načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Homeopatie - Jutta Nebel

Homeopatie
-11%
sleva

Kniha: Homeopatie
Autor:

Knížečka uvádí čtenáře do problematiky homeopatie. Vysvětluje hlavní myšlenku a účinky této léčebné metody, popisuje její vznik a nabízí cenné rady pro komunikaci s homeopatem. ... (celý popis)
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  98 Kč 87
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
2,9
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: EUGENIKA
Médium / forma: Tištěná kniha
Počet stran: 72
Rozměr: 180,0x120,0x8,0 mm
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Homőopahie kompakt
Spolupracovali: přeložila Zuzana Helešicová
Hmotnost: 0,053kg
Jazyk: česky
Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá
ISBN: 978-80-8100-274-8
EAN: 9788081002748
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Knížečka uvádí čtenáře do problematiky homeopatie. Vysvětluje hlavní myšlenku a účinky této léčebné metody, popisuje její vznik a nabízí cenné rady pro komunikaci s homeopatem. Dále zde čtenář získá praktické tipy pro užívání homeopatik. Knihu završuje seznam třiceti nejdůležitějších homeopatických léků a jejich charakteristik.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5

Obsah

O knize ....................................................... 7

O autorce .................................................... 8

Předmluva ................................................... 9

Hlavní myšlenka a účinky homeopatie ........ 11

Vývoj homeopatie a Samuel Hahnemann .... 13

Metoda potencování v homeopatii .............. 17

Využití různě potencovaných

homeopatických léčiv ................................. 20

Rozhovor mezi homeopatem

a pacientem ............................................... 26

Reakce na léčbu homeopatiky .................... 30

Praktické tipy pro správné zacházení

s homeopatiky ........................................... 32

Nejdůležitější homeopatika a jejich

charakteristiky ............................................ 35

Aconitum napellus ..................................... 37

Allium cepa ................................................ 38

Apis mellifica ............................................. 39

Arnica montana .......................................... 40

Arsenicum album ....................................... 41

Bryonia alba ............................................... 42

Calciumarea carbonicuma .......................... 43

Cantharis vesicatoria .................................. 44

Chamomilla vulgaris ................................... 45

Coffea ........................................................ 47

Euphrasia officinalis ................................... 48

Ferrum phosphoricum ................................ 49


6

Gelsemium sempervirens ........................... 50

Hepar sulfuris* ........................................... 51

Hypericum perforatum ............................... 52

Ignatia amara ............................................. 53

Ledum palustre .......................................... 54

Lycopodium clavatum ................................ 55

Magnesium phosphoricum .......................... 56

Mercurius solubilis ..................................... 57

Natrium muriaticum ................................... 59

Nux vomica ................................................ 60

Phosphorus ................................................ 61

Pulsatilla .................................................... 63

Rhus toxicodendron ................................... 64

Sepia ......................................................... 65

Staphysagria ............................................... 67

Sulfuris* ..................................................... 68

Symphytum officinale ................................. 70

Vyloučení odpovědnosti ............................. 72


11

Hlavní myšlenka a účinky

homeopatie

Dodnes není vědecky dokázáno, proč a jak homeopatie funguje. Je však nesporné, že užívání homeopatických prostředků vede k překvapivým léčebným úspěchům. Cílem homeopatie není boj proti jednotlivýmonemocněním jako například bronchitida,cukrovka, roztroušená skleróza nebo revma. Od tradiční medicíny vyučované na univerzitách se homeopatie výrazně odlišuje tím, že usiluje o úplnou eliminaci, případnězlepšení nepříznivých stavů provázených určitými symptomy. Klasická homeopatie protoneužívá specifické léčebné prostředky určené výhradně k odstranění symptomůjednotlivých nemocí. Člověk je vnímán jako jeden celek, jako souhrn zvyků, vlastností, silných a slabých stránek a zdravotních obtíží. Ty se dostanou ke slovu při první konzultaci shomeopatem a teprve podle nich se volíodpovídající léčba.

Kritici homeopatie její úspěchy častopřisuzují takzvanému placebo efektu. Příslušný účinek podle nich vyvolá už samotnépře

12

svědčení pacienta, že užívaný preparát je

účinný. U vědeckých pokusů, při nichž se

zkoumá možný placebo efekt, se postupuje

následovně: vytvoří se dvě skupinypokus

ných osob trpících určitým onemocněním;

jedna skupina dostane preparát obsahující

příslušnou účinnou látku, druhá skupina

jen tabletu bez léčivé složky (většinoucu

kerný roztok – pozn. red.), ale pacientům je

řečeno, že na jejich nemoc bude mítpozitiv

ní vliv. Pokud dojde ke zlepšení symptomů

ve skupině s falešnými léky, je možné mluvit

o placebo efektu.

Homeopatika jsou však velmi úspěšná

u kojenců, malých dětí a u zvířat, která si

nemohou uvědomovat, co užívají.Minimál

ně u těchto skupin pacientů je tedy placebo

efekt vyloučen.

Vývoj homeopatie

a Samuel Hahnemann

Lékař Samuel Hahnemann (1755–1843) se zabýval léčebnými prostředky v době, kdy v medicíně vládly přísné předpisy. Nemoc definoval jako oslabení životní síly, které lze potlačit, nebo dokonce zcela eliminovat volbou vhodného léku. Ten tělu dodá určitý impulz, na nějž organismus odpovídajícím způsobem zareaguje.

Následováním tohoto principu a nazákladě experimentů prováděných na sobě i jiných osobách položil základní kámenhomeopatie. První, rozhodující pokus provedl s kůrou chinovníku. Zjistil si, že se kůraužívá při malárii pro posílení žaludku.Testoval její účinky na sobě, a ačkoliv byl zdravý, vypozoroval u sebe symptomy malárie. Ty znovu ustaly, jakmile kůru přestal užívat.

Na základě tohoto zjištění formulovalzákladní homeopatický princip „podobné se má léčit podobným“. Jeho všeobecnouplatnost doložil dalšími testy na pokusnýchosobách. Ty spočívaly v tom, že zdravým lidem podával nejrůznější preparáty vyvolávající

14

symptomy jako například slzení očí, bolesti

hlavy a uší, nevolnost, podrážděnost nebo

návaly slabosti. Hahnemann zdokumento

val veškeré reakce na nasazené prostředky,

a z toho vyvodil charakteristiky jednotlivých

léků. Vycházel z poznání, že určitéprostřed

ky u zdravých osob vyvolávají určitésym

ptomy, a naopak tytéž prostředky mírní, či

dokonce eliminují příznaky u lidí, kteří je již

dříve vykazovali a vnímali je jako narušení

činnosti organismu, případně nemoc.

Takto sestavené charakteristiky vychá

zejí ze zásady „podobné se léčí podobným“.

Tělo v užitém léku rozpozná informaciod

povídající informaci onemocnění, přijme

ji a naváže s ní kontakt. Interakce mezi

homeopatickým preparátem a nemocí lze

velmi hezky ukázat na následující situaci:

na procházce městem potkáte známého.

V každém případě na něho nějakzareaguje

te, vždyť jste ho poznali a nemůžete ho jen

tak ignorovat. Vaše reakce závisí na tom,

jaké povahy je váš vzájemný vztah. Můžete

pociťovat radost, úzkost, strach i jiné pocity.

Pokud je setkání provázeno radostnoureak

cí, známého pozdravíte a obejmete. Jestliže

ve vás naopak vyvolává strach, budete mít

tendenci se této osobě vyhnout. To se vám

15

však jen těžko podaří, protože setkání nabité

negativními emocemi vás bude zaměstnávat

i nadále, byť jen v duchu. Možná na sebebu

dete naštvaní, že jste je nevyužili k vyjasnění

vztahu, a tím i k jeho uzdravení. Přenesete-li

tuto situaci na pacienta s chronickýmone

mocněním, znamená to, že se nemocný ještě

úplně nevypořádal se svými dlouhodobými

obtížemi. Spíše se jim – stejně jako člověku,

jenž nám nahání strach – neustále vyhýbal

užíváním tradičních léků (například proti

bolestem hlavy nebo kloubů). V rámciho

meopatie se lze s nemocí náležitěvypořá

dat jen tehdy, pokud se pro pacienta najde

vhodný lék. Takový prostředek pakobsahu

je stejnou informaci jako onemocnění samo.

Lék užívaný pod dozorem homeopataode

šle pacientovu tělu svou informaci, a zahájí

tak proces uzdravování.

Hahnemann, který své pacienty ošetřoval

na základě charakteristik, jež sám zpracoval,

zpočátku dosahoval jen částečného úspěchu,

a u některých pacientů se symptomy použi

tí léků dokonce zhoršily. Proto začal dávky

svých přípravků postupně snižovat (v době,

kdy Hahnemann žil, se léčilo podle pravidla,

že čím více chemie se v podobě léků do těla

vpraví, tím větší bude jejich účinek). To však

16

také nevedlo k očekávanému výsledku. Zlom

nastal, až když po mnohaleté práci přišel na

to, že se negativní účinky danéhoprostřed

ku neprojeví, pokud lahvičkou s naředěným

obsahem bouchne o tvrdou podložku. Takto

docílil zesílení účinku léku, aniž došlo kvý

skytu negativních vedlejších symptomů a k

omezení účinku snížené dávky.

Metoda potencování

v homeopatii

Homeopatické léky jsou k dostání vpodobě kapek nebo globulí (kulaté pilulky) v nejrůznějších potencích (naředěních). Rozlišují se takzvané D potence (předpona deci označuje desetinu), C potence*(předona centi označuje setinu), LM potence (LM označuje padesát tisíc) a Q potence, představující jednu z variant LM potencí.

U látek nerozpustných ve vodě vzniká potence D1, a to tak, že se část původnísubstance smíchá s devíti díly mléčného cukru. Pokud pokračujeme dál a díl prvnípotence znovu smícháme s devíti díly laktózy, získáme potenci D2. Opakováním postupu vznikne již ve vodě rozpustná potence D3, kterou můžeme dále ředit vodou neboroztokem vody a alkoholu.

U látek rozpustných ve vodě vznikápo* V České republice jsou nejlépe dosažitelnáhomeopatika firmy Boiron, která pracuje s potencí CH. Je to zkratka pro centezimální ředění podle Hahnemanna, tudíž kdo z pacientů nevěděl, jestli CH není speciální neuvedené ředění, bude nyní již vědět, že je to jen jiné označení pro C potence. tence D1 tak, že se kapka původní esence (u rostlin jde o nejrůznější výtažky) smíchá s devíti kapkami vody, eventuelněalkoholu. Lahvičkou se směsí se pak deset ažtřicetkrát (v závislosti na výrobci) bouchne o tvrdou podložku. Oddělíme-li z tétosměsi jednu kapku a smícháme ji znovu s devíti kapkami vody, získáme potenci D2. Takto lze vyrobit potenci D200 i vyšší. Výroba C potencí probíhá stejně jako výrobapotencí D s tím rozdílem, že kapku výtažku nebo esence mícháme s devětadevadesátikapkami vody, takže u každého ředění pracujeme se stovkou dílů. Od potence C1 se opětoddělí jeden díl a spojí se s devětadevadesáti díly tekutiny. Poměr 1:99 se dodržuje i při ředění laktózou.

Zředěním výchozí substance dosáhneme zesílení v ní obsažené informace. Podobně jako se razítko otiskne na papír, informace se „otiskne“ do vody a každým dalším přesunem (ředěním) se ještě zintenzivňuje. Každým ředěním přitom klesá podíl látek výchozí substance ve směsi.

U potencí C12, D24 a vyšších směsprakticky neobsahuje jedinou molekulu výchozí látky. Uvnitř obsažená informace všaknásledkem několikerého ředění natolikzintenzivněla, že je jako záplavová vlna schopna proniknout celým tělem až do jehonejjemnějších buněčných struktur.

U LM potencí je poměr 1:50 000, takže při každém dalším kroku ředíme 50 000kaek nebo dílů.

Potence Q se vyznačuje stejnýmpoměrem jako potence LM (1:50 000). Mimo jiné se od LM potencí liší v tom, že základem pro potencování není tinktura, ale části rostlin.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist