načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Holka z Roztoky -- Vzpomínky Heleny Maršíkové, rozené Chanele Drumerové - Helena Maršíková

Holka z Roztoky -- Vzpomínky Heleny Maršíkové, rozené Chanele Drumerové

Elektronická kniha: Holka z Roztoky -- Vzpomínky Heleny Maršíkové, rozené Chanele Drumerové
Autor:

Životopisné vzpomínky Heleny Maršíkové, narozené v Roztoce na Podkarpatské Rusi, která prošla několika koncentračními tábory. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  59
+
-
2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » TRIÁDA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 44
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-861-3879-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Životopisné vzpomínky Heleny Maršíkové, narozené v Roztoce na Podkarpatské Rusi, která prošla několika koncentračními tábory.

Zařazeno v kategoriích
Helena Maršíková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

HOLKA

Z

ROZTOKY

Vzpomínky

Heleny Maršíkové,

rozené

Chanele Drumerové

TRIÁDA

H

OLKA Z

RO

ZTOKY

TRIÁDA

Ještě bych se chtěla zmínit

o svých vnoučatech. Nejstarší

Štěpánka, když se narodila,

myslela jsem, že mně patří celý

svět. Další Barborka (obě holky

od dcery), chovají se ke mně

moc hezky, dobře mně rozumějí,

máme se rádi, mají zájem o mou

minulost, rády mě poslouchají

a tím mně moc pomáhají.

Helena Maršíková, Holka z Roztoky, s. 38. Před druhou světovou válkou se k židovskému vyznání na území Podkarpatské Rusi hlásilo 110 000 lidí. Dle výzkumu American Joint Distribution Committee z roku 1921 mělo pouze šedesát procent z nich práci, ostatní neměli stálý příjem. Asi třetina byla usazena ve městech, na venkově žili Židé ve značné chudobě a živili se ponejvíce prací v zemědělství. Válku přežilo pouze 22 000 Židů z Podkarpatské Rusi, z nichž 14 000 se usadilo v Sudetech. Pro více informací viz například práci Livie Rothkirchenové: Deep-Rooted yet Alien. Some Aspects of the History of the Jews in Subcarpathian Ruthenia, Yad Vashem Studies, roč. 12, 1977, s. 147–191. HOLKA Z ROZTOKY

HOLKA Z ROZTOKY

Vzpomínky

Heleny Maršíkové,

rozené Chanele Drumerové

TRIÁDA

2006

© Helena Maršíková, 2006

ISBN tištěné knihy 80-86138-79-8

ISBN (PDF) 978-80-7474-147-0

ISBN (ePub) 978-80-7474-148-7

ISBN (mobi) 978-80-7474-149-4

Kniha vychází s laskavou podporou

Nadace Židovské obce v Praze



Holka z RoztokyNarodila jsem se 10. května 1926 v Roztoce, okres Iršava – Pod-karpatská Rus. Otec Mojžíš Drumer, narozen 24. května 1896, vy-učený truhlář, zemřel v dubnu 1944 v Osvětčímě – v plynové ko-moře. Maminka Blanka, rozená Eizenbergerová, narozená 1900, blíže neznám. Oba rodiče uměli jidiš, maďarsky a rusínsky, uměli číst a psát. Já jsem se narodila jako čtvrtá holka ve velmi chudé ro-dině, jako nechtěné dítě. Po narození se na mě tatínek prvně podí-val asi po měsíci, ale potom mě měl nejradši ze všech dětí až do smrti. Tatínek moc pracoval, jako truhlář jen s ručním nářadím, v naší vesnici nebyla elektřina. Měli jsme pěknou i dosti velikou zahradu, dvůr, asi pět ovocných stromů. Chalupa byla stará a moc špatná, zatýkalo do ní a zdi padaly, tatínek pořád spravoval. Byly v ní dvě místnosti, jedna větší, kde tatínek pracoval, i jsme v ní bydleli, že jsme vytápěli v zimě jen jednu místnost. Druhý pokoj byl menší a otevřená kuchyň, která se užívala jen v létě. Hliněné podlahy, ale měli jsme čisto, každý rok na pesach se všechno bíli-lo, měli jsme i záclonky na oknech a všechno bylo čisté. Měli jsme slepice, od nich vajíčka a sloužily jako výměna v obchodě zazáalky, sůl a jiné drobnosti. Jednou jsem šla do obchodu s vajíč-kem pro zápalky a cestou se mně rozbilo, tak jsem tolik plakala, že ty zápalky jsem dostala na dluh a paní z obchodu to s mamin-kou vyřešila. Měli jsme husy, pro které jsme chodili na trávu, byla to velmi těžká práce tu trávu v příkopech natrhat a potom nést domů, svázanou na hlavě nebo na zádech, byla jsem ještě malá a lidi, co mě potkali, říkali, že mě není vidět pod tou tíhou. Když jsem ještě byla malá, tak jsme taky měli krávu, byla už moc stará, tak pošla, další jsme už neměli, nebyly peníze. Husy jsme větši-nou vykrmili a nesli do Iršavy na prodej. Kukuřici jsme namáčeli, do ní kápnout trochu oleje, aby dobře sklouzávala do krku, tro-chu soli, aby měla husa veliká játra. Nebylo mně ani deset let, když jsem už sama krmila, sednout na zem, nohama husu přidržet a pomalu jí vkládat připravenou kukuřici, mám tu práci ještě dnes před očima, ještě bych to uměla. V Iršavě jsme s husou chodili po domech a smlouvali cenu. Když už cena byla domluvená, kdo dal nejvíce, tak jsme husu nechali zabít a někde v dřevníku jsme ji čis-tě oškubali ve veliké zimě. Když byl prodej hotov, byli jsme šťast-ní, že máme trochu peněz. Měli jsme veliký hlad a zimu, museli jsme to vydržet a šlapat domů čtyři kilometry. Když vzpomínám na husy, tak bych to dokončila. Husy jsem chodila pást sama už asi od čtyř let. Různě jsem snila, třeba jak bych byla šťastná, kdy-bych byla kluk, jak by mě měli všichni rádi. Vzpomínám, že jsem si v kalužích namáčela ruce, aby mně na větru popraskaly, že je ukážu mamince, tak mě určitě pohladí. Dále jsem snila, že bych jednou žila v Praze (to se mně splnilo). Také jsem toužila mít ná-ušnice, že bych byla hezká. Řekla jsem to babičce o těch náušni-cích a ona mně odpověděla, že jednou přijde Mesiáš a každému, kdo je hodný, splní přání, že já se toho určitě dožiji a budu šťast-ná. Mesiáš nepřišel a já jsem si náušnice nikdy nekoupila a nikdy



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist