načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Hlas individuality. Psychosomatické pojetí hlasové výchovy – Eva Vyskočilová; Libuše Válková

Hlas individuality. Psychosomatické pojetí hlasové výchovy

Elektronická kniha: Hlas individuality. Psychosomatické pojetí hlasové výchovy
Autor: Eva Vyskočilová; Libuše Válková

- Hnutí druhé divadelní reformy, nesené vlnou obnoveného zájmu o psychosomatické disciplíny, o organičnost lidského výrazu, znovu upřednostnilo problematiku hlasu a ozřejmilo, že lidský ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  57
+
-
1,9
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: NAMU
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 118
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-733-1405-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Hnutí druhé divadelní reformy, nesené vlnou obnoveného zájmu o psychosomatické disciplíny, o organičnost lidského výrazu, znovu upřednostnilo problematiku hlasu a ozřejmilo, že lidský hlas není jenom nástroj užívaný pro nějaké sdělení, ale že je to sdělení samo. Hlas není jen projev individuality, hlas je individualita, jež se v daném okamžiku stala hlasovým výrazem. „Výuka“ Libuše Válkové spočívá v její sluchově-analytické dovednosti vyposlechnout ze zvuku hlasu jeho funkční zapojení a strukturální zákonitosti. Eva Vyskočilová se ve svém „Psychosomatickém pojetí hlasové výchovy“ zabývá problematikou výchovy hlasu, do níž se promítá celá osobnost člověka.

Zařazeno v kategoriích
Eva Vyskočilová; Libuše Válková - další tituly autora:
Praktické lékařství Praktické lékařství
Hlas individuality. Psychosomatické pojetí hlasové výchovy Hlas individuality. Psychosomatické pojetí hlasové výchovy
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

kapitola I.

|1|


Akademie múzických umění v Praze

Ústav pro výzkum astudium autorského herectví

Katedra autorské tvorby apedagogiky DAMU

kapitola I.

|1|


kapitola I.

|3|

Akademie múzických umění v Praze


Libuše Válková

Hlas individuality

Eva Vyskočilová

Psychosomatické pojetí hlasové výchovy

Vydala Akademie múzických umění v Praze

Redakce Michal Čunderle

Kresby Barka Zichová

Grafická úprava Jan Zich

Vydání v elektronickém formátu první

(podle druhého vydání v tištěné podobě).

Praha 2016

© Libuše Válková, Eva Vyskočilová, 2016

© Akademie múzických umění v Praze, 2016

ISBN 978-80-7331-405-7 (pdf)

www.namu.cz


Obsah

Jan Hančil

Libuše Válkové výchova khlasu 8

Libuše Válková

Hlas individuality 10

I. Úvod / Současný stav hlasové výchovy unás 13

II. Hlasový výzkum / Pěvecká terminologie 15

III. Zpěv alidská psychika / Zpěv aemoce 18

Hlasová technika

IV. Bytostnost 21

V. Emocionalita ahlas 22

Hlasová výchova – psychosomatická disciplína

VI. Hodnocení kvalit hlasu 24

VII. Rezonanční hodnoty hlasu 25

VIII. Hlasová kvalita 27

IX. Hlasový aparát / „Nepěkně znějící hlas“ 29

X. Funkční slyšení / Hlasová analýza 32

XI. Zpěv ařeč / Mluvní dovednost 33

XII. K historii oboru / Zpěvní recitativ 41

XIII. Civilní hlasový projev / Hlas a mikrofonová praxe 44

XIV. Hlas apřirozenost 46

XV. Uvolňování – „zázračný elixír“? 49

XVI. Svalový smysl ahlasotvornost 57

XVII. Tělové cítění / Hypertonie – hypotonie ahlas 59

XVIII. Hlasová fonastenie 63

XIX. Význam emotivní aktivizace pro hlasotvornost 65

XX. Vymezení cílů ametodických zásad 69

moderního pojetí hlasové výchovy

XXI. Od „nevědomých“ prvků hlasotvorby 73

k„vědomému“ zpívání

Obsah

6


Eva Vyskočilová

Psychosomatické pojetí

hlasové výchovy 79

I. Úvod 80

II. Pojetí textu 82

III. Hlasová výchova, nebo výchova khlasu? 83

IV. Reflexní acelostní pojetí výchovy khlasu 86

V. Psychosomatická problematika 88

studentovy činnosti

VI. Úloha vnímání asenzomotoriky 90

VII. Rozdíl mezi pojmem „vjem“ 91

a„vnímání“ (vnímací činnost)

VIII. Činnost vědomá auvědomovaná 92

IX. Vědomé auvědomělé jednání 93

X. Psychosomatická kondice 95

XI. Vývoj funkcí 96

XII. Základní poznatková struktura 99

XIII. Vyústění 101

XIV. Problém učiva 103

jako základní poznatkové struktury

XV. Katedra autorské tvorby a pedagogiky DAMU 106

Bibliografie 109

Oautorkách 114

Ediční poznámka 118

Obsah

7


Hlas je hnutí, je pohyb, aktivita. Ato směrem ven, do světa. Jestliže to je pohyb vědomý, záměrný, utvářený, je hlas gesto ajednání. Jeho tvorba akvalita tedy není záležitostí jen hlasových orgánů atechnik, nýbrž je záležitostí veškeré psychosomatiky, celé bytosti. Izkušeností apřesahů duchovních.

Hlas co pohyb je naším průzkumníkem azpravodajem oprostoru, vzdálenostech asměrech iočase. Hlasem co gestem můžeme dospět, dosáhnout azasáhnout itam, kam jinak tělesně sotva můžeme. Ať jen momentálně anebo vůbec.

Vědomý hlas je pro člověka asi jediná příležitost, jak vyjít ze sebe. Dostat se ven, do světa. Aasi také jediná možnost apříležitost, jak zase přijít ksobě, vrátit se asetkat se sám se sebou. Někdy jako sněkým druhým. Jenže ktomu je nutná ta „druhá strana téže mince“ – sluch. Sluch schopný, učící se aumějící poslouchat aslyšet sám sebe, vlastní hlas. Sluch poznávající vlastní hlas jako sebe arozeznávající ve vlastním hlase – nebo snad skrze vlastní hlas – toho druhého, ty druhé. Sluch rozumějící řeči hlasu.

Přímo zázračná působnost vědomého hlasu je nejen vtom, že člověku umožňuje vskutku ze sebe vyjít iopět ksobě přijít, ale rovněž atím spíše vtom, že umožňuje vstoupit do druhého ado druhých. Neviditelně, leč tělově. Byť toliko ve způsobu vlnění vzduchu. Vedeme-li také tohle vpatrnosti, může být jasné, že – iproč – na kvalitě hlasu záleží.

Ivan Vyskočil

(ze sborníku Hlas, mluva, řeč / Řeč, mluva, hlas, Praha: AMU 2006)

5


8

Jan Hančil

Libuše Válkové výchova khlasu

Hnutí druhé divadelní reformy, nesené vlnou obnoveného zájmu opsychosomatické disciplíny, oorganičnost lidského výrazu, znovu upřednostnilo problematiku hlasu aozřejmilo, že lidský hlas není jenom nástroj užívaný pro nějaké sdělení, ale že je to sdělení samo. Hlas není jen projev individuality, hlas je individualita, jež se vdaném okamžiku stala hlasovým výrazem. Sám pojem individuality označuje něco nedělitelného, jediného ajedinečného, co svým různým funkcím propůjčuje kvality sebe sama. Herec vtomto pojetí neužívá svého hlasu jako přístroje kpřenosu informace zevnitř ven, ale stává se hlasem: nestaví mezi sebe ahlas žádný účel. Ať už hledáme kořeny tohoto pojetí uArtauda, Grotowského, Chaikina, Becka nebo Brooka, uvšech nalézáme stejnou snahu po celostnosti projevu, absolutní motivaci anaprosté přesvědčivosti, autenticitě sdělení.

Roy Hart vsedmdesátých letech jako učitel tzv. „objektivního hlasu“ vycházel ze stejných předpokladů ajako člověk spsychologickým azároveň operním pěveckým školením založil vLondýně společnost lidí zabývající se prohlubováním schopnosti „objektivního“ hlasu. Členové jeho Abraxas clubu běžně rozšířili svůj hlasový rozsah na tři oktávy, špičkové osobnosti klubu až na šest osm oktáv.

Charakteristickým rysem druhé divadelní reformy je, že její výboje ačasto velice hluboké průniky do podstaty performačního procesu nejsou adekvátně zrcadleny vteorii. Existuje-li tu nějaká reflexe, má spíš formu esejistickou, vášnivě vykladačskou aapologetickou, implicitně se však předpokládá, že její objevy vůbec nelze vtěsnat do nějakého systému nebo metody, jak tomu bylo vpřípadě reformy první.Hermetický model učitel-žák předpokládá naprosto individuální přístup aforma předání je pokud možno

Předmluva

9


9

ústní. Do popředí se dostává zájem otechniku – ta je však už chápána nejen jako účelová metoda, ale jako mystická cesta. Cílem této cesty ovšem není nic mystického, naopak, cílem je člověk schopný objektivně využívat svých vitálních impulsů, člověk mocný sám sebe, svého vpravdě individuálního projevu.

Libuše Válková, přestože nepřistupuje ke svému oboru oklikou přes exotickou inspiraci mexickými nebo východními vlivy, se snaží ototéž jako velcí guruové druhé divadelní reformy ajejich následovníci. Těžiště její práce vychází ztradice evropského operního zpěvu. Zdaleka však nesměřuje ktomu, aby udělala ze svých žáků pěvce. Chce je obohatit ozkušenost mnohem méně specifickou, která je nepřipravuje knějakému konkrétnímu výkonu „voboru“ (ač ito by jistě uzvlášť nadaných jedinců bylo možné). „Výuka“ Libuše Válkové spočívá vjejí sluchově-analytické dovednosti vyposlechnout ze zvuku hlasu jeho funkční zapojení astrukturální zákonitosti.

Objektivace hlasu – aotu vprocesu výuky jde – činí člověka schopným použít hlasové mohutnosti při zachování uvolněnosti anadhledu. Znamená to za pomoci aktivované bránice přestat používat svého hlasu jako nosiče-kuliho anechat tělo, které je voblasti psychofyzických výkonů nesmírně moudré, disponující vlastní pamětí, aby samo modulovalo „objektivní hlas“ ajím sdělovalo významy. Hlas je pak více ovládán vegetativními impulsy, bílou hmotou mozkovou, která je podle mínění některých odborníků prostředím umožňujícím intuitivní funkce.

Opírajíc se omnohasetletou tradici využívá Libuše Válková nadosobní, člověka přesahující avtomto smyslu transcendentní zkušenosti, aby žáka zbavila stereotypů, předem formujících výraz do neosobních klišé. Takto pojímaná výuka se pak na Katedře autorské tvorby apedagogiky DAMU přirozeně doplňuje svýukou přednesu Vítězslavy Fryntové. Zatímco jeden přístup otevírá tělo ke schopnosti relaxovaně apřitom výrazně podat požadovaný výkon, druhý učí sledovat „pohyblivý bod“ významu vpřednesu textu. Předmluva 10


Libuše Válková

Hlas individuality

kapitola I.

|11|


11

Vžádném jiném umění není základní prvek, zněhož

se skládá, již vodděleném stavu estetickým objektem

sám osobě již oduševnělou krásou, jak tomu skutečně je

sušlechtilým pěveckým tónem.

Franziska Martienssenová-Lohmannová

Celý život není ničím jiným než formulovanými otáz

kami, které vsobě nesou zárodky odpovědí, aodpověďmi

těhotnými otázkami. Kdo to chápe jinak, je blázen.

Gustav Meyrink (Golem)

Radostným úkolem je pro mne poděkovat spoluautorce

Evě Vyskočilové, jednak za dlouhodobé povzbudivé projevy

zájmu ohlasově výchovnou problematiku, ale iza inspi

rační podněty ke koncipování této práce. Připadalo mi

pozoruhodné, že – ač profesí psycholog – dokáže zvukově

analyzovat aprocítit na sobě ijiných, že hlasotvorné pro

cesy navozují cesty kproměnám lidského vědomí. Hlas pro

mou kolegyni vždy znamenal setkání se sebou samým icit

livé kontaktování svnějším světem. Všechny zastřené, šep

tané adeformované lidské zvuky nejsou pro ni esteticky

neuspokojivým atributem, pouze věrně rekonstruují naše

strachy, neúspěchy, zármutky. Chápe je jako zvuková stig

mata, jejichž využití nám pomáhá naučit se znovu komu

nikovat, nalézt ztracenou důvěru či udělat čáru za minu

lostí. Obě jsme se shodly na východisku: jestliže hlas

odhaluje, pak musí být člověk schopen těmto odhalením

kapitola I.

13


12

naslouchat aakceptovat je, tedy důkladně pracovat sám

na sobě.

Děkuji také dr. Michalu Čunderle za precizní redakční

spolupráci, ing. Janu Pospíšilovi za technickou pomoc při

nahrávání mluvených apěveckých ukázek dokumentují

cích výklad textu aMgA. Ivaně Vostárkové za obětavou

pomoc sjejich výběrem.

kapitola I.

14


13

I.

Úvod

Smysl mého motta mne vede ke kladení otázek na téma proměnlivosti pedagogických metod apřístupů kvýchově hlasu vprůběhu uplynulého půlstoletí. Oprofesionalitě špičkových hlasových pedagogů tohoto období není jistě pochyb – jejich práci korunovaly skvělé výsledky ve všech oborech hlasového uplatnění. Mezi hlasovými odborníky byli často prvotřídní umělci ajejich žáci nezůstávali mnohdy daleko za jejich významem. Historická galerie mistrů vysoké hlasové interpretační úrovně je nepřeberná auchvacuje svými fyziologicky danými předpoklady. Pozoruhodné přitom je, že individuální hlasové školení, pokud se ukázalo nezbytným, bylo umožněno jen výjimečným jedincům.

Současný stav hlasové výchovy unás

Poslední desetiletí však spolu scivilizačními destrukcemi přineslo značný kvalitativní úbytek těchto přirozených předpokladů. Citelně tento úbytek vnímáme nejen vumění, ale ivdalších oblastech, kde má kvalitní hlasová interpretace své nezastupitelné místo (sdělovací prostředky, škola atd.). Celkový pokles výchovy khudebnosti na všech stupních škol vykonal rovněž své.

1

Učební plány škol vhudební ahlasové výchově byly

neustále oklešťovány, na všeobecně vzdělávacích školách se již vpadesátých letech projevovala absence učitelů svýraznými předpoklady pro pedagogickou práci voboru hlasu, na vysokých školách jejich počet vrámci krajů klesl Hlas individuality kapitola I.

15

1

Rozbory astatistické údaje, které tyto skutečnosti dokumentují, jsou detailně

zpracovány předními hudebními pedagogy (Bar, Lýsek, Sedlák, Slavíková,

Tichá adalší).


14

na minimum. Důsledky se projevily vcelém našem životě, ale vumělecké oblasti svarující naléhavostí; zájemců ostudium skvalitními hlasovými vlohami aalespoň sprůměrnou muzikálností povážlivě ubylo. Také počet adeptů pro studium na středních ivysokých školách dramatického směru, třeba idisponovaných, se výrazně zmenšil ozávažné procento těch, kteří přišli snízkou muzikální vybaveností pro vědomou tvůrčí práci. Navíc přibylo varující procento jedinců se závažnými hlasovými chybami aporuchami.

Onízké pedagogické vybavenosti hudebního vzdělávání není třeba se rozepisovat, je všeobecně známá. Pokud se vůbec ohlasové výchově ve školním apředškolním věku dá hovořit, vegetuje jen jako pouhá popelka vrámci vyučování hudební výchově, je odvislá od individuální odborné úrovně pedagoga aje většinou zaměřena jen na minimalisticky pojaté probouzení přirozené zpěvnosti dětí. Ale itam, kde hlasová výchova existuje, věnuje se často nadměrná pozornost převážně mechanicky aplikovaným technickým cvičením anebo živelnému provádění repertoárových skladeb. Za úzce pojímanou výchovou ktechnické dovednosti pokulhává obsah hudebního sdělení.

Závěrem nezbývá než konstatovat: civilizační procesy posledních desetiletí dramaticky proměnily aktéry iscénu – snížila se úroveň hudební vzdělanosti, atím přímo inepřímo poklesla kvalita hlasové vyspělosti vněkolika generacích. Předpoklady pro cílevědomou výchovnou práci na hlasové kultivaci se až na vzácné výjimky nedočkaly svého naplnění. Odtud vyplynulo, že nároky na kvalitu hlasové připravenosti pro výkon všech profesí uplatňujících hlas ajeho dovednost poklesly na minimum. Duchovní rozměr výchovy khlasu se téměř vytratil. kapitola I. Libuše Válková 16


15

II.

Hlasový výzkum

Těžko můžeme zodpovědně prohlásit, že současná podoba

hlasově výchovné praxe vychází pouze ztradic klasické

pěvecké školy. Období vystupňovaných umělecko-estetic

kých nároků na pěveckou vybroušenost vydala svou žeň

obdobím „bel canta“ vsouvislosti svývojem společnosti

ahudebních stylů; dnes jsou stímto pojmem vpřevážné

míře spojovány nepřesné, nebo dokonce mylné představy.

Nazírání na obsah iformy tohoto uměleckého směru, který

ovládal dvě apůl století hudební život na evropské scéně,

prošlo názorovými aprogramovými střety adalo vzniknout

mnoha novým výchovným systémům. Postupem času se

však obracíme kodkazu staroitalských škol – strochou

nostalgie – jen jako kstarožitné pokladnici nedozírné ceny,

vníž lze nalézat inspirativní podněty pro další hodnotný

vývoj oboru.

Devatenácté advacáté století se dalo cestou vědeckého

poznání. Hlasová pedagogika byla výrazně usměrněna

vědeckým přínosem fyziologie, neurologie, foniatrie, fyziky,

akustiky, filosofie, estetiky apředevším psychologie. Hla

sový výzkum – zdokonalen technickými prostředky hlaso

vého bádání – povýšil hlasovou pedagogiku na úroveň

moderního vědního oboru. Vokálně pedagogické postupy

byly stále zakotveny vtradici evropské pěvecké školy, záro

veň se však otevřely poznatkům nově vzniklých vědeckých

objevů. Po první světové válce se stala nejvýznamnějším pří

nosem německá psychologicko-fyziologická metoda

pěvecké výchovy, která zformulovala syntetické, komplexní

pojetí zpěvní problematiky (Reinecke, Bruns, Lehmannová,

Hlas individuality kapitola II.

17


16

Martienssenová-Lohmanová adále současní představitelé převážně německých týmových pracovišť).

Pro hlasovou pedagogiku toto období nastoluje éru přemostění mezi objektivní hlasovou vědou adosavadními praktikami hlasové výuky. Kolem forem hlasové výchovy se nakupila celá spousta otázek azároveň se vynořila celá řada odpovědí. Kamenem úrazu se hned na počátku stala nevyjasněnost vpoužívání základních pojmů anedostatečně formulovaná pěvecká terminologie.

Pěvecká terminologie

Představitelé hlasové fyziologie (laryngologové, foniatři) označují dřívější, ale často isoudobou výukovou terminologii za „řeč sluchu“, za jakýsi „žargon“ zpěváků apěveckých pedagogů. „Tímto ‘žargonem‘ podle nich vypovídá hlasový orgán sám prostřednictvím zpěváka vdaném čase amístě vše, co je zapotřebí znát ozákonech, podle kterých funguje. Jsou to však výpovědi oneviděných, nezhlédnutých prožitcích. Je to něco vegetativního

2

, vědění bez uvědomění.“

3

Přiznejme, že fyziologické procesy zpěvního mechanismu při hlasové výuce byly astále ještě jsou pedagogy převážně opisovány metaforickými přirovnáními, nebo (vhorším případě) jen mechanicky aplikovány podle „osvědčených“ návodů. Žák „pochopí“ nebo „nepochopí“, podle míry vrozeného pěveckého instinktu. Práce probíhá podle návodu: zpívejte, ono se to prozpívá.

Takováto koncepce výuky komplikuje aztěžuje uvědomovací proces; ten je často prováděn pouhým procvičováním dílčích funkcí avětšinou vede knávykově získané technické kondici bez spolupůsobení bytostného naladění žáka. kapitola II. Libuše Válková 18 2

Funkce živočichů ačlověka, jejichž životní projevy nezávisí na ústřední ner

vové činnosti (dýchání, vyměšování atd.).

3

Husler, F., Roddová-Marlingová, Y.: Zpěv. Ostrava: F- PRINT 1995, přel. Jos. Fryščák, s. 9.


17

Žák si ale vpočátcích hlasového školení chce „ohmatat“ své fyziologické pocity při hlasovém nasazení, chce svůj tón „procítit“, uvědomit si jeho psychosomatickou funkční podmíněnost, aby získal dovednost tón ve stejné funkční kvalitě zopakovat avědomě zaznamenat.

Splným respektem kpřínosu fyziologického výzkumu ikjeho kritickému nazírání na pěvecko pedagogický žargon, postavený převážně na dovednosti sluchu, si položme otázku. Je ono učení, které „probouzí“ inteligenci sluchu ijeho představivost, učí diferencovaně slyšet avnímat procesy vhrtanu ivdechovém ústrojí, opravdu jen žargonem? Není spíše uceleným avpraxi svými pedagogickými výsledky bohatě osvědčeným „věděním“ sluchu? Názory nejsou zcela jednotné, ale jedno je nepopiratelné: pokud se jedná opráci se zvukotvornými prvky, zůstanou „ucho“ a„hmatový cit“ inadále řídicími činiteli.

Chceme-li se inspirovat kvlastnímu závěru apřihlásit se ke koncepčnímu nasměrování, které si bezesporu zaslouží další prohlubování adotváření, ocitujme opět hlasového fyziologa: „Kdyby se podařilo organické prožitky zpěváka, tyto pojmy afikce, skterými pracuje, aniž se jich dotýká, nasměrovat na fyzické předpoklady, na kterých spočívají, kdyby obrazy tónů, prostřednictvím kterých řídí svůj orgán, byly spjaty svědomím, jakými procesy takto znějící tónové kvality vznikají – teprve pak by našel obor hlasového pedagoga svou půdu /.../“

Že tento plán není utopický, nám bude jasné, jestliže uvážíme: „Každý sval hlasového orgánu, každý zjeho pohybů, dává hlasu vlastní zvukový odstín. Podle charakteru tohoto zvuku se dají poměrně přesně rozeznat poměry panující vorgánu, to znamená, které svaly – také dýchací svaly – jsou například při vydávání hlasu aktivní, které inaktivní, činnost kterých je akcentována akterých naopak oslabena atd.“

4

Hlas individuality kapitola II.

19

4

Husler, F., Roddová-Marlingová, Y.: op. cit., s. 10.


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její

plné verze je možné v elektronickém obchodě

společnosti eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist