načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Hologram pro krále - Dave Eggers

-6%
sleva

Elektronická kniha: Hologram pro krále
Autor:

Příběh o nesnázích muže středního věku, kterého zasáhla jak osobní, tak ekonomická krize, ale on se jí rozhodne čelit. Co všechno se může stát během nekonečného čekání na ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99 Kč 93
+
-
3,1
bo za nákup

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Počet stran: 287
Rozměr: 21 cm
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Hologram for the king
Spolupracovali: přeložil Petr Eliáš
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-259-0278-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Příběh o nesnázích muže středního věku, kterého zasáhla jak osobní, tak ekonomická krize, ale on se jí rozhodne čelit. Co všechno se může stát během nekonečného čekání na arabského krále? Náš svět se mění a každý se v něm musí znovu najít.

Zařazeno v kategoriích
Dave Eggers - další tituly autora:
Kruh Kruh
Eggers, Dave
Cena: 93 Kč
The Circle The Circle
Eggers, Dave
Cena: 212 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Hologram pro krále
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.nakladatelstviplus.cz
www.albatrosmedia.cz
Dave Eggers
Hologram pro krále – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2017
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.





D AVE EGGERS
HOLOGR AM PRO KR ÁLE
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 3





HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 4





D A V E
EG G E R S
HO L O G R A M
PR O K R Á L E
Př e Lo ž i L P e t r e L i á š
PLUS
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 5





P ro Daniela McSweeneyho, Rona Hadleyho a Paula Vidu.
Jsouto ohromní lidé.
AHOLOGRAM FOR THE KING
Copyright © Dave Eggers, 2012
All rights reserved
Translation © Petr Eliáš, 2014
Cover © Magda Fišerová, 2014
ISBN 978-80-259-0278-3
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 6





Ne každý den jsme potřeba.
SA M U EL BECK ET T
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 7





HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 8





I
A lan Clay se vzbudil v saúdskoarabské Džiddě. Bylo 30. květ-
na2010 a na cestě sem strávil v letadle skoro tři dny.
VNairobi se seznámil s jednou ženou. Seděli vedle sebe a
čekali každý na svůj let. Byla vysoká a pěkně stavěná. Měla
drobné zlaté náušnice, ruměnou pokožku a rytmický hlas.Ala-
novi se zamlouvala víc než většina lidí, které dennodenně
potkával. Řekla mu, že žije na severu státu NewYork. Od jeho
domu na předměstí Bostonu to nebylo daleko.
Kdybyměl kuráž, býval by si našel způsob, jak s ní strávit
víc času. Ale on místo toho nastoupil do letadla a odletěl do
Rijádu a pak do Džiddy. Na letišti ho vyzvedl jakýsi muž
aodvezl ho do hotelu Hilton.
Bylo dvanáct minut po jedné v noci, když cvakly dveře aAlan
vešel do hotelového pokoje. Spěšně se nachystal do postele.
Potřeboval se vyspat. Ráno ho čekala hodinová cesta na sever,
musel vyrazit v sedm, aby byl v osm hodin v rodícím se
komplexu KAEC, Průmyslovém městě králeAbdalláha. Se svým
týmem tam nainstaluje holografický telekonferenční systém
9
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 9
I





a pak ho představí samotnému Abdalláhovi. Jestli se mu
podaří udělat na něj dojem, dostane zakázku na kompletní
zajištění IT služeb v celém komplexu firma Reliant a Alanův
podíl, vysoko v šestimístných číslech, vyřeší všechno, co ho
pálí.
Takže potřeboval být odpočatý. Připravený. Jenže místo toho
čtyři hodiny ležel a nemohl usnout.
Myslel na dceru Kit, která studovala vysokou školu, moc
dobrou a drahou školu. Neměl dost peněz na to, aby jí zaplatil
školné na zimní semestr. Neměl na to, protože udělal v životě
celou řadu neprozíravých rozhodnutí. Špatně plánoval.
Neměl odvahu, když to bylo potřeba.
Jehorozhodnutí byla krátkozraká.
Rozhodnutí jeho kolegů byla krátkozraká.
Ataky pošetilá a účelová.
Jenžev té době to netušil. On ani jeho kolegové nevěděli, že
je ta rozhodnutí přivedou skoro na mizinu – včetně Alana,
toho času majitele a jediného zaměstnance poradenské firmy,
kterou řídil v podstatě z obýváku.
SKitinou matkou Ruby se rozvedl. Už spolu déle nežili, než
předtím žili. Ruby byla pekelná osina v zadku. Bydlela v
Kalifornii a na Kitiny výdaje pranic nepřispívala.Vysoká je tvoje
starost, řekla mu. Tak nebuď srab a starej se.
Ateď Kit na podzim nenastoupí. Alan se rozhodl prodat
dům, ale zatím nenašel kupce. Jinak mu došly možnosti. Dlu-
10
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 10





ži l spoustě lidí, mimo jiné osmnáct tisíc dolarů párku
designérů. Postavili pro něj prototyp nového jízdního kola, které
chtěl prodávat v Bostonu a okolí. Hromadě lidí to přišlo jako
hodněhloupý nápad. Dlužil i Jimu Wongovi, který mu půjčil
pětačtyřicet tisíc na materiál a taky na nájem skladu. Dalších
zhruba šedesát pět tisíc dlužil půl tuctu přátel a rádoby
partnerů.
Takže byl na mizině. A když mu došlo, že nebude schopný
zaplatit Kit školné, už bylo pozdě žádat o stipendium. Pozdě
přestoupit na jinou školu.
Copakto ale byla taková tragédie, že si zdravá mladá žena
jako Kit dá semestr na vysoké přestávku? Ne, nebyla. Dlouhé,
zmučené dějiny světa si u chytré a schopné dívky jako Kit
vynechaného semestru ani nevšimnou. Ona to nějak přežije.
Nebyla to tragédie. Ani náhodou.
Tragédie, tak mluvili o tom, co se stalo Charlie Fallonovi.
Charlie umrzl v jezeře kousek odAlanova domu.Vlastně hned
vedle něj.
Jak tak Alan ležel v pokoji hotelu Hilton v Džiddě a
nemohl spát, myslel právě na Charlieho. Ten den ho viděl
vcházet do jezera. Alan zrovna odjížděl a měl naspěch. Nebylo
úplně normální, aby muž jako Charlie Fallon takhle v září lezl
do pableskujícího temného jezera, ale na druhou stranu to
nebylo nic pozoruhodného.
Charlie Fallon předtím posílalAlanovi stránky z knih. Dva
roky. Charlie k stáru objevil transcendentalisty a pocítil s nimi
určitou spřízněnost. Zjistil, že Brook Farm, kde se
transcendentalistické myšlenky uplatňovaly v praxi, byla nedaleko,
11
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 11





a připadalo mu, že to něco znamená. Pátral mezi svými
bostonskými předky, jestli náhodou nenajde nějakou souvislost,
ale bezvýsledně. Přesto dál posílal Alanovi stránky se
zvýrazněnými pasážemi.
Dílonadanéduše,říkalsiAlanprosebe.Charliemuřekl,aťuž
mu ty sračky neposílá.Ale Charlie se jen křenil a posílal dál.
Takže když Alan viděl v sobotu v poledne Charlieho, jak
vstupuje do jezera, chápal to jako logické vyústění jeho nové
vášně pro půdu. Když ho tehdy míjel, byl ve vodě teprve po
kotníky.
12
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 12





II
Když se Alan vzbudil, už měl zpoždění. Bylo čtvrt na devět.
Usnulaž někdy po páté.
Vkomplexu KAEC ho čekali v osm. Cesta trvá minimálně
hodinu. Než se osprchuje a oblékne a dojede tam, bude deset.
První den, a dvě hodiny zpoždění. Je vůl. Rok od roku větší.
Zkusil zavolat Cayley na mobil. Zvedla to a ohlásila se tím
svým nakřáplým hlasem. V jiné realitě, s jinak roztočeným
kolem štěstěny, kdyby on byl mladší a ona starší a oba dost
hloupí na to, aby to zkusili, klapalo by jim to skvěle.
„AhojAlane! Je to tu krásný. No, krásný možná ne. Ale ty
tu nejsi.“
Všechno jí vysvětlil. Nelhal. Nedokázal v sobě posbírat
potřebnou energii a kreativitu.
„To nic,“ řekla a pousmála se – její hlas otvíral netušené
možnosti a oslavoval existenci fantastického života setrvalé
smyslnosti –, „zrovna to tu chystáme. Ale budeš se sem
muset nějak dopravit sám.Víte někdo, jak se semAlan dostane?“
Hulákala zřejmě na zbytek týmu. Znělo to, jako že se na-
13
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 13
II





c hází v rozlehlém prostoru. Představil si temné, prázdné místo
atři mladé lidi se svíčkami, jak čekají na něj a jeho lucernu.
„Auto si půjčit nemůže,“ řekla jim.
Apak jemu: „Nebo můžeš, Alane?“
„Játo nějak vymyslím,“ odvětil.
Zavolal na recepci.
„Haló, tady Alan Clay. S kým mluvím?“
Ptal se lidí, jak se jmenují. Tenhle zvyk mu vštípil Joe
Trivole, když pracoval ve společnosti Fuller Brush. Ptej se na
jména a pak je oslovuj. Když si budeš pamatovat, jak se
jmenují, oni si zapamatují tebe.
Recepčnířekl, že se jmenuje Edward.
„Edward?“
„Ano,pane. Jmenuju se Edward. Přejete si?“
„Odkudjste, Edwarde?“
„ZIndonésie, z Jakarty, pane.“
„Á,z Jakarty,“ odtušil Alan. Došlo mu, že o Jakartě nemá
coříct. Nic o ní nevěděl.
„Edwarde, co myslíte, mohl bych si prostřednictvím hotelu
půjčit auto?“
„Máte mezinárodní řidičák?“
„Ne.“
„Vtom případě vám to nedoporučuju.“
Alan zavolal concierge.Vysvětlil mu, že potřebuje, aby ho
někdoodvezl do KAEC.
„Bude to chvilku trvat,“ řekl mu concierge. Neměl saúdský
přízvuk.V tomhle saúdském hotelu zřejmě žádní Saúdové ne-
14
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 14





pr acovali. Vlastně jich asi nikde moc nepracovalo, jak se
dozvěděl. Pracovní síly do všech odvětví dováželi. „Musíme
najít vhodného řidiče,“ oznámil mu concierge.
„To mi nemůžete jednoduše zavolat taxíka?“
„Netak docela, pane.“
Alanovi se vařila krev v žilách, ale do tohohle srabu se dostal
sám. Poděkoval a zavěsil. Věděl, že v Džiddě nebo Rijádu si
člověk nemůže taxíka jen tak zavolat – nebo to aspoň psali
vprůvodcích, které se všechny mohly přetrhnout, pokud šlo
oobjasnění nebezpečí, jež hrozí zahraničním turistům v
Saúdskoarabskémkrálovství.MinisterstvozahraničípředSaúdydů-
razně varovalo. Únos tu nebyl ničím nezvyklým. Mohli by
AlanaprodatAl-Káidě,požadovatzanějvýkupné nebo
hopřevézt přes hranice. Ale Alan si ještě nikdy nikde nepřipadal
ohrožený, a to ho povinnosti v devadesátých letech zavedly do
mexického Juárezu a v osmdesátých do Guatemaly.
Zazvonil telefon.
„Máme pro vás řidiče. Kdy má přistavit vůz?“
„Co nejdřív.“
„Budetu za dvanáct minut.“
Alan se osprchoval a oholil si žilkami prokvetlý krk. Oblékl
si nátělník, bílou košili, světle okrové kalhoty, světle hnědé
ponožky a mokasíny. Obleč se jako americký obchodník, řekli
mu. Tradovaly se varovné historky o příliš horlivých
Zápaďanech, kteří si navlékli dišdašu i gutru, aby zapadli.Tahle snaha
senecení.
15
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 15





Když si upravoval límeček, zavadil Alan o bulku na šíji,
kterou poprvé objevil před měsícem. Byla velká asi jako golfový
míček, vystupovala mu z páteře a na omak připomínala
chrupavku. Někdy si říkal, že to je součást páteře, co jiného by to
taky mohlo být?
Mohlby to být nádor.
Taková bulka, a na páteři – ta musela být agresivní a
smrtelná. V poslední době občas neuvažoval úplně jasně a chodil
trochu nejistě a dávalo dokonalý a strašlivý smysl, že mu tam
něco roste, užírá ho, vysává z něj život a ždíme z něj bystré
aracionální uvažování.
Mělvplánustímněkamzajít,alenakonecnikamnešel.Určitě
by se to nedalo operovat. Na ozařování Alan nechtěl, nechtěl
přijít o vlasy. Ne, stačilo na to občas sáhnout, nějaký čas
sledovat vedlejší příznaky, pak na to zase párkrát sáhnout a pak
nedělat nic.
Za dvanáct minut bylAlan hotový.
Zavolal Cayley.
„Vyrážím z hotelu.“
„Tak jo. Než dojedeš, budeme mít všecko připravené.“
Jeho tým se tam bez něj dokázal dostat a zvládl všechno
připravit. K čemu tam tedy byl on? Důvody byly pochybné, ale
koneckonců ho dostaly až sem. Předně byl starší než ostatní
členové týmu, všechno vlastně ještě děti, pod třicet. A pak,
Alan kdysi znal synovce králeAbdalláha.V polovině
devadesátých let oba pracovali pro jednu firmu na výrobu plastů
aEricu Ingvallovi, newyorskému řediteli společnosti Reliant,
16
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 16





p řipadalo, že je to dostatečná vazba na to, aby upoutala královu
pozornost. Nejspíš to nebyla pravda, ale Alan se rozhodl, že
mu to nebude vymlouvat.
Alanbylrád,žetuprácidostal.Potřebovalji.Tenpůldruhýrok,
než mu Ingvall zavolal, byl pokořující. Že bude do daňového
přiznání vyplňovat zdanitelný příjem 22 350 dolarů, to by ve
svém věku nečekal. Sedm let z domu provozoval poradenskou
firmu a rok od roku se jeho tržby tenčily. Nikomu se nechtělo
utrácet.Ještěpředpětiletytodocelašlo,staříkamarádimudo-
hazovali zakázky a on byl pro ně užitečný. Zprostředkoval jim
kontakty s obchodníky, které znal, tahal za nitky, dojednával
kšefty a tu a tam slízl smetanu. Připadal si k něčemu.
Teď mu bylo čtyřiapadesát a pro korporátníAmeriku byl
zajímavý asi jako letadlo uplácané z hlíny. O práci nezavadil,
nedokázal sehnat klienty. Šel z firmy do firmy, nejdřív Schwinn,
pak Huffy, potom Frontier Manufacturing Partners a přesAlan
Clay Consulting až na gauč, odkud se díval na DVD s
vítěznými zápasy Red Sox ve finále Světové série v letech 2004
a2007. Zápas, ve kterém protiYankees dali čtyři homeruny za
sebou. Dvaadvacátého dubna 2007.Ty čtyři a půl minuty viděl
stokrát a pokaždé cítil cosi jako radost. Připadalo mu to tak
nějak správné, navozovalo to dojem řádu. Bylo to vítězství,
které mu nikdo nikdy nevezme.
Allan zavolal conciergeovi.
„Užje tady to auto?“
„Omlouvám se, bude mít trochu zpoždění.“
„Vyjste ten z Jakarty?“
„Ano.“
1 7
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 17





„E dward.“
„Ano.“
„Zdravím, Edwarde. Jak velké bude to zpoždění?“
„Ještě tak dvacet minut. Přál byste si, abych vám nahoru
poslal něco k jídlu?“
Alan došel k oknu a podíval se ven. Rudé moře bylo klidné,
zté výšky ničím pozoruhodné. Po pobřeží se táhla šestiproudá
dálnice. Na molu rybařila trojice mužů v bílém.
Alan se podíval na vedlejší balkon.Viděl svůj odraz ve skle.
Vypadaljako průměrný chlap. Když se oholil a slušně se
oblékl, působil celkem normálně. Ale pod obočím mu cosi
potemnělo. Oči se mu propadly a lidé si toho už začali všímat.
Naposledním srazu se spolužáky ze střední mu jeden bývalý
fotbalista, kterým Alan pohrdal, řekl: Alane Clayi, ty pořád
koukáš do blba. Co je to s tebou?
Od moře přišel prudký poryv větru. V dálce plula nákladní
loď. Tu a tam pár člunů, maličkých jako hračky.
Muž, který seděl vedle něj v letadle z Bostonu do Londýna, pil
gin s tonikem a vedl monolog.
Nějakej čas to bylo dobrý, co? říkal. Co, nějakých třicet let
nebo tak? Možná dvacet, dvaadvacet? Ale pak utrum,
zničehonic, a my se v oblasti turistickýho ruchu a obchodu museli
přidat k západní Evropě.Tak nějak to ten chlap v letadle říkal,
none? Aspoň přibližně.
Pořád mlel tu svou a stejně náruživě i pil.
Jez nás národ domácích koček, říkal. Národ pochybovačů,
pesimistů a řešičů. Díky bohu, že tiAmeričani, co tuhle zemi
18
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 18





osí dlovali, takoví nebyli. Ti byli úplně jiná rasa!
PřejeliAmeriku na vozech s dřevěnýma kolama! Spousta jich cestou
natáhla bačkory a málem se kvůli tomu ani nezastavovalo.Tehdy
jste pohřbil svý mrtvý a jel dál.
Ten muž, opilý a možná taky trochu vyšinutý, se stejně jako
Alan narodil do prostředí, v němž dosud vládla výroba, ale
pak se ztratil ve světě, který se od vyrábění věcí čím dál
kvapněji vzdaloval. Utápěl se v ginu s tonikem a se vším byl
hotový. Letěl do Francie, na důchod do malého domku kousek
odNice, který jeho otec postavil po válce. A tím to haslo.
Alan se nechal zatáhnout do hovoru a vyměňoval si s tím
mužem názory na Čínu, Koreu, na šití oblečení ve Vietnamu,
vzestup a pád oděvního průmyslu na Haiti nebo na cenu
slušného pokoje v Hajdarábádu.Alan strávil pár desítek let u
jízdních kol a pak vystřídal asi tucet dalších oborů, konzultoval,
pomáhal firmám bojovat nesmlouvavou efektivitou – roboti,
zeštíhlená výroba a podobné věci. A přesto bylo pro člověka
jako on rok od roku méně práce. Na americké půdě už se
nevyrábělo. Jak mohl on nebo kdokoli jiný obhájit pětkrát až
desetkrát vyšší náklady než vAsii?A když tamní mzdy vzrostly
na neudržitelnou úroveň – řekněme pět dolarů na hodinu –,
přišla na řadu Afrika. Číňani už tou dobou vyráběli tenisky
vNigérii. Jack Welch jednou řekl, že kdo chce vyrábět, měl
by neustále plout kolem světa a hledat nejlevnější podmínky,
avypadalo to, že ho svět vzal za slovo. Muž v letadle na
protest zaskučel: Mělo by záležet na tom, kde je co vyrobené!
JenžeAlan si nechtěl zoufat a nechtěl se nechat nakazit
sousedovou chandrou. On byl přece optimista, ne?Aspoň to říkal.
Chandra.To slovo muž opakoval pořád dokola. Nejhorší je ten
černý humor. Ty fóry! bědoval. Poslouchal jsem je ve Francii,
19
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 19





v Anglii, ve Španělsku. A v Rusku! Lidi tam remcají na
zoufalce ve vládě, na základní a nezvratnou dysfunkci svý země.
Av Itálii! Ta zahořklost, to očekávání úpadku. Bylo to všude
ateď to máme i my.Ten ponurej sarkasmus.To nás zabije,
přisámbůh. Je to znamení, že jsi na dně a už se nezvedneš.
Alan to neslyšel poprvé a znovu to poslouchat nechtěl.
Nasadil si sluchátka a po zbytek letu se díval na filmy.
Vešel z balkonu zpátky do tmavého studeného pokoje.
Vzpomněl si na domov. Napadlo ho, kdo tam asi teď je.
Kdose tam rozhlíží, bere do rukou jeho věci a pak odchází.
Jeho dům byl na prodej, už čtyři měsíce.To je to jezero, jak
vněm umrzl ten chlap?
Dům byl taky to jediné, kvůli čemu kdy Ruby volala. Už se
prodal? Potřebovala peníze a podezírala Alana, že se mu
podaří dům prodat a před ní to zatajit. Až ho prodám, tak se to
dozvíš, říkal jí. A taky máš internet, ne? Když se na něj
rozječela, zavěsil.
Najal si jednu ženu, aby dům připravila k prodeji. Jsou lidi, co
setím živí. Přijdou k vám domů a celé to tam načančají tak,
jak vy byste to nikdy nedokázali. Rozsvítí temnotu, kterou
jste tam natáhli se svou lidskou špínou.
Apak, než se dům prodá, žijete v jeho vylepšené verzi.
Všudeje víc žluté. Taky jsou tam květiny a stoly z
recyklovaného dřeva. Vaše vlastní věci jsou ve skepě.
Jmenovala se Renee, nepoddajné vlasy měla vyčesané nahoru
jako cukrovou vatu. Ze všeho nejdřív se zbavte zbytečností,
řekla mu. Tak devadesát procent tohohle všeho budete muset
20
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 20





nast rkat do krabic a vyhodit, prohlásila a jedním gestem
obsáhla předměty, které za dvacet let nashromáždil.
Balil. Balil a vyhazoval. Nábytek nechal, ale když se
vrátila, řekla:Tak, a teď vyměníme nábytek. Chcete si ho koupit,
nebopronajmout?
Vystěhoval i nábytek. V obýváku byly dva gauče, obou se
zbavil. Jeden dal Kitině kamarádce a jeden Chuyovi, který mu
sekal trávník. Renee vypůjčila obrazy. Nic neříkající
abstrakce, jak říkala. Visely v každém pokoji, plátna s
příjemnými barvami a neurčitými tvary, které nic neznamenaly.
To bylo před čtyřmi měsíci. Od té doby v domě pořád bydlel,
uvolnil ho, jen když si v něm realitní makléři naplánovali
prohlídku. Někdy zůstal. Seděl zamčený v pracovně a poslouchal
komentáře návštěvníků. Nízké stropy, říkali. Malé ložnice.Ty
podlahy jsou původní? Je to tu cítit zatuchlinou. Nejsou
majitelé už trochu starší lidi?
Někdysledoval potenciální kupce přicházet a odcházet.
Vykukoval oknem jako imbecil. Jeden pár se v domě zdržel tak
dlouho, že seAlan musel vymočit do hrnku od kafe. Jindy ho
návštěvnice, podnikatelka v dlouhém koženém kabátě,
zahlédla v okně, když odcházela po příjezdové cestě. Otočila se
kmakléři a svěřila se mu, že nejspíš právě viděla ducha.
Alan se díval, jak se vlny jemně lámou o břeh. Kdo mohl
tušit, že SaúdskáArábie má tak rozlehlé a čisté pobřeží?Alan to
nevěděl. Pohlédl na několik desítek palem pod sebou,
vysázených v zahradě jeho nebo vedlejšího hotelu, za kterým už
bylo Rudé moře. Napadlo ho, že by tu zůstal. Změnil by si
21
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 21





j méno. Zbavil by se všech dluhů. Nějak by Kit posílal peníze
avyklouzl by z drtivého svěráku života vAmerice. Snášel ho
čtyřiapadesát let. Copak to nestačilo?
Ale ne. Nebylo to tak vždycky. Byly dny, kdy si Alan
připadal, jako že je něco víc. Dny, kdy by obsáhl celý svět. Dny,
kdydohlédl na míle daleko. Dny, kdy překonal úbočí
netečnosti a rozhlédl se po krajině svého života a viděl budoucnost,
jaká je: zmapovatelná, schůdná a dosažitelná. Všechno, co
chtěl udělat, už udělal někdo před ním, tak proč by to
nedokázalzopakovat? Dokázal. Kdyby se do toho jen dovedl
pustit a vytrvat. Kdyby si dovedl vypracovat plán a držel se ho.
Dokázalby to! Musel tomu věřit. Samozřejmě.
Zakázka od Abdalláha vypadala jako hotová věc. S
Reliantem se co do velikosti nikdo nemohl měřit a teď měli i ten
mizerný hologram. Alan uzavře obchod, shrábne svůj podíl,
splatí všechno v Bostonu a pak už to pojede. Otevře si malou
továrnu, začne s tisícovkou kol ročně a pak přidá. Školné bude
platit z drobných, co bude nosit po kapsách. Realitní makléře
pošle pryč, splatí dům, vyrazí do světa jako titán, bude mít
dostpeněz, aby mohl říct, seru na vás, na tebe, na tebe a na
tebe taky.
Zaklepání na dveře. Dorazila snídaně. Bramborové placky
má v pokoji do pěti minut. To není možné, leda by jedl jídlo
připravené pro někoho jiného. Došlo mu, že to tak je.
Nevadilo mu to. Nechal číšníka prostřít stůl na balkoně, pak
rozmáchlým gestem podepsal účet a přitom v desátém patře
mhouřil oči proti větru. Na moment mu připadalo, že tohle je
on. Tohle si zaslouží. Měl by se naučit budit dojem, že mu
22
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 22





t enhle svět patří a on patří do něj.A když už je ten typ člověka,
cosní cizí placičky, člověka, kterého si hotel cení natolik, že
mu pošle snídani původně určenou někomu jinému, třeba je
iten typ, kterému se podaří získat audienci u krále.
23
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 23





III
Z azvonil telefon.
„Sprvním řidičem jsme měli problém. Zavolali jsme
druhého,je na cestě. Měl by tu být do dvaceti minut.“
„Děkuju,“ řeklAlan a zavěsil.
Seděl a zhluboka dýchal, dokud se zase neuklidnil. Byl
americký podnikatel. Neměl se za co stydět. Dneska se dá
dohromady. Nebude za vola.
Nikdo mu nedal žádnou záruku. Král je velmi zaneprázdněný,
opakovalimuve-mailechipotelefonu.Samozřejmě,tochápu,
odpovídalAlan znovu a znovu a zdůrazňoval, že je ochoten se
sejít kdekoli a kdykoli, podle toho, jak se to hodí Jeho
Veličenstvu. Jenže to nebylo tak jednoduché. Nejenom že byl král
zaneprázdněný, jeho plány se rychle a často měnily. Bylo to
nutné vzhledem k tomu, kolik lidí by mu mohlo chtít ublížit.
Takže plány se měnily často nejen proto, aby vyhovovaly
potřebám státu, ale musely se měnit často kvůli království a králi
samotnému.Alanovi bylo řečeno, že Reliant a několik dalších
firem, které majízájemnaposkytováníslužeb vKAEC, simají
24
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 24
III





p řipravit své zboží a představit je na místě, které bude blíže
určeno, někde na pobřeží, v centru rašícího města, a že krátce
před královým příjezdem budou informováni. Může to být
kterýkoli den, řekli mu, kdykoli.
„Takže někdy v řádu dnů, týdnů?“ zeptal se.
„Ano.“
AtakAlan naplánoval tuhle cestu. Nedělal něco takového
poprvé – uctivě se poklonit, představit zboží a plácnout si.
Většinou to nebylo nic nemožného, když měl člověk správné lidi
amoc nevystrkoval bradu. Práce pro Reliant, největšího
dodavatele IT technologií na světě, nebyla nijak náročná. Dalo
sepředpokládat, že Abdalláh bude chtít to nejlepší, a to
Reliant byl. Nebo aspoň největší, dvakrát větší než nejsilnější
americký konkurent.
Znám se s vaším synovcem Džalavím, řekne Alan.
Nebomožná Váš synovec a já se dobře známe.
Džalaví, váš synovec, je můj dávný kamarád.
Jinde už na rodinných poměrech a vztazích nezáleželo, to
Alan věděl. Nezáleželo na nich vAmerice a vlastně ani nikde
jinde, ale doufal, že tady, v královské rodině, snad přátelství
nějaký význam má.
Jeli s ním další tři lidé z Reliantu, dva inženýři, muž a žena,
aředitelka marketingu – Brady, Cayley a Rachel. Oni měli
názorněpředvéstschopnostiReliantuaAlanmělzhrubanačrtnout
čísla. Zakázka pro KAEC by pro Reliant znamenala
přinejmenším pár set milionů na dřevo a vyhlídku na další obchody,
ale co hlavně, přepychové živobytí proAlana. Nebo možná ne
přepychové živobytí. Ale dokázal by uniknout hrozícímu
25
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 25





b ankrotu, měl by něco na důchod a Kit by zůstala na vybrané
škole a byla by o to méně zklamaná životem a svým otcem.
Vyšelz pokoje. Dveře za ním třeskly jako výstřel z děla.Vy-
dalse oranžovou chodbou.
Hotel byl postaven tak, aby ničím neprozrazoval, že stojí
vSaúdskoarabském království. Celý komplex, opevněný před
silnicí a mořem, byl zbaven sebemenšího náznaku arabského
obsahui kontextu. Ten hotel, samé palmy a vepřovice, mohl
klidně stát v Arizoně, v Orlandu, kdekoli.
Alan shlédl do atria deset pater pod sebou, hemžily se tam
desítky mužů, všichni v tradičních saúdských oděvech. Musel
si vybavit pojmy: dlouhým bílým hábitům se říká tóba.
Šátek, který zakrývá hlavu a krk, se jmenuje gutra a na místě ho
drží černý kulatý provaz, agal. Alan sledoval rej postav, tóby
dodávaly jejich pohybům zdání beztíže. Shromáždění duchů.
Zahlédl, jak se na konci chodby zavírají dveře výtahu.
Doběhlk nim a vrazil ruku do štěrbiny. Dveře se s trhnutím zase
otevřely, polekaně a omluvně. V prosklené kabině stáli čtyři
muži, všichni v tóbách a gutrách. Někteří pohlédli na Alana,
ale rychle se očima vrátili k novému tabletu, který drželi mezi
sebou. Majitel jim předváděl klávesnici a neustále přístroj
překlápěl, načež se poslušně převracela i tlačítka, což jeho
přátelům přinášelo obrovský požitek.
Skleněná krabice, v níž byli všichni uzavření, padala atriem
dopřízemí, tiše jako sníh, a dveře se otevřely směrem do zdi
zfalešného kamene. Pach chlóru.
AlannechalSaúdyvystoupitprvní,anijedenmunepoděkoval.
Pak vyšel ven. Fontány plivaly do vzduchu vodu, beze smyslu
irytmu.
26
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 26





S edl si k malému litinovému stolku ve foyer. Objevil se
číšník. Alan si objednal kávu.
Opodál spolu seděli dva muži, jeden běloch a druhý tmavší,
oba ve stejných bílých tóbách. Alan se v průvodci dočetl, že
Saúdovéjsouvyložení,nepokrytírasisté,atadyteďtohle.Mož-
nátonebylzrovnadůkazspolečenskéharmonie,alestejně.Ne-
vybavoval se mu jediný případ, kdy by zvyk nebo doporučení
zprůvodce skutečně vycházely z praxe. Popis kulturních
norem, to bylo jako zprávy o dopravní situaci. V momentě
zveřejnění už neplatí.
Zničehonic kousek od něj kdosi stál. Alan vzhlédl k
zavalitému muži s tenoučkou bílou cigaretou. Zdvihl ruku, jako by
chtěl zamávat. Alan zmateně mávl zpět.
„Alane? Jste Alan Clay?“
„Jsem.“
Mužtípl cigaretu ve skleněném popelníku a podal mu ruku.
Měldlouhé a hubené prsty, hebké jako jelenice.
„Vyjste řidič?“ zeptal se Alan.
„Řidič, průvodce, hrdina. Júsuf,“ odvětil muž.
Alan vstal. Júsuf byl menší než on a smetanová tóba dodávala
jeho postavě vzezření tučňáka. Byl mladý, jen o málo starší
nežKit. Na kulatém, nevýrazném obličeji se mu skvěl řídký
pubertální knírek.
„Dáváte si kávu?“
„Ano.“
„Chcete si ji dopít?“
27
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 27





„Ne, to je v pořádku.“
„Dobře. Tudy prosím.“
Vyšli ven. Vedro bylo dravé, v plné síle.
„Tady,“ ukázal Júsuf a spěchali k prastarému jílovitě
hnědému Chevroletu Caprice. „To je moje láska,“ prohlásil
apředvedl mu ho jako kouzelník kytici umělých květin.
Byla to stará popelnice.
„Můžeme jet? Nemáte kufr nebo něco?“
Alan kufr neměl. Nosíval kufřík a v něm blok, ale na žádné
zpoznámek, co si kdy na schůzce udělal, se nikdy ani
nepodíval. Teď jen tak sedával a nic si nepsal a ten zvyk se mu stal
zdrojem síly. U někoho, kdo si nepotřeboval dělat poznámky,
lidé předpokládali výjimečné duševní schopnosti.
Alan otevřel zadní dveře.
„Ne, ne,“ zarazil ho Júsuf. „Nejsem žádný nóbl šofér.
Pojďte si sednout dopředu.“
Alan poslechl. Ze sedadla se vznesl obláček prachu.
„Určitě nás to tam doveze?“ zeptal se.
„Každou chvíli jezdím do Rijádu,“ odpověděl Júsuf.
„Nikdy mě nikde nenechalo.“
Júsufnasedl a otočil klíčkem v zapalování. Motor mlčel.
„Aha,počkejte,“napadloho,vystoupil,otevřelkapotuazmi-
zel za ní. Po chvíli ji zase zavřel, nastoupil a nastartoval.
Motor se zakašláním procitl a zazněla z něj historie.
„Problémy s motorem?“ nadhodilAlan.
„Ale ne. Musel jsem ho odpojit, než jsem šel do hotelu.
Abymi to nikdo nepředrátoval.“
28
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 28





„ Nepředrátoval?“ podivil seAlan. „Jako aby to vybuchlo?“
„Žádný terorista,“ uklidnil ho Júsuf. „Jeden chlap, co si
myslí, že mu brousím starou.“
Júsufzařadil zpátečku a vycouval.
„Nejspíš se mě pokusí zabít,“ řekl. „Tak jedeme.“
Projeli kruhovým objezdem. Minuli pískově žlutého
Hummera s kulometem na kapotě. Vedle auta seděl v piknikovém
křesílku saúdský voják a nohy si máčel v nafukovacím
bazénku.
„Takže sedím v autě, co může vybouchnout?“
„Ne,teď ne. Zkontroloval jsem to. Sám jste mě viděl.“
„Myslíte to vážně, že se vás někdo snaží zabít?“
„Možnéto je,“ odtušil Júsuf a vjel na hlavní dálnici, která
lemovala Rudé moře. „Ale jistý si nebudu, dokud na to
nedojde, no ne?“
„Hodinu čekám, a pak přijede řidič, co mu možná
vybouchneauto.“
„Ale ne,“ bránil se Júsuf, ale tak docela nevnímal. Snažil se
zprovoznit iPod, starší model, který ležel ve stojánku na pití
mezi sedačkami. Nefungovalo spojení mezi iPodem a
autorádiem.
„Neděl ejte si z toho hlavu. Stejně nejspíš neví, jak takový
auto předrátovat. Není žádný ostrý hoch. Je jenom bohatej.
Šlo by to, leda kdyby si někoho najal.“
Alan na Júsufa hleděl, dokud to mladíkovi nedošlo: když
bohatý muž potřebuje předrátovat auto chlapovi, co mu chodí za
ženou,klidně si na to může někoho najmout.
29
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 29





„K uuurva,“ pronesl Júsuf a obrátil se k Alanovi. „Tak teď
jste mě vyděsil.“
Alan zvažoval, že by otevřel dveře a vyskočil.V tu chvíli se
to zdálo jako moudřejší postup než jet s tímhle člověkem dál.
Júsuf zatím z bílé krabičky vytáhl další tenkou cigaretu,
zapálil si a mžoural na silnici před sebou. Míjeli řadu
obrovských pestrobarevných skulptur.
„Hrůza, co?“ poznamenal Júsuf. Dlouze si potáhl a veškerý
strach z nájemného vraha jako by se rozplynul. „Tak, Alane.
Odkudjste?“
Trochu z toho svého blazeovaného vystupování přenesl i na
Alana a ten si přestal dělat starosti. Chlap s postavou tučňáka,
tenkýmicigaretamiaChevroletemCapricenebyltentyp,coby
zajímal vrahy.
„ZBostonu,“ řeklAlan.
„Boston. Boston,“ opakoval Júsuf a bubnoval do volantu.
„Jábyl v Alabamě. Rok na vysoké.“
Alan neposlechl zdravý rozum a vybavoval se s tím
bláznemdál.
„Vyjste studoval v Alabamě? Proč zrovna tam?“
„To myslíte tak, že jsem byl jedinejArab v okruhu pár tisíc
mil? Dostal jsem roční stipendium. Do Birminghamu.V
Bostonu je to asi úplně jinačí, co?“
Alan měl Birmingham rád a sdělil mu to. Měl tam přátele.
Júsufse usmál. „Ta velká socha Vulkána. Děsivá, že jo?“
„To je pravda. Mám ji moc rád,“ odtušilAlan.
Pobyt v Alabamě vysvětloval Júsufovu americkou
angličtinu. Měl jen nepatrný saúdský přízvuk. Na sobě měl ručně
vyrobené sandály a značkové sluneční brýle Oakley.
30
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 30





Ř ítili se Džiddou.Vypadala dost nově, vůbec ne jako
LosAngeles. Los Angeles, jenom s burkami, řekla mu jednou Angie
Healyová.Tou dobou už spolu nějaký čas dělali vTreku.
Chyběla mu. Další mrtvá žena v jeho životě. Byla jich spousta,
milenky, ze kterých jsou staré kamarádky, pak staré
kamarádky, milenky, co se vdaly, trochu zestárly a teď měly
odrostlé děti.A pak umřely. Na aneurysma, rakovinu prsu,
non-Hodgkinův lymfom. Bylo to šílené. Jeho dceři bylo dvacet,
brzo jí bude třicet a pak už pohromy začnou doslova pršet.
„Avy mu za tou ženou chodíte, nebo ne?“ zajímal se Alan.
„Ne,ne. Rozvedli jsme se, už je to dávno...“
Podíval se na Alana, co on zatím na to.
„No, prostě to nefungovalo. Pak si vzala někoho jinýho.
Ateď se nudí a pořád mi píše esemesky. Na Facebooku taky,
všude.Manžel to ví a myslí si, že spolu něco máme. Nedáte
siněco k jídlu?“
„Jako že bychom zastavili a najedli se?“
„Můžeme zajít někam ve Starém Městě.“
„Ne,já před chvílí jedl. Máme zpoždění, vzpomínáte?“
„Ach tak. My spěcháme? To mi neřekli. Jestli máte
naspěch,tak bychom měli jet jinudy.“
Júsufse obrátil do protisměru a přidal plyn.
31
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 31





IV
T řeba bude lepší, když Kit zůstane rok doma. Její spolubydlící
byla divná holka, hubená jako lunt, z Manhattanu. Moc
všímavá. Všimla si, že Kit nespí klidně, a měla taky názor na to,
co to znamená a jak to léčit. Mluvila o hluboko zakořeněných
příčinách takového chování. Po tom jejím všímání následovaly
otázky, podezření na různé problémy, co by Kit mohla mít.
Všimla si maličkých pohmožděnin, které měla Kit na
předloktí,adožadovalasevysvětlení,kterýmužjítoudělal.Všimla
si, že Kit má vysoký hlas, trochu tenký, skoro dětský, a
vysvětlila jí, že to je často důkazem sexuálního zneužívání v dětství,
hlas oběti ustrne ve věku, kdy trauma prožila. Všimla sis
někdy, že máš hlas jako malá holka? ptala se jí.
„Děláte to často?“ zeptal se Alan.
„Jako jestli vozím lidi? Mám to jako melouch. Studuju.“
„Co?“
„Univerzitu života!“ prohlásil Júsuf a zasmál se. „Ne, dělám
siprdel. Obchod, marketing. Takový věci. Ani nevím proč.“
Minuli rozlehlé hřiště a Alan poprvé uviděl děti. Bylo jich
sedmnebo osm, visely na prolézačkách a lezly na skluzavku.
32
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 32
IV





S nimi tam byly tři ženy v burkách, černých jako uhel. Už se
stakovými ženami potkal, ale pohled na ty stíny, jak se za
dětmi pohybují po hřišti –Alana z něj mrazilo.Vždyť to bylo
jako z nějaké noční můry, honí vás vznášející se postava v
černém s napřaženýma rukama. Jenže co o tomAlan věděl? Nic.
Anic taky neřekl.
„Jakdlouho pojedeme?“ zeptal se Alan.
„DoKAEC? Tam jedem?“
Alan mlčel. Júsuf se usmíval. Tentokrát si dělal legraci.
„Asihodinu. Možná o něco víc. Kdy jste tam měl být?“
„Vosm. V půl deváté.“
„No,tak tam budete v poledne.“
„Máte rád Fleetwood Mac?“ zajímal se Júsuf. Podařilo se mu
zprovoznit iPod – vypadal, jako by byl pár set let pohřbený
vpísku a pak ho někdo vyhrabal – a teď se probíral
písničkami.
Vyjeli z města a brzy byli na dálnici, která protínala drsnou
poušťrovně jako střela. Nebyla to pěkná poušť. Žádné duny.
Jen úmorná placka a v ní ošklivá dálnice. Júsuf předjížděl
cisterny a kamiony. Čas od času bylo v dálce vidět šedivou
betonovou vesničku, labyrint zdí a elektrických kabelů.
Alan s Ruby kdysi projel Státy z Bostonu do Oregonu,
kamarádovi na svatbu. Jeden z těch bláznivých nápadů, co si člověk
může dovolit, než se mu narodí děti. Opakovaně a třaskavě se
hádali, nejčastěji o bývalých partnerech. Ruby o těch svých
chtěla mluvit, velmi podrobně. Chtěla, abyAlan věděl, proč je
nechala a vybrala si jeho, ale on to nechtěl poslouchat. Copak
33
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 33





j e takový problém udělat za tím tlustou čáru? Nech toho,
prosím tě, škemral. Pokračovala, dál se vyžívala v tom, co bylo.
Dost, dost, dost, zahřměl nakonec a ze Salt Lake City do
Oregonu už nepadlo ani slovo. Každý mlčenlivý kilometr ho
posiloval,ajaksipředstavoval,upevňovaljejíúctukněmu.Jehoje-
dinými zbraněmi proti ní bývalo mlčení a výbuchy, a občas si
pěstovalzatvrzelénapětí.Nikdynebyltaktvrdohlavý jakosní.
Vtéhle verzi svého já s ní strávil šest let. Tenhle Alan byl
vzteklý, žárlivý a neustále podrážděný. Nikdy si nepřipadal tak
plný života.
Júsufsi zapálil další cigaretu.
„To není zrovna chlapská značka,“ poznamenalAlan.
Júsufsezasmál.„Snažímsepřestat,atakjsemskončilsnor-
málníma a kouřím tyhle. Jsou o půlku tenčí. Míň nikotinu.“
„Ale zato jsou elegantnější.“
„Elegantnější. Jo, to se mi líbí. Ano, jsou elegantní.“
Jeden z Júsufových předních zubů mířil šikmo přes
vedlejší. Dodávalo to jeho úsměvu zvláštní přídech šílenství.
„Dokonce i ta krabička,“ odtušil Alan. „Jen se na ni
podívejte.“
Byla stříbrná a bílá a maličká, jako modýlek Cadillacu, ve
kterém se vozí hmyzí pasák.
Júsufotevřel přihrádku a hodil krabičku dovnitř.
„Lepší?“ zeptal se.
Alan se zasmál. „Díky.“
Desetminut nic neřekli.
Alan uvažoval, jestli ho ten člověk vůbec veze do KAEC,
neboje jen sympatický únosce.
34
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 34





„Mát e rád vtipy?“ zeptal se Alan.
„Myslíte jako vtipy, co si zapamatujete a pak je někde
vykládáte?“
„Ano,“ řekl Alan. „Vtipy, co si zapamatujete a pak je
vykládáte.“
„Natyhle vtipy Saúdové moc nejsou,“ odtušil Júsuf. „Ale
pár jsem jich slyšel. Nějakej Brit mi vyprávěl jeden o královně
avelkým péru.“
Ruby vtipy nesnášela. „To bylo tak trapný,“ řekla mu pokaždé,
když ve společnosti nějaký vytáhl, ať jich odvyprávěl tucet,
nebojeden jediný.Alan jich znal snad tisíc a každý, kdo znal
Alana, věděl, že jich zná tisíc.
Dokonce ho i zkoušeli – před pár lety ho parta kamarádů
donutila vykládat vtipy dvě hodiny v kuse. Mysleli si, že mu
dojdou, ale on se sotva rozjel. Netušil, proč si jich tolik
pamatoval.Ale když doříkával jeden, už ho napadal další. Paměť
honikdy nezklamala. Jeden vtip byl svázaný s druhým jako
šňůra kouzelnických šátků.
„Nebuďtakovejtrapák,“řeklamuRuby.„Zníšjakozestrády.
Takovýhle vtipy už nikdo nevykládá.“
„Jájo.“
„Lidi vyprávějí vtipy, když nemají co říct,“ poučila ho.
„Lidi vyprávějí vtipy, když už není co říct,“ opáčil.
Vlastně to neřekl. Napadlo ho to až po mnoha letech, ale to
užse spolu s Ruby nebavili.
Júsufbubnoval do volantu.
„Tak jo,“ ozval seAlan. „Jedné ženě onemocněl manžel. Je
vkómatu, vždycky se na chvíli probere, ale pak zase usne.
35
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 35





T akhle to trvá několik měsíců, ale ona dennodenně sedí u něj.
Kdyžse zase vzbudí, naznačí jí, aby šla blíž. Sedne si k němu
na postel. On má slabý hlas.Vezme ji za ruku. ‚Víš co?‘ řekne.
‚Prožila sis se mnou spoustu zlého. Když mě vyhodili,
podržela jsi mě. Když mi přestalo jít podnikání, stála jsi při mně.
Kdyžjsme přišli o dům, podpořila jsi mě. Když mi začalo
selhávat srdce, pořád jsi byla se mnou...A víš co?‘ ‚Co, zlato?‘
zeptá se ho něžně. ‚Řekl bych, že mi nosíš smůlu!‘
Júsuffrkal a kašlal. Musel típnout cigaretu.
„To bylo dobrý. Ten konec jsem nečekal. Umíte jich víc?“
Alan mu byl vděčný. Už spoustu let se mu nestalo, aby
vyprávěl někomu mladšímu vtip a on to ocenil.
„Znám,“ řekl. „Počkejte...Aha, tenhle je dobrý.Tak jo, žil
jeden muž a ten se jmenoval Čudný.A to jméno nenáviděl. Lidi
siz něj neustále dělali legraci, říkali mu se ženou „manželé
Čudní“, kam přišel, tam ho vítali ‚ahoj Čudo‘ a tak. Časem
zestárl a rozhodl se napsat závěť.V ní si přál, aby měl
náhrobek beze jména. Chtěl být pohřbený v neoznačeném hrobě
sprázdným náhrobním kamenem, žádné jméno, nic. Pak
umřel a vdova jeho přání vyhověla.A tak tam ležel v
neoznačenémhrobě, ale pokaždé když kolem toho hrobu někdo šel,
řekl: ‚Koukni, není to Čudný?‘“
Júsufse smál, až si musel otřít oči.
Alanovibylkrajněsympatický.Dokonceijehovlastnídcera
Kit vrtěla hlavou, Prosím tě ne, když s nějakým vtipem začal.
Alan pokračoval. „Tak jo. Schválně, jak se říká chlapovi,
kterýseumímilovatnaosmačtyřicetzpůsobů,aleneznážádné
holky?“
36
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 36





Júsuf pokrčil rameny.
„Konzultant.“
Júsufse usmál. „To nebylo špatný. Konzultant. To jste vy.“
„To jsem já,“ přitakalAlan. „Aspoň na chvíli.“
Projeli kolem malého zábavního parku, pomalovaného
zářivými barvami, ale zjevně opuštěného. Ruské kolo, růžové
ažluté, tam stálo samo a toužilo po dětech.
Alana napadl další vtip.
„Mám lepší. Policajt zrovna přijel na místo hrozivé
dopravní nehody. Kusy těl obětí jsou všude rozházené, tady
ruka, tam noha. Všechno si zapisuje, když vtom narazí na
hlavu. Do bloku si zapíše: ‚Hlava na sylnici.‘ Dojde mu, že
je to špatně, tak to škrtne a napíše: ‚Hlava na silnicy.‘ Zase
špatně. ‚Hlava na sylnicy.‘ Takhle už vůbec ne. ‚Sakra,‘
zakleje. Rozhlédne se, a když vidí, že se nikdo nedívá, trochu
do té hlavy šťouchne nohou a znova vytáhne tužku. ‚Hlava
na chodníku.‘
„To bylo dobrý,“ uznal Júsuf, i když se nezasmál.
Dva tři kilometry jeli mlčky. Krajina byla rovná a
bezvýrazná. Postavit cokoli v té neústupné poušti představovalo akt
čiré vůle, jež se nutila na území zcela nevhodné k osídlení.
Když vytáhli Charlieho tělo z jezera, vypadalo jako pytel s
odpadky. Měl na sobě černou větrovku a Alana jako první
napadlo, že je to hromada listí zabalená v plachtě. Jen ruce měl
viditelně lidské.
„Budete něco potřebovat?“ zeptal se tehdy policistů.
Nic nepotřebovali. Všechno viděli. Čtrnáct policistů a
hasičů pět hodin sledovalo, jak Charlie Fallon umírá.
37
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 37





V
„P roč tam vůbec jedete?“
„Kam?“
„DoKAEC.“
Júsuf to vyslovil jako kejk. To je dobré vědět, pomyslel si
Alan.
„Kvůl i práci,“ odpověděl.
„Děláte ve stavebnictví?“
„Ne.Proč?“
„Říkal jsem si, že byste to tam třeba pomohl rozjet. Nic se
tam neděje. Vůbec nic se nestaví.“
„Vy jste tam byl?“
Alan předpokládal, že odpoví ano. Nic tak velkého nikde
okoloDžiddyurčitěnení.TakžeJúsuftenkomplexurčitěviděl.
„Ne,“odvětil.
„Proč ne?“
„Nic tam není.“
„Zatím,“ opravil ho Alan.
„Jestli vůbec někdy bude.“
„Jestli vůbec?“
„Nikdy z toho nic nebude,“ řekl Júsuf. „Už teď je to mrtvý.“
38
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 38
V





„ Cože? To tedy není. Už pár měsíců si dělám rešerše.
Máme tam mít prezentaci. Jedou plnou parou vpřed.“
Júsufse obrátil k Alanovi a usmál se, od ucha k uchu,
evidentně rozveselený. „Počkejte, až tam dojedem,“ odtušil.
Zapálil si další cigaretu.
„Plnou parou vpřed?“ zopakoval. „Prokrista.“
Jako na zavolanou se objevil billboard s reklamou na nový
komplex. Venku na terase stála rodina, za sebou
nepřesvědčivý západ slunce. Muž byl Saúd, obchodník, v jedné ruce
mobilní telefon a v druhé noviny. Žena, která zrovna
podávala manželovi a dětem snídani, měla na sobě hidžáb,
střízlivou blůzu a kalhoty. Pod fotografií byl nápis PRŮMYSLOVÉ
MĚSTO KRÁLE ABDALLÁHA: VIZE ČLOVĚKA,
NADĚJE NÁRODA.
Alannanějukázal.„Vysimyslíte,žesetonikdynepodaří?“
„Cojá vím? Vím jenom to, že tam ještě nic neudělali.“
„Aco Dubaj? Tam se to povedlo.“
„Tohle není Dubaj.“
„Anemůže být?“
„Nebude. Která žena by sem chtěla? Do SaúdskéArábie se
nikdo nestěhuje, pokud nemusí, ani do těch růžových
apartmánů u moře.“
„Ta žena na billboardu vypadá o krok dál,“ poznamenal
Alan.
Júsuv vzdechl. „V tom to právě je, říkají. Nebo neříkají, ale
naznačují, že v KAEC budou mít ženy víc svobod. Že se
budoumoct volněji stýkat s muži a řídit. Takové věci.“
„To by nebylo špatné, ne?“
„Jestli se to podaří, tak snad. Ale ono to nedopadne. Byly
39
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 39





d oby, kdy ten projekt měl naději, ale už nejsou peníze. Emaar,
developer,jenamizině.VDubajivyhlašujoubankrot.Všechno
bylo nadhodnocený a teď nemají ani vindru. Dluží po celém
světě a KAEC je teď odepsané. Nic nefunguje. Uvidíte.
Neznáte ještě nějaký vtipy?“
Alana to vyplašilo, ale snažil se nebrat Júsufova prohlášení
moc vážně.Věděl, že pomlouvači se najdou všude, i v Saúdské
Arábii. Emaar, mezinárodnídeveloperská společnost, která
postavila většinu Dubaje, měla problémy, byla obětí bubliny na
trhu, a všichni věděli, že bez osobního zapojení krále
Abdalláha a jeho vlastních peněz bude mít KAEC potíže.Ale král do
projektu samozřejměinvestuje. Samozřejměže se postará, aby
se pohnul kupředu. Nese jeho jméno. Je to jeho odkaz. Hrdost
by králi Abdalláhovi nedovolila nechat celou věc zkrachovat.
To všechno se Alan snažil vemluvit Júsufovi a přesvědčoval
tím vlastně i sebe.
„Ale co když umře?“ napadlo Júsufa. „Je mu pětaosmdesát.
Copotom?“
Na to Alan neměl odpověď. Chtěl věřit, že se něco takového
může podařit, vystavět město z prachu. Architektonické
návrhy, které viděl, byly velkolepé. Blyštivé věže, veřejná
prostranstvía promenády lemované stromy, soustava kanálů, které
obyvatelům umožní dostat se téměř kamkoli lodí. Město bylo
futuristické a romantické, ale taky praktické. Dalo se
vybudovat s existující technologií a spoustou peněz, ale ty Abdalláh
rozhodně měl. Pročdo projektu neinvestovalsám,bezEmaaru,
bylozáhadou. Měldostnato, abyměstopostavilpřesnoc–tak
proč to neudělal? Král se má někdy chovat jako král.
40
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 40





D alší exit byl označený KAEC. Júsuf se obrátil kAlanovi a
jakoby dramaticky zdvihl obočí.
„Tak jedem. Plnou parou vpřed!“
Sjeli z dálnice a zamířili k moři.
„Určitě jedeme dobře?“ ujišťoval se Alan.
„Sem jste chtěl,“ odvětil Júsuf.
Alan neviděl žádné známky budoucího města.
„Aťje to, co je to, je to támhle,“ řekl Júsuf a ukázal před
sebe.Silnice byla nová, ale nevedla vůbec nikam.Asi po
půldruhém kilometru dojeli k prosté bráně, dvojici kamenných
oblouků nad silnicí s obrovskou kupolí navrchu. Bylo to, jako
by někdo vybudoval v zatvrzelé poušti cestu a pak zhruba
uprostřed postavil bránu, aby naznačil, že právě tady něco
končí a něco jiného začíná. Slibné, ale nepřesvědčivé.
Júsufzastavil a stáhl okénko. Obezřetně k nám došla dvojice
strážných v modrých uniformách, pušky volně pověšené na
rameni, a obkroužili auto. Zřejmě je překvapilo, že vůbec
někoho vidí, natož dva muže v třicet let starém chevroletu.
Júsuf jim něco řekl, zmínil i svého pasažéra, pohodil
přitom bradou doprava. Strážní se sehnuli, aby na Američana
na sedadle spolujezdce viděli. Alan se profesionálně usmál.
Jeden ze strážných Júsufovi cosi řekl a ten se obrátil k
Alanovi.
„Dokl ady.“
Alan mu podal pas. Strážný zmizel v kanceláři. Pak zase
vyšel, vrátil pas Júsufovi a mávl, že můžou jet.
Za kontrolním stanovištěm se silnice rozdělila na dva pruhy.
Střední pás byl porostlý trávou, spálenou a bojující o život,
41
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 41





př i němž ji pomáhala držet dvojice mužů v červených
kombinézách a s hadicí.
„Tihle asi nebudou v odborech, co?“ nadhodilAlan.
Júsufse chmurně usmál. „Tuhle jsem u táty v obchodě
zaslechl jednoho chlapa. Povídal: ‚My tady odbory nevedeme.
Máme totiž Filipínce.‘“
Pokračovali dál. Na středovém pásu začala řádka palem,
všechny čerstvě zasazené, některé ještě zabalené v pytlovině.
Zhruba za každým desátým stromem byl na lampě pověšený
plakát a na něm obraz města, až bude hotové. Na jednom muž
vtóbě s kufříkem v ruce vystupoval z jachty a vítali ho dva
dalšív černých oblecích a se slunečními brýlemi. Na jiném
muž za úsvitu napřahoval golfovou hůl, vedle sebe caddyho –
nejspíš taky odněkud z jižní Asie. Na dalším byl airbrushem
vyvedený úžasný nový stadion. Pláž lemovaná hotely
namalovaná z ptačí perspektivy. Fotografie ženy, jak učí syna
zacházets laptopem. Na sobě měla hidžáb, ale jinak byla
oblečenáv západním stylu, všechno v levandulové barvě.
„Proč by takové svobody inzerovali, kdyby to nemysleli
vážně?“ zeptal se Alan. „Vždyť Abdalláh dost riskuje, že tím
rozdráždí konzervativce.“
Júsufpokrčil rameny.
„Kdoví?Nalidijakovytoděládojem,taktotřebafunguje.“
Silnice se narovnala a znovu se táhla pouští bez výrazu i
formy. Zhruba každých pět metrů stál kandelábr, ale jinak tu nic
nebylo, krajina vypadala jako nedávno opuštěné staveniště na
Měsíci.
4 2
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 42





Uj eli další kilometr, než se zase objevily stromy. Pod
palmami postávaly hloučky dělníků, někteří v helmách, jiní s
šátkem na hlavě. V dálce, pár set metrů od vody, silnice končila
astála tam hrstka budov připomínajících staré náhrobky.
„To je ono, v podstatě,“ řekl Júsuf.
Vítr byl v poušti prudký a přes silnici se jako mlha
prohánělpísek. Přesto dva muži zametali asfalt.
Júsufna ně se smíchem ukázal. „Takhle se tu utrácejí
peníze. Zametají písek na poušti.“
43
HOLOGRAM_CJ_3AK.qxd:Sestava 1 13.4.2014 18:13 Stránka 43





Toto je pouze náhled elektronické knihy.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist