načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Historie chemického vojska (1919 - 2009) - Vladimír Kubánek

Historie chemického vojska (1919 - 2009)

Elektronická kniha: Historie chemického vojska (1919 - 2009)
Autor:

Doposud nevyšla kniha, která by komplexně popsala vznik a vývoj „plynové služby“ a následně „chemického vojska.“ Autor, který sloužil v armádě jako chemik u elitní 1. tankové ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  135
+
-
4,5
bo za nákup

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Tribun EU
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 307
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-263-0148-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Doposud nevyšla kniha, která by komplexně popsala vznik a vývoj „plynové služby“ a následně „chemického vojska.“ Autor, který sloužil v armádě jako chemik u elitní 1. tankové divize, se pokusil tuto skutečnost napravit. Výchozím zdrojem informací byly chemické sborníky vydané před rokem 1989, které byly v některých kapitolách poplatné době, ale faktografické údaje jim však nelze upřít, i když ne všechny jsou přesné. Autor při zpracování knihy oslovil přes 60 bývalých chemiků, kteří větší či menší měrou přispěli k doplnění a upřesnění údajů (např. gen. M. Budský, plk. D. Koníček, plk. M. Zeman, pplk. F. Vorálek, prof. Ing. J. Matoušek, DrSc., pplk. Dr. P. Minařík, CSc. - Vojenský ústrední archiv – Praha aj.). V knize jsou uvedena v maximální míře jména vojenských chemiků, kteří se na budování plynové služby a chemického vojska významnou měrou podíleli nebo působili v různých chemických funkcích v Československé armádě, ČSLA, AČR a ASR. Mimo jiné obsahuje fotografie a životopis velitele ZBP a NCHV brig. gen. Oskara SCHREIBERA (STARKOČE), genmjr. Františka JAROLÍMA, genmjr. Ludvíka ONDRŮJE, genmjr. Jána FRANKA, genmjr. Ervína ĽAHKÉHO, genmjr. Miroslava BUDSKÉHO, genmjr. Josefa ČERNÉHO a plk. gšt. Františka KOZÁKA.

Zařazeno v kategoriích
Vladimír Kubánek - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Historie chemického vojska

(1919 – 2009)

Vydáno k 90. výročí chemického vojska AČR a k 60. výročí

chemického vojska ASR

História chemického vojska

История химических войск

Geschichte der chemischen Truppen

History of the Chemical Corps

ARS 17

vz. 35

M-52

AČR

M-10M

ASR

Zpracoval a napsal: Ing. V. Kubánek (pplk. v. v.)

Tribun EU


Historie chemického vojska

Vladimír Kubánek

Plakety vydané k výročí založení chemického vojska

K 35. výročí (ČSLA)


Slovo autora

Vážení bývalí kolegové, vážení čtenáři!

Dostala se Vám do ruky kniha „Historii chemického vojska,“ ve které jsem se

snažil maximálně ukázat dobu a okolnosti vzniku plynové služby a následně

chemického vojska, a to v kontextu tehdejší doby.

Doba a okolnosti vzniku plynové služby a následně c hemického vojska, a další

jejich rozvoj jsou dobře popsány ve sbornících chemického vojska:

- I. Historie chemického vojska - mimořádný Sborník chemického vojska vydaný u

příležitosti 20. výročí založení vojska v roce 1970,

- II. Historie chemického vojska v šedesátých a sedmdesátých letech 1960 - 1980

vydaná k 35. výročí vzniku vojska v roce 1985,

- III. Bojové tradice chemického vojska vydané k 40. výročí v roce 1990.

- IV. Chemické vojsko v letech 1989 – 1999.

Uvedené sborníky byly v některých kapitolách poplatné době, ale faktografické

údaje jim však nelze popřít. První dva sborníky se zachovaly jen v desítkách

exemplářů, a tedy nejsou veřejnosti přístupné. Proto byla zpracována tato publikace,

ve které byla snaha uceleně ukázat vývoj od plynové služby až po současný stav

chemického vojska, a v maximální míře vzpomenout jména vojenských chemiků,

kteří se na budování plynové služby a chemického vojska významnou měrou podíleli, nebo působili v různých chemických funkcích v Československé armádě, ČSLA, AČR

a ASR.

Vědomě jsem v textu použil z výše uvedených sborníků řadu odstavců bez

úpravy, a to z úcty k našim předchůdcům, kteří těmto sborníkům věnovali značnou

energii, rovněž abych zachoval určitou kontinuitu s uvedenými sborníky. Ke zlepšení

přehlednosti textu je vynechán titul absolventů vysokých škol jmenovaných

příslušníků chemického vojska ČSLA, AČR a ASR. K tomu je třeba podotknout, že

již od funkce NCHS pluku bylo na vyšších funkcích předepsáno vysokoškolské

vzdělání a mnozí jej dosáhli.

Vzhledem k tomu, že se v textu objevují především jména vojáků z povolání, není

v textu uváděna poslední nejvyšší dosažená hodnost ve vojenské kariéře, ale

dosažená hodnost v popisované době. Díky skutečnosti, že řada pamětníků již není

mezi námi, mohlo dojít k některým chybám a nepřesnostem, za což se omlouvám. Byla však maximální snaha se něčeho podobného vyvarovat.

K doplnění chybějících informací jsem oslovil více jak padesát bývalých

příslušníků chemického vojska, kteří se menším, či větším způsobem podíleli na

doplnění a upřesnění informací, za což jim děkuji (seznam uveden na závěr knihy).

Především pak děkuji za podnětné připomínky a doplnění generálovi a důstojníkům

ve výslužbě g enmjr. Ing. M. Budskému, plk. Ing. D. Koníčkovi, CSc., plk. gšt. Ing. F. Kozákovi, plk. prof. Ing. J. Matouškovi, DrSc., pplk. prof. Ing. E. Halámkovi, CSc., plk. Ing. V. Trtílkovi, plk. Ing. J. Vlasákovi, plk. Ing. Miroslavu Zabadalovi, CSc., plk. Ing. P. Roubínovi, CSc., plk. Ing. M. Tomkovi, plk. Ing. J. Ryšavému, pplk. Ing. Karolu Milanovi, pplk. Ing. F. Vorálkovi, mjr. Ing. J. Koudelkovi a plk. Ing. J. Soukupovi.

Doufám, že jsem dal svým bývalým kolegům ve zbrani knihu, která jim připomene

dobu v uniformě, ale především jména bývalých kolegů, jména nadřízených a

podřízených (celkem přes tisíc jmen) a také civilistům přiblížil skvělé chemické vojsko

této země.


Kniha vznikla v relativně krátké době shodou řady šťastných okolností. Stála mě

mnoho úsilí a energie, rovněž i nemalé osobní výdaje, proto doufám, že bude mít

kladný ohlas, za což předem děkuji.

Kritikům, zvláště těm, co nic nenapsali a do této knihy nepřispěli, mám vzkaz:

„Měli jste možnost a stále máte možnost - k 100. výročí!“ a rovněž citát: „R aději

živé chyby než mrtvou dokonalost“ (Georges Duhamel).

Dne 18. prosince 2009, Slaný Ing. V. Kubánek (pplk. v. v.)

Historie emblémů chemického vojska

Po vzniku CHV se používal pro označení příslušníků chemického

vojska emblém „kolečko se šipkou,“ což byl původně znak

prvorepublikové "obrněné vozby". Vzhledem k tomu, že byl pro tankové

vojsko zaveden obrázek tanku (postupně ve dvou variantách), již zbylý a

nepotřebný emblém byl využit pro chemické vojsko. Různí lidé

nechápali, co to znamená a protože se takto podobně na mapách

zaznamenávaly plamenomety (resp. ohňomety), taky se to spojovalo s

tímto vysvětlením. Protože byl pocit, že je třeba zavést nový symbol, byla v roce

1969 vypsána soutěž na nový emblém, kde byly předloženy různé "šílenosti," jako

např. OT a nad ním atomový hřib aj. Tehdy plk. Doc. Ing. J. Matoušek,

DrSc., který již dříve vyhrál řadu soutěží na různé

podnikové znaky, poslal do soutěže emblém s ideovým i

technickým zdůvodněním a soutěž vyhrál. Podle tohoto

návrhu (viz autentický návrh) byl vytvořen klopový znak

(viz obrázek).

Emblém vyjadřuje základní poslání chemického

vojska. Ochrana před jadernými a chemickými zbraněmi je

symbolizována paprsky alfa, beta a gama v elektromagnetickém poli, vepsanými do

stylizovaného nejznámějšího chemického vzorce - benzenového jádra.

K tomu plk. prof. Ing. J. Matoušek, DrSc. vzpomíná:

„K zavedení muselo dojít v r. 1970, možná na jaře 1971,

protože když jsem byl někdy v květnu 1971 na Hradě, prezident

- generál Svoboda na to hleděl se značným překvapením,

protože si toho znaku zřejmě všiml poprvé až na mně, takže si

vzpomínám, že se mne ptal, jakému vojsku patří ten znak, který

jej velmi zaujal. Vzpomínám si, že jsme stáli kolem gen.

Svobody v úzkém kruhu, mj. také s tehdejším plk. Havalou,

velitelem Slánské 1. td a pozdějším náčelníkem VVŠ PV ve

Vyškově, protože se s námi natáčel film k 20. výročí vzniku VTA (VA).“

Emblém chemiků ASR vytvořil p plk. Ing. Karol Milan

(náčelník 2 . (3.) radiační střediska v letech

1982 – 2001).

V pozadí benzenové jádro vyjadřuje symbol

chemie, v popředí oběh dvou elektronů a jádro

vyjadřují radioaktivitu.


Obsah

Před mluva 7

Úvod 8

Jak to začalo 11

Vývoj v meziválečném období (1919 - 1939) 16

Vznik a vývoj řídících orgánů plynové služby 18

Vznik výkonných složek plynové služby 21

Vojenský chemický výzkum 24

Příprava specialistů "plynové služby" 28

Organizace ochrany proti BOL ve vojenském letectvu 29

Materiální vybavení, výzkum, vývoj a výroba 30

Ochranné prostředky 30

Detekční prostředky BOL 41

Prostředky asanace (odmořování) 42

Chemické vyzbrojování 44

Chemické závody vyrábějící BOL 48

Sklady BOL 52

Spolupráce se Sovětským svazem 54

Civilní protiletecká ochrana 54

Výstavba chemických jednotek 58

Závěr 62 Válečné období (1940 – 1945) 63

Československé jednotky v zahraničí 63

Slovenské jednotky (Vojenská továrna č. 5) 68

Vládní vojsko na území Protektorátu Čechy a Morava 69

Použití BOL v 2. světové válce 70 Poválečné období (1945 - 1949) 72

Úvahy o organizaci ZBP (chemického vojska) 73

Vznik a vývoj řídících orgánů ZBP 77

Obnovení činnosti VTLÚ 80

Obnovení činnosti VCHÚ 80

Obnovení činnosti Vojenské továrny 5 (VT-5) 81

Obnovení činnosti Učiliště ZBP 82

Vznik Výcvikového praporu ZBP 85

"Vznik" divizních chemických jednotek 85

Materiálně-technické zabezpečení, výzkum a výroba 86

Civilní ochrana 89 Chemické vojsko Československa (1950 - 1992) 89

Řídící orgány chemického vojska 89

Velitelství chemického vojska MNO, sborů, okruhů a armád 89

Ří dící orgány vševojskových divizí a pluků 117

Ří dící orgány u letectva a PVOS 123

Vznik a vývoj Civilní obrany – působení chemiků v CO 127

Vznik a vývoj chemických jednotek a útvarů 130

Chemické útvary MNO a svazů 130

Chemické jednotky a útvary vševojskových divizí 132

Chemické jednotky vševojskových pluků 138

Chemické jednotky u letectva a PVOS 143

Chemické útvary u Civilní obrany 145

Výcvik chemických jednotek 145

Výcvik vševojskových a vojskových jednotek 157

Chemické materiálně-technické zabezpečení 158

Ochranné prostředky 161

Prostředky radiačního a chemického průzkum 165

Prostředky dekontaminace 169

Plamenomety a zápalné lahve 180

Zadýmovací prostředky 182

Další prostředky 183

Opravárenství 183

Vojenský chemický výzkum a vývoj 184

Chemické vojsko České republiky (1993 – 2009) 194

Řídící orgány chemického vojska 195

Chemické útvary a jednotky 199

Historie týlových zařízení chemického vojska 200

Zbrojnice 20 (Olomouc) 200

Zbrojnice 21 (Zemianské Kostoľany) 206

22. chemická základna 211

Okruhové (armádní) chemické sklady 211

Historie chemických útvarů MNO a svazů 216

Období 1949 - 1977 216

Výcvikový prapor ZBP (Olomouc) 216

Prapor ZBP 101 (Jaroměř) 219

105. plamenometný prapor (Liberec) 220

99. prapor odmořování terénu (Trutnov) 225

98. prapor odmořování terénu (Liberec) 225

1. brigáda chemické ochrany (Trutnov) 226

Období 1977 – 2008 228

103. prapor chemické ochrany (Liberec) 228

105. prapor chemické ochrany (Jaroměř) 229

113. rota radiačního a chemického průzkumu (Liberec) 229

102. brigáda chemické ochrany (Liberec) 230

9. rota chemické ochrany (Liberec) 235

3. brigáda chemické ochrany (Rimavská Sobota) 237

Historie radiačních středisek 238

Budování a rozvoj školské základny 247

Operační zasazení jednotek chemického vojska 280

Únia priateľov vojenských chemikov 288

Hodnocení chemického vojska arm. gen. Vackem 290

Závěr 290

Literatura (zdroje) 291

Přílo hy 293

Příloha č. 1 Výpis z TP č. 6/11 a 6/33 Chemická četa (td, mech. d) 1951 293

Příloha č. 2 Výpis z TP č. 12/1: Rota chemické ochrany msd/td 1958 293

Příloha č. 3 Četa protichemické ochrany pěšího pluku, TP čís. 4/23, 1951 294

Příloha č. 4 Výpis z TP čís. 6/11: motostřelecký pluk (1958) 294

Příloha č. 5 Rota chemické ochrany msp na BVP/tp, TP čís. 2029, 1975 295

Příloha č. 6 Plánované počty a organizace 102. bcho (od 1. 9. 1977) 295

Příloha č. 7 Plánované počty a org. 103 a 105. prcho a 113. rrchpz (od 1. 9. 1977) 296

Příloha č. 8 Přehled důst., prap., abs. a o. z. působících na RS MNO 297

Příloha č. 9 Přehled důstojníků a praporčíků působících na 4. RS (3. RS) 298

Příloha č. 10 Přehled důstojníků a praporčíků působících na 2. RS (VVO) 298

Příloha č. 11 Absolventi Vojenské akademie chemické ochrany S. K. Timošenka 298

Příloha č. 12 Absolventi studia na VA KG Praha 298

Příloha č. 13 Absolventi studia na VTA, VAAZ a VA Brno 299

Příloha č. 14 Absolventi studia na VVŠ PV Vyškov 302

Příloha č. 15 Vybrané chemické značky používané na mapách 304

Příloha č. 16 Fotografie veteránů chemického vojska 305

Motto: „Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má

pocit, že s ní ten lepší svět odchází.“

Karel Čapek

Předmluva

Po skončení 1. světové války a vzniku Československa se začala formovat

Československá armáda. Politické vedení státu a vedení nové čs. armády došlo

velmi brzy k závěru, že jsou v našem sousedství státy, které mají s použitím bojových otravných látek z doby 1. světové války zkušenosti a ignorují mezinárodní úmluvy pokračováním jejich vývoje a zaváděním do výzbroje. Proto byla již od počátku

věnována pozornost budování československých vojenských řídících a výkonných

orgánů a prostředků k ochraně před těmito zbraněmi.

A

Výsledkem této snahy bylo, že

15. září 1919 Hlavní štáb čs. armády svým výnosem čj. 20944/org. z 5. července

1919 ustanovil Referát pro plynovou službu. Ten působil jako součást Strojního

oddělení Vojenského technického a dopravního odboru MNO.

Referát pro plynovou službu byl prokazatelně prvním řídícím orgánem plynové

služby v naší Československé armádě s ú kolem řešit vybavení vojsk potřebným

plynovým materiálem, vydávat směrnice a předpisy pro jeho používání a ošetřování,

a tak bylo umožněno rozvíjet v dalších letech opatření k rozvoji protichemické,

později protibiologické a protiradiační ochraně našich vojsk, a to až do současné

doby. To byl základní důvod k ustanovení Dne chemického vojska Armády České

republiky, který připadl na 15. září roku 2009 a let následujících.

Záhy na to vznikly i výkonné složky. Jako první vzniklo 15. října 1919 Plynové

oddělení u 1. strojní setniny v Praze. Dalším významným mezníkem je 1. říjen 1949,

kdy na základě č.j. 6000 Taj. hl. st./4. odděl. 1949 MNO bylo nařízeno vytvořit

samostatný druh vojska – „vojsko zvláštních bojových prostředků,“ které bylo od

1. 1. 1950 přejmenováno na „chemické vojsko“.

Od doby vzniku plynové služby uběhlo dlouhých 90 let a od vzniku chemického

vojska 60 let. Zatímco se veteránům, kteří pamatují dobu, kdy se chemické vojsko

učilo stát na vlastních nohách zdá, že to bylo nedávno, mladším důstojníkům a

praporčíkům se část tohoto období jeví pravděpodobně jako velmi vzdálená

prehistorie. Tuto dobu a používanou techniku popisují zmíněné sborníky, ale i dílčím

způsobem knihy: V. Marek: Stopy u ŠATT-AL-ARAB z působení československých

chemiků v Kuvajtu a Iráku, J. Kmenta, J. Valo, P. Želinský: Pouštní horečka (1999),

V. Pitschmann: Historie chemické války či Boj ohněm, dýmem a jedy, J. Kohoutek:

Prostředky pro ochranu proti zbraním hromadného a chemickému nebezpečí (2005),

V. Novák: Armáda v Liberci a Libereckém kraji (2008), V. Kubánek: Historie ZHN a

chemického vojska (2008), J. Matoušek, I. Urban, P. Linhart - CBRN: Detekce a

monitorování - Fyzická ochrana – Dekontaminace (2008).

Kniha, kterou držíte v ruce je dalším příspěvkem, který má ukázat kontinuitu

vývoje chemického vojska od roku 1919 až do roku 2009. Je věnována tisícovkám

absolventů VKVŠ, poddůstojníků a vojínů chemických odborností, kterým jsme veleli,

a rovněž vojákům z povolání - generálům, důstojníkům a praporčíkům, kteří měli na

budování chemického vojska zásadní osobní podíl a často mu věnovali celý aktivní

život.

A

V následujících období se bojové plyny ještě nějakou dobu, tj. do roku 1950, nazývaly

„Zvláštní bojové prostředky“ (ZBP).


8

Úvod

V historii vždy se vznikem nových zbraní byla přijímána opatření k eliminaci jejich

účinků (tankancéřová pěst, plyn-maska). Myšlenka použití otravných látek v

1. světové válce vedla k vzniku nových útočných jednotek "gasbataillonů"

(plynových praporů) a jejich použití ke vzniku funkce „plynový důstojník“ a v dalším vývoji ke vzniku chemiků, chemických jednotek určených k snížení následků použití

chemických zbraní a nakonec k vzniku chemického vojska.

Na samých počátcích v ochraně osob před účinky BOL se nedalo o nějakém

speciálním materiálním vybavení hovořit. Ochrana proti dusivým látkám spočívala

v primitivních rouškách (až později byly zavedeny masky s uhlíkovými filtry), ve

včasném varování (údery na nábojnici) a rychlém opuštění zamořeného prostoru.

Proti zpuchýřujícím látkám ochrana prakticky nebyla. Úloha tehdejších „plynových

důstojníků“ byla především ve školení vojáků a zevšeobecňování poznatků.

Mezi dvěma válkami v 30. letech řada států buduje svůj útočný chemický

potenciál (Německo, Francie, Itálie, USA, Polsko, Sovětský svaz, Československo

aj.) zaváděním výroby BOL, budováním chemických útočných jednotek, ale i

jednotek určených k asanaci (odmoření) terénu a průzkumu. V oblasti chemického

vyzbrojování a ochrany vojsk největší úsilí bylo vynaloženo v Německu a

v Sovětském svazu. Ostatní státy včetně Československa za těmito státy znatelně

zaostávaly.

Za druhé světové války situace v ochraně jednotek oproti 1. světové válce nebyla

jiná. Vojska všech bojujících stran byla vybavena jen poměrně kvalitními maskami a

pouze specialisté měli izolační opryžované oděvy. Z ostatního materiálu to byl ruční

rozstřikovač, lopatka, vědro, chlorové vápno a pár speciálních vozidel. Příslušníci chemických jednotek v této době plní především úkoly dýmování, účastní se bojů jako plamenometčíci.

Po druhé světové válce nastává rozvoj chemického vojska zvláště ve východním

bloku, protože Sovětský svaz kladl velký důraz na odstraňování následků použití

ZHN. Také v bývalé ČSLA byla této oblasti věnována značná pozornost, což se odrazilo v materiálním vybavení všech jednotek (přístroje RCHPz, ochranné prostředky, prostředky speciální očisty aj.), ve výcviku a budování jednotek a útvarů

chemického vojska.

Postupně byly budovány chemické čety, roty, prapory různého určení a brigáda

chemické ochrany. Vojenské školství pro tyto jednotky a další funkce u chemického

vojska přes počáteční obtíže zabezpečilo dostatečné množství kvalifikovaných lidí se

středním a vysokoškolským vzděláním, což jak se ukázalo, není ve všech armádách

samozřejmostí.

Postupně v průběhu desetiletí jsou zaváděny nejmodernější prostředky speciální

očisty osob a BT, radiačního a chemického průzkum. Např. v 70. letech bylo v rámci

materiálové tř. 07 (chemický materiál) zavedeno 40 nových druhů chemické techniky

a materiálu. V řadě případů šlo o zavedení novelizovaných, modernizovaných typů

techniky a materiálu (např. dozimetr krystalový DK-60 → D K-70, dílna chemického zbrojíře DCHZ-60 → D CHZ-72, automobil rozstřikovací ARS-12DC → A RS-12M apod.). Rozhodujícím způsobem úroveň chemického vojska ovlivnilo zavedení nových vozidel radiačního a chemického průzkumu - B RDM-2 rch, UAZ-469 CH, vozidel speciální očisty BT - ARS-12M (aut. rozstřikovací modernizovaný), TZ-74 (teplovzdušné zařízení) a P MP-79 (polní mechanizovaná prádelna).

Zavedením moderních prostředků a techniky chemického vojska se dostalo

Československé chemické vojsko na "světovou špičku" v ochraně proti ZHN. Bylo


9

to zúročení práce a úsilí správy chemického vojska (SCHV), výzkumníků,

opravárenských a výrobních závodů.

Že Československé chemické vojsko svým materiálním vybavením, znalostmi,

výcvikem a profesionalitou je světovou špičkou a prakticky nemá konkurenci, se v

plné míře ukázalo po změně společenských poměrů a po účasti chemických jednotek

ve válce v Perském zálivu. Ve své vzpomínkové knize americký generál Norman

Schwarzkopf, velitel operace Pouštní bouře, uvádí:

„Československá protichemická jednotka v Perském zálivu prokázala nejen

vysoké morální kvality, ale i neobyčejnou odbornou připravenost...“

Ukázalo se, že i stará vozidla ARS-12M s POR-69 a zařízení MK S jsou jedinečná

a nenahraditelná, protože ve vybavení US-Army takové prostředky nebyly, nebo jen

v minimálním počtu. I pojízdná automobilní laboratoř AL-1 se ukázala velmi funkční a

po válce byla na žádost USA dopravena i s personálem a dalšími experty v čele s

prof. Emilem Halámkem ke zkouškám do USA. V amerických armádních

chemických laboratořích v Aberdeenu proběhly náročné polní testy nejen automobilní

laboratoře A L-1, ale také přenosné laboratoře P CHL-90, chemického průkazníku

CHP-71, automatického signalizátoru otravných látek GSP-11 a biosenzoru pro

detekci nervově paralytických látek Detehit.

A

Z koušky prokázaly spolehlivost

techniky, její vysokou citlivost a selektivitu.

Vysokého uznání naší analytické chemii otravných látek se dostalo na semináři

NATO, který v roce 1996 organizoval Vojenský technický ústav ochrany v Brně ve

spolupráci s americkou vojenskou laboratoří AMC-TL k problematice ničení

nahromaděných zásob chemických zbraní. Vedoucí americké delegace - zástupce náměstka ministra obrany Spojených států pro otázky chemických a biologických

zbraní Theodore Prociv na tiskové konferenci konané u příležitosti semináře k tomu řekl: „Armáda České republiky má velmi dobrou analytickou chemii otravných látek, špičkové detekční zařízení ověřené v Perském zálivu a na vysoké úrovni

připravené odborníky chemického vojska, jakých je ve světě málo.”

Chemické jednotky se v dalších letech zúčastnily aliančních a koaličních operací

v Bosně a Hercegovině, Kosovu a Kuvajtu. Nasazeny byly také při ochraně

olympijských her v Řecku a Summitu NATO v Turecku.

Od roku 1919 až do dnešních dnů se na rozvoji plynové služby a následně

chemického vojska podílely tisíce vojenských chemiků, výzkumníků a učitelů. V

chemickém vojsku vyrostlo mnoho významných osobností, které se dobře uplatnily

jak v armádě, tak i v chemickém průmyslu a ve státní správě. Po změně

společenských poměrů se dobře uplatnily rovněž v soukromých firmách.

V předválečných letech to byl pplk. gšt. František Hrubiš, škpt. dr. ing. Viktor

Ettel pozdější akademik, mjr. tech. zbroj. Jaroslav Lažanský aj.

V době druhé světové války se řada z nich účastnila odboje, přičemž za tuto

činnost byli někteří popraveni (pplk. Zbyněk Dienstbier, škpt. František Kalous,

škpt. Karel Hloubil, šprap. Čeněk Sedláček, plk. tech. zbroj. Karel Mareš) a další

skončili v koncentračním táboře (škpt. Pokorný, kpt. Kraus, por. Tomšů, prap.

Nesyta aj.) Řada vojenských chemiků se podílela na osvobození Československa

účastí v bojích jak na západní (por. Josef Souček), tak na východní frontě (podpor.

Konstantin Hūbner) a v době SNP (kpt. Adolf Weinhold, škpt. Dienstbier, por.

Jan Tatarka, por. Ladislav Melzer, por. Rudolf Kolník, Michal Codál, Jan

A

DE TEHIT: individuální detektor nervověaralytických látek (NPL) s charakterem

vizuálního-kolorimetrického biosenzoru, využívající stabilizovaný a imobilizovaný specifický

enzym acetylcholinesterasu.


10

Janoška, Josef Janoška, Štefan Janoška, Karol Karak, Julius Kolodzej, Josef

Michna, Josef Pagáč, Julius Petrok aj.), přičemž p odpor. Konstantin Hūbner a

kpt. Adolf Weinhold v bojích za naši svobodu položili život.

V poválečných letech se na budování chemického vojska (materiálně-technickém

zabezpečení, výzkumu, výcviku a školství) podílely řady a řady chemiků, jejichž

jména jsou vzpomenuta v jednotlivých kapitolách publikace. Za všechny: genmjr.

František Jarolím, genmjr. Ludvík Ondrůj, genmjr. Ján Franko, plk. František

Kleštinec, pplk. Štefan Hromada, plk. Miloš Zeman, plk. Bořivoj Stanislav, plk.

Alois Vaňkovský, p lk. Jiří Matoušek aj.

Řada bývalých chemiků se prosadila i ve velitelských funkcích po změně čísla

vojenské odbornosti (ČVO). Celý národ poznal z televize generála Petra Voznicu,

který ze svého velitelského stanoviště v Olomouci řídil záchranné práce při

katastrofální povodni v roce 1997 a stal se skutečnou osobností roku. Po odchodu do

zálohy zastupoval českou republiku jako velvyslanec v Litvě a v Iráku. Rektorem

Vojenské akademie v Brně byl p lukovník Karel Kotek, který před lety získával

zkušenosti v důležitých velitelských funkcích u brigády chemické ochrany v Liberci.

Někdejší náčelník Generálního štábu Armády Slovenské republiky generál Jozef

Tuchyňa svoji životní dráhu vojáka z povolání začínal rovněž u chemického vojska.

Jeho růst ve velitelských funkcích začínal u praporu chemické ochrany v

Topoľčanech. Rovněž někdejší náčelník Kádrové správy MNO generálporučík

Vojtech Brčka začínal u chemického vojska, kde zastával významné funkce.

Velitel 1. výcvikové a mobilizační základny chemického vojska podplukovník

Vlastimil Čadílek se v roce 1999 stal ředitelem kanceláře náčelníka Generálního

štábu Armády České republiky. Doc. Ing. Petr VOZNICA, CSc. (generálmajor v záloze) Narozen: 7. listopad 1954 v Karviné

Průběh vojenské kariéry:

1977 - 1994 velitelské, štábní a pedagogické funkce v Armádě České

(Československé) republiky

1994 - 1996 zástupce velitele 2. armádního sboru, Olomouc

Leden - září 1997 velitel 2. armádního sboru, Olomouc

Říjen 1997 - 1999 velitel Sil územní obrany AČR, Tábor

2000 - červen 2001 vrchní ředitel Sekce obranného plánování,

Ministerstvo obrany ČR, Praha

Představitel ČR v Senior Resource Board, NATO, Brusel

30. 6. 2001 ukončil služební poměr v AČR

Průběh diplomatické kariéry

1. 7. 2 001 vstoupil do diplomatických služeb, MZV ČR, Praha

27. 9. 2001 - 18. 8. 2005 mimořádný a zplnomocněný velvyslanec ČR, Litevská republika

27. 9. 2001 - 9. 9. 2002 vedoucí Kontaktního velvyslanectví NATO pro Litevskou republiku

19. 8. 2005 - mimořádný a zplnomocněný velvyslanec ČR, Irácká republika

Vzdělání:

1969 - 1973 Střední průmyslová škola chemická, Ostrava

1973 - 1977 Vysoká vojenská škola pozemního vojska; vojenská chemie (ing.), Vyškov

1985 - 1987 Vojenská akademie, postgraduální studium; vojenská chemie, Brno

1982 - 1987 Vojenská akademie, externí vědecká příprava; operační umění a taktika (CSc.)

1994 Vojenská akademie, kurz důstojníků GŠ; strategie a operační umění, Brno

1996 Royal College of Defence Studies; strategie, mezinárodní vztahy a politika, Londýn

1998 Naval Postgraduate School, Defense Resource Management Institute; plánování

zdrojů státu pro oblast obrany a bezpečnosti, Monterey, USA


11

1999 Marshall Centre; kurz pro vysoké představitele státní správy, Garmisch-Partenkirchen,

SRN

2001 Vysoká vojenská škola pozemního vojska; krizový management, habilitační řízení

(Doc.), Vyškov na Moravě

1998 jmenován Čestným profesorem, FEMI (Federal Emergency Management Institute),

Washington, USA

2003 jmenován Čestným členem, Ústav strategických studií, Vojenská akademie, Brno

Vyznamenání: Za zásluhy I. Stupně, Záslužný kříž MO ČR I. Stupně, Za zásluhy (Litevská

republika) a dalších 18 státních a rezortních medailí a vyznamenání.

Jak to začalo

Po zahájení 1. světové války v létě 1914 válečné operace poměrně brzy uvízly

prakticky na všech frontách v blátě zákopů. Válka se zvrhla ve statickou a poziční.

Linie zákopů se přes velké úsilí bojujících stran posouvaly max. o stovky metrů.

Zákopy plné bláta a vyčkávajících jednotek byly ideálním místem pro vstup nového

bojového prostředku na frontu - skutečných smrtících bojových chemických látek.

Když pomineme používání dráždivých látek na začátku 1. světové války

Francouzi a Němci bez valného úspěchu, tak za zahájení novodobé

chemické války můžeme označit den 2 2. dubna 1915, kdy byl ve velkém

množství použit smrtící chlor v úseku Bixschoote – Langemark, severně od

Ypres, i když nelze opomenout datum 31. ledna 1915, kdy byl slzný plyn

poprvé použit na východní frontě ve velkém množství. V bitvě u osady

Bolimów (50 km na západ od Varšavy) bylo vystřeleno 18 000 ks

houfnicových nábojů 1 2T ráže 150mm obsahujících xylylbromid (T-Stoff, "šeříkový plyn") bez valného úspěchu.

Příprava a provedení chemického útoku

Příprava a správné provedení chemického útoku (plynového) vyžadovalo

náročnou a zodpovědnou přípravu. Nejprve si generálové určili několik prostorů, kde

by měl být útok z jejich pohledu proveden, a pak nastoupili meteorologové a chemičtí

odborníci. Vhodnost místa k použití otravných látek byla dána především směrem

větru a jeho stálostí v dané oblasti, konfigurací terénu, který by měl být rovný,

případně mírně svahovitý k nepříteli a pokud možno bez porostů. Po definitivním

vybrání úseku se vypracovával podrobný plán, do kterého se zakreslovaly linie

zákopů a jednotlivé baterie (hnízda) lahví, a stanovovalo se, které z nich a za kterého směru větru budou vypouštěny. Bylo zde počítáno se změnou větru, proto se v plánu

počítalo s bezpečnostním úhlem zpravidla 22,5° na obě strany. U úseků, které

spadaly do výseku 45° se plánovalo jejich vyklizení . V dalším se zpracovávaly

detailnější plány jednotlivých úseků, které se přidělovaly jednotlivým jednotkám

k provedení. Doprava tlakových lahví kladla na vojáky velké nároky, vzhledem

k jejich váze. Menší lahve do 50 kg se nosily na zádech v proutěných koších, větší

pak ve dvojici. Doprava se prováděla v noci z důvodu utajení. Závity kloboučků se

mazaly vazelínou, aby při odšroubování neskřípaly. Aby při usazování tlakové lahve

nenarážely, dávaly se mezi ně slaměné rohože. Každá armáda měla svůj systém

ukládání tlakových lahví v zákopech. Zasazování lahví trvalo 8 – 10 dní.

V této fázi bylo pokládáno rovněž telefonní spojení, které bylo vedeno dvojmo, tak

aby byla snížena pravděpodobnost poškození, protože "bez spojení není velení". K útoku se přistupovalo za nejpříznivějšího větru, což bylo 2 – 3 m/s. Při větru nad

3 m/s již docházelo k trhání clony a při rychlosti okolo 1 m/s bylo nebezpečí obrácení

větru.

12

Přinášení tlakových lahví v proutěném

košíku do hnízda

12

Hnízdo zabezpečeno před střepinami

a únikem plynu

12

Závěrečná příprava k provedení plynového útoku

12

13

K volbě správného okamžiku pracovaly týmy meteorologů v meteorologické

stanici a v terénu. Po vyhodnocení příznivých povětrnostních podmínek byla

nařízena pohotovost. Pěchota mimo kulometných obsluh se stáhla do druhé linie.

Baterie se odkryla, olověné roury se připojily, narovnaly a přehodily přes předprseň.

Jejich konce se zatížily pytlem s pískem, aby nedošlo k jejich spadnutí (tlakem plynů)

do zákopů. Po skončení prací zůstala v zákopech jen obsluha baterií, kulometů,

pěchotní a dělostřelečtí pozorovatelé. Na smluvený signál byly rychle otevřeny

ventily. Vypuštění jedné lahve trvalo 3 až 6 minut (podle velikosti) v létě a v zimě

10 minut. Zpravidla nebyly všechny baterie aktivovány vzhledem k nepravidelnosti

obranné linie.

12

Tlaková láhev:

výška 100 cm a průměr

15 cm.

Vypouštěcí místo:

12 – 15 lahví, na úseku

140 metrů bylo deset

vypouštěcích míst, tj. cca

10 m od sebe.

Tak začal útok, který znamenal podobný předěl v dějinách válek jako svržení

atomové bomby na Hirošimu. Toho dne začala chemická válka ve velkém měřítku.

Němci vypustili z láhve "džina,“ s kterým se potýká lidstvo dodnes.

Téměř přesně po dvou letech v noci z 12. na 13. července 1917 použila německá

armáda s překvapením na stejném místě (u Ypres) novou otravnou látku se

zpuchýřujícím účinkem. Jednalo se o bis(2-chlorethyl)sulfid, nazývaný také

hořčičný plyn (mustard gas). V průběhu pěti hodin bylo vystřeleno 50 000 ks chem.

dělostřeleckých granátů „žlu tý kříž“ (Ge lbkreuz), které obsahovaly 125 tun

hořčičného plynu (Lost).

Po použití u Ypres vešel tento plyn do historie pod názvem „yperit“ a taky jako

„král plynů“. Zatímco proti plynným dusivým látkám se člověk mohl chránit použitím

plynové masky, zpuchýřující kapalné látky se vstřebávají celým povrchem těla a

dostačující ochranou proti nim je pouze dokonale těsnící opryžovaný oděv.

K včasnému zjištění použití bojových otravných látek "plynů" za vádějí všechny

armády různé detektory plynů a stanovují způsoby používání varovných signálů.

K pozorování a pátrání po příznacích hrozícího plynového útoku byli vyčleňováni

tzv. "plynoví pátrači“. Umisťovali se v každé linii asi 200 m od sebe. Jejich úkolem

bylo včas vyhlásit "plynový poplach“. K vyhlášení poplachu a jeho šíření bylo

zpravidla používáno takových akustických prostředků, které se neuvádějí v činnost

dechem (řehtačky, zvonky, gongy, klaksony, kovové předměty).

Tyto signály bylo slyšet asi do 300 m. K signalizování na větší vzdálenost se

používalo poplašných sirén uváděných v činnost ručně nebo stlačeným vzduchem

z ocelových lahví. Tyto signály bylo slyšet až jeden kilometr. Italové rovněž používali

"kouřové" nebo "pískavé" rakety. Za frontou se používaly vedle kostelních zvonů

rovněž optické prostředky a telefony.

14

Ke kontrole ovzduší byly využívány veškeré tehdejší dostupné metody, včetně

zvířat. Domácí kočky spolehlivě detekovaly fosgen, kanárci kyanovodík a oxid

uhelnatý, slimáci a šneci yperit.

K detekci yperitu v půdě a k zjištění netěsnosti nábojů plněných yperitem Němci

používali anilinové barvivo Sudan III, které je rozpustné v tucích, a tedy i v yperitu.

V použitém nátěru (chromová žluť, plavená křída, okr, roztok klihu, Sudan III) je

barva za normálních okolností zakryta minerálními pigmenty. Při styku s yperitem se

barva rozpouštěla a nátěr zčervenal. Při zjišťování yperitu na terénu se do půdy

zapíchla tyč nebo plechy se stejnou barvou obsahující Sudan III, a pak se pozorovala

eventuální barevná změna. Rovněž byla zavedena řada papírků, kterými šlo

detekovat chlor, fosgen a kyanovodík.

Dokonce byly vyráběny a používány složitější přístroje pro detekci chloru a yperitu

založené na chemických nebo fyzikálních principech.

Příkladem detektoru chloru je francouzský Biquardův přístroj, založený na

zeleném zabarvení plamene způsobeném

vzniklým chloridem mědnatým. Přechod barvy

plamene bylo možné pozorovat na vzdálenost

50 metrů při koncentraci chloru 0,03 mg/l.

Ke stanovení přítomnosti y peritu se používaly

dva typy přístrojů založených na Grignardově

reakci. Byl to přístroj U rbainův-Robyův a

Grignardův-Rivatův.

Přístroj " Urbainův-Robyův" se skládal

z měchu, propojovací hadice a skleněné nádobky, do které se dávaly 4 ml

Grignardova činidla. Vše bylo připevněno na dřevěné desce s otvorem pro snadnější

držení a přenášení. Při zjišťování yperitu se za pomoci měchu proháněl vzduch

činidlem 4 – 5 minut. K porovnání byla hned vedle nádobky přidělaná zatavená

ampulka rovněž s činidlem. K zakalení činidla docházelo při koncentraci yperitu

0,1 mg/l.

Přístroj " Grignardův-Rivatův" se skládal z obrácené kovové nálevky (nasávací

otvor), skleněné nádobky s činidlem a hustilky. V Rusku byl používán přístroj

"Žukovův-Prokofjevův" k detekci chloru. Jednalo se o skleněnou trubici

s vloženým průkazníkovým papírkem, napojenou na ruční pumpičku, kterou se

nasával vzduch. Koncentrace chloru byla vyhodnocována podle intenzity zbarvení

papírku, pravděpodobně jodido-škrobového.

Přístr oj "Urbainův-Robyův"

12

Přístr oj "Grignardův-Rivatův"

12

Z fyzikálně-chemických detektorů to byl francouzský "Gabreaův přístroj,“

12

který

se skládal z láhve se stlačeným vzduchem, pneumatického děla, e lektromotorického

článku, b ubnu s namotaným drátem, měřicího přístroje a stojanu na pneumatické

15

dělo a na buben. Princip byl založen na depolarizaci elektromotorického článku

vlivem chloru. Kladný pól článku byl stříbrný drát, záporný zinkový drát. Oba dráty

byly navinuty na cívku pokrytou tkaninou navlhčenou zředěnou kyselinou sírovou.

Cívka byla upravena tak, že mohla být vystřelena pneumatickým dělem spolu

s přívodními dráty před zákopy. Přístroj byl napojen na lampu, zvonek nebo sirénu.

Za normálních okolností proud neprocházel, vlivem chloru došlo k depolarizaci a

vzniku proudu. Přístroj reagoval na chlor v atmosféře pří koncentraci 50 mg/l ihned,

při nižších koncentracích se zpožděním. Nevýhodou přístroje byla komplikovanost,

choulostivost a omezené použití (jen na chlor).

Vzhledem k používání chemických zbraní během konfliktu byla u všech jednotek

spojenců vytvořena funkce tzv. „plynový důstojník“. Jedním z nich byl Heliodor

Píka, který působil v roce 1918 v hodnosti podporučíka jako lékární adjutant pluku a

později vykonával i funkci „důstojník obrany proti plynům“ u pomocné roty 21. čs.

střeleckého pluku ve Francii.

Armádní generál Heliodor Píka (* 1897 - † 21. června 1949)

Československý voják a legionář, významný představitel

zahraničního československého protinacistického odboje. Po

únoru 1948 byl zatčen a nespravedlivě obviněn ze zrady a v

politickém procesu byl odsouzen k trestu smrti oběšením, který byl

vykonán 21. června 1949 na dvoře plzeňské věznice Bory. Tato

poprava byla první politickou justiční vraždou v Československu.

Příslušníci československé brigády byli

v srpnu 1918 vystaveni chemickému útoku

nedaleko Mulhouse (21. střelecký pluk),

přičemž to stálo život několik vojáků, a v říjnu u

Vouziers (22. střelecký pluk).

Zkušenosti s nasazením plynu měli i vojáci

6. československé divize působící v Itálii proti

rakouské armádě.

Ke konci války vydává "Československá

Národní Rada" v Paříži

A

(Conseil national des

pays tchèques) příručky v českém jazyce, které

měly sloužit k zvýšení bojových znalostíčesko

slovenských vojáků, jako například příručku

č. 3

B

s názvem:

KRÁTKÝ VÝŇATEK Z PRAVIDEL O

VŠEOBECNÉ OCHRANĚ PŘED NÁBOJI

PLNĚNÝMI OTRAVNÝM PLYNEM ZVANÝM

"YPRIT“. Příručka na třech listech formátu A6

v devatenácti odstavcích popisuje účinky

yperitu a opatření k ochraně.

A

Vznikla v březnu 1916 jako ústřední orgán odboje s postupně budovanými odbočkami v

Rusku, Itálii, Velké Británii, Švýcarsku a v USA. Jejím cílem bylo získat rozhodující oficiální

kruhy i veřejnost dohodových států pro myšlenku rozbití Rakousko-Uherska a vytvoření

samostatného československého státu.

B

Vydáno pravděpodobně v roce 1918.

16

Rakousko-uherský voják se svojí frajerkou – 1918

[24]

Vývoj v meziválečném období (1919 - 1939)

Bezprostředně po skončení války ve veřejném mínění převládal názor, že ztráty a

utrpení byly pro lidstvo dostatečným poučením, aby mohla být odvrácena další válka.

Věřilo se, že nastane delší období míru, ve kterém se budou hojit rány z uplynulé

války a zlepšovat neutěšená hospodářská situace. Tyto naivní naděje, jak ukázal

čas, nebyly bohužel splněny a mezinárodní vývoj směřoval k nové válce.

Ve smyslu tohoto vývoje se vyvíjela i obranná koncepce Československé

republiky se zaměřením na obranu hranic proti Německu, Maďarsku, Polsku a

částečně i proti Rakousku, která byla do anšlusu Rakouska pokládána za méně

exponovanou.

Budování československé armády po skončení první světové války je těsně

spjato s politickou koncepcí čs. vlády. V zahraniční politice se Československo orientovalo na západní státy, zejména na Francii, jejíž vojenští odborníci působili

v různých ozbrojených složkách čs. armády jako poradci. Tím byl ovlivněn celý

proces budování čs. armády. Armáda převzala francouzskou vojenskou doktrínu a

rozvíjela ji ve vlastních podmínkách.

Pozdější vývoj ukázal, že Francie nebyla nejvhodnější spojenec a že

Československo nebylo vnímáno jako rovnocenný partner. Mimo jiné se to ukázalo i

v materiální oblasti, protože Francie nebyla ochotna prodat čs. armádě hodnotný

ochranný materiál. Funkci náčelníka hlavního štábu čs. armády zastával francouzský

generál Eugene Désiré Antoine Mittelhauser (* 1873 – † 1949). Za jeho působení

sídlil Hlavní štáb ve Šternberském paláci na Hradčanském

náměstí a r. 1924 se přestěhoval do nově postavené budovy

MNO v Praze – Bubenči, na dnešním nám. Svobody. Generál

Mittelhauser velel francouzské vojenské misi v ČSR až do

konce r. 1925. Zasloužil se především o slučování zahraničních

i domácích vojenských útvarů čs. armády (tzv. unifikaci) a o

rozvoj vojenského školství. V československé armádě měl

hodnost generála IV. hodnostní třídy. K 31. prosinci 1925

odevzdal gen. Mittelhauser své funkce v čs. armádě gen. Janu

Syrovému (velení Hlavnímu štábu) a gen. Louisi Faucherovi jak svému nástupci v čele francouzské vojenské mise, která však nadále měla význam spíše symbolický.

V rámci úvah o obranné koncepci se tvořily i úvahy o možnosti použití bojových

otravných látek v příští možné válce. Tyto úvahy byly ovlivněny názory

francouzského vojenského velení a zkušenostmi mnoha účastníků první světové

války z ruské, francouzské a italské fronty a příslušníků čs. armády, kteří sami na

sobě pocítili účinky otravných látek a poznali, že jen dobře organizovaná ochrana

může při hromadném použití BOL zabránit snížení bojeschopnosti jednotek. Z toho důvodu byla mimo jiné věnována pozornost výstavbě československých chemických

zařízení.

Politickým vedením státu a vedením čs. armády bylo Německo od samého

počátku chápáno jako potenciální agresor číslo jedna a bylo jasné, že v případě

války lze očekávat z jeho strany použití bojových otravných látek. K tomu

opravňovala skutečnost, že Německo mělo vyspělý chemický průmysl, zkušenosti

s používáním bojových otravných látek během 1. světové války a ignorovalo

mezinárodní smlouvy vývojem chemických zbraní a skrytým zbrojením.

Mezinárodní situace nutila ke zvýšené bdělosti. Již v roce 1925 byly zjištěny

přípravy Německa k chemické válce. Poznatky o tom byly uvedeny ve zprávě

16. oddělení pěšího vojska MNO, adresované 5. oddělení MNO (školskému) o stavu

plynového výcviku v čs. armádě. Vzhledem k přípravě Německa na chemickou válku

zaujalo velení čs. branné moci - hlavní štáb k této situaci stanovisko, že je nutností příprava k chemické válce. Stanovisko bylo zdůvodněno i tím, že mocnosti v první

světové válce nerespektovaly články 22 a 23 Haagské úmluvy z roku 1907, která výslovně zakazovala používat jedů nebo zamořujících zbraní. Tuto úmluvu podepsaly

všechny evropské státy, ale nebyla dodržena po stránce přípravy k chemické válce.

1

Německo na základě Versailleské smlouvy muselo chemické továrny na výrobu

BOL zrušit nebo převést na jinou výrobu. Německu byla zakázána příprava, výroba a

dovoz BOL. Zásoby chemické munice byly pod dozorem mezinárodní komise (CWA)

v letech 1919 – 1925 postupně likvidovány. Od roku 1923 do roku 1933 probíhá

spolupráce Německa se Sovětským svazem na výrobě y peritu a společné zkoušky

v laboratořích a polygonu v Šichanech.

Je založena „Vědecká rada“ složená z předních chemiků, která si dala za úkol

prozkoumat 10 000 chemických

sloučenin s cílem objevit nové bojové látky. Při tomto výzkumu byly v roce 1928 objeveny zpuchýřující účinky

halogenoximů.

Na začátku roku 1923 zakládá

Reichswehr tajnou zásobovací

centrálu pod názvem „Komise pro

chemické otázky,“ která se zabývala

organizací výroby BOL. Komisí byly vybrány tři továrny: AGFA Werke ve Wolfenu,

von Heyden v Drážďanech a S toltzenberg v Hamburku.

V roce 1926 uzavřel R eichswehr se společností „ Deutsche Gasglühlicht-AG“

(Auer-gesellschaft) v Berlíně-Oranienburgu tajnou dohodu o zřízení výzkumného

střediska, ve kterém měly být zdokonaleny výrobní průmyslové postupy BOL. V roce

1928 zde byl postaven provoz na výrobu výchozího produktu pro syntézu yperitu a

v roce 1929 zařízení pro technologické zkoušky velkovýroby CLARK I. V roce 1931 Německo vyrobilo „zahuštěný yperit“ ("Zäh-Lost") pro dělostřelecké granáty.

Po nástupu Hitlera k moci a militarizaci Německa došlo i na výrobu BOL ve

velkém. Jednalo se o BOL I. generace, které byly používány již v 1. světové válce

(yperit, chloroacetofenon, difenylchlorarsin, arsenový olej a adamsit).

9

Vznik a vývoj řídících orgánů plynové služby

* Plynová služba v armádě se stará o plynový výcvik a o zajištění, udržování,

opravy a evidenci plynového materiálu (plynové masky, ochranné kyslíkové přístroje,

detektory, ochranné oděvy, přístroje pro povětrnostní hlídky plynové, náčiní a výbava

pro asanační hlídky, rozprašovače, přístroje pro braní vzorků boj. plynů a pod.).

23

Zdroj: Ottův slovník naučný nové doby (1930 - 1943).

Dne 15. září 1919 Hlavní štáb čs. armády výnosem čj. 20994/org. z 5. července

zřídil „R eferát pro plynovou službu,“ který působil jako součást s trojního

oddělení vojenského technického a dopravního odboru MNO. Referát se stal prvním řídícím orgánem plynové služby v Československé armádě.

Úkolem referátu pro plynovou službu bylo řešit vybavení vojsk potřebným

plynovým materiálem a vydávat směrnice a předpisy pro jejich používání a

ošetřování. V červnu roku 1920 v rámci reorganizace přešla zkušební část referátu

do kompetence výzkumného a zkušebního oddělení MNO (pozdější VTÚ).

V září 1920 bylo strojní oddělení přičleněno k V . dělostřeleckému a zbrojnímu

odboru MNO, tj. i referát pro plynovou službu. V únoru 1921 přešlo strojní oddělení

zpět k technickému a dopravnímu odboru, ale bez referátu pro plynovou službu, který se stává součástí 25. oddělení „zv láštních bojových prostředků“ (ZBP).

Přednostou byl jmenován mjr. Lešovský.

1

Do rámce ZBP patřily v té době obrněné vlaky, obrněná vozidla, plamenomety a

prostředky pro použití BOL. V červnu 1921 byl referát pro plynovou službu rozšířen o

skupinu plynové služby, složenou ze 4 referentů (3 důstojníci a 1 rotmistr).

V roce 1921 existují na úseku plynové služby:

- jako řídící složka skupina plynové služby u 25. oddělení ZBP V. děl. a

zbrojního odboru MNO;

- jako výzkumná a vývojová složka výzkumné a zkušební oddělení MNO;

Laboratoře v Šichanech


19

- jako výkonná složka zkušební i výcviková pro pořádání armádních plynových

kurzů „Ústav pro plynovou službu“ v Olomouci.

Na základě vlastních poznatků a též z podnětu Ústavu pro plynovou službu byl 25. oddělení V. odboru MNO předložen v lednu 1923 návrh na zřízení zvláštní komise pro plynovou službu v Československé armádě, která by se stala vrcholným orgánem a řešila koncepci rozvoje plynové služby v míru a ve válce.

1

V komisi měly být zastoupeny složky 25. oddělení ZBP MNO, výzkumné a

zkušební oddělení, oddělení válečného průmyslu MNO, operační a výcvikové

oddělení hlavního štábu a Ústav pro plynovou službu v Olomouci.

Tento návrh nebyl realizován. V pozdější době bylo předloženo několik dalších

návrhů na zlepšení organizace řízení plynové služby.

1

Dne 15. ledna 1924 bylo 25. oddělení ZBP zrušeno a plynová skupina byla přičleněna k 27. oddělení munice a látek výbušných V. dělostřeleckého a zbrojního odboru. Není jasné, z jakého důvodu byla tato organizační změna provedena, ale ukázalo se, že neprospěla rozvoji plynové služby, naopak došlo k její stagnaci, která

trvala téměř 11 let.

Touto změnou se do značné míry setřel její specifický charakter; rozsahem své působnosti se nemohla omezit jen na funkci zásobovací, kterou v převážné míře

plnilo 27. oddělení munice a látek výbušných. Přednostou 27. oddělení V. děl. a

zbrojního odboru MNO se stal pplk. ing. Karel Novák, přednostou V. odboru MNO

byl brig. gen. dr. R. Kroutil.

1

V polovině dvacátých let vznikl z podnětu 27. oddělení MNO jako vrcholný orgán pro usměrňování otázek válečné chemie a protiplynové obrany vojsk i civilního obyvatelstva tzv. Poradní sbor pro válečnou chemii, složený ze dvou sekcí, z vojenské a civilní.

Ve vojenské sekci byli zástupci hlavního štábu, 27. oddělení V. odboru MNO, 46. výzkumného a zkušebního oddělení MNO, 33. zdravot. oddělení MNO a Ústavu pro plynovou službu Olomouc.

V roce 1925 působili ve vojenské sekci:

- přednosta děl. a zbroj. odboru MNO gen. dr. Rudolf Kroutil jako předseda,

- členové: za 4. oddělení hlav. štábu (průmysl) pplk. dr. ing. Jan Kloud,

za 33. oddělení zdrav. MNO pplk. dr. Klement Zrůnek,

za 27. oddělení MNO mjr. Josef Fukotka,

za 46. výzk. a zkuš. odděl. MNO škpt. dr. ing. Viktor Ettel,

za gen. sekret. obrany státu ing. František Srb.

V civilní sekci byli zástupci chemického průmyslu, vysokých škol a vědeckých institucí.

Poradní sbor přispěl kvalifikací svých členů ke zpracování zásadních návrhů a

expertíz pro rozhodnutí vedoucích státních a vojenských činitelů na úseku válečné

chemie a přípravy celého státu na chemickou válku.

1

Při reorganizaci v roce 1927 byl V. odbor přečíslován na II. odbor (Dělostřelecký a zbrojní odbor - vyřizoval záležitosti dělostřelectva, samostatných útvarů zv láštních bojových prostředků apod.) a rozčleněn do čtyř oddělení. Původní 27. oddělení

bylo přejmenováno na 3. oddělení munice a látek výbušných. Oddělení se členilo: na

skupinu munice a látek výbušných; skupinu pro boj plynem (přednosta p plk.

ing. J. Kratochvíl).

Skupina pro boj plynem měla v působnosti:

- zajišťování plynové munice, spolupráce při jejím plnění, zkoušení a přejímáni, opatřování speciální náplně pro plynové střelivo;

- přejímání součástek a hmot pro plynovou službu;

20

- organizace plynové služby v armádě;

- všeobecný výcvik v ochraně proti bojovým plynům;

- školeni důstojníků pro plynovou službu a jejich evidence;

- vypracování předpisů a nařízení o ošetřování chemického materiálu a

disponování tímto materiálem v mobilizaci;

- zpracování návrhů na výstavbu skladů plynového materiálu;

- kontrola plynového materiálu, řízení jeho přepravy a udržování;

- evidence mobilizační hotovosti plynových zásob;

- spolupráce při organizaci ochrany civilního obyvatelstva;

- vyřazování a ničení plynového materiálu.

Plnění úkolů vyplývajících z uvedené působnosti bylo vzhledem k personálnímu

zabezpečení skupiny nad její síly a možnosti.

1

Rostoucí důraz kladený na chemickou připravenost armády a tím zvyšující se

rozsah úkolů si vynucoval, že v červenci 1936 bylo při MNO na II. odboru zřízeno

„6. oddělení zvláštních bojových prostředků“ (Z BP), které odpovídalo za

personální a materiální stav chemických jednotek a vybavení armády potřebným

chemickým materiálem. Prioritou oddělení, jehož přednostou se stal pplk. gšt.

František Hrubiš (1936 - 1939), bylo zabezpečení obrany státu před chemickým

napadením a vytvoření podmínek pro odvetná opatření.

1

II/6 se členilo na tři skupiny:

1. skupina - výcviková a organizační (přednosta m jr. gšt. Mohapel a 4 důst.

referenti),

2. skupina - materiální (přednosta mjr. ing. J. Šmolík a 4 důstojníci referenti),

3. skupina - zvláštních bojových prostředků (přednosta š kpt. děl. F. Palička a

3 důst. referenti).

Celkem i s pomocnou kanceláří bylo na oddělení 17 důstojníků.

1

Působnost II/6 oddělení byla rozsáhlá a podle „Důvěrného rozkazu MNO

č. 47/1937" zahrnovala tyto úkoly:

- organizaci útvaru a jednotek se speciálními bojovými prostředky u všech útvarů

zbraní a služeb; součinnost při určování velitelů těchto jednotek, při určování jejich

mobilizačních úkolů a při řešení otázek jejich dislokace a ubytování;

- řešení otázek speciální výzbroje a výstroje pro jednotky speciálních bojových

prostředků, zkoušení, zajišťování, přejímání, skladování, evidence a rozdělování

speciální výzbroje a výstroje;

- využívání finančních prostředků pro výzbroj, výstroj a výcvikové pomůcky

jednotek speciálních bojových prostředků;

- řízení výcviku a kontrolu jednotek speciálních bojových prostředků, zpracování

předpisů a směrnic v dohodě s oddělením hlavního štábu pro všeobecné předpisy o

druhy vojsk a služeb pro jejich odborné předpisy;

- vedení evidence absolventů speciálních kurzů v chemickém učilišti a péči o

jejich další odborné vzdělání;

- schvalování učebních osnov škol a kurzů v chemickém učilišti;

- řešení otázek výcvikových táborů po stránce chemické;

- organizaci plynové povětrnostní služby u útvarů a jednotek speciálních bojových

prostředků;

- spolupráci se složkami MNO v otázkách výroby speciálních bojových prostředků

a při zajištění mobilizačních zásob, součinnost ve věcech dovozu a vývozu těchto

prostředků;

- spolupráci s ostatními resorty státní správy



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist