načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Harry Potter a Kámen mudrců - J. K. Rowlingová

Harry Potter a Kámen mudrců
-15%
sleva

Kniha: Harry Potter a Kámen mudrců
Autor: J. K. Rowlingová

Až do svých jedenáctých narozenin si o sobě Harry myslel, že je jen obyčejný chlapec. Pak ale dostal soví poštou dopis, kterým byl zván ke studiu na prestižní soukromé Škole čar a ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  299 Kč 254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 85.5%hodnoceni - 85.5%hodnoceni - 85.5%hodnoceni - 85.5%hodnoceni - 85.5% 91%   celkové hodnocení
21 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2010
Počet stran: 288
Rozměr: 114 x 194 mm
Vydání: 7. vyd.
Název originálu: Harry Potter and the philosopher’s stone
Spolupracovali: přeložil Vladimír Medek
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Umístění v žebříčku: 707. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
Datum vydání: 30. 11. 2010
Nakladatelské údaje: V Praze, Albatros, 2010
ISBN: 9788000027562
EAN: 9788000027562
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Až do svých jedenáctých narozenin si o sobě Harry myslel, že je jen obyčejný chlapec. Pak ale dostal soví poštou dopis, kterým byl zván ke studiu na prestižní soukromé Škole čar a kouzel v Bradavicích, a jeho život se rázem proměnil. Leccos se dozvídá o minulosti svých zemřelých rodičů, získá pár dobrých kamarádů, naučí se mistrovsky hrát famfrpál a kvůli Kameni mudrců podstoupí smrtelný souboj se zloduchem Voldemortem... První kniha sedmidílné série o Harrym Potterovi, která nastartovala triumfální světový úspěch autorce i hlavním hrdinům.

Další popis

První rok v Bardavicích.
Harry Potter si myslí, že je obyčejný kluk. Když byl ještě malý, zemřeli mu rodiče a on zná jen těžký život u strýce, tety a jejich tlustého a rozmazleného synka Dudleyho. Vše se ale změní ve chvíli, kdy mu poštovní sova přinese záhadný dopis - pozvánku ke studiu na Škole čar a kouzel v Bradavicích, a obr Hagrid mu prozradí, že je kouzelník! Harry neváhá ani vteřinu a odjíždí do Bradavic, kde potká své nejlepší kamarády - Rona Weasleyho a Hermionu Grangerovou, naučí se ovládat své kouzelnické schopnosti, stane se členem školního týmu Famfrpálu - populárního kouzelnického sportu na košťatech, a především svede bitvu s Voldemortem, Pánem zla.

  • 1. díl - Harry Potter a Kámen mudrců
  • 2. díl – Harry Potter a Tajemná komnata
  • 3. díl - Harry Potter a Vězeň z Azkabanu
  • 4. díl - Harry Potter a Ohnivý pohár
  • 5. díl - Harry Potter a Fénixův řád
  • 6. díl - Harry Potter a princ dvojí krve
  • 7. díl - Harry Potter a relikvie smrti

 

 


Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
J. K. Rowlingová - další tituly autora:
Prázdné místo Prázdné místo
Harry Potter a Tajemná komnata - ilustrované vydání Harry Potter a Tajemná komnata
Harry Potter a vězeň z Azkabanu - ilustrované vydání Harry Potter a vězeň z Azkabanu
Harry Potter box 1-7 Harry Potter box 1-7
Harry Potter a Kámen mudrců - ilustrované vydání Harry Potter a Kámen mudrců
Harry Potter a Ohnivý pohár - ilustrované vydání Harry Potter a Ohnivý pohár
 
Ke knize "Harry Potter a Kámen mudrců" doporučujeme také:
Harry Potter a Tajemná komnata Harry Potter a Tajemná komnata
Harry Potter a vězeň z Azkabanu Harry Potter a vězeň z Azkabanu
Harry Potter a Ohnivý pohár Harry Potter a Ohnivý pohár
Harry Potter a princ dvojí krve Harry Potter a princ dvojí krve
Harry Potter a relikvie smrti Harry Potter a relikvie smrti
Harry Potter a Fénixův řád Harry Potter a Fénixův řád
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Kapitola šestá

arryho poslední měsíc u Dursleyových nebyl ni

jak příjemný. Jistě, Dudley teď zněho měl tako

vý strach, že s ním nikdy nezůstal v jedné místnosti, a teta Petunie ani strýc Vernon ho nezavírali do přístěnku, nenutili ho do žádné práce ani na něj nekřičeli – po pravdě, nepromluvili na něj jediné slovo. Napůl zděšení a napůl rozzuření se k němu chovali tak, jako by židle, na níž zrovna seděl, byla prázdná. Vmnoha ohledech to bylo lepší, za čas ho to však přece jen začalo skličovat.

Harry se zdržoval u sebe v pokoji, ve společnosti své nové sovy. Rozhodl se, že jí bude říkat Hedvika; našel to jméno v Dějinách čar a kouzel. Jeho školní učebnice byly velice zajímavé. Léhával na posteli adlouho do noci četl, aHedvika létala otevřeným oknem ven azase dovnitř, jak se jí zachtělo. Bylo štěstí, že teta Petunie už k němu nechodila luxovat, poněvadž Hedvika nosila zvenčí mrtvé myši. Každý večer, než šel spát, si Harry odškrtl další den na čtvrtce papíru, kterou si připíchl na stěnu, aby viděl, kolik mu jich ještě zbývá do prvního září.

Poslední den vsrpnu si řekl, že by si měl stetou ase strýcem promluvit, jak se zítra dostane na nádraží King’s Cross, a vydal se dolů do obývacího pokoje, kde se dívali na nějakou televizní soutěž s otázkami aodpověďmi. Zakašlal, aby si všimli, že tam je, aDudley zaječel a vyběhl z místnosti.

„Ehm – strýčku Vernone?“

Strýc Vernon zamručel, jako že ho poslouchá.

„Totiž – já se zítra potřebuji dostat na nádraží King’s Cross – na vlak do Bradavic.“

87

H

Nástupi‰tû devût a tfii ãtvrtû


Strýc Vernon znovu zamručel.

„Byl bys tak laskav a zavezl mě tam?“

Další zamručení. Harry doufal, že znamená ano.

„Děkuji ti.“

Už se otočil, že se vrátí nahoru, když strýc Vernon dokonce promluvil.

„Stejně je to divné, jet do kouzelnické školy vlakem. Létající koberce všecky píchly, co?“

Harry na to neřekl ani ň.

„A kde ta škola vůbec je?“

„Já nevím,“ řekl Harry, který si to poprvé uvědomil. Vytáhl z kapsy jízdenku, kterou dostal od Hagrida.

„Prostě mám v jedenáct hodin nastoupit do vlaku, který odjíždí z nástupiště devět a tři čtvrtě,“ četl.

Teta i strýc vytřeštili oči.

„Z kterého nástupiště?“

„Číslo devět a tři čtvrtě.“

„Nemluv hlouposti,“ řekl strýc Vernon, „žádné nástupiště devět a tři čtvrtě není.“

„Na jízdence to tak stojí.“

„Taková šílenost,“ řekl strýc Vernon. „Ti lidé jsou všichni úplně na hlavu. Však uvidíš, jen počkej. Dobrá, odvezeme tě na nádraží. Stejně zítra musíme do Londýna, jinak bych nikam nejel.“

„Aproč jedete do Londýna?“ zeptal se Harry co nejpřívětivěji.

„Jedeme sDudleym do nemocnice,“ zabručel strýc Vernon. „Musí si dát uříznout ten zatracený ocásek, než nastoupí do Smeltings.“

Nazítří se Harry probudil vpět hodin ráno abyl příliš rozrušený a nervózní, než aby znovu usnul. Vstal a natáhl si džínsy, poněvadž nechtěl chodit na nádraží vkouzelnickém hábitu – převlékne se až ve vlaku. Ještě jednou si prošel svůj bradavický seznam, aby si ověřil, že má všecko, co potřebuje, přesvědčil se, že Hedvika je bezpečně zavřená vkleci, apak už jen přecházel po místnosti a čekal, až Dursleyovi vstanou.

88


Dvě hodiny nato už Harryho veliký, těžký kufr naložili do auta strýce Vernona, teta Petunie přemluvila Dudleyho, aby se posadil vedle něj, a vyjeli.

Na nádraží King’s Cross dorazili v půl jedenácté. Strýc Vernon složil jeho kufr na zavazadlový vozík, adokonce mu ho odvezl dovnitř. Harry si říkal, že je k němu nějak až podivně laskavý, pak se však strýc Vernon najednou zastavil a s nepěkným úšklebkem se zahleděl k nástupištím.

„Tak jsme tady, chlapče. Nástupiště číslo devět – nástupiště číslo deset. To tvoje by mělo být někde uprostřed, ale zdá se, že ho ještě nepostavili, co?“

Měl samozřejmě pravdu. Nad jedním nástupištěm byla velká plastiková číslice devět a nad sousedním veliká plastiková desítka; mezi nimi nebylo vůbec nic.

„Přeji ti pěkný školní rok, Harry,“ řekl strýc Vernon, usmál se ještě ošklivěji než předtím, otočil se a byl pryč. Harry se ohlédl aviděl, jak Dursleyovi odjíždějí; všichni tři se smáli. Harrymu vyschlo vústech. Pro všechno na světě, co si teď počne? Díky Hedvice se na něj už soustředilo množství užaslých pohledů. Musí se někoho zeptat.

Zastavil průvodčího, který šel kolem, o nástupišti devět a tři čtvrtě se však raději vůbec nezmínil. Průvodčí oBradavicích nikdy neslyšel, akdyž mu Harry nedokázal ani říct, v které části Anglie jsou, zatvářil se rozzlobeně, jako by se Harry naschvál tvářil jako hlupák. To už si málem začínal zoufat; zeptal se aspoň na vlak, který odjíždí v jedenáct hodin, průvodčí ale prohlásil, že v tu dobu žádný nejede. Nakonec dlouhými kroky zamířil pryč amumlal si pro sebe něco olidech, kteří ho zbůhdarma připravují očas. Harry teď dělal, co mohl, aby nepropadl panice. Podle velikých hodin nad tabulí s příjezdy mu zbývalo už jen deset minut, aby nastoupil do vlaku do Bradavic, aon neměl tušení, jak to udělá; trčel bezradně uprostřed nádraží s kufrem, který stěží uzvedl, s kapsou plnou kouzelnických peněz a s velkou sovou.

89


Hagrid mu zřejmě zapomněl říct něco, co má udělat, jako zaklepat na třetí cihlu vlevo, aby se dostal do Příčné ulice. Přemýšlel, jestli má vytáhnout hůlku a začít klepat na turniket mezi nástupišti devět a deset.

V tu chvíli těsně za ním prošla skupinka lidí, a on zachytil několik slov z toho, co říkali.

„– samozřejmě tam bylo plno mudlů –“

Harry se prudce otočil. Pronesla to jakási baculatá žena, která mluvila se čtyřmi chlapci. Všichni měli ohnivě rudé vlasy avšichni před sebou tlačili stejný kufr jako Harry – a každý z nich si vezl sovu.

Harry sbušícím srdcem vyrazil se svým vozíkem za nimi. Zastavili se, a proto zůstal stát také, dost blízko, aby slyšel všecko, co řeknou.

„Jaké číslo že má to nástupiště?“ zeptala se matka chlapců.

„Devět atři čtvrtě!“ zapištělo malé děvčátko se stejně rudými vlasy, které se jí drželo za ruku. „Mami, proč nemůžu –“

„Ještě nejsi dost velká, Ginny, ateď buď zticha. Tak Percy, ty půjdeš první.“

Chlapec, který vypadal nejstarší, zamířil k nástupištím číslo devět a deset. Harry ho sledoval a dával pozor, aby nezamrkal a něco mu neuniklo, ale ve chvíli, kdy se chlapec octl přesně mezi oběma nástupišti, zakryl mu ho početný houf turistů, který se znenadání přihrnul, akdyž zmizel poslední batoh, byl Percy pryč.

„Teď ty, Frede,“ řekla baculatá žena.

„Já nejsem Fred, ale George,“ ohradil se chlapec. „Prosím tě, to si říkáš naše matka? Copak nevidíš, že jsem George?“

„Promiň, Georgi, drahoušku.“

„Jen jsem si dělal legraci; já jsem Fred,“ řekl chlapec a vykročil vpřed. Jeho dvojče za ním ještě křiklo, ať si pospíší, a on to opravdu udělal, poněvadž vteřinu nato byl už pryč – ale jak to dokázal?

90


To už kturniketu spěšně mířil itřetí bratr – už byl skoro uněj – apotom, zčistajasna, po něm nebylo ani vidu ani slechu.

Harrymu už nic jiného nezbývalo.

„Promiňte,“ oslovil baculatou ženu.

„Nazdar, drahoušku,“ řekla. „Copak, ty jedeš do Bradavic poprvé? Náš Ron jde taky do prvního.“

Ukázala na posledního a nejmladšího ze svých synů. Byl hubený avyčouhlý, měl pihovatý obličej, velké ruce a nohy a dlouhý nos.

„Ano,“ přisvědčil Harry. „Jenomže nevím – já totiž nevím, jak –“

„Jak se dostat na nástupiště?“ zeptala se žena laskavě, a Harry přikývl.

„S tím si nedělej starosti,“ řekla. „Musíš prostě jít přímo k přepážce mezi nástupišti devět a deset. Nezastavuj se aneboj se, že do ní narazíš, to je velice důležité. Jestli jsi nervózní, radši se na to rozběhni. Ajdi hned, ještě než půjde Ron.“

„Ehm... tak dobře,“ řekl Harry.

Otočil vozík se svým kufrem a podíval se na přepážku. Vypadala velice důkladně.

Vykročil směrem kní. Cestou do něho vráželi lidé, kteří mířili na nástupiště číslo devět a deset. Harry přidal do kroku. V příštím okamžiku už musel narazit do turniketu avykoledovat si pořádný malér – naklonil se nad vozík a to už běžel klusem – přepážka byla blíž a blíž – věděl, že nedokáže zastavit – vozík ho vůbec neposlouchal – k přepážce už zbýval jediný krok – zavřel oči a připravil se na náraz –

Do ničeho však nenarazil... utíkal pořád dál... apotom otevřel oči.

Unástupiště plného lidí stála zářivě červená parní lokomotiva. Zepředu na ní bylo veliké označení Spěšný vlak do Bradavic, odjezd v 11 hodin. Harry se ohlédl a tam, kde předtím byl jízdenkový turniket, uviděl tepanou železnou bránu s nápisem Nástupiště devět a tři čtvrtě. Dokázal to!

91


Kouř z lokomotivy se kroutil nad hlavami brebentícího davu a mezi nohama se všem pletly kočky nejrůznějších barev. Sovy rozladěně houkaly jedna na druhou tak nahlas, že je bylo slyšet ipřes všechnu tu vřavu a šoupání těžkých kufrů.

Přední vozy byly už plné studentů; někteří se vykláněli zoken abavili se se svými rodinami, zatímco další se ještě prali o sedadla. Harry tlačil svůj vozík dál po nástupišti a hledal volné místo. Cestou minul chlapce s kulatým obličejem, který právě říkal: „Babíí, já jsem toho žabáka už zase ztratil.“

„Prosím tě, Neville,“ vzdechla stará paní.

Hned vedle se kolem kučeravého chlapce shromáždil menší hlouček.

„Ukaž nám ho, Lee, nenech se prosit!“

Chlapec zdvihl víko krabice, kterou držel vnáručí, avšichni kolem vyjekli azačali vřískat, když něco zevnitř vystrčilo dlouhou, chlupatou nohu.

Harry se dál tlačil zástupem, až na konci vlaku našel volné kupé. Napřed naložil Hedviku a potom začal ke dveřím vagonu zvedat ašoupat isvůj kufr. Snažil se ho dostat po schůdcích nahoru, stěží však dokázal zdvihnout jednu stranu a dvakrát mu kufr spadl na nohu, až bolestí vyjekl.

„Máme ti s ním pomoct?“ To se ptalo jedno z rudovlasých dvojčat, za nimiž prošel turniketem.

„Když budete tak laskaví,“ zasupěl Harry.

„Ty, Frede! Pojď sem a pomoz nám!“

Spřispěním dvojčat se Harryho kufr nakonec přece octl v koutě kupé.

„Dík,“ řekl Harry a odhrnul si zpocené vlasy z očí.

„Co to máš?“ vyhrkl jeden z dvojčat a ukazoval na Harryho jizvu ve tvaru blesku.

„Propána!“ řekl druhý. „Takže ty jsi –“

„Je to on,“ řekl první. „Viď, že ano?“ obrátil se kHarrymu.

„Ale kdo mám být?“ zeptal se Harry.

„Harry Potter,“ pronesla svorně dvojčata.

92


„Ach tak,“ řekl Harry. „Chci říct ano, to jsem já.“

Oba chlapci na něj vytřeštili oči a Harry cítil, jak rudne. Potom k nim k jeho úlevě dolehl otevřenými dveřmi nějaký hlas:

„Frede? Georgi? Jste tam?“

„Už jdeme, mami.“

Dvojčata se na Harryho ještě naposled podívala a pak vyskočila ven z vlaku.

Harry se posadil k oknu, odkud napůl potají mohl pozorovat rudovlasou rodinu na nástupišti a slyšet, co si říkají. Matka právě vytáhla kapesník.

„Rone, máš něco na nose.“

Nejmladší chlapec se jí chtěl vytrhnout, matka ho však popadla a začala mu mnout špičku nosu.

„Mamíí – nech toho.“ A vysmekl se jí.

„Copak, náš malý Roneček má něco na nosíčku?“ řeklo jedno z dvojčat.

„Hele, nech si to,“ ohradil se Ron.

„A kde je Percy?“ zeptala se matka.

„Tamhle jde.“

To už dlouhými kroky přicházel inejstarší zchlapců. Stačil se dokonce převléknout do rozevlátého černého hábitu, jaké se nosily v Bradavicích, a Harry si všiml, že má na prsou lesklý stříbrný odznak s písmenem P.

„Nemohu se zdržet dlouho, máti,“ řekl. „Sedím vepředu, pro prefekty* jsou vyhrazená dvě kupé –“

„Takže ty jsi prefekt, Percy?“ řekl jeden z dvojčat a tvářil se, jako by ho to velice překvapilo. „Taky jsi mohl něco říct, neměli jsme o tom vůbec tušení.“

„Počkej, myslím, že jsem slyšel, jak něco takového říká,“ namítl druhý. „Jednou –“

„Nebo dvakrát –“

„Okamžik –“

„Celé léto –“

* V některých britských školách (zejména internátních) bývají vybraní studenti pověřeni dohledem nad ostatními. Pozn. překl.

93


„Víte co, nechte toho,“ ohradil se školní prefekt Percy.

„A jak to, že Percy má nový hábit?“ ozval se jeden z dvojčat.

„Poněvadž je prefekt,“ vysvětlila jim matka šťastně. „Takže, Percy, drahoušku, přeji ti pěkný školní rok – a pošli mi sovu, až přijedeš do Bradavic.“

Políbila ho na tvář a Percy odkráčel. Pak se obrátila k dvojčatům.

„Avy dva – chovejte se letos slušně! Jestli přiletí jediná sova s tím, že jste – že jste zas vyhodili do povětří záchod nebo –“

„Cože, záchod? My jsme nikdy žádný záchod do povětří nevyhodili!“

„Ale je to vynikající nápad, mami, děkujeme ti.“

„To vůbec není legrace. A dávejte pozor na Rona!“

„Nedělej si starosti, mami, maličkému Ronánkovi se s námi nemůže nic stát.“

„Nechte si toho,“ řekl Ron znovu. Byl už málem stejně velký jako dvojčata atam, kde mu matka předtím otírala nos, ho měl ještě pořád růžový.

„Ty, mami, víš, co je nového? Hádej, koho jsme právě viděli ve vlaku?“

Harry se honem zaklonil, aby nepostřehli, že se na ně dívá.

„Všimla sis toho černovlasého kluka, co stál na nádraží vedle nás? Jestlipak víš, kdo to je?“

„Kdopak?“

„Harry Potter!“

Harry uslyšel hlásek malého děvčátka.

„Mamíí, můžu jít nahoru apodívat se na něj? Mamíí, prosím, prosím!“

„Už jsi ho viděla, Ginny, a ten chudák chlapec není žádné zvířátko, na které bys poulila oči někde v zoo. Je to opravdu on, Frede? Jak to víš?“

„Zeptali jsme se ho. A viděli jsme tu jizvu. Opravdu ji má – jako když udeří blesk.“

„Chudáček malá – není divu, že byl sám. Napřed

94


mi to připadalo divné. Abyl tak zdvořilý, když se ptal, jak se dostane na tohle nástupiště.“

„Na tom nesejde, myslíš, že si pamatuje, jak Ty-víš-kdo vypadá?“

Matka se náhle zatvářila velice přísně.

„Zakazuji ti, aby ses ho ptal, Frede. Opovaž se! Jako by mu to někdo musel připomínat hned první den ve škole.“

„Dobrá, dobrá, tak už se nezlob.“

Bylo slyšet zahvízdání.

„Pospěšte si!“ vyzvala je matka avšichni tři chlapci nastoupili. Ještě se vyklonili z okénka, aby je mohla políbit na rozloučenou, a jejich mladší sestřička se rozplakala.

„Nebreč, Ginny, budeme ti posílat jednu sovu za druhou.“

„Pošleme ti z Bradavic záchodový prkýnko!“

„Georgi!“

„Jen jsem si dělal legraci, mami.“

Vlak se dal do pohybu. Harry viděl, jak matka ještě chlapcům zamávala, a jejich sestra, která napůl plakala, napůl se smála, ještě běžela vedle vlaku, dokud nenabral příliš velkou rychlost; pak už zůstala stát a mávala také.

Harry viděl, jak děvčátko s matkou zmizely, když vlak projel zatáčkou. Venku za oknem se míhaly domy. Harry pocítil nesmírné vzrušení. Nevěděl, co ho teď čeká – ale muselo to být lepší než to, co nechával za sebou.

Dveře kupé se otevřely a vešel nejmladší rudovlasý chlapec.

„Sedí tu někdo?“ zeptal se a ukázal na místo proti Harrymu. „Všude jinde je plno.“

Harry zavrtěl hlavou a chlapec se posadil. Pohlédl na Harryho apotom spěšně vyhlédl zokna, jako kdyby se na něj vůbec nepodíval. Harry si všiml, že ještě pořád má na nose černou tečku.

„Ty, Rone.“

95




Joanne K. Rowlingová

JOANNE ROWLINGOVÁ


31. 7. 1965

Joanne Rowlingová je britská spisovatelka.

Narodila se v Yate v Anglii a vyrůstala v Chepstow, kam chodila na základní školu. Na univerzitě v Exeteru studovala francoužštinu a klasické předměty, součástí studií byl rok v Paříži. Po škole se přestěhovala do Londýna, kde žačala pracovat, mezi jinými je zmiňováno hlavně její působení u Amnesty International. Několik let žila v Portugalsku, kde působila jako učitelka angličtiny. Zde se také vdala a z krátkého manželství se narodila dcera. Po rozvodu se vrátila se do Edinburghu, kde skončila jako nezaměstnaná na sociálních dávkách. Zvrat v jejím životě přineslo v roce 1997 vydání první knihy o Harrym Potterovi a během pěti let se z chudé ženy stala multimilionářkou.

Rowlingová - Joanne K. Rowlingová – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist