načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Hitlerův výsadkář - Gilberto Villahermosa

Hitlerův výsadkář
-11%
sleva

Elektronická kniha: Hitlerův výsadkář
Autor: Gilberto Villahermosa

Životní osudy i přehled bojových nasazení německého výsadkáře Rudolfa Witziga. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99 Kč 88
+
-
2,9
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Elka Press
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2011
Počet stran: 300
Rozměr: 22 cm
Úprava: 16 stran obrazové přílohy: ilustrace, mapy, portréty, faksim.
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Hitler’s paratrooper
Spolupracovali: z anglického vydání ... přeložil Jiří Dolanský
Skupina třídění: Vojenství. Obrana země. Ozbrojené síly
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Elka Press, 2011
ISBN: 978-80-870-5712-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Životní osudy i přehled bojových nasazení německého výsadkáře Rudolfa Witziga.

Popis nakladatele

Rudolf Witzig byl typický Fallschirmjäger první generace. Byl to elitní voják mezi elitou, extrémně pevně spojeným bratrstvem. Witzig se zúčastnil dvou největších výsadkových operací ve vojenské historii - Eben Emaelu a Kréty - a stal se legendární postavou. Zažil válku od prvních triumfálních dnů, když se wehrmacht přehnal Polskem, Francií, částí Sovětského svazu a severní Afriky, až po poslední mučivé týdny, když se kolem 200 spojeneckých divizí současně vrhlo proti otřeseným zbytkům Hitlerovy Třetí říše. Bojoval a procházel křížem krážem válkou, od Polska na Krétu a ze severní Afriky do Litvy, a byl svědkem zdecimování i úplného zničení tří ze svých milovaných praporů. A přece nikdy neporušil přísahu Hitlerovi a Třetí říši - i když nikdy nebyl členem nacistické strany - a bránil se houževnatě a prováděl prudké protiútoky až do úplně posledních dnů války. Je pozoruhodné, že toho o něm jako jedinci bylo napsáno jen velmi málo. Jeho životopis, dokončený s podporou Witzigovy vdovy a syna, je komplexní historií tohoto muže a také poskytuje důležité nové detaily o výsadkových silách, složce luftwaffe, v níž sloužil.

(život a boje Rudolfa Witziga)
Další popis

Rudolf Witzig vstoupil do historie jako hrdinský dobyvatel údajně nedobytné pevnosti Eben Emael v květnu 1940. Tehdy byly poprvé ve válce použity výsadkové jednotky přistávající na kluzácích. Witzig se také účastnil operace Merkur, invaze na Krétu, byl tam však během bojů vážně zraněn. Když se uzdravil, byl vyslán do Tuniska, kde působil jako velitel bojové skupiny, která vypálila první výstřely této kampaně. Válka pro něj skončila v zajetí, vzdal se Spojencům 8. května 1945 - den po tom, co bylo jeho jméno zaneseno na čestnou listinu Luftwaffe.


Předmětná hesla
Witzig, Rudolf, 1916-2001
Německo. Wehrmacht
Německá spolková republika. Bundeswehr
Vojenští parašutisté -- Německo -- 1939-1945
Výsadkové operace -- Německo -- 1939-1945
Vojáci z povolání -- Německá spolková republika -- 20. století
Druhá světová válka (1939-1945) -- Německo
Zařazeno v kategoriích
K elektronické knize "Hitlerův výsadkář" doporučujeme také:
 (e-book)
Tažení v Rusku 1941 - 1945 -- s SS divizí Wallonie na východní frontě Tažení v Rusku 1941 - 1945
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Rudolf Witzig


Gilberto Villahermosa

HITLERŮV

VÝSADKÁŘ

Život a boje Rudolfa Witziga

Praha 2011


Gilberto Villahermosa

HITLERŮV VÝSADKÁŘ

Život a boje Rudolfa Witziga

Přeloženo z anglického vydání

Hitler’s Paratrooper / The Life and Battles of Rudolf Witzig,

původně vydaného nakladatelstvím Frontline Books,

an imprint of Pen & Sword Books Ltd,

47 Church Street, Barnsley, S. Yorkshire, S70 2AS

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována

ani jinak šířena bez písemného souhlasu od Frontline Books.

Copyright © Gilberto Villahermosa, 2010

Translation © Jiří Dolanský, 2011

Czech Edition © Leonid Křížek, Elka Press, Praha 2011

ISBN 978-80-87057-12-4


OBSAH

Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . 7

Seznam ilustrací a ma p. . . . . . . . . . 10

Mapy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

Prolog: Sláva a smrt . . . . . . . . . . . . 24 1. Válečné dítě . . . . . . . . . . . . . . . . 26 2. Fallschirmjäger . . . . . . . . . . . . . . 40 3. Eben Emael . . . . . . . . . . . . . . . . 60 4. Kréta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 5. Roztříštěný hrot kopí . . . . . . . . . . 124 6. Severní Afrika: První boje . . . . . . . . 142 7. Severní Afrika:

Do posledního muže . . . . . . . . . 164

8. Od partyzánů k Rudé armádě . . . . . . 188 9. Holandsko: „To už nebyla válka“ . . . . 204

10. Holandsko: Poslední boje . . . . . . . . 228

11. Nová německá armáda

a odchod do výslužby . . . . . . . . . 246

Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . 265

Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . 285

PODĚKOVÁNÍ

PODĚKOVÁNÍ u

u HITLERŮV VÝSADKÁŘ

V roce 2005, když jsem byl přidělen k severnímu regionálnímu ve

litelství NATO v Brunssumu v Nizozemí, obrátil se na mne můj

belgický kolega, jenž věděl, že právě píšu článek o velké belgické

pevnosti Eben Emael a jejím dobytí malou skupinou elitních ně

meckých výsadkářů běhemdruhé světové války.„Gile,“ zeptalse mě

tento můj přítel, „víš, kdo vedl útok na Eben Emael?“ „Ovšem,“ od

pověděl jsem s jistotou, „Rudolf Witzig.“ „Správně,“ řekl ten plu

kovník belgické armády, a s úsměvem dodal: „Dole v kavárně je

zrovna jeho syn.“ A tak jsem rychle seběhl po schodech dolů a ně

meckému armádnímu inženýrovi plukovníkovi Jürgenu Witzigovi,

tehdy veliteli mnohonárodní organizace Civil Military Cooperation

GroupNorth, jsem se představil. S Jürgenem jsme se rychle spřátelili

a když jsem mu řekl, že připravuji článek o pevnosti Eben Emael

a potřeboval bych informace o jeho otci, okamžitě souhlasil s tím,

že mi pomůže.

Během krátké doby mi plukovník Witzig dal k dispozici všechny

osobní dokumenty svého otce včetně jeho fotografických alb. Byl to

pro historika učiněný poklad, obsahující velké segmenty oficiálního

válečného deníku 7. Fliegerdivision Luftwaffe, Witzigův osobní de

ník z války, poznámky, dokumenty a mapy o operaci dobytí Eben

Emaelu, hlášení o akcích, jichž se jeho prapor účastnil v severoaf

rickém tažení,pracovní verzinepublikované knihyRudolfa Witziga,

v níž popsal historii svého výsadkového praporu a pluku během

války a jeho boje v Belgii, severní Africe, Francii, Litvě a Východ

ním Prusku, a podrobnou historii jeho rodiny, abych jmenoval to

nejdůležitější. Navíc tam bylo množství článků z novin a časopisů a dokumentů o Eben Emaelu a Krétě. Nakonec tam byla i řada knih zabývajících se dějinami druhé světové války s poznámkami, jež si na okrajích stránek jeho otec zapsal.

Jürgen Witzig mi tohle všechno dal naprosto bez výhrad k dispozici a vysvětlil mi, že podstatnou část této sbírky připravoval pro německý Bundesarchiv a že by v tom případě nejspíš nebyla nějaký čas přístupná badatelům, protože bylo třeba tyto materiály nejprve patřičně uspořádat. Také souhlasil s množstvím schůzek a trpělivě miodpovídalnavšechnymojedotazyzasílanéelektronickoupoštou. Také pro mou ženu a mne dohodl návštěvu své matky Hanny v Mainzu a pracovní schůzku s ní. Nakonec mi pomohl navázat kontakt s členy Svazu německých výsadkářů, včetně několika mužů, kteří sloužili pod jeho otcem v severní Africe, Francii a Litvě. Stejně jako Jürgen i tito váleční veteráni uvítali jak mě, tak i můj projekt, který se teQ už rozrostl na úplný životopis Rudolfa Witziga, a pozvali mě na své setkání v roce 2005, kde jsem měl možnost řadu z nich vyzpovídat. Ukázalo se, že také oni jsou přátelští a velkorysí, poskytli mi řadu fotografií a dokumentů a trpělivě odpovídali na všechny mé otázky.Výsledkemtoho všehobylo, že„můj pohárdokoncepřetekl“ a já jsem nashromáždil o Rudolfu Witzigovi, jeho výsadkářích a německých vzdušných silách ve druhé světové válce dokonce nadbytek informací.

Během mého bádání a sepisování mi poskytlo podporu mnoho jednotlivců i organizací. Jsem hluboce zavázán pracovníkům NationalArchivesandRecordsAdministration v Colledge Park v Marylandu a U.S. Army Military History Institute v Carlisle v Pensylvánii za jejich přičinlivost v nalézání a pořizování kopií německých výslechových protokolů, tak zásadních pro tuto knihu.

Chtěl bych poděkovat své ženě Natalii a našim synům Alexandrovi, Nicholasovi a Michaelovi za jejich podporu, porozumění a pomoc během těch několika let, jež příprava této knihy vyžadovala. Všichni se osvědčili jako cenní korektoři. Nicholas, nadaný spisovatel, také rukopis připravil k vydání, zatímco Michael, talentovaný fotograf, strávil několik nesmírně cenných měsíců zpracováváním fotografií. Jsem také hluboce zavázán dějepisci americké armády, autorovi řady publikací a svému blízkému příteli podplukovníkovi ve výslužbě Markovi J. Reardonovi, jenž se zúčastnil všech fází přípravy této knihy. Paní Barbara Sieberová se osvědčila jako cenná pomocnice při překladech množství dokumentů z Witzigovy sbírky z němčiny do angličtiny a získala si tím mou vděčnost. Konečně bych 8 u HITLERŮV VÝSADKÁŘ

chtěl poděkovat svému vydavateli, Deboře Hercunové a pracovní

mu kolektivu Frontline Books za to, že výtvor, který zpočátku vypa

dal jako nevzhledná ruda,dokázali přetavitvryzíkov.Nakonec bych

chtěl poděkovat Michaelu Leventhalovi za jeho podporu a přátel

ství.Tato kniha by bez obouposledně jmenovaných nespatřila světlo

světa.

PODĚKOVÁNÍ u 9

ILUSTRACE A MAPY u

ILUSTRACE A MAPY

Ilustrace

Pohlednice s fotografií Rudolfa Witziga frontispis

Witzig s kolegy, vojáky 16. ženijního praporu strana 19

Witzig na přehlídce v roce 1935 20

Jeden z Witzigových druhů z 16. ženijního praporu 21

Výcvik střelby z kulometů u 16. ženijního praporu 22

Umělecké ztvárnění Höxteru 23

Velitelé 31. a 57. ženijního praporu v roce 1937 24

Witzig se spolužáky z vojenské školy 23

Kadet vojenské školy Witzig na koni 24

Witzig (vlevo) s kolegou kadetem vojenské školy 25

16. ženijní prapor při přehlídce v roce 1937 25

Pontonový most postavený během cvičení Witzigovým praporem 26

2. rota 16. ženijního praporu při přehlídce v roce 1937 27

Výsadkáři při nácviku přistání s padáky 30

Výcvik výsadkářů ve výsadkové škole ve Stendalu, 1938 31

Výsadkář při seskoku s roztaženýma rukama i nohama 31

Generál Kurt Student 38

Generál Milch při inspekci výsadkářů 41

Výsadkáři na své základně, 1938 42

1. výsadkový prapor během slavnosti ve Stendalu, 1938 43

Emblém německých výsadkářů, 1938 44

Výsadkářský prapor při přehlídce, 1938 47

Letecký pohled na pevnost Eben Emael 51

Model použitý při plánování útoku na Eben Emael 52

Letecká fotografie pevnosti Eben Emael 53

Eben Emael, zasunutelná obrněná kopule 55

Jedno z mohutných opevnění pevnosti Eben Emael 56

Nákres výbuchu kumulativní nálože 68

Účinek výbuchu kumulativní nálože na obrněné kopuli 71

Německý experiment s kumulativními náložemi 72

Poškození Eben Emaelu po boji 73

Most u Veldwezeltu 76

Most u Vroenhovenu 77 a 78

Německý voják před jedním z opevnění pevnosti Eben Emael 80

Adolf Hitler s velitelem 51. ženijního praporu 83

Nadporučík Gustav Altmann 83

Návrat hrdinů od Eben Emaelu 85

Velitelé Sturmabteilung Koch 89

Kapitán Koch je vyznamenáván rytířským křížem 90

Hitler blahopřeje kapitánu Kochovi 91

Witzig v Göringově Karinhallu 93

Generál Milch vyznamenává důstojníka luftwaffe 94

Generál Milch v Karinhallu 96

Hermann Göring a generál Hans Jeschonnek 97

Göring s Kochem a Witzigem, květen 1940 101

Göring přijímá příslušníky luftwaffe čerstvě vyznamenané rytířským

křížem 103

Göring s Milchem a Witzigem 105

Göring a čerství nositelé rytířského kříže 107

Ju-52 letící na Krétu 111

Němec zraněný v bojích o Krétu 114

Hrob majora Scherbera na Krétě 116

Witzig podává hlášení Milchovi po seskoku výsadkářů 119

Německý výsadkář při seskoku 120

Výsadkáři z německé výsadkářské školy ve Stendalu 121

Witzig při výcviku před bitvou o Krétu 124

Generálmajor Meindl 125

Witzig se na berlínské klinice Hansa zotavuje po zranění 132

Witzig s přáteli v Berlíně před bitvou o Krétu 135

Witzig přijímá rozkazy od plukovníka von Broicha 152

Witzig s jedním z výsadkových ženistů v Tunisku 154

Pouliční scéna v Tunisu 158

Witzig předává medaile svým mužům v Tunisku 166

Witzig vydává rozkazy v severní Africe 170

ILUSTRACE A MAPY u 11

Poškozené britské tanky v únoru 1943 175

Witzig jako velitel 18. výsadkového praporu 256

Witzig a generálporučík Hermann Plocher 261

Witzig s kolegy důstojníky po válce 282

Podplukovník bundeswehru Rudolf Witzig 283

Witzig se dvěma veterány při návštěvě Eben Emaelu 284

Witzig na návštěvě Eben Emaelu po válce 285

Německý válečný památník na Krétě 290

Celostránkové fotografie

(Za stranou 160)

Fotografie 1: Rudolf Witzig, orel od Eben Emaelu

Fotografie 2: Witzig při sportovní soutěži 16. ženijního praporu

Witzig a jeho druzi při výcviku v roce 1935

Fotografie 3: Witzig s přáteli mimo službu v roce 1936

Kadet Rudolf Witzig ve válečné akademii v DrážQanech

Fotografie 4: Dva pohledy na výcvik seskoků z Ju-52

Fotografie 5: Rudolf Witzig s jedním ze svých vojáků v poli

Fotografie 6: Letecký pohled na Eben Emael

Hitler s vítězi od Eben Emaelu

Fotografie 7: Witzig informuje Hermana Göringa v květnu 1940

Schmundt a Below, Hitlerovi pobočníci, s Kochem a Witzigem

Fotografie 8: Göring a Witzig

Göring s Milchem a Witzigem

Fotografie 9: Hitler na procházce s Göringem

Witzig s Göringovým hlavním pobočníkem Erichem Gritzbachem

Fotografie 10: Witzig spí v Göringově Ju-52

Fotografie 11: Witzig relaxuje vedle Göringova vlaku, srpen 1940

Witzig s Gritzbachem

Fotografie 12: Witzig před jedním z opevnění v Eben Emaelu

Witzig v Düsseldorfu po útoku na Eben Emael

Fotografie 13: Witzig přednáší skupině studentů v květnu 1941

Fotografie 14: Witzigovi ženisté v akci poblíž Jefny

Witzig a Jefna během severoafrického tažení

Fotografie 15: Propagandistická fotografie výsadkářů v akci

Fotografie 16: Witzig s jedním ze svých poručíků v severní Africe

12 u HITLERŮV VÝSADKÁŘ

Mapy

Evropa pod německou nadvládou, 1941–42 ... 14

Pevnost Eben Emael ... 15

Bitva o Krétu ... 16

Belgie a Nizozemí v letech 1944–45 ... 17

ILUSTRACE A MAPY u 13 Evropa pod německou nadvládou, 1941–42 (hranice stanovily mocnosti Osy). Belgická pevnost Eben Emael s protitankovým příkopem.

Bitva o Krétu (čerchované šipky naznačují evakuaci britských vojáků královským

námořnictvem do Aexandrie).

Belgie a Nizozemí v letech 1944–45 s vyznačeným postavením jednotlivých armádních

skupin a sborů a postupu Spojenců.

ÚVOD u

ÚVOD

Proč vydávat další knihu o dalším německém výsadkáři? Cožpak

jich už nebylo napsáno dost, knih oslavujících a snad dokonce my

tologizujících tyto elitní jednotky luftwaffe, německého válečného

letectva za druhé světové války? Jistě, čím víc toho víme o jedincích,

kteří vybudovalia vedliwehrmacht,německé ozbrojené síly, a zvláště

Hitlerovy elitní síly, jeho jednotky Fallschirmjäger neboli výsadkáře

za druhé světové války, tím lépe porozumíme válečnému konflik

tu a vojenským organizacím, jimž se tak úspěšně a rychle podařilo

ovládnout velkou část střední a východní Evropy, Skandinávie, se

verní Afriky, Balkánu, Středozemního moře a Sovětského svazu.

Avšak téměř tak rychle, jak příboj nacistické agrese zaplavil velkou

část svobodného světa, začal ustupovat, když se střetl s rozhodným

odporem – nejdříve Winstona Churchilla a britské Royal Navy a Royal

Air Force, potom Stalina a Rudé armády Sovětského svazu. Dlou

hotrvající odpor Velké Británie způsobil, že stejně jako v předešlé

světové válce se musely konfliktu zúčastnit Spojené státy, a tak byla

zajištěna konečná porážka nacistického Německa. Hitlerova invaze

do Sovětského svazu znamenala rozbití wehrmachtu, a než uběhlo

šest měsíců od zahájení akce Barbarossa i počátek konce Třetí říše.

Tak se stalo, že během krátkého časového období vojáci hitlerov

ského wehrmachtu zažili jak euforii vítězství, tak i agonii dlouhotr

vajících porážek. Jedním z těchto vojáků byl i Rudolf Witzig.

Když jsem s touto knihou začínal, překvapilo mě, jak málo toho

bylo k dispozici jak v angličtině, tak v němčině o Rudolfu Witzigovi,

znamenitém německém výsadkáři. Tento fakt je v ostrém kontrastu

s mnoha publikovanými příběhy a záznamy o jednotkách Fallschirm

jäger a jednotlivých německých výsadkářích ve druhé světové válce.

A přece dokonce dobřeznáméanglickypsanépopisy obsazení pevnosti

Eben Emael, Witzigova největšího triumfu, poskytují jen povrchní

informace o tomto mladém poručíkovi, jenž se zasloužil nejen o na

plánování této operace, jež vedla k obsazení pevnosti s mnohamili

ónovou hodnotou (kdyby se stavěla dnes), posledního slova tehdejší

techniky, pokud jde o neprůstřelnou ocel a beton, ale také o prů

kopnictví v taktice, technice a postupech při použití kluzáků a ku

mulovaných náloží v boji. Jako kdyby dobytí pevnosti Eben Emael

nijak nesouviselo s tímto mužem a s muži, kteří ji dobyli. Rudolf

Witzig byl typický Fallschirmjägerprvní generace. Byl to elitní voják

uvnitř elitního a extrémně pevně spojeného bratrstva a jediný ně

mecký výsadkový ženista, jenž ve druhé světové válce obdržel pres

tižní rytířský kříž s dubovými ratolestmi. Hitler udělil tento řád cel

kem jen patnácti německým výsadkářům. A Rudolf Witzig byl také

jediný z pouze devětašedesáti „lovců z oblak,“ kdo získal prestižní

německý kříž ve zlatě.

Witzigovi se také dostalo mimořádné pocty tím, že byl jedním

z velice mála poddůstojníků v jakékoli armádě ve druhé světové

válce, aa už Spojenců nebo Osy, kteříbylivybránidooficiálníchdějin

mnoha ve válce zúčastněných zemí, včetně Spojených států, Spo

jeného království, Nového Zélandu a Německa. Byl poručíkem

v květnu 1940 u Eben Emaelu, když byli Hitlerovi výsadkáři poprvé

nasazeni spolu s kluzáky a kumulovanými náložemi, aby uskutečnili

akci operačního významu. Byl kapitánem na Krétě, kde němečtí

výsadkáři Fallschirmjäger hráli hlavní roli v bezprecedentním obsa

zení opevněného ostrova, kde byli obránci početnější než útočníci.

Tehdy Hitlerovi výsadkáři znovu dosáhli cíle strategického význa

mu. Witzig byl majorem, když se v listopadu 1942 Spojenci vylodili

v severní Africe. Tam se svým praporem výsadkových ženistů vpadl

do dějiště války a sehrál rozhodující roli v bojích, jež zabránily Bri

tům a Američanům, aby se dostali do Tunisu a Bizerty, a tak dosáhli

rychlého konce bojů. On a jeho výsadkáři tak odsoudili Spojence

k dlouhému a vyčerpávajícímu tažení. Avšak byla to válka, jež se

ukázala být zrovna tak vysilující pro Witziga a Němce, jako pro

Spojence. Spojenecká invaze do Normandie v červnu 1944 zastihla

Witziga jako velícího důstojníka jiného praporu výsadkových ženis

tů, tentokrát ve Francii, kde se zapojil do frustrujícího boje proti

francouzským partyzánům. Když se však Spojenci začali vyloQovat

20 u HITLERŮV VÝSADKÁŘ na pobřeží Normandie a připravovali se na prolomení neprůchodných bocage, byl Witzigův prapor spěšně přesunut do pobaltských států v beznadějném Hitlerově pokusu zastavit prudký nápor Rudé armády na území Třetí říše. Potřetí během tří roků byl celý jeho prapor úplně zničen. Přesto se krátce nato opět octl v Nizozemí v čele výsadkového praporu jako podplukovník v posledních bojích války. Zde zažil jedny z nejúpornějších a nejbrutálnějších bojů této války. Dlouho potom se zdráhal znovu navštívit dějiště těchto svých zážitků v Holandsku. A tak i když Rudolf Witzig dosáhl relativně nízké hodnosti, úspěchy na bitevním poli mu přinesly uznání u jeho protivníků, jež nemělo sobě rovného.

Stejně jako jeho spolubojovníci z útvarů Fallschirmjäger a wehrmachtu byl Rudolf Witzig do značné míry produktem své doby. Narodil se v nejchmurnějších letech první světové války a zažil politický a ekonomický zmatek a nepokoje Výmarské republiky. Zažil okupaci Porúří francouzskými a belgickými vojsky a jejich střelbu do německých civilistů. Měl štěstí, že se narodil do milující a dobře situované rodiny s otcem, jehož však ztratil ještě v mládí, a jako milióny jiných německých chlapců a dívek té doby ho zlákala Hitlerova mládež a později wehrmacht. Dobrovolně se přihlásil do služby v německé armádě a pak k Fallschirmjäger v době, kdy do ní valná většina mladých německých mužů byla odvedena. Prožil válku od prvních triumfálních dnů, kdy se wehrmacht prohnal Polskem, Francií, Sovětským svazem a severní Afrikou, až po poslední trýznivé týdny, kdy okolo dvou set spojeneckých divizí současně zamířilo k otřeseným zbytkům Hitlerovy Třetí říše. Pochodoval a bojoval po celé šíři a hloubce dějiště této války, od Polska po Krétu a od severní Afriky po Litvu, a byl svědkem zdecimování nebo úplného zničení tří ze svých milovaných praporů. A přece se nikdy nezpronevěřil své přísaze Hitlerovi a Třetí říši a až do posledních dnů války se houževnatě bránil a podnikal prudké protiútoky. Když však nastal čas zformovat novou německou armádu, rozhodl se dokázat, že je stejně tak oddaný nové Spolkové republice Německo jako býval oddaný Třetí říši.

Současně však, i když byl nadšený výsadkář a extrémně schopný velitel a voják, nebyl Rudolf Witzig nikdy členem nacistické strany, ani na něm nikdo nevyžadoval, aby měl ve svých jednotkách politické důstojníky – to byla výhoda plynoucí z toho, že ho v době, kdy byl ještě mladým poručíkem, osobně vyznamenal vůdce Třetí říše. Také nic nenasvědčuje tomu, že by Witzig někdy přijal za vlastní doktrínu

ÚVOD u 21


nacistické strany, přestože prodělal výchovu Hitlerovy mládeže. Na

příklad když mu v listopadu 1942 bylo německou armádou přiděle

no kolem osmdesáti Židů z Tunisu k výkopům obranných postavení

pro jeho vojáky, udělal pouze zápis, že dorazili bez jakýchkoli zásob,

včetně jídla a přikrývek, a poslal je zpátky do Tunisu, aniž jim kdo

koli ublížil. To byl akt výrazně ho odlišující od většiny jeho součas

níků z jednotek výsadkářů i wehrmachtu. Takže lepším poznáním

Rudolfa Witziga a jeho druhů výsadkářů získáváme lepší vhled do

politických a vojenských organizací, jejichž byli součástí, a také lepší

porozumění důvodům vojenských vítězství nacistického Německa

i jeho konečné porážky.

Máme štěstí, že máme k dispozici bohatou sbírku dokumentů

a nepublikovaných svědectví umožňujících rekonstrukci života Ru

dolfa Witziga. Většina z nich pochází z jeho vlastního archivu ve

vlastnictví jeho syna, plukovníka německé armády Jürgena Witziga.

Tato sbírka obsahuje i osobní fotografické album Rudolfa Witziga

a také dvě interview zaznamenaná na videokazetách. Všude, kde to

jen bylo možné, jsem se pokusil nechat Rudolfa Witziga promlouvat

jeho vlastními slovy; přitom jsem používal jeho hlášení, dokumenty

nebo zaznamenaná interview. Také jsem vedl rozhovory s jeho že

nou Hannou a synem Jürgenem a také s veterány, kteří s Witzigem

v druhé světové válce sloužili. Padesátistránkový protokol z poho

voru provedeného úředníky U.S. Army Center of Military History

v roce 1988, v němž je popsána Witzigova účast při útoku na belgic

kou pevnost Eben Emael, mi poskytl nové pohledy na tuto událost.

Také jsem široce využíval protokoly z výslechů uložených u Head

quaters United States Army Europe, Historical Division,Foreign Mili

tary Studies Branch, abych nejdříve popsal dějiště každé jednotlivé

fáze války a pak abych poskytl německý pohled na strategickou

situaci a současně situaci ve světě v té době. Když jsem neměl k dis

pozici vlastní slova Rudolfa Witziga, a to zvláša platí o bojích v Ho

landsku během posledních šesti měsíců války, použil jsem vyjádření

jiných účastníků, zejména armádních, sborových a divizních velite

lů. Kopie protokolů ze závažných výslechů jsem získal z National

Archives and Records Administration v Colledge Park v Marylandu

a U.S. Army Military History Institute v Carlisle v Pensylvánii. Také

jsem často používal hlášení velitelství kanadské armády z druhé

světové války, publikované v General Staff’s Historical Section. Tato

hlášení posloužila jako základ pro čtyřdílnou oficiální historii ka

nadské armády ve druhé světové válce. A také jsemvyužíval oficiální

22 u HITLERŮV VÝSADKÁŘ


výklady historie klíčových zúčastněných národů, abych zasadil bitvy

Rudolfa Witziga do jejich strategického kontextu.

Výsledkem je život a historie bojů jediného a jedinečného ně

meckého vojáka, jenž několikrát změnil průběh války.

ÚVOD u 23


PROLOG u

PROLOG

SLÁVA NEBO SMRT

Němečtí výsadkáři tiše a napjatě seděli namačkáni v kluzácích ze

dřeva a látky, které je houpavým letem nesly k jejich cíli. Každý

pokus o rozhovor přehlušovaly řvoucí motory tažných letounů, jak

se letka Ju-52 vlekoucí kluzáky prořezávala tmou časného rána.

Nikdo se neodvažoval kouřit, protože muži byli obklopeni tisíci

kilogramů brizantní trhaviny. Každý z nich tiše přemýšlel o zdánlivě

nemožném úkolu,před který bylipostaveni. O misi,kteroumělibrzy

podniknout, se nikdy předtím nikdo nepokusil. Tato hrstka elitních

vojáků se měla postavit víc než desetinásobné přesile usazené za

obrannými valy pevnými jako kámen i pod nimi. Přesto z výsadkářů

vyzařovala sebedůvěra, protože byli mladí a na tuto chvíli se pečlivě

a neúnavně chystali. Byli připraveni na jakoukoli nepředvídanou

událost a navíc měli dvě tajné zbraně, které předtím nikdo v boji

nepoužil. Byli elitním předvojemmohutné armády,jakoudo tédoby

svět nespatřil. Podél dlouhých německých hranic, od Severního mo

ře po Švýcarsko, bylo nachystáno okolo 136 pěších a obrněných

divizí, 2 500 tanků a obrněných vozidel, 2 000 bombardovacích a asi

1 800 stíhacích letounů. Tato mašinérie byla připravena přehnat se

celou rozlohou západní Evropy, od Nizozemí přes Francii a dál až

k Lamanšskému průlivu.

Avšak nejdřív tahle víc než dvoumiliónová armáda zoufale pot

řebovalaobsaditmostypřesřekuMázu,oddělujícíBelgiiodNěmec-

ka. Tyto přechody žárlivě střežila série ultramoderních pevností,

představujících v té době poslední slovo techniky, pokud jde o beton

a ocel odolávající střelbě. Královnou těchto opevnění a klíčem k ví

tězství byla pevnost Eben Emael, monstrum plné světlometů, pro


titankových a jiných děl, obsazená víc než tisícovkou belgických vo

jáků.

Úspěch celé německé armády závisel na těchto pětaosmdesáti

Fallschirmpionieren, novém druhu vojáků, německých výsadkových

ženistech, jimž velel nový druh velitele – mladý a nesmírně sebejistý

poručík. Jmenoval se Rudolf Witzig a se svými muži mířil k pevnosti

Eben Emael. Witzig byl na své výsadkáře nesmírně hrdý. Všichni

byli dobrovolníci, velmi dobří vojáci s výtečnou bojovou morálkou.

Osobně je vycvičil a sám vymyslel plány pro přistání kluzáků, na

nichž letěli do boje, stejně jako taktiku, technické detaily a postupy,

jež měly v nadcházejících hodinách rozhodnout o výsledku mise.

Jejich úspěch, a úspěch celé německé armády, závisel na překvape

ní, rychlosti a odvaze. Pro mnohé z nich to měla být první velká

bojová akce. Měli před sebou buQ slávu, nebo smrt ...

PROLOG u 25


VÁLEČNÉ DÍTĚ u

1

VÁLEČNÉ DÍTĚ

Rudolf Witzig se narodil 14. srpna 1916 v Röhlinghausenu ve vest

fálské části NěmeckaRudolfuFriedrichu Witzigovia Amandě Hen

riette Adolfine Ziehnové. Byl třetí z jejich čtyř dětí. Jeho rodiče se

vzali čtyři roky před tím v Kielu, rodném městě jeho matky. Rudolf

Friedrich, pocházející z Magdeburku, sloužil krátce, od října 1898

do srpna 1899, jako voják v německém dělostřeleckém pluku, než

utrpěl zranění ruky, jež jeho vojenskou kariéru ukončilo. „Jeho

chování podle pevných zásad, pokud jde o morálku a povinnost,

bylo velmi dobré,“ zaznamenal Rudolf mladší s hrdostí v rodinné

historii o mnoho let později, když skončila jeho vlastní vojenská

kariéra, trvající téměř čtyřicet let.

1

Rudolf starší studoval Neustadt

skou technologickou školu u Meklenburku, kde získal vynikající

ohodnocení. Potom pracoval jako manažer ve stavebním inženýrství

v Kielu i jinde. Během první světové války řídil v Röhlinghause

nu strojní továrnu, která zaměstnávala množství žen a produkovala

roznětky do dělostřeleckých granátů. Po válce založil v Gelsenkir

chenu velkou elektrotechnickou společnost „Witzig und Winter“,

která realizovala výrobní projekty velkého rozsahu.

Rudolf mladší se narodil do extrémně těžké doby. Německo bylo

ve třetímroceprvní světové války, války,ježsestalaprocivilnísektor

„totální“. Zásobování potravinami bylo mizerné a hrozila občanská

válka. K sehnání téměř všech potravin, oděvů a dokonce i mýdla

bylo třeba předložit potravinové lístky. Na německé populaci si

začínala vybírat strašlivou daň podvýživa, a úmrtnost žen a dětí

mladších pěti let vzrostla víc než o polovinu, zatímco porodnost

v celostátním měřítku na polovinu poklesla.

2

Nedostatek potravin


způsobil nové a mohutnější dělnické nepokoje a sílící občanské protesty; docházelo k pouličním bouřím a rabování obchodů s potravinami, kterého se zúčastňovaly především ženy a mládež. Když pokračovalrůstcenpotravin,zatímcomzdyklesly,přehnalasezemívlna stávek továrních dělníků a horníků z uhelných dolů, tak důležitých pro udržení válečného úsilí. „Oběti, strádání, smrt, a to v masovém měřítku, zanechaly Němce všech politických odstínů v situaci, kdy hořce hledali příčiny, proč je tomu tak,“ píše historik Richard Evans v prvním díle svého nového velkolepého popisu Hitlerova Německa. Mladý Rudolf měl skutečně štěstí, že se narodil do dobře situované rodiny se schopným a především milujícím otcem. Zdá se, že uprostřed masově rozšířeného hladu, nemocí a smrti život Witzigovy rodiny odpovídal životu finančně dobře zajištěné střední třídy.

Z rodinné historie sepsané Rudolfem mladším dlouho po druhé

světové válce je zřejmé, že prožil šaastné dětství a že jeho vztah s otcem byl vřelý. „Otec chodil se svými dětmi často na procházky,“ vzpomínal. „Učili jsme se poznávat okolí. Vždycky nám měl co říci, aa už to bylo humorné nebo vážné, a žertování a hry byly součástí jeho povahy. Jakmile to bylo možné, brával mě otec na výlety spolu

Rudolf Witzig (vlevo) se skupinou kolegů, vojáků 16. ženijního praporu

III.motorizovaného sboru, v Höxteru v roce 1935.

VÁLEČNÉ DÍTĚ u 27


s mou matkou.“

3

Witzigův dům býval často plný přátel a hudby.

„Tatínek měl rád společnost. Proto moji rodiče často přijímali v domě hosty.“

4

Rudolfovy vzpomínky na dětství tedy byly dobré. „Nej

krásnější vzpomínky z dětství mám spojené s naším domem,“ napsal.

5

Od otce se Rudolf naučil milovat plachtění, plavání, pěší

turistiku, cestování a dokonce i fotografování. „Otec pořídil spoustu fotografií, které vyvolával v temné komoře v podkroví. Pozitivy byly zhotovovány během dne za slunečního světla ve speciálních dřevěných rámečcích pod skleněnými tabulkami.“

6

Během dovolené

u moře v roce 1924 zažila rodina požár, jenž zachvátil větší část města Norddorf, a mladý Rudolf byl svědkem toho, jak jeho otec zachránil jeho dvě sestry před utopením. Tak se osmiletý Rudolf naučil, jak je důležitá rodina a přátelé, soběstačnost, odvaha a kamarádství.

Rudolf vzpomínal na těžký život v Německu po válce, na ubyto

vání Reichswehru, armády Výmarské republiky, v oblasti. Také si vybavil vypuzení komunistické vládní rady z Essenu a francouzskou a belgickou okupaci Porúří v lednu 1923. „Nad doly a ocelárnami byly upoutané balóny,“ napsal. „Všude tam byly zátarasy z ostnaté

Witzig (vlevo) s kolegy, vojáky 16. ženijního praporu III. motorizovaného

sboru, v Höxteru v roce 1935. 28 u HITLERŮV VÝSADKÁŘ ho drátu a na mostech a v branách kontrolní stanoviště. Jednou francouzská hlídka zastřelila nějakého civilistu. Dodnes vidím ten nekonečný pohřební průvod, s cylindry a deštníky.“ Dojmy, jež tyto scény v mladém chlapci zanechaly, byly „nezapomenutelné“ a „nepříznivé“.

7

V roce 1923 se německé hospodářství dostalo do stadia hyperinflace. V červnu dosáhla cena jediného vejce hodnoty 300 marek a půl kila kávy stálo 30 000 marek. V listopadu marka, která se v červenci 1914 směňovala v kursu 4,2 za dolar, měla kurs 4,2 triliónů marek za dolar. Katastrofální důsledky nezadržitelné inflace zanechaly v mnoha dětech pocit strachu a obav ze skutečného nebo možného zchudnutí, pocit ještě umocněný vysokou nezaměstnaností a poklesem mezd během velké hospodářské krize, která od roku 1929 otřásla státem. Nezaměstnanost prudce stoupla na třicet procent a katastrofální hospodářská situace nakonec vyústila v pád Výmarské republiky.

Rudolf Friedrich Witzig zemřel na srdeční selhání, když Rudolfovi nebylo ani jedenáct a jeho sourozencům byly jen čtyři, dvanáct a patnáct let. Tato ztráta musela být prochlapce, zbožňujícíhosvého otce, zvláště zdrcující. „Od té doby nesla veškerou tíhu zodpovědJeden z Witzigových kamarádů z 16. ženijního praporu s německou ocelovou přilbou z první světové války.

VÁLEČNÉ DÍTĚ u 29


nosti za rodinu moje matka,“ vzpomínal.

8

Rodina se přestěhovala

do Kielu, Amandina rodného města. Tam byli obklopeni jejími čtyřmi sestrami a jejich manžely. „Byli k nám dětem všichni velice laskaví,“ vzpomínal Rudolf, „a vztahy mezi nimi – zvláště mezi sestrami – byly velice pěkné.“

9

Pravděpodobně je důležité, že Rudolf

zaznamenal,žemanželAmandinysestryIlsybyldůstojníkemkriegs- marine, německého válečného námořnictva, protože o ostatních strýcích se nezmiňuje. Možná to byl právě tento jeho strýc, kdo poskytl mladému vnímavému chlapci náhradu otce a mužský vzor, který tak potřeboval. A skutečnost, že jak jeho milovaný otec, tak jeho strýc byli vojáci, nepochybně Rudolfa silně ovlivnila při výběru jeho budoucí životní dráhy, protože žil v době, kdy se na německé vojáky pohlíželo jako na národní hrdiny. Však také Rudolfův mladší bratr Georg šel ve strýcových stopách a vstoupil do kriegsmarine k ponorkové službě.

Amanda sipronajala částečně zařízenýdomek v Kielu a žila z úroků devalvovaných válečných obligací a z nevelkého příjmu z firemních budov Rudolfa Friedricha v Gelsenkirchenu. „Žili jsme velice skromně, aniž bychom tím nějak trpěli,“ zapsal Rudolf později.

Vedla tak i své děti, i když nám ponechávala dostatečnou volnost.

Usilovně pracovala. Pěstovala na zahradě zeleninu a všechno Výcvik střelby z kulometu v 16. ženijním praporu v roce 1935. 30 u HITLERŮV VÝSADKÁŘ

naše prádlo prala ručně, šila všechny dětské šaty, zašívala a látala

ponožky a uklízela pronajaté místnosti. A to všechno dělala zcela

sama, bez pomoci.

10

Přesto zřejmě měla dost času pro své děti. „Jedna z mých nejlepších vzpomínek je na matku, jak zpívá populární písně [Hermanna] Löweho a hraje na piano,“ vzpomínal. „Dokonce i dnes si ty melodie a slova vybavuju.“

11

Amanda Witzigová se nikdy znovu nepro

vdala.

Rudolfovy poklidné dny dětství se však rychle blížily ke konci. 30. ledna 1933, nedlouho potom, co chlapec dosáhl šestnácti let, německý prezident Paul von Hindenburg jmenoval Adolfa Hitlera kancléřem. O dva měsíce později Reichstag, německý parlament, vydal zákon, který přiznával Hitlerově nacionálně socialistické straně diktátorské pravomoci. Hitler a nacisté se dostali k moci, přestože většina – 56 procent – Němců je nevolila.

12

Ovšem mezi 13. únorem

1919 a 30. lednem 1933 měla Výmarská republika dokonce dvacet různých vlád. Němci nepochybně doufali ve větší stabilitu. Mnozí hledali silného vůdce a tvrdou a dokonce nekompromisní snahu Umělecké ztvárnění Höxteru, města ve východní části Severního Porýní–Vestfálska rozkládajícího se na levém břehu řeky Weser, z fotografického alba Rudolfa Witziga. Höxter bylo první město, ve kterém Witzig sloužil.

VÁLEČNÉ DÍTĚ u 31


vypořádat se bez skrupulí s nepřáteli státu. V tom neměli být zklamáni. Nacistická strana rychle beze zbytku ovládla všechny aspekty německého života i samu budoucnost národa. Byla nastolena diktatura a veškerá opozice byla brutálně potlačena. Rozsáhlý zbrojní program, expanze tehdejších slabých ozbrojených sil, povolených Německu Versailleskou smlouvou, a dalekosáhlé programy veřejné výstavby, to byla opatření, jež přinesla zemi hospodářské oživení a zlepšila její vojenskou situaci. Německo brzy znovu získalo postavení podobné tomu, jež mělo jako evropská velmoc před svou porážkou v roce 1918.

14

Aby pozvedl Říši mezi státy světa na takové místo, jaké považoval za oprávněné, a což bylo závažnější, aby mohl uskutečnit své agresivní a expanzionistické cíle zahraniční politiky, zvláště dobytí nového tak zvaného Lebensraumu („životního prostoru“) na východě, potřeboval Hitler velkou a dobře vyzbrojenou armádu a válečný průmysl, který by jizásobovala vydržoval.Uždříve bylyvypracovány plány na vybudování početnějších ozbrojených sil pro válečné období, založených na Reichswehru z mírových dob. Hitler rozhodl uskutečnit tyto expanzívní plány ještě v době míru. Armáda měla být posílena z deseti malých divizí (7 pěších a 3 jezdeckých) čítajících 100 000 mužů na 21 divizí s 300 000 muži. Během svého prvního léta u moci Hitler také ukončil vojenskou a průmyslovou spolupráci se Sovětským svazem, která se předtím ukázala tak prospěšnou pro obě strany. A později téhož roku jeho vláda odstoupila z konference o odzbrojení, jež byla v plném proudu, a také vystoupila ze Společnosti národů. Od té doby Německo provádělo nezávislejší zahraniční politiku, nevázalo se omezeními, jež přinesla Versailleská smlouva. Tu už ostatně tato země předtím porušila již několikrát.

15

V březnu 1935 Hitler zavedl všeobecnou brannou povinnost, protesty Británie, Francie, Itálie a Společnosti národů přitom nebral na vědomí, a už expanzi německých ozbrojených sil zahájil.

Rudolf mezitím navštěvoval střední školu v Kielu, kde studoval latinu a francouzštinu, ve studiu mu přitom pomáhala jeho matka. V celém německém edukačním systému se v té době již prosazoval nacistický režim. „Se vstupem nacistů do vlády byl celý výukový proces ve školách podroben mnoha změnám, školním osnovám dějepisu se dostalo zvláštní pozornosti a byly drasticky změněny,“ vzpomíná Henry Metelmann, jeden z vrstevníků Rudolfa Witziga. 32 u HITLERŮV VÝSADKÁŘ

Rudolf Witzig (první řada, třetí zprava) a jeho spolužáci z válečné školy

v DrážOanech v roce 1936.

Velitelé 31. a 57. ženijního praporu na přehlídce v roce 1937.

VÁLEČNÉ DÍTĚ u 33

Myslím, že to netrvalo ani rok, než pro nás byly vydány rozsáhle

revidované učebnice dějepisu, ve kterých byla velmi silně zdůraz

něna potřeba německého Lebensraumu. Ti císaři, králové a voje

vůdci, kteří od raného středověku bojovali o jeho nalezení na

východě, byli popsání jako moudří a pokrokoví a bylo jim přisu

zováno historicky nejvýznamnější místo ... Učili nás, že německé

země, sahající až k Černému moři a až tam, kde je dnes srdce

Ruska, byly v důsledku trestuhodné nedbalosti v průběhu mnoha Kadet válečné školy Rudolf Witzig na koni, 1936. 34 u HITLERŮV VÝSADKÁŘ

staletí osídleny nižší rasou slovanských národů, které přišly z úze

mí za Uralem, z Asie. Velká část dějin se vysvětlovala z hlediska

bitev, válek, králů a velkých vůdců, jako kdyby to byl proces má

lem ustanovený Bohem.

16

Německé mládeži se neustále připomínala Versailleská smlouva. „I když samozřejmě měla v osnovách pevné místo už za Výmarské republiky, nacistické učení ji používalo k vysvětlení téměř všeho, co se v Německu zhoršilo,“ vzpomíná Metelmann. „Hitler ji ve svých mnoha proslovech nazýval Schandvertrag (hanebná smlouva), nebo das Diktat. Zaměření našich mladých myslí to silně posunulo směrem k myšlence revanše.“

17

Podle Metelmanna se přímý nátlak na

učitele, aby učili v linii nacistické ideologie v téměř všech oblastech, navenek projevil v postupném vytlačování knih s jiným pohledem na historii a v metodickém zavádění Hitlerových portrétů a obrazů bitevních scén. „Školy,“ pokračoval Metelmann, „se staly sotva něčím víc než jen nacistickými školicími zařízeními, kde byla německá mládež připravována na svou budoucí roli v nadcházející světové válce.“

18

PopřestěhovánídoKieluRudolftakévstoupildoDeutscherPfadfinderbund, německé chlapecké skautské organizace. „Strávili jsme nádherné dny v naší venkovské ubytovně, bývalém selském domě Witzig (vlevo) s kolegou z válečné školy na vycházce.

VÁLEČNÉ DÍTĚ u 35


s doškovou střechou v Schierensee, situované patnáct kilometrů na jihovýchod od Kielu,“ vzpomínal, „a podnikali výlety do okolí. Tyto prázdninové akce nás často zavedly do severního Šlesvicka a Dánska.“

19

Skauti byli propojeni s Bündischen Jugend, německým mlá

dežnickým svazem, organizací zastřešující mládežnické skupiny nespojené s žádnou z politických stran nebo náboženských organizací.

16. ženijní prapor na přehlídce v Höxteru v roce 1937. Nadporučík Witzig

sloužil ve druhé rotě tohoto praporu a později jí velel. 36 u HITLERŮV VÝSADKÁŘ I když mnohé z těchto skupin byly pravicové (a dokonce antisemitské), byly nacistickým režimem v roce 1933 rozpuštěny a nahrazeny Hitlerovou mládeží.

20

Po nějaké době u skautů Rudolf vstoupil do Deutsches Jungvolk,

sekce Hitlerjugend (Hitlerovy mládeže) pro chlapce ve věku mezi deseti a čtrnácti roky.

21

Hnutí Hitlerovy mládeže převzalo jak poli

tickou indoktrinaci, tak vojenský výcvik mužských i ženských členů, a usilovalo o vytvoření nacistické generace oddané pouze Adolfu Hitlerovi. Když se Hitler chopil moci,mělo víc než dva miliónyčlenů a o tři roky později dosáhl počet členů Hitlerjugend víc než pěti miliónů, což vůdci zaručovalo věrnost šedesáti procent německé mládeže.

22

Hitlerova mládež měla v sobě pro mladé německé občany mnoho

přitažlivého. Za prvé to byla postava vševědoucího a všemocného otce, Adofa Hitlera, který poskytoval rozsáhlé garance bezpečí v době otřesené pokračující ekonomickou krizí a znovu se vynořujícími obavami z války. Pak to bylo nošení stejnokrojů vojenského stylu, posilování fyzické zdatnosti, vojenská výchova a výcvik, a silný pocit sounáležitosti a přátelství s podobně smýšlející mládeží. Tábory Hitlerovy mládeže často navštěvovali mladí důstojnící wehrmach

Pontonový most postavený ženijním praporem Rudolfa Witziga během

manévrů v roce 1937.

VÁLEČNÉ DÍTĚ u 37


tu (ozbrojených sil), aby její členy inspirovali a vzbudili v nich zájem o armádu a válečnou techniku. Tato indoktrinace a výcvik pomohly zkrátit čas potřebný k transformaci členů Hitlerovy mládeže v německé vojáky, námořníky a letce. Mladí němečtí chlapci a děvčata z Hitlerovy mládeže byli také podrobeni intenzívní rasistické indoktrinaci jak na školách, tak v táborechHitlerjugend. Co si z toho všeho vzal Rudolf, není známo. Avšak zkušenosti Spojenců z druhé světové války v Evropě, kde museli zvláša v posledních měsících války bojovat proti fanatickým německým chlapcům, ukázaly, že ještě na konci války se mnozí mladí Němci této doktríny drželi.

Nic nenasvědčuje tomu, že by byl Rudolf ke vstupu do Hitlerovy

mládežejakkolidonucen.Naopak,stejnějakomiliónymladých vlasteneckých německých chlapců té doby, bez otce a ve snaze zúčastnit se obnovy říše, udělal to pravděpodobně dobrovolně a ochotně. Vojenská služba jeho otce, i když krátká, a služba jeho strýce ve válečném námořnictvu ho nepochybně motivovaly, aby tyto své mužské vzory napodobil. Armáda pro něj představovala budoucnost a Hitlerova mládež mu nabídla okamžitý vstu pdo organizace, jež by ho na vstup do ozbrojených sil jeho vlasti připravila. Navíc vzhledem

2. rota 16. ženijního praporu při přehlídce v Höxteru 20. dubna 1937. Poručík

Rudolf Witzig pochoduje s tasenou šavlí v první řadě. 38 u HITLERŮV VÝSADKÁŘ k nestabilitě, trýznící zemi, byla jeho matka nepochybně ráda, že Rudolf bude v bezpečném prostředí s pevnou strukturou, v němž dominují silné a kladné mužské osobnosti.

Jakmile byl v Hitlerově mládeži, Rudolf rychle prokázal značný vůdcovský talent. Nejprve postoupil do funkce Fähnleinführer,ne- boli velitele hlídky, kdy velel devadesáti mladíkům, a pak Stammführer, velitele roty, kdy velel téměř třem stům.

23

Je nepravděpo

dobné,že byRudolfdosáhltohotostupně úspěšnosti,anižbyse plně neoddal hodnotám a cílům této organizace; vždya jeho povinností bylo vštěpovat tyto hodnoty svým podřízeným.

Z demografického hlediska byl Rudolf Witzig typický kandidát na vstu pdo nacistické strany, která byla ús pěšnější v získávání voličů ze středních vrstev než z vrstev dělnických. Získala víc protestantů než katolíků, víc mužů než žen, víc Němců žijících na venkově a malých městech než obyvatel větších měst, a Němců ze severu a východu než z jihu a západu. A nacistická strana měla zvláštní přitažlivost právě pro mládež.

24

Podle Michaela Katera v roce 1930 vstoupila

do Nacionálně socialistické strany celá polovina německých studentů.

25

Witzig, narozený a vychovaný ve středostavovské protestantské

rodině žijící v malém městě severního Německa, by tedy mohl být vzorovýmadeptemvstupudonacistické strany. A přece jak jeho žena Hanna, tak jeho syn Jürgen trvají na tom, že Rudolf Witzig členem nacistické strany nikdy nebyl. Rozhovory s vojáky, kteří s Witzigem sloužili během války, stejně jako kontrola seznamu členů nacistické strany to potvrzují.

26

Když mu bylo osmnáct, vyspěl Rudolf Witzig v rozvážného mladého muže. Měl i smysl pro humor, rád se zasmál a velice si vážil německého humoristy Victora von Bulow. Měl také rád vtipné slovní hříčky. I když byl „přísný a seriózní,“ zvláša když šlo o ženy a alkohol, miloval sladkosti (zvláša čokoládu) a hudbu a rád zpíval. Byl sportovně založený, rád se pohyboval v přírodě, od hor po moře, a měl rád fyzické výzvy všeho druhu. Byl v každém ohledu skromný, dokázal úsporně vyjádřit několika slovy jakýkoli argument, když se pokoušel někoho o něčem přesvědčit. Byl až přepečlivý ve vystupování a získal si pověst detailního plánovače. A nakonec, i když nebyl tvrdohlavý, uměl trvat na svých názorech. Stručně řečeno, i když měl mnoho rysů charakteristických pro Němce ze severu, byl v každém směru také synem svého otce a měl v sobě mnohem víc než typický Němec ze severu, zvláště pokud jde o toleranci a pozitivní názor na život a události, které ho obklopovaly.

27

VÁLEČNÉ DÍTĚ u 39


FALLSCHIRMJÄGER u

2

FALLSCHIRMJÄGER

V roce 1935 Witzig obdržel středoškolský diplom a vstoupil do Heer

(německé armády) jako Fahnenjunker, neboli důstojnický čekatel.

Bylo mu tehdy devatenáct. V tomtéž roce se služba v německých

ozbrojených silách stala povinnou pro všechny muže. Takže jako

dobrovolník byl Rudolf Witzig výjimkou, protože většina z téměř

osmnácti miliónů vojáků sloužících v ozbrojených silách Třetí říše

za druhé světové války byli odvedenci. Jen poměrně malá část, mezi

jedním a dvěma milióny, byli kariérní vojáci a dobrovolníci.

1

Hitle

rův wehrmacht v meziválečném období měl mnohem vyšší prestiž

než jeho protějšky na Západě. Od Hitlerova nástupu k moci v roce

1933 byla německá armáda považována, a také se sama považovala,

za integrální součást státu a společnosti Třetíříše, a tvořila její druhý

pilíř, vedle nacistické strany. Zvláště po zavedení povinné vojenské

služby byla armáda také považována za podstatnou součást výchov

ného systému. „Formování myslí německé mládeže bylo jednou

z priorit nacistického režimu,“ píše historik druhé světové války

Matthew Parker, „přitom byla jednotlivým stadiím věnována velká

péče – při vstupu do Jungvolku v deseti, do Hitlerovy mládeže ve

čtrnácti, a do wehrmachtu nebo Arbeitsdienstu (pracovní služby)

v osmnácti.

2

Witzig vstoupil do německých branných sil v době velkých poli

tických a vojenských zmatků a nepokojů. 16. března 1935 Adolf Hit

ler znovu veřejně kritizoval Versailleskou smlouvu a vyhlásil zave

dení povinné vojenské služby a zvýšení mírového stavu armády na

36 divizí a 12 armádních sborů. Následující zákon z 21. května 1935

vynesl na světlo luftwaffe, nové německé válečné letectvo, a ustano


vil je jako zvláštní organizaci. Zákon z 21. května také určil pro odvedence jednoroční výcvikové období. To bylo nezbytné, protože scházel dostatek vojáků z povolání. O patnáct měsíců později už rozvoj branných sil umožnil prodloužit povinnou vojenskou službu na dva roky. V říjnu 1937 měla aktivní německá armáda 500 000 – 600 000 mužů ve zbrani a skládala se ze čtyř armádních skupin, 14 armádních sborů a 39 divizí, včetně čtyř divizí motorizované pěchoty a tří tankových (obrněných) divizí. Také bylo k dispozici 29 záložních divizí, jež mohly být v případě mobilizace povolány do služby. Počet záložních divizí postupně vzrůstal, jak byli muži po skončení povinného výcviku uvolňováni z armády.

3

Při odvodu musel Rudolf Witzig, jako všichni němečtí vojáci,

začít svou zákonem danou vojenskou službu touto přísahou: „Skládám při Bohu všemohoucím tuto svatou přísahu: Slavnostně slibuji, že budu prokazovat bezpodmínečnou poslušnost vůdci Německa a jeho lidu, Adolfu Hitlerovi, nejvyššímu veliteli ozbrojených sil, a že jako statečný voják budu připraven kdykoli položit život, abych tuto přísahu splnil.“ Kdyby, třeba v důsledku nějakého opominutí,

Německá letecká škola ve Stendalu, 1938. Výsadkáři cvičí pády při přistání

s padákem.

FALLSCHIRMJÄGER u 41


Německá letecká škola ve Stendalu, 1938. Němečtí výsadkáři ve vzduchu. Všimněte si kožených rukavic k ochraně rukou.

Německá letecká škola ve Stendalu, 1938. Německý výsadkář při seskoku,

v poloze s roztaženýma rukama i nohama. 42 u HITLERŮV VÝSADKÁŘ tuto přísahu nějaký voják nesložil, pohlíželo se na něj stejně, jako kdyby přísahal. Tato přísaha byla také považována za souhlas se zakladní zákonnou povinností.

4

Dokonce ikdyžužbylozřejmé,mno-

hem později během války, že Německo nemůže zvítězit, bojovala velká většina jeho vojáků, námořníků a letců dál, vázána svou přísahou Adolfu Hitlerovi a Německu, aby v boji pokračovala a obětovala své životy.

Jedna ze změn, ze kterých měl Rudolf Witzig v budoucnu mít přímý prospěch, byl mohutný program výstavby, který začal v roce 1935, aby bylo možné poskytnout ubytování vzrůstajícímu počtu útvarů aktivní armády. V důsledku tohoto plánu byl v následujících dvou letech postaven velký počet kasáren z cihel a kamene, určených k ubytování praporu nebo pluku. Vnitřní výcviková zařízení a dílny byly výborně vybavené a střelnice pro ruční zbraně stejně jako otevřené prostory a zalesněné plochy pro manévry byly obvykle umístěny jen několik kilometrů od kasáren. Také ubytování ve velkých výcvikových prostorech bylo vylepšeno a rozšířeno.

5

Na foto

grafiích z tohoto období je zachycen Witzig, jak si čte v útulném, bya spartánském kasárenském pokoji.

V době, kdy vstoupil do německé armády, existovaly třimožnosti, jak se stát důstojníkem. Za prvé, nevycvičení dobrovolníci, jako byl Witzig, obvykle šestnácti nebo sedmnáctiletí, se zapisovali na neomezenou dobu a vstupovali do armády jako důstojničtí čekatelé, po předchozích zkouškách ve výběrovém středisku pro budoucí armádní důstojníky a poddůstojníky. Druhou cestu používali odvedenci, kteří již sloužili, bylo jim méně než osmadvacet let a podali si žádost o důstojnickou kariéru. Ti byli svými veliteli pluku nebo samostatného praporu nejdřív vyčleněni jako záložní důstojničtíuchazeči, nebo, když už dosáhli poddůstojnické hodnosti, jako důstojničtí čekatelé. Do jejich záznamů byla přičiněna poznámka, že mají v úmyslu stát se kariérními důstojníky. Po absovování jednoho z kursů důstojnických čekatelů pak byli přijati jako aktivní důstojníci, napřed ale museli navštěvovat kurs pro záložní důstojnické uchazeče, pokud ještě nedosáhli poddůstojnické hodnosti. Konečně, profesionální poddůstojníci mohli, po přinejmenším dvou měsících služby v poli, být jmenováni důstojnickými čekateli a posláni do příslušného kursu.

6

Witzigova cesta k důstojnické hodnosti byla v německých

ozbrojených silách osvědčená a spolehlivá a použila ji většina z kariérních důstojníků. Potřeby rychle mohutnějících německých ozbrojených sil si vynucovaly velký příliv nových důstojníků a poddůstoj

FALLSCHIRMJÄGER u 43


níků pro velitelské sbory nových formací. 4 000 důstojníků z povolání z roku 1933 vzrostlo do roku 1939 na 24 000 a úměrně se zvýšil i počet záložních důstojníků.

7

První fáze Witzigova výcviku jako budoucího důstojníka trvala deset měsíců a byla zaměřena na nové dobrovolnické uchazeče o důstojnickou dráhu. Byla rozdělena na dvě části: čtyři měsíce základního výcviku následovalo šest měsíců poddůstojnického výcviku ve škole pro uchazeče o důstojnickou hodnost. První část se odehrávala ve výcvikovém zařízení, druhá v armádní školepro poddůstojníky. Zdá se, že Witzig absolvoval jak základní, tak poddůstojnický výcvik v 16. ženijním praporu 3. motorizovaného sboru v Höxteru. Jako ve většině armád byl počáteční vojenský výcvik dlouhý, náročný a realistický. Na rozdíl od některých armád totižzákladní výcvikvněmeckých branných silách usiloval o co nejvěrnější kopírování bojových podmínek. Rekruti jako Witzig cvičili dnem i nocí, za pěkného počasí i v dešti. Základní výcvik byl nebezpečný, protože se rutinně prováděly ostré střelby, aby byly bojové podmínky simulovány co nejrealističtěji. Vojáci byli často zraněni nebo i zabiti a německá armáda tolerovala jednoprocentní úmrtnostjakonezbytnou cenu za ušetření většího počtu životů později na bojišti. Výcvik byl progresívnía pečlivý a každý voják se musel naučit zastat nejen funkcisvou, ale i svého nadřízeného. Jídla byl dostatek, i když ne vždy chutného, a většina vojáků rychle přibývala na váze a vypracovala si svaly. Velký důraz byl kladen na osobní hygienu a čistotu a nekompromisně se vynucovala disciplína.Když základní výcvikskončil,vojáci jako Rudolf Witzig si vytvořili pevné pouto se svými druhy, získali smysl pro skupinovou identitu a pocit, že jsou příslušníky opravdu mocné armády.

8

Witzig na fotografiích z tohoto období cvičí s ostatními

vojáky, pochoduje s plnou polní, cvičí se ve střelbě z pušky, kulometu, v práci s výbušninami, s plamenometem, jízdě na koni, na motocyklu a ve stavbě mostů. Na mnoha z těchto fotografií, zvláša na těch s přáteli, se usmívá.

Veškerý výcvik v německé armádě kladl důraz na individuální vůdcovství, iniciativu a na taktiku zaměřenou na daný úkol. Na velitelích se vyžadovalo, aby svým podřízeným vydávali stručné, nikoli detailní rozkazy, a aby jejich provedení ponechávali na uvážení a zkušenosti těchto podřízených. Takový přístup umožňoval maximální flexibilitu a dával co největší prostor iniciativě. „Nižší důstojníci se neučili prostá ‚školská‘ řešení problémů, se kterými se mohli setkat, ale místo toho se učili samostatně myslet,“ píší Stephen 44 u HITLERŮV VÝSADKÁŘ



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist