načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Herr Direktor a ti druzí. Albrecht Miesbach, protektorátní ředitel Baťových závo - Hana Pospíšilová; Hubert Valášek; Jaroslav Pospíšil

Herr Direktor a ti druzí. Albrecht Miesbach, protektorátní ředitel Baťových závo
-15%
sleva

Kniha: Herr Direktor a ti druzí. Albrecht Miesbach, protektorátní ředitel Baťových závo
Autor: ; ;

Krátce po okupaci Československa v roce 1939 muselo české vedení světoznámé obuvnické firmy Baťa a.s., Zlín vyřešit choulostivé otázky spojené s vlastnictvím firmy. Kvůli tlaku ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  399 Kč 339
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
11,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KNIHA ZLÍN
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-02-01
Počet stran: 444
Rozměr: 168 x 235 mm
Úprava: 442 stran : ilustrace, portréty
Vydání: Vydání první
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788074732690
EAN: 9788074732690
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Životní osudy Albrechta Miesbacha, který letech 1940-1945 zastával funkci ředitele Baťových závodů. Práce zároveň sleduje historii města Zlína i Baťovy firmy v období nacistické okupace.

Popis nakladatele

Krátce po okupaci Československa v roce 1939 muselo české vedení světoznámé obuvnické firmy Baťa a.s., Zlín vyřešit choulostivé otázky spojené s vlastnictvím firmy. Kvůli tlaku nacistického okupačního aparátu bylo nemožné udržet české vedení, proto si český management do čela vedení zvolil Albrechta Miesbacha, zkušeného vedoucího pracovníka obuvnické firmy v Augsburgu. Ačkoliv po nástupu do funkce Miesbach oficiálně neslíbil českému vedení loajalitu, podporoval záměry svých kolegů českých ředitelů. Díky své diplomatické obratnosti se mu během války podařilo zachránit řadu lidí před koncentračními tábory či gestapem, zařídit po porážce Slovenského národního povstání návrat povstalců zpět do zaměstnání u firmy Baťa a k rodinám, které byly mezitím podnikem finančně zabezpečeny. Přestože pro českou věc během války riskoval život a vždy se choval jako čestný člověk, byl po osvobození Československa obžalován z pronacistických postojů a souzen. Autorům se na základě širokého spektra dobových materiálů a archivních pramenů podařilo věrně zrekonstruovat nejen Miesbachův silný životní příběh a historii Baťových závodů během válečných let, ale také podat svědectví o zradě i odvaze jednotlivých lidí a zachytit proces přerodu společnosti od demokracie k totalitě. (Albrecht Miesbach, protektorátní ředitel Baťových závodů)

Další popis

Krátce po 15. březnu 1939 muselo české vedení světoznámé obuvnické firmy Baťa a.s. Zlín řešit choulostivé otázky spojené s vlastnictvím firmy. Tehdejší největší akcionář společnosti Jan Antonín Baťa pobýval v USA a do tehdejšího protektorátu se již nevrátil. Po řadě tajných jednání s Janem Baťou se do vlasti vrátila paní Marie Baťová, vdova po zakladateli zlínské obuvnické společnosti, aby se zde ujala řízení firmy, která zůstala v českých rukou. Nacistický okupační aparát se však s tímto stavem nehodlal smířit, nasadil proto do firmy svého zástupce, který měl dohlížet na všechny operace českého vedení a připravit ovládnutí společnosti Němci. Český management tento záměr včas postřehl a sám si našel svého spolehlivého německého ředitele – tenkráte 45letého Albrechta Miesbacha, zkušeného vedoucího pracovníka obuvnické firmy v Augsburgu. Tento německý vlastenec s právnickým a národohospodářským vzděláním se nikdy nestal členem nacistické strany NSDAP.



Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Hana Pospíšilová; Hubert Valášek; Jaroslav Pospíšil - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Herr Direktor

a ti druzí

Albrecht Miesbach,

protektorátní ředitel Baťových závodů

JAROSLAV POSPÍŠIL HUBERT VALÁŠEK HANA POSPÍŠILOVÁ


Recenzenti

prof. PhDr. Mečislav Borák, CSc.

prof. PhDr. František Hanzlík, CSc.

Věnujeme těm, kteří v těžkých dobách protektorátních neztratili lidskost,

soudnost a odvahu.

ISBN 978-80-7473-269-0


Kdo byl Albrecht Miesbach

Co víme o onom muži, který po dobu necelých pěti let patřil k nejvyššímu vedení Baťových závodů v Protektorátu Čechy a Morava a který ani v této pozici a těžké době neztratil svoji lidskost? Odkud pocházel, čím vším v životě prošel a jaké bylo jeho rodinné zázemí? Jaké politické názory zastával? Přikláněl se k nacionálnímu socialismu, anebo uměl jen dobře předstírat, že s novým německým režimem souhlasí? Na tyto a jiné otázky se budeme snažit hledat odpovědi.

Navenek se mohlo zdát, že je vlastně neomezeným vládcem obuvnického koncernu a zcela

mu podléhají jak čeští ředitelé, tak i ta část Baťovy rodiny, která zůstala v okupovaném

protektorátu. K výkonu svých pravomocí měl k dispozici rozvětvený úřední aparát uvnitř továrny

i veškeré německé správní a represivní složky ve Zlíně.

Atmosféra v zemi před Miesbachovým příchodem do Zlína, v době relativního dostatku surovin a pracovních sil, byla zdánlivě klidná. Velkým průmyslovým podnikům a korporacím se však do budoucna rýsovala jediná možná perspektiva, a to pracovat pro potřeby třetí říše. Nacističtí politici a národohospodáři plánovali vybudovat v této oblasti novou průmyslovou základnu podle potřeb vojenského plánování a charakteru dostupných surovin.

Porážkou Francie se situace v hospodářské sféře zásadně změnila. V létě roku 1940 spatřil světlo světa podrobný germanizační program týkající se i okupovaných českých zemí. Ten počítal s postupnou likvidací českých podniků a prosazoval bezohledné poněmčení.

Ve Zlíně tyto tendence sledovali se vzrůstajícími obavami. Bylo rozhodnuto předejít jim hledáním vlastního východiska a nedopustit likvidaci a zničení všeho, na čem byla baťovská společnost vybudována.

A tehdy vstupuje na scénu muž, jehož životní osudy se tak výrazně protnuly s osudy

Baťova koncernu i města Zlína v době pro náš národ nejtěžší, dr. Albrecht Ferdinand Miesbach.

Pocházel ze vzdělané rodiny žijící v bavorském Norimberku. Narodil se 17. září 1895 jako páté dítě senátního prezidenta Vrchního zemského soudu Hermanna Miesbacha (1852–1927) po sourozencích Bertě (1886–1986), Hildegardě (1888–1972), Erwinovi (1890–1962) a Hermannovi

(1891–1970). Nejmladší z dětí byla dcera Hedwiga (narozena 1897). Podle rodinné kroniky

sepsané Albrechtovým otcem byl Albrecht přezdívaný Alla, „hezký, šikovný chlapec s dlouhými

světlými kadeřemi a v dětském věku byl nejstatečnější mezi všemi dětmi“.

Radostný čas dětství – Albrecht (uprostřed) se svými bratry

Albrecht absolvoval základní školní vzdělání a starobylé osmileté gymnázium vNorim

berku a později pokračoval ve studiu v Mnichově na Královském novém reálném gymnáziu.

Ctižádostivý student si rozmarů dospívání příliš neužil. Shovívavá a laskavá matka Kateřina

(Käthe), rozená Hilpertová, byla svým dětem oporou. Přísný otec ale vedl děti k tomu, aby se

v životě prosadily, a toužil, aby si Albrecht po studiích zvolil dráhu soudce nebo advokáta. Do

plánů mladého muže stejně jako všech jeho vrstevníků však nečekaně zasáhly v létě roku 1914

mobilizační povinnosti spojené s vyhlášením 1. světové války.

Hned na jejím počátku, ještě v srpnu toho roku, rukovali mladí odvedenci přímo zgymna

zijních lavic do válečné vřavy. Maturitní vysvědčení tak Albrecht Miesbach obdržel až 20. března

1919. Vrtkavá válečná štěstěna mu nebyla příliš nakloněna. Byl odvelen k pěchotě v hodnosti

důstojnického čekatele. Později se stal velitelem jednotky a na Velikonoce roku 1915 byl povýšen

na praporčíka. Několik dní po svém povýšení odjížděl navýchodopruskoolské hranice.

Ve svazku 11. armády plukovníka Augusta von Mackensena a po boku rakousko-uherských vojsk

se zúčastnil ofenzivy Centrálních mocností na střední a východní Halič. Mezi 23. a 27. červnem

překročila jeho jednotka Dněstr a spolu s postupujícími rakousko-uherskými útvary a těžkým dělostřelectvem způsobila velké lidské i materiální škody špatně organizované ruské armádě. Za své bojové zásluhy byl 8. června 1915 povýšen na poručíka. Bojoval také v Srbsku a Makedonii a došel až na řecké hranice. V srpnu 1916 byl těžce raněn. Utrpěl průstřel levé nohy anásledujících 13 měsíců strávil ve vojenském lazaretu. Poté byl uznán neschopným služby u pěchoty a jezdectva. Po rekonvalescenci se tedy dobrovolně přihlásil k letectvu. Nejprve absolvoval čtyřměsíční letecký výcvik a na základě dosažených výsledků byl zařazen na francouzskou frontu k letce, která měla za úkol podporovat pěchotu.

S vojenskými zkušenostmi Letec Albrecht Miesbach Miesbach v roce 1918

a vyznamenáním

V jednom ze svých životopisů k tomu dr. Miesbach uvádí: „Až do konce války jsem létal skoro výlučně na pancéřovaném pěchotním letadle typu Junkers. Byl jsem třikrát sestřelen, mohl jsem se však bez přerušení zúčastnit těžkých bojů roku 1918. Po návratu do vlasti jsem v prosinci ukončil aktivní službu jako nadporučík v záloze, abych se mohl věnovat vysokoškolskému studiu. Obdržel jsem následující vyznamenání: Železný kříž I. a II. třídy, Rytířský kříž kWürttemberskému vyznamenání za zásluhy, Württemberskou zlatou medaili za zásluhy, Bavorské vojenské vyznamenání za zásluhy IV. třídy a Vojenský záslužný kříž III. třídy s leteckými znaky.

Po odchodu z armády jsem si nejdříve zvolil studium práva na univerzitě v Mnichově, a to hlavně v oblastech týkajících se hospodářské činnosti, především práva občanského a obchodního. Vedle toho jsem studoval národní hospodářství. Navštěvoval jsem právnické anárodohospodářské semináře a podílel jsem se na seminárních pracích, které jsem zakončil dvouhodinovou přednáškou o japonské vystěhovalecké politice. Ve stejnou dobu jsem v Mnichově navštěvoval vysokou obchodní školu, kde jsem studoval obory týkající se přímo praktického obchodu, jako bylo účetnictví, bilancování a obchodní matematika. Na univerzitě ve Würzburgu jsem pak pokračoval ve svých právnických a hospodářských studiích, hlavně v oblasti daňového práva, finančnictví a správní oblasti. Napsal jsem větší práci na téma Státní bankrot a v červenci 1921 jsem úspěšně promoval jako doktor státovědy. Jako účastník války jsem se totiž mohl zapisovat i na tzv. prázdninové semestry.

Využil jsem vstřícného jednání bavorského báňského úřadu, kde jsem nastoupil jako

praktikant na 6 měsíců. Zde jsem měl možnost začít prakticky využívat své znalosti a seznámit se

s obchodní činností.

V září 1921 jsem nastoupil zprvu jako placený hospodářský asistent u Spojených

obuvnických závodů Berneis-Wessels AG v jejich sídle v Augsburgu. Tento podnik byl jedním

z největších obuvnických koncernů v Evropě a tehdy zaměstnával 3 500 zaměstnanců,

v normálních dobách 4 500 zaměstnanců. Společnost se ještě v době, kdy jsem tam pracoval,

rozšiřovala v důsledku fúzí, zvyšování základního kapitálu a jiných expanzivních zásahů, až

dosáhla značných koncernových rozměrů.

Můj šéf, dvorní rada dr. Büttner, v bavorských průmyslových kruzích velmi významný člověk, mě od prvopočátku důsledně zaučoval na všech úsecích práce. Po několikaměsíční službě jsem se stal sekretářem ředitele a po dalších několika měsících jsem byl jmenován prokuristou a syndikem firmy [zplnomocněný zástupce – poznámka autorů]. Těsná spolupráce s mým šéfem se neomezovala pouze na náš podnik, nýbrž také na činnost týkající se všeobecných hospodářských aktivit, hlavně zájmových profesních hospodářských organizací a poradenství. Měl jsem na starosti řešení veškerých hospodářskorávních záležitostí jako uzavírání větších kontraktů, posuzování zákazníků, zastupování firmy před soudy, rentabilitu a likviditu, racionalizaci a korespondenci s bankami a dozorčí radou.

V nepřítomnosti šéfa jsem jej zastupoval uvnitř závodu společně se spoluodpovědným členem vedení. Byl jsem rovněž přísedícím v tarifní komisi pro obuvnický průmysl.“

1

V pondělí 21. srpna 1922 dr. Miesbach uzavřel v Mnichově v katolickém kostele svatého

Bonifáce sňatek s Irmgard Gerstnerovou, narozenou 12. února 1901 v Mnichově, které se

všeobecně říkalo Irma, a 19. srpna 1923 se jim v Augsburgu narodila jejich jediná dcera Irmtraut.

Do rodinného a pracovního života dr. Miesbacha se společenské a politické změny, které po 1. světové válce v Německu nastaly, promítaly stejně výrazně jako u ostatních Němců. Budoucnost byla plná neblahých předtuch. Národ byl vnitřně rozpolcen. Mnoho stran a různých zájmových skupin se navzájem potíralo v boji o přednostní postavení a o moc. Rodině Miesbachových, řadící se do vyšší společenské třídy, nebyl proti mysli pád nestabilní Výmarské republiky, která si nedokázala získat přízeň německého lidu a její režim byl považován za

1

MZA Brno, fond C 143, MLS Uherské Hradiště, i. č. 979, sign. Ls 77/47, Vs 295/45, karton 94.


vnucený zemi nepřítelem. Jako většina Němců, i oni těžce nesli pokoření z porážky ve válce

a okupaci levého břehu Rýna Francouzi, Brity a Kanaďany v letech 1919–1926. Sjednané mírové

podmínky považovali za nespravedlnost, která měla Německo srazit na kolena. Poválečné období

nemohlo vymazat antagonismy mezi Německem a ostatními národy, zvláště když okupaci Porúří

2

provázely perzekuce, popravy a vyhoštění. To vše spolu s těžkými válečnými reparacemi přineslo

totální ekonomické zhroucení průmyslové základny Německa doprovázené děsivou inflací.

Prosperita milionů německých domácností se po válce proměnila v pouhý přízrak. Sociální

a ekonomické následky inflace byly dalekosáhlé a katastrofální. Úspory středních vrstev se

rozplynuly a vytvořilo se přirozené prostředí, z něhož se rekrutovali stoupenci hrnoucí se pod

prapor nacionálního socialismu. I když pro samotnou Miesbachovu rodinu a její přátele byly

kompromisy vůči záměrům rozpínající se Hitlerovy strany nepřijatelné, přáli si restauraci

německého národa se všemi jeho právy a významem. Panujícímu stavu se ale jako většina Němců

přizpůsobili v očekávání zlepšení hospodářských a politických poměrů. Z procesu nacionalizace

německé střední vrstvy nakonec vzešlo i volební vítězství německé NSDAP a nástup Hitlerovy

„tisícileté říše“ korunovaný hospodářskou a vojenskou agresí nejen vůči jejím sousedům.

V roce 1946 ke svému životopisu dr. Miesbach doplnil: „V letech 1935 až 1938 byl jsem

vícekrát povolán na cvičení do armády a přitom povýšen na kapitána. Sloužil jsem u letectva [...].

Byl jsem povolán při všech vojenských událostech, jako bylo obsazení Porýní, Rakouska a Sudet.

Členem NSDAP

3

stal jsem se teprve v roce 1937 na přímé vyzvání gauleitera Wahla

z Augsburgu. Tvrdím, že jsem nebyl v žádné stranické organizaci. Pokud se SA týče, měla se věc

tak, že jsem jako bývalý člen Stahlhelm

4

byl převeden s celou touto organizací do SA – reserve.

Tak jsem se stal členem SA a později, když jsem nastoupil vojenskou službu jako důstojník, byl

jsem z SA propuštěn.“

5

2

V roce 1921 mělo Německo zaplatit jako reparace během 42 let 226 miliard marek ve zlatě. Když se Německu

nepodařilo úplně zaplatit první požadovanou splátku, obsadila francouzská a belgická vojska 9. ledna 1923

Porúří a oblast levého břehu Rýna. Německá vláda vyzvala obyvatelstvo k pasivnímu odporu.

3

NSDAP – Nacionálněsocialistická německá dělnická strana, krajně pravicová nacistická strana, předseda Adolf

Hitler (od 1921), v letech 1933 – 1945 ovládala Německo, 10. 10. 1945 jako zločinecká organizace rozpuštěna

a zakázána.

4

Stahlhelm, Bund der Frontsoldaten - organizace “Ocelová přilba” byla založena v roce 1918. Jejími členy byli veteráni z první světové války. 5

MZA Brno, fond C 143, MLS Uherské Hradiště, i. č. 979, sign. Ls 77/47, Vs 295/45, karton 94.

A. Miesbach jako člen Stahlhelm, organi- A. Miesbach v uniformě Luftwaffe, 1940

zace sdružující veterány z 1. světové války

Je zřejmé, že v Miesbachově případě máme před sebou muže, který dobře poznal jak

tvrdost války se všemi jejími důsledky, tak zákonitosti oboru, ve kterém pracoval. Na rozdíl od

mnoha jiných se nenechal zcela ovlivnit nacistickou ideologií. Jeho blízcí

6

jej popisují jako

člověka velmi svědomitého, korektního a šetrného, který vždy dostál svým povinnostem a nikdy

se ničím nevychloubal. Hýřil enormní energii a vždy projevoval velkou rozhodnost. Hovořil dobře

francouzsky a částečně anglicky. Byla mu vlastní snaha stále se vzdělávat v právních

a ekonomických disciplínách souvisejících s jeho profesí. To byl jeden z předpokladů k tomu, aby

se později dostal do hledáčku baťovského managementu a světoznámá obuvnická firma se

v roce 1940 rozhodla angažovat ho do funkce německého ředitele.

6

Informace od rodinných příslušníků Miesbachovy rodiny žijící v Německu.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist