načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Hedvábník - Robert Galbraith; pseudonym J. K. Rowlingové

Hedvábník
-35%
sleva

Kniha: Hedvábník
Autor: ;

Kam se ztratil autor rukopisu, který nikdo nesmí číst a každý se ho bojí? Hedvábník, druhá kniha z řady vysoce oceňovaných detektivních románů s Cormoranem Strikem a jeho energickou ... (celý popis)
Titul je skladem >50ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava; Plzeň
Vaše cena s DPH:  369 Kč 240
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 74.5%hodnoceni - 74.5%hodnoceni - 74.5%hodnoceni - 74.5%hodnoceni - 74.5% 75%   celkové hodnocení
8 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015-02-16
Počet stran: 480
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 508 stran
Vydání: Vyd. 1.
Spolupracovali: přeložil Ladislav Šenkyřík
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2015-08
ISBN: 9788025903650
EAN: 9788025903650
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha byla nominována na literární cenu "Cena Český Bestseller - 2015 - Překladová beletrie pro dospělé".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis / resumé

Druhý případ soukromého detektiva Cormorana Strika se zabývá zmizením a posléze vraždou neoblíbeného spisovatele. Pohřešuje se kontroverzní spisovatel Quine, jehož dosud nevydaná kniha Bombyx mori (Hedvábník) je očekávána s napětím i obavami. Vyšetřováním je pověřen detektiv Strike, který však najde pouze jeho zohavenou mrtvolu. Se svou věrnou asistentkou, nehledě na vlastní nebezpečí, vydává se tedy pátrat po vrahovi do nevypočitatelného světa knižních vydavatelství. Napínavý a vtipný román s detektivem, neomylně se řídícím etickým kodexem: "Dělej svoji práci a dělej ji dobře."

Popis nakladatele

Kam se ztratil autor rukopisu, který nikdo nesmí číst a každý se ho bojí? Hedvábník, druhá kniha z řady vysoce oceňovaných detektivních románů s Cormoranem Strikem a jeho energickou mladou asistentkou Robin Ellacottovou je strhující a čtivý příběh. Když zmizí spisovatel Owen Quine, jeho žena se obrátí na soukromého detektiva Cormorana Strika. Zpočátku se domnívá, že se na pár dní někam vypařil – už to v minulosti párkrát udělal –, a po Strikovi jen chce, aby ho našel a přivedl domů. Jenže Strikovi během vyšetřování začíná být čím dál jasnější, že za Quineovým zmizením se skrývá větší tajemství, než si jeho žena myslí. Romanopisec právě dokončil rukopis, v němž s jízlivou zlomyslností vykreslil téměř všechny své známé. Kdyby se román zveřejnil, zničil by leckomu život. Existuje tudíž spousta lidí, kteří ho mohli chtít umlčet. A ve chvíli, kdy je Quine nalezen brutálně zavražděný za bizarních okolností, začíná souboj s časem, v němž je třeba porozumět motivaci krutého vraha; vraha, který se nepodobá žádnému z těch, s nimiž se doposud Strike setkal… Nebezpečný rukopis. Brutální vražda. Napínavé vyšetřování. „Zatraceně dobré čtení a dvojice, která vás vezme za srdce...“ - The Telegraph „... Hedvábník je po Volání Kukačky – hitu loňského roku – druhá strhující detektivka s Cormoranem Strikem v hlavní roli... Poutavé postřehy, rychlá zápletka a špetka jízlivého humoru...“ - People „Kde je další díl, prosím... Galbraith píše s důvtipem a se smyslem pro tradici detektivního žánru; napínavou zápletkou vás provede tak hladce, až úplně zapomenete na čas.“ - The Seattle Times ROBERT GALBRAITH je pseudonym J. K. Rowlingové, autorky série knih o Harry Potterovi a románu Prázdné místo. Hedvábník je po Volání Kukačky z roku 2014 druhým svazkem ze série s detektivem Cormoranem Strikem.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Robert Galbraith; pseudonym J. K. Rowlingové - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Hedvábník" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu

Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9

1

otázka: A z čeho žiješ?

odpověď: Z nedostatku spánku.

Thomas Dekker: Šlechetný španělský voják

„Kdyby aspoň do prdele umřel někdo slavnej, Cormorane,“ ozval se v te­

lefonu ochraptělý hlas.

Mohutný neoholený muž se plahočil tmou těsně před svítáním s te­ lefonem přitisknutým k uchu a vesele se zubil.

„Tohle je ze stejnýho ranku.“

„Je kurva šest hodin ráno!“

„Jednak je půl sedmý, ale jestli chceš, co pro tebe mám, budeš si pro to muset přijít,“ odpověděl Cormoran Strike. „Jsem kousek od tebe. Můžeme se...“

„Odkud víš, kde bydlím?“ ohradil se znepokojeně hlas v telefonu.

„Sám jsi mi to řekl,“ odvětil Strike a potlačil zívnutí. „Prodáváš přece byt.“

„Aha,“ ozval se druhý muž, už klidnější. „Máš dobrou paměť.“

„Je tady jeden takovej non...“

„S tím jdi do prdele. Stavím se u tebe později v kanceláři...“

„Dominiku, já mám na ráno objednanýho klienta, kterej mě platí

mno hem líp než ty, a navíc jsem celou noc nespal. Jestli to chceš použít,

musíš si pro to přijít teď.“

Ozvalo se heknutí a Strike uslyšel šustění pokrývky.

„Nepřej si mě, jestli to nebude pořádná pecka.“

„Smithfieldská kavárna v Long Lane,“ oznámil Strike a hovor ukončil.


10

Když se pustil dolů ze svahu ke Smithfieldské tržnici, zvýraznila se mírná nepravidelnost jeho chůze. Hranatá hmota tržnice – obrovské vik­ toriánské svatyně zasvěcené masu, kam se již po staletí každý pracovní den od čtyř ráno navážely mrtvoly zvířat a  pak se tam čtvrtily, porco­ valy a prodávaly do řeznictví a restaurací po celém Londýně – působila v zimní tmě neproniknutelně. Strike uslyšel v přítmí hlasy, vykřikované pokyny, rachot a pípání couvajících náklaďáků, ze kterých se vykládala poražená zvířata. Jakmile zabočil do Long Lane, ztratil se mezi množ­ stvím mužů, kteří se nabalení v  teplém oblečení cílevědomě věnovali svým pondělním ranním povinnostem.

Pod kamenným gryfem, který držel stráž na rohu budovy tržnice, se

choulili poslíčci ve výstražných reflexních vestách a ruce schované v ru­

kavicích si zahřívali o hrníčky horkého čaje. Naproti přes cestu ozařovala

jako za pálený krb okolní tmu Smithfieldská kavárna, mrňavá oáza tepla

a mastného jídla otevřená čtyřiadvacet hodin denně.

V  kavárně nebyly záchody, ale podle domluvy se mohlo chodit do sázkové kanceláře o  pár domů dál. Jenže sázková kancelář Ladbrokes neotevře ještě přinejmenším tři hodiny, a tak Strike odbočil do postran­ ní uličky a svému měchýři, který byl plný slabé laciné kávy vypité bě­ hem celonoční práce, ulevil v jednom temném zákoutí. Byl tak unave­ ný a hladový, že se zakrátko ponořil do ovzduší prosyceného tukem ze smažených vajíček a slaniny s rozkoší, jíž porozumí jenom člověk, který někdy sám překročil hranice vlastní fyzické odolnosti.

Od jednoho stolku právě vstali dva muži ve fleecových vestách a ne promokavých bundách. Strike vmanévroval svou mohutnou po­ sta vu do stísněného prostoru a  se spokojeným zafuněním usedl na dře věnou židli s ocelovým kováním. Ani si nestačil objednat a italský majitel restaurace už před něho postavil čaj ve vysokém bílém hrnku, ke kterému servíroval trojhránky chleba namazaného máslem. Během pěti minut před ním přistál velký oválný talíř s  pravou anglickou snídaní.

Strike mezi siláky, kteří se hrnuli do kavárničky a  zase ven, dobře zapadl. Byl vysoký, tmavý, s bujnými, nakrátko zastřiženými kudrnatý­ mi vlasy, které mu na vysokém vypouklém čele nad širokým boxerským nosem a hustým, nepřívětivým obočím mírně ustupovaly. Na bradě měl strniště a tmavé oči mu rozšiřovaly hluboké, modře zabarvené stíny. Při jídle ospale pozoroval budovu tržnice naproti. Nejbližší klenutý vchod s  číslem dvě začal pomalu vystupovat ze šera: z  prostoru nad vstupem opětovala jeho pohled strohá kamenná tvář, starověká a vousatá. Existo­ val snad někdy nějaký bůh zvířecích mrtvol?

Když Dominic Culpepper dorazil, Strike se zrovna pouštěl do párků. Novinář byl téměř stejně vysoký jako on, ale hubený a s pobledlou pletí jako chlapec z chrámového sboru. Tvář měl zvláštně asymetrickou, jako by mu někdo maloučko zkroutil obličej proti směru hodinových ruči­ ček, což ho zachraňovalo před vyloženě dívčím půvabem.

„Tak se s  tím předveď,“ prohlásil Culpepper, když si sedal, stáhl si

rukavice a podezíravě se rozhlédl po kavárně.

„Nechceš něco k jídlu?“ zeptal se Strike s plnou pusou párku.

„Ne,“ odpověděl Culpepper.

„Radši si počkáš na svůj croissant?“ zašklebil se Strike.

„Jdi do prdele, Cormorane.“

Vytočit někdejšího žáka soukromé školy, který si s mírným odporem objednal čaj, bylo až dojemně snadné. Jak si Strike pobaveně všiml, oslo­ vil lhostejného číšníka „kámo“.

„Takže?“ dožadoval se Culpepper s  horkým hrníčkem v  protáhlých bledých prstech.

Strike zalovil v kapse kabátu, vytáhl odtamtud obálku a přesunul ji po desce stolu. Culpepper vytáhl její obsah a pustil se do čtení.

„A do prdele,“ zamumlal po chvíli tiše. Začal horečně listovat papíry, na některých z nich byly poznámky psané Strikovou rukou. „Kde jsi k to­ mu sakra přišel?“

Strike, který měl zase plnou pusu párku, zabodl ukazováček do jed­ noho papíru, který měl v záhlaví adresu firemní kanceláře.

„Jeho příšerně nasraná osobní asistentka,“ řekl, když se mu konečně podařilo polknout. „Ojížděl ji stejně jako ty dvě, o kterých víš. Prostě si zrovna uvědomila, že se z ní nestane příští lady Parkerová.“

„Jak ses k ní dostal?“ zeptal se Culpepper a zíral na Strika přes okraj

papírů, které se mu chvěly v roztřesených rukou.

„Detektivní práce,“ prohlásil Strike huhňavě skrz další sousto párku.

„Kdysi jste to v tý vaší branži zvládali i sami, ne? Než jste začali dávat

externí zakázky týpkům, jako jsem já. Ona si ale nemůže zabouchnout

dveře k  příštímu zaměstnání, Dominiku, takže v  žádným případě ne­

chce, aby o ní v novinách padla zmínka, jasný?“

Culpepper si odfrkl.

„To si měla rozmyslet dřív, než šlohla...“

Strike hbitým pohybem vytrhl papíry z žurnalistových prstů.

„Ona nic nešlohla. Měla to pro něho dnes odpoledne vytisknout.

Dopustila se jedině toho, že mi ty papíry ukázala. Ale jestli jí kvůli tomu

hodláš zničit soukromej život, Dominiku, tak si je vezmu zpátky k sobě.“

„Neser,“ řekl Culpepper a pokusil se chňapnout po důkazu o krácení

daně z přidané hodnoty ve Strikově chlupaté ruce. „Tak dobře, vynechá­

me ji z toho. Jemu ale stejně bude jasný, kde jsme k tomu přišli. Zase

tak úplnej debil to není.“

„Co asi tak může udělat? Dát ji k soudu, kde si pustí hubu na špacír

ohledně všech těch dalších prekérních záležitostí, kterých byla za posled­

ních pět let svědkem?“

„Jo, tak dobře,“ povzdychl si Culpepper po chvíli váhání. „Vrať mi to. Nezmíním se o ní, ale budu si s ní potřebovat promluvit, jo? Ujistit se, že je košer.“

„Tohle je košer,“ ukázal Strike na papíry. „S ní mluvit nepotřebuješ,“ dodal neústupně.

Ta roztřesená, trochu popletená a zrazená žena, od které před chvílí odešel, by – ponechána o  samotě s  Culpepperem – nebyla v  bezpečí. V  zuřivé touze pomstít se muži, který jí sliboval manželství a  děti, by dokázala nenávratně zničit sama sebe i své další životní vyhlídky. Striko­ vi netrvalo dlouho získat její důvěru. Bylo jí necelých dvaačtyřicet let; myslela si, že bude mít děti od lorda Parkera, a  teď ji svírala ve svých spárech krvežíznivá touha po odplatě. Strike u ní seděl několik hodin, poslouchal příběh o  tom, jak se bláznivě zamilovala, díval se, jak pře­ chází v slzách obývacím pokojem, jak se kolébá na pohovce s dlaněmi sepjatými na čele. Nakonec souhlasila s následujícím: dopustí se zrady a kvůli ní zároveň pohřbí veškeré své naděje.

„Vynecháš ji z toho,“ řekl Strike a dál třímal papíry v pevně sevřené

pěsti, která byla téměř dvojnásobná oproti Culpepperově. „Jasný? I bez

ní je to do prdele pořádně šťavnatá historka.“

Po chvíli váhání Culpepper s úšklebkem kapituloval.

„Tak jo, jasný. Dej mi to.“

Novinář si strčil dokumenty do náprsní kapsy, hodil do sebe čaj a jeho chvilková rozladěnost nad Strikem pomalu ustoupila úžasné představě, jak zničí pověst jednomu britskému šlechtici.

„Milej lorde Parkere z Pennywellu,“ odtušil šťastně pro sebe, „tak teď

už jsi, kámo, fakt v pěkný prdeli.“

„Tohle jistě rád zatáhne majitel novin, ne?“ zeptal se Strike, když jim

na stole přistál účet.

„Jo, určitě...“

Culpepper hodil na stůl desetilibrovou bankovku a oba muži odešli

z kavárny společně. Sotva za nimi zaklaply dveře, Strike si zapálil cigaretu.

„Jak se ti povedlo, aby mluvila?“ zeptal se Culpepper, když se spolu vydali po zimní ulici kolem motorek a náklaďáků, které stále ještě najíž­ děly do tržnice a zase ji opouštěly.

„Prostě jsem poslouchal,“ řekl Strike.

Culpepper se po něm úkosem podíval.

„Všechny soukromý očka, který jsem kdy využíval, napíchávaj tele­ fony.“

„To je nezákonný,“ odtušil Strike a vypustil kouř do řídnoucí tmy.

„Tak jak...?“

„Ty si chráníš svý zdroje a já si zase budu chránit svoje.“

Padesát metrů prošli mlčky a Strikovo kulhání bylo s každým krokem markantnější.

„To bude bomba. Totální bomba,“ prohlásil Culpepper se škodoli­

bou radostí. „Ten pokryteckej starej sráč pořád jen mektá o hamižnosti

korporací, a přitom má ulitejch dvacet melounů na Kajmanech...“


14

„Jsem rád, že jsi spokojenej,“ řekl Strike. „Fakturu ti pošlu mejlem.“

Culpepper na něj opět ze strany upřel pohled.

„Viděl jsi minulej tejden v novinách syna Toma Jonese?“ zeptal se.

„Toma Jonese?“

„Toho velšskýho zpěváka,“ řekl Culpepper.

„Jo, toho,“ odtušil Strike bez nadšení. „Znal jsem jednoho Toma Jo­ nese v armádě.“

„Viděls ten článek?“

„Ne.“

„Docela dlouhej, pěknej rozhovor. Tvrdí, že se s otcem v životě nevi­ děl, že se mu nikdy neozval. Vsadím se, že za to dostal víc, než na kolik bude ten tvůj účet.“

„Ještě jsi tu mou fakturu neviděl,“ řekl Strike.

„To jen tak mezi náma. Jeden slušnej malej rozhovor a můžeš si na pár nocí odpočinout od výslechů sekretářek.“

„Jestli mě s touhle nabídkou nepřestaneš otravovat,“ řekl Strike, „nej­ spíš pro tebe přestanu pracovat, Dominiku.“

„Jasně,“ odtušil Culpepper, „stejně o tom můžu napsat sám. Odvrže­ nej synek rockový hvězdy je válečnej hrdina, svýho otce nikdy nepoznal, pracuje jako soukromý...“

„Nabádat lidi, aby odposlouchávali telefony, je údajně taky nezákon­ ný.“

Na horním konci Long Lane zpomalili a postavili se proti sobě tváří v tvář. Culpepper se poněkud stísněně zasmál.

„No jo, tak mi pošli tu fakturu.“

„To rád udělám.“

Vydali se opačnými směry, Strike zamířil ke stanici metra.

„Cormorane!“ rozlehl se ozvěnou ve tmě za jeho zády Culpepperův hlas. „Šoustal jsi s ní?“

„Už se těším, až si o tom přečtu, Dominiku,“ zavolal Strike unaveně, aniž se ohlédl.

Dokulhal k potemnělému vstupu do stanice a ztratil se Culpepperovi z očí.

2

Jak dlouho musíme bojovat? Já totiž nemohu

zůstat a ani nezůstanu! Mám jiné věci na práci.

John Fletcher a Philip Massinger:

Malý francouzský advokát

Metro se už pomalu plnilo cestujícími. Tváře jako každé pondělní ráno:

povadlé, vyčerpané, strnulé, rezignované. Strike si našel místo naproti

mladé blondýnce s opuchlýma očima, která podřimovala a hlava jí ne­

ustále padala na stranu. Znovu a znovu se s trhnutím budila a snažila se

sedět zpříma, přičemž nervózně sledovala rozmazané názvy stanic za ok­

nem, aby nepřejela tu svou.

Rachotící vlak unášel Strika zpátky, vstříc skrovnému dvoupokojové­ mu bytu s kuchyňským koutem pod bídně izolovanou střechou, které­ mu říkal domov. Z hlubin své únavy a obklopený těmi prázdnými, sklí­ čenými tvářemi začal přemítat nad náhodami, které je všechny přivedly na svět. Když se to vezme do důsledků, každé zrození je pouhá náhoda. Se stovkami milionů spermií, které se slepě prodírají tmou, je pravdě­ podobnost, že se člověk vůbec nenarodí, ohromující. Kolik lidí z toho zaplněného metra bylo plánováno, říkal si, v euforii způsobené únavou. A kolik z nich je tady, podobně jako on, nechtěnou náhodou?

Na základní škole chodil do třídy s jednou dívenkou, která měla na tváři skvrnu barvy portského vína, a Strike se s ní odjakživa cítil vnitřně spřízněný, protože oba se od narození čímsi nesmazatelně lišili, něčím, za co nijak nemohli. Sami to neviděli, ale všichni ostatní ano, a většinou byli natolik nevychovaní, že jim to neustále připomínali. Nakonec si uvědomil, že příležitostné okouzlení úplně cizích lidí, které ve svých pěti letech mohl pokládat za cosi, co souvisí s jeho jedinečností, vyplývá ve skutečnosti jen z toho, že v něm vidí vajíčko oplodněné spermií slavného zpěváka, nechtěný důkaz nezvládnuté nevěry jedné celebrity. Strike se se svým biologickým otcem setkal jen dvakrát v životě. Jonnyho Rokebyho přinutil k přiznání otcovství až test DNA.

Dominic Culpepper byl přímo ztělesněním chorobné zvědavosti a  před sudků, na které Strike narážel dnes už jen při velmi vzácných příležitostech, kdy si někdo spojil nevrle vyhlížejícího bývalého vojáka se stárnoucí rockovou hvězdou. Myšlenky podobných lidí okamžitě mí­ řily ke svěřenským fondům a tučným odškodným, k soukromým leta­ dlům a VIP večírkům, ke stále štědře nastavené multimilionářské dlani. Zaskočeni skromností Strikova života a mučivou délkou jeho pracovní doby se často ptali sami sebe, co asi musel Strike provést, že se svému otci tak odcizil. Předstírá snad bídu s nouzí, aby z Rokebyho vytáhl další peníze? Co udělal s těmi miliony, které jeho matka nepochybně ze svého zazobaného milence vymáčkla?

A  v  takových chvílích Strike nostalgicky vzpomínal na armádu, na anonymitu kariéry, ve které váš původ ani rodiče neznamenají téměř nic ve srovnání se schopností zvládat zadanou práci. Tenkrát ve Speciální vy­ šetřovací jednotce byl tou nejosobnější otázkou, s níž se na úvod setkal, požadavek, aby zopakoval tu podivnou dvojici jmen, jimiž ho zatížila jeho výstřední a nekonvenční matka.

Když se Strike vynořil z podzemí metra, po Charing Cross Road se už

valila hustá doprava. Začínalo listopadové svítání, šedivé a váhavé, plné

jen zvolna skomírajících stínů. Vyčerpaný a rozbolavělý zabočil do Den­

mark Street a těšil se na krátký spánek, který by se mu mělo podařit urvat,

než mu o půl desáté přijde další klient. Strike zamával dívce z obchodu

s  kytarami, s  níž si při pracovních přestávkách často na ulici dopřávali

cigaretu, vešel do černých domovních dveří vedle kavárny 12 Bar a začal

stoupat po kovovém schodišti, které se točilo kolem šachty nepojízdného

klecového výtahu. Vzhůru kolem grafika v prvním patře, kolem vlastní

kanceláře s prosklenými dveřmi s rytým nápisem ve druhém, až nahoru

do třetího s nejmenší podestou, kde se nyní nacházel jeho domov.


17

Předchozí nájemník, majitel baru v suterénu, se přestěhoval do zdra­

vějšího prostředí a  Strike, který několik měsíců přespával v  kanceláři,

využil příležitosti a byt si pronajal, vděčný za tak pohodlné řešení svého

bezdomovectví. Prostor pod střešními okapy byl stísněný podle všech

myslitelných měřítek a  pro muže vysokého téměř sto devadesát cen­

timetrů obzvlášť. Ve sprše se sotva mohl otočit, kuchyňka s  obývacím

pokojem byly nevhodně propojené a téměř celou plochu ložnice zabírala

dvojpostel. Část Strikova majetku tak zůstávala v krabicích na odpočíva­

dle, navzdory zákazům domácího.

Z malých oken byl výhled na městské střechy a Denmark Street se utá­

pěla hluboko dole. Ustavičné pulzování baskytary z baru v suterénu bylo

utlumené do té míry, že ho Strikova vlastní hudba dokázala přehlušit.

Všude v bytě se projevovala Strikova vrozená pořádkumilovnost: po­ stel byla ustlaná, nádobí umyté, všechno na svém místě. Potřeboval se oholit a osprchovat, ale to může počkat. Pověsil kabát na věšák, nastavil si budík na devět dvacet a oblečený se natáhl na postel.

Usnul během několika vteřin a za pár dalších – nebo tak mu to aspoň připadalo – už byl zase vzhůru. Kdosi klepal na dveře.

„Promiňte, Cormorane, moc se omlouvám...“

Jeho asistentka, vysoká mladá žena s dlouhými, medově zbarvenými vlasy, se tvářila omluvně, když otvíral dveře, ale jakmile ho spatřila, na­ prosto se zděsila.

„Jste v pořádku?“

„Ehm... trochu jsem spal. Byl jsem vzhůru celou noc – vlastně dvě.“

„To je mi opravdu moc líto,“ opakovala Robin, „ale je za pět minut tři čtvrtě, pan William Baker už je tady a začíná...“

„Do háje,“ odtušil Strike. „Asi jsem si blbě nařídil budík... dejte mi pět minut...“

„To není všechno,“ pokračovala Robin. „Taky přišla nějaká paní.

Nemá domluvenou schůzku. Řekla jsem jí, že žádné další klienty nepři­

jímáte, ale odmítá odejít.“

Strike zívl a promnul si oči.

„Pět minut. Udělejte jim čaj nebo tak něco.“

Za šest minut vešel Strike v  čisté košili a  obklopený vůní zubní

pasty a deodorantu do předpokoje kanceláře, kde seděla Robin u po­

čítače.

„No konečně, lepší pozdě než nikdy,“ prohlásil William Baker s pr­ kenným úsměvem. „Máte štěstí, že máte tak pohlednou sekretářku, jinak jsem se mohl začít nudit a odejít.“

Strike si všiml, jak Robin naštvaně zrudla, odvrátila hlavu stranou

a  předstírala, že rovná poštu. Ve způsobu, jakým Baker vyslovil slovo

„sekretářka“, bylo cosi z  podstaty urážlivého. Ředitel velké firmy, bez­

chybně upravený v obleku s proužkem, zaměstnával Strika vyšetřováním

dvou společníků, kteří s ním zasedali ve správní radě.

„Dobré ráno, Williame,“ odtušil Strike.

„Bez omluvy?“ zabručel Baker s očima upřenýma do stropu.

„Zdravím, a vy jste kdo?“ zeptal se Strike, aniž by si Bakera dál vší­ mal, a  obrátil se místo toho k  drobné ženě středního věku ve starém hnědém kabátě, která seděla na pohovce.

„Leonora Quineová,“ odpověděla hlasem, ve kterém Strikovo zkuše­ né ucho zaslechlo západoanglický přízvuk.

„Čeká mě dnes dopoledne ještě hodně nabitý program, pane Striku,“ řekl Baker.

Bez pobídnutí zamířil do vnitřní kanceláře. Když ho Strike hned

nenásledoval, ztratil trpělivost i něco z dřívější uhlazenosti.

„Pochybuju, že by vám taková nedochvilnost někdy prošla v armádě, pane Striku. Pojďte sem, prosím.“

Strike jako by ho neslyšel.

„Co přesně po mně chcete, paní Quineová?“ zeptal se zanedbaně

vyhlížející ženy na pohovce.

„No, víte, jde o mého manžela...“

„Pane Striku, za hodinu a pár minut mám další schůzku,“ prohlásil William Baker zvýšeným hlasem.

„... a  vaše sekretářka říkala, že už nikoho nepřijímáte, ale já jsem

řekla, že počkám.“

„Striku!“ zařval William Baker, jako by volal k noze svého psa.

„Robin,“ zabručel unavený Strike, když mu konečně došla trpělivost,

„vystavte panu Bakerovi účet a předejte mu svazek. Je aktualizovaný.“

„Cože?“ ozval se William Baker, vyvedený z míry. Objevil se zpátky

ve dveřích do předpokoje.

„Právě vás vyhodil,“ prohlásila Leonora Quineová s uspokojením.

„Ještě jste tu práci nedokončil,“ obrátil se Baker k  Strikovi. „Říkal

jste, že je toho víc...“

„Může to pro vás dodělat někdo jiný. Někdo, komu nevadí mít klien­ ty idioty.“

Atmosféra v kanceláři se dala krájet. Robin s kamennou tváří vytáhla z registratury Bakerův svazek a podala ho Strikovi.

„Jak se opovažujete...“

„V tom svazku je spousta dobrýho materiálu, který obstojí u soudu,“ řekl Strike a podal fascikl řediteli. „Myslím, že se za ty peníze vyplatí.“

„Ještě jste neskončil...“

„Ale skončil s vámi,“ prohodila Leonora Quineová.

„Budete laskavě držet hubu, vy pitomá ženská...?“ spustil William

Baker, pak ale rychle o krok ustoupil, když Strike naznačil, že vykročí

k němu. Dál už nepadlo jediné slovo. Bývalý voják jako by náhle zabíral

dvakrát větší prostor než před pár vteřinami.

„Běžte si sednout do mé kanceláře, paní Quineová,“ pronesl Strike tiše.

Poslechla ho.

„Vy si myslíte, že ta si vás může dovolit?“ jízlivě se ušklíbl ustupující William Baker, už s rukou na klice.

„Když se mi klient zamlouvá, můžeme se na ceně dohodnout,“ řekl Strike.

Zamířil za Leonorou Quineovou do kanceláře a přibouchl za sebou dveře.



Robert Galbraith - Joanne Rowlingová

ROBERT GALBRAITH


31. 7. 1965

Robert Galbraith je pseudonym bristké spisovatelky Joanne Rowlingové.

Joanne K. Rowlingová je známá po celém světě díky knižní sérii o Harrym Potterovi, kterou vytvořila mezi lety 1997 až 2008. Po krátké pauze se vrátila k psaní, ale s odlišnou tématikou, a pod pseudonymem Robert Galbraith se pustila do kriminálních románů.
Jejich hrdinou je válečný veterán z Afganistánu Cormoran Strike, který opustil armádu po těžkém zranění s doživotními následky a po návratu do Londýna se stal obtížně se protloukajícím soukromým detektivem. Pomocí své dobrodružství oddané sekretářky a díky houževnatosti a zkušenostem z armády odhaluje tajemství zapeklitých případů, jejichž konečné rozřešení pořádně otřese nejen zainteresovanými lidmi.
První kniha Volání kukačky (The Cuckoo´s Calling, 2013) se odehrává v prostředí vysoké společnosti módního světa. Supermodelka Lula Landryová je nalezena mrtvá na ulici pod balkonem a případ je uzavřen jako sebevražda. Ovšem ne všichni tuto hypotézu přijímají a na scénu vstupuje Cormoran Strike a s ním začínají pomalu vyplouvat na světlo světa skutečnosti, které měly zůstat skryty.
Druhý román Hedvábník (The Silkworm, 2014) čtenáře zavede tentokrát mezi spisovatele. Jeden z nepříliš úspěšných Owen Quine je nezvěstný a jeho manželka najme Cormorana Strika, aby ho přivedl domů. Ukáže se, že to již nikdy nebude možné. Na pozadí bizarní vraždy se začíná rýsovat ještě bizarnější příběh, který se nebohý Quine pokoušel vydat ve svém díle a který by zničil životy mnohých. A někdo se ho rozhodl raději umlčet.
Na jaře 2016 vychází v češtině třetí příběh Ve službách zla, ve které Strike vyšetřuje případ, který se týká jeho osobně.
Knihy jsou napsané svěže a čtivě, příběhy promyšlené, zápletky zajímavé a mezi čtenáři si našly mnoho příznivců. Předpokládá se, že Galbraith - Rowlingová bude ve svém kriminálním projektu pokračovat.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist