načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: HIV/AIDS v chirurgických oborech - Marcel Hájek; Karel Novák; Dalibor Sedláček; Petr Pazdiora

HIV/AIDS v chirurgických oborech

Elektronická kniha: HIV/AIDS v chirurgických oborech
Autor: ; ; ;

V knize je uveden aktuální přehled problematiky AIDS z pohledu infekcionisty, hlavní těžiště je v chirurgické problematice. Opírá se o materiál 6000 afrických nemocných, z nichž 3200 ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  90
+
-
3
boky za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 79
Rozměr: 21 cm
Úprava: 8 stran barev. obr. příl. : ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 80-247-0857-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V knize je uveden aktuální přehled problematiky AIDS z pohledu infekcionisty, hlavní těžiště je v chirurgické problematice. Opírá se o materiál 6000 afrických nemocných, z nichž 3200 první autor díla sám operoval. Africké výsledky jsou srovnány s možnostmi v ČR, je kladen důraz na problém zranění chirurga na operačním sále. V publikaci dále jsou kazuistiky s obrazovou dokumentací.

Předmětná hesla
virus HIV
AIDS
HIV pozitivní
Chirurgie
Zařazeno v kategoriích
Marcel Hájek; Karel Novák; Dalibor Sedláček; Petr Pazdiora - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

HIV/AIDS v chirurgických oborech

Pořadatel díla:

mjr. MUDr. Marcel Hájek – chirurgické oddělení VN v Plzni

Autorský kolektiv:

mjr. MUDr. Marcel Hájek – chirurgické oddělení VN v Plzni

Prof. MUDr. Karel Novák, DrSc. – chirurgické oddělení nemocnice v Berouně

Doc. MUDr. Dalibor Sedláček, CSc. – Infekční klinika FN v Plzni

Doc. MUDr. Petr Pazdiora, CSc. – Klinika epidemiologie FN v Plzni

Recenze:

Prof. MUDr. František Řehák, DrSc.

Doc. MUDr. Marie Staňková, CSc.

 Grada Publishing, a.s., 2004

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

jako svou 2012. publikaci

Odpovědná redaktorka PhDr. Monika Pokorná

Sazba a zlom Jan Šístek

Počet stran 80 + 8 stran bar. přílohy

První vydání, Praha 2004

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Děkujeme za fi nanční podporu těmto fi rmám:

Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami neboregistrova

nými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno.

Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování aapli

kaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají

pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky.

Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádným způsobem reprodukovány,

ukládány či rozšiřovány bez písemného souhlasu nakladatelství.

ISBN 80-247-0857-4

(tištěná verze)

ISBN 978-80-247-6018-6 (elektronická verze ve formátu PDF)

© Grada Publishing, a.s. 2011


OBSAH

Seznam použitých zkratek (D. Sedláček, M. Hájek, K. Novák) . . . . . . . . . . . 7

Předmluva (K. Novák) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

ČÁST I – Obecné informace (D. Sedláček) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

2 Současný stav poznatků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

2.1 Epidemiologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

2.1.1 Počet HIV/AIDS pacientů ve světě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

2.2.2 Počet HIV/AIDS pacientů v České republice . . . . . . . . . . . . . . . 14

2.2 Patogeneze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

2.3 Klinický obraz, klasifi kace infekce HIV a její léčba . . . . . . . . . . . . . . . 16

2.3 Současné možnosti antiretrovirové léčby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

2.4.1 Možnosti ovlivnění infekce cílové buňky . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

2.4.2 Vývoj léčby infekce HIV/AIDS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

2.5 Oportunní infekce a nádory asociované s HIV, profylaxe a léčba . . . . . 27

2.5.1 Léčba tumorů asociovaných s infekcí HIV . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

2.5.2 Léčba a profylaxe ostatních infekcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

2.6 Adresy AIDS center v České republice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

ČÁST II – Chirurgická problematika

(M. Hájek, K. Novák, P. Pazdiora) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .32

3 Východiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

3.1 Lokoregionální epidemická situace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

3.1.1 Základní informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

3.2.2 Cesty přenosu HIV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

4 Chirurg aHIVozitivní pacient, možnosti profesionální ochrany

u pracovníků ve zdravotnictví. Legislativa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

4.1 Některé specifi cké projevy AIDS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

4.2 Možnost profesionální ochrany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

4.2.1 Obvyklý bezprostřední postup při poranění ostrým nástrojem

uHIVozitivního pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

4.3 Podávání antiretrovirotik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

4.4 Prevence poranění chirurga při výkonu profese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

4.5 Porovnání se situací v České republice v roce 2000 . . . . . . . . . . . . . . . . 49

4.6 Legislativa související s problematikou HIV/AIDS . . . . . . . . . . . . . . . . 51


5 Chirurgické výkony uHIVozitivních pacientů a jejich riziko . . . . . 53

5.1 Výkony uHIVozitivních pacientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

5.1.1 Skupina s TBC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

5.1.2 Skupina bez TBC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

5.1.3 Přehled nejčastějších velkých chirurgických výkonů . . . . . . . . 56

5.1.4 Nejčastější pooperační komplikace u dospělých . . . . . . . . . . . . 57

5.1.5 Diskuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

ČÁST III – Kazuistiky (M. Hájek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

6 Rozdělení podle skupin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

6.1 Skupina I – zámožní pacienti s okamžitou AZT terapií

(ihned po stanoveníHIVozitivity, ještě za hospitalizace) . . 61

6.2 Skupina II – pacienti bez AZT terapie s vysokými hodnotami CD4 . . 62

6.3 Skupina III – pacienti s hodnotami CD4 400–600 a zároveň s TBC . . 63

6.4 Skupina IV – pacienti s hodnotou CD4 pod 400 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

6.5 Skupina V – malignita uHIVozitivního pacienta bez souvislosti

s H I V infekcí (= non AIDS defi nující malignita) . . . . . . 65

6.6 Skupina VI – pozoruhodná výjimka potvrzující pravidlo . . . . . . . . . . . 66

6.7 Dílčí závěry z kazuistik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

7 Doslov (K. Novák) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74


7 Seznam použitých zkratek

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

3TC – lamivudin

AIDS – Acquired Immune Defi ciency Syndrome, syndromzískaného selhání imunity ARV sy – akutní retrovirový syndrom spojený s AIDS AZT nebo ZDV – azidothymidin, zidovudin CCR5, CXCR4 – chemokinové koreceptory na povrchu cílových CD4

(CD

4

+

) buněk

CD4 nebo CD

4

+

– subpopulace lymfocytů T (T-lymfocytů) [dále jen CD4]

CD8 nebo CD

8

+

– dtto [dále jen CD8]

CDC – Centers for disease control and prevention (Centra pro

kontrolu nemocí a prevenci) CMV – cytomegalovirus CNS – centrální nervový systém d4T – stavudin DLV – delavirdin ddC – zalcitabin ddI – didanosin ELISA – imunoenzymatické stanovení hladiny protilátek FI – inhibitor fuze GIT – gastrointestinální trakt HAART – Highly Active Antiretroviral Therapy (současný standard

antiretrovirové kombinační léčby) HIV – Human Immunodefi ciency Virus, virus selhání lidského

imunitního systému HIV-1, HIV-2 – viry lidské imunodefi cience IDV – indinavir IFN-α – interferon-alfa IL-1, -2, ... – interleukiny-1, 2, ... NFV – nelfi navir NNRTI – nenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy NRL AIDS – Národní referenční laboratoř pro AIDS v SZÚ Praha NRTI – nukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy NVR – nevirapin OI – oportunní infekce PCP – pneumocystová pneumonie, vyvolává ji P. jíroveci


8 HIV/AIDS v chirurgických oborech

PCR – polymerázová řetězová reakce

PEP – postexpoziční profylaxe

PGL – perzistující generalizovaná lymfadenopatie

PI – inhibitory virové proteinázy

RT – reverzní transkriptáza

RTI – inhibitory reverzní transkriptázy

RTV – ritonavir

SIT – strukturovaná intermitentní terapie

SIV – opičí virus imunodefi cience

SQV – saquinavir

TBC – tuberkulóza

TGC – triacylglyceroly

VL – „viral load“ (virová nálož) – HIV RNA, prokazatelná po

PCR

WB – western blot – konfi rmační test


9 Předmluva

PŘEDMLUVA

Příručka, první svého druhu v České republice, si klade za cíl stručnou formou

informovat především chirurgickou obec o HIV/AIDS, relativně novémonemocnění, které se objevilo v civilizovaném světě počátkem 80. let 20. století.

Za uplynulých 25 let bylo na toto téma publikováno několik milionů sdělení,

napsány tisíce knih a uspořádáno obrovské množství kongresů, konferencí

a sympozií v celém světě. Přesto nejen mezi laiky, ale i mezi lékaři panuje

mnoho nejasností.

Autoři, vědomi si těchto skutečností, se pokusili stručnou formou a dobře srozumitelným textem podat lékařům různých oborů, ale především oborů chirurgických, náčrt základních poznatků z epidemiologie, virologie,patogeneze, kliniky, léčby, prevence i příslušné legislativy infekce HIV/AIDS.Nosným tématem jsou však především praktické zkušenosti prvního autora, který měl možnost tři roky pracovat jako chirurg v Botswaně, která je státem s jedním z nejvyšších výskytů infekce HIV/AIDS na světě.

Snažíme se o maximálně stručnou formu se zaměřením na klinickou část a též na velmi stručné kazuistiky, které doplňují text. Vzhledem k tomu, že se i v naší zemi stále očekává další nárůst počtuHIVozitivních osob, budou i nadále lékaři všech oborů, chirurgických především, vystavovánipotenciálnímu riziku infekce HIV. Znalost obecných preventivních opatření můžedobře informovaným osobám zachránit život. Nepodceňujeme proto relativně „malé“ riziko infekce HIV. V konkrétním případě poraněnou a posléze třeba i infi kovanou osobou můžeme být právě my a pak už nás jakýkoli statistický údaj, např. konstatující, že riziko přenosu při poranění kontaminovanou jehlou je „jen“ 0,3 %, nebude příliš zajímat.

Současně odkazujeme na doporučenou literaturu, popř. na internetové stránky, kde vážný zájemce o problém může nalézt velké množství nejnovějších informací k danému tématu.

Profi lHIVozitivních pacientů v našem státě s ohledem na výskytoportunních infekcí je nepochybně jiný než v subsaharské Africe. Proto takéspektrum chirurgických výkonů bude značně odlišné.

Je rovněž všeobecně známo, že vyšetřovací možnosti většiny afrických nemocnic jsou v řadě směrů omezené. To, co se nám zdá být naprostousamozřejmostí (např. stanovení dalších subpopulací lymfocytů, virové zátěže,rezistence k antiretrovirotikům atd.), to je v afrických poměrech téměř nemyslitelné a již například stanovení CD4 a CD8 T-lymfocytů je výrazným úspěchem. Pro


10 HIV/AIDS v chirurgických oborech

ilustraci tohoto tvrzení uvádíme jeden poznatek z druhého kongresumezinárodní společnosti pro AIDS (IAS), který se konal 13.–16. července 2003 vPaříži. Tam se někteří účastníci z Afriky dotazovali na ekvivalentní počtycelkových T-lymfocytů, které by odpovídaly počtům CD4 T-lymfocytů, indikujícím

zahájení antiretrovirové léčby.

První autor díla se snaží v textu popsat veškeré obtíže při sběru a vědeckém zpracování klinického materiálu v botswanských podmínkách. Do jaké míry se mu s přispěním spoluautorů podařilo zpřístupnit tento v našich podmínkách rozsahem nevídaný soubor a neobyčejně rozsáhlé osobní zkušenosti, musí posoudit čtenáři sami.

Autoři díla jsou si též vědomi, že se stále rozevírají ekonomické nůžky mezi možnostmi aplikovat nejmodernější výdobytky současné medicínské vědy, a postavením miliard lidí živořících na pokraji extrémní chudoby sminimálními možnostmi dosáhnout alespoň na elementární péči o své zdraví. Mnoho našich lékařů i středních zdravotnických pracovníků se z nejrůznějších důvodů dostává do extrémních podmínek, kde se odehrávají jako na běžícím pásu u nás nevídané lidské tragédie. Nejde přitom jen o příslušníky armády, do jejichž řad ovšem první autor brožury i celý kolektiv touto publikací mimo jiné míří. Střední zdravotnický personál bývá někdy při vydávání monografi í opomíjen. I s ohledem na něj je volena stručná a přehledná forma díla.


11 Historie

ČÁST I – Obecné informace

1 HISTORIE

Na jaře roku 1981 popsal newyorský dermatolog Dr. Friedman-Kien u dvou

mladých a do té doby zdravých homosexuálně orientovaných mužů pro tuto

věkovou kategorii velmi vzácný kožní nádor, Kaposiho sarkom. V téže době

v Los Angeles M.S. Gottlieb a kol. prokázali u pěti homosexuálně zaměřených

mužů pneumocystovou pneumonii, kandidózu dutiny ústní acytomegaloviro

vou infekci /1/. Všem těmto nemocným byl společný hluboký rozvrat imunity

neznámého původu. Po intenzivním hledání dalších podobných klinických

případů v různých oblastech USA dospěl krátce po zveřejnění těchto zpráv tým

pracovníků Center pro kontrolu nemocí a prevenci (CDC) v Atlantě kcelko

vému souboru v počtu 26 příslušníků gay minority, kteří kromě těžkéhoimu

nodefi citu trpěli některou oportunní infekcí. Z rozvratu imunity byly zprvu

podezírány jednak viry (CMV), jednak látky užívané k zesílení erekce (tzv.

poppers), ale zvažován byl i imunosupresivní účinek spermatu. S ohledem na

postiženou komunitu získala neznámá porucha imunity zprvu označení GRID

(Gay-Related Immune Defi ciency). Další obrat v nazírání na problém nastal po

zjištění, že shodný imunodefi cit postihuje jak muže, tak i ženy – konkrétně

tehdy přistěhovalce z Haiti. Epidemiologické a statistické zhodnocení situace

vedlo k závěru, že nově popsané onemocnění, označované od roku 1982 jako

AIDS (Acquired Immune Defi ciency Syndrome), je vyvoláno s největšíprav

děpodobností infekčním původcem /2/.

Řada výzkumných týmů, jak v USA tak v Evropě, začala pátrat popředpo

kládaném – nejspíše virovém – původci syndromu. Nejúspěšnější byly v roce

1983 a 1984 tři pracovní skupiny. První vedl Luc Montagnier v Pasteurově

ústavu v Paříži, druhou Robert Gallo v Národním onkologickém institutu (NCI)

v Bethesdě a třetí J.A. Levy na Kalifornské univerzitě v San Francisku.Inten

zivní práce všech tří na sobě nezávislých skupin vedla k objevu viru –původ

ce AIDS. Priorita je dnes dávána Montagnierově skupině, která virus označila

jako LAV (Lymphadenopathy-Associated Virus) /3/. Gallova skupina jejna

zvala HTLV-III (Human T-Lymphotropic Virus III) a Levyho skupina jejpo

jmenovala ARV (AIDS-related virus). Ke sjednocení názvosloví došlo však

teprve v roce 1986, kdy všechny totožné izoláty byly pojmenoványMeziná


12 HIV/AIDS v chirurgických oborech

rodní komisí pro nomenklaturu virů jako HIV (Human Immunodefi ciency

Virus). V roce 1986 skupina L. Montagniera izolovala od osoby s AIDS,pocházející ze západní Afriky, poněkud odlišný virus, geneticky bližší opičímu

SIV. Tento virus nazvali HIV-2 /4/.

Podrobnou analýzou epidemiologických dat se záhy zjistilo, že přenos HIV je možný třemi způsoby. Nejčastěji dochází k infekci při pohlavním styku, dále krví infi kovaných osob či kontaminovanými nástroji, a nakonec vertikálně – z infi kované matky na její dítě. Tato forma přenosu se může odehrát jižnitroděložně, nejčastěji však perinatálně a v menší míře i při kojení.

Poznání a upřesňování cest přenosu HIV umožnilo zahájení mezinárodně organizovaných preventivních programů, které stále hrají důležitou úlohu v boji proti šíření infekce HIV. Část těchto programů je dosud věnována boji proti diskriminaciHIVozitivních osob, jiné jsou např. zaměřeny naprovádění testů na anti-HIV protilátky v nejvíce postižených oblastech. Zjistilo se, že dostatek informací, systematická výchova a důsledná motivace, aplikované od nejútlejšího věku, mohou vést ke změně návyků, postojů a hodnot, což jsou hlavní zbraně, které mohou omezit šíření HIV v zemích nejvíce postižených. Globální boj proti HIV/AIDS v mezinárodním měřítku je nyní ofi ciálnězastřešen jednotným programem Organizace spojených národů (UNAIDS), který respektuje i náš stát.

Z USA se infekce virem HIV během poloviny 80. let rozšířila do zemí západní Evropy i do ostatních světadílů. Cesty šíření nákazy po celém světě se od té doby ovšem velmi rozmnožily a jsou v dnešní době obtížně definovatelné. Nejhorší epidemiologická situace je od počátku v kolébce HIV –subsaharské Africe, kde v některých oblastech je infi kován přibližně každý třetí obyvatel, infekce se šíří v naprosté většině heterosexuálně a na komplikace této infekce zemře denně až 9000 osob. V současné době je z hlediskamožností šíření za velmi závažnou považována i situace v jihovýchodní Asii a zemích bývalého Sovětského svazu (kde se odhadovalo až 250 000 nově infi kovaných osob jen během roku 2000). Naprostá většina nakažených osob z těchto zemí nemá dostatek fi nančních prostředků na nákup spolehlivých testů, ani na pořízení základních antiretrovirových léků, jakým je např.azidothymidin /5/. Odborníci se v současné době shodují na tom, že možnosti, jak pandemii HIV/AIDS zvládnout, jsou velmi limitované. Je nejprve nutné nejvíce postiženým zemím zajistit dostatek účinných a přitom levnýchantiretrovirotik. Dalším opatřením je dokončení vývoje účinných vakcín(profylaktických a terapeutických).


13 Historie

Komplexní péči HIV/AIDS osobám poskytují v České republice AIDS

centra. První z nich vzniklo v roce 1986 ve FN v Praze na Bulovce /6/. Vná

sledujících letech byla ustanovena obdobně koncipovaná centra v bývalých

krajských městech při infekčních odděleních nebo klinikách /7/.


14 HIV/AIDS v chirurgických oborech

2 SOUČASNÝ STAV POZNATKŮ

2.1 Epidemiologie

2.1.1 Počet HIV/AIDS pacientů ve světě

Dle údajů UNAIDS žilo koncem roku 2003 na světě přibližně 37,5 mil.dospělých a 2,5 mil. dětskýchHIV/AIDSozitivních pacientů. Ke stejnému datu od

počátku pandemie zemřelo na AIDS přibližně 21 milionů osob. Jen během roku

2003 se nově infi kovalo přibližně 5 milionů osob a v témže roce více než 3miliony nemocných na AIDS zemřely. Denně se tedy nakazí přibližně 14 tisíc

osob, z nichž více než 15 % je dětí do 15 let (UNAIDS 2003–2005). Podobné

počty lze očekávat i v průběhu let následujících. Nejhorší vývoj se i nadále

předpokládá v zemích subsaharské Afriky, jihovýchodní Asie a některýchzemích vzniklých po rozpadu bývalého Sovětského svazu.

2.2.2 Počet HIV/AIDS pacientů v České republice

V České republice byla k 31. prosinci 2003HIVozitivita prokázána u 662 osob

(graf 1). Z nich u 172 již bylo klasifi kováno rozvinuté onemocnění (AIDS).

HIV/AIDS V ČR

Kumulativní údaje ke 31. 12. 2003, NRL AIDS SZÚ Praha

100

200

300

400

500

600

700

1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002

HIV

+

z toho

AIDS

Graf 1 Kumulativní data výskytu HIV

+

od roku 1986 do roku 2003 v České

republice


15 Současný stav poznatků

K témuž datu 105 osob onemocnění podlehlo. Vertikální přenos byl v České

republice dosud potvrzen ve čtyřech případech. Kromě výše uvedených osob

s trvalým pobytem v ČR bylaHIVozitivita prokázána u 197 cizinců (sedm

již ve stadiu AIDS). ZastoupeníHIVozitivních osob v jednotlivých krajích

není pravidelné. Nejvíce jich pochází z Prahy a příhraničních regionů(Ostravsko, Ústecko, Karlovarsko). Kumulativní počtyHIVozitivních vyjádřené

v relativních číslech jsou nejvyšší v Praze (299 na 10

6

) a Karlovarském kraji

(91,8 na 10

6

obyvatel).

2.2 Patogeneze

Po průniku HIV do lidského organismu jsou napadány buňky nesoucí receptor

CD4 (CD4 T-lymfocyty, makrofágy, folikulární dendritické buňky). Kinternalizaci viru jsou navíc nezbytné C-C chemokinové koreceptory (CCR5 namakrofázích a CXCR4 na CD4 T-lymfocytech) /8/. Od roku 1996 je známo, že

CCR5 a jemu příbuzný CXCR4 jsou důležité povrchové struktury, sloužící

k fuzi a následnému průniku HIV-1 do cílové buňky. K CCR5 mají afi nitu

především M-tropní (R5) kmeny HIV-1, atakující makrofágy v časné fáziinfekce, na CXCR4 na povrchu CD4 T-lymfocytů se připojují T-tropní kmeny

HIV-1 (X4, indukující tvorbu syncytií), zodpovědné za rychlejší průběhyonemocnění. Makrofágy mohou sloužit jako rezervoáry viru HIV-1.

Protein CCR5 je kódován genem ChemR13. Osoby s mutací či delecítohoto genu mohou být k HIV-1 méně vnímavé až rezistentní z důvodunepřítomnosti nebo nefunkčnosti koreceptoru na povrchu cílové buňky /9/. Bylo zjištěno, že delece 32-bp genu pro CCR5 se u bělochů vyskytuje vhomozygotní (1–3 %) nebo heterozygotní (5–18 %) formě a že její četnost v Evropěpřibývá směrem od jihu k severu. Přesnější údaje o jejich výskytu v populaci ČR dosud nejsou známy /10/.

Průniku HIV do cílové CD4 buňky předchází oddělení glykoproteinových obalů (tzv. odpláštění) a do cytoplazmy pak proniká konická jaderná struktura, která kromě řady strukturálních proteinů (např. p24) obsahuje dva řetězce RNA, reverzní transkriptázu (RT), integrázu (I) a virovou proteázu (P). Pomocí RT dojde záhy k přepisu RNA na provirovou DNA, která je posléze integrázou zabudována do genomu hostitelské buňky. Tím končí tzv. preintegrační fáze replikačního cyklu.

Časná fáze infekce HIV je charakterizována okamžitou tvorbou velkého množství nových virových částic v napadených buňkách. To je umožněno

+


16 HIV/AIDS v chirurgických oborech

právě zabudovanou provirovou DNA. V následujících krocích (transkripce

a translace) dojde postupně k syntéze komponent a po jejich kompletaci kuvolnění nových HIV mimo napadenou buňku. Vlivem virové proteázy pak dojde

k „maturaci“ – rozštěpení původně polyproteinového řetězce na jednotlivé

aktivní peptidy. Zralé HIV jsou infekční a napadají další, do té doby intaktní

CD4 buňky.

Již během prvních dnů po nákaze HIV dochází k latentní infekcipaměťových CD4 T-lymfocytů, což umožňuje viru dlouhodobě přežívat vrezervoárových orgánech a tkáních lidského těla (10–60 let při současném stavu léčby) /11/.

Zpravidla za dva až čtyři týdny (rozmezí šest dní až 12 týdnů) se u 50–90 % infi kovaných může objevit soubor příznaků, trvající jeden až dva týdny(vzácněji i déle), označovaný jako akutní retrovirový syndrom (ARV sy). Toto období je charakterizováno extrémně vystupňovanou replikací HIV, kterou je možno objektivizovat průkazem vysoké hladiny HIV RNA v plazmě. V této době se HIV dá prokázat také v lymfatické tkáni. Následná infekce okolních, dosud intaktních CD4 T-lymfocytů je díky řadě patogenetických mechanismů (přímý cytotoxický účinek HIV, tvorba syncytií, apoptóza, cytotoxické CD8 T-lymfocyty) spojena s přechodným poklesem absolutních i relativních počtů CD4 T-lymfocytů v periferní krvi. Po odeznění ARV syndromu sice dojde ke zvýšení počtu CD4 T-lymfocytů v periferní krvi, ale zpravidla se již nedocílí výchozích hodnot. V průběhu času (měsíce, roky) u neléčené osoby mohou CD4 T-lymfocyty poklesnout na velmi nízkou (někdy až nulovou) hodnotu, což je spojeno s těžkým imunodefi citem a následným ohrožením oportunnímiinfekcemi, nádory a jinými stavy asociovanými s infekcí HIV /12, 14/.

2.3 Klinický obraz, klasifi kace infekce HIV

a její léčba

Klinicky se ARV syndrom nejčastěji manifestuje jako febrilní stav stonzilofaryngitidou a lymfadenitidou (tzv. mononucleosis-like syndrome), nebo

chřipkovými příznaky s horečkou, suchým dráždivým kašlem, bolestmi svalů

a kloubů (tzv. fl u-like syndrome). Často je přítomen prchavý exantém ažmorbiliformního charakteru, jindy v dutině ústní i na jiných sliznicích najdeme

ulcerace, popř. i soor, někdy můžeme pozorovat nebo anamnesticky zjistit

průvodní neurologickou symptomatologii (syndrom aseptické meningitidy,

polyradikuloneuritida). Méně často se může projevit HIV enteropatie,


17 Současný stav poznatků

zená četnými průjmy. Chybění příznaků nebo minimální klinický nález v době

ARV syndromu ve většině případů znamenají mnohem příznivější průběh do

budoucna. Naopak výrazně symptomatické průběhy jsou častější v případech,

kdy zdrojový pacient měl vysokou viremii (časná nebo velmi pokročilá fáze

infekce HIV) a jsou spojeny s rychlejší progresí do rozvinutého stadia AIDS.

V této době lze při laboratorním vyšetření pozorovat leukopenii slymfopenií (velmi nízké CD4

CD45RA a CD8 T-lymfocyty, vyšší procento tyčkovitých

forem neutrofi lních leukocytů v prvním týdnu onemocnění), od třetího týdne

nastupuje neutropenie, trombocytopenie a lymfocytóza (hlavně CD8, majících

aktivační znaky DR, CD38, CD11a/CD18), čímž dojde k typické inverziindexu CD4/CD8, která bez ohledu na léčbu přetrvává po zbytek života. U necelé

poloviny infi kovaných můžeme prokázat reaktivní lymfocyty. Pravidelně bývá

zvýšena sedimentace erytrocytů, zvýšeny bývají jaterní aminotransferázy (cca

tři měsíce) a u poloviny osob i CRP. Při imunologickém vyšetření lze prokázat

sníženou odpověď na antigeny a mitogeny i poruchu funkcí B-lymfocytů in

vitro. Dále zjišťujeme vysokou plazmatickou koncentraci HIV RNA, přítomen

je také antigen p24. Později dojde k sérokonverzi a objeví se specifi ckéanti-HIV protilátky nejprve ve třídě IgM, později IgG, které lze prokázat metodou

ELISA v některých případech již za dva, ale spolehlivěji až za 6–12 týdnů.

K potvrzení přítomnosti specifi ckých protilátek slouží metoda western blot

(WB), jež se provádí jako konfi rmační test v České republice pouze v NRL

AIDS v SZÚ Praha. Protilátky ve třídě IgG pak perzistují po zbytek života.

ARV syndrom zpravidla do tří týdnů odeznívá spontánně (v té době bývá málokdy poznána vlastní příčina uvedeného chorobného stavu – kroměepidemiologicky evidentních případů, pokud na infekci HIV ošetřující lékař vůbec pomyslí).

Po odeznění akutní fáze nastupuje asymptomatické období, trvajícízpravidla několik let. V této době jsou již pravidelně přítomny protilátky anti-HIV a nositel viru, pokud o své infekci neví, může infi kovat nejen své sexuální partnery, nýbrž i jiné osoby, prostřednictvím krve. UHIVozitivních gravid- ních žen může dojít k vertikálnímu přenosu infekce. V pozdní asymptomatické fázi se často pozoruje povšechné, dlouho přetrvávající zvětšení lymfatických uzlin, označované jako perzistující generalizovaná lymfadenopatie (PGL). Akutní infekce, fáze asymptomatická a PGL se dnes zařazují do klinického stadia A (tab. 1).

Další pokles výkonnosti imunitního systému je charakterizován objevením se tzv. malých oportunních infekcí, které jsou často spojeny s úbytkemhmotnosti, nočním pocením, febrilními stavy, nechutenstvím a únavou – klinické


18 HIV/AIDS v chirurgických oborech

stadium B (tab. 1). Mezi „malé” oportunní infekce patří orofaryngeálníkandidóza a kandidová vulvovaginitida (Candida albicans), vlasatá leukoplakie

jazyka (koinfekce virem Epsteinovým-Barrové), recidivující herpes zoster

(Varicella zoster virus), bacilární angiomatóza (Bartonella hensellae), liste rióza

(L. monocytogenes), u dětí (méně často u dospělých) pak lymfoidníintersticiální pneumonitida (HIV). U žen se dále můžeme setkat se záněty malé pánve

(řada bakteriálních agens) a cervikální dysplazií nebo carcinoma in situ(papilomaviry). Do kategorie B patří dále horečnatý stav (>38,5 ̊C), průjmytrvající déle než jeden měsíc, idiopatická trombocytopenická purpura a periferní

neuropatie. Toto období je charakterizováno pozvolným úbytkemimunologické kompetence. Klesají počty CD4 T-lymfocytů, převážně subpopulace Th1,

čímž dochází k postupné ztrátě regulace efektorových funkcí specifi ckébuněčné imunity. Důsledkem dysregulace syntézy imunoglobulinů je hyperprodukce

IgG, které nemají na HIV neutralizační vliv (díky četným mutacím genu pro

obalové glykoproteiny HIV). Bývá přítomna anemie, trombocytopenie,zvyšuje se sérový β-2-mikroglobulin a neopterin. Pravidlem jsou recidivy různých

infekcí, přičemž periody relativního zdraví se stále zkracují.

Důsledkem úplného vyčerpání imunologické kompetence je neschopnost

odolávat vlivům oportunních patogenů. Ty se začnou uplatňovat v klinickém

stadiu C, neboli AIDS (tab. 1). „Velké” oportunní infekce, wasting syndrome,

HIV encefalopatie a nádory asociované s infekcí HIV, patřící mezi tzv.indikativní onemocnění, jsou uvedeny v tabulce 2.

2.3 Současné možnosti antiretrovirové léčby

Přes nepochybné úspěchy v oblasti nových virostatik nebyla dosud nalezena

žádná specifi cky působící látka, která by vedla k eliminaci HIV z organismu.

Od roku 1987 jsou v praxi využívány nukleosidové inhibitory virové reverzní

Tab. 1 Klasifi kace infekce HIV dle CDC, platná od 1. 1. 1993 – teoreticky lze

zaznamenat devět kombinací (A1, A2, A3, B1, B2, B3, C1, C2, C3)

Kategorie klinickáKategorie laboratorní

stadium A – akutní, asymptomatická

fáze, PLG

1 – CD4 > 500/mm

3

(> 29 %)

stadium B – „malé“ oportunní infekce2 – CD4 200–499/mm

3

(14–28 %)

stadium C – indikativní onemocnění3 – CD4 < 200/mm

3

(< 14 %)


19 Současný stav poznatků

transkriptázy (NRTI), od roku 1995 přibyly inhibitory virové proteázy (PI), od

roku 1996 jsou k dispozici nenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy

(NNRTI), v roce 2001 byl zaveden první nukleotidový inhibitor reverznítranskriptázy (NtRTI) a počátkem roku 2003 je k dispozici první inhibitor fuze (FI).

Imunomodulátory se obecně – až na výjimky – příliš neosvědčily – aktivují

totiž CD4 T-lymfocyty, a tím i replikaci viru. V posledních letech probíhají

studie s interferonem-alfa (IFN-α) a interleukiny-2 (IL-2), -10 (IL-10) a -12

(IL-12) v kombinaci se základní virostatickou léčbou. Kromě specifi ckých

antiretrovirových substancí je potřebaHIVozitivním osobám v pokročilých

stadiích onemocnění (při CD4 < 200) zajistit profylaxi či léčbu oportunních

infekcí a tumorů, dostatečnou nutriční podporu, popř. i substituci některými

růstovými faktory, hormony nebo cytokiny (STH, faktor stimulující kolonie

Tab. 2 Indikativní onemocnění – AIDS defi nující diagnózy. Klasifi kace CDC,

platná od 1. 1. 1993

– aspergilóza

– CMV retinitida, generalizovaná infekce (kromě jater, sleziny a uzlin)

– herpes simplex (chronický anální nebo herpetická bronchitida, pneumonie nebo

ezofagitida)

– histoplazmóza diseminovaná nebo extrapulmonální

– HIV encefalopatie

– izosporóza chronická intestinální (> 1 měsíc)

– kandidóza ezofageální, tracheální, bronchiální nebo plicní

– Kaposiho sarkom

– karcinom děložního hrdla invazivní

– kokcidioidomykóza diseminovaná

– kryptokoková infekce extrapulmonální

– kryptosporidióza chronická intestinální (> 1 měsíc)

– lymfom primární cerebrální

– lymfomy maligní (Burkittův, imunoblastický)

– mykobakterióza diseminovaná nebo extrapulmonální

– pneumocystová pneumonie

– pneumonie recidivující (> dvě v průběhu jednoho roku)

– progresivní multifokální leukoencefalopatie

– salmonelová bakteriemie recidivující

– toxoplazmová encefalitida

– tuberkulóza

– wasting syndrome




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist