačku a postarat se o své raněné. Po ukončení vojenské služby měli muži sloužit národu jako úředníci, učitelé nebo inženýři a platit daně.

Totéž platilo pro zdravotnictví. Průmyslové státy ke konci 19. století zaváděly všeobecnou zdravotní péči, financovaly očkování, výživu pro kojence i tělovýchovu, budovaly kanalizaci a vysušovaly zahnívající bažiny, líhně komárů. A to vše pro posílení národa, nikoli pro spokojenost občana. Stát potřeboval statné vojáky, zdravé ženy, jež by rodily další vojáky a dělníky i svědomité úředníky, kteří by nastupovali do kanceláře s úderem osmé hodiny.

I zdravotní péče byla zpočátku poskytována s ohledem na zdraví národa, nikoli nejpotřebnějším občanům. Když Otto von Bismarck zavedl v Německu ke konci 19. století penzijní pojištění a sociální zabezpečení, nešlo mu v první řadě o prospěch jedince, ale o jedincovu loajalitu. Ten měl v osmnácti

HOMO DEUS / STRUČNÉ DĚJINY ZÍTŘKA

40 |

bojovat, ve čtyřiceti platit daně, neboť věděl, že se o něj stát v sedmdesáti postará.

(30)

Zakladatelé Spojených států prohlásili v roce 1776 štěstí spolu s životem a svobodou za nezadatelné lidské právo, ale pozor, nikoli štěstí jako takové, nýbrž právo o něm rozhodovat. Thomas Jefferson nehodlal učinit zodpovědným za spokojenost občanů stát – zamýšlel omezit státní moc, pokud jde o zasahování do soukromí. Je na každém, koho si vybere za partnera, kde hodlá žít a pracovat. A ať se rozhodne dobře nebo špatně, do toho nikomu nic není.

Poslední dobou se to zvrtlo a Benthamova vize vítězí. Lidé dnes považují rozsáhlou státní péči, jež měla před sto lety v mnohem skromnější formě posílit národní stát, za službu pro blaho jedince. Člověk neexistuje pro stát, ale stát existuje pro člověka. Právo na cestu za štěstím, původně považované za omezení státní moci, nenápadně mutovalo na právo být šťasten, jako by bylo přirozené, aby se občan cítil stále v dobré míře a své nezdary chápal jako porušení svého lidského práva. Takové selhání by měl podle něj stát napravit.

Za nejvyšší měřítko národního úspěchu se ve 20. století považoval objem HDP. Singapur, kde připadá na hlavu 56 000 dolarů ročně, je z takové perspektivy úspěšnější stát než Kostarika, která vyprodukuje pouze 14 000 dolarů. Myslitelé, politici, ba i ekonomové si dnes uvědomují, že je takový úhel pohledu nedostatečný, a dostali nápad měřit kvalitu života koeficientem štěstí. Jsou snad lidé jen producenti služeb a zboží? Nechtějí snad být šťastni? Jistě, bez materiálního základu to nejde, ale nesmíme si plést prostředek s cílem. Není podivné, že jsou Kostaričané spokojenější než obyvatelé Singapuru? Kapitola 1. Nový program lidstva

| 41

Logika štěstí nastolila druhý cíl lidstva, na první pohled zřejmý. Jestliže hladomory, infekce a války pomalu mizí a lidstvo prožívá nebývalý mír a má vysokou životní úroveň, lidé jsou zdravější a žijí déle, měli by být šťastnější.

A přesto tomu tak není, jak dobře věděl Epikuros. Hmotný dostatek nestačí; dosáhnout štěstí je tvrdá práce, a honba za penězi, slávou a potěšením končí v pocitu marnosti. Varoval před nezřízenými orgiemi a nabádal ke střídmosti v pití, jídle i sexuálních rádovánkách. Na zrádnou cestu ke štěstí vypracoval dlouhý seznam morálních zák



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist