načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Hašiš a jasnozřivost - Gustav Meyrink

Hašiš a jasnozřivost

Elektronická kniha: Hašiš a jasnozřivost
Autor:

Krátké povídky vztahující se, byť někdy jen okrajově, k Praze, byly napsány na sklonku autorova života. V textech se mísí Meyrinkův osobitý humor s tajemnem, mystikou, ale ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  49
+
-
1,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VOLVOX GLOBATOR
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 66
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-857-6909-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Krátké povídky vztahující se, byť někdy jen okrajově, k Praze, byly napsány na sklonku autorova života. V textech se mísí Meyrinkův osobitý humor s tajemnem, mystikou, ale i zcela obyčejnými jevy. »Meyrink nechce čtenáře šokovat: dotyk tajemna se záměrně snoubí s jevy až trestuhodně obyčejnými.

Zařazeno v kategoriích
Gustav Meyrink - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

VOLVOX GLOBATOR



Gustav

eyrink

HAŠIŠ A JASNOZŘIVOST


Translation © Jiří Mlíkovský, 1993

ISBN 978-80-7511-055-8 (pdf)

ISBN 978-80-7511-054-1 (epub)


JAK JSEM CHTĚL V PRAZE VYRÁBĚT ZLATO

Může to být tak pětatřicet let, kdy jsem byl ještě mladý a plný

elánu, a měl jsem čas na všechny ty blázniviny, které mi teď

zpříjemňují stáří. Jednoho dne jsem se rozhodl zabývat alchymií

i prakticky, nejen teoreticky jako předtím. Popudem se mi

stal zvláštní zážitek. Jeden dávný spolužák mi totiž vyprávěl,

že se jeho otec, majitel malé sklárny poblíž Prahy, seznámil

s pozoruhodným starým chemikem jménem Kinský, který uměl

pomocí šedého, velmi jemného prášku přetvářet obyčejné sklo

v nádherně rubínové. Tehdy bylo zvykem vyrábět rubínové sklo

přetavením zlata z dukátů, což produkt pochopitelně značně

prodražovalo. Kinského nový postup představoval tudíž zlatý

důl. Sklárna pana Sedmíka, jak se jmenoval otec mého přítele,

stála nedaleko Prahy v Šáreckém údolí vroubeném rozeklanými

skalami. Sklárně se říkalo Čertův Mlýn, prý proto, že každému

majiteli přinášela smůlu. Tam jsem se setkal s chemikem

Kinským. Když mi vyšel vstříc, leknutím jsem sebou trhl. Kdyby

tak intenzívně, jako teď špatnou kořalkou, páchl sírou, nebylo

by pochyb, že je opravdovým čertem. Byl vysoký přes dva

metry a o hlavu mě převyšoval i přes svůj podivně nahrbený

postoj: Brada mu pevně spočívala na ohyzdně úzké, sotva na

dvě dlaně široké hrudi, jako by s ní byla srostlá. Nepopsa

telně špinavou košili měl rozhalenou a chlupy na hrudi mu

splývaly s vousem. Tvář měl díky svému držení těla téměř ve

vodorovné poloze, stále obrácenou k zemi, a na ní dvě oči

s tak zvláštním pohledem, jaký jsem nespatřil nikdy předtím

ani poté. Byly bezbrvé, blýskavé, a přesto bez života jako černé

sklo. Oblečení a boty byly jako vypůjčené od vandráka, jenž po

měsíce přespával v lesích. Nohavice měl roztržené až do půli

lýtek, kabát připomínal bývalý frak, jemuž někdo odstřihl šosy.

5


Početné trhliny, jen tu a tam řídce zalátané, dávaly prosvítat

bledosti kůže.

„Proč tvůj otec tomu chudákovi nekoupí něco na sebe?“ zeptal

jsem se polohlasně svého přítele, když jsme za tím vagabundem

vstupovali do nitra továrničky. „Postupně mu dal už přes tři

tisíce zlatek, aby se lépe oblékl a vůbec se dal do pořádku,“ zněla

odpověď, „ale všechno nadarmo. Jak dostane peníze, najdou ho

příštího rána ležet někde venku do němoty zpitého a trvá to

pak celé dny, než se zase vzpamatuje. Zdá se, že se živí jen

alkoholem, neboť jíst ho ještě nikdo nikdy neviděl.“ To že má

být vynálezce, ptal jsem se sám sebe pln pochybností? Brzy

jsem ale musel své mínění poopravit. Pan Sedmík v do ruda

rozpáleném kamenném kotli roztavil sklo. Vycházel z něj tak

příšerný žár, že jsme se té kádi mohli přiblížit jen v tlustých

kožených zástěrách, před obličeji masky ze stejného materiálu.

Byl s námi ještě jeden muž, údajně lékař, ve skutečnosti ale

chemik z Vysoké školy chemické, jak mi prozradil můj přítel.

Měl být experimentu přítomen, ale své postavení ani své jméno

nesměl prozradit, aby Kinský nezačal být nedůvěřivý. Sedmík

s ním byl domluvený na společném využití vynálezu a Kinský stále

ujišťoval, že vždy dodá dostatek toho levného, šedého prášku,

tak aby výroba rubínového skla mohla průběžně pokračovat. Ale

vždy, když mu Sedmík dal peníze, do druhého dne je propil.

Teď Kinský z malé obálky vyňal špetku prášku, asi tak náprstek,

a nasypal ho do dlaně „lékaři“ s bručivou poznámkou, aby z něj

uhnětl kuličku a vhodil ji do taveniny. (Tím zamezil tomu, aby

se prášek v nesmírném žáru roztaveného skla nerozlétl.) Když

„lékař“ úkol splnil, uchopil náhle Kinský jeho ruku, bez zábran

mu do ní plivl a pak ji utřel rukávem. Zřejmě chtěl ve své bezbřehé

nedůvěře zabránit tomu pánovi, aby snad později stopy prášku

ze své ruky chemicky neanalyzoval. – Opustili jsme tu místnost

6


a pan Sedmík ji za sebou pečlivě zamkl. Příštího rána byla hmota

vychladlá a proměněná v nejjemnější rubínové sklo. Univerzitní

chemik nám sdělil, že je nepochopitelné, jak může tak prvotřídní

výrobek vzniknout bez bohaté přísady dukátového zlata. – Konec

tohoto příběhu lze shrnout stručně. Čertův Mlýn udělal čest své

špatné pověsti. Pan Sedmík přišel o veškeré jmění, když ho byl

po stovkách a tisících nastrkal do toho tajemného vagabunda,

jenž ho týden co týden ujišťoval, že mu tajemství prozradí, nebo

alespoň vždy bude prášku dodávat dostatek. Jednoho rána pak

našli Kinského zmrzlého na lavičce v pražském městském parku.

Ten zážitek mi dlouho nešel z mysli. Pan Sedmík mě ujistil, že Kinský byl bezpochyby velmi vzdělaný člověk a studovaný chemik. V životě prý klesl tak hluboko jen proto, že nebyl schopen se odhodlat k řádné práci a raději se věnoval alchymistickým pokusům, které pohltily poslední zbytky jeho peněz. Na mou otázku, zda Kinský nikdy ani nenaznačil, z čeho se prášek na rubínové sklo skládá, řekl pan Sedmík, že z pomatených řečí, které vagabund vedl v poloopilém stavu, nikdy nebyl moudrý. „Zlato je k hovnu,“ zněla jeho obvyklá písnička, „zlato je k hovnu, říkáváte dennodenně, ale nikdo z vás, vy hlavy skopové, není schopen to pochopit doslova.“

Občas, jak jsem se dozvěděl, blábolil Kinský něco o proměně barev,lesku pavích per a barvě bílé jako sníh.Vlastní pralátku však stále držel v tajnosti. To mě zaujalo. Vždyť o proměně barev se doslova zmiňují téměř všechny středověké alchymistické spisy. I v nich zůstává pralátka skrytá, jako by se jednalo o smrtonosné tajemství.

Náhoda se ubírá zvláštními cestičkami. Od té doby jsem noci trávil ve své alchymistické knihovně, kterou jsem nahodile shromáždil za uplynulá léta, a ničil jsem si oči při pátrání, kterou to pralátku měli dávní „mudrci“ u všech hromů na

7




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist